Mnoho duší se narodilo na Zemi v tomto čase, aby pomohlo pozvednout vibrace lidstva a ukončit tak jeho zacyklení v kole karmy. Mnozí z nás nemáme na planetě Zemi karmu z předchozích existencí, ani zkušenosti s fyzickým tělem a hmotou. Lidé se svou historií a karmou se ocitli na pokraji vlastní destrukce a tak jsme byli povoláni Zdrojem na pomoc v tomto převratném období.Planeta Země již byla pozvednuta na novou úroveň do vyšší dimenze a proto i frekvence člověka se v budoucnosti jednou provždy změní. Přicházíme pomoci lidstvu v pozvednutí vědomí na úroveň bezpodmínečné lásky k vytvoření nového světa bez nemocí, bolesti a negativních stavů vědomí. Narodíme se jako člověk, ale necítíme se být plně lidskou bytostí, velká část naší duše se nachází ve vyšších dimenzích a naše vědomí se často toulá mezi světy, mimo hmotnou realitu.Jsme od malička příliš senzitivní a nasáváme do sebe otisky, zkušenosti a negativní emoce druhých, aby přes naše světelná těla mohly být vyčištěny.Nejsme příliš praktičtí, jsme spíš humanitně založení umělci se sklony k melancholii a velice nás tíží obrovská disharmonie a krutost, se kterou se zde od začátku našeho fyzického zrození setkáváme. Naší slabostí je, že si často zpočátku neuvědomujeme svůj původ, a tak zapomeneme, kým ve skutečnosti jsme a co je naší úlohou. V období dospívání nevidíme žádný smysl, proč žít v tak krutém prostředí, kde nám nikdo nerozumí, upadáme do depresí a trápí nás myšlenky na sebevraždu. Nedává nám smysl žít pro hmotné statky, učit se přežitou mrtvou látku ve škole od lidí, kteří sami tápou, chodit do práce pro peníze, budovat kariéru jen pro uspokojení ega, žít ve vztazích, které se řídí středověkými pravidly, zachovávat společenskou masku a nevyčnívat z řady... Další problém vzniká proto, že nemáme dost zkušeností s hmotnými těly a tak často nemáme hranice, splýváme se svým okolím a nerozpoznáme, že emoce, pocity a vjemy, které cítíme, nám ve skutečnosti nepatří a jsou produktem někoho jiného. Přesto za ně cítíme vinu, pocit nejistoty a nepatřičnosti, cítíme napětí jako důsledek disharmonie v energetickém poli a snažíme se nastolit harmonii, ovšem často na vlastní úkor. Rádi trávíme čas o samotě a v přírodě, protože častý kontakt s druhými nás zatěžuje a potřebujeme jistý čas na očištění od těžkých energií, které nasáváme z venčí. Protože sami neznáme pojmy jako pomsta, záludnost, nenávist a nepřejícnost, podlost a intriky, potřebujeme si tuto zkušenost vytvořit skrze kontakt s lidmi, kteří jsou v těchto stavech zapleteni a tak dokud skutečně nedozrajeme, ocitáme se v roli oběti. Pokud setrváme v takových vztazích delší dobu, přejímáme na chvíli tyto vlastnosti a učíme se s nimi pracovat, abychom skrze vlastní zkušenost dokázali zacházet s těmito nízkými frekvencemi a čistit tak větší část kolektivního pole.Často podvědomě tušíme, že našim úkolem je pomáhat, ale naše naivita a dobrosrdečnost nás někdy zavede do situací, kdy se jen necháme zneužívat v nefunkčních nebo dokonce parazitických vztazích. Zůstáváme s lidmi, kteří nám škodí a stále dokola čistíme toxické energie, které tito lidé produkují, aniž bychom si všimli, že tím nejen nikomu nepomáháme, ale doslova zahazujeme svůj potenciál. Je pro nás snadné odpustit druhým, potřebujeme se však naučit odpouštět sami sobě. Na planetě se cítíme jako cizinci, toužíme se vrátit domů, avšak mnozí z nás ani netuší, kde je náš skutečný domov.Naše světelná duše přitahuje zpočátku mnoho predátorů a proto jedním z nejdůležitějších úkolů je naučit se stanovit své hranice a uznat svoji vlastní hodnotu, dát sebe na první místo. Našim úkolem je rozpoznat fakt, že jsme se ztotožnili s nízkými energiemi a přestat je zaměňovat za vlastní podstatu. Je důležité uvědomit si, že vina a strach jsou jen učebními pomůckami, nikoliv naší skutečnou součástí a je třeba je v pravý čas zahodit. Je třeba naučit se rozpoznávat, kde je naše působení účinné a žádoucí, a kde naopak plýtváme svou vzácnou energií. To nám napoví náš intuitivní pocit. Je to velice jednoduché. My máme dělat jen to, co nám dělá radost a v místech, kde se cítíme dobře s lidmi, kteří nás podporují.Vše ostatní můžeme odmítnout a zahodit.To je jednoduchý návod, jak si koupit lístek do Nové Země. Nová Země je nová dimenze, vyšší frekvence vědomí, je to ráj na Zemi, který byl předpovězen v dávných dobách a je zde pro všechny, kteří se nyní rozhodli žít podle pravidel bezpodmínečné lásky, míru a vzájemné úcty mezi lidmi. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem intuitivní žena, matka, partnerka, umělkyně a inspirátorka, svobodná duše. Osobním rozvojem se zabývám dvacet let. Sama jsem na počátku dospělosti hledala cestu z depresí a problémů ve vztazích a díky terapiím, absolvovaným workshopům a osobní pouti jsem získala schopnost intuitivního vhledu do skrytých souvislostí a zákoutí lidské duše. Tři roky jsem cestovala převážně sama po jižní Evropě, pobývala na odlehlých místech, meditovala a spala venku, v přírodě. Získala jsem tak zkušenost s překračováním hranic komfortní zóny, konfrontace se svým nitrem a zažitými vzorci chování, prožitky bezčasovosti a jednoty s přírodou a se vším živým. Šest let jsem asistovala při práci jihoamerickým šamanům v České republice a na Slovensku a osvojila jsem si techniky a přístup k jejich pojetí člověka jako nedílné součásti přírody. Ve své práci používám techniky práce s tělem a dechem, metodu voice dialogu, přepisu limbického otisku, prvky gestalt terapie, aromaterapie a šamanské techniky. Dvacet let pracuji s tarotovými symboly, které nepoužívám k věštění, ale k náhledu do struktury podvědomí osobnosti a výkladu snů. )
Víte, že tělo, co je mimochodem i mozek, říká ano. Každá vaše buňka se třese radostí při pomyšlení na ten zářivý tanec .. klidně řekneme - tanec života.Přihlížíte příjmu bezpodmínečné lásky a přesto vám může v duchu zvonit zvonek obezřetnosti ..Cítíte, že něco není v pořádku. Dáváte vše, přitom to vypadá, že dáváte nic a nemyslím to, před nedávnem zveřejněné ženské Nic.. Jste velký, jste dokonalý. Máte nárok na moudrost univerza v momentě, když víte, že jste přežili a naučili se mít nic. Pomůckou může být stav Sunyaty, který kromě mnoha jiného říká, že tvůj guru jsi ty sám. Žijete "pouze" se sebou. Dáváte si všechno sami. Učení z vlastních chyb. Uvědomení. Dáváte si radost, lásku. Volíte si lásku, která na vše dává víru a punc nekonečna. Víte, že tato láska vám dává všechno. Dovoluje přihlížet na situace, které vás předtím mohli dostávat na kolena. A vy, milujete. A víte, že milovat budete. Přesto jste postaven před práh vlastních hodnot. A přímo, že o ně musíte bojovat. Jenže vy bojovat nechcete, neboť boj přináší zraněných. Tohle je zřejmé všem králům a královnám a vlastně všem, co už boj zažili. Nežádáte, pouze přijímáte.Přijetí zkoušky, která byla mezi prvními a kterou jste přehlíželi, protože jste nechtěli bojovat, nemusí být jednoduché. Jsou situace, kdy už nemůžete přehlížet. A zde můžete uplatnit výjimku potvrzující pravidlo.Sebe si musíte vybojovat a vězte, máte na sebe nárok. Dáváte svobodu a přesto vám něčí ego říká, že to vaše ego je v nadvládě.Můžete zacítit závan manipulace. Jde cítit, že jste za celý ten čas věčnosti neudělali tu jedinou věc. Neuposlechli jste svou duši, která je jedinečná stejně, jako tvar skořápky broskve. I ty jsou podobné, ale ani jedna není stejná.Ti, kteří se snaží z vás odtrhnout kousek vaší originality, musí vědět a pocítit, že máte nárok na všechno. Žijete svůj život pochopení. Různé strachy jsou tím nejlepším pomocníkem (pokud nejsou pánem). Z ega a dokonce i ega někoho jiného, se stává věrný služebník duše. A tehdy vám místo slz z očí vytrysknou z úst slova, která říkájí: „ne“. A to jste vy. Právě jste se přijali a poslechli hlas vaší duše. Autor článku: Suny )
Dokud se naše ego ztotožňuje s programem oběti, budeme neustále vytvářet a přitahovat okolnosti, které budou potvrzovat naše programy spojené s vinou, utrpením, strachem. Ano, je to i karmická záležitost, pokud se stáváme obětí násilí, často si jen zkoušíme opačnou roli, než ve které jsme v minulosti dominovali. Období černé magie neboli role tyrana, je pro každého člověka velkou výzvou a ocitá se v ní zejména člověk, disponující velkou mocí, ovládající určité schopnosti nebo mající vliv na velké skupiny lidí. Černý mág neboli tyran však ještě nemá dostatečně otevřenou srdeční čakru, a tudíž nedisponuje potřebným množstvím lásky a soucitu, aby mohl porozumět následkům svých činů. Také ještě neumí své schopnosti a sílu odevzdat do služeb lásky pro ostatní, ale uplatňuje je v zájmu vlastního ega k posílení své moci. Tito lidé potřebují ve svém životě dojít ke zkušenosti, že jakákoliv činnost, spojená s posilováním ega a škodící druhým, je těžce destruktivní, proto se také tyran stává obětí násilí, zneužití nebo manipulace. Lidé, jako šamani, duchovní vůdci i politici, kteří zneužívají svou moc, jsou cennými učiteli pro lidi, jejichž program oběti je přitahuje k těmto dravým programům a nechávají se zneužívat různými formami psychického, emocionálního či fyzického násilí. Oběť si potřebuje uvědomit, že má v sobě tutéž agresivní energii, jako její násilník, disponuje stejným agresivním programem, ale agrese je obrácená dovnitř, vůči sobě. Oběť nemá zdravé hranice, chybí jí sebevědomí, což pramení z nedostatku odpovědnosti, kterou přenechává vnějším autoritám, okolnostem, zříká se vlastního přičinění a podílu vlastní moci ve vytváření situací, ve kterých se ocitá. Oběť viní okolí, manipuluje vlastní slabostí, strachem, a snaží se přimět ostatní, aby jí věnovali pozornost v podobě soucitu, pomoci, podpory, nebo lítosti. Účinný způsob, jak se z této role vymanit, spočívá v přijetí vlastní zodpovědnosti za své prožívání a reakce na životní situace. Můžeme si tuto roli v sobě uvědomit a postupně se s ní přestat identifikovat. V první řadě ale je důležité si uvědomit, že tato role našemu egu způsobuje určité výhody, je v tom jistý druh potěšení, kterého se není tak snadné vzdát. Když prozkoumáme všechny aspekty této role, budeme schopni od ni získat odstup a jakmile se s ní přestaneme ztotožňovat, budeme svobodnější i v reakcích na vzniklé situace. Uvědomíme-li si, že jsme tvůrci vlastní reality, můžeme postupně měnit svůj náhled na život a tím i přispějeme k tomu, že nebudeme již nuceni opakovat staré lekce a ocitat se v roli oběti. Zároveň je důležité naučit se nepodléhat vnějším okolnostem, nedávat svoji moc autoritám, ale jednat v souladu s vlastním uvědoměním a naslouchat vnitřnímu hlasu. Tím posílíme vlastní intuici, která nás přirozeně varuje před situacemi, ve kterých bychom se mohli ocitnout jako oběť dravce. Jasná komunikace, překonání strachu z vlastní zodpovědnosti, umění říkat "ne" nás může z těchto pout postupně vymanit a z nepříjemných traumat si ve svém nitru uchovat důležité zkušenosti. Velikou a mocnou ochranou vůči těmto silám je naše vlastní dobrosrdečnost a množství lásky, tedy úroveň našeho vědomí. I když můžeme mít pocit, že v těchto situacích se ocitají právě "dobří a laksaví" lidé, není tomu zcela tak, protože je to často jen maska, pod kterou se skrývá množství agrese a pýchy, za kterou se dotyčný stydí a tak působí například jako plachý, uzavřený a naivní jedinec. Ovšem, pokud by v sobě tento člověk neměl nenávistné a destruktivní programy a myšlenky, nemohl by rezonovat s programem agresora a nikdy by se nemohl stát obětí násilí. Proto je důležité uvědomit si v sobě temnotu, kterou člověk promítá do vnějšího světa, tuto temnotu prohlédnout a integrovat jako součást vlastní reality. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. Vystudovala jsem gymnázium, pracovala jako vychovatelka na ZŠ pro neslyšící, poté jsem se vydala na 4 letou pouť po jižní Evropě, kde jsem objevovala svůj vnitřní svět na odlehlých místech ve spojení s přírodou. Meditace, výklad snů a práce s tarotovými symboly pomohly k prohloubení mojí intuice a sebepoznání. Absolvovala jsem řadu kurzů osobního rozvoje (např. kurz komunikace s R. Telvákovou, kurzy dr. Savčenka, holistické workshopy s D. Cadenazzim) a otevřela si v Brně svoji praxi osobního poradenství a scenar terapie. V Brně jsem také navštěvovala kurzy tantry pro ženy a vedla ženské kruhy. Se svým přítelem pořádám v ČR i na Slovensku přednášky a semináře na téma partnerské vztahy a komunikace. Věnuji se tématům emocí, závislostí, strachu, viny, lásky, oběti.Pomáhám lidem hledat nová řešení a úhly pohledu v různých životních situacích. Mám schopnost nahlížet pod povrch a pojmenovat skryté souvislosti. Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, tanec, malování a přírodu. Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány. )
Vždy jsem chtěla dělat to, co dělám. A vždy jsem to dělala. Zpočátku trochu krkolomně, ale vlastně se pořád učím. Každý terapeut (říkejte si tomu jak chcete), se zabývá určitými tématy a ta témata ho provázejí. Chodí za ním lidé s těmito příběhy. Dá říct, že je daným tématem trošku postižen. Jsem moc ráda, že mým oborem není třeba léčba schizofrenie, drogově závislých, starost o opuštěné děti nebo matky v nouzi, ale řeknu vám….je to někdy trochu na palici vědět, kolik lidí je zneuživaných. Kolik lidí si prošlo sexuálním násilím z řad rodinných příslušníků, kolik lidí bylo psychicky i fyzicky týráno. Kolik lidí mělo krásné rodiny a přesto byli zprzněni ve školských institucích, v nemocnicích, na táborech nebo prostě jen divným sousedem, či sousedkou. Lidé, do kterých byste to ani nikdy neřekli. Jsem ráda, že si příběhy z “práce” netahám “domů” a nepřemýšlím o nich. Ale když u dalšího a dalšího klienta odkryjeme ten samý vzorec i příběh, tak fakt mívám často na krajíčku. Asi proto, že to znám. Asi proto, že vím, jaké to je být zahnán do kouta. Asi proto, že sama umím pekelně zahnat do kouta, protože mám skvělý trénink, asi proto, že se díky všem příběhům vracím zpět ke své citlivosti a empatii, kterou jsem si kdysi nuceně zavřela, abych necítila. Kolik z nás to udělalo? Kolik z nás radši denně popírá sebe sama, aby nemuseli cítit tu pravdu, která je v nás? Kolik z nás radši drží hubu, než aby se postavilo za to, co v sobě cítí? Kolik z nás se denně bojí vyjádřit svůj názor? Kolik z nás se bojí o svou existenci? Kolik z nás se prostě jen POŘÁD NĚČEHO BOJÍ? Nemusíš! A už vám někdo řekl, že nemusíte? Už vás někdo pohladil po vlasech a řekl “Odteď si dělej, co budeš chtít!”? Věděli byste, vůbec, co máte dělat? Je mnohem jednodušší zůstávat v tom, co znáte. Je mnohem jednodušší trpět do konce života. Je mnohem jednodušší být oběť sebe sama a celého světa než udělat něco jinak. Vyjít z komfortní zóny. Protože i utrpení je naše komfortní zóna a zatraceně draho placená. Můžeš! Vyjdi ven, člověče a když zase půjdeš do práce se staženým žaludkem, k doktorovi se strachem, že ti něco najdou, domů, že dostaneš výprask, nebo že tam na tebe čeká hromada práce. Až zase budeš nadávat na svět, jak je špatný, vyjdi se vztyčenou hlavou a stále si jako mantru opakuj “BERU SI ZPĚT SVOU MOC!” Uvidíš sám, co se stane…. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz )
Velice často se mě lidé ptají, co se děje. Proč se ten svět tak mění? Jaký má důvod, že se lidé chovají tak špatně? Jak to, že moje emoce lítají nahoru a dolů? Ten důvod je, že jsme v 3D a prolínáme se s světem 4D, který má energii nedůvěry, strachu a také starých a neexistujících obrazů - svět duchů. Musíme si zpracovat svoje emoce - svoje staré duchy, abychom mohli do 5D. Zesnulá Ivana Valová krásně psala o 4D na svém webu a na závěr popisu této dimenze píše, že to je místo, kde je očistec a peklo. Někde na internetu jsem četl krásnou větu: "Pokud procházíš peklem, tak nezastavuj!" Hlavně se tedy nezastavujte, prostě jenom touto dimenzí musíme projít a zpracovat si přes ni svoji minulost. Je to totiž i dimenze karmy a reinkarnace. Zpracováním minulosti se budeme moci ukotvit v přítomnosti 4D. Hned jak nás přestanou zatěžovat emoce minulosti, tak můžeme přejít do další dimenze. 5D je krásná v tom, že tam se ihned realizuje přání a myšlenka. Jenom si představte, že bychom tam jako lidstvo vstoupili s nezpracovanými emocemi? Zbořili bychom svět v několika minutách. Víte kolik máte ničících myšlenek denně? Ono stačí jenom takové: To jsem husa - šup a po zbytek života už budete v 5D kejhat. Baba jedna - a mladá dívka ihned zestárne. Křáp jeden - a z auta, které si jenom škytlo máte vrak. To je potřeba vyčistit a nemít. A pokud ještě máte i nějaké emocionální trauma v historii své duše, tak to je teprve bořící síla. Vše je potřeba díky uvědomění si odrazů minulosti v 4D zpracovat a dořešit. V 5D už má člověk vyzařovat jen laskavost, vděčnost, pokoru, úctu a další. Mysl člověka v 5D má být plná něhy a harmonie. Nyní když už víte, že 4D není jenom o přítomnosti a zpracování minulosti, ale má i vibrační energii očistce a pekla, tak co je na ní dobrého? Mezi pozitivní věci, které jsou v této dimenzi patří telepatické schopnosti, astrální cestování a umění cestování časem. Zaměřte se na ně a trénujte je. Trénujte hodně telepatii, protože komunikace je důležitá ve všech dimenzích. A nezapomeňte, že telepatická komunikace funguje na úrovni ducha, nikoliv vědomí. Pro rychlé připomenutí, co která dimenze obsahuje Vám napíšu seznam a jako bonus v hranaté závorce připíšu i co je účinná léčba v dané dimenzi. Svět světský (1D, 2D, 3D, 4D).Svět astrální (5D, 6D, 7D, 8D).Svět božský (9D, 10D, 11D, 12D).1D - kameny [krystaloterapie]2D – rostliny [bylinky a potraviny – fytoterapie]3D – zvířata, lidé, hmotný život [léčení 5 smysly, diagnostika - sluch, čich, vidění (zrak), hmat (poklep, pohmat) - klasické lékařství, masáže, bioenergie - dualita předávání pozitivní a vytlačování negativní energie, Tradiční Čínská Medicína]4D – čas v přítomnosti, astrální bytosti (elementárové), očistec, peklo [léčení pomocí předávání světla - prozáření temnoty světlem, prodýchání místa bolesti, koncentrace božského světla do místa nemoci, léčení fialovým plamenem a pod.]5D – okamžitá realizace, zdroj energie, hmota s vyššími vibracemi [léčení je prozření podstaty - je to vědomí spojené jednoty s vyšším já, léčení probíhá formou uvědomění si příčiny]6D – zdroj světla, vstup do nebe, dimenze přechodu [bytost zde neonemocní, protože je v neustálé Harmonii s celým Vesmírem]7D – karma a akášické záznamy, zákony a pravidla8D – skupinové duše, místo před vtělením, astrální bytosti9D – nanebevzatí mistři, duchovní průvodci a bytosti, andělé, archandělé10D – světlo a vědomí, zde začíná existovat duch11D – tvůrčí síla kosmického vědomí, která zajišťuje pohyb12D – sídlo zdroje, sídlo kosmického vědomí (Stvořitele všeho, co jest)Celý článek o jednotlivých dimenzích od Ivany Valové si můžete přečíst zde: http://www.atlantskaskola.cz/clanky/stvoreni-12d-3d.htm Na závěr bych Vám chtěl napsat, že nemoc je potřeba léčit podle toho v jaké dimenzi má původ a současně v jaké úrovni je Vaše vědomí. Všechny emoce je potřeba zpracovat technikami, které řeší emoce v přítomnosti nebo minulosti. Je to záznam Vaší duše. Ve 4D máte přístup k přímému odrazu události, proto to prožíváte – dochází k restimulaci. Když prožíváte nějakou negativní emoci. Ze všeho nejdůležitější je tu emoci dokončit. Nedokončená emoce trvá. Dokončená emoce již není aktivní a tím pádem ji nemůžete více prožívat. Je potřeba vytáhnout všechny stavy a dostat je na vědomou úroveň. Pomůckou je věta: „No a co?“ Neustále si ji opakujte a dokončete tu emoci až do momentu, kdy si řeknete: „No a nic.“ Hodně lidí má úzkosti, tak uvedu na ní příklad a do hranaté závorky emoci, která je tam ukrytá: -Mám úzkost. No a co? -Bojím se, že to špatně dopadne. No a co? [emoce strachu]-A druzí lidé mě za to odsoudí? No a co? [emoce odsouzení, outsider - hodnocení]-Nebudou mě mít rádi. No a co? [emoce strachu ze ztráty lásky]-Ztratím, tak pár přátel a já nechci. No a co? [emoce strachu ze ztráty přátelství, lpění]-Budu sám a nebudu mít přátele. No a co? [emoce strachu ze samoty]-No a nic. Tak si najdu jiné přátele, kteří mě budou přijímat takového jaký jsem.V příkladu se emoce úzkosti skládala z 5 různých emocí. Dokončením se ztratila úzkost, protože víte, z čeho se skládá a přesunem všech jednotlivých emocí do vědomí došlo k jejich akceptaci a uvolnění. Čistěte a dokončujte každou emoci, která se u vás objeví. Až Vám zůstanou jenom ty pozitivní emoce, tak můžete převibrovat do 5D. Autor článku: Alexandr Tóth http://www.alexandrtoth.cz Řídím se pravidlem, že vždy existuje řešení. Někdy změna přijde, když se podíváte na věc z jiné strany, jindy je potřeba přestat na něčem lpět a velice často stačí jenom změnit svoje omezení, které Vás zastavuje od dosažení toho, co si tak přejete. Jestli chcete, tak můžeme spolu najít řešení té Vaší situace a změnit Vám konečně život k lepšímu. Koučink a terapie, pro mě není povolání, je to můj životní styl. Přednáška: Vše o regresi do minulých životů - Libor Smetana Simona Lásková - energie sfingy, regresní terapie a předávání vzkazů duší )
My jako ženy jsme dost často tvrdé na své mámy...i když (logicky) víme, že to měly těžké a že se v průběhu našeho dětství nemohly chovat jinak, moc nám chyběl ženský vzor, otevřené srdce, hřejivá láska a pochvala z úst ženy, která pro nás znamenala celý ženský svět. Jsme na mámy příliš přísné! Zcela logicky! Zrcadlí nás - kompletně! K tatínkům býváme shovívavější. Stačí nám od nich méně. Pokud tedy dcera měla to štěstí a otec v jejím dětství figuroval... Pokud táta se svou dcerou trávil čas, bral ji s sebou do práce, sportovat, věnoval se jí... občas prohodil pár milých slov a dcera měla pocit bezpečí a opory, vysloužil si razítko “Pán Bůh” a …razítko je razítko. Těžko se sundává dolů. Je jasné, že když v dospělosti přijde jakýkoliv muž, mozek ženy jej začne okamžitě kritizovat, protože... kdo překoná “pána Boha”? Z dětství do dospělosti Život se rozjede a dceři se začnou ve vztazích s muži odehrávat podivné scénáře... Začne tedy chodit na terapie, kde okamžitě spustí sáhodlouhé výlevy o své matce, protože … tam cítí křivdu, tam je spousta divokých emocí. “Otec ne. Ten byl skvělý. Ten se mi věnoval.” Ehm… no jenže… nikdy není nic černobílé a ve vztazích platí tím tuplem fifty fifty! Jak poznáte, že pod kobercem může být ukrytý “poklad” ve formě ‘nezdravého pouta s tátou’? - málokterý muž vás zaujme - u všech najdete nějakou chybičku,- máte (podvědomý) strach z mužské energie - v běžném životě se mužům vyhýbáte,- ve vztahu vám to nefunguje - můžete být schopná vytvořit i dlouholetý vztah, ale cítíte, že to není ONO - partner pro vás není dost dobrý a máte pocit, že “někde jinde by to mohlo být mnohem lepší, naplnější”,- nikdy jste nebyla skutečně zamilovaná,- nechcete se vdávat,- ke svému tátovi cítíte (až nezdravý) obdiv,- očekáváte, že se o vás muž postará,- nefungují vám peníze,- nefungují vám peníze a vztah dohromady - když jste sama, peníze k vám jdou… když je v dohledu mužská energie (partner), proud peněz utichne nebo zeslábne. Co s tím? To nejdůležitější: Přiznat si to a začít vidět Pravdu. Možná není nutné hluboce v sobě zkoumat, KDE, JAK a PROČ to vzniklo, ale uvědomit si a jasně si pojmenovat, jak to máte. Je mnoho nevědomých slibů a úmluv, které jste si jako malá holčička mohla s tatínkem vyměnit. Možné podvědomé vzorečky: Jsem stále závislá na svém otci. Otec je pro mě stále na prvním místě. Slíbila jsem tátovi, že tady budu pro něj. Žádný muž mého tátu nepřekoná. Jsem zodpovědná za to, jak se táta cítí. Táta se o mě vždycky postará. Na tátu se můžu vždycky spolehnout. Pro tátu jsem ta NEJ holčička. Pravda osvobozuje! VŽDYCKY! Většina žen teď “maká ostošest” na své ženské stránce a řeší mámu. To samozřejmě není špatně. Pokud vás ale brzdí cokoliv v partnerských vztazích, musíte mrknout na tátovu stranu (ne náhodou máme rodiče dva 😉), i když vám přijde, že tenhle vztah máte naprosto čistý a v pořádku. Držím vám palce! Autorka článku: Lucie Valchařová Koučka, terapeutka a průvodkyně na cestě k životní změně Telefon: 774 547 347Adresa: Nálepkova 14/197, 637 00 BrnoWeb: www.lucievalcharova.cz Facebook: https://www.facebook.com/valcharova.lucie/ )
Co je vlastně STÍN? To je asi pro každého něco zcela jiného. Pro někoho to může být strach, pro někoho to může být závislost, panika, úzkosti, nenávist dokonce to pro někoho může být samotné zhmotnění Ďábla, pekla, duchů, démonů a podobných věcí. Každopádně je to něco, co je nepříjemné, co nám nahání husí kůži. Když jsem ještě o tomhle nevěděla vůbec nic, respektive, věděla jsem jen to, co bylo známé – umřeš a už nebudeš, temnota je zlá, světlo je dobré. Pamatuji si, jak jsem v sobě řešila, jak to, že umřu a už nikdy nebudu, dostávalo mě to do divných stavů. Jako malá jsem se i bála všeho možného – brala jsem to všechno jako naprosté ohrožení mého života. Neměla jsem ani ponětí, že jednoho dne budu před něčím takovým stát a hledět tomu do tváře. Psát o stínu je velmi intimní, i když se to na první pohled nemusí zdát. Poprvé jsem se se svým stínem setkala tváří v tvář na jedné akci, kde se ukázalo několik minulých životů a kus mého já, co nebyl přijatý, byl viděn jako něco co je na mě přisáté. A od téhle doby jsem začala pracovat s temnotou, na každém kroku mě to potkávalo, začala jsem mít takové klienty, na akcích byla jedna temnota za druhou a tak jsem poznávala stín. STÍN je obávaný, ale je to jen kousek nás, je přehlížený, je odstrkovaný, protože je nepochopený. Umíte si sami sebe představit, jak by Vám bylo, kdyby Vás všichni odmítali? Kdyby s Vámi nikdo nechtěl nic mít, a vy se snažíte jen urputně získat pochopení? Jak se cítíte v téhle roli? A tak se cítí i ten kus Vašeho já. A proto roste, roste a buší na dveře – takže jednoho dne se sním, setkáme, ať chceme nebo ne. Jen si vzpomeňte, pokud na sobě pracujete, že nejdřív se musí prostě jít na dno, tam se v tom svém bahně pošťourat a ono Vás to samo vyzvedne do světla – světlo je taková odměna – jako když se potápíte – ponoříte se a hledáte, bádáte, užíváte života, a když už na něco narazíte v hloubce, musíte se prostě nadechnout, abyste načerpali sílu na další nádech a ponor. Stín je obávané místo, ale věřte mi, byla jsem tolikrát v tom místě, že jsem si uvědomila, jakmile přijde uvědomění, pochopení a rozbourání hranic, stín mizí a stává se světlem. Jak pracovat se stínem? Nejprve si musíme uvědomit, co odmítáme, čeho se bojíme, jaké představy nás děsí, jakým myšlenkám věříme a jaké si do svého života zhmotňujeme. Například: Co mi vadí? Vadí mi, když mi někdo lže – nesnáším lhaní. Proč mi to vadí? Připadám si v tu chvíli jako méněcenná, nejsem dobrá ani na to, aby mi řekl pravdu.Co je na tom nejhorší? Nejsem dost dobrá, cítím se špatně, že něco dělám špatně. Cílem toho je, dostat se k sobě, i když vyčítáme něco jiným, cíl je přijít na to, co se odehrává v nás, na tohle příkladu je jasné, že lhaní rozvíří naši nepřijatou část a tou je – vlastní sebe-hodnota. Tato osoba má problém s vlastní hodnotou. Pak je třeba si to dovolit – tady ta osoba, si musí dovolit, pustit tu kontrolu a nechat ať je klidně méněcenná, neschopná. Prostě vše co ji v tomhle příkladu vadí, vizualizovat v nejhorším scénáři, prožít ho až do morku kosti a nechat to být (všichni ji lžou a ona se cítí méněcenná a ponížená). Jde o to zažít a dovolit to čemu se bráníme, kvůli čemu se vztekáme. Pak se uvolní velká část energie, a pokud v nás přetrvává, musíme se zeptat zas a znovu podle příkladu. A pak se můžeme zaměřit třeba na práci s bytostí, kterou jsem psala zde ve článku EMOCE. Důležité je, nemít v odporu tu část, která nám vadí – může to znít divně, ale většinou naprosté odevzdání kontroly, naprosté přijetí situace tak jak je, je nejlepším krokem pohnout se dál. Nakonec není důležité JAK to udělat, důležité je se ROZHODNOUT už to nechtít žít a začít s tím pracovat jako se spojencem, jako s bytostí, která k Vám přišla s hlubokou láskou. Nemusíte souhlasit, ani to cítit, jen se pokuste umožnit i tuto možnost, jakmile totiž povolíme a dovolíme něčemu být, nějaké názoru, pak jste zase o krok blíž. Hranice a omezení jsou jen plotem, za kterým se schováváme.Přeji Vám všem, aby stín, byl pochopením a ne nepřítelem. Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání. Autorka článku: Lenka Vlášková Průvodce, zabývající se léčivými automatickými tarotovými texty a energetickou prací. Své klienty provází na cestě i v podobě energetických maleb a šperků. Miluje svou práci, je to pro ní velké naplnění. Je jí ctí růst s každým klientem. www.tarot-a-shamballa.cz Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme. // )
Po třicátém pátém roku života, si myslím, že už je vhodné mít nastavené své hranice. Vědět, co chci a co určitě nechci. Život nám posílá neustálé zkoušky a výzvy, které nás učí být lepší a lepší. Jenže když jste vědomou ženou a chtěla byste partnera, je to sakra těžký oříšek. Někdo by řekl “ona je moc náročná.” Ona ale nemá na prvním místě hmotné statky, ale jasné lidské a duchovní hodnoty, přes které nejede vlak. Podívejme se, co bývá překážkou při navazování hlubších partnerských svazků. Nehádá se a nenasírá Vědomá ženská tohle nemá zapotřebí. Umí rozpoznat hru ega, které chce vyvolat hádku a nechytí se. Automaticky na tyto hry nereaguje. Navíc plně respektuje partnerův odlišný názor a nedotýká se jí to. Odlišný názor partnera není důvodem k hádce. Vede spíše k zamyšlení či dlouhým neagresivním hovorům u vína. Urážky se jí nedotýkají, protože je dostatečně sebevědomá, aby věděla, že tohle do jejího světa nepatří. A protože si o sobě myslí jen to nejlepší, okolí jí to vrací zpět. Tohle může být kámen úrazu pro protějšek, který je zvyklý sytit si programy tím, že vyvolá hádku a pak se usmiřuje a má pocit, že teď si lásku zasloužil. Dává svobodu a totéž chce pro sebe Svoboda jít, kam chce, aniž by se musela zpovídat nebo omlouvat je zásadní. Samozřejmě…každá žena je nejraději se svým mužem, ale někdy prostě potřebuje vypadnout na víkend s kámoškama. Ubírá jí to na vyzařování, když musí hlásit v kolik bude přesně doma, posílat esemesky s aktuálním programem a poslouchat výčitky, jak je neohleduplná, protože partner to má přece jinak. On by to tak neudělal.Ona není klaun a nebude se starat nikomu o zábavu. Pokud se nudíte, kupte si medvídka mývala. Dát partnerovi svobodu znamená, důvěřovat mu a respektovat, že i kdyby se už nikdy nevrátil, je to jeho rozhodnutí a je to tak správně. V posteli vyžaduje plnou integritu Šukání už si užila dost. A i když to má občas ráda narychlo a instantně, tak vyžaduje po partnerovi plnou přítomnost při milování. Samozřejmě je trpělivá a nikdo není zpočátku hvězda. Ona už vůbec ne. Svému muži se pomalu otvírá v důvěře a dovoluje si víc a víc. Ale vždy je tam. Neběhá myšlenkami jinde a partner je pro ni v posteli spojení s Bohem. Chce, aby cílem obou bylo společné splývání v jedno, ne uvolnění po těžkém pracovním dni. Odmítá být odkladištěm partnerových tlaků, které si nasbíral přes den. Chce být jeho rozpouštědlem. A to chce čas. Překážky Vědomá žena už má za sebou život plný facek, bolestí a failů, které z ní udělaly to, co je dnes. Má taky nějakou minulost a muž bude muset ve vztahu s ní tolerovat jisté závazky. Třeba děti, které ve svém věku pravděpodobně má. Nebo tatínka těch dětí. Nebo se možná stará o nemocného tátu, či splácí dluhy po bývalém partnerovi, nebo je jejím cílem cesta kolem světa. Rozhodně to nebude holčina po škole, která je nachystaná založit rodinu a najít si první práci. Nemanipuluje Protože nabyla svou vlastní svobodu, tak si automaticky váží i svobody druhého. Nezakazuje, nepřikazuje, ale otevřeně konverzuje a pokouší se nacházet řešení. Pokud je partner zvyklý na manipulaci, je to těžké, protože od vědomé ženy se jí nedočká, program hladoví a tak partner snadno zamění obyčejné vyznání lásky za manipulaci. Nepotřebuje, aby o ni partner bojoval Klasické namlouvací hry jsou jí cizí. Buď miluje a rozhodne se do vztahu dát vše, nebo nic. Neztrácí čas zbytečným uvažováním. Žije tady a teď a nechce čekat na vhodnou příležitost. Nabízí se s čistou láskou a náručí, kdykoliv je třeba. Muž, který byl zvyklý o ženy bojovat nebo si hledal nedostupné partnerky toto nedokáže pochopit. Necítí tam klasické napětí z lovu a usoudí, že ji nemiluje. Není zvyklý, že je tam pro něj někdo jen tak. Je proměnlivá Vyžaduje, aby partner znal její fáze, které mu moc ráda vysvětlí, protože je zná. A dělá to proto, aby jejich vztah byl harmoničtější a dynamičtější. Aby se oba cítili dobře a byla pro muže čitelnější. Výkyvy už u ní nejsou tolik markantní, ale milování s ní je v každé fázi jiné, proto je třeba mít alespoň hrubý odhad, nebo se nebát zeptat. Nežárlí a když tak jen zdravě Pokud partner považuje za výraz lásky žárlení, tak tato žena není ta nejvhodnější. Žárlení je pro ni namlouvací hra, ne prostředek k manipulaci. Chce se líbit Nebude chodit doma jak cuchta a rozhodně si nenechá zakazovat, co smí a co nesmí nosit. Má svůj styl a miluje, když se líbí. Puťku v sárí z ní neuděláte. Pokud je muž sebevědomý a věří ve vztah, bude se mít čím chlubit. Ostudu mu neudělá. Tahle žena udělá pro vtah hodně. Protože pro ni je vztah v životě naprosto zásadní věc. Rozmyslete si předem, než se necháte okouzlit, jestli jste ochoten se změnit, pustit se svých starých přesvědčení a modelů, překopat svůj život od základů a vkročit do života dynamiky, vzrušení, vášně a bezpodmínečné lásky. Navazující články: Vendula Kociánová: Desatero matky dceři pro výběr partnera Vendula Kociánová: Ženy uštvané zaživa Vendula Kociánová: Silná žena nebo raněná holčička? Vendula Kociánová: Až odpustíte svým rodičům, začnete konečně žít… Vendula Kociánová: Dokud nejsi milovanou holčičkou, nebudeš milovanou ženou Vendula Kociánová: Andělům a Guru už odzvonilo Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. )
Když jsem si jednoho dne uvědomila, že i přes některé rozdílné názory cítím bezpodmínečnou lásku ke svým rodičům, napadlo mě, že jsem konečně dospěla. Uvědomila jsem si, že jsem celý život měla tendence hodnotit samu sebe skrze to, jak mě vidí ostatní ve snaze zavděčit se vlastním rodičům, dokázat jim, že jsem dost dobrá.Proto jsem měla od malička dar vtělit se do druhé osoby a vnímat její způsob vnímání, abych se mohla přizpůsobit jejich očekávání a naplňovat jejich představy o tom, kým bych pro ně měla být. Tento dar byl dlouho mým prokletím, než jsem se naučila jej používat k tomu správnému účelu.Každé malé dítě potřebuje být viděno ve své esenciální podstatě a s láskou povzbuzováno k rozvíjení vlastní jedinečnosti. Pokud se toto neděje a vy jste prošli klasickou systémovou výukou, zaměřenou na výkon a naplňování potřeb druhých, pak se vaše osobnost nemůže plně rozvinout a vy i v dospělosti hledáte potvrzení o vlastní hodnotě skrze druhé lidi. Když vám chybí zpětná vazba od rodičů v dětství, hledáte svou identitu v chování ostatních vůči vám a snažíte se vytvořit o sobě dokonalý obraz, abyste nemuseli prožívat ty mučivé pocity méněcennosti, které tak dobře všichni známe. Skrze tuto manipulaci sama se sebou pak opouštíme svoji jedinečnou podstatu. Když si tento aspekt v sobě uvědomíte, můžete se rozhodnout tento zhoubný program překonat a postavit se do vlastní síly.To si ovšem žádá změny a skutečnou vnitřní práci a odvahu. V první řadě jde o to, zbavit se všech toxických vztahů ve svém životě a začít dělat to, co vám činí skutečnou radost.Pro mnohé lidi to může být zpočátku těžké, protože nejsou schopní rozlišit, které vztahy jim škodí a které ne, protože dlouhé roky znají jen toxické vztahy a manipulaci. Řada lidí také neví, co by chtěli dělat a co je naplňuje, protože vždy byli zvyklí řídit se očekáváním svého okolí.V tom případě je dobré se na čas stáhnout do samoty a přemítat, meditovat, zajít si do tmy, na vision quest, trávit čas v přírodě a čekat, až přijde nová vize. Když člověk opustí toxické vztahy, získá velké množství energie pro sebe, která mu pak poslouží k pozvednutí jeho vědomí na novou frekvenci. Čím více energie člověk má, tím více je napojený na své vyšší já, které mu dokáže zprostředkovat všechny potřebné informace v každém okamžiku jeho života. Jakmile člověk vykročí správným směrem, život se postará o to, aby dostal zpětnou vazbu, že je na dobré cestě.Proto, když opustíme nefunkční vztahy a činnosti a změníme způsob myšlení, začneme dostávat od života skutečné dary. Během tohoto procesu můžeme narážet na různé učitele, například lidi, kteří vás budou zkoušet v tom, jestli jste schopni zachovat si pocit vlastní hodnoty i přes urážky, pomluvy, manipulaci a křivá obvinění, nebo když vás okradou, pošpiní vaši pověst nebo vám budou lhát do očí. To jsou zkušební kameny vašeho růstu a odhodlání přestat sami sebe hodnotit očima druhých.Když vytrváte, budete svobodní. Když narovnáte své vztahy s rodiči, přestanete mít potřebu je hledat v každém člověku kolem vás, dospějete a přestanete se zaprodávat ke snaze, aby vás měl někdo rád. Díky těmto krokům totiž naleznete pravou sebehodnotu sami v sobě a budete vědět, že ať o vás druzí smýšlí jakkoliv, je to jejich obraz sebe sama a vy s nimi můžete maximálně soucítit. Vaše hodnota stojí na vaší schopnosti uvědomovat si sebe sama jako jedinečnou bytost, jejíž podstatou je laskavá přítomnost a živé spojení se vším, co existuje. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. )
Maska “hodného kluka a holky” - všichni ji známe…, všichni jsme si ji nějakou dobu nasazovali..., takhle jsme byli vychováni..., ale pojďme si nalít čistého vína… čeho je moc, toho je příliš! Pod touhle na první pohled nevinnou a společensky přijatelnou maskou se skrývá pěkná manipulace. Milí hodní kluci a holky, já vím, že jste se tak nenarodili, že vás to naučili, ale už je na čase z této role vyjít, protože v dospělém věku je to manipulace s velkým M převlečená do slušivého kabátku, který se společnosti stále ještě líbí a podporuje jej. Ostatně můžeme to teď vidět na každém kroku. Jak se poznají hodní kluci a holky? ● odpovídají ANO, i když myslí NE, ● říkají vždy to, co chce slyšet ten druhý, ● vždycky vyhoví - nikdy není s ničím problém, ● vždy odpoví “správně” - neutrálně tak, aby se nikoho nedotkli, ● za každou cenu drží své emoce a pocity pod pokličkou, ● nikdy neprojeví své pravé Já, ● zdá se, že jsou neustále dobře naladění a v pohodě, ● než by udělali “nepopulární” krok, raději se stáhnout a schovají, nezvednou telefon,sejdou vám z očí… apod. Problém hodných kluků a holek je v tom, že vlastně nikdy nevíte, na čem u nich doopravdy jste. Neznáte jejich skutečný názor. Nevíte, jak se ve skutečnosti cítí. Nepustí ven svou PRAVDIVOST a o to tady jde. Je to falešné. Je to neupřímné. Je to LEŽ. Bohužel si to velmi často neuvědomují, protože žijí v iluzi toho, že jsou tady pro druhé, že se takto chovají kvůli těm druhým a tím jim pomáhají, protože... když se jich nedotknou, když je nenaštvou atd., tak jim neublíží. Jenže... Milé hodné holky a kluci, tohle je ta manipulace. Tím, že nejste sami sebou, ubližujete sobě a ubližujete druhým. Neukazujete jim pravdu. Manipulujete se sebou a manipulujete s druhými. Vodíte je za nos, stejně jako sebe.Máte pocit, že jste tady pro druhé, že musíte udělat cokoliv, jen abyste se druhým zalíbili, aby vás druzí ocenili a že pokud byste ukázali to, jací ve skutečnosti jste, zůstanete sami. Neuvědomujete si, že sami už jste, protože nikdo nezná vaši pravou tvář. Je třeba si uvědomit, že CO DÁVÁME, TO TAKÉ DOSTÁVÁME. Jestliže nejsem sám(a) sebou, potlačuju se a vysílám ven lež, nemůžu se divit, že mi ostatní lžou. Tak už to pojďme zabalit! Cokoliv není pravdivé, stejně jednou vyleze na povrch.Není možné se schovávat donekonečna.Manipulací bylo více než dost! Autorka článku: Lucie Valchařová Koučka, terapeutka a průvodkyně na cestě k životní změně Telefon: 774 547 347Adresa: Nálepkova 14/197, 637 00 BrnoWeb: www.lucievalcharova.cz Facebook: https://www.facebook.com/valcharova.lucie/ )
Jsme naprosto šílené! A to skoro všechny!A už toho mám dost. Přestávám hubnout a vyhovovat trendům.Před pár lety v nějakém zábavném pořadu dávali na ulici otázku mužům „Jak byste reagovali, kdyby vaše žena nebo přítelkyně měla celulitidu?” Odpovědi mě velmi překvapily. Většina mužů odpověděla, že tohle by teda nechtěli, že by se ji s tímto problémem snažili pomoct a jeden dokonce řekl, že v tom případě by se s ní okamžitě rozešel. Chudák, podle mě ani netušil, co to celulitida je.Několikrát týdně mi přijde zpráva, jestli nemám náhodou nějaké tipy na hubnutí. Já!! Která si sama připadám se svými třemi kily navíc jako vepř. No chápete to? Tři kila! Mysl je tvůrceZamyslela jsem se nad svou myslí a nad těmi všemi způsoby diet, pomocných preparátů a kosmetických kouzel a došla jsem k jedné důležité věci. Problém je ten, že chci zhubnout! Vysílám totiž do Všehomíra informaci „jsem tlustá a potřebuju zhubnout.” Můžu pak dostat jinou zpětnou vazbu, než že budu stále přibírat? Vždyť to sama chci! Něco spešl pro mě?Diety, sacharidy, tuky, veganská strava, šťávy…u každé speciální diety a stravy dávám tělu impuls, že je s ním něco v nepořádku a já to musím napravovat. Logicky pak dostanu do života takové situace, které budu muset napravovat. Začarovaný kruh a nikdy nekončící kolotoč! Změna začíná uvnitřJednoho dne jsem se skutečně začala poslouchat. Jak k sobě promlouvám, co si o sobě nejčastěji přes den myslím, jak na sebe koukám, když jdu kolem zrcadla, co říkám o své postavě před druhými? S jakým pocitem přijímám lichotky? Co si myslím, když si dávám dort?Zjistila jsem, že opravdu hluboce nenávidím své tělo. Tak pěkně nenápdně. A víte co? Ne já, ale to NĚCO ve mě! Ten přiblblý vnitřní kritik, který se naučil tímto způsobem ze mě sát energii. Hodí mi tam nenávist, já se hned chytnu, jdu běhat, skákat, nejíst, co chci a už jsem lapena. Pryč s ním!„Jo, slyším tě. Slyším, jak na mě neustále hulákáš, že je plavková sezona a nejsem dokonalá. A je mi to u prdele!” Jsme v ŽeněČím více jsem se za poslední rok dostala do ženské energie, tím více mé tělo změklo. Mám muže, o kterého se můžu opřít a přenechat mu skutečnou roli muže. Mé tělo přestalo vykazovat známky napětí a povolilo. Povolilo břicho. Napětí z něj odešlo. Svalová hmota změkla. Už nemusím být ten držák já! Testosteron se přestal snažit. Můj kritik však jel dál. No bodejť, když je úplně oddělený od těla a tělo ho vlastně vůbec nezajímá! Žije z toho, že mu namlouvá, jak je nyvyhovující. Začni už!Dívat se na sebe jako na krásné. To je ten základ. Vnímat na sobě ty hezké věci, ne ty špatné. Co živím, to roste a to prosím i zadek! Pakliže u každého dortíku řeknu „to bych neměla, protože přiberu.”, tak se to logicky stane! A víte co? I bez dortíku! Ten za to vůbec nemůže!Všímejte si svých myšlenek a zcela vědomě je přetvářejte v pozitivní pohled na sebe. Stanete se vlastním dílem. Vydrž zkoušku!Nezapomeň! Při každém rozhodnutí přijde zkouška, zda jsi se opravdu rozhodla nastoupit novou cestu myšlení. Možná přibereš ještě pár kilo. Když však nepolevíš v láskyplném pohledu na sebe, rozhodnutí bude odesláno jako platné a tvé tělo začne získávat takové tvary, jaké jsou pro něj přirozené. Zapomeň, že ho budeš znova cpát do svýh představ. Musíš být připravena (i pro chlapy to platí), přijmout ho takové, jaké je. Přestat jej trápit představami. Ulev mysli, přesuň pozornost na něco jiného. Dej si dortík. Protože pak už můžeš cokoliv. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 18 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )
Karma naprosto není principem trestu za špatný skutek. Karma je realizací energetického náboje, náboje životní síly. Když máme sami sebe rádi, vzniká uvnitř našeho těla energetický náboj vyzařující do našeho životního prostoru. Tato životní síla formuje situace, v nichž se vnitřní energetický náboj lásky k sobě samým realizuje prostřednictvím lidí a událostí, k prospěchu nás samých i našeho okolí. Budeme-li se mít doopravdy rádi, můžeme si napravit karmu. Když sami sebe rádi nemáme, vzniká uvnitř opět energetický náboj vyzařující do okolí. Realizuje však cíle opačné – vytváří pro nás situace, v nichž se uplatňuje naše neláska k sobě, rovněž prostřednictvím lidí a událostí. A zcela rozhodně se nedá mluvit o jakémkoli prospěchu pro kohokoli. Každý z nás by chtěl ve svém životě něco napravit, něco zdokonalit, vytvořit. Toto „něco“ může pocházet z jakékoli oblasti našeho života, může se to týkat lásky, vztahů, rodiny, práce, finanční situace… Naše přání jsou uskutečnitelná, dají se vyplnit. Problém může spočívat v tom, že přání je sice dobré, avšak energetický náboj, který vysíláme k jeho realizaci, je zaměřen na cíle úplně opačné. Karma nenásleduje naše fantazie, drží se naší energie. Výsledkem může být, že se za někým vydáme s těmi nejlepšími úmysly a dostaneme od něho pár přes ústa. Chtěli jsme to nejlepší – a dopadlo to jako vždycky… Načež si lámeme hlavu, co jsme udělali špatně, proč se nejlepší úmysly změnily v samé problémy a co to máme za karmu. Přitom odpověď je jednoduchá: jaký je náboj, taková je karma. Toužíme například v osobním životě po lásce a štěstí. To je krásné a zcela splnitelné přání. Když ho však prohlédneme ze všech stran a půjdeme do hloubky, zjistíme, že sami sebe rádi nemáme. Partnera hledáme, aby svojí láskou kompenzoval naši nelásku. Na energoinformační úrovni vzniká situace, kdy sen o lásce a štěstí v osobním životě nabíjíme neláskou k sobě samému. Jaký je výsledek ? Realizace náboje, tedy realizace nelásky k sobě samému, se nám dostává v nové podobě – v podobě nelásky člověka, o kterého jsme stáli. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem. Další příklad: rádi bychom měli dobrou práci s dobrým platem. Co to je „dobrá práce“? To je práce, která nás zajímá a kde si nás váží. A „dobrý plat“? To jsou peníze, kterých je dost na to, abychom si mohli udělat radost užitečnými a příjemnými věcmi, jimiž sami sobě projevujeme lásku a péči. Takže dobrá práce nám dává možnost pocítit svou hodnotu a dobrý plat nám umožňuje projevit sami sobě lásku a péči.Jenomže pokud se nemáme rádi, nedokážeme přání dobré práce nabít odpovídající energií. Máme náboj, je to náboj naší nelásky k sobě samému. Ten nám s realizací cíle „pocítění vlastní hodnoty“ nepomůže. Problém se prohlubuje také tím, že i přání dobrého platu je nabíjeno neadekvátní energií. Nemáme se rádi, proto od sebe dobrý plat podvědomě odsunujeme. Vždyť když se nemilujeme, necítíme k sobě ani lásku ani péči a nevíme, jak s tím dobrým platem naložit. Co tedy získáme jako výsledek ? Práci, která nám nesedí a plat, o kterém je hanba mluvit. Karma udělala své – spojila příčinu s následkem. Karma připomíná fyzikální zákony: máme kladívko, můžeme jím udeřit na hřebík, ale také se můžeme praštit do prstu. Přitom v obou případech půjde o jedno a totéž kladívko a o stejné vynaložení sil. Rozhodujícím prvkem je vektor síly – jakým směrem je kladívko zaměřeno. V našem případě nasměrování kladívka znamená buď lásku k sobě samému, nebo nelásku. Vše, čemu se musíme naučit, je ovládat svůj silový vektor. Tedy vnitřně k sobě pociťovat stálou lásku. Právě stálost lásky je problémem… Nejčastěji se kladívkem uhodíme do prstu, v určitých chvílích se nám však přece jen podaří uhodit na hřebík. Jaké jsou to chvíle? A co je řídí? Zpravidla jsou to vnější podmínky. Je-li v našem životním prostoru všechno v pořádku, cítíme se uvolněně a nikdo na nás nedotírá, přecházíme podvědomě do stádia lásky k sobě samému a harmonie se světem, který nás obklopuje. Harmonie vnější formuje harmonii vnitřní. A vnitřní harmonie v nás odhaluje lásku k sobě samému, o níž jsme neměli ani potuchy. Život je však pohyb. Během půlroku se vnější okolnosti změní. Vnější harmonie se vytrácí, naši vnitřní lásku k sobě samým si při tom bere s sebou. A my se znovu svým kladívkem – karmou praštíme do prstu…To vypadá, jako když celý náš život plně závisí na rozmarných vnějších okolnostech. Jako bychom neměli stálé bydliště. Jako bychom žili na ulici: hned ve slunečním žáru, hned mokří deštěm nebo zasypáni sněhem. Ve skutečnosti však právě sebeláska je naším vnitřním bydlištěm, v němž je vždycky teplo a útulně. Máme-li svůj vnitřní dům lásky k sobě samému, nezávisíme víc na vnějších okolnostech. Sami si vybíráme, kdy vyjdeme z domu, abychom se setkali s vnějším světem. A jsou-li vnější okolnosti nepříznivé, zůstáváme doma, přebýváme v lásce k sobě samému a dál směrujeme kladívko na hřebík, ne na svůj prst. Láska k sobě samému nám dává svobodnou volbu – volbu vlastní karmy. Zákony karmy, stejně jako zákony fyzikální, jsou slepé. Prostě existují a platí. Oči k vidění máme sami. Když se na sebe díváme očima lásky, vidíme, kam směřujeme svou karmu, vidíme příčiny a následky a řídíme svůj život jako celek. Karmu je možné řídit. Karmu je třeba řídit. Karma nevznikla proto, aby nás trestala, ale proto, abychom sami vytvářeli příčiny a následky. Karma není něco mimo nás, žije uvnitř nás. Její kořeny jsou zapleteny do naší sebelásky. Jestliže svou vnitřní lásku k sobě učiníme pevnou a stabilní, bude taková také naše karma, budeme ji moci řídit. Řídit láskou k sobě samým. Potom se naše sny mohou plnit. Štěstí v osobním životě, harmonické vztahy s dětmi i rodiči, přátelství , spolupráce, zajištěnost, naplnění, to vše se může realizovat nabito nábojem naší lásky k sobě samým. To se týká i setrvačnosti karmy, která nás stále bije kladívkem do prstu … naprosto není třeba čekat, až se náboj vybije, až karma dojde. Vůbec není pravda, že svou karmu člověk nemůže opustit. Kdykoli můžeme změnit náboj, upravit karmu. Jestliže se nám zdá, že v osobním životě nikdy nebudeme šťastni a že nikdy neseženeme dobrou práci se slušným platem, pak se nám to opravdu jenom zdá. Kdykoli můžeme změnit běh událostí, změnit svůj vlastní osud. Protože kdykoli se můžeme začít mít rádi. To je velmi důležitý okamžik. Abychom se začali mít rádi, nepotřebujeme čekat na vhodné okolnosti. Ty nikdy nenastanou. Musíme si je sami vnitřně utvořit. ZDROJ: http://zdraviu4u.cz STUDIO zdraví HEDIS - Iva Hédlová Brno Přednáška Petra Nel Smolová: Karma a vývoj | Jak a kam se vyvíjí lidstvo? )
Internet je plný opravdu skvělých informací, které nám mohou pomoci rozklíčovat naše nefunkční mentální vzorce, ale bohužel někdy se jejich použití zvrhne :-) Lidé začnou hltat informace a nacházet na sobě všechny možné chyby a místo přijetí všech stránek, které takto objeví, se těmito nálezy lynčují. Ti průbojnější jimi případně ještě lynčují své okolí, ti ostýchavější si vedou pouze osobní sebedestrukci. Ale, přátelé, k tomu ta moudra neslouží :-) Mohou nám být pomocníky v odhalování pravdy, v jejím přijetí a jemném a postupném uvolnění se ze starých modelů a nalezení nových cest. A to je všechno. Když je začneme na sebe používat jako klacky, tak si jen ubližujeme a prohlubujeme nelásku k sobě. To není cesta, jak být sám sebou, ve své opravdovosti a ryzosti. To je cesta k prohloubení odmítnutí sebe sama, kterým to ale celé vlastně začalo. V dětství nám rodiče odmítnutím našeho přirozeného já ukázali, že takoví nejsme přijatelní a my, jako děti, které plně důvěřují svým rodičům, jsme svoji přirozenou podobu odmítli také. A pokračovali jsme vytvářením si masek a mnoha obranných strategií, kterými jsme se přijetí snažili získat. Když teď začneme tyto masky a strategie odhalovat, nemusíme se za ně začít odsuzovat. Můžeme je přijmout s pochopením, že tímto způsobem jsme jako děti našli určité řešení své situace. Byli jsme šikovní a nějak jsme to prostě zvládli. Neměli jsme jinou šanci, jak od svého okolí získat přijetí. Teď už se sebou můžeme zacházet jinak. Můžeme si dát přijetí kdykoliv a bez podmínek. Přesně tak, jak jsme to potřebovali v dětství. Být milovaní jen tak právě takoví, jací jsme. Když o sobě objevíte něco nepěkného. Nějaký program, kterým jste se třeba zneužívali, nebo ublížili druhým, zkuste to jen přijmout. Laskavě a s pochopením. Nic víc. Neznamená to, že můžete ubližovat nebo zneužívat dál. Ten program už znáte, už ho vidíte. Znamená to, že ho můžete vidět a přijmout v sobě tu část, která ho používala, protože chtěla něco získat - třeba trochu porozumění, pozornosti a lásky. I k této části a ke všem dalším, které objevíte a budete objevovat, můžete být laskaví a dovolit, aby už nemusela být odtržená. Můžete ten nalezený střípek svého já přidat k celku a tím ho činit živějším a celistvějším ❤ Tuto láskyplnost obsahuje lípa.https://www.slunecniesence.cz/lipa/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy. )
Je to ve vzduchu: informace, informace,, ekonomická krize, virus, vláda, boj, konflikty, zmatek,hněv, strach, nervozita, stres. To vše je tam venku. Je to ale i v naší nervové soustavě, v emočním těle, v limbickém mozku. A protože to máme do určité míry všichni, dělá to vlny. Je tady obrovský tlak. Ten tlak ale vnímáme především v našem těle a roste tím víc, čím víc ignorujeme náš vnitřní prostor a čím víc reagujeme na vnější svět. Ten tlak je způsobený vyšší prozřetelností, která už se nemůže dívat na to, jak neustále bojujeme s vnějším světem. Ten tlak je dán mírou našeho LPĚNÍ na hmotě, na myšlenkových formách, konstruktech a programech, na majetku, na vnějším úspěchu, penězích, postavení, titulech, pocitu vlastní důležitosti, roli oběti a ignorování naší duchovní podstaty. Pokud budeme hledat řešení venku, nic se nezmění. Pokud si neuvědomíme, že svět tam venku je náš vlastní stín, který vrháme na své okolí, protože se nedokážeme vypořádat s vlastními pocity méněcennosti a frustrace, nic se nezmění. Ten tlak bolí, emoce bolí.Bolest nás má PROMĚNIT zevnitř, protože vede k soucitu. SOUCIT je to, co nám bytostně jako kolektivu chybí. Žijeme v iluzi velké oddělenosti, oddělujeme se od sebe navzájem svými postoji, předsudky, ignorací a nezájmem. Každá válka lidem sloužila jako nástroj ke znovunalezení hodnot sounáležitosti, soucitu a míru. Dnešní doba volá po změně. Ne změnou systému se změní společnost, ale ZMĚNOU HODNOT ve společnosti se změní systém. Je důležité najít vlastní sílu v tom, že poznáme, KÝM VE SKUTEČNOSTI JSME. Je důležité cítit všechny ty tlaky ve svém těle a převzít si za ně svou zodpovědnost. Je důležité vědět, že strach, který cítíme, přichází z našeho nitra, z našeho nevědomí, nikoliv zvenčí.Venku se zrcadlí odraz našeho nevědomí. Veškerá BOLEST, kterou jsme v životě zažili, nás má PROMĚNIT a POZVEDNOUT naše VĚDOMÍ. V PŘIJETÍ bolesti je síla SOUCITU. Teprve když se naučíme přijímat a prožívat pochody, které se odehrávají v našem těle, staneme se silnými a budeme moct jednat na základě vlastní síly, nikoliv na základě našich reakcí na vlastní strach. Je nevyhnutné utkat se s vlastními démony, pocítit vlastní strach a emoce, které vedou naši pozornost dovnitř. Je to jako kráčet temným lesem, plným podivných nástrah a vědět, že se nesmíme za žádnou cenu otočit. Kdo se otočí, ten zkamení. Stejně tak to je, když se chytíme do pasti vlastní mysli, která nám pouští napínavý film, kdy se hrdina ocitá v nebezpečí a my zapomeneme, že nejsme hrdinou, ale divákem. Ve skutečnosti jsme obojím. Jsme divákem, který natočil film sám o sobě a zapomněl na to, že ten film už je dávno hotový. Náš příběh se bude odvíjet od toho, nakolik si dokážeme rozpomenout na to, že jsme tady dobrovolně a máme mnohem více schopností, než je nám běžně přisuzováno. Máme možnost rozhodovat o tom, jestli si film užijeme a budeme důvěřovat našemu hrdinovi a vyšší prozřetelnosti, anebo raději napíšeme scénář o tom, jak se Honzovi nepodařilo zabít draka? Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. )
Už dlouhé roky je možné vnímat všude okolo nás, jak se společnost čím dál více zaměřuje na fyzický vzhled člověka a jeho takzvanou krásu. Nejvíce je tlak v tomto ohledu zaměřen na ženy, i když poslední léta se nevyhýbá ani mužům. Ženy však odjakživa byly považovány za symboly krásy, byly obdivovány muži a staly se inspiracemi pro vznik mnohých slavných děl nejrůznějších odvětví umění. V dnešní době ovšem tento kult vygradoval do extrémní podoby blížící se posedlosti. Televize, časopisy, knihy. Billboardy a reklamy na všechno, co vás jen napadne, se v hojné míře zabývají krásou a péčí o svůj vzhled. Firmy pak mnohdy přímo na atraktivním vzhledu stavějí svůj byznys. Zrovna před pár dny jsem hovořila se svou dobrou, duchovně zaměřenou, kamarádkou o tom, jak je vyzařování člověka nesmírně důležité a má obrovský vliv na jeho výsledný celkový vzhled. Kamarádka již léta pracuje s lidmi a vyprávěla mi o několika zajímavých případech svých klientů. Např. o jedné ženě, která je na první letmý pohled velmi dobře vypadající, ovšem bližší prozkoumání jejích očí vnímavému člověku o její povaze poví vše. Bude vypovídat o její zahořklosti, nenávisti, závisti a zlobě. Tatam je v tom okamžiku prvotní názor na ni, že je velice hezká. Je-li naše duše temná jako nejčernější hlubiny oceánu, nepomůže nám nic a nic nás neučiní v očích druhých lidí přitažlivými, ať už v jakémkoli smyslu. Naopak nemusíme být obecně fyzicky nejkrásnější, ovšem září-li naše duše světlem, láskou a božským klidem, i ten nejnevnímavější člověk něco z naší záře ucítí, zachytí. Pro ostatní se pak stáváme velmi příjemnými, sympatickými a právě i ve svém celku krásnými. Krása je především něco, co je výsostně individuální a subjektivní záležitost. Skutečnost, že společnost určuje, co je krásné a co již nikoli, je nejenže velice smutná, ale také zcela nesmyslná a opovážlivá. Co člověk, to jiný vkus, jiné vnímání reality, jiné nahlížení na to, co považuje za přitažlivé, nehledě na to, že v tomto směru nám nikdo nemusí pomáhat s vytvářením názoru. Je to věc, která je každému z nás přirozená. Víme sami nejlépe, co a jak se nám líbí. Tím, jak je nám neustále podsouváno, jak bychom měli vypadat, jak bychom se měli oblékat, jakým způsobem bychom o sebe měli pečovat, jsme vystaveni neustálému psychickému tlaku na sebe a nebezpečí toho, že nás tento tlak vnitřně zcela zdeformuje, ať už formou diagnostikované psychické choroby, nebo ,,pouze“ nezdravým a nesebevědomým smýšlením o nás samotných. Mnohokrát jsem se zamýšlela nad tím, proč se lidé neustále zaobírají svým zevnějškem a tak málo, často vůbec, se nevěnují tomu, co nosí uvnitř sebe. Jako by na tom, jací v hloubi sebe jsme, vůbec nezáleželo! Jako by snad atmosféra ve společnosti a vztahy mezi lidmi byly utvářeny naším vzhledem a nikoli naším charakterem a chováním jeden ke druhému! Lidé jsou ze své podstaty pohodlní a nejraději mají přímé, rychlé a co nejsnazší cesty k vytyčenému cíli. Dojít do obchodu a koupit si slušivé oblečení, upravit si nehty, oholit se, zajít do kadeřnictví či na kosmetiku, kde nejenže všechnu práci za člověka odvede někdo jiný, ale ještě si může odpočinout, je snadné, časově poměrně nenáročné a chybí-li dostatek financí, může si každý v mnoha případech poradit i sám doma. Existují ale i lidé s opačným přístupem k naplňování osobního cíle dobře vypadat. Jsou pro ně typické enormní snaha, pevné odhodlání, vytrvalost, někdy až zarputilost a ochota věnovat svému úsilí spoustu času. Tito lidé například cvičí v posilovně, běhají, s důkladnou pečlivostí se věnují přípravě zdravých jídel apod. Ovšem o co jde v první řadě, je věnovat se svým emocím, psychickým blokům, nezpracovaným záležitostem atd., neboť právě zdravá psychika je základem naší krásy, našeho vyzařování, celkového dojmu z naší osoby! Cest k této očistě je nám k dispozici nespočetně mnoho! Právě proto, abychom si každý měli možnost z nich vybrat tu nejlepší, která nám bude nejvíce vyhovovat. Jenže zaobírat se svým nitrem je nejenže velice psychicky (a tím pádem i fyzicky) náročné, ale vyžaduje to obrovskou vnitřní sílu, odhodlání, vytrvalost, trpělivost a časová náročnost je zde také s péčí o svůj zevnějšek neporovnatelná. Jedná se o skutečně dlouhodobou záležitost a ne každý ji vydrží ustát! Většinu lidí představa takovéhoto úsilí odrazuje, proto se do něj mnohdy raději ani nepouští. A není to jen otázkou pohodlnosti, ale také neuvědomování si důležitosti tohoto úkolu a velmi často také otázkou strachu. Bojíme se být v tichu a o samotě, přemýšlet o sobě do hloubky, mohli bychom totiž objevit něco, co by se nám vůbec nelíbilo a ještě bychom si tu skutečnost byli nuceni připustit. Je to příliš nebezpečná zóna pro naše ego. Nelze ale říci, že je to nepochopitelné, nelze to odsoudit, je přirozené, že hledáme příjemné, po všech stránkách komfortní a jednoduché cesty, jen je potřeba si neustále připomínat, o co v životě ve skutečnosti opravdu jde a co je doopravdy důležité. Vždyť položíme-li si otázku Kdo jsme? a budeme-li se jí zabývat pouze z omezeného hlediska toho, o čem zde mluvíme, pak můžeme snad dát na takovou otázku odpověď, že jsme naším obličejem, tělem, že jsme naší fyzickou podobou? Je tento aspekt nás samých opravdovou odpovědí na danou otázku? Do jisté míry samozřejmě ano, ale to, co nás tvoří, co nás činí těmi jedinými jedinečnými bytostmi je přece to, jací jsme uvnitř! Náš charakter, naše jednotlivé vlastnosti, naše chování, reagování, vnímání a prožívání. Můžeme být dvojčata a být si téměř zcela podobní, ale co nás odlišuje a dělá výjimečnými? Je to naše nitro, naše neopakovatelné, nezaměnitelné, kouzelné nitro! Je nesmírně důležité si uvědomovat a co nejčastěji mít na paměti, jaký význam v našem životě hraje právě naše nitro a péče o něj! Po světě chodí velké množství lidí, kterým stačí jejich perfektně upravená vizáž ke zdánlivé vnitřní spokojenosti, ale co se skrývá ve většině případů pod tou dokonale vypadající slupkou? Jen prázdnota. Bez barvy, bez chuti, bez vůně, bez tvaru, bez záře. Je to, jako když zajdete do obchodu a dostanete chuť na ovoce. Ve spoustě obchodů najdete nádherně vypadající a lákavá jablka, hrušky, meruňky a spousty dalších druhů ovoce, ale kolikrát se stane, že se zakousnete a jste velice zklamáni. Krásná vnější podoba neodpovídá vnitřku, chuti, tomu, co ovoce dělá ovocem. Naše tělo a naše duše jsou jedno! Jsou v tomto světě neoddělitelnou jednotou, proto starat se pouze o vnější, nebo pouze o vnitřní obal nemůže přinést úplnou harmonii do našeho života a nemůže nás přenést do vlastního středu našeho Bytí! Je určitě dobré, potřebné a prospěšné se starat i o své tělo (z hlediska pohybu, zdravé stravy atp.) a svou vizáž, je to koneckonců naše vizitka, kromě jiných otázka sebelásky, ale měli bychom se učit i přes všechny nástrahy současného světa více vidět srdcem a nepřikládat přílišnou váhu vjemům svých fyzických očí. Zajímá-li nás někdo, ať už je to kolega či kolegyně, kamarád či kamarádka, potenciální partner či partnerka, měli bychom se snažit nahlížet na onoho člověka očima srdce, očima bezpodmínečné lásky! Je to veliký úkol a veliká zkouška pro naše ego, pro naši mysl. Zkouška nepřipoutanosti k fyzickému vzhledu. Ovšem pravdou je, že odložíme-li vjemy našich fyzických očí stranou a začneme se dívat svým srdcem, spatříme mnohem více krásy, pravdy a kromě nich i spousty zázraků! Každého z nás stvořil Bůh s jinými přednostmi. V některých ohledech jsme dostali do vínku bohatě, v jiných zase poskrovnu a je jen na nás, jak se ve svém životě ke svým silným a slabým stránkám i k těmto stránkám jiných bytostí postavíme. Co je ale jisté, je, že každý jsme něčím výjimečný, každý máme nebo umíme něco, v čem vynikáme, v čem jsme obdivuhodní, co je na nás krásné a každý z nás si zaslouží, aby byly jeho poklady spatřeny, aby nebyl odmítnut a přehlížen jen proto, že zář jeho pokladů není viditelná navenek a na první pohled! Dívejme se na ostatní očima srdce! Věnujme jim náš čas a naši plnou pozornost! Nedopusťme, abychom přehlédli to, čím nás druzí mohou obohatit, co nám mohou ze sebe nabídnout, a propásnout tak třeba jedinou možnost v našem životě být skutečně šťastnými a naplněnými, inspirovanými a motivovanými příkladem jiných osob! Prvotní dojmy bývají mnohdy zkreslené! Dejme všem šanci ukázat nám, kolik krásy, lásky a ctností v sobě nosí! Neodmítejme jejich pomoc, přízeň, inspiraci a lásku jen proto, že třeba navenek nevypadají tak, jak si myslíme, že by vypadat měli! To, co si myslíme, je totiž velkou měrou utvářeno právě obrazem, který je nám předkládán jako vzor normálnosti, dokonalosti, vzor toho, co je žádoucí. Už si ani neuvědomujeme tento vliv, což zároveň neznamená, že zde není a nepůsobí na nás! Stal se běžnou součástí našich životů i bez našeho vědomého svolení. Ale jen naše Duše nejlépe ví, CÍTÍ, co a kdo je pro ni nejlepší! Duši neoklamete! Vnímejte hlavně to, jak se s daným člověkem cítíte, jak jste uvolnění po jeho boku, jak navzájem souzníte, jestli jste šťastní a dokážete se společně upřímně zasmát! Vnímejte, jestli vám ten druhý poskytuje vše, co potřebujete, jestli vás vyživuje a dává vám pocit bezpečí, je vám oporou a zahrnuje vás tou horoucí láskou vyvěrající pouze z hlubin srdce! Je podstatné říci, že ale ani nejde o to slevit ze svých požadavků, vzdát se svých představ a přání a nedostat to, po čem toužíme, ale jde o pochopení fungování zákonů světa, o pochopení pravé podstaty věcí, o uvědomění si, že ZMĚNOU NÁHLEDU NA OSTATNÍ NAOPAK DOSTANEME MNOHEM VÍCE! Získáme schopnost vidět krásu vnější i vnitřní, jejich vzájemný soulad a jednotu. Získáme obrovský dar v podobě umění vidět pomocí bezpodmínečné lásky bezpodmínečnou, skutečnou a celistvou lásku=krásu v druhých. NIKDY SE PAK NEMŮŽE STÁT, ŽE BYCHOM NEDOSTALI TO, CO CHCEME! Je to úplně naopak! Dostaneme přesně TO a ještě daleko více! Tak často se stává, že kdo se nám na první pohled nelíbí, se po čase pro nás stane tím nejkrásnějším a nejzajímavějším člověkem, jakého jsme kdy měli možnost potkat, a to jen proto, že ho začneme poznávat jako celek, v jeho hloubce, šířce, rozsáhlosti celé jeho bytosti, trávíme s ním více času a zjišťujeme, že je našemu srdci tak blízký, že se naše vnímání jeho osoby zcela změnilo. Ono se říká, že na vzhledu nezáleží a stoprocentně to pravda také není, prostě jsme jen lidé, kterým byly dány oči k vidění, mysl k upírání pozornosti na něco a ego k připoutanosti ke své domnělé identitě, ale z veliké části toto tvrzení pravdivé přece je, protože časem zjistíme, jak je náš vzhled v porovnání se skutečně hodnotnými stránkami lidské povahy nepodstatný. Milujeme-li, milujeme bez výhrad a s veškerou oddaností, čistotou a silou, nehledě na to, jak objekt naší lásky vypadá. Fyzická krása je pro nás většinou nejvíce důležitá v našem mládí, ale s postupujícím věkem krása postupně uvadá a významnými se pro nás stávají v partnerství úplně jiné hodnoty. Co je vnější, hmotné a projevené, časem zaniká, odchází, nezůstává. Co ale zůstává a je důležité, je důvěra, opora, pochopení, respekt, vzájemné souznění, respektive všechno, co pochází zevnitř nás samotných, co je právě očím neviditelné, co zůstává a přetrvává i v časech, kdy se naše tělesná schránka mění, co nikdy nemizí, nevzniká a nezaniká, co je tu stále, protože všechny tyto hodnoty jsou jen jinými podobami univerzální lásky, Boha v nás! Proto je tak podstatné a žádoucí nezapomínat na to, že bychom se měli především starat o své nitro! Vyživovat a poznávat sami sebe, obohacovat se o nové vědomosti a zkušenosti, rozvíjet v sobě lásku, pokoru a vděčnost. Podporovat to světlo, které každý z nás uvnitř sebe nosíme! Dovolit mu, aby rostlo, aby zářilo čím dál jasněji a osvětlovalo postupně více a více prostoru v našem okolí. Dovolit mu, aby osvítilo další bytosti, které každý den potkáváme na naší cestě životem a aby oslnilo svou jemností, krásou a čistotou i naše potenciální přátele a partnery. Umožněte ostatním, aby vaše světlo viděli! Dovolte si být tím, kým chcete, tím, kým opravdu jste! Nejste totiž jen vnější slupkou, jste i vaší Duší! JSTE VLASTNĚ JEN DUŠÍ! Nenechte se ovlivňovat zdánlivou (navíc často uměle vytvořenou) dokonalostí vykukující na nás odevšad, kam se podíváme! Skutečná, pravdivá krása a ten nejneodolatelnější zářivý náboj totiž vycházejí vždy zevnitř! A jsou tím jasnější, čím čistší uvnitř sebe jsme! Čím více jsme ve svém středu, čím více září naše Božství! Buďme božští a uzříme Božství i v ostatních! Přeji vám mnoho lásky a šťastných vztahů! Terka*AKY Autorka článku: Tereza Krylová Od dětství jsem se cítila jiná než ostatní, měla svůj vlastní vnitřní svět a hluboké propojení s Božstvím, které se tím více zintenzivnilo mými těžkými životními zkouškami. Zcela jsem se obrátila na duchovní cestu. Svůj život si neumím představit bez moudrosti knih. Mým cílem je duchovní růst, zdokonalování se ve všech aspektech života v nejlepší možnou verzi sebe samé, v naplnění svého Poslání, harmonizaci, dosažení trvalého štěstí, bezpodmínečné lásky a vnitřní svobody. Zajímám se o psychologii, filosofii, náboženství, esoteriku a cvičím Atma Kriya Yogu. )
Pociťujete v poslední době strachy, které jste nikdy neměli? Máte v sobě vztek, zlobu, závist a absolutně nevíte, kde se to vzalo, jelikož takoví nejste?Máte pocit, jako by se strhla lavina zloby a závisti všude kolem vás a vy aktéry tohoto chování a jejich spouštěče kritizujete, soudíte a hodnotíte uvnitř sebe či spolu s jinými?Žili jste si poklidným a rádoby spořádaným životem a náhle do vašeho života přišly situace, které vás nutí vyjít z té své komfortní zóny a dělat věci jinak, žít jinak?Možná si říkáte, že je s vámi něco špatně. Možná věříte, že ta zloba, nenávist, vztek a závist nejste vy, že je v těch okolo, kteří jsou dle vás tak špatní. A pokud v sobě zlobu, vztek a závist prožíváte, možná se domníváte, že za to můžou události a lidé, kteří vám vstoupili v poslední době do cesty.Milovaní, všechna ta zloba, zlost, závist, kterou cítíme v sobě a stejně tak ta, kterou odsuzujeme vně, jsme my! To jsou naše stinné stránky. A stinné jsou ne proto, že by byly horší než ty světlé. Negativní jsou proto, že my je jako ty špatné často vnímáme. A protože dostaly od nás nálepku nevyhovující, tak jsme je zatlačili hluboko dovnitř sebe. A jim nezbylo nic jiného, než na sebe upozorňovat, kdykoliv je příležitost. Tyto naše odvrhnuté části nechtějí nic jiného, než být námi přijaty.Vše v životě má rub a líc, má pozitivní a negativní stránku. Možná si mnozí ani neuvědomujeme, v kolika situacích v životě se nám daří vidět to pozitivní. A nenapadne nás, že to není samozřejmost. Jiní totiž v té samé situaci jsou zatím schopni vidět jen tu druhou, odvrácenou stranu. Všude, kde se nám daří vnímat pozitivní, kde prožíváme vděčnost, to jsou místa, která už jsme zvládli zaplnit láskou, přijetím.Vedle toho, každý z nás máme ještě stále uvnitř sebe místa, o kterých nechceme raději ani slyšet, natož je obejmout, obklopit naším pochopením, láskou a přijetím. A tyto části se nám to snaží z lásky k nám ulehčit. A tak se hlásí o slovo v různých situacích právě těmi nepříjemnými emocemi. Tím symbolicky říkají například: „Mami, tady jsem. Tady! Já tě mám moc rád, mami! Prosím, já bych chtěl, aby ses na mě taky usmála, pohladila mě, odpustila mi, tak jako bratříčkovi. Já jsem to nechtěl udělat, ale já jsem v ten čas nevěděl, co jiného dělat. Teď už jsem velkej (moudřejší), teď už bych to udělal jinak. Promiň. Odpustit mi, prosím.“Všechny ty potlačené bolesti potřebují vyjít na světlo, následně být projeveny, aby se mohly z těla uvolnit a my na nich nebyli závislí a stali se ve svém konání zase o něco svobodnějšími. Avšak, je třeba tu bolest projevit způsobem, který nebude na úkor nás samých, ani jiných.Když tu zlobu, vztek, závist cítíme, neděje se s námi nic špatně. To je nezbytná fáze uzdravování. Je to podobné jako s vředem. Hnis z něj také musí ven, aby se ranka zacelila. Jak touto fází uzdravování dalšího kousku naší sebeúcty procházíme jednotlivě každý z nás, stejně tak jí prochází společnost, kterou tvoříme my jako jednotlivci. A z toho hlubšího pohledu jsme ohromně požehnáni, že se to již děje, že ty bolesti se již dostávají napovrch. A všichni ti, kteří v nás tyto nepříjemné pocity aktivovali, kteří nám pomohli je projevit, ukázat na světle, všichni ti neskutečně pomáhají tomuto procesu uzdravování. Ať to navenek vypadá jakkoliv opačně a ať už si toho dotyční jsou vědomi či nikoliv. Všichni ti, kteří v nás spouští tyto emoce, hrají svoji velmi významnou roli, která zapadá přesně na své místo do toho velkého soukolí všech našich rolí. A je to role často velmi nevděčná, jelikož málokomu je příjemný někdo, kdo ho vyvedl z jeho pokoje a klidu. Znáte to známé: „Smrádeček, ale teploučko“. To už daný člověk musí být více uvědomělý, aby danou situaci již v jejím průběhu vnímal takto více ze široka a s vděčností. A věřte, dokud máme uvnitř sebe místa, která potřebují přijetí, každý z nás jsme adresátem nějakého spouštěče. A věřte, že každý jsme i spouštěčem pro nějakého adresáta.A víte, jak poznáme, že jsme danou odvrhnutou část ještě nepřijali? Zlobíme se a opovrhujeme tím, kdo v nás zlobu, vztek a závist aktivoval nebo je aktivoval v jiných lidech kolem nás, a odsuzujeme ty, kteří jsou zlostní a závistivý. Avšak, jaký je rozdíl mezi tím, kdo je zlostný a závistivý, a mezi tím, kdo takové lidi odsuzuje? Žádný! Obojí projevy, byť navenek zastupují dva protichůdné tábory, jsou o jednom a tom samém. O nepřijetí kusu nás samých, o nepřijetí té části, která je plná zloby, vzteku a závisti. Tuto naši část odmítáme, ať už přímo tím, že jiné viníme za náš vztek, zlobu a závist, nebo nepřímo tím, že tyto projevy odsuzujeme u jiných.Řešení? Emoce projevit, avšak ne na úkor sebe či jiných! Například, když „to na mě jde“, jdu si zaběhat, vykřičím se do polštáře, vytancuji se, bouchnu do boxovacího pytle, upeču buchtu, jdu se projít, namaluji obrázek, začnu víc tvořit ze sebe, atd. V neakutní fázi si zvyšuji úctu k sobě samému. Například, pečuji o sebe, jsem k sobě chápavý(á), podporuji se. A zlobu či závist jiných se snažím vnímat jen očima pozorovatele bez obviňování a osočování kohokoliv. Respekt a úctu ke všem! Všichni hrajeme své role a každá role je z toho hlubšího pohledu potřeba. Vše, co se nám děje, má zákonitě i pozitivní stránku, je pro nás darem. Jen někdy ho jsme schopni využít a ocenit o týdny, měsíce či roky později.S láskou Peťa Autorka: Petra Jelínková Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )
Ne nadarmo se říká, že být silný jako skála je synonymem neoblomného přístavu bezpečí, ve kterém hledáme berličku případných zakopnutí na klikaté cestičce životního poznání. V našem příběhu poznání podvědomě přijímáme znamení, které se častokrát, dokonce jakoby naschvál, projevují jako strach, či nedůvěra. Možná naši strážci mají zvláštní smysl pro humor, když nás vidí schoulených v klubíčku omezení, ukrytých pod stínem stromů, kde se chvíli cítíme v bezpečí. Jednou však musíme z toho stínu vystoupit a postavit se čelem našim démonům, kterým očividně chutnají naše nízké vibrace strachů a černých děr v našich srdcích. V síle skal se ukrývá neoblomná tvrdost a věčnost, avšak jemnost a samostatnost přizpůsobení v ní budeme hledat marně. Není připravena změknout a ani se poddat vyšším záměrům. Bude si stát a čekat, jak po miliony let před tím a poté. Možná právě od mužů se očekává, že budou těmi skalami. Pevnými, tvrdými a přitom tak křehkými v životech žen. Stát nehybně na pokraji útesů jako majáky naděje zbloudilých mořeplavců, objevitelů nových světů a poznání. Kouzlem vesmírných energií, kterými jsme my všichni, je známa formulka, neztrácející se energie. Nevznikající a ani nezanikající, věčné, a jen se měnící z jedné formy na jinou. Jako každý i skála má své poslání. Možná má být jen mapou minulosti, nebo okrasou zahrady, křesanou dlátem komfortu. Avšak právě křehkost je její největší slabinou. Živle vody, ohně, mrazů a nekonečných příbojů, často se projevujících v ženské podstatě, mohou být tou skrytou slabinou očekávané stability věčnosti.Vídáme padající skalní brala, které byly pilíři hradů, či bojových pevností a v nich často vězněných čarodějnic, vnímajících je, jako zhmotnění nekonečné jistoty. Buďme proto součástí všeho a ne jednoho, abychom v době měnících se principů života mohly být těmi, kterými máme být. Těmi, kteří jsou a budou energiemi všeho. Hlavně my muži, ..božskými lidskými bytostmi, ne bezemočnými kameny. Suny Autor článku: Suny Ze slovenského originálu do češtiny přeložil Suny. Články s podpisem © Suny lze volně šířit v jejich nezměněné formě, včetně tohoto odkazu, s vloženým aktivním propojením na: https://soulofsuny.wordpress.com )
Na základě článku o „silných ženách“ přicházím s dalším tématem, které by mohlo lépe osvětlit celou bublinu kolem silných žen. Mnoho z vás totiž tento, skoro už fenomén, chytilo za špatný konec. Naštěstí ne všechny. Vzaly jste si tento článek jako omluvu, proč máte špatné vztahy, odmítly odpovědnost za vlastní povahové vlastnosti a nesnesitelnost a hodily na smrdící hovno deku. Milé dámy, sama jsem žena a vidím do vás jako do oka na punčoše. Nejste dokonalé, jen proto, že jste ženy a porodily jste pár dětí. Nejste dokonalé jen proto, že si umíte všechno opravit, otevřít dveře, vyřídit hypotéku, splácet ji a chodit do dvou prací najednou. Umíte vyměnit odpad, řídit kamion, umíte skvěle vařit a opravit pračku. Umíte to možná mnohem rychleji než muži a někdy u toho ztropíte i daleko méně cavyků. Když váš drahý vrčí nad otevíráním lahve od okurek, tak přijdete a bez řečí ji otevřete. Když na vás chlápek na ulici houkne, jste schopné se postavit a jednu mu natáhnout. Tohle není silná žena Jojo, tohle všechno zvládnete. Tohle ale není SILNÁ ŽENA! Nejste silné tím, co všechno zvládnete. Vím, že vás do této chvíle stálo mnoho sil, než jste své pozice dosáhly. Vím, že je velmi těžké se ji vzdát a je tak jednoduché v ní setrvat. Je to vaše ochrana a ta není špatná. Byla a je tady proto, že jste potřebovaly ochránit. Možná před zlým tátou, který vás bil za všechno, co se mu nelíbilo. Možná vás prostě nikdy nepochválil, když jste se ze všech sil snažily, aby vás alespoň trošku miloval.Nebo máma. Byla na vás zlá a ten slaboch se svojí holčičky nezastal. Byl tak slabý, že se taky mámy bál a raději odešel do garáže nebo do hospody, aby měl od ní klid.Pak manžel. Zpočátku to byla pohádka a pak následovalo peklo ponižování, zákazů a omezování svobody. Je toho mnoho, proč jste si musely vybudovat silnou ochranu. To z vás ale nedělá silné ženy. Jste pořád malé holčičky, jen s tělem silačky. Většina takových žen má problémy s nadváhou. Ukládají si své tuky kolem bříška a nejsou schopny se pneumatiky zbavit. Nezbaví se jí, dokud budou potřebovat ochranu. Ty, co nemají problémy s nadváhou, jsou hubené a mají mnohem větší svalovou citlivost a stačí jim málo, aby se jim muskulatura vyrýsovala. Znaků je mnoho, ale tyto jsou nejčastější. Vracíte to vašim mužům Raněná holčička také velmi touží po lásce. Po čase však začne partnera provokovat a podvědomě potřebuje, aby ji potrestal. Podvědomě touží vyvolat scénu. Chce, aby na ni byl partner hrubý, aby na ni křičel, aby ji ignoroval, podváděl. Podvědomě totiž touží zažít stejnou bolest jako v dětství. Po takové scéně se cítíte stejně mizerně jako v dětství a program je nasycen. Nic hlubšího v tom nehledejte. Nakrmily jste program a ten získal větší sílu.Můžete se hlavou říkat, že to přece takhle nechcete, že se máte rády a pracujete na sobě, ale dokud se vám tohle děje, je vaše sebevědomí na bodě nula a muž se snaží vás z té nuly vykopat na číslo, které už jde násobit. Pro muže to také není příjemné Pro partnera je to velmi nepříjemné. Ve vaší nepřítomnosti se totiž chová normálně, ale sotva se přiblíží vašemu energetickému poli, něco ho nutí být agresivní a trestat vás. Samozřejmě, že ne vždy je muž bez viny a také si nese své programy z dětství a nezpracovanou mámu, ale kdyby chtěl být stokrát jiný, tak vaše nastavení mu to nedovolí. Proto odchází z nemocného prostředí uzdravit se jinam. Vždy je celé „divadlo“ pro oba partnery. Jak se z raněné holčičky stát silnou ženou? Není to snadné. Trvá to a dost to bolí. Nic jiného vám ale nezbývá. Přestaňte si myslet, že je partner středobodem vašeho života a že bez něj to nezvládnete. Důvěřujte, že je o vás v každou chvíli postaráno. Pracujte se svými strachy a vědomě sledujte své myšlenky. Jsou více radostné nebo si častěji na všechno stěžujete a vidíte svůj osud černě? Žijete v nefunkčním partnerství, které vás dusí, a myslíte si, že jiného muže neseženete? Nebo jste už dlouho samy? Koukněte se na své rány z dětství. Přijměte svého tátu a zkuste na něm vidět něco, za co by vám jako muž stál. Jaký máte vztah k tátovi, takový budete mít pravděpodobně vztah ke svému muži. Máma a táta Od těch dvou vše začíná, ať jste muž nebo žena. Ty dva musíte přijmout se všemi jejich chybami. Oni taky neměli lehké dětství a tak ho nemohli udělat šťastné ani vám. Nikdo se rodičem nenarodil. Školy na to nemáme. Jsme všichni jako rodiče i partneři hozeni do vody a plav. Opakujeme to, co už známe.Jedině tím, že se podíváme na tyhle dva jedince tak, že kritiku přeměníme v obdiv a lásku, se uzdraví naše partnerské vztahy. Jde to. I po velmi těžkých zážitcích tohle jde. Nenávist jde přeměnit v lásku pouze pochopením všech souvislostí. Ptejte se. Mluvte s těmi, kterým nemůžete odpustit. A pokud jsou mrtví, vykonejte s nimi rozhovor vnitřní. Pokud se chcete uzdravit. Pokud se příliš své nenávisti bojíte a nechcete ji opustit, pak už si na partnery nikdy nestěžujte. Je jen na vás, jak se budete cítit a jaké chcete do svého okolí přitahovat lidi. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. )
Pokud máš to štěstí a nacházíš se v tzv. první linii transformační vlny této důležité epochy lidstva, pak jsi zde také proto, abys zastavil rodovou štafetu utrpení, která se předává z generace na generaci už po tisíce let. A protože lidé donedávna žili zcela pod nadvládou hmoty, bylo jejich chování určováno dříve instinkty a později racionálním kritickým myšlením. Toto schéma bylo kódováno určitým rodovým paternem, tedy každý potomek byl pouhým pokračovatelem svého rodu a musel dbát na to, aby morfické pole, nesoucí kódy, vypovídající o určité charakteristice a vlastnostech dané rodiny, nebylo narušeno. Proto dříve bylo nepřípustné, aby si aristokrat vzal za manželku chudou dívku, protože by v rodovém systému došlo k narušení jeho kódů bohatství. Stejně tak si v dnešní době intelektuálové zakládají na svém vzdělání, jiní lidé na své rase či národnosti, náboženském či jiném systému víry, atd. Zkrátka, po dlouhou dobu bylo lidstvo jakoby "udržováno v umělém spánku", aby se mohla rozvinout jedinečnost a charakteristika jednotlivých rodových linií, aby nedošlo k narušení jejich vlastností a kódů. Lidé tak budovali pevný systém hodnot, norem a kritického úsudku, který jim dával pocit bezpečí a opory, lidé uvažovali podle daných šablon, které aplikovali na životní situace a v podstatě naplňovali potřebu svého rodového systému, jak nejlépe přežít a rozvinout tu danou charakteristiku až do její plné formy. Když vezmeme jednoduchý příklad, tak třeba v rodině intelektuálů to může být tak, že je dáván velký důraz na vzdělání a společenské postavení, na morálku a materiální zabezpečení. Toto vše je bráno jako ideál, kterému celý rodový systém slouží a tento ideál je postaven nad skutečný smysl života, a tím je rozvíjení lásky. Proto člověk, který se narodí do takového rodového systému a nesplňuje jeho normu, čili jeho hodnoty se s daným systémem neslučují, bývá zpravidla systémem vyloučen. Je to z toho důvodu, že každý systém sám o sobě potřebuje přežít a udělá pro své přežití maximum. Stojíme na prahu velkého přerodu a způsob vnímání se u některých lidí za poslední dobu velice změnil.Aby k tak velkému vývojovému skoku mohlo dojít za poměrně krátký čas, je třeba, aby byly zbořeny staré systémy a kódy nahrazeny novými.Právě proto se v naší generaci nachází tolik černých ovcí. Je třeba, aby se duše, které nemají velkou karmickou zátěž, inkarnovaly do rodin, jejichž struktury jsou příliš pevné, tvrdé a dysfunkční. Tyto duše pak na sebe převezmou systém starých kódů, které přes svou světelnou podstatu transformují na vyšší energetický level.Tito lidé se často již během dětství projevují jako velice citlivé bytosti a jsou naprosto odlišní povahou i úrovní vědomí od ostatních členů rodu. Už jako děti mohou mít pocit, že jsou zde omylem, že je snad v porodnici museli vyměnit. Necítí se v rodinném prostředí komfortně, mají úplně jiný jazyk, než jejich rodiče, na určitých úrovních se s nimi úplně míjí. Bývají hloubaví, citliví, zajímá je smysl života a zpočátku vůbec nechápou, proč se ocitli v tak citově chladném, nehostinném prostředí, kde naprosto chybí láska a skutečné porozumění. To ještě netuší, že přesně to je jejich životním úkolem. Jejich rodiče je nepřijímají, nerozumějí jim a ani se o to nijak zvlášť nesnaží, protože jejich úkolem je držet staré kódy rodového pole v zajetých kolejích a předat je v plné míře duši dítěte, které je bude během svého života postupně zpracovávat a transformovat přes své světelné tělo. Úkolem černé ovce je nezapomenout na svůj úkol a neztratit se v balastu starých kódů, nezahořknout, nezavrhnout své předky, ale naopak, naučit se rozvinout velkou dávku soucitu a skrze tuto lásku transformovat staré vzorce nepřijetí, odmítání, nenávisti, zloby, atd.. právě tím, že je přijme do svého srdce jako součást sebe sama i všeho stvořeného. Pro mnohé lidi s tímto posláním je důležité si uvědomit, že slouží jako hromosvod pro nízké energie, které načerpávají ze svého okolí a pomáhají tak kolektivní vědomí čistit od negativních emocí a astrálních entit. Často se stává, že tito lidé bývají zmatení, protože nedokážou rozlišit, které emoce jim patří a které ne. Ztotožňují tak své já s nízkými energiemi, které čerpají a čistí ze svého okolí a z toho pak mívají deprese, negativní nálady, dokonce ztrácejí pocit smyslu života a jejich vědomí tak může na nějakou dobu ztratit orientaci a zapomenout tak na svůj úkol. Důležitým bodem pro tyto lidi může být setkání s někým, kdo vnímá jejich potenciál a připomene jim jejich životní úkol a pomůže jim rozlišit to, co k nim patří a co ne. Pro tyto lidi jsou velice důležité hranice a také čas strávený o samotě a v přírodě. Měli by vědět, že pokud jsou v tzv. první linii, mohou mít těžké dětství a dospívání, a jejich úkolem je vymanit se z dysfunkčních programů rodového pole, projít procesem individuace, a přitom neobrátit svoji zlost vůči svému okolí. Velmi důležité pro tyto lidi je naučit se soucítit sami se sebou. Aby k tomu mohlo dojít, musí si člověk uvědomit, že on sám není programem, který ho doposud ovládal. A také že bytosti, které má kolem sebe, které jsou pod nadvládou negativních emocí, také nejsou tímto programem, i když to tak na první pohled může vypadat. Dokud má člověk rodiče, kteří ho nepřijímají a vyvolávají v něm svým chováním a postojem bolest, může si být člověk jist, že to je klíč k jeho vlastnímu růstu a také naplnění životního poslání. Přijmout tuto bolest, ale neotočit ji proti sobě ani svým bližním. Naučit se mít soucit se sebou i s lidmi, kteří jsou ovládáni svými předsudky a nevědomým chováním. To jsou lekce černé ovce. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. )
Do otevřeného prostoru neznáma. Čím větší informační chaos vzniká ve vnějším světě, tím větší cítím potřebu zůstávat v tiché jednoduchosti ve svém vlastním středu. Informace zvenčí a zdravý rozum jsou už v takovém rozporu, že člověka to čím dál více vede k tomu, čerpat z vlastního poznání sebe sama, pouze na základě prožité zkušenosti. Čím víc člověk emočně reaguje na zprávy ze svého okolí, čím víc přebírá názory druhých a snaží se vytvářet stanoviska na základě vnějších aspektů, tím větší zmatek vzniká v jeho mysli. Existence nás vybízí k vlastní cestě a zodpovědnosti za svůj vnitřní stav. Není důležité, co se děje venku, je důležité, co se děje v našich hlavách, srdcích, v našem vědomí. Pokud bychom dávali průchod svým negativním emocím na základě reakcí na vnější svět, necháváme se unášet spodními proudy v domnění, že tam venku je nějaká obluda, nebezpečí, která nás může sežrat.Tuto obludu ve skutečnosti krmí náš strach a ona se pak projevuje jako naše realita. Nic jako objektivní realita neexistuje, všichni žijeme jen svůj příběh ve vlastní hlavě a podle toho, jak se k němu stavíme, podle toho jej dál tvarujeme. Člověk, který je dobrosrdečný a zůstává neutrální, nenaráží na překážky a nemusí bojovat. Ten, kdo má strach, se ve skutečnosti bojí o své tělo a ego, bojí se zániku své identity, kterou si stvořil během života, aby se cítil bezpečně. Přichází období, kdy naše obranné mechanismy padají a bezpečná zóna, ve které jsme doposud žili, odhalila svou iluzorní podstatu.Společnost, zatížená konzumem a materiálními hodnotami, se musí zhroutit, aby vývoj lidstva mohl pokračovat na nové úrovni.To si však žádá oběť od nás všech- oběť v podobě vzdání se dosavadních iluzorních jistot, vlastních masek, obranných mechanismů, strachu, boje, přetvářky a falešných hodnot. Ten, kdo se rozhodl následovat duši, necítí skutečné nebezpečí, protože ví, že strach je pouhým stavem našeho nitra.Strach je spojenec, který si žádá naši bdělou pozornost, strach můžeme prožít, poznat a vysvobodit se z jeho spárů, pokud se pro to skutečně rozhodneme. Nebojme se neznáma, protože jen tak se můžeme stát novými lidmi. Náš vývoj pokračuje v novém světle uvědomění a my jsme ti, kdo pokládají základní kameny pro novou zemi, pro další generace, které budou žít ve vyšších úrovních vědomí ve společnosti založené na spolupráci a skutečných morálních hodnotách. Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. )
Strana 4 z 19
Více videí