Horoskopy 2022 Martin Pávek Tipy na výlet Ramona Siringlen

Terapie a práce na sobě

Barbora Zumotová: Přirozený tok energie v rodině a rodu

Barbora Zumotová: Přirozený tok energie v rodině a rodu

Za úplně zásadní pravidlo přirozeného řádu života považuju nutnost nechat energii v našich rodinách a rodech plynout přirozeně jako řeku od předků k potomkům, tedy od pramene až k ústí do moře. Z toho vyplývá, že nelze bez následků tok této energie otáčet. Když se totiž děti začnou starat o svoje rodiče, dochází k nepřirozenému stavu, děti se tak vyčepávají a nemohou žít svůj vlastní život. Je to vidět zvláště, když jsou ještě malé. Malé dítě, jehož matka nebo otec (často oba) nejsou dostatečně zralí a dospělí, se může dostat do stavu, kdy se začne svým rodičům pomáhat, chránit je, ulehčovat jim to, aby na něj měli víc času a energie. V této snaze může setrvávat velmi dlouho a obvykle se z tohoto chování stává zakořeněný vzorec, který používá i v dospělosto. Takový člověk bývá velmi empatický, dává větší důraz potřebám a požadavkům druhých než sobě a očekává, že za to si ho budou druzí vážit, mít ho rádi a nakonec se mu tato snaha vrátí zpět v podobě péče ze strany druhých. Tento model je neúspěšný už v dětství, protože s tím, jak silní a vyzrálí budou rodiče, nemá dítě šanci něco podstatného udělat. V dospělosti na toto chování nabalujeme ty, kteří mají tendenci nás zneužívat nebo si nevážit toho, co pro ně děláme. Velmi často takový člověk končí frustrovaný, má pocit nedocenění a zlobí se na své okolí. Nechci, abyste si to vyložili tak, že je špatně poskytnout péči rodičům, kteří už se bez vaší pomoci neobejdou. Pomoc je na místě a v pořádku, je však nutné respektovat tok života a péče o druhého by neměla omezit náš vlastní život tak, že udržujeme při životě druhého a sami nežijeme nebo se ničíme, ať už fyzicky nebo psychicky. Jak taková péče bude vypadat, záleží na tom, zda jsme s rodiči měli dobré vztahy. Vztah netvoří jeden člověk, ale oba dva, tedy rodič i dítě a měli by o láskyplný vztah pečovat oba.  Pokud chceme ve vztazích v rodině něco vyčistit, pak je potřeba začít u pramene. Tím mám na mysli, že máte-li nějaké potíže se svými dětmi, podívejte se nejprve, co to dělá ve vás, jak to s vámi souvisí a co s tím můžete udělat vy sami. Často se pak totiž stává, že změna u dítěte nastane zcela přirozeně sama nebo už ji lze uskutečnit bez většího úsilí. Podrobně jsem toto téma vysvětlovala v pořadu: Přirozený řád života a moje místo v něm Esencí, která se k tomuto tématu váže, je esence z bezu. Květenství bezu i listy jsou uspořádány velmi pravidelně. Má to tzv. svůj systém a každý kvítek v něm má své místo. Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Barbora Zumotová: Debaty o nesmrtelnosti chrousta

Barbora Zumotová: Debaty o nesmrtelnosti chrousta

Sleduju občas, kolik času a energie lidé věnují debatám, které nemají řešení. Zapáleně diskutují třeba o tom, co přijde po smrti, odkud jsme přišli, jestli bylo první vejce nebo slepice apod. Občas mi to přijde legrační a občas nad tím už kroutím hlavou a říkám si, kdyby šli raději dělat něco užitečného. Třeba si jen sednout ven a dívat se na slunce, nebo si vyprávěli vtipy, uvařili čaj. Vlastně cokoliv, co by jim v tu chvíli udělalo dobře. Na druhou stranu nemyslím, že bych měla hodnotit jednání kohokoliv a možné i ty nekonečné debaty pro jejich aktéry mají nějaký přínos, který já v danou chvíli nevidím. Co však vnímám, je snaha najít nějakou pevnou půdu pod nohama. Udělat si jasno v otázkách, které nás přesahují a které nemůžeme řídit. Když se cítíme nejistí, je vlastně velmi těžké žít ve světě, nad kterým nemáme téměř žádnou kontrolu. Všechno se může změnit během okamžiku a jistoty nám nezajistí opravdu nikdo. To však neznamená, že s lidmi někteří vykukové nehrají tu hru, že jim jistý a bezpečný život zajistí. Je to představa tak lákavá, že za tu iluzi, že bychom mohli mít bezpečí, zdraví, stabilitu zajištěné, jsme někdy ochotní zaplatit nejen penězi, ale i kouskem vlastní svobody, integrity nebo vášně. Třeba tehdy, když nastoupíme do zaměstnání, které nás netěší, jeho náplň nám nedává smysl, ale máme to své jisté. Přijmout, že náš život je skutečně nejistý, může se neustále proměňovat, naše domnělé jistoty mohou během chvilky zmizet, je opravdu těžké. Vnímám to jako svého druhu životní mistrovství. Je to moment, kdy pochopíme, že ovládat nemůžeme nic, ale užívat si můžeme všechno. Všechno, co přichází, si můžeme prožít, užít, poučit se a pokračovat dál. To celé prožívat tady a teď, protože to je moment, který opravdu máme a v němž se vždy můžeme rozhodnout, jak ho budeme prožívat. Potíž bývá v tom, že to naše teď často míjíme. Necháváme ho protékat mezi prsty, když myslíme na to, co bylo, a trápíme se tím, co jsme udělali nebo neudělali. Stejně tak, když se děsíme toho, co bude. Opět nám utíká to, co je teď. Jsme-li v ohrožení, je určitě dobré se připravit, ale současně se přestat bát. Být ve střehu, když se právě TEĎ nebezpečí nekoná, je neefektivní ztráta naší velmi cenné energie. V tady a teď můžeme prožívat hodně radosti. Takové té úplně obyčejné. Když třeba sedíme a dýcháme, můžeme sledovat, jak je příjemné nechat sebou dech proudit. Nebo když posloucháme, jak žbluňká voda v řece přes kameny. Nebo když se milujeme. Jaké pomocníky bych vybrala z esencí? Jednoznačně řebříček. Je to náš duchovní průvodce, který nám pomáhá dostat se do nadhledu a uvidět, že naše denní dramata jsou z výšky někdy legračně maličká, že za pár dní, měsíců nebo let si na ně třeba ani nevzpomeneme. Současně nás vede k tomu, abychom udělali to, co můžeme udělat teď. Abychom vnímali a chápali, co je teď důležité. A pokud se moc bojíme, pak je úžasná esence z osiky, která nás v tom našem strachu umí láskyplně obejmout a uvolnit ze sevření našich vlastních obav. Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Barbora Zumotová: Čím víc se můžu projevit taková, jaká jsem, tím víc svých tukových obalů můžu pustit

Barbora Zumotová: Čím víc se můžu projevit taková, jaká jsem, tím víc svých tukových obalů můžu pustit

Naše tělo s námi spolupracuje a dělá přesně to, co potřebujeme. Když máme potřebu vytvořit si bezpečí a neumíme to jinak, vytvoří nám ochranný obal.  To se nám nemusí moc líbit :-) Můžeme mít pocit, že nás tělo naopak zrazuje a tloustne, ať jíme či nejíme, ale ono obvykle jen jde v souladu s tím, jak to uvnitř sebe máme. Chcete-li tedy trošku těch svých ochranných obalů pustit, nebo je třeba pustit úplně, je potřeba dovolit si projevit sebe sama plně ve své pravdě a dovolit si aktivně reagovat a jednat tak, abychom se chránili ve všech situacích. -Někdo měl zakázáno projevovat vztek, tak ho v sobě tlumí, dusí a drží.-Někdo nesměl projevovat úzkost, tak skrývá svůj strach.-Někdo nesměl být smutný, tak se odřízl od svého smutku a nosí ho v sobě.-Někdo dokonce nesměl projevovat radost a štěstí, tak je raději moc neprojevuje, protože to nepovažuje za bezpečné.-Naše tukové obaly nás chrání a umožňují v sobě něco skrýt, nebo si také držet ostatní trochu dál od těla, protože nám to dává pocit bezpečí. Některé ženy jsou raději tlusté, než atraktivní, protože se neumí bránit vůči nechtěnému zájmu. Těch souvislostí je spousta. Každý si potřebuje najít tu svou nebo svoje. Může jich být samozřejmě víc. Můžete si pomáhat vyslovením této myšlenky: Čím víc se můžu projevit taková, jaká jsem, tím víc svých tukových obalů můžu pustit.   K této myšlence se můžete vracet každý den a sledovat svoje pocity znovu a dovolovat si znovu a znovu být sami sebou a projevovat to. Ukázat se ve své pravdivosti. Dovolit si cítit a prožívat to, co opravdu cítíte. Možná už pro druhé nebudete tím, kdo je vždy v pohodě a nápomocný ostatním. Možná se někdy projevíte jako "sobecká mrcha", co je tu pro sebe, ale může vás to přiblížit k vlastní podstatě, pravdě, zodpovědnosti za sebe, k vašemu zdraví a kráse. Nejsme tu proto, abychom zneužívali a ohýbali sami sebe pro přijetí druhými. I když jsme to většinou zažili a vyžadovali to po nás naši nezralí rodiče. Jsme tu proto, abychom poznali sami sebe. Naučili se milovat sami sebe a projevovali se v pravdě a lásce vůči všem okolo.  Někdy se to může projevit tak, že velmi jasně a důrazně nastavíme hranice, a někdy se to může projevit tak, že s láskou nabídneme svoji náruč příteli. Nic není zatuhlé a stejné. Jde o pružnost a ochotu reagovat autenticky na to, jak se cítíme a v jaké situaci se nacházíme. Které z esencí mohou pomoci? Záleží na to, co jste se snažili skrývat, a kým jste nesměli být. Nesměli jste se vymezit, projevit vztek a říci jasné ne? Pak vás může posílit esence z dubu. Nesměli jste si dopřávat a mít v životě potěšení a sladkost? Pak si můžete začít dopřávat víc s esencí z jahodníku. Nesměli jste projevit svoji výjimečnost a snažili jste se zapadnout a moc nevyčuhovat? Pak můžete přijmout něco z jedinečnosti modřínu. Takto by se dalo pokračovat. Všechny esence nám pomáhají být víc sami sebou. Můžete si vybrat tu, která nejvíc obsahuje to, co jste si zakazovali. Pokud jste si zakazovali svoji divokost a nespoutanost, pak si můžete dopřát rudé energie vlčího máku. Ať se vám daří krásně a užíváte si bytí sami sebou Bára Zumotová Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

AUTOMATICKÁ KRESBA JAKO FORMA POZNÁVÁNÍ SEBE SAMA

AUTOMATICKÁ KRESBA JAKO FORMA POZNÁVÁNÍ SEBE SAMA

„Nehodnoť svůj výtvor, intuitivní automatická kresba není nikdy ošklivá ani hezká, je prostě diagnostická nebo terapeutická. Toto tvoření nemá vůbec nic společného s tvořením krásných, líbivých obrázků. Jde zde o něco víc, o něco mnohem víc…“ Vznikla na základě toho, umět pomoci sobě i lidem kolem nás. Jedná se o grafické vyjádření určitých typů informací. Samovolný pohyb tužky (často) jedním tahem, kdy ruka malíře není vedena myšlenkami. Tužka je považována za diagnostickou metodu k určení zdravotního stavu, ale i možností odpovědět na mnoho otázek, i vykreslit se z vnitřních pocitů či problémů. Důležitým prvkem při nácviku kresby je uvolňování ruky a udržování mysli úplně prázdné. Váš mozek musí pracovat ve zpomaleném rytmu alfa písma. Následný impuls pohybu ruky vychází z mozku, je veden přes kosterní svaly a poté přenášen pro člověka do viditelné formy. Tužka se pohybuje po podložce jakoby sama od sebe. Zastaví se jen v případě přerušení mimosmyslového impulsu, nebo pokud je pohyb vědomě přerušen. Ruka, která drží tužku, je lehká a neopírá se o podložku. Dejte mentální pokyn k jejímu pohybu. Sledujte pouze její pohyb a své pocity. Kreslete tak dlouho, až se tahy tužky zpomalí a poté úplně zastaví. Celý tento proces by vám měl připadat nenáročný a příjemný. Naše mysl, jako prostředek Bdělý stav, ve kterém se běžně člověk nachází, se nazývá stav beta. V tomto stavu používáme logické myšlení, a vše, co s ním souvisí. Jestliže náš mozek zpomalí činnost, dostáváme se do alfa pásma. Tento stav se projevuje sněním, začátkem usínání nebo chvilkovým zahleděním do prázdna. Zde často přicházejí intuitivní myšlenky a nacházíme také řešení vlastních problémů. Ještě pomalejší mozkovou frekvenci nazýváme théta, která je také jednou z fází spánku. Často si ani neuvědomujeme, že se do pásma alfa dostáváme běžně během dne. Pravidelným cvičením můžeme tento stav prodloužit a využít k intuitivním kresbám. Délka nácviku stavu alfa trvá přibližně měsíc. Zpočátku se stává, že při jeho nácviku usínáte. Po určitém čase se ale naučíte zůstat déle v bdělém stavu, což je cílem tohoto cvičení. Pomocí těchto cvičení se také procvičuje používání pravé mozkové hemisféry. Lidé často zapomínají tuto polovinu mozku využívat a soustředí se spíše na věci logické než intuitivní. Cílem tohoto cvičení je odpoutat se od všech myšlenek i pocitů a uvolnit svalové napětí celého těla. Zklidní se dech, normalizuje se krevní tlak, vyrovnávají se metabolické pochody a vytvářejí se ideální podmínky k harmonickému fungování těla. Každým dalším opakováním si zlepšíte své výsledky. Časem se dá technika zdokonalit a získáte z ní větší užitek. Automatickou kresbu můžete používat i jen jako metodu, tzv. se „vykreslit“ ze svých nepříjemných pocitů či bolesti anebo právě naopak, to krásné, co prožíváte zachytit na papír. Druhy automatické kresby • KRESBA AURICKÁ – Jedná se o graficky schématické znázornění aury nebo autogramu. Aura je speciální biopole s velice složitou strukturou. Podléhá neustálým změnám a skládá se z barevných vrstev, které jsou různě vzdálené od daného člověka či objektu. Aura je nejen ochranný obal, ale má také důležitou komunikační vrstvu. Barva a charakter aury mají přímý vztah k vibracím, které člověk vytváří svou tělesnou i duševní činností. Je také odrazem jeho zdraví či nemoci. Bohužel barvu či velikost aury nejsme schopni vnímat žádným našim smyslem. Vidění aury je tedy jakýmsi projevem mimosmyslového vnímání, které nám za určitých podmínek umožní auru graficky znázornit. Vytváříme ji pomocí kruhů nebo elipsy, obvykle je barevně rozlišená. Podle jednotlivých barev poznáváme určité vlastnosti jedince. Z aury se dá vyčíst jak zdravotní stav, tak také duchovní či materiální zaměření člověka a některé další prvky vymezující charakteristiku daného jedince. Pomocí aurické kresby se dají také řešit mezilidské či partnerské vztahy. • KRESBA DIAGNOSTICKÁ – Tento druh kresby se může místy prolínat s kresbou aurickou. U tohoto grafického znázornění jde především o to, vyhledat příčinu nějakého problému a pokusit se ji odstranit. Přesnost tohoto typu kresby záleží především na anatomických znalostech kreslíře či případně na znalosti činností jednotlivých orgánů.Nejčastěji se setkáváme s kresbou obrysu lidské postavy. Do některé části se zakreslí problémové partie pomocí zhuštěného množství čar. Používat se mohou ale také předkreslené či předtištěné nákresy postav, do kterých vkreslujeme nemocný orgán postupným vyhledáváním problému. Aurické i diagnostické kresby je možné provádět v přímém kontaktu s „pacientem“ nebo mimo něj. Ve druhém případě se na pozorovaného jedince lze napojit prostřednictvím jeho hlasu v telefonu, fotografie, písma atd. Výsledky při práci na dálku mohou být ovšem dosti rozdílné. Záleží jak na schopnostech diagnostika, tak na jeho duševním a fyzickém rozpoložení. • KRESBA TOPOGRAFICKÁ – Tento druh grafického záznamu umožňuje značnou různorodost v obrazovém znázornění. Využívá se k zjišťování přítomnosti vodních zdrojů, zemních dutin, k hledání různých předmětů, potrubí apod. Při hledání je možné zaměřit se přímo na jednotlivé místnosti, staveniště či byty. Jedná se o takzvané geopatogenní zóny, v nichž se lidem z nevysvětlitelných důvodů nedaří, jsou stále nemocní, bez energie, nebo se zde opakují častá úmrtí. Na těchto místech dle historických pramenů docházelo k tragickým událostem mnohem častěji než jinde. Mohou to být přímo bojiště, popraviště, místa soubojů a podobně. Tato místa nazýváme prokletá – dochází zde k nevysvětlitelným jevům z důvodu nahromadění negativních energií. Ty potom mají tendence špatně působit na citlivé či náchylné jedince. Typografický druh kresby je takový, ve kterém kreslíř zaznamená do mapy, plánku či půdorysu tyto negativní vlny. Vyžaduje to uvedení se do zvláštního duševního stavu, ve kterém je autor maximálně soustředěný, tento stav je nazýván hladinou alfa a je nutný u všech typů těchto kreseb. • VYKRESLOVACÍ (ČISTÍCÍ) KRESBA – Jednoduchá technika, zvládne ji každý. Tento druh kresby vyčistí z naší psychiky negativní emoce, negativní energie, leckdy dokonce i z fyzické úrovně. „Zamést cestu“. Vykreslit se ze všeho, co nám vadí, co nám překáží. Udělat energetický úklid v duši. Zkrátka přenést všechno naše vnitřní „harampádí“ na papír a ten pak spálit. Tím se otevře volná cesta k dalším obrázkům. • AUTOMATICKÉ PÍSMO – Je způsob, kdy prostřednictvím psaného písma dostáváme na své otázky odpovědi. Otázky mohou být jakékoli povahy, ale doporučuje se, aby byly co nejpřesněji formulované. Jasnost a přesnost otázek podporují jasnost a přesnost odpovědí. Při tom je důležité sledovat, jak jsou při odpovědi slova vyslovena. Jsou-li laskavá, soucitná, nemanipulující, pak je zpráva ze světelného zdroje. Jsou-li však direktivní, manipulující a tvrdá, pak je kanál zřejmě něčím narušen, někdy to může být i manifestace ega toho, kdo píše. A někdy se stane, že odpověď vůbec nedostaneme. Bývá to často z toho důvodu, že nejsme připraveni odpověď přijmout. Během automatického psaní můžete mít pocit, jako by vaše pero nebo tužku ovládal někdo jiný. Neznepokojujte se tím, neboť vás strach by mohl tuto komunikaci zablokovat. Pamatujte si, že jste v bezpečí a pod ochranou světelných bytostí. Je možné, že vaše ruka začne kreslit malé kroužky, což je způsob, jakým vás bytosti z duchovního světa zdraví a říkají: „Jsme velmi šťastní, že jsme se s tebou spojili“. PŘÍKLAD MODLITBY ÚČINNÉ ŽÁDOSTI O POMOC: „Moji duchovní průvodci a andělé. Žádám Vás, abyste dohlédli na toto automatické psaní a postarali se o to, aby se mnou jeho prostřednictvím komunikovali jen pozitivní a milující bytosti. Prosím, zvyšte mou schopnost jasně slyšet, vidět, vnímat a cítit Vaši Božskou komunikaci. Prosím pomozte mi správně chápat tyto vzkazy a přivolávat sdělení, která přinesou požehnání mně i všem, kteří si je přečtou. Děkuji“. Významy několika prvků a tvarů automatické kresby SPIRÁLA – Spirála, která se hýbe, vlní, posouvá.   Spirála je variantou kruhu. Spirálu v kresbě vysvětlujeme jako propojení se středem nebo směřování ke středu, směřování do vyšší úrovně. Mimo to znamená také nezadržitelný vývoj k lepšímu, do nové úrovně. KRUH – Kruh v symbolice znamená spojení, hladkost, celistvost, jednotu, nekonečno, rovnost, klid. ČTVEREC – Symbolizuje rovnováhu a stabilitu. VÍR – Spirála, která se hýbe, vlní, posouvá. Vír má v sobě velkou schopnost čištění. Uvolňuje a zároveň odnáší vše staré, symbolizuje očistu, detoxikaci. KŘÍŽ – Svislý tah vyjadřuje spojení mezi nebem a zemí, vodorovný se zase vztahuje k zemi, k životu, který běží právě nyní. Kříž tedy označuje propojení duchovního s hmotou. Jinak řečeno propojuje nahoře a dole, světlo a temnotu. Zároveň je kříž symbolem stability a rovnováhy. Kříž nebo křížky v kresbě mohou zobrazovat překážky v životě, zavřenou cestu. STROM – Symbol stromu je označován jako symbol života. Znamená růst vzhůru. TROJÚHELNÍK – Je úzce spojen s číslem tři, které je považováno za magické číslo a má přinášet štěstí. Trojúhelník stojící na jednom svém vrcholu zobrazuje stabilitu, ale zároveň její vratkost, nese v sobě informaci o ženské energii. Trojúhelník ležící na základně ukazuje na spojení s božstvím a zároveň v sobě nese mužskou energii. OSMIČKA – Svislá osmička je symbol, který obsahuje spojení mezi nebem a zemí, propojení naší duchovní a hmotné úrovně. Zároveň může znamenat napojení na Zdroj, k Univerzální Moudrosti apod. Ležatá osmička se váže k pozemským energiím, k fyzickým tématům, k propojení dvou prvků (dvou osob, minulosti a budoucnosti, dvou různých témat…). Osmička nebo ležatá osmička je zároveň symbolem pro nejvyšší pozitivní energie. OKO – Ukazuje nám schopnost vnímat, vidět, používat intuici nebo naopak nám říká, abychom se lépe dívali. „Automatická kresba je způsob, jak získat neočekávané, netradiční informace. Tato technika je velmi osvobozující, protože neexistuje žádný špatný způsob kreslení“. – Sarah Bush )

Barbora Zumotová: Ukaž mi, jak umíš číst, ať vím, že nejsi debil

Barbora Zumotová: Ukaž mi, jak umíš číst, ať vím, že nejsi debil

"Ukaž mi, jak umíš číst, ať vím, že nejsi debil." Tak tuhle větu jsem slyšela kdysi z úst babičky směrem k vnoučkovi, který dokončil první třídu. Dokonce to nebylo řečeno ve zlém. Prostě je to slovník a způsob komunikace, na který je zvyklá.  O něco později jsem v restauraci slyšela něco podobného. Maminka měla v kočárku několikaměsíčního chlapečka, kterého už přestalo bavit tam ležet a začal se nějak vrtět. Dívala se na něj s úsměvem a několikrát opakovala jakoby mazlivě "Co to děláš, ty pako?" Chlapeček možná ještě neví, co je to pako, ale časem to vědět bude. Co mu pak asi poběží v hlavičce? Je tolik zbytečně ponižujících, urážlivých nebo zraňujících slov, která jsme zvyklí dětem říkat, a často se ani nepozastavíme nad tím, že je to nesmysl nebo jim tím ubližujeme. Čím jsou děti menší, tím víc a bez výhrad nám důvěřují. Netuší, co je to nadsázka nebo ironie, a vůbec jí nerozumí. Když tedy dítěti řekneme, že je nemehlo nebo nešika, případně něco jako "ty se to nikdy nenaučíš", tak dítě nám věří. Chápe, že je nešika, vždyť to říká maminka a mamince přece důvěřuje. Takové věty fungují jako hypnotická sugesce. Zapíšou se nám do paměti a zůstávají tam, aniž bychom třeba v dospělosti tušili, že je máme v hlavě a že nás stále ovládají. Třeba, že si o sobě myslíme, že jsme pako, a tak si nedovolíme jít do konkurzu na zajímavější místo nebo někde vyjádřit svůj názor. Jsme přece pako, tak se nebudeme ztrapňovat. Chceme tohle vychovat ze svých dětí? Myslím, že ne. Spíš je to o určité neznalosti a nezralosti.  Chcete-li, můžete si začít všímat toho, jak s dětmi mluvíte a soustředit se na věci, které jsou zbytečně hodnotící, ať už jsou odsuzující nebo pochvalné. Obojí je nesmyslné. Když chceme dítě pochválit, měli bychom okomentovat to, co vytvořilo místo obvyklého "Ty jsi ale šikulka." Můžeme třeba říct: "To je skvělé, že už umíš jezdit na kole. Jde ti to krásně, naučil ses to rychle a bez pádů. Teď už můžeme jezdit společně na výlety." Vždycky bychom měli hodnotit aktivitu samotnou a ne dítě. Dítě by si mělo být jisté tím, že je v pořádku, ať už dělá cokoli. Úspěšné nebo neúspěšné, případně nepřijatelné může být to, co udělalo, ne ono samo.  Ve výchově dítěte uděláme nejvíc, když mu dáme pocit, že je milováno takové, jaké je.  Když jsme to nezažili, může nám pomoci esence z lípy, která nám ten pocit, že jsme v pořádku takoví, jací jsme a že právě takové nás mohou mít rádi, může doplnit. Když byste si chtěli dopřát víc sebejistoty v tom, co ve vás je a jaké specifické talenty si nesete v sobě, pomocníkem vám může být esence z modřínu. Modřín je totiž mistr v tom být úplně jiný než všichni okolo a je mu v tom dobře :-) Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru

Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru

Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající signál zase zpátky. Tento proces nazýváme zákonem přitažlivosti. Zákon přitažlivosti zní: To, co si je podobné, se přitahuje. Můžeme ho chápat jako jakéhosi vesmírného manažera, který zabezpečuje, aby se všechny souhlasné myšlenky seřadily k sobě. Tento princip pochopíte, když například zapnete rádio a záměrně naladíte svůj přijímač na frekvenci 98,6 FM. Nebudete očekávat, že uslyšíte hudbu, která se vysílá na rádiové frekvenci 101 FM. Chápete, že rádiové vibrační frekvence si musí odpovídat – a totéž říká zákon přitažlivosti. Pokud tedy na základě svých zkušeností vypouštíte vibrační rakety svých přání, musíte ještě najít způsob, jak udržet i sebe sama ve vibrační harmonii s vyslanými přáními, aby k jejich zhmotnění mohlo dojít. Čemu věnujete pozornost? Cokoli, čemu věnujete pozornost, způsobuje, že vyzařujete určitou vibraci, a vibrace, které vysíláte, odpovídají vašemu přání – a právě to je váš bod přitažlivosti. Jestliže zaměříte svou pozornost na to, po čem toužíte a co momentálně nemáte, zákon přitažlivosti zajistí, že se vaše touha naplní. Když myslíte na vysněnou věc nebo prožitek, vyzařujete určitou vibraci a podle tohoto zákona k vám tato věc nebo zážitek musí přijít. Pokud však existuje něco, po čem toužíte a co momentálně nemáte, ale vy upínáte svou pozornost na svůj současný stav, čili na to, že to nemáte, potom budete působením zákona přitažlivosti i nadále zakoušet vibrace nedostatku, a tak ani nadále nebudete mít to, po čem toužíte. To je zákon. Jak poznáte, že něco přitahujete? Klíčem k tomu, aby se součástí vašich zkušeností stalo něco, po čem toužíte, je dosáhnout vibrační harmonie s tím, po čem toužíte. Nejsnazší způsob, jak k tomu dospět, je představit si, že už to máte, předstírat, že je to již vaším prožitkem, směřovat své myšlenky k potěšení z tohoto prožitku. Praktikujete-li tyto myšlenky a začnete-li v souladu s tím vyzařovat tuto vibraci, umožníte, abyste to i zažili. Když věnujete pozornost tomu, jak se cítíte, můžete snadno poznat, zda se zaměřujete na předmět vašeho přání, nebo na to, že vám chybí to, co si přejete. Pokud vaše myšlenky odpovídají vašemu přání, cítíte se dobře, váš emoční rejstřík sahá od spokojenosti k očekávání, dychtivosti a radosti. Věnujete-li však pozornost nedostatku, nepřítomnosti toho, po čem toužíte, vaše emoce se budou pohybovat od pesimismu k obavám a k ztrátě odvahy, hněvu, nejistotě a depresi. A tak, když začnete vědomě vnímat své pocity, budete vždy vědět, jak si vedete s takzvanou „umožňovací“ částí svého tvůrčího procesu. Už nikdy nebudete mylně chápat, proč se věci vyvíjejí tak, jak se vyvíjejí. Vaše emoce jsou úžasným navigačním systémem, a pokud jim věnujete pozornost, budete schopni se dostat ke všemu, po čem toužíte. Dostanete, na co myslíte, ať chcete, nebo ne Působením mocného zákona přitažlivosti k sobě přitahujete esenci všeho, na co převážně myslíte. Takže pokud myslíte především na věci, po nichž toužíte, projeví se tyto věci ve vašich životních zkušenostech. Stejně tak platí, že když myslíte zejména na to, co nechcete, odrazí se to ve vašich životních zkušenostech. Všechno, na co myslíte, je jako plánování budoucí události. Když si něčeho ceníte, plánujete. Když se něčeho obáváte, plánujete. (Obávání se je tedy používání vlastní představivosti ke stvoření něčeho, co nechcete.) Každá myšlenka, každá představa, každá bytost, každá věc má vibrační povahu. Soustředíte-li pouze na krátkou chvilku pozornost na něco určitého, vibrace vaší bytosti začnou odrážet vibrace toho, čemu pozornost věnujete. Čím více na to myslíte, tím více vibrujete způsobem, který odpovídá tomu, na co myslíte. Čím více takto vibrujete, tím více je k vám přitahováno to, co se tomu podobá. Tento trend v přitahování bude pokračovat a sílit, dokud nezačnete vysílat jinou vibraci. Začnete-li vysílat jinou vibraci, budete k sobě přitahovat věci, které jí odpovídají. Když porozumíte zákonu přitažlivosti, nepřekvapí vás nic, co se vám přihodí. Pochopíte, že jste to prostřednictvím svého myšlenkového procesu k sobě sami pozvali. Ve vašich životních zkušenostech se nemůže objevit nic, co byste sami nepřitáhli svým způsobem myšlení. Vzhledem k tomu, že z mocného zákona přitažlivosti neexistují výjimky, je snadné to cele pochopit. Když pochopíte, že dostáváte to, na co myslíte, a když jste si vědomi toho, na co myslíte (což je stejně tak důležité), máte absolutní kontrolu nad tím, co budete zažívat. Jak velké jsou vaše vibrační rozdíly? Zde je několik příkladů. Je velký vibrační rozdíl mezi vašimi myšlenkami, v nichž dovedete ocenit svého partnera, a vašimi myšlenkami na to, co byste chtěli, aby u vašeho partnera bylo jiné. A váš vztah s vaším partnerem bez výjimky odráží to, jaké myšlenky u vás převažují. Protože i když to možná neděláte vědomě, svůj vztah jste doslova vytvořili svými myšlenkami. Vaše touha po zlepšení finanční situace se nemůže naplnit, jestliže často žárlíte na majetek svého bližního, protože vibrace vaší touhy a vibrace vaší žárlivosti jsou odlišné. Když pochopíte svou vibrační povahu, umožní vám to, abyste snadno a vědomě vytvářeli svou realitu. Postupem času a praxí potom objevíte, že veškerá přání, která máte, lze snadno uskutečnit – protože neexistuje nic, co byste nemohli dělat, mít nebo tím být. Jste sběrači vibrační energie Jste Vědomí. Jste Energie. Jste Vibrace. Jste Elektřina. Jste Zdrojová energie. Jste Stvořitelé. Jste na náběžné hraně myšlení. Jste mimořádně zvláštní a aktivní sběrači a zpracovatelé energie, která tvoří světy a která existuje všude v tomto neustále se vyvíjejícím, věčně se rodícím vesmíru. Jste tvůrčími génii, vyjadřujícími zde na této náběžné hraně časoprostorovou realitu proto, abyste v myšlení překonali její dosavadní meze. I když se vám to může zdát zpočátku divné, pomůže vám, když se začnete považovat za vibrační bytosti, protože žijete ve vibračním vesmíru a protože zákony, které vládnou v tomto vesmíru, mají vibrační základ. Když začnete být vědomě zajedno s vesmírnými zákony a pochopíte, proč vše reaguje tak, jak reaguje, veškerá tajemství a zmatení budou nahrazena jasností a porozuměním, pochybnosti a strach poznáním a důvěrou, nejistota jistotou. Vrátí se vám radost jako základní předpoklad vašich prožitků. Když si vaše přání a přesvědčení vzájemně vibračně odpovídají To, co se sobě podobá, se přitahuje, a tak vibrace vaší bytosti musí odpovídat vibraci vaší touhy, abyste předmět své touhy dostali v úplnosti. Nemůžete si něco přát, a přitom se soustřeďovat hlavně na to, že to nemáte, a poté očekávat, že to dostanete, protože vibrační frekvence absence této věci a vibrační frekvence její přítomnosti se velice liší. Lze to vyjádřit i jinak: Vaše přání a vaše přesvědčení si musí vzájemně vibračně odpovídat, abyste dostali to, co si přejete. Tady je pohled na širší souvislosti: máte zde zkušenosti, které způsobují, že ze své božsky specifické perspektivy identifikujete, vědomě či nevědomě, své osobní preference. Když se to děje, Zdroj, který vás slyší a vroucně miluje, okamžitě odpovídá na vaše vibrační, elektronické požadavky, ať už je umíte vědomě pojmenovat, nebo ne. Takže bez ohledu na to, o co žádáte a zda o to žádáte svými slovy, nebo jen jemným náznakem svého přání, vaše žádost je pokaždé bez výjimek slyšena a vyslyšena. Když žádáte, je vám vždy dáno. Všechno, co je, má prospěch z vaší existence Vzhledem k tomu, že jste vystaveni určitým prožitkům, což způsobuje, že se ve vás vytváří určité přání, a protože Zdroj slyší a vyslyší vaši žádost, se vesmír, do něhož jsme všichni zaměřeni, rozpíná. To je něco úžasného! Vaše současná časoprostorová realita, vaše současná kultura, vaše současné způsoby, jak se na všechno díváte – všechno, z čeho se skládá váš úhel pohledu – vznikaly během bezpočtu generací. Ve skutečnosti by ani nebylo možné zpětně vystopovat všechny touhy, závěry a perspektivy, jejichž výsledkem je tady a teď váš jedinečný úhel pohledu. Ale my si velice přejeme, abyste se dozvěděli, že bez ohledu na to, co způsobilo jeho vznik, tento úhel pohledu prostě vznikl. Vy skutečně existujete, myslíte, vnímáte, žádáte – a jste vyslyšeni. A Všechno, co je, má prospěch z vaší existence a z vašeho úhlu pohledu. Nijak se tedy nezpochybňuje vaše důležitost, alespoň ne z našeho hlediska. Cele chápeme vaši nesmírnou cenu. Vaše hodnota není zpochybněna, rozhodně ne pro nás. Víme, že si zasloužíte mít energii, která vytváří světy reagující na každé vaše přání, a víme, že je skutečně vytváří. Mnozí z vás se však z mnoha důvodů brání přijmout právě to, o co žádají. Objevte znovu umění umožňovat své přirozené Dobro Chceme, abyste znovu objevili svou vrozenou schopnost umožňovat, aby do vašich zkušeností nepřetržitě a neomezeně proudilo Dobro tohoto vesmíru. My to nazýváme umění umožňování. Je to právě toto umění umožňovat Dobro, které vytváří každou částečku toho, co jste, a toho, z čeho pocházíte, a které vámi ve vaší neustálé existenci nepřestává proudit. Umění umožňovat je schopnost neklást již odpor Dobru, které si zasloužíte, Dobru, které je přirozené, Dobru, které je vašim dědictvím, vaším Zdrojem a vaším vlastním Bytím. Neexistují žádné přípravné kursy, kde byste se mohli připravit na pochopení toho, co se zde předkládá. Tato kniha je napsána tak, abyste začali přijímat hodnotu přímo tam, kde se právě nacházíte. Jste právě teď připraveni na tyto informace, a tyto informace jsou připraveny pro vás. Výňatek z knihy: Esther a Jerry Hicks - Požádej a je ti dáno (učení Abrahamovo)   )

MANIPULACE: NEIGNORUJTE VAROVNÉ SIGNÁLY!

MANIPULACE: NEIGNORUJTE VAROVNÉ SIGNÁLY!

Manipulovat znamená využívat nevědomosti, nejistot, dobromyslnosti, naivity, strachu, slušnosti i dalších citů a vlastností lidí k uskutečňování vlastních, zpravidla skrytých zájmů a cílů. Ty mohou být nevinné a malicherné, ale stejně tak může jít o naprosté podmanění člověka i celých národů. Manipulaci bychom mohli definovat jako asymetrickou interakci v tom smyslu, že jedna strana vzájemného kontaktu zneužívá druhou. Je to vlastně způsob ovlivňování jiných lidí, při němž se tito lidé (resp. jejich chování a jednání) stávají prostředkem dosahování osobních cílů manipulátora. Chovají se a jednají v podstatě tak, jak to vyhovuje jejich záměrům. Sám moment zneužití jedince ve prospěch manipulátora však není z psychologického hlediska poškozením nejdůležitějším. Manipulace poškozuje druhého především tím, že narušuje, brzdí či znemožňuje utváření jeho osobnostní autonomie. A právě v tom spočívá z psychologického hlediska nejzávažnější důsledek manipulace a manipulativních technik. Manipulace je, když… Manipulace je způsob komunikace, kdy pod vlivem emocionálních argumentů rozhodujeme, měníme své postoje, jednáme v souladu s cíli manipulátora. Při manipulaci přejímáme cizí názory převážně dobrovolně (např. jsme-li bombardováni láskou, citově vydíráni atd.). Manipulace může mít i podobu přímého nebo nepřímého donucení (výhružka, hrozba, zastrašení, psychický nátlak). Záludnost manipulačního chování spočívá v tom, že na první pohled nám není obvykle jasné, o co jde. Oblíbeným trikem manipulátorů je činit oběť odpovědnou za vývoj a řešení situace. Pravý viník negativního jevu zůstává v pozadí nebo se dokonce stylizuje do role „posledního spravedlivého“. Svá přání, požadavky, pocity nevyjadřuje přímo z obavy, že by neuspěl. Důvodem takového způsobu reagování bývá: -snížené sebevědomí („jsem slabý, bezmocný“) -obava z odmítnutí -obava z přerušení vztahu -strach či ostych využít svoji autoritu Mezi nejfrekventovanější typy manipulativního chování patří: „Řekl jsem, a dost“! – výrok autoritativní, odvolávající se na autority (já jsem autorita, proto bude podle mého). Prosazuje si vždy svou. „Rád bych to pro tebe udělal, ale podívej se na mě…“ – k manipulaci využívá pozice „chudáčka“, handicapovaného jedince, který často „neslyší“, „zapomene“ nepříjemné úkoly. Rád to pro tebe udělám hned, jak přestanu mít raději sebe než ostatní. „Pamatuješ, jak jsem pro tebe…“ – rychle a snadno si spočítá, co je pro něho nejvýhodnější, má dokonalou paměť na různé hříchy ostatních, dovede „připomenout“ své zásluhy. „Já sám to ale bez tebe nezvládnu…nebýt tebe…“ – manipuluje s lidmi svou předstíranou naprostou závislostí na nich, zdůrazňuje své vlastní potíže, těžký životní osud, má blízko k hypochondrii. „Tohle může udělat jen hlupák!“ – manipuluje hrubostí a neotřesitelnou jistotou, okolí mu ustoupí, protože je mu trapné přihlížet jeho řádění. „Já pro sebe nic nechci, jenom…to byly dny a noci, které…“ – manipuluje zejména se svými blízkými tím, že je přesvědčuje o své obětavosti, aniž by se zajímal, zda to chtějí (na první místo staví svůj názor). „Jestli tam půjdeš, tak…tohle nedělej tak, ale…“ – staví se do role táty-mámy, ví, co je nejlepší (podle něho) a proto to musí být nejlepší i pro vás (ať se vám to líbí nebo ne). „To víš, že se dá pro to něco udělat, ale…“ – ochráním tě, ale budeš za to vděčný a nebudeš vybočovat z řady, jinak uvidíš. Proti manipulaci se doporučuje chovat asertivně, dát manipulátorovi najevo, že jsme si vědomi, že s námi chce manipulovat, a že nám to vadí. Co je příčinou manipulace? Prapříčinou manipulace (neboli ovládání druhých lidí) je odcizení se člověka od přírody a od přirozených zdrojů energie. Ty pravé zdroje k „dobíjení našich baterek“, to jsou energie zemská a vesmírná. Takto dosud čerpají energii přírodní kmeny, stejně jako tomu bylo u našich předků. Čím je však člověk civilizovanější, tím je vzdálenější přirozenému čerpání energie z přírody. Proto se lidé uchylují k jinému osvědčenému prostředku, jak získat potřebnou energii – a to je čerpání energie z druhých lidí. Jedním ze způsobů, jak čerpat energii z druhého člověka, je právě manipulace. Lidé si přitom neuvědomují, jaké jsou nevýhody této metody: jednak energie, získaná z druhého člověka, není tak čistá jako z vesmírného zdroje, jednak její množství není dostatečné, takže náš energetický systém nenapojí na dost dlouho. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu – musíme hledat další zdroj. Další obrovskou nevýhodou čerpání energie z druhých je to, že si tak naprosto zbytečně zvyšujeme svoji karmickou zátěž. Tím, že lidé čerpají energii ze sebe navzájem, se naše lidské soužití mění na neustálý boj o moc, boj o energii. Konzumní společnost a tvrdé prostředí byznysu, zaměřené na neustálý výkon a úspěch bez servítků a skrupulí, otupuje naše smysly, a dokonce se snaží nás přesvědčit o tom, že takové bezcitné chování (To je jen obchod, nic osobního…!) je obecnou normou, že to takhle má být – a že je to tak správně. Je nám namlouváno, že nejlépe se člověk ubrání manipulaci tak, že sám začne manipulovat druhými. Tím se však nenechte zmást ani odradit od svého vlastního cítění. To, že se něco děje (i když třeba i v masovém měřítku), ještě neznamená, že to je v souladu s vesmírnými zákony, jimž jsme všichni bez výjimky podřízeni – i když se to na první pohled nezdá. Platí zde jednoduché rčení: „Co zaseješ, to také sklidíš“. Jaké jsou důsledky našeho chování a jednání, které nejsou v souladu s vesmírným „vyšším principem“, můžeme snadno sami vypozorovat – ať už v globálním měřítku, nebo v našem osobním životě. V oblasti našeho zdraví a psychiky se změny projeví někdy až za delší dobu, někdy naopak hned vzápětí. Kromě nemocí zažívacího traktu, problému se žaludkem, žlučníkem či slinivkou se k těmto poruchám řadí např. chronický stres, bezcitnost, nulová empatie, otupělost, vyhořelost, pocit nenaplněnosti života a neustálé (často marné) hledání rovnováhy a štěstí. Udržet se ve středu, tj. nenechat sebou manipulovat, nemanipulovat druhými a být napojeni na univerzální zdroj – to je samozřejmě velmi obtížné, ale zároveň nutné, chceme-li se v našem duchovním životě posunout vpřed. Je to pro nás velkou výzvou. Manipulační hry – „Ovládací dramata“ Jsou soubojem o energii, kdo z koho. Jejich hlavními aktéry jsou typy lidí, které transakční analýza v psychologii nazývá: zastrašovatel, trpitel, tazatel a pozorovatel. • ZASTRAŠOVATEL – je zjevný, horkokrevný agresor. Jeho energie je na první pohled hrozivá a valivá, v případě výbuchu hněvu nás naprosto smete jako tlaková vlna. Je to klasický typ, „velkého šéfa“, před nímž se třesou všichni podřízení (rodina, škola, zaměstnání atd.). Přestože vypadá nejhrozivěji, je zde jedna velká výhoda: Na první pohled víme, s kým máme tu čest – a můžeme se na to lépe připravit a manipulaci odolat. • TRPITEL – je typická zastrašovatelova oběť. Z energetického souboje vyjde jako „oškubaná slepice“. Protože však sám také potřebuje získat energii, najde si někoho, kdo ho vyslechne, polituje, uchlácholí a nakrmí ho svou energií. Je typický tím, že si neustále na něco stěžuje, vzbuzuje soucit a někdy i vinu. Někdy si ani slovně nestěžuje, ale vzbuzuje soucit a zájem o svou osobu svým „zuboženým vzhledem“. Možná máte takového známého nebo kamarádku, po setkání s nimiž, poté co na vás vychrlili všechny své křivdy a ústrky se cítíte jako vymačkaný citrón, aniž byste cokoliv namáhavého dělali. • TAZATEL – je také velký agresor, ale na rozdíl od přímočarého zastrašovatele není zjevný. Emotivně je chladný, jeho manipulace je velmi rafinovaná. Vzhledem bývají obvykle upravení, chování mají vznešené a distingované. Jejich agrese je velmi zrádná, protože je naprosto nenápadná. Do očí se na vás bude usmívat, bude vám mazat med kolem pusy, za zády vás však pomluví anebo připraví podraz. Naprosto znenadání a překvapivě vám vrazí nůž do zad. Někteří představitelé tohoto typu jsou přitom velmi vzdělaní (často až „převzdělaní“) a svou vzdělaností budí mindráky ve svém širokém okolí. Další jejich oblíbenou metodou je, že vás nechají něco udělat a pak vám i s úroky sečtou všechny chyby, jichž jste se přitom dopustili i nedopustili. Máte při nich permanentně pocit vlastní nedokonalosti, ať se snažíte sebevíc. A čím víc se snažíte stoupnout v jejich očích, tím víc je krmíte vlastní energií. • POZOROVATEL – je také chladný, ale snaží se do ničeho nezapojit, a hlavně do ničeho nenamočit. Často i vzhledově je velmi nenápadný, nejen co se oblečení týče, ale i fyzické podoby (typ nemastný neslaný). Chovají se tak, aby si jich ostatní nevšímali, zůstávají v koutě a v pozadí, ale bedlivě sledují dění okolo sebe. Mohou si ho i nenápadně zaznamenávat (fotografování, videa, zápisky…) – co kdyby se to mohlo někdy hodit? Vůči vlivům okolí jsou dokonale maskovaní a obrnění, nedávají najevo svoje city ani emoce. Zdá se, že vyzráli na manipulaci ostatních (nikdo se na ně nechytá). Nedávají energii druhým, ani sami ji z druhých nečerpají, avšak díky svému zapouzdření nejsou napojeni ani na univerzální vesmírný zdroj energie, a tudíž se jejich energetický systém stává stojatou vodou a posléze žumpou. Protože potřebují energii jako každý jiný, získávají ji nakonec od druhých lidí tím, že svou tajemností a nedostupností („tajemný hrad v Karpatech“) vzbuzují zájem druhých, kteří je tím, že je „dobývají“, také pořádně nakrmí svou energií. Výsledkem ovládacích dramat jakožto energetických her je získání energie druhého člověka (případně více lidí). Z vlastní zkušenosti víme, jak se cítíme, když nás „někdo sejme“ nebo nepozorovaně dostane tam, kam chtěl. „Vítěz“ odkráčí hrdě a zvesela, dostatečně nakrmen naší energií, zatímco nám bude nějakou dobu trvat, než se vzpamatujeme z energetického mínusu a znovu se dostaneme na svoji obvyklou energetickou úroveň. A teď přichází kardinální otázka: Co s tím? Prvním krokem je rozeznat takovou hru, uvědomit si, o jaké ovládací drama jde a kdo co na koho hraje. Pozor! Ani my sami v tom často nejsme nevinně. V okamžiku, kdy takové drama rozpoznáme, by měl následovat druhý krok: NEPŘISTOUPIT NA HRU TOHO DRUHÉHO! Často se budeme muset smát tomu, jak se manipulátor snaží, a přitom už se na nás nechytá…Ale pozor: Jelikož manipulátoři poté, co zjistí, že se nechytají, často zvyšují dávky své zjevné skryté agrese, a proto je důležité současně zapracovat také na naší „impregnaci“. Přítomností manipulátora může trpět kdokoli z nás. Někteří z nás měli psychické i somatické potíže, které lze přičítat kontaktu s manipulátorem. Čím dříve rozeznáme patologický ráz vztahů s dotyčnou osobou, tím rychleji můžeme použít příslušnou strategii. Důvěřujme si víc a respektujme sami sebe, což nám umožní postupně zaujímat k dotyčné osobě lhostejnější postoj. Neočekávejme, že se manipulátor změní sám od sebe. My však vyvázneme bez úhony, pokud dokážeme zvolit vhodné chování a rozhodneme se jednou provždy, že se nenecháme nikým ničit. )

Mgr. Ing. Petra Jelínková: Není pomoc jako pomoc

Mgr. Ing. Petra Jelínková: Není pomoc jako pomoc

Znáte ten pocit, kdy se ve vašem okolí nachází někdo, u koho máte pocit, že potřebuje pomoct? U koho, když si jen představíte, že byste mu nevěnovali čas, neposkytli nějakou službu, peníze či radu, sevře se vám žaludek? Tak o tom dnes krátce napíši. S tím pomáháním je to jak se vším v životě. Když se do toho tlačíme, jdeme na sílu, tak jdeme proti sobě a nikomu a ničemu to ve výsledku nepomůže. Jednáme ze strachu. Strach má velmi nízkou frekvenci. Samozřejmě je tu tenká hranice mezi tím, že něco dělat nemáme, protože bychom se do toho nutili a tudíž to není naše cesta (byť se to týká pomoci jinému) a mezi tím, když se nám do něčeho nechce z lenosti (pasivity pocházející ze strachu). Opět jako ve všem existují dva krajní póly, které nemají nic společného s rovnováhou (s místem, kde jsme ve svém středu – v síle). V tomto zmíněném případě destruktivně nastavených hranic (což úzce souvisí s tématem pomoci a služby jiným) je jedním extrémem, když přes vnitřní odpor, nechuť, pomáháme a druhým krajním extrémem, když nepomůžeme s odůvodněním (pro sebe), že cítíme tlak a tudíž to dělat nemáme. Pod tlakem skutečně jednat nemáme, avšak není to myšleno ani tak, že pociťovaný tlak budeme používat jako ospravedlnění svoji lenosti (pasivity ze strachu). V tomto druhém zmíněném krajním případě tlak cítíme, jelikož jej cítit chceme, abychom si odůvodnili, proč nepomoci – proč se nesetkat s tou bolestí (útlakem, omezením), kterou máme s tématem pomoci vlivem destruktivního nastavení spojenou. Někdy tedy nechuť někomu pomoct znamená skutečně, že pomocí bychom šli na úkor sebe (jednali v jednom extrému – a tedy udržení našeho středu znamená skutečně nepomoct). Jindy nechuť pomoci vychází z našeho destruktivního nastavení (nějaké nepřijaté minulosti) a v tomto případě nepomoct je naše pasivita ze strachu (a tudíž naopak pomoc poskytnout je udržení našeho středu). Jak to rozlišit? Jednoduše. Na chvíli opusťte myšlenky, neustále analyzování – bytí v mysli a zaměřte svoji pozornost do břicha (do těla). Představte si, že byste v dané situaci pomohli. Cítíte uvnitř sebe expanzi, radost, volnost? Nebo naopak cítíte sevření, tlak, nesvobodu, smutek? Všimněte si, že vedle toho, co budete takto pociťovat v tom břichu, na plošší rovině, jakoby v hlavě, jede strach. A paradoxně je intenzivnější při představě, při které uvnitř pociťujete radost, expanzi. Varianta, u které cítíme uvnitř sebe tu radost, expanzi, je tou naší cestou srdce. Moje opakovaná zkušenost. Pokud k pomáhání či nepomáhání nás žene strach (maskovaný např. pocitem viny, dluhu, prahnutím po uznání, přijetí, strach ze ztráty svobody, omezení atd.) pak je v pozadí nějaká naše nepřijatá minulost. Když pomůžeme tam, kde pomoct my nemáme, vrátí se nám tato destruktivně vydaná energie v nějaké podobě zpět. Už jen v důsledku principu, že s jakou energií byla pomoc poskytnuta, s takovou energií bude i přijata. A tudíž se nám touto pomocí, službou nikdy nemůže dostat ten pocit přijetí, pocit vděčnosti jiných. Ostatní to budou brát jako samozřejmost, jako něco bezvýznamného, ať už budou říkat cokoliv. A my to jasně pocítíme. A stejně tak destruktivně se nám vrátí i to, když nepomůžeme tam, kde jsme to měli být právě my, kteří pomoct měli. Možná někoho u toho napadne, že takto nejde uvažovat, jelikož když někde nepomůžeme my (byť nás do pomoci žene strach) tak nikdo nebo že jsou určité pomoci, do kterých se nikomu nechce atd. Já to vidím jinak. Když my bychom někde pomáhali ze strachu, pak tam pomáhat nemáme. A naopak existuje člověk, který právě na tom místě pomoci má a naopak on při té představě pomoci (byť to pro něj bude třeba jakkoliv bláznivý) bude pociťovat tu radostnou, expanzivní esenci. Otázku zvládnutí rovnováhy mezi pomocí a odmítnutím pomoci vnímám jako velmi zásadní pro společnost. Dopady projevu této nerovnováhy – upomáhání se ze strachu či útěk od pomáhání ze strachu můžeme vidět všude okolo sebe – v rodinných a partnerských vazbách, kde vlivem toho (mimo jiné) nejsme schopni navázat skutečně hluboké (zranitelné = oddané) vazby a jdeme pouze po povrchu, v pocitech vyprahlosti, prázdnosti, uštvanosti, v pocitech nedostatku pevné půdy pod nohama nebo i jen v pocitu jakési vlažnosti, v pocitu bez života. Rovnováha v otázce pomoci někomu totiž úzce souvisí s mírou nalezení sebe sama, s mírou naší autentičnosti. Když jsme v této nerovnováze, žijeme do nějaké míry život někoho jiného – toho, kterému jsme při ruce nebo i toho, od kterého neustále utíkáme, abychom se nepotkali s tou bolestí ohrožování našich hranic, které si neumíme vymezit. Jak při upomáhání se ze strachu tak i při tom útěku od pomoci jinému utíkáme od bolesti (nějaké naší nepřijaté minulosti) a utíkáme sami od sebe. Více o tématu strachu, o tom proč je iluze se ho bát, o tom, že on se bojí nás, o tom blíže napíši v článku v Klubové sekci. S láskou Peťa Autorka:  Mgr. Ing. Petra Jelínková Zdroj: www.jinypristup.cz Pomáhám ženám a mužům, aby si změnili jejich vnitřní svět a tím si zkvalitnili a usnadnili svůj život. To je v pozadí individuálek, které vedu, knížek, Klubové sekce, online přednášek a článků, které píši. Během individuálek u některých na ten vnitřní svět jdeme přes mysl, u jiných přes emoce nebo kombinací obojího. Mysl a emoce jsou však propojené, a tak změnou jednoho měníme i druhé. Při kultivaci mysli pomáhám lidem uvidět se v lidech a situacích, které mají ve svém životě, a pojmenovat tak nastavení, kterými si brání žít to, co by rádi. Při kultivaci emocí si lidé na individuálce trénují přetavení nepříjemných emocí v emoce radosti, vděčnosti a plnosti. Tím mění pohled na tu situaci, aniž by museli znát podhoubí, a daná situace se tím mění. Život je snadný. My si ho komplikujeme tím, že do přítomnosti neustále taháme minulost." Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím. Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl. )

Lucie Valchařová: KDYŽ OTEC CHYBĚL…

Lucie Valchařová: KDYŽ OTEC CHYBĚL…

Když jsem zveřejnila článek “Ženo, jak to máš se svým tátou?”, spousta z vás se ozvala, jak to funguje, když otec v dětství dcery vůbec nefiguroval. Dost často od žen cítím lítost a křivdu. Mají pocit, že je otec zradil a svým způsobem… je to regulérní pocit, ale… dovolte mi trochu jiný pohled, který stojí za to připustit! Pro váš klid. Možná je na čase skoncovat s přehrabováním všech křivdiček. Ano, je to pravda! Pro naši dospělou generaci 30+ je opravdu běžné, že táta v dětství přítomen nebyl, a i když tam fyzicky byl, tak jste mohli mít pocit, že “tam nebyl”. Neangažoval se. Naopak jeho roli dost často vyvažovala “silná maminka”, která byla přísná, tvrdá, “všechno stihla, všechno zvládla”, akorát už ji nezbývaly síly na laskavost, dotek a hřejivá slova. Každá mince má ale dvě strany! Takže se buď můžete litovat (nedoporučuju!) a pořád si hýčkat své rány “jak tam otec pro vás nebyl a kvůli toho vám nefungují vztahy nebo jak ta maminka vám nikdy nedala najevo lásku, a proto se cítíte v životě tak špatně”… no takhle, je to varianta, je to ale život na nic, co si budeme povídat. Mnohem lepší způsob, jak se na tuto situaci podívat, je přijmout fakt, že se nic neděje náhodou! Jednotlivé generace prochází vývojem, který má svůj důvod, abychom se mohli posunout vpřed.Takže… Co dobrého nám to přineslo, že tátové v našem životě nefigurovali a proč to tak bylo? Není to historicky tak dávno, kdy žena se rovnala naprosto bezvýznamnému stvoření, které nemělo právo “volit, pracovat, ozývat se, ukazovat svou vnitřní sílu, sexualitu, dávat najevo svůj názor” atd.Vzhledem k tomu, že pro naši generaci je to už naprosto jasné, neuvědomujeme si častokrát, z čeho vycházejí naše rody.Naše babičky a prababičky díky válkám byly samy, muž byl pryč. Musely převzít jeho roli, jinak by ony ani jejich děti (naši rodiče) nepřežily… Proč? Protože žena byla na řadě! Jestli chtěla žena zesílit a získat zpět svou sílu, musela okusit i tu druhou stránku. To by se ale nedalo jinak, kdyby tam muž vedle ní byl! A tak… ŽENA ZESÍLILA A ROZVINULA V SOBĚ MUŽSKÉ STRÁNKY! “Děkuji mami, babi, že jste tuhle tíhu vzaly na sebe!A ty tati... děkuji, že jsi tady pro mě nebyl. Díky tomu vím, jak je muž potřebný! Díky tobě vím, jak je mužská energie důležitá a jak náročné je, když “jedu v mužském módu”. Díky tomu, že jsem to s tebou nezažila, si teď mužů vážím o to víc a oceňuju je.” Každá generace je o kus dále, posouvá se, tak jako celý svět. Pokud chcete soudit svého tátu (či mámu), stoupněte si o 60, 70, 80 let v historii dozadu do vašeho rodu, do konkrétních podmínek vaší rodiny, do podmínek a energie dané doby, do dětství vašeho mámy nebo táty a pak jim můžete “poradit”! Já vím. Všichni bychom si přáli. Otce i matku. Milující, podporující, ideální.Takhle to přece příroda zařídila. Asi jste si už všimli, že na ideály se moc nehraje. Hraje se na to, co je v danou chvíli potřeba. Když změníte úhel pohledu a začnete se dívat na to, co dobrého vám daná situace přinesla, vždycky najdete DÁREK. My máme tu výhodu - nadhled 30,40 let… my máme šanci to posunout. (Stejně nasekáme zase jiné chyby, aby se náhodou naše děti nenudily. 😀) Naši rodiče a prarodiče nám prošlapali nelehkou cestičku. My se už můžeme dostávat do rovnováhy! Muž a žena. Spolu. Díky Bohu!Je to složité? Je!Stojí to za to? Určitě. Dostali jsme tento dar! Téhle doby, téhle etapy a máme šanci! Děkujeme vám rodiče, že jste nám to umožnili!   Autorka článku: Lucie Valchařová Koučka, terapeutka a průvodkyně na cestě k životní změně Telefon: 774 547 347Adresa: Nálepkova 14/197, 637 00 BrnoWeb: www.lucievalcharova.cz Facebook: https://www.facebook.com/valcharova.lucie/ )

Lucie Meškanová: Silná žena a umírající muž

Lucie Meškanová: Silná žena a umírající muž

Žena, která všechno zvládne sama a lépe. Je zvyklá se pochlapit, držet basu s ostatníma holkama a něco vydrží... Pracuje, nakoupí, lecos doma spraví. Pak honem pro děti do školy, úkoly, uvařit a cvičit – musí vypadat dobře, chystá se s holkama na pokec, tak ať se blejskne. Pak padne do postele vyčerpáním – na toho ňoumu, nemá stejně pomyšlení.  Tahle krutá realita, kterou slýchám od svých klientek, není navenek prezentovaná takhle.  Navenek je všechno v nejlepším pořádku. Chlapi jsou prostě takoví. Musíme je postrkovat a umě manipulovat – pro jejich dobro a pro rodinu. Nikdy to nebylo jinak. A čekat až se něčeho chopí sami? To bychom se načekaly… Znáte podobný příběh? Samozřejmě jen z doslechu.  On se ten příběh může hrát i nenápadně.  Dám ti, když ty… Nedám ti, když ty… Jsem smutná, když ty… Mám radost, když ty… Jestli mě máš rád, tak… Když uděláš tohle, tak já budu šťastná…  Jenže co když je to všechno trochu jinak. Co když je to všechno vzhůru nohama a souvisí to jak se vztahy mezi mužem a ženou tak se stavem světa kolem nás?  Poslechněte si příběh o muži, ženě a jejich přirozené síle. Byl jednou jeden muž a jedna žena. Ta žena byla po staletí muži pronásledována a umlčována. Nemohla se svobodně vyjádřit a utrpěla od mužů hodně ran. To se stalo hodně dávno nebo i nedávno. Každopádně s ženou, která zde stojí dnes s mužem v tomto příběhu, to nemá mnoho společného. Alespoň viděno zvenku nemá. Ale něco v ní si pamatuje každou křivdu a každou bolest. Něco v ní říká: “Už nikdy se nedám.” “Raději se o všechno postarám sama.” “Nikdy ho k tomu už nepustím.” Co je to záhadné a tajemné k čemu ho nepustí? V realitě běžného dne je to oprava skříně (jsou hodinoví manželé), nošení těžkých břemen (nejsem žádná křehotinka), nikdy se nezastavím (zaměstnání, práce doma, děti, koníčky, cvičení… jsem moderní soběstačná žena s mnoha zájmy).  V nevědomí je to mužská síla, kterou ze strachu z jejího zneužití mužem, žena zabrala pro sebe.  Když už muž se ženou nevěděli jak dál, tak se začali ptát a volat o pomoc.Oba totiž onemocněli.  A odpovědi přicházejí…  Ženo, nejsi na svém místě… máš něco co ti nepatří. Muži stále se bojíš projevit pravdivě, máš strach, že svou pravdou ještě více zraníš ženu.   Co se děje, když žena zabere mužskou sílu pro sebe?  Nemůže stát na dvou místech najednou – nemůže tedy logicky stát ve své ženské síle. Žena muži zatarasí cestu k jeho mužské síle a ten bloumá, snaží se s ženou navázat kontakt a utíká, churaví, zuří, bojuje, rezignuje… Žena mužem pohrdá, připadá jí jako slaboch – neprojevuje se jako chlap a pořád se mu něco nelíbí! Vztah se mění na boj nebo rezignaci (tichý boj – mě je to jedno!) Buď takto žijí dokud je smrt nerozdělí – většinou první přichází smrt muže – nebo se rozejdou a zkouší to jinde.  Je z toho marastu cesta ven? Ano, je.  Muž i žena musí odvést kus práce a odvážit se podívat se na věci JINAK. Žena si musí jako první uvědomit, že je něco špatně a projevit ochotu.  Ženo, pro případ, že u bodu 1. začneš “po chlapsku” muži spílat, že “Je to jeho vina, protože není pravdivý, a že tedy počkáš až on konečně začne něco dělat!", připomínám Ti – říká Život – že ty jsi první na řadě se složením zbraní.   Tak tady je cesta:   Muž musí projevit emoce – projevit se pravdivě (někdy je to křik a někdy pláč, někdy pravda o tom, že už takhle nemůže dál) – pak teprve si ho žena může všimnout.  Žena musí muži (všem mužům) odpustit.  Žena musí odpustit sama sobě.  Muž musí odpustit sám sobě.  Muž většinou ženě nemá co odpouštět – je nadšený tím, že ho žena vidí…  V této chvili si žena začíná uvědomovat, že stojí na místě, které jí nepatří.  Žena hledá a všimne si síly, kterou poprvé po dlouhé době vidí a ta síla jí zajímá.  Ta síla si jí dlouze prohlíží a teprve skrze pokoru k sobě ženu pustí.  Je tady však ještě jedna postava, která ženu zajímá a láká. Je to Smrt.  Žena odkládá představy, které si doposud o Smrti tvořila a Smrt přijímá.  Žena definitivně opouští, i pomyšlení, že by chtěla stát jinde než u své přirozené ženské síly.   Žena se propojí se svojí přirozenou silou a rozkvéta a je silná ve své slabosti, silná ve své křehkosti, opravdová ve své ženskosti. Objevuje v sobě  laskavost, trpělivost a něhu.  Muž je okouzlen a klečí u jejích nohou.  Žena ho však nevidí, protože muž na něco zapomněl.  Muž chvílí váhá, hledá, ale pak mu dojde, že k ženě, která je sama sebou se může přiblížit jen ve své síle.  Muž se propojuje se svou silou.  Muž přistupuje k ženě a vede jí k Životu.  Žena muže následuje.  Žena se muži dává a oživuje sebe i jeho  skrze posvátnou sexualitu i letmý úsměv a důvěru.  Muži se daří v práci i podnikání a rád se vrací domů. Žena je spokojená a naplněná, když pečuje o děti, i v zaměstnání. Je blažená i na mateřské dovolené. Ví, že jí nic neuteče. Ví, že když naplní rodinu, vše se přidá v pravý čas. Přirozený řád ožívá.   Muž a žena spolutvoří. Důvěřují si a mluví spolu, často beze slov. Jsou jednotní, zdraví a v každodenním životě prožívají naplnění a celá společnost vzkvétá.  Konec příběhu. Je to jen pohádka?  Lucie   Více info na www.luciemeskanova.cz     Tento článek poskytla osobně pro server Příznaky transformace autorka článku. Jeho šíření je možné pouze s jejím souhlasem! Kopírování tohoto článku z našeho webu je zakázáno. Chcete-li jej zveřejnit na svém webu, získejte si souhlas autora. Ke sdílení článku na sociálních sítích využijte výše uvedené tlačítko sdílet. Děkujeme.   )

Tara Svobodová: CO MI TO JEN ZRCADLÍ?

Tara Svobodová: CO MI TO JEN ZRCADLÍ?

Ve své praxi potkávám každý den ženy, které se ocitají v podobné situaci. Žijí v dlouhodobém manželství, mají děti a už nějakou dobu na sobě "pracují". Tedy, jinými slovy, začínají si uvědomovat, že vzhledem k tomu, že jejich život je jednotvárná rutina, stres a obrovský výdej energie, měly by začít měnit své návyky. Prvním takovým krokem k probuzení bývá uvědomění, že svět je zrcadlem naší mysli. Taková poctivá žena při tomto zjištění zažije obrovský pocit úlevy a příval energie, pramenící z náhlého prozření. Začne číst knihy a články a k danému tématu se upne a vytvoří z něj svůj cíl. Pokud však žena postrádá v sobě silného a rozvinutého anima, tedy schopnost racionálního jasného úsudku, asertivní jednání a zdravé hranice, pak reálně hrozí, že se začne ztrácet ve svých analýzách a nezvladatelných emocích a na všechny situace bude hledat odpověď pouze právě skrze ono zrcadlení. Což by bylo v pořádku, kdyby se jednalo o první krok, jako součást zdravé sebereflexe. Ovšem stále potkávám řadu žen, které u tohoto kroku samy začínají i končí při řešení svých problémových situací. Vezmu typický příklad z praxe. Žena žije s mužem, který si rád zajde na pár piv a několik nocí v měsíci tráví mimo domov. O vnitřní život své ženy se nezajímá, bývá arogantní a panovačný. Jeho zbraní jsou peníze a majetek, svou ženu vědomě udržuje v závislé pozici, vyžaduje servis a jistou míru poslušnosti. Je žárlivý a sobecký.Žena toho začíná mít po těch letech plné zuby. A protože muž dobře tuší, že tímto si zakládá na malér, jednou za čas popustí udičku a hodí své ženě návnadu, aby neumřela hlady. Když zmerčí krizi, stává se z něj na pár dnů pozorný romantik, ten, do kterého se ona kdysi zamilovala. Nic jiného ve svém životě nepoznala, žila vždy jen pro těchto pár vzácných okamžiků. Doma se jí nikdo nevěnoval, rodiče byli příliš zaneprázdnění a ona jako nejstarší sestra pečovala o další dva sourozence. Jo, doba byla tvrdá. A tak, za kousíček té chvilkové pozornosti a něhy by dala celý svět. Teď už ví, že je to zrcadlení. Už několik let na sobě "pracuje". A sklízí úspěchy. Její muž jel s nimi po pěti letech na dovolenou. Sice se každý večer opíjel, ale i to je pokrok. Taky už nejspíš nemá tu milenku, už tři měsíce byl o víkendu doma, jen dvakrát zůstal přes noc v kanceláři, protože neustále pracuje. Také jí už v poslední době neříká, že je tlustá, a dokonce minulý týden pochválil večeři. Jinak ale na jógu jí zatím chodit nedovolil, protože by tam mohla někoho potkat. Co jí to jen zrcadlí? Ráno medituje, v poledne říká mantry a afirmace, snaží se na sebe usmívat do zrcadla. Už rok pěstuje sebelásku a výsledky se dostavují. Pomalu, ale jistě. Za pár let z něj určitě bude lepší muž. Jen ona ještě na sobě zapracuje. Vždyť všechno dává takový smysl! Koupila si nové šaty, dnes udělá k večeři novou specialitu, snad mu bude chutnat. Ona se nevzdá. Její láska je nekonečná. Opravdu láska? V tomto duchu jedná zraněné dítě. Snaží se zavděčit, vinu bere na sebe a ignoruje realitu. Hlavně ne konflikt! Hlavně ho neztratit! Věčná analýza, logické zdůvodnění všech jevů, ví o sobě, že je méněcenná. A tak pořád jakoby posiluje sebelásku ve své hlavě. To je cesta na dno. Až zjistí, že je tam, bude muset začít aktivovat svého anima. Překonat strach ze změny, opustit své teplíčko a začít jednat. Bojovat za to, čeho se kdysi dávno vzdala. Za svou sebeúctu a respekt. Bude muset skousnout ten konflikt s ním, jinak ví, že by zemřela. Už nemůže jinak. Její duše by shořela v ohni a tělo by sežrala zhoubná nemoc. Teď už ví, že když ho opustí, dá naději i svým dětem. Bude muset rozdýchat ten strach, strach, že on bude bojovat, že jí obere o poslední peníze, že nebude mít kam jít. Aktivace anima je v tomto případě jediná možnost, jak zachránit svou duši i život. Vystavit se diskomfortu, čelit konfliktům a naučit se postavit za své potřeby. To je skutečná sebeláska. Nekompromisní čin. Nikoliv analýza a přebírání zodpovědnosti za druhé. Nikoliv role pečující ženy, ale služba ve jménu její opravdovosti. Teprve tehdy se uvolní obrovské množství zadržované síly a dochází k opětovnému spojení mužského a ženského principu v ní. A její vnitřní dítě cítí podporu, i když je stále plné nejistoty. Celá její bytost se spojuje k vyřešení situace a ona uniká z letitého vězení, nadechnout se poprvé ve svém životě z plných plic a ochutnat ten nezaměnitelný a dlouho vysnívaný pocit svobody.     Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Adéla Chytilová: Komfortní zóna je potřebná

Adéla Chytilová: Komfortní zóna je potřebná

Vystavuj se nekomfortu a výzvám a posílí tě to… Vystup ze své komfortní zóny… Věty, které se nám vryly do mysli a vyskakují na nás denně v motivačních citátech a na sociálních sítích. Mají velký vliv na naše podvědomí a ničí to kým skutečně jsme. Nutí nám být často někým jiným. Jedná výzva za druhou Dlouho jsem těmto motivačním větám věřila a řídila se jimi. Měla jsem dojem, že kdybych žila v komfortu a užívala si pohodlí, tak je to jen lenost a neschopnost se posouvat dál. Pracovala jsem se na pozicích nebo ve firmách, kde jsem se necítila bezpečně nebo šťastně. Dělala jsem věci, které mě ničily a vyčerpávaly, ale zmohla jsem se akorát na stížnosti a litování se. Ke změně mi bránil strach z nedokončení výzvy, z neúspěchu a ze slabošského útěku před nekomfortní zónou do známého teplíčka. Přišlo mi úplně normální si život komplikovat a být u toho na sebe přísná a tvrdá. Hlavně žádné slitování a ulehčení. ANO! Denně jsem si vybírala tu náročnější cestu, omezovala se a dělala to, co mi nepřinášelo klid na duši. Velká nelogika tohoto jednání mi byla dlouho skrytá. Naštěstí jsem se probrala. Sebeláska = komfort Přestože sebe-lásku zkoumám roky a věnuji se jí v terapiích s klientkami, trvalo mi déle, než jsem zjistila, že součást toho mít se ráda je být na sebe hodná a udělat si život i příjemný a pohodlný. V té haldě denních povinností, nucení se, tlaku, nasazování masek a hraní rolí je velmi málo prostoru pro komfort, klid a pohodu. Pro to být sama sebou a jen si užívat to, co chci, aniž by to byla výzva, posun nebo výkon. Ty z vás, které si umíte dělat co chcete bez výčitek tento článek nebude nic nového, ale pro nás, co jsme jely výkon za výkonem, abychom si připadaly dostatečně silné a schopné, je toto zjištění úlevné. Zjištěšní, že komfortní zóna je velmi důležitá pro naši stabilitu. Že žijeme jen jednou, tak proč si to jen znepříjemňovat nekomfortem? Proč si nedopřát občas i tu jednodušší cestu? Proč si nedovolit nic nedělat a válet si šunky klidně celý volný den? Nemuset nemuset nemuset, nic nemuset. Aspoň chvíli dopřát tělu i duši naprostou volnost. Začala jsem po letech naslouchat svým potřebám, když mám hlad, najím se, když chci spát, tak zhasnu a na hodinku si lehnu, i když není ještě spánku, když chci být sama, tak zrušit setkání. To, co se zdá jako samozřejmé jsem právě nedokázala realizovat a hrnula jsem tyto nevyslyšené potřeby před sebou s pocitem, že teď ještě MUSÍM tohle a tohle. Pochopila jsem, že komfortní zóna je něco, co už ani nevím, jak chutná a vypadá. Moc ráda zase zažívám pohodlí, pomalu se učím ho přijímat jako něco normálního a nepostradatelného. Vypnout a jen žít, ne jen přežívat. Přeji tohle každé z vás. Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak8c76c21db68eae670230a7654e398f41').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy8c76c21db68eae670230a7654e398f41 = 'naslovicko' + '@'; addy8c76c21db68eae670230a7654e398f41 = addy8c76c21db68eae670230a7654e398f41 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text8c76c21db68eae670230a7654e398f41 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak8c76c21db68eae670230a7654e398f41').innerHTML += ''+addy_text8c76c21db68eae670230a7654e398f41+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   Související články:  Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )

Veronika Kovářová: DESATERO ŠŤASTNÉHO ŽIVOTA

Veronika Kovářová: DESATERO ŠŤASTNÉHO ŽIVOTA

Definice šťastného života je odlišná člověk od člověka. Co je štěstím pro Tebe, neznamená, že musí být štěstím i pro druhého. Co je stejné a platné pro každého, je soubor principů, na základě kterých si tvoříme šťastný a spokojený život. Zde je desatero principů šťastného života. 1. Smiř se se svou minulostí Zřejmě není člověka, který by si s sebou nenesl nějaké to zklamání z minulosti. To je nesporný fakt, který provází každého na cestě životem. Bez bolesti a zklamání bychom neměli šanci růst jako osobnost, proto i takové situace život někdy předloží. Stačí si uvědomit, za jakých okolností Tě život přinutil povstat ve své síle. Mnohdy bez určité bolesti by nebylo radosti v přítomném okamžiku. Někdy ve prospěch budoucnosti musíme skutečně „zabrat“, abychom se vypořádali s něčím, co nás vzdaluje od vysněné situace, od našeho snu. Konce a začátky jsou součástí našich životů. Průběh minulosti již nezměníš, co ale můžeš změnit, je Tvůj postoj vůči tomu, co se stalo. Jen tak nebude tato fáze, která Ti ublížila, ovlivňovat Tvoji přítomnost. Proto se smiř s minulostí, uzavři to a nech to jít. 2. Přestaň se zabývat tím, co si myslí ostatní Ostatní si budou myslet, co chtějí, a ty to stejně neovlivníš. Je bláznovství snažit se napasovat sebe sama do souladu myšlenek druhého. To je nemožné, a přesto se lidé nechávají zviklat tímto iluzorním nápadem. Urputně se kontrolovat a žít podle názorů ostatních. Ale do jaké míry tyto názory souvisí s realitou a skutečným postojem ostatních, kterým tak lidé nevědomě dovolují, aby ovládali jejich životy? Jedná se pouze o domněnky, které ve většině případů nemají s názory ostatních nic společného. Celá tato anabáze plná domněnek souvisí s určitým typem strachu. Je to fikce, to je celé. Lidé se kvůli obavám z toho, co by si ostatní mohli myslet, vzdávají vlastních snů. Vytváření scénářů, proč to nejde, je snadnější, než vykročit ze zóny pohodlí a udělali něco, z čeho máme strach. Proto se přestaň zabývat tím, co si myslí ostatní, a jdi si za svými sny. 3. Čas léčí všechny rány a bolesti Není snad lepšího léčitele, než je čas. Co s časem velmi úzce souvisí? Trpělivost. Být trpělivý. To je přesně ta schopnost, kterou je třeba se naučit. Nechat věci, ať se dějí svým vlastním tempem. Pokud je vyvíjen vyšší tlak, než je přímo úměrný toku a vývoji událostí, škrtí to i toho nejodolnějšího jedince. Říká se, že s trpělivostí nejdále dojdeš. Tak proč chvátat? Nechej všemu čas. Co se pak stane? Uvolníš se nejen Ty, ale také vědomě dovolíš, aby se vše potřebné začalo dít tak, jak má, a to bez Tvé kontroly. Nezdravě nastavená kontrola způsobuje podvědomý stres, a to nemá nikdo zapotřebí. Se získaným nadhledem získáš odstup, do celého dění začíná proudit svoboda volby, a ta je zásadní nejen pro Tebe, ale i pro všechny, kteří jsou v situaci jakkoli zainteresovaní. Proto tomu, co řešíš, nech čas. Uvolníš se a všechno se postupně rozpohybuje.  4. Za Tvoje štěstí jsi zodpovědný pouze Ty Podtitulem by mohlo být: Přestaň druhé vinit ze Tvých nezdarů. Každý si utváří podmínky, ve kterých prožívá svůj život. Každý po svém. Záleží na mentálních přesvědčení, na základě kterých se rozhodujeme, co a jak budeme žít. Pravdou je, že toto se děje často nevědomě. Nikdo by si vědomě nepřál dobrovolně šlapat si po štěstí, je to tak? Co pro to udělat? Poznat sebe sama. Sebereflexe je v tomto případě na místě. Poznat, jak vlastně fungujeme a proč. Pokud lidé cítí křivdu, že za jejich životní podmínky mohou jiní lidé, neskutečně se vzdávají vlastní síly. Ve své podstatě tímto sebelítostivým postojem lidé odevzdávají sílu těm, které viní ze svých neúspěchů. To proto se stává, že se stávají svědky toho, že se druhým plní sny, o kterých sní de facto také sami. Proto přestaň vinit druhé a převezmi odpovědnost, která patří Tobě. 5. Neporovnávej svůj život s životy ostatních Jeden neznámý jednou řekl: „Nesrovnávej mou 24. kapitolu života s Tvojí 7. kapitolou.“ Jak můžeš vědět, že to, co žijí druzí, se kterými se srovnáváš, je/by mohlo být rovněž i Tvoje? Lidé často chtějí to, co nemají. To je lidské a logické. Co je na tomto přístupu nebezpečné, když se to zvrtne? Lidé mohou přijít i o to, co mají. Pokud čteš mezi řádky … vděčnost, být vděčný … je to tak. Vděčnost za všechno, co máš, násobí všechno, co máš! Dalším důvodem, proč se vzdát tohoto neužitečného zvyku – srovnávat se s ostatními – je naprostá nevědomost o jejich životech. Nikdy nemůžeš vědět, jakým bitvám čelí/čelili, aby získali to, co mají a žijí. Nepsaným pravidlem je, že úspěšní lidé čelí životním výzvám s odvahou a odhodláním. Nesrazí je první, druhý atd. neúspěch. Jsou věrní svým snům. Proto se zaměř na svůj život, jak jej kvalitně žít než plýtvat čas s nějakým srovnáváním. 6. Přestaň tolik o všem přemýšlet Analýza je dobrá věc pro ekonomiku a byznys, ale život ji nemá rád. Život se rád děje bez zbytečných analytických prověrek. V průběhu života jsme neustále prověřováni, jak jsme schopni udržet se ve své síle, je zkoušena naše odvaha, vůle, ale třeba i intuice a schopnost nadhledu. Život je plný změn a změna není v žádném případě zastřešena naprostou jistotou. Ani nemůže být, pak už by to nebyla změna, ale rutinní akt. Přehnaná analýza jen celou situaci ztěžuje a lidé tak často zápasí s vymyšleným řešení. Proč? Protože z 99 % vycházejí ze zkušeností z minulosti nebo ze zkušenosti ostatních lidí, a to v neužitečné rovině s neblahou vizionářskou vizí „Co kdyby …“ Pokud se nad vším jenom přemýšlí a není zapojen šestý smysl, chybí spontánnost a za kvalitu rozhodnutí přebírá zodpovědnost strach. Proč? Aby byla 100% jistota úspěchu. Pamatuj, že každá změna, ke které jsi veden, je vždy poprvé. Takže určitá dávka rizika tam bude vždycky, jinak by na Tebe za dveřmi nečekalo něco nového. Proto přestaň o všem tolik přemýšlet, seber odvahu a jdi si za svým. 7. Více se směj Kde bychom byli bývali byli, kdyby na světě nebyl úsměv. Jak se říká, s úsměvem jde všechno lépe. Jen si připomeň, co se s Tebou děje, když se usmíváš, když se směješ? Co se Ti vybaví? Jaké myšlenky a pocity Tě zaplaví? To je přesně ten důvod, proč je důležité se více smát. Nejen čas je lékem, ale i smích je velký léčitel. Když radost zaplavuje každou buňku těla, je to velmi osvěžující a léčivý proces pro mysl, srdce i duši. Zkus se smát a myslet na něco negativního. To nejde. S úsměvem se pojí optimismus, a ten je nejlepším přítelem úspěchu a naplnění. Vidět naše nejbližší se smát, je snad jeden z nejvzácnějších darů, jaký můžeme dostat, ale i dát. Proto se více směj, aby bylo na světě více radosti. 8. Dělej to, co Tě baví Zřejmě jedna z nejprofanovanějších vět 21. století, na kterou bys měl znát odpověď, i když Tě vzbudí v půl třetí ráno. Velmi často skloňovaná s pracovním uplatněním tzv. s životním posláním. Ano, nezbývá než souhlasit, ale hodně záleží, jak se to celé uchopí. Praxe a zkušenosti dokazují, že lidé mnohdy dělají to, co je baví, akorát si to pod vlivem chronické nespokojenosti neuvědomují. Podvědomě jsme vedeni k činnostem, které chceme dělat dobrovolně, je to tak? Pakliže se do něčeho nutíme, pak to chce změnit. Jednoduché. Dělat to, co nás baví, je spojeno i s koníčky. Užívat si volného času smysluplně, abychom plnili vnitřní pohár spokojenosti. Každý spokojený člověk vám vyjmenuje z boku, co dělá rád. Proč? Protože to dělá opakovaně, tyto aktivity jsou jeho srdeční záležitostí. Čím častěji děláme to, co nás baví, tím více jsme v životě spokojenější. Proto dělej to, co Tě baví, abys mohl vyprávět. 9. Přestaň si stěžovat S největší pravděpodobností největším zabijákem štěstí je tendence si stěžovat. Když prší, že nesvítí slunce. Když svítí slunce, že ani nezaprší. A tak pořád dokola, až z toho lidé ocitají v začarovaném kruhu chronické nespokojenosti se vším, co je. Věčně nespokojená mysl nedovolí lidem vnímat nádheru každého dne, oni tu krásu kvůli závoji šedi prostě neuvidí, neuslyší, neucítí. Zbytečně tak přicházet o okamžiky, které se už nikdy nemusí opakovat. Z celé krásy tapisérie vidět černou díru je obvykle znamením, že je něco špatně. Stěžování úzce souvisí se zaměřením pozornosti a síla pozornosti je mocná. To, na co se zaměřuješ, roste. To je princip manifestace. Chceš si něco splnit? Zaměřuj se na to, co Tě k vysněnému přibližuje. Proto si přestaň zbytečně ztěžovat život stěžováním si a začni se zaměřovat na to, co se daří! 10. Užívej si života Všechno vím, chci vědět něco nového. Tady to je: Užívej si života! Začni všechno, co víš, i žít. To je další stupeň poznání, které se učí ovládat mnozí z nás. Žít to, co víme. Vzestup vědomí přichází skrze prožitek. Pokud se nové informace usadí pouze na teoretické rovině, nedochází k posunu v hmotném světě. Tehdy se rodí přechytralé vědomí, které trpí syndromem dokonalosti. Aby došlo k posunu ve hmotě,musí dojít ke změně na mentální rovině tzn. – začít přemýšlet jinak než dosud, začít vše poznané žít. Např. vidět krásu celé tapisérie. Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision Věnuji se koučinku a motivačnímu mentorinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění. Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí.S ohledem na své nejvyšší hodnoty věnuji prioritně pozornost rovnováze ve svém životě, což mi umožňuje harmonicky propojovat své zájmy v osobním i pracovním životě. Miluji cestování, sdílení zážitků a zkušeností s podobně naladěnými lidmi a vždy vítám možnost, jak se nechat inspirovat či inspirovat druhé. FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink )

Barbora Zumotová: O DVOU PŮLKÁCH ODPUŠTĚNÍ

Barbora Zumotová: O DVOU PŮLKÁCH ODPUŠTĚNÍ

 Setkávám se s lidmi, kteří byli v minulosti někým zranění a cítí bolest, vztek a křivdu. Nesou si to s sebou, velmi je to zatěžuje a kazí současný život. Když řeknu, že potřebují odpustit, tak se často dozvím, že to dělají a třeba nejen to. Jenže pozor, odpuštění neprovedete tím, že řeknete "Odpouštím ti." I kdyby jste to opakovali stokrát. Nejdřív musíte vypustit ven všechny emoce, které ve vztahu k tomuto člověku máte. Ne na něj, ale ze sebe někde v klidu o samotě nebo v rámci terapie. Když vypustíte ven všechnu zlost, smutek, bolest, pocit zrady a křivdy vůči tomuto člověku, tak zjistíte, že to byla jen půlka odpuštění. Druhá půlka je ODPUSTIT SOBĚ. Potřebujete odpustit sami sobě, že jste všechno, co vám udělal ten druhý, dopustili, že jste mu to dovolili. Dokonce, že jste měli nějaké důvody, proč jste mu to dokonce chtěli dovolit, protože vám to něco přinášelo. Např. dovolili jste partnerovi/partnerce, aby vás zneužíval/a, protože jste chtěli, aby s vámi zůstal/a. Nedovoli jste si říci ne, protože jste se báli, že by vás opustil/a. Je skutečně těžké odpustit si, že jsme se sebou manipulovali, ponižovali se nebo si třeba ze strachu a z nevíry ve vlastní hodnotu vybrali partnera, který se nám až tak nelíbil, ale byli jsme přesvědčeni, že by nás nikdy neopustil. Odpustit si ale možné je. Přes upřímnost, pokoru a laskavost sami k sobě si můžeme odpustit i vlastní chyby a to je pak skutečné odpuštění dovršeno a my jsme odpustili (=uvolnili) to všechno nepříjemné, co nás svazovalo. Pak jsme uvolnění a svobodní, máme srdce opět otevřené. Která zesencí pomáhá na odpuštění? Řekla bych, že svým způsobem všechny. Záleží totiž na tom, v čem si potřebujeme odpustit. V tom, že jsme se nebránili? Tak dub - pěkně nás nakopne se ozvat a nedat se.V tom, že jsme se zneužívali, aby nás měli rádi? Pak lípa  nám pomůže začít se mít rádi sami a pochopit, že k tomu nemusíme být jiní a můžeme zůstat sami sebou.Pro ženy, které zneužily svoji ženství, by byla vhodná  růže.Pokud jsme zneužívali svoji sexualitu, pak bych zvolila  esenci z máku.  Přeji krásný den v laskavosti a lásce k sobě Bára Zumotová Více zde: https://www.zumotova.cz/news/o-dvou-pulkach-odpusteni/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a. Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence. )

Helen Stanku: Snad všechna duševní trápení pramení z nedostatku naší síly

Helen Stanku: Snad všechna duševní trápení pramení z nedostatku naší síly

Vnitřní síla „okysličuje“ život Život není bez síly. Její nedostatek znamená nejprve oslabení, později destrukci a nakonec zmar. Bez síly je život pouhým přežíváním. Mihotavým světélkem. Síla je vědění a napojení na sebe sama a smír se sebou. Silní lidé v těžkých životných chvílích stojí za svým a dokážou si svou sílu ochránit. Její nedostatek se zase projevuje závislostí na druhých. Závislostí na jejich přítomnosti. Závislostí na jejich mínění. Bohužel ale i třeba závislostí na omamných látkách. Závislosti na jídle. Závislosti na alkoholu, hazardních hrách. Stejně tak potřebou druhé kontrolovat a ovládat. Lidé bez síly mají velké duševní bolesti, nízké sebevědomí, snahu druhé energeticky vysávat. Když člověk nemá dostatek vlastní síly, potřebuje jí čerpat z druhých. Ti to ale na nevědomé úrovni vnímají jako disharmonii a dříve, nebo později se onomu „upírovi“ začnou vyhýbat. Slabý člověk si bude snažit druhé kupovat a očekávat za svou přízeň a dary nějakou náhradu, či kompenzaci. Pokud se jí nedočká, začne vyvíjet tlak na okolí. A někdy i pomocí citového vydírání nebo pomluv. Silný člověk dává a nic za to nechce. K opravdovým osobnostem ostatní přicházejí proto, že vyzařují přirozenou autoritu, sílu a ostatním je v jejich přítomnosti dobře. Na druhou stranu – není na světě člověk ten, který by se zavděčil všem. Silná osobnost to ví, dokáže respektovat druhé a jejich potřeby – pokud mu to ovšem neubližuje. Sebejistý člověk se dovede bránit. Je těžko manipulovatelný. Techniky manipulátoru prohlédne hned a ty se potom naprosto míjejí účinky. Intuice mu jasně dává varovné signály. Co tvoří osud?
 Jsou to 3 věci: Vůle, vnuknutí a karma. Možná si kladete otázku, zda je život daný? Odpověď je, že každá duše si plánuje. 
Silný člověk dokáže realizovat své vize přání a touhy. Vidí je před sebou a dokáže na základě synchronicity přitáhnout energie síly i neviditelné energenie dané oblasti. Když se toto všechno spojí nelze nedosáhnout úspěchu. Vnuknutí, která silní lidé mají, přecházejí ve vize. Vůle je pomáhá realizovat. Karma dává tempo realizace. Když je vize napojená na intuici, přichází inspirace shůry. Ten, kdo se nedá od svých snů odradit, mívá šťastný, naplněný život. Intuice jej vede. Ke všemu je třeba síla Ale vracíme se k začátku. K tomu všemu je potřeba síla. Síla je něco, co okysličuje život. Bez síly může realizace našich plánů, vizí a přání pokulhávat. Se silou je větší napojení na energie okolo nás. Síla vůle pomáhá prorážet překážky. Lidé se silnou vůlí k sobě často bývají přísnější než ti druzí. Nicméně dokážou v jednom životě zvládnout více úkolů i práce a štěstí nacházejí snáze, než ti ostatní.
 Přirozený dar Někdo má přirozený dar. Co to je? Může to být talent skryté vzpomínky. Schopnost vybavit si prastaré prožitky a vědění, znalosti z minulých životů, čili i zmiňovaná karma. Někdy člověk musí překonat energetické bloky, škraloupy, a pochopit, jak energie fungují. To lze nejlépe vlastním Poznáním. Lidská duše cítí, co je pro něj nejlepší. Člověk má svobodnou vůli a může ji posilovat. Existují cvičení, které umí dodat příliv energie a síly. Tato cvičení se předávají z mistrů na žáky. Kdo je připraven, učitele si najde. Přeji mnoho síly a zdaru Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Helen Stanku je astrokoučka, certifikovaná koučka, vědma probouzející intuici a žena, který pochází z rodu, ve kterém nebyla nouze o mágy a vědmy, ale také o loutkáře a akrobaty. Helen je z rodiny, kde se dědí především otevřená 7. a 6. čakra, díky které může nejen vykládat osud, ale také otevírat lidem širší intuici čili aktivovat třetí oko. "S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný." )

Veronika Kovářová: Jak si plnit sny

Veronika Kovářová: Jak si plnit sny

Nikdy se nevzdávej svých snů! Pouze Ty víš, co pro Tebe znamená jejich naplnění, a to je smyslem života. Vše, o čem sníme, musí nejdříve uzrát uvnitř nás, abychom byli vůbec schopní umožnit naplnění. Jak to uchopit v praxi? Je nutné přistoupit k idee, snu, vizi v první řadě tak, že naplňujeme především bez jakéhokoliv chtíče. Primárně si uvědomit úhel pozornosti, jak o snu přemýšlíme.Může pomoci si zodpovědět otázku: Co získám tím, když se můj sen naplní? S upřímností si odpovědět na otázky: Kam Tě odpověď zavádí? Jaké myšlenky se Ti honí hlavou? Co cítíš, když mluvíš o svém snu? Co v Tobě vyvolává průběh realizace? Jak bys popsal/a sílu motivace? Odstoupit od tendence pokrývat nedostatek, ale naopak naplňovat na základě pocitu dostatku, tzn. – stavět na hodnotách, talentech, zkušenostech, radosti a pocitu uvolnění. Jakýkoliv opak v průběhu naplňování utváří identický výsledek. O snech se přemýšlí ~ většinou ~ jako o velkých věcech, které žádají svůj čas. To je pravda.  Ale co takové sny jako je krátký výlet, radost z malého dárku, návštěva někoho, koho máme rádi, nové oblečení, lístky do divadla, milá zpráva, parfém a mohla bych pokračovat ve výčtu malých snů, které nám dělají radost každý den. Docházejí nám vůbec tyto souvislosti? Nebo vše malé, co dostáváme každý den, považujeme za naprosto automatické? Jak dalece si uvědomujeme onu schopnost, díky které umožňujeme, aby se malý sen stal realitou? Jak to konkrétně děláme?Jaký je jeden z nejdůležitějších principů úspěchu?Je nezbytné zharmonizovat úroveň:• intuitivní [vize, vjemy, impulsy],• mentální [myšlenky],• emocionální [pocity],• fyzickou [akce]. Pokud oddělujeme velké sny od malých, klademe limity sami sobě, protože každý sen je naplňován podle stejných, výše zmíněných principů. Plnit si své sny je to nejlepší, co pro sebe, ale i naše blízké můžeme udělat. Proč? Protože jsme šťastní! Závěrem … Sny se stávají realitou, když víra a vnitřní pocit jsou v souladu. Ze srdce vám přeji hodně štěstí, pevnou vůli, jasnou mysl a odvahu na cestě za vašimi sny!!Veronika Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision                                                   Věnuji se motivační psané tvorbě a koučinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění. Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí. Ze srdce vám přeji, ať naleznete odvahu žít svůj život s vášní a láskou v srdci. A dále pochopení, jak nelitovat ani jediného okamžiku ve vašem životě, neboť vše, pro co se rozhodneme, nás přivádí zpět domů. A tím domovem je naše srdce. )

Vendula Kociánová: Jsem na všechno sama, on mi vůbec nepomáha!

Vendula Kociánová: Jsem na všechno sama, on mi vůbec nepomáha!

Příběh Lucie Lucie se mi svěřila s tím, že je šíleně utahaná. Už neví kudy kam a všechno je jen na ni. Manžel přijde z práce, lehne na gauč a leží. Ona kmitá a vzedme se v ní šílený vztek na toho ignoranta, který se jí ani nezeptá, jestli něco nepotřebuje. Vzdychá, tříská věcmi a dává všemožnými způsoby najevo, že toho má hodně. Občas mu i řekne napřímo, aby jí pomohl, vysál, uspal děti, vyklidil myčku. A on to udělá a zase lehne na gauč. Je z toho nemocná. Bolí ji klouby, pořád by spala a je velmi lítostivá nebo vzteklá. Co by Lucii pomohlo? Vyzvala jsem ji k tomu, aby popsala do nejmenších podrobností, co vlastně manžel doma dělá. Zamyslela se a řekla, že se stará o zahradu, na které je prý neúměrně dlouho a nevidí, že ona spíše potřebuje pomoct doma. Opravuje a stará se o auta. Občas uklidí myčku. Někdy se mu zachce a uvaří večeři. Pere prádlo. Hraje si s dětmi, za to je velmi ráda. Chodí do práce. Zeptala jsem se, s čím by potřebovala pomoct teď, kdyby mohla cokoli. Odpověď byla, že s ničím, že má všechno hotovo. Zeptala jsem se, zda by byla spokojená, kdyby manžel přišel domů a řekl „Lásko, běž si za kámoškama, lehni si k televizi, udělej cokoliv, co chceš, všechno zařídím. Uklidím, obstarám děti, uvařím večeři. Všechno bude hotové a nachystané. Řekla, že by jí to spíše naštvalo. Chtěla by tam ležet s ním. O co tedy jde? Lucie si ve skutečnosti nestěžuje na manželovu lenost a neschopnost. Dělá toho evidentně docela dost. Chce jeho POZORNOST! To je to, co jí extrémně chybí. Chce aby ji viděl, aby ji objal, pohladil, aby se jí zeptal, jak se má, aby se jí díval do očí, když s ním mluví, aby ji pomiloval jinak než rychle před spaním, aby s ní chtěl jít na procházku, aby s NÍ BYL! Když nezná svou hodnotu Pokud žena nezná svou hodnotu, ani by ji nenapadlo říct si o výše zmíněné potřeby. Ona byla vždy ta druhá, jak by mohla někoho poprosit o pohlazení, když ji doma nikdy nikdo nepohladil? Ani neví, o co si říct a tak, bohužel, většina žen zaměňuje potřebu pozornosti za potřeby jiné. Vnější. Pořádek nebo dítě Je vcelku běžné, že si žena v něutěšeném partnerském svazku přeje mít dítě. Doufá tak, že tím udrží partnera doma. Bude mít konečně zástupného jedince, skrze kterého si pozornost bude vynucovat. „Kdybys aspoň kvůli tomu děcku přišel dříve! Malý tě potřebuje, to jsi mu pěkným vzorem..” Křičím, protože mi chybíš Pokud na muže žena křičí, peskuje jo, hledá na něm chyby, kritizuje ho, tak se mu velmi často snaží říct „Chybíš mi, nevšímáš si mě, už nevidím v tvých očích ten jas, co byl na začátku, stala jsem se pro tebe samozřejmostí, uklizečkou a prostitutkou. Chci být zase pro tebe na prvním místě, chci pro tebe být důležitá a přitažlivá….” Bere muži sílu Je tak dlouho zvyklá bojovat s muži. Je tak zvyklá vynucovat si jejich pozornost násilím, že už si vůbec neuvědomuje, jak bere svému muži sílu. Zpočátku takový nebyl a pomáhal. Byla pro něj důležitá. Jenže pak přišly děti, starostí přibývalo a povinnosti se kupily. Je zvyklá na přísnot, tak nepolevila. Všechno se snažila zvládat. Nemohla si dovolit chyby. S tolika povinnostmi musela dělat vše, co umí s precizností. Chyby by ji zdržovaly. Když jí chtěl pomoct, řekla, že si to raději udělá sama. Když něco udělal, napomenula ho, že to dělá špatně. Uzavřel se do sebe a děla to, co umí. Domácnost je její rajón, nebude jí do něj zasahovat. A tak se vzdálil. Začal v jejích očích slábnout a připadal jí jako neschopná nula. Ale to on zdaleka nebyl. Jen se tak tvářil, aby měl klid. Jinak to neuměl. Vraťte sílu muži Přestat kritizovat, poučovat a uvědomit si, že já mám problém. To je klíč. Dovolit si nebrat muži sílu a být slabá. Odpočívat ve dnech, kdy mám menstruaci. Nechat věci plavat. Nefňukat, ale ukázat, že na něco prostě nemám. Tím se muži vrátí síla, postaví se do ní a ve chvíli naši slabosti to prostě přebere on. Jste spojené nádoby. Když někdo zeslábne, druhý zesílí. Tak to je. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )

Tara Svobodová: PŘEKÁŽKY VE VZTAZÍCH NA DUCHOVNÍ CESTĚ

Tara Svobodová: PŘEKÁŽKY VE VZTAZÍCH NA DUCHOVNÍ CESTĚ

Setkávám se v praxi s dvojicemi, které si v partnerském vztahu přehrávají tak typický program, vyplývající z duálního náhledu na svět. Mužská část vědomí se nachází na povrchu a ženská podvědomá a instinktivní část je vnořena do hlubin duše. V muži je aktivní jeho jangový princip, čili muž se ztotožňuje se svou vědomou částí, egem a myslí, a jeho ženská část se nachází v jeho nevědomí. Žena je více v kontaktu se svou podvědomou, instinktivní a temnou stránkou duše a v nevědomí má svůj mužský protipól. Proto každý člověk vidí ve vnějším světě a zejména ve svém partnerovi svůj vlastní stín nebo komplex, který není schopen rozpoznat ve svém vědomí. Proto vzájemná interakce vypadá tak, že když muž není dostatečně obeznámený se svou stínovou složkou, promítá ji do své ženy a vidí v ní své potlačené komplexy a emoce.Žena naopak, má tendence vnímat svoji temnotu a v muži vidí zejména jeho potenciál a také lepší část jeho charakteru. Navíc z důvodu závislosti nebo připoutanosti ke vztahu má tendence mužovo necitlivé chování tolerovat, ba dokonce často se nechává manipulovat do role, že uvěří v mužovu projekci a ve svou vlastní vinu či méněcennost. Zkrátka věří obrazu, který o ní stvořil její nevědomý muž. Na základě toho se pak obviňuje za své emoční projevy, které by naopak měla brát jako signál, že se stává obětí manipulace a tuto manipulaci rázně odmítnout. Pokud mužův stín zvítězí nad jeho vědomím, pak žena ztrácí ve vztahu svou sílu i své sebevědomí, přizpůsobuje se mužskému egu a její duše pomalu umírá, uvězněna v pasti jejích dětských snů o dokonalém vztahu a dokonalém světě, které se ovšem nikdy nenaplní. Jestliže však žena rozpozná, že je vtahována do hry mužského ega, sebere odvahu a sílu a proti manipulaci se vymezí, pak bude záležet na tom, jak moc si je její muž vědom svých slabých a temných stránek. Pokud má muž dostatek sebereflexe a chce skutečně duševně růst, pak bude schopný překonat svou vlastní temnotu a uvědomí si, že vlastnosti, které přisuzuje své partnerce, jsou ve skutečnosti jeho vlastním nevědomým stínem. Když ale žena otevře své srdce muži a muž zůstane u svých starých zvyků a projekcí, pak jeho stínová část natolik vystoupí na povrch, že muž tuto svou vlastní temnotu neunese, odejde ze vztahu a obviní přitom ženu z čehokoliv, co není schopen sám u sebe rozpoznat jako svůj nevědomý obsah. Také se stává, že vztah opustí žena, která se vyléčí z vlastní naivity, opustí zacyklený začarovaný kruh a odmítne dál nést stín svého muže.Role samozřejmě mohou být někdy i obrácené, záleží na tom, která ze složek duše se právě nachází na povrchu vědomí člověka. V některých případech se skutečně podaří dosáhnout stavu, že muž i žena otevřou svá srdce vzájemně a každý z nich je schopen přijmout zodpovědnost za své prožívání a projekce. Pak je možné uzdravit destruktivní programy a vstoupit společně do prostoru lásky, která si ke své existenci neklade žádné podmínky.   Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.  )

Adéla Chytilová: Úzkost vzniká z pocitu nebezpečí

Adéla Chytilová: Úzkost vzniká z pocitu nebezpečí

Měla jsi někdy úzkost? Co jsi při tom cítila? Jaká byla její příčina?  Co je to BEZPEČÍ? Každý z nás potřebuje cítit bezpečí, určitou zónu komfortu a jistotu. Jakmile jsou tyto potřeby něčím nebo někým narušeny, pak to naruší i nás. Konkrétně naši stabilitu a pohodu. Už malé dítě vyjadřuje svoji spokojenost a dobrou náladu podle toho, jak moc bezpečně se cítí v prostředí, kde vyrůstá. Dá se říct, že dítě, kterému rodiče s láskou a péčí uspokojují jeho potřeby, má dobrý základ pro to být vyrovnané. Takové dítě se cítí bezpečně, pochopené, respektované a má dostatek pozornosti, aby nestrádalo. Není to vždy platný návod na bezchybnou výchovu dítěte, ale už známá pyramida lidských potřeb umisťuje pocit bezpečí ihned za uspokojením těch nejzákladnějších fyzických a biologických potřeb. Bezpečí je pro každého něco jiného, ale jeho obecná definice je jistota, klid, materiální zabezpečení, domov, náruč blízkého, příjemný pocit v kolektivu a vše, kde se cítíme silní a rovnocenní. Jakmile nám ale tuto sílu někdo naruší, pak ztrácíme pevnou půdu pod nohama. Často je to až život ohrožující pocit, strach, pocit hrůzy a paniky. Někdy to může být jen maličkost, která se ale díky tomu, že „nám jde o život“ zvětšuje do odporných rozměrů a je jedno, že třeba jen v našich hlavách, které jsou plné děsivých scénářů. ÚZKOST vzniká při narušení naší zóny bezpečí Spousta z nás je doma úplně jiná než ve škole, v práci nebo na úřadě. Skupiny cizích lidí v některých z nás vyvolávají úzkost, pocit nebezpečí, nejistoty, studu nebo trapnosti. Doma nebo tam, kde se cítíme druhými přijímáni, se chováme sebevědoměji a tolik nepanikaříme, protože i když se může i v tak jistém prostředí vyskytnout pocit nebezpečí (partnerské problémy), stále je to známé a ukotvené místo, kde jsme si jistější v kramflecích. Kdežto například na pracovišti, kde se proti nám spikla kolegyně a stahuje s sebou i další je pocit klesajícího bezpečí citelný až do morku kostí. Navíc pokud jsme tam noví a zasedlá kolegyně je tam roky a má tam určitou pozici, pak se není čeho chytnout pro záchranu. Tak se z každého pracovního dne stane něco jako stezka odvahy. Už jen přijít do práce a čelit lidem, kteří nás neberou a útočí na nás, může některým stahovat žaludek strachem. Je to jako bychom se vydali napospas hadům, pavoukům nebo krokodýlům, ze kterých máme panickou hrůzu. Když nás celý den bude honit predátor, asi o úzkost nebude nouze, že? A světe div se, tak se cítí i naše vyděšené JÁ (vnitřní dítě), kdykoliv se této situaci musí vystavit. A pokud to je denně 8 hod, potom se jedná o pořádnou nálož úzkosti. Ta vzniká přesně v momentech, kdy se nacházíme mimo naši komfortní zónu. Nebo ještě lépe řečeno, když nám někdo vezme pocit, že to máme pod kontrolou, kdy se necítíme OK a máme tendenci utéct, plakat nebo se zachránit. Ne každý to prožívá v práci či škole, ale obecně se dá říct, že úzkost přichází, když se cítíme v úzkých. Ztrácíme pocit, že to zvládneme sami a nejraději bychom se schoulili do náruče někomu, kdo nás má rád a kdo by nás vzal za ruku a vyřešil to za nás. Možná trošku přeháním, ale to malé dítě v nás, které nemělo včas nebo kvalitně uspokojené potřeby v dětství, se ozývá přesně v takových chvílích. Jsou to situace, kdy se cítíme opuštěni a záchrana v podobě zabezpečení je v nedohlednu. OTÁZKA na závěr: je potřeba se tomu spíše vystavovat a překonávat se nebo naopak se obejmout a odejít z takového prostředí, kde se necítíme bezpečně? Za mě osobně je super přijímat výzvy, ale až tehdy, kdy se umíme sami zabezpečit, pomáhá tomu, když víme: -kdo jsem-co je mi příjemné a v čem se necítím dobře a proč-přijmu na sobě klady i zápory/smířím se s tím-vytvořím si komfortní zónu podle toho KDO JSEM  Jednoduše řečeno, když se mám ráda, neboli se otevírám sebe-lásce, pak svoji hodnotu nehledám nejprve u druhých, ale u sebe. Pak pro mě skupiny lidí nebo další strašáci přestanou být nebezpečím, protože se nemám proč bát, budu za sebou stát a ochráním se. Čím silnější a pevnější vztah máme sami k sobě, tak silný bude i náš pocit bezpečí ve světě. Neznamená to, že se nebudeme už nikdy bát predátora, ale budeme si umět vybudovat ochrannou krustu a nezvolíme útěk nebo nesklopíme hlavu. Je to super pocit! Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak864ca4ab3636ac4b850e4d8835ea2815').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy864ca4ab3636ac4b850e4d8835ea2815 = 'naslovicko' + '@'; addy864ca4ab3636ac4b850e4d8835ea2815 = addy864ca4ab3636ac4b850e4d8835ea2815 + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_text864ca4ab3636ac4b850e4d8835ea2815 = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloak864ca4ab3636ac4b850e4d8835ea2815').innerHTML += ''+addy_text864ca4ab3636ac4b850e4d8835ea2815+''; Jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou.   Související články:  Adéla Chytilová: SEBELÁSKA – JAK SI JÍ VYSVĚTLIT? Vendula Kociánová: „Nemám peníze“… zaklínadla, která z nás dělají chudáky Ava Chrtková: Když netečou peníze jak by měly aneb něco tady SMRDÍ! Očima laskavé rebelky: Stíháte být šťastní? LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU ZMĚNÍ VAŠI KARMU )

Jan Nammo: KLEC POROZUMĚNÍ

Jan Nammo: KLEC POROZUMĚNÍ

Asi jste si všimli jak je lidská mysl zvyklá vše neustále třídit, popisovat, zařazovat, analyzovat atd. Asi jste si také všimli jak nutkavá tato tendence je. A taky jste si možná někdy v životě uvědomili, že ji jednoduše můžete nechat být. Opravdu tak nutně potřebujete všemu rozumět? Opravdu musíte mít na vše nějaký názor? Uvědomujete si jak extrémně zúžené je běžné lidské vnímání? Veškeré konflikty začínaje u malých mezilidských a konče u velkých mezinárodních, jsou postaveny na tomto zúženém vnímání. Jsou postaveny na slepých soudech, na dojmech s klapkami na očích. Na lidech mě fascinuje jedna věc, kterou s oblibou pozoruji. Ti nejzoufalejší, jejichž životy se den za dnem hroutí, lidé, kteří nežijí naplněné vztahy a životní hojnost jim prokluzuje mezi prsty, jsou často tak pyšní. Tak moc bývají přesvědčení o svojí pravdě a tak málo jsou ochotní ji zpochybnit. Znovu a znovu se drží právě toho, co je zevnitř rozežírá. Svých názorů, svého plytkého porozumění. V různých intenzitách funguje tento zákon u nás všech a klíčovou otázkou se tedy stává jak moc jste ochotní zpochybnit svou mysl. Jak moc Vám vládne? Jak moc se jí držíte? Vůbec nezáleží na tom, jestli se Vám na desetimetrovém můstku třesou kolena. I s třesoucími se koleny můžete skočit. Úplně stejně je možné skočit do hlubší reality bytí. Té užvaněné, věčně posuzující a vše škatulkující mašiny je možné se pustit. Je možné vystoupit z klece chápání. Na tomto místě by mnozí mohli namítnout, že jsem blázen, když nabádám lidi k tomu, aby nepřemýšleli. Co mají potom následovat? Mají snad slepě přijímat věci, které se dějí? Ano bez hlubšího porozumění by to tak mohlo vypadat. Já však vím, že když se člověk vymaní z věčně rozdělující mysli, začne se dotýkat absolutna a toto absolutno je samo o sobě svrchovaně inteligentní. Ono zarputilé bojechtivé omezené vnímání pomalu mizí a přichází mnohem širší rozhled - skutečný nadhled. Jako člověk možná velmi často řeknu, že nevím, ale to vůbec neznamená že jsem ztracený. Je to právě naopak! Moje důvěra v Existenci je tak bezmezná, že jsem si naprosto jistý, že to, co je nad slunce jasné, bude vždy v pravou chvíli nad slunce jasné. Přirozená důvěra. Tak žiji svůj život už dlouho a nikdy jsem nebyl zklamán.Hlubší porozumění přicházejí v záblescích jasné inspirace a jejich kvalita je nesrovnatelná s mentálně ožvýkanými názory a představami. Je to čiré vnitřní vědění. K tomuto vědění se může dostat každý, je nicméně nutné poodstoupit od toho, jak jsem navyklý uvažovat. Je nutné toto uvažování zpochybnit. Dám Vám malý příklad. Podívejte se na Vaše blízké vztahy. Podívejte se jak jasně dané názory máte na tyto postavy ve Vašem životě. Podívejte se jak moc se tyto názory v čase mění v závislosti na tom, jak se právě cítíte. V jednu chvíli říkáte, že bezpodmínečně milujete, druhý den nenávidíte a chcete rychle zmizet. Nikdy nevidíte celý obraz. Vždy máte klapky na očích. Nevidíte nejen toho druhého, nevidíte ani sami sebe a to není kritika, ale inspirace. Zpochybněte svoje obvyklé vnímání věcí. Stejně jako můžete například během meditační praxe ulpívat na neustálém hodnocení Vašeho prožitku. "Jojo, teď se to prohlubuje. A jé, teď to mizí." To není meditace. Pusťte se. Pusťte ten nekonečný komentář. Co tam zůstane? Uvolněte se do "nevím" a nechte se překvapit. Život není možné pochopit, zaškatulkovat ani nijak rozpitvat. Do mysteria Života musíte reálně proniknout a dokud se toto nestalo, buďte velmi pokorní, protože filtry vnímání jsou tak mocné. Kdyby nebyly, velmi rychle by na Zemi přišel ráj. Toužíte po lepším světě? V první řadě zpochybněte vlastní mysl. "Lepší" svět tu už je, ale nikdy ho neuvidíte, pokud budete dokola přežvykovat vlastní tmavé myšlenky. Přeji Vám odvahu zkoumat! Budete nekonečně odměněni! Autor článku: Jan Nammo https://chrampoznani.cz/fenix-retreat/ )

Nejnovější články na našem portálu

listopad 27, 2023 199
Bretaň (francouzsky Bretagne, bretonsky Breizh, v jazyce gallo Bertaeyn), divoký skalnatý, větrem...
Číst článek...
Extrémní transformace v těchto dnech
listopad 26, 2023 3694
Při letošní Lví bráně jsem díky jedné klientce znovu otevřela svůj větší zájem o asteroidy. S tím...
Číst článek...
listopad 24, 2023 309
„Nazývám mučednictvím to, že pro strast a protivenství trpím ve vězení a nevím, zda nebudu trpět...
Číst článek...
listopad 22, 2023 367
„In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen. – Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého....
Číst článek...
listopad 20, 2023 685
22.11. 2023 v 15:03 vstoupí Slunce do znamení Střelce, který v čase přibývající temnoty hledá...
Číst článek...
listopad 17, 2023 352
Diamant je pokládán za krále drahých kamenů, čemuž nasvědčuje i jeho řecké jméno „adamas“, což...
Číst článek...
listopad 13, 2023 1498
Většina lidí, se pro praktikování autopatie rozhodla z toho důvodu, že jim konvenční medicína...
Číst článek...
listopad 06, 2023 408
„Vúdú je náboženstvím stvoření a života. Je uctíváním slunce, vody a dalších přírodních sil, ale...
Číst článek...
Tara Svobodová: KDYŽ S VÁMI PARTNER ODMÍTÁ INTIMNĚ ŽÍT
říjen 29, 2023 745
Občas se setkávám s názory, že lidské ego (představa o sobě a o světě) nebo stín (potlačené...
Číst článek...
říjen 24, 2023 1775
Obecně anémie vyjadřuje, že jedinec emočně i mentálně upadá, protože nenachází smysl života. Trpí...
Číst článek...
říjen 23, 2023 1221
23. 10. v 18:21 vstoupí Slunce do znamení Štíra, který hledá, co je pod povrchem, aby objevil...
Číst článek...
říjen 18, 2023 2296
Kouzla a čáry byly odpradávna spojené s věšteckým uměním romského národa. Důležitou úlohu při...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Přednášky z festivalu Poděbrady

Více videí

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

16 květen 2020 1932601
Věřím, že každý se někdy zarazil nad "časem", tedy lépe řečeno nad čísly na hodinách, která na...
Celý článek...
4 listopad 2019 514268
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
20 září 2023 454555
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 290074
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
28 září 2023 279648
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
3 říjen 2023 271608
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
6 říjen 2023 256944
Ekzémy vyjadřují náš VNITŘNÍ ZÁPAS mezi tím počem toužíme, a tím co ve skutečnosti prožíváme....
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 245462
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 244776
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 241277
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 238160
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 214049
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 205004
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 185917
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 185651
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 183701
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 175812
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 165753
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 162718
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
13 srpen 2022 160344
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 141894
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 127560
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 123785
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...
Jitka Bičíková: MIGRÉNY a bolesti hlavy - duchovní příčina
29 červenec 2022 121491
MIGRÉNY a bolesti hlavy nebo-li náš PAPIŇÁK V HLAVĚ - DUCHOVNÍ PŘÍČINA Bolest z fyzického hlediska...
Celý článek...