Proč mě manžel bije?Proč mnou žena pohrdá a neváží si mě, když pro ni dělám všechno?Proč na mě neustále vidí chyby, i když se opravdu snažím?Dnes a denně problém snad celého lidstva. POTLAČENÍ SEBE SAMA A PŘIZPŮSOBOVÁNÍ.Nejčastěji to dělají ženy, které mají nízké sebevědomí a nulovou hodnotu. Potlačování se je i mužský koníček, nejprve však uvedu přiklad ženy. Žena si vyhlédne muže. Dají si rande, pomilují se, začnou spolu chodit, všechno klape. Schází se, co to jde, všechno klape. Každý z nich se prezenztuje v tom nejlepším světle. Na tom by nebylo nic špatně, kdyby se žena necítila po čase méněcenná a udržela si svoji sílu, kterou svého nového partnera ohromila. Vzdání se své sílyVztah je tak idealizovaný, že najednou začne mít obavu, že o svého partnera přijde. A tak se začne chovat jinak než předtím. Začne muži pomáhat, radit a ukazovat se jen v těch nejlepších podmínkách (ona se přece nerozčiluje a už VŮBEC nežárlí!!).Tímto muži předá svou sílu. Jakoby říkala „Vím, že nejsem dostačující, proto se musím stále vylepšovat a dávám ti nade mnou plnou moc.” Zákeřný a zákeřnějšíKdyž má někdo něčí moc a sílu, zachová se dvěmi způsoby. Pokud je to jedinec zákeřný, začne ji využívat ve svůj prospěch a útočit s ní na partnera. To pak často slýcháme věty typu „ty už jsi zase přibrala…Nemohl být ten oběd teplejší?….To si jako dáváš kafe beze mě?….Myslíš si, že je dobré jít ven s kamarádkama, když máš tolik práce v domácnosti?”Pakliže předchozí kolo nebylo pochopeno, nastupuje těžší kalibr „Ty blbá krávo, podívej se na sebe, jak vypadáš…o tebe bych si ani kolo neopřel…nestojíš za nic…jsi jen na obtíž…sama nikdy nic nedokážeš….”Nestačilo? Stále hodnota nestoupla? Pak tedy následují rány pěstí, facky a kopance.Pokud je to jedinec ještě zákeřnějšího typu, často uslyšíte „nenápadné” útoky typu „Ani si neumím představit, kde bys beze mě byla…Myslím, že mě nemiluješ, to by ses chovala jinak…Myslím, že bys, miláčku, měla zůstat doma, přítomnost té kamarádky ti nedělá dobře, vždycky se vrátíš úplně jiná…Za tvými rodiči dnes nepojedeme, je to pro tvé dobro…Vůbec mi neprojevuješ úctu…Někdy si říkám, že si nezasloužíš, abych tě skutečně miloval…Zase jsi mě zklamala.” Co dělat?Jedná se o nevyrovnanou vnitřní energii muže a ženy ( jin a jang) a taky méněcennost z dětství. Podívejte se, jaký je muž ve vás a jaká je žena? Je potřeba je uvést do rovnováhy a začít si všímat situací, kdy se potlačuji, kdy se přizpůsobuji, kdy neříkám věci, tak jak bych chtěla. Pak se totiž vždy musí najít fakt skvělá duše, která nám přijde ukázat, jak málo sami pro sebe znamenáme. Nakope nám zadek a my pak už s jistotou víme, co si už NIKDY nenecháme líbit.Pokud se ve vztahu potlačuje muž, žena jím ihned začne pohrdat, přestane ji přitahovat, rapidně jí klesne libido a bude mít na muže přehnané požadavky, až ho nakonec úplně vyčerpá, vycucá a on skončí na chlastu nebo antidepresivech. V tom lepším případě Jak to tedy má vypadat?Musíme umět hospodárně a rovnovážně zacházet se svou vnitřní energií. Nic nesmí převyšovat, jinak se to ihned objeví na vztahu v realitě. Není to těžké. Stačí se rozhodnout a ono už se k vám pošle přesná informace, která má. Věřte. Hlavně sami v sebe. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )
Strach z výjimečnosti může znít dost banálně a nesmyslně pro někoho, kdo si přeje být výjimečný a zazářit. Ale dost reálně pro někoho, kdo už si zažil, jaké to je vynikat neboli vymykat se běžnému standardu. Když jsme výjimeční, můžeme se bát toho, že: a) budeme víc vidět Kdo je víc vidět, je víc na ráně. Hrozí mu větší ohrožení než někomu, kdo je nenápadný a nevyčuhuje z davu. Doby, kdy byla výjimečnost opravdu nebezpečná, nejsou tak daleko. Když se podíváme do minulosti, nebyla likvidace těch, kteří by mohli ohrozit toho, kdo chtěl ovládnout druhé, nic neobvyklého. Mnozí to zažili i v dětství třeba ve škole, kdy se znelíbili nějakému méně sebejistému učiteli. Tohle riziko tu skutečně je a jediné, co s ním můžeme udělat je přijmout ho a hledat rovnováhu sebeprojevení a osobního bezpečí. Každý to asi budeme mít jinak a můžeme k tomu přistoupit po svém. b) budeme opuštění Výjimeční lidé mohou být trnem v oku těm, kteří se výjimeční necítí. Mohou je uvádět do rozpaků, zahanbovat svojí silou, schopnostmi, vhledem do lidí i situací nebo jen velkým vnitřním klidem. Sama jsem se tohoto aspektu výjimečnosti obávala nejvíce a už od dětství. Nechtěla jsem v druhých vyvolávat bolest, lítost nebo ponížení. Cítila jsem to jako vlastní bolest. Proto jsem se snažila vyzdvihovat úspěchy druhých a posilovat jejich sebevědomí, aby se vedle mě necítili špatně. Dokonce jsem se i pokoušela nedívat se přímo do očí, protože pro některé byl můj pohled příliš pronikavý a báli se ho. Jenže upozaďováním se blízkost ztrácíme. Snažíme se totiž schovat sami sebe, zmenšit se, nebýt tolik vidět, abychom přestali zahanbovat všechny kolem sebe. Bojíme se totiž ztráty jejich lásky. Tento strach může být opravdu veliký, protože ztráta lásky nejbližších se, zvláště v dětství, rovná smrti. Mohli jsme projít zkušeností, že naši rodiče odmítali naši výjimečnosti, byla pro ně ohrožující nebo je rozčilovala. Byli jsme třeba pak hůře ovladatelní či zvladatelní. Je dobré si uvědomit, že teď v dospělosti už nejsme závislí na lásce rodičů. Můžeme a máme všechny schopnosti postarat se o sebe sami. To znamená, že si můžeme dovolit projevit se naplno. Kromě těch, kterým se náš projev sebe sama nebude líbit, můžete totiž objevit řadu těch, kterým se naše pravdivé a plné já bude líbit, protože se také chtějí projevovat naplno a pravdivě. Pro ty, kteří milují sami sebe a jsou si vědomi svých schopností, nikdy nebudete příliš. Kromě toho výjimečnost se stejně moc schovat nedá. Lidé kolem nás vnímají naši podstatu. Někdo si ji zamiluje a někdo ji bude nesnášet. Můžeme ale ulevit sami sobě, že se ji přestaneme pokoušet skrývat a tím dovolíme těm, kteří nás rádi mají, aby nám mohli být blíž a radovat se s námi z našich úspěchů a měli užitek z našich schopností. Je to způsob, jak projevit sobě více lásky a vnést více lásky a radosti do prožívání celé společnosti. Strach z výjimečnosti je téma, které se mi znovu zvědomilo při užívání esence z osiky. Osika obecně pracuje se strachy a u mne se tentokrát při jejím užívání vyloupl právě tento. Celou svoji zkušenost jsem popsala sem. Nyní tedy dovoluji sama sobě vstoupit plně do své síly a projevit se pravdivě a naplno. Přeju to úplně všem. Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy. )
,, Ale já ho pořád miluji, nechci být bez něj,“ řekla a podívala se mi do očí s naprosto šíleným bolestným výrazem. Potom si položila obličej na desku stolu, u kterého jsme spolu seděly a srdceryvně se rozplakala. Trhalo mi to srdce. Jedna z mých nejbližších kamarádek se v totálně nefunkčním vztahu zmítala již několik let. Vždycky, když hledala sílu ho opustit a ukončit svoje trápení tak jí ON vysvětlil, že ji miluje a chce s ní přece zůstat. A ONA povolila. Několikrát. Rezignovala na svůj vlastní život. Po jeho boku se s holky, která milovala svět stala zakřiknutá, smutná bytost s nepřítomným výrazem v očích. Bytost, pro kterou se smyslem života stalo neustálé napětí, co ON udělá, čím jí ON ublíží a strach zda ji nakonec neopustí.Již nedokázala přemýšlet jinak, v tom šíleném bludném kruhu se nořila víc a víc do bahna svých utkvělých bolavých představ, které ON mistrně podporoval a v její fantazii neustále prohluboval strategií hodnou úžasného manipulátora. Uměl to. Zamilovat se je pro mnohé z nás poměrně jednoduché. Mám nyní na mysli spíše navázání partnerského nebo milostného vztahu, protože tématem opravdové lásky se budeme zabývat v samostatném článku. Paradoxní je, že mnohem těžší je pro mnoho z nás vztah ukončit. Hlavně ženy mají velmi vyvinutou fantazii pokud jde o určení aspektů, které se rovnají funkčnosti vztahu. Mnoho žen ví o problému v jejich vztahu dávno předtím, než se rozhodnou situaci řešit. Napovídá jim jejich skrytý hlas z vesmíru. Intuice.Bohužel místo řešení nastupuje v první linii tzv. pštrosí reflex. Člověk ví, že se něco děje, ale nechce pátrat po příčinách potíží. Ve valné většině případů doufá, že jde o přechodnou záležitost a stejně jako se problém objevil, zase zmizí. Tudíž strčí hlavu do písku. Všimněte si, že spousta z nás (pokud zatím může) volí vždy tu lehčí cestu a chce se vyhnout neodvratitelné změně. Už tady dochází k mylnému závěru, protože žádný problém se nezjeví jen tak. Dřímá pod povrchem (chápejte v něčí mysli) a pomalu se dere nahoru. Ve chvíli kdy spatří světlo světa už bývá pozdě na naději, že se to samo spraví. Tím, že se řešení odsouvá pouze posiluje problém jako takový a ten roste do obřích rozměrů. Hlavním problémem většiny párů je fakt, že si odmítají přiznat realitu. Připustit si možnost, že si pro partnerský vztah nevybrali tu správnou osobu. Možnost, že se zkrátka zmýlili ve výběru druhé polovičky. Pokud lidé dokážou přežívat ve špatném vztahu několik let, je to obrovská chyba a nebývá to bez následků (na duši). Ale znám i lidi, kteří ve špatném vztahu žijí celý život a to již lze nazvat sebedestruktivním jednáním. -Co vede lidi k tomu, aby setrvávali v nefunkčním partnerství tolik let? -Odolávali za každou cenu (do budoucna přínosné) změně? -Trápili se každý den a dokonce podobným pocitům vystavovali i své děti? Moc každého člověka je tak veliká, že má dokonce moc vzdát se své vrozené moci a udělat ze sebe naprosto bezmocného jedince. A tuto variantu my lidé velmi často využíváme. Občas to vypadá, jako by to byla jedna z našich oblíbených kratochvílí. Určité lidi nic nerozčílí víc než prohlášení, že jsou mocnými bytostmi. Je to velmi dobře vidět na přednáškách, poněvadž ničím jiným v prvním okamžiku lidi nenadzvednu více, ničím jiným tolik nezjitřím jejich emoce jako tímto konstatováním. Proč tomu tak je? Každý, kdo má obrovskou moc, nese zodpovědnost za své pocity, myšlenky i činy – za celý svůj život. A to je pro mnoho lidí velmi těžké přijmout. Je totiž snadnější cítit se jako oběť. Dává nám to falešnou možnost obviňovat z naší situace okolí a činit odpovědnými za náš život jiné.Ono zrekapitulovat dosavadní život a najít sílu pro změnu není nic jednoduchého. Odpověď lze shrnout do jednoho slova. Strach. Strach je nejhorší emoce, je to protipól lásky. Kromě toho strachů máme bezpočet a je velmi snadné podlehnout dojmu, že strach je ta konstanta, která ovládá náš život. -Strach ze samoty. -Strach, že už si nikoho nenajdeme. -Strach z finančního diskomfortu. -Strach z pocitů opuštěnosti. -Strach z toho, že odloučení od partnera nezvládneme. -Strach ze změny. -Strach udělat první krok. -Strach z odsouzení okolí a rodiny.Strach je společný jmenovatel pro mnoho negativních pocitů, z kterých už předem cítíme úzkost a nedokážeme je vždy ukočírovat. Pokud máte chuť situaci řešit a víte, že je rozchod na spadnutí (důvody jsou nyní vedlejší) je nutné si uvědomit, že prvotní nutností je láska k sobě. Vnímat svoji sebe-hodnotu. Vážit si sama sebe. ,, Víš, neumím žít s ním ani bez něj,“ řekla a sklopila hlavu. Po chvíli pokračovala. A mě zatím běželo hlavou, co jí tak důležitého dává, že nechala svůj vlastní život tak zdevastovat ve jménu (pseudo)lásky?Zvedla hlavu. ,, Já vlastně nevím, asi nic, ale já se bojím. Kam půjdu? Jak vysvětlím našim další partnerský karambol? Znáš tátu! A hlavně podívej kolik už mi je roků. A budu zase sama na svátky a tak je třeba lepší to nějak vydržet.“ PROČ vyškrtnout z podvědomí PROČ a dosadit do něj JAK?Zastavte se a vyměňte slovo PROČ za slovo JAK. Ptáte se na důvod? Slovo PROČ vás nikam neposune, naopak vás bude nutit stále dokola se zaobírat problémem. Slovo JAK je nadějí jak pro vás tak i pro vaši sebeúctu a sebeuvědomění.Pojďme si to vysvětlit. Jestli jste právě po rozchodu nebo těsně před ním, jestli vás opustil partner, či jste ten krok udělali vy, ani jedno není důležité. Nyní je velmi důležitý PŘÍSTUP, který zvolíte. Podle něj se bude odvíjet váš další život, podle něj vyhodnotí vesmír, jak jste zvládli zkoušku. Podle něj vyhodnotí vaše podvědomí zda budete muset odstraňovat další následky, které nabalíte za dobu, kterou jste věnovali slovu PROČ.K vysvětlení. Ve chvíli, kdy se vaše mysl bude zaobírat slůvkem proč ocitá se v začarovaném, nic neřešícím kruhu. Může to vypadat následovně: -Proč mě opustil? -Proč mi ubližuje? -Proč jsem ve vztahu, kde se necítím dobře? -Proč mi neodpovídá na moje otázky? -Proč si našel jinou partnerku? -Proč mě nemiluje? -Proč mi nedá ještě šanci? -Proč jsem to ukončila, když toho nyní lituji?Ve chvíli, kdy si toto uvědomíte uděláte první obrovský krok směrem k vyřešení problému a zachránění si vlastního já. Tudíž škrtněte slovo PROČ z vašeho repertoáru myšlenek a dosaďte slovo JAK. Může to vypadat následovně: -Jak to udělám, abych se cítila lépe? -Jak se dokážu co nejrychleji zvednout ze dna? -Jak zaženu svoje vnitřní démony a strachy? -Jak v sobě najdu zase klid a rovnováhu? -Jak zařídím, aby mi již neubližoval? -Jak uchráním děti, aby nevyrůstali ve strachu? -Jak vyřeším svoji finanční situaci? -Jak se vnitřně vyrovnám se svým selháním?Z otázek JAK čiší nutnost situaci řešit a zabývat se hledáním cest jak toho řešení dosáhnout. Pamatujme si, slovo proč ztrácí význam ve chvíli, kdy intuice ví a křičí na vás tak, že ji slyší i sousedé. Uvolněte se a zaposlouchejte se do hlasu svého srdce. Napoví vám, vždy, když je to (pro zachování vaší integrity) nutné.Ptáte se jak poznat, že je vztah u konce? Každé partnerské soužití má specifické parametry. Proto jsou plné ordinace psychologů a psychiatrů. Poněvadž každý člověk má vlastní příběh. A je velmi těžké zobecnit desítky, stovky, tisíce nebo sta tisíce příběhů do pár vět.Mojí odpovědí je vaše vnitřní já. Sebeláska je základním kamenem vaší bytosti a cesta k ní (i když je někdy trnitá a dlouhá) je odpovědí na každý problém na tomto světě. Jeden moudrý pán mi poslal tato rčení. V první linii vyznívají věty úsměvně. Při bližším zkoumání dochází k pochopení a uvědomění si.Přísloví Indiánů z kmene Dakotů prý zní:„Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“ Je to efektivní způsob žití, který umožňuje rychlé změny. U nás si dovolujeme luxus „beze změn“ a důsledkem bývá hned několik mrtvých koní v naší stáji (dosaďte dle vlastního uvážení partnerský vztah, zaměstnání, nefunkční přátelství atd.)ZJISTÍ-LI ČLOVĚK, ŽE SEDÍ NA MRTVÉM KONI, KTERÝ JE MU VELMI DRAHÝ, TAK:* tvrdí, že kůň je stále živý a pouze má špatné období* diví se, protože ten kůň přece vždycky jezdil* setrvává, protože co by tomu řekli ostatní jezdci na mrtvých koních* setrvává ze soucitu k mrtvému koni* snaží se uvěřit, že je lepší mrtvý než žádný kůň* s kamarády vymýšlí, jak oživit mrtvého koně* ptá se kamarádů, jak oni jezdí na mrtvých koních* přesvědčuje sebe a okolí, že tento kůň je mu osudem určený, ať živý nebo mrtvý* vyvíjí smysluplné aktivity, aby nemusel na svého mrtvého koně myslet* nakoupí lepší potravu a doplňky do stáje a snaží se mrtvého koně oživit* absolvuje pokročilý kurz jezdectví se specializací na jízdu na mrtvém koni* zvažuje pro a proti zda žít s mrtvým koněm* porovnává průběžně s ostatními, jak hodně je jeho kůň mrtvý* upraví kritéria určující, zda je kůň mrtvý* zaplatí věštkyni, aby předpověděla další osud mrtvého koně* jde na terapii, k léčiteli a na kurz, aby pochopil svého mrtvého koně* křísí svého mrtvého koně k životu, protože vzdávat se člověk nemá, když mu o něco jde* prohlásí, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm nedalo ještě chvilku jezdit* prohlašuje, že se mu noha zasekla ve třmenu a nemůže z mrtvého koně sestoupit* prohlašuje, že si na mrtvém koni vždycky přál jezdit* vyhrne si rukávy a nosí mrtvého koně sám* trpělivě čeká, až se kůň sám zvednePokud jste dočetli až sem, jistě už víte, v jaké oblasti cváláte na nepojízdném vraníkovi, v jaké oblasti klečíte a oživujete vysíleného poníka a kde můžete hrdě shlížet ze sedla zdravého hnědáka dolů. Právě nyní můžete změnit svoje myšlenky a začít zhmotňovat váš nový, šťastný život. Právě nyní se lze zbavit strachu, že to nezvládnete. A já vám povím jak.Láska je darem, kterým byli v celém vesmíru obdařeny pouze lidé a proto se vesmír dnes dívá právě sem, jak s tímto hodnotným darem naložíme a co díky němu vytvoříme. Láska je mocnou zbraní, díky níž můžeme činit svět lepším. Láska je čisté tvoření bez nároku na odměnu. Láska není egoistická, pokuste se upozadit sebe ( i když máte mylný pocit, že celá existence je o vás a prostředí plném hmotných statků) a začněte hledat uvnitř svého vědomí to, co je opravdu důležité. Ve chvíli, kdy tuto cestu najdete, začnete být prospěšní všem a až tady začíná to, proč tady jsme. Škrtněte ze svého repertoáru slovo já. A nahraďte ho slůvkem JSEM. Jestli máte chuť na moje povídání, pusťte si ho. Pokud ne, třeba ten den přijde jindy. Ale dala jsem dohromady něco, co funguje a nabízí pomocnou ruku. Uběhlo pár týdnů. A můj mobil se ozval tolik známou melodií, kterou mám nastavenou pouze na moje nejbližší kamarádky. S povzdechem jsem zvedla sluchátko. Obavy nepramenily z toho, že můj návod nefunguje, ale z toho, že ON a jeho destruktivní energie budu silnější.,, Ono to funguje,“ její hlas zněl jinak. Byla to zase ona. S jejím humorem, s jejím nadšením a bez křečovité úzkosti, která jí držela několik let v šachu. Ano, ona byla tehdy první kdo otestoval moji e-knihu Porozchodník a také první, která mi na něj dala upřímnou zpětnou vazbu. Vždy se snažím dělat věci, které mám nejen vyzkoušené a tudíž jim sama věřím. Proto se neschovávám za nicneříkající název webu a podávám pomocnou ruku všem, kteří ji potřebují. Se všeobjímající laskavostí, Baru. Autorka článku: Barbora Englischová můj web: www.barboraenglischova.cz můj FB : detoxikuj život Barbora Englischová, autorka projektu DETOXIKUJ ŽIVOT, publicistka a maminka zelenookého kudrnáče. ,,Pomáhám lidem, kteří padají v jakékoliv životní oblasti směrem dolů, roztáhnout jejich křídla. Není důležité v jaké životní fázi se právě nacházíte, důležité je co začínáte dělat právě nyní. Svoji intuici s láskou tříbím již přes dvacet let a skrze ni a s vhledem do podstaty vědomí vám nabízím nový životní náhled, pojmenování původce problému ve vašem životě a pomocnou ruku při změně směru vaší životní cesty." )
Manipulace je vyvolávání pocitů viny, strachu, lítosti, a hněvu, manipulátor se snaží kontrolovat a získávat převahu. Manipulátorem může být i bezbranná oběť nebo ten, kdo se chce zavděčit nebo získat převahu svým oslnivým výstupem, chytrostí a snahou „nachytat vás na švestkách“. Manipulace je určená záměrem. Vyvolává tlak anebo smíšené pocity, způsobené ztrátou naší energie. Manipulátor odčerpává sílu druhým lidem tak, že pracuje s jejich pozorností. Pokud se mu podaří docílit toho, že člověka přesvědčí o své subjektivní pravdě a vyvolá negativní emoci, ten mu tímto odevzdá část svojí energie. Čím intenzivnější nepříjemný pocit, tím více energie je ve hře. Manipulace může být naprosto nevědomá a dokonce schvalovaná většinou jako běžný způsob naučeného chování. Oběť - je jednou z nejčastějších forem manipulace a někdy je těžké ji rozpoznat. Oběť nenese zodpovědnost za svou situaci a viníkem je podle ní někdo z okolí. Tím se ujišťuje, že nemá možnost se svojí situací nic dělat, protože ve skutečnosti ani nemá zájem ji změnit. Agresor – reaguje přímým útokem a vyvolává strach. Jedinou možností, jak se vyhnout agresivním lidem, je umět tuto sílu zastavit. Jestliže podlehneme strachu a budeme reagovat pouze útěkem nebo pasivním přijetím, život nám připraví další podobnou lekci hned při nejbližší příležitosti. Je důležité naučit se čelit agresi vlastní silou osobnosti a sebevědomým asertivním nastavením svých hranic. Zachránce – další nenápadný manipulátor, který se snaží spasit své okolí tím, že pomáhá, kde může. Ve skutečnosti však pomáhá i tam, kde by neměl, pokud je to dovoleno. Je to taková oběť oběti a snaží se v lidech vzbudit pocit obdivu a vděku, ve skutečnosti však vytváří v druhých podprahový pocit dluhu, kterým potom uplatňuje své nároky na odměnu. Orální typ manipulace - tento typ manipulace používají lidé, kteří se sytí pozorností druhých tím, že je doslova zahlcují svými příběhy, rychle a hodně mluví, skáčou do řeči a neumějí naslouchat. Tito lidé „tlačí“ a přesvědčují rádi druhé o své pravdě. Druhý typ je ten, který energii „tahá“. Mluví rozvláčně, potichu, trvá dlouho, než přijde k jádru věci, pokud se tam vůbec dostane. V jeho přítomnosti se nám mírně točí hlava, cítíme závratě nebo únavu či doslova fyzickou nevolnost. V tomto případě je nutné komunikaci co nejdříve ukončit a vyhýbat se očnímu kontaktu. Narcis – se snaží vyvolat v nás pocit obdivu k jeho osobě. Může mít mnoho znalostí intelektuálního charakteru nebo být „duchovně na výši“ a svými bystrými argumenty stále získává převahu nad druhými. Jeho vášní je soutěž a jeho cílem je vyhrát. Pokud je méně inteligentní, snaží se na svou osobu upoutat pozornost dětským způsobem, prostě se vychloubá a do centra pozornosti staví své úspěchy. Manipulátorům se úplně nevyhneme. Každý z nás se někdy stává manipulátorem nebo obětí manipulace, protože nejsme osvícení. Ovšem pokud chceme na sobě pracovat a odstranit ze svého života tyto více či méně vědomé vzorce chování, potřebujeme se naučit rozpoznávat skutečný záměr, který určuje naše chování a myšlení. Když se to naučíme u sebe, automaticky to poznáme u ostatních. Manipulátora nejčastěji zastavíme konfrontací s naší vnitřní pravdou. To znamená, že přestaneme hrát jeho hry, nebudeme litovat chudáky oběti, ale poukážeme na jejich vlastní moc nad situací. Nenecháme se zastrašovat agresory, ale jasně a rázně nepřistoupíme na vyděračské taktiky. Nebudeme dávat šanci věčným záchranářům, obdiv narcisům a žvanily nemusíme poslouchat. Volba je jen na nás. Pokud si dovolíme objevit své vlastní taktiky, získáme o nich povědomí a můžeme se rozhodnout, zda je budeme používat a vyčerpávat tak sebe i své okolí. Pokud máme dost pokory přiznat si své vlastní chyby a vzdát se manipulace, získáme tím energii ze svého vlastního zdroje. Tím nebudeme nuceni odčerpávat energii druhým a navíc, když k sobě budeme upřímní, poznáme lež i manipulaci na velkou vzdálenost. Naše srdce se otevře a manipulátoři se nám budou vyhýbat obloukem. Dáme-li respekt sami sobě, pak i našemu okolí nezbude nic jiného než dávat respekt nám, a každodenní boj s manipulací se tak může stát pouze součástí našich minulých zkušeností. Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. Vystudovala jsem gymnázium, pracovala jako vychovatelka na ZŠ pro neslyšící, poté jsem se vydala na 4 letou pouť po jižní Evropě, kde jsem objevovala svůj vnitřní svět na odlehlých místech ve spojení s přírodou. Meditace, výklad snů a práce s tarotovými symboly pomohly k prohloubení mojí intuice a sebepoznání. Absolvovala jsem řadu kurzů osobního rozvoje (např. kurz komunikace s R. Telvákovou, kurzy dr. Savčenka, holistické workshopy s D. Cadenazzim) a otevřela si v Brně svoji praxi osobního poradenství a scenar terapie. V Brně jsem také navštěvovala kurzy tantry pro ženy a vedla ženské kruhy. Se svým přítelem pořádám v ČR i na Slovensku přednášky a semináře na téma partnerské vztahy a komunikace. Věnuji se tématům emocí, závislostí, strachu, viny, lásky, oběti.Pomáhám lidem hledat nová řešení a úhly pohledu v různých životních situacích. Mám schopnost nahlížet pod povrch a pojmenovat skryté souvislosti. Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, tanec, malování a přírodu. Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány. )
Říká se teď často "volím si lásku" nebo "odpovědí je láska", ale co to vlastně znamená? Pro mě je to absolutní přijetí. Když se rozhodnu někoho milovat, mohu udělat pouze to, že ho přijmu úplně se vším, kým je a jak se projevuje. Nechci, aby byl jiný, abych ho milovat mohla. Může být takový, jaký je právě teď. Nic víc. Ale právě tohle je to úplně nejvíc a pravé projevení lásky. Vysílat lásku pro mě neznamená, že si sednu do meditačního posedu a budu si opakovat nějakou lásku obsahující mantru. Vysílat lásku pro mě znamená třeba úsměv věnovaný spolucestujícímu v metru. Přijetí toho, kdo mě nemá rád, bez požadavku, aby mě rád měl. Nebo pomoc s těžkou taškou paní, která jde vedle mě do schodů a já za to nic nechci. Ani její poděkování, protože mi je příjemné už to, že jsem pomohla a jdu dál svojí cestou. Když přijde poděkování, úsměv nebo přijetí i z druhé strany, je to fajn, ale není to nutné. Když mám dost lásky v sobě a k sobě, stačí mi ji rozdávat a nepotřebuju nic zpátky. Nepleťme si to s tím, že přijetí druhého znamená, že dovolím, aby mi ubližoval, omezoval mě nebo ponižoval. V první řadě totiž miluji sebe, takže není vůbec možné, abych komukoliv dovolila, aby mi jakýmkoliv způsobem škodil. Takže udělám, co je třeba, abych sebe chránila. Přesto ho mohu přijímat. To znamená, že ho neměním. Může se projevovat agresivně a já ho za to nebudu odsuzovat, ale moje sebeobrana bude odpovídat jeho chování. Mohu odejít, trvale se vzdálit nebo použít fyzickou sílu, když bude třeba. Vrátím se však k běžným partnerským vztahům. Často je to tak, že chceme po druhém, aby se změnil. Považujeme to za projev lásky, když bude dělat to, co si přejeme. Jenže naše požadavky na to, aby byl jiný, jsou pouze projevem naší nelásky, našeho nepřijetí. Chcete-li být milovaní, milujte. Bez podmínek. Ne jako manipulativní hru "já ho budu milovat, tak on za to bude milovat mě", ale opravdu z celého srdce. Nejde vám to? Pak jste se ještě nenaučili milovat sebe bez podmínek a vyžadujete to od druhých. Takže začněte u sebe :-) Všímejte si, kdy se k sobě chováte nelaskavě, bez respektu, odsuzujete se a chcete po sobě, abyste byli lepší, než teď jste. Pro začátek úplně stačí, když si toho budete všímat. Později můžete hledat, jak byste se v dané situaci k sobě mohli zachovat laskavěji. Velký pokrok už je jen to, že vás nová možnost vůbec napadne, tj. že vaše mysl si dokáže představit, že byste udělali něco jinak. Nakonec můžete začít zkoušet ty nové varianty reálně udělat a sledovat, jak vám to jde a jestli je to ono. Někdy to jistě bude ono a někdy třeba zjistíte, že to ještě není to pravé a potřebujete to ještě nějak jinak, abyste se cítili dobře. Tak to zkoušejte, testujte a měňte dle libosti. Je to pro vás a může to být podle vás :-) Může to vypadat tak, že přijetím toho, co je, vytvářím stagnaci, akceptuju nějaký nepřijatelný stav. Ale jde o něco jiného. Jde o to, že přestáváte odmítat sebe nebo druhé kvůli tomu, jací právě jsou. Přestáváte být zlí. Jen přijímáte realitu. Právě v tomto momentě se mohou začít dít změny, které vás mohou překvapit svojí intenzitou i rychlostí. Láska je totiž hnojivo, které urychluje růst úplně všeho. Můžete si všimnout, že děti, které jsou milované, se rozvíjí nejlépe. Jejich rozvoj je stabilní, radostný a v lehkostí. Když začnete s láskou (tedy s přijetím) přistupovat i k sobě, začnete růst úplně stejným způsobem - stabilně, lehce a s radostí. Které ze Slunečních esencí podporují lásku? Všechny :-) Protože každá z nich nám svým způsobem dodává energii lásky v oblasti, na kterou se specializuje. Úplně univerzální a základní je lípa, protože je o tom zcela základním přijetí sebe jako milováníhodné bytosti. Stejně tak nám však třeba dub pomáhá přijmout sebe i v okamžiku, kdy se potřebujeme vymezit, vyjádřit a postavit za své zájmy. Osika zase pomáhá přijmout naše strachy a obavy. Tedy přestat se odmítat proto, že máme z něčeho strach. To samo o sobě pomáhá uvolnit se a přestat na sebe vyvíjet nepřiměřený tlak. Přestáváme se pak bát selhání. Takto bych mohla pokračovat. Takhle jednoduché to v principu je - přijmout se se vším, co k nám patří. Těžší je se to naučit :-) Ale je to možné, má to smysl a jiná cesta stejně není. Dovolte si mít se rádi. Více zde: https://www.zumotova.cz/news/volim-lasku-ale-co-to-vlastne-znamena/ Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz Žena, partnerka, maminka, dcera, sestra, kamarádka... Pro vás mohu být člověkem, kterému se můžete s důvěrou svěřit, kdo vám bude klást otázky, které vám pomohou nalézt odpovědi, které vás nasměrují k vlastní pravdě a spokojenosti. Zákoutí lidské psychiky, spletitost vztahů a rozmanité lidské osudy mě zajímaly už od dětství. Moji rodiče se často stěhovali, navíc můj tatínek je cizinec, takže jsem se mnohem častěji než většina lidí dostávala do úplně cizího prostředí a vždy bylo potřeba nové lidi poznat a navázat nové vztahy. )
Myslíte si, že existuje nějaká ochrana proti pomluvám, proti zlu, které vysílají dle méhonázoru nešťastní lidé, kteří rezignovali na svůj život, tak musí řešit život ostatních? Já jsem přesvědčená, že ano. Chci se Vám omluvit, že nepíši tak často jako dříve, ale vzhledem k tomu, že objednáváte náramečky a do toho mám ještě spoustu dalších povinností, prostě nezbývá čas. Díky tomu, že nemám tolik času, chci své články zaměřit na problémy, které Vás sužují, se kterými se snažíme společně díky minerálním kamenům a Rudrakshe skoncovat. Dnes jsem se zaměřila na zlo a pomluvy, protože toho je v naší společnosti tolik, že by se dalo krájet. Musí být rovnováha, ale lidé by se k sobě měli chovat s úctou a ne s nadřazeností a povýšeností. Každý máme nějaký úkol, který musíme na tomto světě splnit, a pro nikoho z nás to není jednoduché, tak proč si to budeme stěžovat nějakými ošklivostmi? Nejúčinnějším kamenem proti ZLU je KŘIŠŤÁL Křišťál v sobě nese čistou energii Země, a díky tomu má velmi silné očistné vlastnosti a velmi silnou léčivou energii. Urychluje v nás výměnu energie, tím tedy negativní energii odvádí a nabíjí nás energií pozitivní. Křišťál má neuvěřitelnou moc. Ne nadarmo se mu říká kámen kamenů. Je to Pán. Křišťál je vlastně čirou odrůdou křemene, růženín je také křemen ale růžový, to samé záhněda a citrín. Proto jsou tyto kameny tak velmi účinné, jsou jedna velká rodina pomocníků. Pokud nemáte po ruce žádné jiné krystaly, Křišťál je nejuniverzálnějším kamenem. Pomáhá téměř na všechny neduhy a je i univerzálním kamenem pro jednotlivá znamení. Pokud potřebujeme uzdravit určitou oblast, můžeme křišťál pokládat na jednotlivé oslabené čakry, kdo ale neví, jaké máme čakry, a příliš se v této oblasti neorientuje, stačí, když jej budete nosit. Ať už jako náhrdelník či náramek. Minerální kameny jsou úžasné, že i člověk, který nerozumí jejich vlastnostem a neví, kam je má přikládat, jak o ně má pečovat nebo který kamen by si měl zvolit, oni sami Vám to řeknou. Jen jim musíte naslouchat a tím vlastně naslouchat i Vaší intuici, Vašemu vnitřnímu Já. Což není zrovna jednoduché, to uznávám. I kolikrát já sama vím, že bych měla něco udělat, ale rozum zvítězí a není to dobře, a pak si říkám, že jsem se měla poslechnout, protože to je to nejlepší co člověk může udělat. A taky když to neudělám, tak se mi to vymstí. Takže abychom si to ujasnili, KŘIŠŤÁL je základ. Jak proti všem neduhům a obtížím, tak proti ZLU. Proti POMLOUVAČNOSTI zvolme RŮŽOVÝ KORÁL Růžový korál volíme nejen díky jeho vlastnostem, ale i díky tomu, že je velmi krásný. Má nádherné jemné tóny růžové barvy a působí nadměrně přitažlivě. Takto to tedy vnímám JÁ. Nejen že je velmi účinný proti pomlouvačnosti, ale také symbolizuje lásku, oddanost, pokoru, soucit s trpícími. Růžový korál působí velmi uklidňujícím dojmem, působí tak i na tělo. Mírní deprese, uklidňuje rozbouřenou mysl a pomáhá uklidnit citová vzrušení. Růžové korály také zbavují tělo jedů.Takže abyste byli v harmonii fyzicky i duševně a nepomlouvali Vás ostatní nebo jim to alespoň nešlo, je jasnou volbou RŮŽOVÝ KORÁL. Posledním kamenem, který jsem vybrala proti těmto černotám, je MAGNEZIT, ten pomáhá mírnit nesnesitelnost některých lidí a proti nim i chrání Magnezit je velmi uklidňujícím krystalem. Pomáhá nám také, abychom neproráželi hlavou zeď, když je to zbytečné, dodá nositeli pocit nechat vše být, uklidnit a následně půjde řešení problému samo. Zanechává také pocit, že vše bude v pořádku. Magnezit zmírňuje nesnášenlivost ostatních a také mírní chronickou podrážděnost. Brání před falešnými přáteli, před jejich intrikami a falešnou láskou. Magnezit krom této emoční roviny má i značné účinky na tělo. Mírní křeče všeho druhu. Dále vytahuje z těla všechny škodlivé a odpadní látky, které naše tělo zaplavují. Tak, představila jsem Vám tři kameny. V jiném duchu než doposavad a věřím, že Vám to pomohlo a že již teď víte, jak se bránit proti té černotě, která číhá, aby mohla zaútočit, když budeme slabí. Takže ode dneška má smůlu, alespoň u mých čtenářů, kterým není tato situace lhostejná. Mějte se krásně a já zase vymyslím nějaké téma, klidně mi napište, co by Vás zajímalo. Budu jen a jen ráda. S láskou Vaše Nicol :-) Autorka článku: Nikol Březinová - výrobce bižuterie se spirituálním rozměrem http://nb-jewelry.webnode.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) )
Být si vědomý sebe sama, vnímat kdo jsme, poznat se do hloubky a uvědomit si svoji podstatu. "Jediný člověk před kterým se neschováme, jsme my sami. Proto stojí za to se trochu poznat." Sebevědomí nás posiluje k tomu, abychom se odvážili k realizaci našich snů, jsme více ukotvení ve svých potřebách a vnímáme to, kým jsme. Zdravě sebevědomý člověk se cítí dobře takový jaký je a nepochybuje o sobě. Pochyby nás udržují neustále v mysli, zkoumáme svá těla, hodnotíme každý náš úsudek a nejsme si jisti, jestli konáme správně. Narušené sebevědomí žije z pochyb a nejistot, slyšíme neustále hlas kritiky a ztotožňujeme se s ním. Většinou jsme zvyklí jej potlačovat a zastavovat, což způsobuje opačný efekt, co odmítáme, to roste. V praxi je účinnější přijmout to, co hlas našeptává, ale neztotožňovat se s ním, nedávat význam obsahu a nechat tyto útoky přejít. Hlava nás bude chtít vždy vykolejit, bude se nám snažit namlouvat v čem jsme nedokonalí a co nezvládneme. Mnoho žen trpí pocitem méněcennosti jen kvůli tomu, že nesplňují jejich ideál krásy, přitom jsou krásné takové, jaké jsou. Velmi často si myslíme, že když zhubneme nebo zkrásníme, že se nám od té chvíle bude ve všem dařit, že všechny naše problémy vymizí a my budeme navěky spokojení. Je to stejná mýlka jako se vším, na co se upínáme do budoucnosti a držíme se přesvědčení, že AŽ dosáhneme cíle, poté budeme šťastní. Vtip je v tom, že tato metoda nefunguje nebo alespoň ne dlouhodobě. Kdykoliv si zvolíme cíl v budoucnu a cestu k němu jen protrpíme, pak nám ani jeho splnění radost nepřinese. Je to jednoduché jako rovnice, pokud si užívám již tu cestu k cíli, raduji se z aktivity, kterou pro splnění cíle provádím, nebo s vděčností prožívám každý den vedoucí k cíli, pak samotné naplnění cíle bude jen bonusem, takovou třešničkou na dortu. Pro lepší představivost si uvedeme příklad na Jaromíru Jágrovi, všichni víme, jak je úspěšný a jak se mu daří, jako málokomu. Není nadčlověk, ale jeho hnacím motorem je jeho dobře nastavená mysl. Užívá si totiž každý trénink, každou hru, není zaujatý jen medailí či odměnou, on miluje každý den své cesty, dává do něj své maximum, a tak je jeho úspěch jen reakcí na jeho přístup plný pokory a vděčnosti. Užívá si přítomný okamžik, není zaměřený pouze na budoucí plody svého snažení. Chci tím říct, abyste zkusili přepnout pozornost na TEĎ, abyste již teď začali milovat ty kroky, které vás povedou k vašim snům. Určitě znáte ten pocit, kdy dosáhneme cíle a radost vyprchá, jako pára nad hrncem. Je dokázáno, že veselí, které prožíváme například po dokončení VŠ trvá jen několik hodin, můžu to potvrdit, 5 let se těšíte na ten den a pak? Druhý den byl jako každý jiný. Ale proč? Protože jsme naučení směřovat vše do budoucnosti nebo minulosti, málokdo z nás si vědomě užívá přítomný okamžik, přitom v něm se nachází ta trvalá spokojenost, pouze v něm.Pokud necháte mysl cestovat a budete se upínat pouze na čas AŽ NĚKDY, nikdy nebudete dlouhodobě spokojení, dáváte tím najevo, že štěstí je pro vás reálné jedině po splnění cíle, někdy v budoucnu. Naučme se vnímat cíl jako směr naší cesty, ale soustřeďme se na každý krok již teď. V momentě, kdy pro nás bude přirozené si uvědomovat a užívat již tu cestu, cíl se nám více přiblíží, ale také se staneme spokojenějšími lidmi bez ohledu na jeho dosažení. Budeme umět naši mysl brát jako sluhu, ale pánem zůstaneme my sami. Začneme být více jednotní, uvědomíme si sami sebe a nepoddáme se již žádným vlivům, protože naše sebevědomí udrží správný směr tak dlouho, dokud budeme poslouchat jen hlas srdce, ne mysli. Zdravé sebevědomí nám pomáhá stát si sám za sebou, umět si nastavit hranice, za které druhé nepustíme a také uvědomovat si a posilovat naše silné stránky. Posilujte sebelásku tím, že si budete vědomi sami sebe, že si budete stát za tím, kdo jste a budete se za to umět ocenit. Dávejte si cíle a pracujte na svých snech, ale zachovejte si lásku sami k sobě, i když se vám někdy nebude dařit. Každý krok, který uděláte v přítomnosti, vás posune do krásnější budoucnosti. Ten, kdo umí podpořit své kvality a respektovat své slabiny, je na dobré cestě k pohodovému životu. Život je jen na nějaký čas, užijme si ho společně tím, že se budeme mít rádi, nemá smysl se vinit a být na sebe zlí, jen tím krátíte chvíle radosti, nezapomeňte, že jste byli zvoleni, jako ta nevhodnější osoba k prožití vašeho života. Tak začněte sebevědomě žít :-) Mé jméno je Adéla Chytilová a jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a naučme se, jak přijímat sami sebe s láskou. Autorka článku: Adéla Chytilová www.sebe-laska.cz Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakfd2b9d26022ccc15db026121cfbdf0dc').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyfd2b9d26022ccc15db026121cfbdf0dc = 'naslovicko' + '@'; addyfd2b9d26022ccc15db026121cfbdf0dc = addyfd2b9d26022ccc15db026121cfbdf0dc + 'sebe-laska' + '.' + 'cz'; var addy_textfd2b9d26022ccc15db026121cfbdf0dc = 'naslovicko' + '@' + 'sebe-laska' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakfd2b9d26022ccc15db026121cfbdf0dc').innerHTML += ''+addy_textfd2b9d26022ccc15db026121cfbdf0dc+''; Mé jméno je Adéla Chytilová a jsem nadšená lektorka pozitivního přístupu k životu. Věnuji se sebelásce a naučím Vás, jak opět najít sami sebe. Jako své poslání vnímám pomáhat druhým objevovat jejich ztracené JÁ, učím je naslouchat svému srdci a hledám v nich jejich přednosti. Pojďme společně měnit stará přesvědčení, která o sobě máte a nauče se, jak přijímat sami sebe s láskou. SEBEVĚDOMÁ ŽENA - Bohyně v nás a sebepřijetí ženství )
Dnes mě napadla malá úvaha o tom, jak lidé, kteří jsou trošku víc vidět, narážejí na podobný fenomén. Najdou se stovky lidí, kteří vám přejí štěstí a vy cítíte, že je to od srdce a s takovými lidmi být, to je požehnání.Pak je zde pár lidí, kteří si vás na začátku postaví na piedestal, protože obdivují některé vaše vlastnosti.Udělají si z vás poloboha, který už téměř postrádá lidské vlastnosti. Mají pocit, že vše, co říkáte a děláte s nimi plně rezonuje a po určitý čas se nechávají inspirovat a vést k vlastní síle.Dokud splňujete jejich představy, jste pro ně nedotknutelní. Pak se stane věc, která odhalí některou vaši lidskou vlastnost, třeba že si stanovíte hranice.Nebo dotyčný časem odhalí, že máte také lidské ego.Své zklamání nad zbořenou projekcí však těžce nese, a tak celou zodpovědnost a frustraci se snaží přehrát na vás.Začne vás zkoušet a chytat na háčky, aby vám dokázal, že jste ve své roli selhali.Obviní vás z různých věcí, aby se nemuseli potýkat s vlastním stínem. A tady přichází rozuzlení. Pokud skutečně hrajete roli idola, záchranáře či spasitele nevědomě, začnete si obvinění brát osobně a máte pocit, že je s vámi něco špatně. Někdo odhalil vaši slabost!To znamená, že jste si pravděpodobně budoval image dokonale nedotknutelného božího stvoření.Avšak to, oč tu skutečně běží, není vaše momentální selhání, ale ztotožnění s rolí zachránce nebo duchovního guru, který nesmí dělat chyby. Pokud se člověk ztotožní s rolí pomáhajícího či nadřazeného, je v pasti, protože si musí udržet image silnějšího, toho, kdo má vše pod kontrolou.Na druhou stranu, pokud si k vám lidé chodí pro podporu, není dobré tuto roli úplně podceňovat a znehodnotit. Je třeba jí brát v potaz, vědom si toho, že se skutečně jedná jen o roli. Je to jen část naší osobnosti, která má určitý záměr nebo úkol. Takže pokud si vás vaši klienti pletou s kamarádkou, nebo vás objímají na potkání a píšou vám vlezlé smsky, či se do vás z plezíru navážejí na sociálních sítích, protože si vás potřebují otestovat a nastavit vám za každou cenu zrcadlo, je podle mého názoru na místě je odkázat do patřičných mezí. Čím více lidí vás zná, tím vzácnější je váš čas a není čas na hrdinství. Deset až čtyřicet zpráv na messengeru denně mě odnaučilo spasitelskému syndromu. Lidi, kteří si na mých statusech dokazují svou nadvládu, ty, kteří zbytečně rýpou, soutěží a bojují o svou převahu, odebírám z přátel. O to víc mě těší, kolik je těch lidí, kteří jsou skutečně poctiví a upřímně vřelí, dobrosrdeční a přející.Takoví lidé na vaše chyby upozorní jemně v soukromí, pokud je nutné je vůbec řešit. Skutečné přátelství nezná hierarchii. Úcta se projevuje přirozeně, jako součást naší jedinečné hodnoty. Budu ráda za vaše osobní postřehy, sdílení, pokud se někdy ocitáte v těchto rolích, jak to máte vy, podělte se o své zkušenosti :) Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. )
Děláte práci, kterou máte rádi? Věnujete se činnostem, které Vás naplňují pocitem štěstí? Budíte se ráno s příjemným pocitem na těle a úsměvem na tváři? Hřeje Vás u srdce, když jste ve společnosti jiných lidí? Ne? A jste tedy šťastní? Když jsem byli malí, dělali jsme věci intuitivně. Měli jsme hlad, šli jsme se najíst. Neměli jsme hlad – nejedli jsme. Chtěli jsme si hrát, tak jsme si hráli. Chtělo se nám spát, usnuli jsme. Narodili jsme se a jednoduše jsme vždy věděli, co chceme a co ne. Automaticky jsme vytvářeli činnosti, které nás dělali šťastnými. Znali jsme význam svobody a bylo nám jedno, co si o nás kdo myslí. Ba co víc, nezajímalo nás ani to jestli si o nás někdo něco myslí. Byly jsme takový, jací jsme chtěli být. Brzy do našeho života začala vstupovat pravidla „dospělého světa“. To smíš, to nesmíš. Nedělej to. Nesahej na to. Nemluv. Teď si jdi hrát. Teď jdi spát. Museli jsme souhlasit s pravidly, které nám nastavili naši silnější rodiče. Vychovali nás stejně, jako se vychovávají zvířata. Formou trestu a odměny. Nikdo nám nedal na vybranou a tak jsme svou svobodnou mysl museli upravit podmínkám našich rodičů a společnosti. Již jsme si nemohli dělat, to co se nám líbilo a co nás uspokojovalo. Již jsme nemohli být sví. Pomalu jsme se formovali, až z nás společnost vytvořila „dokonalý perníček“ – protlačený ostrou formičkou. Jeden jako druhý. Jen „cukrové“ zdobení se odlišuje (ale nezapomeňme, že i toto „cukrové“ zdobení má svou ideální formu). A jak tato ideální forma vypadá? Nu, přesně si uvědomujeme, jaké chování je dobré a jaké špatné. Pravidla existují na veškeré životní okruhy. Nedodržováním těchto okruhů následuje trest. Dotáhli jsme to až tak daleko, že se umíme potrestat sami a to ne jen jednou. Jsme přeborníci v trestání. Nepotřebujeme k tomu druhé lidi. Potrestáme se patřičně sami. Kde je „háček“?. Hluboko v nás, v naší duši, v našem JÁ existuje taková maličká paměť. Je to letmá vzpomínka na naši podstatu. Tato vzpomínka se zdá být stejně tak hříšná, jako když Eva utrhla jablko poznání. Zavřete oči a zkuste tuto vzpomínku najít. Je to až vzrušující poznání, že? Ale přesně tohle jste vy.Není jediný důvod chodit každé ráno do práce a dělat něco, co Vás nebaví. To Vám jen někdo vnutil myšlenku, že nemůžete dělat práci, která Vás naplňuje a zároveň s ní vydělávat skvělé peníze. Další špatná „součástka“ je, že nemůžete mít partnera, kterého byste chtěli. Vy můžete všechno. Jen systém si to nepřeje. Buďte ke světu upřímní – nepřetvařujte se. Vy můžete být šťastní, jen musíte vystoupit z řady. Velmi groteskní situace takovéto neupřímnosti nastává například při rodinných obědech. Je to jen malá ukázka z běžného života nás všech. Maminka vaří králíka se zelím. S rodinou se sejdete u stolu a začnete jíst. Při prvním soustě zjistíte, že jídlo nesplňuje Vaše očekávání. Děti mají očividně stejný pocit jako vy. Pyšná kuchařka se zeptá: „Jak Vám chutná?“. Neuspokojené děti řeknou prostě: „Nechutná“. Nic víc, nic míň. Vy jste přeci dospělí a nechcete maminku urazit. Ošemetně řeknete, že by to možná, ale opravdu jen možná mohlo být více dochucené a to zelí méně kyselé, ale že jinak je to vlastně dokonalé a jídlo se jí JINAK moc povedlo. Samozřejmě, že jste to řekli, protože nechcete maminku urazit. Ale opět jsme u toho, že kdyby si všichni u stolu nebrali nic osobně, mohli byste i vy říct svůj názor. My si ovšem bereme vše osobně a jsme nešťastní, protože jsme uvařili špatný oběd, protože nás v práci nepochválili, protože manžel se zrovna ráno neusmívá. Vše si bereme osobně a pak se trestáme. Představte si tu svobodu, když byste o svém životě rozhodovali vy sami. Vy víte, jak jste dobří lidé. Kdykoli se můžete pochválit. Můžete mít všechny lidi kolem sebe rádi aniž by Vás zasáhli jejich názory. Můžete být šťastní a můžete pomoc aby i lidé okolo Vás byli šťastní. Držím Vám palce při objevování Vašich utajených tužeb. PS: Pokud potřebujete pomoc najít cestu, rád Vám pomohu. Autor článku: Michal Ježek terapeut a výrobce tělových a ušních svící http://michaljezek.cz/blog/ Jmenuji se Michal Ježek a pomáhám lidem uzdravit jejich fyzické a emoční potíže. Jako terapeut vedu lidi k vědomému životu a pomocí moderních osvědčených technik citlivě pracuji s klienty na tom, aby se jednou provždy zbavili svých traumat. Aby to nebylo jako ve známém rčení o kázání vody a pití vína, snažím se jít sám příkladem. Ve své práci patřím k terapeutům, kteří svou práci dělají srdcem a s nadšením. A to, co radím lidem, se snažím také sám dělat. Důležité je především uvědomit si, že žít můžeme pouze v přítomném okamžiku, tady a teď. )
Už Margaret Thatcher říkala: „Pozor na myšlenky vtělené do slov. Pozor na slova, která utvářejí Vaše činy. Pozor na činy, utvářejí Vaše zvyky. Pozor na zvyky, utvářejí Váš charakter. A pozor na charakter, protože ten utváří Váš osud. Co si myslíme, tím budeme.“Někdy přemýšlím, co to je „Být já“? A je to JÁ z ega nebo ze samotné podstaty? Většinou, pod vlivem okolí, výchovy, školy, ale i televize či médii a v neposlední řadě očekávání, ani nevíme jak a vstoupíme do rozjeté manéže plné rolí, ze kterých se stávají návyky.Druhým aspektem je, že naše mysl se povětšinu času vydává na výpravy do minulosti či budoucnosti. Často tyto výpravy připomínají bojové tažení. A tak znovu a znovu prožíváme tryzny, topíme se v bolesti a mnohdy i sebelítosti. A to vše aniž bychom si to na vědomé úrovni uvědomovali. Tak důmyslná je naš mysl.Kým jsem?Nakonec v podstatě můžeme říct, že si zvyknem být někým, komu říkáme „To jsem Já“, ačkoli s pravou esencí a autenticitou nás samotných to „Já“ nemá nic společného. Pro odpověď do srdceŽivot z návyku a v rolích nás odchyluje od sebe samých jak nejvíce si to dokážeme představit. Jedeme na autopilota a i naše reakce na různé události, situace a lidi jsou pouze odpovědí naších neuronů, které odpovídají právě za zmíněné zvyky, které se utváří z naších předchozích zkušeností ovlivněné okolím.Tento způsob života může být dostačující, ovšem na přechodnou dobu. Naše pravá podstata se jednoho dne ozve a někdy dosti razantním způsobem. To, že se nám tu a tam něco „náhodou“ přihodilo – nemoci, nehody, finanční či vztahové krize a my jsme měli tisíc odůvodnění a nebo jsme tomu dokonce nepřipisovali žádnou důležitost, byly pouze signály našeho srdce, naší duše. Světe div se, najednou se sype úplně všechno a nebo jen něco, ale pořádně. A my jsme postavení před rozhodnutí opustit naše role a zvyky toho, kým jsme. Ze dne na den to jednoduše přestává fungovat. Možná se někomu podaří krize a nemoci žahehnat, ale další události na sebe nenechají dlouho čekat, až nakonec je potřeba jít pro radu… ne k 12 měsíčkům, ale blíž, mnohem blíž – do svého srdce.A ačkoli si život naplánujeme jakkoli. A ač si myslíme, že víme, co je pro nás nejlepší i tak nakonec nemáme šanci utéct. Kam byste taky před sebou utíkali? Ty jsi mi narušil veškere moje plány, já to mám teď mít úplně jinakTakhle jsem se loučila před pár lety s člověkem, se kterým mi něco vevnitř říkalo, že mi převrátí život naruby. A taky že jo. Když si dnes na to vzpomenu, ze srdce se musím smát. V té době, když jsem toto prohlásila, jsem myslela mými jinými plány jiného muže, kterého jsem si vyhlídla a vymyslela si, že bude otcem mých dětí. Z dnešního pohledu vím, že mi narušil veškeré „plány“ neboli můj dosavadní život, celými dlouhýmí léty vykonstruovanou JÁ.Od té doby šlo vše úplně jiným směrem. Věřím tomu, že nebýt tohoto „narušitele“ svou pravou podstatu mého JÁ mám zahrabanou pod vrstou zvyků, návyků, zkušeností a především programů a vzorců možná do dnes. Teď alespoň mohu krok po kroku vytahovat se sutin mou opravdovost mé duše a toho proč jsem tady a kým doopravdy jsem. Bolest je ukazatelemAť už Vás něco bolí na jakékoli úrovni, je to pouze ukazatel nerovnováhy ve Vašem životě. A nerovnováha je známkou vychýlení se Vás od Vaší pravdivé podstaty. Čím víc Vás něco bolí (fyzicky, psychicky, emocionálně…), tím více žijete ne-svůj život, a prožíváte ne-sebe. Ať už Vaše hlava má jakékoli argumenty a výmluvy, za každou bolestí je naléhavý hovor z Vašeho nitra, který si žádá Vaší pozornost. Pokud děláte nedostupné, hlasitost volání se stupňuje, až Vám nakonec drnčí celá hlava tak silně, že si toho prostě nejde nevšimnout. A někdy doslova a do písmene. Rovnováha přináší klidProblém je, že se neslyšíme, tím ani neposloucháme. Jak tedy máme následovat naši autenticitu? To je jako sledovat film bez zvuku a konec konců i bez obrazu. Nejvhodnější tedy je utišit svou mysl, ego (které předstírá kým jsme) a emoce. Po kousíčkách uslyšíte sami sebe a pak přijde, respektive naladíte se i do vnitřní rovnováhy. Vnitřní klid a harmonie Vám přinese stabilitu v životě, v práci i ve vztazích. Stabilitu plynoucí z Vašeho nitra. To jediné je trvalé. Chce to jen trening a důslednost.Naučte se vnitřní ronováze a žijte v přítomnosti, jak to jen jde. Zůstaňte dobrou mámou, láskyplnou partnerkou a radujte se ze své práce či ze života. Meditace pro praktický život jsou na doma, ale především i za chůze. A nakonec je jedno, kde začnete. Autorka: Karla Kaja Czechová – lektorka, terapeutka, kouč, redaktorka a spisovatelka - www.zivotvrovnovaze.cz Jmenuji se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Dlouho jsem ve svém životě létala nahoru a dolů. V dubnu 2013 jsem se rozhodla z horské dráhy vystoupit a vytvořit si vlastní cestu, dle svých přání, dle svého srdce. Mým osobním záměrem, který rozvíjím každý den, je žít v každé chvíli svého života své sny. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat a provázet všechny bytosti k pochopení a uvědomění – ke spokojenému, láskyplnému životu. K životu v rovnováze! Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze a jako metodu jsem si vybrala on-line kurzy, meditace, webináře, ale i osobní přednášky, semináře či individuální konzultace. A pro lásku ke knihám a k psaní publikuji články o osobním rozvoji na svém blogu, píši knihy a v neposlední řadě spolupracuji jako redaktorka s časopisem Šifra. )
Láska bez podmínek je tam, kde je vzájemný respekt bez potřeby druhého měnit. Oba partneři vědí a cítí, že již nemusí nic předstírat a dokazovat, našli se a ctí se navzájem. V tomto partnerství sídlí forma uvědomění, že každý je zodpovědný sám za sebe a díky zdravě ukotvené sebeúctě mizí potřeba druhého soudit. Oba partneři přijali sebe sama se všemi aspekty vlastní osobnosti, což je zásadní v tom, aby byli schopni pustit jakoukoliv tendenci svého partnera měnit k obrazu svému. V mnoha případech to ani není třeba zmiňovat, neboť stejně jako v mezilidských vztazích mluvíme o vzájemném zrcadlení, zde se zrcadlí respekt a přijetí. Pravdou je, že vědomý partner by jakoukoliv formu manipulace neakceptoval a rozklíčoval by ji na vědomé úrovni již v samotném počátku. Partneři si jsou na cestě vzájemně oporou, neboť vědí, že spolu jsou silnější. Již nelpí na vzájemném potvrzení, že se neopustí. V nitru každého z partnerů sídlí vědomí, že tomu tak je, aniž by si tento fakt potřebovali neustále potvrzovat. Vzájemný postoj dostatečně signalizuje pocity jistoty a soudržnosti, které na podvědomé úrovni vnímá každý z partnerů. Došli do fáze vnitřní harmonie, kde se spojili s nekonečným božským zdrojem zvaným Láska, který posiluje pocit důvěry, soudržnosti a celistvosti v partnerství. Takové páry pozvedají lidstvo na kolektivní úrovni. Jejich láska zanechává otisk v kolektivním vědomí, jako tomu bylo, je a bude. Jsou důkazem toho, že pravá láska je skutečná. Tyto páry jsou často označované jako dvojplameny nebo partneři duše. Láska bez podmínek říká:“Miluji Tě, neboť v Tobě vidím sebe!” Láska s podmínkami:“Nejdříve se musíš změnit, a pak Tě budu milovat!” Láska s podmínkami dokáže být velmi silná, vášnivá, až spalující. S touto láskou přichází pocit nalezení toho, co chybí uvnitř. Je zde přítomná i soustavná touha potvrzení od jednoho či obou partnerů si navzájem, že k sobě patří a patřit budou. Když ne, hrozí prázdnota; hluboká citová ztráta. Partneři mohou dojít k závěru, že našli toho pravého partnera, který je může udělat šťastnými, a taky to podvědomě očekávají. Vzájemné pouto zalepuje oběma partnerům vnitřní bolesti, přináší toužebně očekávané naplnění prázdných míst v srdci, a především konec nepříjemné samoty. Vzrůstá zde fyzická potřeba nejistoty ze ztráty, která plodí určitou formu spoluzávislosti s potřebou druhého měnit, neboť prvotní idealizovaná představa o partnerovi se mění s realitu všedních dnů. Primární potřeba byla naplněna a partneři se začínají orientovat v plném stavu vědomého prozření a nacházet se ve svém skutečném světle. Ve vztahu se zrcadlí vzájemná vnitřní bolest, která byla v prvopočátku ukojena zamilovaností, nikoliv vyléčena na hluboké úrovni, kde se nachází. Což neznamená, že spolu musí nutně trpět. Partneři si jsou vzájemným majákem, v průběhu plavby životem se mohou vzájemně zachraňovat a padat do hlubin, aby se znovu oba vynořili. Takové záchrany mohou často působit jako oživení. Partneři spolu nacházejí kompromis, ať už ve prospěch rodinné budoucnosti nebo osobního postoje a přesvědčení vůči partnerství. Tato partnerství jsou karmická nebo to mohou být i páry spřízněných duší. Všechna naše partnerství jsou pro nás v zásadě velmi cenným přínosem. Každá zkušenost, která nás v životě potká, nás posouvá k nalezení toho pravého partnera, se kterým máme prožít život. Není třeba analyzovat, jestli současný partner splňuje náležitě všechna zmíněná líbivá kritéria. Pro nezadané to není další příručková mapa, jak vybrat toho nejlepšího partnera. Rozhodujícím kritériem jsou vždy naše pocity; pokusit se dívat srdcem. Jak se cítíte, když jste spolu? Co se ve Vás odehrává při představě společné budoucnosti? Shodují se vaše nejvyšší životní hodnoty? Jaké pocity převažují ve Vašem vztahu? Oheň lásky může hřát, ale i spalovat. Oheň je život, ale může i ublížit. Stejně tak láska, pokud není ve zdravé rovnováze, mění se v posedlost či chtíč. Čistá láska nikdy neubližuje. Rovnováha tkví v tom, že můžeme dostat pouze to, co máme rozvinuto u sebe. Což je kámen úrazu ve většině případů. Partneři si stěžují, že jim chybí porozumění, podpora, ten druhý jim nenaslouchá atd. Není divu, když sami neumí nabídnout to, co očekávají. Nejsou v souladu s požadovaným očekáváním. Vesmírné zákony jsou čisté, etické a spravedlivé. To my jsme se naučili v průběhu života, že je možné něco dostat, aniž bychom se o to sami zasloužili. Láska a partnerství je citlivé a zásadní téma v životě, a pokud se srdce uzavřelo pod tlakem bolesti, cesta k vyléčení je provázena obavami. Je pochopitelné, že znovu otevřít své srdce může být složité a plné obav, že bude zneužita naše zranitelnost a bude nám ublíženo. Naučit se znovu v lásce nejen dávat, ale i přijímat je výsledkem trpělivého a léčivého procesu našeho nitra. Vyléčené srdce dokáže dát velmi hodně, vědomo si zkušeností a naplněno vděčností, je tak obrovským darem pro lidstvo. Naše zdroje milovat jsou bezbřehé! Je to o tom znovu zavítat do koutů našeho vnitřního světa bohatství a opět zažehnout v srdci oheň Lásky, aby opět začal hřát. Nejdříve u sebe, a poté společně. Je to návrat do Jednoty, pomyslného pocitu domova a bezpečí. Z tohoto spojení vychází léčivá síla v podobě lásky, respektu, důvěry a pochopení bez tendence soudů a manipulace. S napojením na tento zdroj se stáváme důvěřivými a jsme ochotní znovu uvěřit, že láska je skutečná a přirozená součást našich životů. Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision Věnuji se koučinku a motivačnímu mentorinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění. Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí.S ohledem na své nejvyšší hodnoty věnuji prioritně pozornost rovnováze ve svém životě, což mi umožňuje harmonicky propojovat své zájmy v osobním i pracovním životě. Miluji cestování, sdílení zážitků a zkušeností s podobně naladěnými lidmi a vždy vítám možnost, jak se nechat inspirovat či inspirovat druhé. FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink )
Kdo by nechtěl peníze? Neznám nikoho, kdo by nechtěl žít v hojnosti. A tím myslím spíše té materiální. Těžko se nám mnohým žije v blaženosti a radosti, když nemáme na zaplacení nájmu a základních životních potřeb.Hlava ví, co by chtěla, ale naše vnitřní nastavení říká něco jiného…Narazila jsem poslední dobou na stále častější problematiku. Člověk se uměle udržuje v nehojnosti, uměle vytváří situace nekomfortu, zadlužuje se, dělá unáhlené kroky, co vydělá, okamžitě utratí a stále častěji je na nule. Střídají se mu období hojnosti a období z ruky do huby.Tito lidé měli většinou velmi dominantní manipulativní maminky. Aby dostali maminčinu lásku, museli se buď chovat podle jejich představ, nebo byli v nějakém průseru a maminka se o ně mohla náležitě postarat. Pomoci jim. Zvyšování sebehodnotyProč by to ta máma dělala? Vždyť přece každá máma chce pro své dítě to nejlepší a každá máma chce, aby se jejímu dítěti dařilo. Nenechte se mýlit a nevěřte všemu, co se říká.Maminka se tak možná prezentuje. Protože ale sama žila v prostředí, které ohrožovalo její příjem lásky, vybudovala si kolem sebe mechanismus, kde si uměle vychovává “ovečky”, které ji budou potřebovat. Ona jim může pomáhat a tím získává na hodnotě. Maminky si vás kupujíMáma si prostě kupuje vaši přízeň. Zavazuje si vás. Když však náhodou překlenete těžší období a budete zase na vzestupu, ztrácíte její zájem. Buď se bude snažit vyvolat další a další nepříjemné svazující situace, abyste nemohli z jejího vlivu zdrhnout nebo bude dělat, že ji nezajímáte. V obou případech se budete cítit nenaplněně. Začalo to v dětstvíZačalo to už v dětství, kdy jste museli být hodný chlapec nebo hodná holčička. Pak vás maminka láskou zahrnula. Nedejbože, když jste chtěli projevit svou vůli a postavit se proti ní. Možná byla schopna zmanipulovat proti vám celý svět. Cítili jste se mizerně, provinile, okolí na vás házelo špínu a maminka si mnula ruce, protože měla dostatek pozornosti a podvědomě věděla, že ten tlak dlouho nevydržíte a s prázdnými kapsami a bez sebeúcty opět přiklušete do její náruče. (Nebo do náruče zástupné partnerky) Když z toho utečeteJednoho dne prohlédnete tu hru a budete se chtít vymanit z matčina vlivu. Odtrhnete se. Začne se vám dařit. Jásáte, jak jste tu situaci zmákli. Užíváte si volnosti a svobody. Vítáte možnost vlastního rozhodování sama za sebe. Ale ouhaZačne se vám dařit, začnete vydělávat více peněz a přepadne vás strach, že o všechno přijdete. Realita tomu vůbec neodpovídá, přesto se začnete bát. Bojíte, že přijdete nejen o komfort, ale že přijdete i o lásku partnera. Podvědomí vám totiž začne házet program “Když se budeš mít dobře, přijdeš o lásku matky.” Když to zatím žijete nevědoměTento vnitřní hluboko uložený strach vás donutí, abyste se hojnosti i lásky urychleně zbavili. Jste totiž zvyklí si blahobyt, sakra, zasluhovat. Dáte výpověď v dobré práci, opustíte partnera, vzdáte se svého majetku, hloupě se zadlužíte, odmítáte nabídky práce, protože se vám nezdají dost dobré, odmítáte přítomnost partnera s výmluvou “potřebuji být sám”, vydělané peníze hned utratíte…a to všechno jen proto, aby se ve vás opět otevřel program “Když nemáš a jsi na tom mizerně, přijde máma, která se o tvé blaho postará.” Zasloužit si láskuZasluhovat si lásku je skutečně velmi hluboko uložený program. Řekla bych, že se v nás projevuje až na genetické úrovni po rody. Abyste se tohoto programu zbavili, měli byste si vštípit novou realitu, že nemusíte žebrat o lásku mámy ani zástupného partnera.Že už jste velcí a mámu nepotřebujete. Že váš láskyplný pocit nevyvěrá z pseudolásky rodiny či manipulativního partnera. Váš pocit lásky vyvěrá z vás. Uvědomujte si, že je v pořádku mít se dobře. Je v pořádku mít peníze, je v pořádku mít krásné láskyplné vztahy. Je v pořádku si dělat radost a být šťastný. Vnitřní dítěObejměte své vnitřní dítě, které si myslí, že není dost dobré a potřebuje se stále trápit, aby se o tom ujistilo a aby bylo milováno. Mnozí z nás měli pozornost milující mámy jen, když byli nemocní nebo jakkoli společensky oslabení. Proto i v dospělosti opakujete stále stejný vzorec se svým okolím i partnerem a penězi. Bojíte se mít se dobře, protože je to pro vás nepřirozené a ohrožující. Vymaňte se z toho hnusného kolotoče mám x nemám.Je totiž v pořádku mít. A komu se to nelíbí a ztrácí o vás zájem, tak je to jeho věc. Ať si spasitelský syndrom zahojí na jiné oběti, která ještě neví, že život je volba. Volba každou minutu být, kým jsem. Naučte se mítSystematicky si dopřávejte hojnost všeho, co vás napadne. Musíte ten pocit hojnosti a nových možností v sobě ukotvit, aby se stal trvalým stavem a to pár týdnů potrvá. Pak si ale všimnete, že přesto, že se máte dobře, přestože máte peníze a lásku, tak se nic hrozného nestalo. Možná vás opustí manipulativní rodina či partner, protože už vám program nehojnosti nemusí naplňovat. Vám to ale bude jedno, protože už si to umíte dát sami.Potom začne hojnost materiální i hojnost lásky proudit ze všech stran. Hodně štěstí při propojování ducha s hmotou. Autorka: Vendula Kociánová http://www.vendulakocianova.cz Navádím ženy i muže k vlastní podstatě. Aby bez kouzel a čar dokázali hnout se svým životem, tak jak jsem to dokázala já. Mnohdy jsou ty nejjednodušší cesty nejhůře viditelné. Život sám je velmi snadný a jednoduchý, pokud to tak chceme. O nic se nemusíme snažit, protože vše je nachystáno, jen se položit do proudu a nechat se nést. Ukazuji lidem, že hmota a duchovní růst jsou velmi úzce spjaty a že vše začíná od lásky k sobě samému. Kdo se bojí, ten ať stojí. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem AUTORKY. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. Budeme rádi, když tento článek budete šíit na sociálních médiích sdílením. K tomu použijte v záhlaví článku tlačítko sdílet. Zveme Vás ke sledování jedinečného ON LINE VIDEO SEMINÁŘE PRO NEZADANÉ ŽENY A DÍVKY. Za pouhých 800 Kč můžete nyní zakoupit ucelený návod 20 videí s tématem jak odblokovat své vnitřní překážky a přitáhnout si do života skutečnou lásku. Více informací zde: http://www.laskyplny-partnersky-vztah.cz )
Přestala jsem je hrát. Ale trvalo mi to. Nemyslete si, nebylo to hned. Asi sedm let od doby, kdy jsem si uvědomila, že vina nebo pocit méněcennosti jsou jen hry, které hrají lidé, kteří mezi sebou mají určitou dohodu. Tato dohoda je o tom, že když vám někdo řekne, že za moc nestojíte, tak vy mu to uvěříte a pak se cítíte poškozeni, méněcenní, ne dost dobří. Tuto hru rozehrávají lidé, kteří se sami cítí méněcenní, a proto se potřebují neustále krýt, aby na jejich méněcennost nikdo nepřišel. Musí budit dojem, že jsou silní a mají převahu nad ostatními. Tuto převahu jim zajišťují často peníze nebo společenský status, či politická moc. Převahu však také mohou pociťovat lidé díky intelektu, znalostem, kráse, nebo prostě jen díky pocitu, že na to mají právo. Hra na vinu je účinnou taktikou, jak získat zdroj energie z druhého člověka. Vzbuzováním nepříjemných pocitů v druhých lidech naplňujeme nepsanou dohodu o tom, že nám odevzdávají svoji moc nad sebou a tím získáváme pocit moci a převahy. To však funguje pouze u jedinců, kteří na tyto nevědomé dohody přistoupí. U některých přírodních národů takové dohody například neexistují, a proto si lidé navzájem energii dávají, nikoliv však berou. V naší společnosti je to běžná praxe a vyvoláváním pocitů viny se trénujeme už od malička. Stačí nahodit správný tón a nevinná věta:„Jak to, že jsi dostala trojku z matiky?“ vyvolá v dítku pocit, že pokud se nebude více učit, jeho hodnota je ztracená. A takto si navzájem hrajeme mezi sebou a naplňujeme nepsané dohody, že když nebudeme mamince třikrát týdně volat a poslouchat její stížnosti, tak nejsme správní lidé, když nebudeme nosit podpatky, nebudeme přitažlivou ženou, když nebudeme podlézat šéfovi, tak nás vyhodí. Pocit méněcennosti je možné vyvolat pouze v člověku, který tento vzorec přijal ve svém rodinném prostředí jako dědictví po předcích, nebo získal ve školním vzdělávacím systému či od svých spolužáků. Člověk, který byl vychováván milujícími rodiči v lásce bez podmínek, takové vzorce mít nebude. Ale ruku na srdce, znáte někoho takového? Jak tedy přestat být obětí pocitů méněcennosti? U mě to byl dlouhodobý proces, který ovšem nastartovalo moje uvědomění a pevné rozhodnutí s tímto vzorcem v sobě skoncovat. Potom následuje trénink v nastavování vlastních hranic a vymezování prostoru, ve kterém nenecháme manipulátory ze svého okolí na sebe působit. Velmi podstatnou částí je práce se svým stínem, kdy je třeba v sobě pocity viny oživit, prožít a přijmout. Právě proto, že strach z těchto pocitů způsobuje to, že se před nimi snažíme utéct, a tak děláme kompromisy sami se sebou, a to vede jen k pocitům marnosti a utrpení. Když si vědomě dovolíme vstoupit do těchto pocitů, prožijeme si nepříjemné chvilky se svojí vinou a méněcenností. Tím však nabudeme zkušenost, že jsou to jen pocity, které ve skutečnosti nic neznamenají. Prostě se s nimi seznámíme natolik, že zjistíme, že tyto pocity nám nezpůsobí společenský úpadek, ani ztrátu rodiny, či dobrých přátel. Naopak, když se pustíme do takového procesu, opustí nás lidé, kteří nám odsávali naši energii. Proto když nemáme strach přijmout pocity viny nebo méněcennosti, zjistíme, že se nemáme ve skutečnosti čeho bát. Když tyto pocity v sobě vědomě prožijeme a procítíme, velmi zeslábnou, až téměř zmizí. A pak se můžeme rozhodnout, že tyto hry s ostatními lidmi hrát zkrátka nebudeme. Že když nás někdo kritizuje, je to čistě jeho osobní věc, jeho projekce, jeho filtr informací, skrze které poznává svět. S námi to nemá nic společného. Kdybyste se zeptali stovky lidí, jak by vás popsali, zjistíte, že každý člověk vás stejně vnímá trochu jinak a úplně jiným způsobem, než vnímáte vy sami sebe. Proto na tom nezáleží. Nejvíce energie v našem životě nám odebírá to, že řešíme, jak nás vnímají ostatní. Ten, kdo má podprahově pozornost zaměřenou na svém okolí, je nejvíce vyčerpaný a unavený životem. Pouze člověk, který svým vědomím spočívá ve svém středu, zdroji, se může cítit autentický a naplněný sám sebou. Takový člověk nemá potřebu nikomu energii krást, ani se nechat okrádat. Ví, že pocity viny se ho nemohou dotknout, protože ve zdroji žádná vina neexistuje. Je to jen hra. Hra pro méněcenné lidi, kteří nedorostli v dospělé jedince. Tito lidé necítí zodpovědnost sami za sebe, a proto ji nechávají na svém okolí, aby určovalo, jestli jsou dostatečně vážení, nebo znevážení. Nikdo z nás nemusí tyto hry hrát. Záleží jen na míře našeho uvědomění a ochotě k tomu, abychom si přiznali své stinné a slabé stránky. Vystoupit z těchto vzorců můžeme pouze za předpokladu, že dobře známe sami sebe a že jsme ochotní převzít zodpovědnost za své rozhodování, myšlenky, pocity a činy. Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/ Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. Vystudovala jsem gymnázium, pracovala jako vychovatelka na ZŠ pro neslyšící, poté jsem se vydala na 4 letou pouť po jižní Evropě, kde jsem objevovala svůj vnitřní svět na odlehlých místech ve spojení s přírodou. Meditace, výklad snů a práce s tarotovými symboly pomohly k prohloubení mojí intuice a sebepoznání. Absolvovala jsem řadu kurzů osobního rozvoje (např. kurz komunikace s R. Telvákovou, kurzy dr. Savčenka, holistické workshopy s D. Cadenazzim) a otevřela si v Brně svoji praxi osobního poradenství a scenar terapie. V Brně jsem také navštěvovala kurzy tantry pro ženy a vedla ženské kruhy. Se svým přítelem pořádám v ČR i na Slovensku přednášky a semináře na téma partnerské vztahy a komunikace. Věnuji se tématům emocí, závislostí, strachu, viny, lásky, oběti.Pomáhám lidem hledat nová řešení a úhly pohledu v různých životních situacích. Mám schopnost nahlížet pod povrch a pojmenovat skryté souvislosti. Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, tanec, malování a přírodu. Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány. )
I tohle píše život. Poselství mužů, kteří věří, že naděje a láska hory přenáší. Možná si už ani nebudete vzpomínat, kdy to přesně bylo. Pocit domova a krásných prérií. Ať to byly rty Vaší milované nebo dotyky její vibrací, či společný smích, okolnosti a Univerzum nás přirozeně postavilo před zkoušky bezpodmínečnosti. Ano, přesně ty bolestivé odloučení, z nichž tuhla krev v žilách. Na začátku nás bylo hodně. Zástupy mužů, hrdě se nesoucích na prvotních vlnách alchymie, které nás nesly k vrcholu hory. Byli jsme ženami a jejich poselstvími vedeni k přirozenému propojení, ve kterém se nabízeli plody vědomí. Mnozí se tehdy zalekli blížícího se soumraku. Tušení temných nocí zmenšilo náš neohrožený zástup na pár jedinců. Když se cesty muže a ženy rozcházeli, toužili jsme, abyste zůstali žít s pocitem svobody. Netušili jsme však, že tento počin pro nás znamenal nekonečné mrazivé ticho, jehož temnotu pochopí snad jen ten, kdo takovou temnotou procházel. Ti, kteří do dnešního dne přežili v jednotě, zakusili mnohé iniciační obřady. Prověřili naši víru, trpělivost, odhodlání být těmi, pro které jsme byli stvořeni. Byli jsme přinuceni procitnout do ženského vědomí, aby se uvědomila hloubka ženského cítění, jejich pradávných zranění, nesoucí se jako památník nad posvátným ženstvím. Procítili jsme vaše křivdy, strach, vaši nedůvěru. To ale proto, abychom věděli poskytnout dokonalou ochranu pro vědomí žen, které bylo pro tento svět tak potřebné. Znali jsme vaši sílu, vaše hodnoty. Alchymie ženskosti v nás zanechala odkaz, na který jsme prostě nemohli přestat myslet. Znali jsme její sílu, blahodárné účinky pro rozvoj smyslnosti. Božství však nedovolilo, abychom přistupovali k darem ženského jádra, jako k něčemu samozřejmému. Byli jsme proto učení pokoře. Uvědomili jsme si smysl úcty a její nezbytnost. Ne proto, že být musí, ale proto, že jsme na tu úctu pro vás právem hrdí. Už jasně rozeznáváme silné vibrace. Pokud celý náš čakrový systém hlásí stav pohotovosti známe, že naše bohyně je opodál. Tyto magické vibrace jsme pociťovali vždy, když jsme byli ve vaší přítomnosti. Nyní je přijímáme jako vědomí vaší přítomnosti v tomto každém okamžiku. Cesty k vašim chrámům byly dlouho zavřené. Dnes však všechny padající brány s hřmotem otevírají cesty svobody. A my, se zatajeným dechem nahlížíme na nádvoří. Ti, kteří vidíte svou Bohyni kráčející k Vám, buďte opatrní. Je skutečná, je jemná, ale silná zároveň. Nechte se zaplnit jejím světlem a vibracemi, .. Sklaňme se jejím darem a buďme nejúpřímnější, jak jen můžeme být. V její přítomnosti vás Esence obdaří tvůrčí energií. Jsme blíž. Možná ještě nejsme plně vyvinuty do božské dokonalosti a nedopracovali všechny životní závazky, či polarizace. Ovšem, výše zmíněné cesty života nás podpořili k pokračování za světlem našeho poslání. Suny Autor článku: Suny Ze slovenského originálu do češtiny přeložil Suny. Články s podpisem © Suny lze volně šířit v jejich nezměněné formě, včetně tohoto odkazu, s vloženým aktivním propojením na: https://soulofsuny.wordpress.com )
Musím se s vámi podělit o jednu další perlu, která se začíná třpytit díky léčení vnitřního dítěte.Jedna umělecká duše Janča Cardová, která je už rok se mnou v terapii, se rozhodla, že vám umožní nahlédnout do své třinácté komnaty. V rozhovoru kromě jiného prozradila i to, že se nám za ten rok společně podařilo snížit dávku antidepresiv poprvé za 15 let jejího života s depresemi.Mám obrovskou radost, že lze díky této terapii dosáhnout takového výsledku a věřím, že je to teprve začátek. Je to opravdu přelomová věc pro všechny, které trápí psychické problémy a nejen ty. Proč jsi se pustila do terapie se mnou, při které se dotýkáme především Tvého bolestného dětství?Protože život s depresí, rozhašené fyzické zdraví a nefungující vztahy nejsou nic moc. Můžeš prozradit, jaké bylo Tvé dětství?Jsem asi od osmi týdnů věku adoptovaná, do té doby jsem byla v kojeneckým ústavu. Nevím, co bylo před tím, žádné informace nemám.Dostala jsem ale skvělé rodiče, kteří na mě čekali. Mamina mi to později řekla krásně. Když jsem byla malá a ptala se jí, jestli bolí porod, řekla, že neví, protože si mě vzali, když jsem byla miminko. Odpověděla jsem jí něco jako „aha“ a vnímala jsem to jako úžasnou věc, díky které jsem zvláštní. I jsem to pár dětským kamarádům řekla a pochlubila se, jak mám skvělý rodiče, že si mě vzali, i když nemuseli. Už jako malá jsem chápala, co velikého pro mě udělali. Celý život jsou pro mě za to ohromní a vážím si jich čím dál víc. Nemám ráda, když jim někdo říká „adoptivní“ rodiče, protože jsou to prostě MOJI RODIČE. To těm biologickým patří přídavné jméno. Byli sice na začátku a já teprve postupně oceňuju jejich přínos. Ale dalších třicet let v mém životě nefigurují. Až mi to někdy přijde nespravedlivé, že se na mně tolik podepsali lidé, kteří byli součástí mého života tak málo. Sled událostí a nabalovaná zklamání vyústily asi v šestnácti v deprese, které se stávaly čím dál zhoubnějšími. Čím víc mě okolí nepřijímalo, tím hůř jsem na tom byla. „Miluju“ školský systém za to, jak „citlivě“ zachází se studenty v takových chvílích a jediná dvě slova, která ve škole dokážou opakovat, jsou záškoláctví a lenost. Sesypalo se to pěkně. Ani logika, ani doktoři, ani inteligence, ani odvolávání na školský zákon nepomohli. Po čtyřletém boji o svý právo na studium jsem skončila v částečném invalidním důchodu, s hrstí léků před spaním a bez dokončeného vzdělání. Zvláštní, člověk by řekl, že na umělecké škole budou mít pro deprese větší pochopení. Když to všechno teď vidím, nedivím se, že se to na mě tak podepsalo. Aniž bych ze sebe dělala chudáka, musím říct, že jsem to neměla jednoduchý. Musela jsem se hodně prát o svý místo na slunci a všechno mě to vrací k jedný věci – mému odmítnutí původní matkou. „Nechtěj mě, protože jsem špatná.“, „Musím být dokonalá, aby mě zase neopustili.“ Je to jako obří sněhová koule, která na sebe nabaluje všechno, s čím se potká. Je ale třeba důrazně říct, že jde tu kouli nejen zastavit, ale i rozpustit a jedinej, kdo má sílu to udělat, je člověk sám. Uvědomovala sis, jak hluboce Tě to ovlivnilo? Neuvědomovala. Řešila jsem vždycky aktuální problémy. Později v psychoterapii jsme se vraceli k pubertě, ale třeba té adopce na začátku mého života jsme se nedotkli. Vždycky jsem byla přesvědčená, že to mám vyřešené a nezanechalo to žádné stopy. Až s tebou jsem si uvědomila, že je to začarovaný kruh. Například moje spory s maminou v pubertě nemohly být vyřešeny, protože jsem jí nechtěně přičítala činy, které zasela především biologická matka. Nadělaly jsme s maminou také hafo chyb, ale vidím, jak to vyrostlo kvůli tomu, co bylo na začátku. Proto je mým největším tématem sebehodnota. Vždycky, když jsem udělala něco, co mamina nepřijala, tak já měla pocit, že jsem špatná celá. Pak jsem proti ní vystartovala mnohem víc, než kdyby to nenaráželo na moje prvotní odložení po porodu. Už je to rok, co jsme s terapií začaly. Jaký posun za tu dobu u sebe vnímáš? Obrovský! Nikdy jsem nic tak intenzivního nezažila. Hlavně bych nevěřila, že je takový posun za rok možný. K tobě jsem na první seminář šla s pocitem, že když jsi kamarádka, tak že to jako zkusím, i když mi tenkrát byla nepříjemná představa terapie ve skupině. Jednak jsem si myslela, že to bude divná esoterika a také jsem byla několikrát paní psycholožkou varována, abych se moc ve svých pocitech nerýpala. Že by to pro mě mohlo být s hraniční poruchou osobnosti a s depresí nebezpečný. Svoje výrazný emoce jsem brala jako velký dar při malování, ale věděla jsem, že se mi můžou lehce vymknout z rukou a obrátit se proti mně. Ty ses svých pocitů bála? Bála, protože depresivní člověk se umí perfektně potýrat těmi negativními a propadnout jim. Uměla jsem si živě představit, jak mě drtí váha černý díry, jak se pod tíhou svýho života rozplácávám na jeden smutnej mastnej flek.Vzpomínám si, jak se mě jednou paní psycholožka zeptala: „Když si tak dobře umíte představit tohle, dokážete si taky představit lehkost a radost?“ To mě tehdy fakt zarazilo, oči se mi otevřely poznáním a já si uvědomila, že tu ohromnou sílu svojí mysli můžu přesměrovat a použít k léčení. Držely jsme se v terapii ale při zemi a do hlubších prožitků jsme nešly, abych nezašla někam, odkud se už nevyhrabu. Až s tebou mi došlo, že zásadní roli tu hraje správný průvodce. Že se můžu do svých pocitů bezpečně ponořit, protože ty mě necháš jít jen tam, kde to v tu chvíli zvládnu, a ne dál. Jsi jako opora v zádech, jistota a přístav. Vím, že jakmile si řeknu o pomoc, tak tu jsi. Často to odhadneš i dřív, než začnu mít pocit, že ztrácím půdu pod nohama. Tohle je úžasný a právě díky tomu je tvé vedení tak účinné. Vím, že mě dokážeš vždycky poskládat dohromady a vylezu z toho čistší a lehčí. Určitě nedoporučuju, aby do něčeho takového šel člověk sám nebo padnul do rukou prvnímu nezkušenému terapeutovi. Jsi umělecká duše, tak mě taky zajímá, jestli jsi zaznamenala nějakou změnu ve své tvorbě? Moje obrazy jsou geniální barometr a naprosto jasně mi ukážou všechno, i kdybych si něco náhodou nechtěla přiznat. Obzvlášť zajímavý je pro mě jeden z nich. Ten moc nedávám na internet, protože mi nepřijde moc kvalitní technicky, ale emocionálně má pro mě velký význam. Je tam totiž žena, která tančí v barevných skvrnách. Tenkrát už jsem cítila, že se ve mně něco mění a život se mi pomalu narovnává. Chtěla jsem zachytit tu naději a radost, které začaly přicházet. Barevné skvrny na pozadí i téma jsem zvládla skvěle, ale postavu jsem nedokázala probarvit. Tančí tam bledá jako duch. Přičítala jsem to tomu, že neumím pořádně namíchat pleťovou barvu a jsem neschopná. Ale tak to nebylo. Až zpětně vidím, že jsem jí tenkrát nedokázala dát barvu z jiného důvodu. Zrcadlila mě a já jsem ještě nedokázala přijmout fakt, že můžu být barevná. Když si srovnám svoje obrazy podle data vzniku, je vidět, jak se postupně probarvují. Asi sama cítíš, že léčení Tvých emocionálních zranění z dětství je běh na delší trať. Jaké to pro Tebe je s tímhle vědomím? Běh na delší trať? Když vidím, co je možný narovnat v léčení vnitřního dítěte za rok, tak mi to fakt dlouhý nepřijde. Oproti psychoterapii v klasickým podání je to spíš pěkně výživný sprint. Patnáct let psychoterapie versus rok léčení s tebou vypovídá za vše. Tím ale nechci házet klasickou terapii do pytle se štítkem „k ničemu“. Díky šikovným terapeutům jsem se naučila pracovat se svými pocity i osobností, ale léčením vnitřního dítěte to jde prostě mnohem rychleji.Myslím, že je nejúčinnější oba způsoby kombinovat, aby člověk pracoval s logikou i s pocity zároveň. Logika bez pocitů by byla suchá teorie a pocity bez logiky by byl jen chaos.Cítím se tedy vážně dobře, protože ten ohromný pokrok, kterého jsem svědkem každý den, mi dává naději, že můj život může být krásně barevný a bez depresivních stínů. Dotkla ses už i během klasické psychoterapie léčení vnitřního dítěte?Prvně se se mnou vnitřního dítěte vlastně dotkl můj psychoterapeut, pan doktor Větrovec. U něj jsme na jednom sezení přišli na to, že moje adopce není vůbec tak vyřešený problém, jak jsem si myslela.Dostali jsme se nějak hlouběji a já jsem najednou úplně složila, začala plakat a říkat, že mě tu stejně nechtěli už od začátku. Vůbec jsem v tu chvíli nevěřila tomu, co ze mě padá za slova. Ten prožitek se najednou otevřel a tím se to tak nějak odstartovalo. Do té doby jsem se spoléhala na svou inteligenci a všechno řešila hlavou. Ale ono to nestačilo. Vím, že bereš antidepresiva. Změnilo se u Tebe něco v tomto ohledu za poslední rok? Jsem totiž přesvědčená, že většina psychických nemocí má své kořeny v dětství, což hlásají i velmi uznávaní psychologové a psychiatři, jako je třeba Arthur Janov / kniha: Primární terapie nebo Karen Horneová / kniha: Neuróza a lidský růst. Začátkem roku jsme po dohodě s paní doktorkou pomalu začaly snižovat denní dávku. Mívám těžké podzimy a jara, ale letos se jarní zhoršení zatím neprojevilo ani v nejmenším. Vím, že se Tvá zranění projevují i v partnerském vztahu. Vnímáš i tam nějaký posun? Tam vnímám posun asi úplně nejvíc, protože všechno, co si vyřeším v sobě, se okamžitě nazrcadlí ve vztahu.Mám hodně citlivýho partnera, který všechny moje vnitřní změny ať už negativní nebo pozitivní okamžitě zachytí. Také spolu o všem hodně mluvíme, takže on je první, za kým jdu, když s tebou objevím další puclík do skládanky.Vyvíjíme se oba poměrně dynamicky a s tím i náš vztah. Není to pořád procházka růžovou zahradou a někdy by člověk ten posun rád zastavil a dal si chvíli klid a stereotyp :D. Ale když si uvědomím, co všechno jsme spolu objevili a ustáli, mám úžasnej pocit, že tohle je láska.Obecně vnímám, že čím víc dokážu být dobrou partnerkou sama sobě, tím budu lepší partnerkou i jemu. Už vím, že nic samo jen tak nevyhnije a že negativní pocity se musí ve vztahu uchopit a rozklíčovat hned. Někdy je to těžký a někdy to i bolí, ale stojí to za to. Co je to nejzásadnější, co Ti terapie se mnou přináší?Že se věci dají změnit a to hodně. V sedmnácti si mě po rozsáhlých testech zavolala psychiatrička a řekla mi, že budu pravděpodobně trpět závažnými depresemi celý život. Že to někdy bude lepší a někdy zase horší, ale bude to tam. Připravila mě na možnost, že se léků nikdy nezbavím.To je myslím hodně důležité na začátku léčby, aby člověk vzal na vědomí závažnost svýho onemocnění, přestal ho popírat a naučil se pracovat s tím, co má. Ale není dobrý se na tom zaseknout. Já se s tím smířila natolik, že jsem zavřela všechny dveře k úplnému vyléčení.Jsem velký praktik a vždycky se snažím maximálně se ochránit. Vytvořím si plán, jak danou situaci zvládnu a nenechám se překvapit nečekanými zvraty. Jenže tím si taky zavřu všechny možnosti, které mi můžou pomoct.Nepovažovala jsem za možný, že bych se někdy cítila fakt dobře a fungovala jako normální člověk. A hele, jde to! Přišla Monika a já jenom valim voči. Tuhle mi jedna kamarádka řekla, že by chtěla umět žít jako já „tak nějak šťastně“. Cože jako já?! Jako fakt?! Hustý… Janča našla ještě další způsob, jak své emoce využít ke svému prospěchu. Vkládá je do svých kreseb a může to naučit i vás, které baví malovat a vás, kteří jste vždycky chtěli malovat, ale někdo vám kdysi řekl, že to neumíte. Jak na to najdete v jejím e-booku ZDARMA Jak snadno přetvořit stres v krásnou kresbu. Jsem vděčná téhle terapii za to, co umí, a že já můžu být tím, kdo to přináší lidem. Dojímá mě, když vidím, co je možné a jak se mění lidské životy nejen těch, kteří se rozhodnou uzdravit svůj vnitřní svět, ale i jejich blízkých. Můžete to mít i vy! „Dnes vím, co je příčinou bolesti v mezilidských vztazích a jak ji účinně léčit. Vnímám jako své poslání učit lidi, jak léčit své dětské já a žít spokojenější a radostnější život.“ Už několik let pracuji i s dětmi. Právě na nich vidím, jak už v útlém věku začínáme být ve vleku nevědomých vzorců chování a bojíme se být sami sebou a to se mi daří měnit. Dnes jsem přesvědčená o tom, že uzdravení dětí v nás, výchova dětí ke svobodě a respekt jejich jedinečnosti, jsou cestou ke zdravým vztahům a tím i zdravé společnosti. http://monikanisznanska.cz )
Nacházíme se v druhém nejvíce transformačním období za posledních 2000 let. Protože energie planety sílí, a tlačí na nás, abychom se zbavili přebytečné zátěže emocí, vzteků a smutků, beznaděje ale především starých myšlenek, které nám tvořily stále stejné neúspěšné nebo bolestivé situace, je třeba tyto staré věci uvolnit, vytlačit a především na nich pracovat. Jak jste mne mohli vidět v Příznaky transformace, otevřela se slunovraten a novoluním brána, kdy toho můžeme hodně změnit. Jak energeticky, tak fyzicky. ❓Čím můžete změnit starou realitu, aby už se neopakovala?⁉️ 1. Tzv. Všímáním. Zní to jednoduše, že, ale je to tak. Tím, že si uvědomujete, uvědomujete staré programy, stávají se méně a méně silnými a slábnou. Zvědomnění a vyfouknutí programu je moc fajn. Netrestejte se, neviňte se za staré programy, ani jim nevěnujte více pozornosti, než je nutné. Teď tu byly, odhoďte je vizuálně i dechem pryč. 2. Bez fyzického vědomého cvičení staré programy přežívají. Ano, je to tak. Je třeba staré programy dát z fyzického těla pryč. Můžete jej dát pryč jógou, thajskými terapiemi, čikungem, tai cchi, oshovými dynamickými meditacemi apod. Velice zásadní věc je, že: Cvičení v tělocvičně, běh, lezení na skálu, turistika, ani plavání vám tuhle změnu nepřinese. Stará učení dobře věděly, proč byly vytvořeny vědomé cviky, rituály a pracovaly s energií. Pokud nemáte jak dělat jógu, objednejte si na dva roky členství v Omlazující józe, je to nejoblíbenější online kurz ze všech mých kurzů:Http://www.ritualyomlazeni.cz 3. Dech, dech, dech! A nejlépe Pranajama. Jak zacházet s dechem se učíme také v Online Omlazující józe, ale můžete se jej naučit i v živých pravidelných lekcích, pokud jste z Ostravska, v červenci 15/7 už se rozbíhají pravidelné lekce. Sledujte rozvrh na www.vivaostrava.cz . 4. Meditace - ano, přichází už na řadu. Řízená meditace u ohně, tak jak jsme to dělaly na víkendovém workshopu Znovuzrozená, zapálily jsme oheň a odhazovaly jsme semínka programů. Nejdříve je třeba zbavit se starého a poté se úplně uvolnit a začít tvořit nové. Buď si vytvořte novou JANTRU (budeme tvořit na workshopu Znovuzrozená i na workshopu Rituály Omlazení), a nebo ještě lépe meditujte a představujte si své nové já, svůj nový svět, novou realitu. Nemusíte si dávat pozor na svou fantazii. Čím více ji popustíte uzdu, tím lépe! Pozor, jedno bez druhého nejde. Je třeba nejprve opustit své staré programy a staré já, a potom se vydat do nového. Máme na "to" parádních 20 dní Máme na vytvoření své nové reality, zbavení se starého a vytváření nového 20 dní, od dnešního novoluní až do úplňku v Kozorohu, který nastává 5. 7. 2020, který bude hodně o hmotném světě a nastavení nového systému. Ať už vašeho osobního systému, nových návyků, nového života, nové rovnováhy mezi prací a odpočinkem. Také to znamená, že budete měnit i svůj běžný život. Zlepšovat jej krok za krokem. Upravovat poměry dávání a braní, dávat lásku sobě i druhým, každý krok by měl směřovat k humánnímu zacházení s lidmi, dětmi, a vším živým, používání ekologických řešení. A přidejte radost, humor a vděčnost. Autorka článku: Renata Gulabi Ptáčníková http://www.ritualyomlazeni.cz Jsem autorkou Rituály Omlazení, a Omlazující jógy. V současné době tvořím novou audioknihu Vědomé Podnikání. Thajské terapii se věnuji již 8. rokem. Studuji je u Nikolaose Christudoulou (GR), a u velkého mistra thajských terapií v Chiang Mai, Pichesta Boothome v Thajsku. Jsem učitelkou Radža Jógy a mým Mistrem je Svamiji Mahéšvarananda. Práce s energií využívám především pro svůj vlastní život, jsem nositelkou energií Džuny Davitašvili a Reiki od Mistra Borise Tichanovského (RU). Kromě Thajských Terapií se věnuji tvorbě marketingových kampaní, a obsahovému marketingu v mé firmě Perspective Relations. Jsem také nadšenou inovátorkou celospolečenských témat a spoluorganizátorkou konference TEDxOstrava. Nejradši jsem maminkou. )
Setkávám se v praxi se 2 skupinami lidí. První z nich má za sebou častokrát dlouhou zkušenost s osobním a duchovním rozvojem. Není to zdaleka první terapie, na kterou přišli. Vlastně tak trochu přebíhají od jedné ke druhé, vymetají semináře a o množství přečtených knih ani nemluvě. Přijdou s očekáváním, že konečně TEĎ tady ODE MNĚ získají to „spásné“ řešení. A pokud možno co nejrychlejší samozřejmě, když už tomu obětovali tak dlouhou dobu. Tato skupina už nepotřebuje pomoc zvenku. Naopak! Má dostatek informací pro to, aby si dokázala pomoci sama a je to v podstatě v téhle chvíli jediná cesta. Všechny ty nasosané informace je potřeba začít ŽÍT! Tito lidé často (aniž by o tom věděli) zneužívají osobní rozvoj jako únik od svých skutečných hlubších problémů a v realitě nechtějí udělat žádnou změnu. Pokud cítíte, že jste v téhle skupince, hlavně už proboha nic nečtěte, nic neanalyzujte a jděte se místo toho projít do přírody. Pak je tady ale druhá skupinka lidí, která potřebuje podat pomocnou ruku jako sůl, ale stále se o ni stydí říct. Tato skupinka v sobě nosí přesvědčení: „Všechno bych měl(a) zvládnout sám(a).“ „Měl(a) bych si vědět se vším rady.“ Když jsme byli malí a něco nás trápilo, rodiče nám většinou dávali najevo, že to není důležité (Co by taky mohlo trápit dítě, že?), a tak jsme si zapsali, že naše pocity, které nás sužují nejsou důležité a druhé bychom neměli obtěžovat. Mnoho lidí stále v podvědomí nosí přesvědčení, že říct si o pomoc je ponižující a je to projevem slabosti. Co když je to ale přesně naopak a říct si o pomoc, když opravdu nevím „kudy“ je projevem velké vnitřní síly? Když nás bolí zub, ani nepřemýšlíme, jestli jít k zubaři a okamžitě jdeme, ale když nás dlouhodobě bolí duše, častokrát máme pocit, že to není objektivní bolest. Kdy si tedy říct o pomoc? - když jste až po uši ponořeni v neustálém řešení svého problému – nemáte nadhled a nevidíte východiska, - jestliže se několik týdnů, měsíců i let “točíte v kruhu” – opakovaně se vám vrací stejné situace a vy nechápete proč a neumíte s nimi zacházet, - sužují vás myšlenky, které nejste schopni ovládat, - zažíváte nepříjemné pocity a stavy a nedokážete odhalit proč – patří sem i „nevysvětlitelné“ úzkosti, strachy, stažené žaludky, bušení srdce, zimnice apod., - reaguje vám psychosomaticky tělo vleklými či nárazovými zdravotní obtížemi – často se vracející virózy, ženské obtíže, problémy s menstruací, u mužů třeba problémy s erekcí, vysoký krevní tlak apod. Jednoduše řečeno, pokud dlouhodobě CÍTÍTE, že potřebujete pomoct, ale máte strach si o ni říct. Vezměte kousek odvahy a ten krůček udělejte, protože už jenom tento krok a fakt, že se můžete někomu svěřit (častokrát poprvé v životě) je velmi úlevný, osvobozující a uzdravující. Ano a bývají případy, kdy se tyto skupinky překrývají. Pak není nic snazšího než zajít k někomu, kdo vás svou prací oslovuje na jedno sezení. Zkušený terapeut odhalí hned, v jaké jste fázi a pomůže vám nastavit cestu, jak z toho ven. Autorka článku: Lucie Valchařová Koučka, terapeutka a průvodkyně na cestě k životní změně Telefon: 774 547 347Adresa: Nálepkova 14/197, 637 00 BrnoWeb: www.lucievalcharova.cz Facebook: https://www.facebook.com/valcharova.lucie/ )
V roce 2000, kdy jsme začali vnímat nový začátek, kdy nastala přelomová doba, v roce 2020 začíná nový začátek v hmotě a v rovnováze. A kdy jindy, než o jeho Slunovratu, v čase jeho poloviny. Možná, to pro naši mysl není až tak důležitá informace, určitě se do jeho víru dostaneme i tak. I tak vám napíšu svůj zajímavý vhled na Slunovrat 2020, který jsem přijala tento týden. Tématem nového počátku je ROVNOVÁHA. 20 : 20 Protože svými myšlenkami, rozhodnutími a činy tvoříme naši realitu, tak energie, aktivity a svá těla jsme připravovali energeticky i aktivně od roku 2000. Rok 2000 byl skutečně velkým přelomem, byl to nový energetický počátek, ve kterém jsme dostali šanci vytvářet lepší svět pro všechny. Planeta Země a všechny světelné systémy vesmíru začaly vysílat a přijímat více světla, a to se promítlo na našich tělech, životech i skutečnostech. Rok 2020 je počátkem ve hmotné realitě, což znamená, že po jeho aktivaci Slunovratem, se všechny jeho energie zhmotní mnohem více. Počátek může nastat pouze v bodě 0, v bodě rovnováhy. Pro koho je tento Slunovrat velmi důležitý? Pro všechny, kteří začínají tvořit aktivně nový svět, tvoří jej novými přístupy na základě rovnováhy a novými projekty, které vychází ze srdce, a jsou v souladu s přírodou. Nový počátek ve fyzické realitě vychází z nového počátku, z bodu rovnováhy, který nastane 20.6.2020, v den důležitého slunovratu. Tento bod rovnováhy se dotkne všech pólů, protikladů, aspektů i elementů. Velké téma: harmonizace ženského a mužského elementu, tvoření v páru Slunovrat otevře velké téma tvoření v páru, a projekty, firmy, které jsou takto tvořeny budou mít zelenou. Zelenou nejen obrazně, ale i fyzicky, protože energie napomáhají projektům, které jsou udržitelné pro planetu Zemi, pro přírodu. Podnikání, zákonodárství, struktury a nové objevy poběží jako po másle pod "zeleným" vlivem srdce, přírody a rovnováhy. Konkrétně na státní a mezistátní úrovni je to podpora zemědělských ekofarem, nazeleňování, legalizace a odkrývání starých mouder, bylinkaření, zdravé živé stravy. V mnoha zemích bude tlak, petice a "sametové revoluce" pro změnu zákonů např. bylin, plastů apod., odkrývání pravd ve státních sférách. U jednotlivců např. tvorba zahrádek na balkóně, sběr dešťovky, čištění lesa, louky pro včely, včelařské projekty, odběr biobedýnek, snižování odpadu, lokálnost apod. Málo z nás žijeme v rovnováze, ještě stále rovnováhu hledáme a snažíme se vyvažovat rodinu a práci, samotu, sdílení, aktivitu s pasivitou. Rovnováha patří do Manipura čakry (čakra v oblasti pupku), kde hoří posvátný oheň Agni, bez kterého nelze rozhořet srdce a srdeční čakru, není síla pro tvorbu, je nízká sebedůvěra a vůle, může přetrvávat stagnace a strach udělat nový krok ke změně nebo novým způsobům konání. Celý rok 2020 se rovnováhu budeme učit, a tenhle rok ji bude zároveň učit nás. A to fyzicky. Potřebujeme rovnováhu i ve fyzickém těle, to znamená, že je ji opravdu třeba žít. Kdo stále ještě nevěnoval pozornost vědomému cvičení, procházkám v přírodě, čištění čaker např. v józe, tai dzy cuan, chi kung, apod. měl by začít. V tomto období můžete pociťovat tlaky u srdce, nevraživost, pocit tlaku, únavu. Harmonizace mužského a ženského aspektu může způsobovat pocit: 1. absolutní nevraživost na vašeho partnera2. nedůvěra k mužům, ať už podvědomě nebo vědomě3. hádky, jako byste měly PMS4. vztek, lítost, pocit tlaku5. události ve vašem životě jako by gradovaly, a nebo rychleji se střídaly období horších událostí a období hezkých (nic mezi tím)6. občasné pocity vděčnosti a nadhledu7. možnost uvidět a ucítit staré emoce, které se otevírají nyní, abyste je mohli odevzdat a opustit.8. Vnímám tohle období i jako okamžiky pravdy, stará realita se nám ukazuje více, než normálně, je třeba si pravdu o sobě a ostatních uvědomit, přiznat a jak říká Eckhart Tohle, buď situaci změňte, nebo z ní odejděte. Veškeré cesty změn a "malých revolucí" by měly být evidentní, jasné, přímé, konkrétní, ale také mírové a humánní. Stagnace nás nezavede dopředu. Jak tuto dobu můžeme podpořit? Energie může gradovat, proto doporučuji v tomto období až do slunovratu: 1. začít s novými projekty, uskutečňování svých snů2. ukončit a opustit vše co je destruktivní pro vaši duši i tělo (strava, staré myšlení, staré návyky apod.)3. hlídat si myšlenky a emoce, ještě více než předním se dívat dovnitř4. zpívat mantry, dělat jógu (více než dobře dělá i Online program Omlazující jóga, ve kterém jdeme dopředu všechny společně)5. pobývat v sauně, u ohně, v přírodě, každodenní procházky v přírodě6. více mluvit s partnerem a jít do otevřenosti a dívat se, co vás zraňuje, proč se vás to dotýká a "koho" se to dotýká7. začít jíst zelené potraviny (sama používám greenways - mohu objednat i pro vás)8. pomalu zahajovat nový způsob myšlení, denní rytmus upravit tak, aby byla ROVNOVÁHA MEZI PRACÍ A ODPOČINKEM, rovnováha mezi polaritami. 9. upravit dům, byt, prostor kolem sebe, nebát se ho CELÝ ÚPLNĚ PROMĚNIT A ZREKONSTRUOVAT, přijmout více rostlin a světla do svého prostoru. Přeju vám nádherný čas, brzy napíšu další řádky a můžete se těšit na živé vysílání 20/6/2020 ve 20:00 na portále Příznaky Transformac S láskou, Gulabi Autorka článku: Renata Gulabi Ptáčníková http://www.ritualyomlazeni.cz Jsem autorkou Rituály Omlazení, a Omlazující jógy. V současné době tvořím novou audioknihu Vědomé Podnikání. Thajské terapii se věnuji již 8. rokem. Studuji je u Nikolaose Christudoulou (GR), a u velkého mistra thajských terapií v Chiang Mai, Pichesta Boothome v Thajsku. Jsem učitelkou Radža Jógy a mým Mistrem je Svamiji Mahéšvarananda. Práce s energií využívám především pro svůj vlastní život, jsem nositelkou energií Džuny Davitašvili a Reiki od Mistra Borise Tichanovského (RU). Kromě Thajských Terapií se věnuji tvorbě marketingových kampaní, a obsahovému marketingu v mé firmě Perspective Relations. Jsem také nadšenou inovátorkou celospolečenských témat a spoluorganizátorkou konference TEDxOstrava. Nejradši jsem maminkou. )
V tomto krátkém textu bych se s vámi chtěl zamyslet nad tím, jak přistupujeme ke své práci v dnešní době, kdy přetrvává nouzový stav. Z tohoto pohledu je jedno, zda jsme zaměstnanci, podnikatelé či OSVČ. Velmi často slyším z mnoha stran, jak je nemožné v tuto dobu vykonávat svou profesi kvůli vládním nařízením. Umím si představit, že mnozí z vás zažíváte velmi náročné chvíle a přemýšlíte o budoucnosti. Hlavou se vám honí myšlenky, zda budete mít zajištěnu práci, až vše skončí a vy z vás, co podnikáte, přemýšlíte mnohdy nad tím, jak firmu udržet nad vodou a zabezpečit práci svých zaměstnanců, než tato doba pomine. Rád bych vám ukázal ještě jeden pohled na celou situaci. Jde o to, že každý z nás vykonává nějakou profesi, kterou jsme si vybrali. Můžeme pracovat jako účetní, elektrikář, zedník, ekonom, kadeřnice, finanční poradkyně nebo učitel. A abychom tuto profesi mohli vykonávat, věnovali jsme nemalé úsilí na učení, abychom v tom byli opravdu dobří. Není škoda tento talent a naše umění nechat ležet ladem? Vydělávání peněz a nemožnost pracovat jsou dramaticky rozdílné věci. Možná nyní nemůžeme otevřít své provozovny, ale to neznamená, že nemůžeme pracovat. Pokud jste dobří třeba na finanční poradenství či účetnictví, můžete sousedům nabídnout zpracování daňového přiznání za poloviční cenu nebo dobrovolný příspěvek. To samé platí i pro řemesla. Můžete třeba sousedům pomoci opravit auto, nebo postavit plot, učit někoho za mírnou cenu třeba jazyky, než se situace uklidní. Tento nový přístup k vlastní práci nese mnoho výhod. Jednak si můžete vydělat aspoň nějaké peníze, můžete rozšiřovat základnu svých klientů (které byste možná nikdy nezískali) a současně si udržovat svoji profesní dovednost. Abych nehovořil pouze o teorii, já například poskytuji psychoterapii zdarma nebo dobrovolný poplatek přes online platformy (Skype, Messenger atd.), než pomine nouzový stav. Nikdo vám nemůže (až na pár výjimek) zakázat poskytovat vaše služby, energii a talent druhým za podmínek, které pro vás budou akceptovatelné. Mnozí z nás se musí naučit dělat svoji profesi jinak. To ale neznamená, že ji nemůžeme dělat vůbec. Co myslíte? PS: Také mne napadá využít tohoto času na dobrovolnické akce (například sázení stromků) a pojmout to jako příležitost k firemnímu teambuildingu. Naučíte se nové věci a možná získáte i nová přátelství. Autor článku: Mgr. Ivo Kotek, MBA - www.ivokotek.cz Od roku 2007 se věnuje terapeutické, konzultantské a lektorské činnosti. Zaměřuje se jak na psychosociální výcviky, koučování, tak i individuální terapie. Současně vede tréninky efektivní komunikace, leadershipu či time managementu v komerční sféře. V předchozích letech působil na různých manažerských a obchodních pozicích v nadnárodních společnostech. Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem autora Ivo Kotkem. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autora k jeho uveřejnění. )
Všichni vědí, že cikáni mají blízko k tajemnu. Umí věštit, cítí věci, které jiní nepoznají a rozumějí přírodě. V čem jejich schopnosti tkví? Prozradím vám několik jejich tajemství. Cikánská tábořiště, plná barev a hlasité hudby bývala kdysi v každém druhém koutu přírody. Orientální krása, kultura a jinakost, jejich styl života a nespoutanost vzbuzovala strach, ale zároveň i zvědavost. Málokdo dokázal tak přesně předpovědět věci budoucí, jako cikánské vědmy pestrobarevně oblečené do sedmi vrstvených sukní. Odkud čerpaly svoje tajemné znalosti, dnes už nikdo neví, ale přesnost jejich věšteb byla neobyčejná. Těžko lze znát všechny taje tohoto národa, ale i dnes se vyplatí vyslyšet poselství jejich tradic a toho, co z nich nás může na něco upozornit. Nemálo znalců romské kultury se i dnes shodne na tom, že romské pověry platí a fungují dodnes. K čemu slouží cikánské amulety? Nemalé oblibě se i dnes někde těší romské amulety. Jejich tvorba je svázaná s některými starými tradicemi. Tyto amulety mají nejenom pomáhat při magických rituálech, ale také chránit před neštěstím, nemocemi a v neposlední řadě i před falešnými obviněními. Amulety většinou bývají malé předměty, nejčastěji figurky. Také je nazývají bengíčky, čili ďáblíčky. Bývaly obvykle vytvářeny z vosku a dřívek. Vědmy do nich přidávaly i vlasy člověka, pro něhož byly vytvořeny. Ze slepičího peří jim umně vytvářely i ocásky. Romové nicméně sami pro sebe využívali talismánky zřídka. Nejčastěji je vytvářejí na zakázku za peníze. Když cikánka vycítila, že na hospodářství, či dům, byla hozena kletba, nebo uhranutí, krávy nedojily, dobytek neprospíval a hynul, obvykle požádala hospodyni o vajíčko, obešla s ním všechny kouty a rozbila jej. Měla takto zrušit uhranutí a zajistit domu zdraví, hojnost a požehnání. V Rusku se tato tradice dodržuje dodnes. Čeho se také Romové obávali? Kromě potkání zrzavého člověka bylo špatným znamením pro Romy i soví houkání – symbolu zemřelých. Považují jej za předzvěst smrti. Stejnou symboliku pro ně nese vytí psa, havran, který sedí na střeše domu, či koňské ržaní. Naproti tomu netopýr přináší štěstí a úspěch a věští nadcházející hojné a spokojené období. Dobré časy pro Cikány předpovídá dokonce i nalezení uhynulého a seschlého těla netopýra. Vložili jej do torby, a nosili pro štěstí a hlavně pro přivábení bohatství. Někteří „mumii“ nosívali všude s sebou a často si obmotávali netopýřími křídly i bičíky na popohánění koní. Na zajištění zdraví a ochranu dětem, šili malé plátěné sáčky, do kterých vkládali kousek železa a mocné ochranné byliny. Amulet věšeli dětem na krk, či vkládali do kolébky. Velmi cenným talismanem byl šátek, kterým se zemřelým vázala brada. Takový šátek chránil majitele před falešnými obviněními a nebezpečím. Předzvěstí přílivu peněz byl kůň válející se v trávě. Romové věřili, že zvířata mají svoji duši. Hodně zvířat jim přinášelo štěstí. Pověstná je třeba ještěrka, která probudila spícího cikána, když se k němu plazil had. Ale zabití ještěrky, stejně tak i ptáka mělo přinést hrozbu úmrtí dítěte toho, kdo zvíře zabil. Smůlu přinášelo také zabití hada, před nimiž se ale celé tábořiště chránilo. A jak? Obcházeli jej se zapálenými bylinkami, či s kadidlem. Takto uzavřený magický kruh zároveň bránil své obyvatele i před jinými nezvanými hosty. V cikánském snáři se dočteme o tom, že viděti ve snu hada nosí spory, hádky a problémy. Kdyby snad někdo, nedej Bože zabil žábu, přivolal tím bouře, a vytrvalé deště. A co se také nemělo, či nesmí, pod hrozbou neštěstí a ztrát? Pokud někdo zemře, nehodí se hvízdat, ani se prohlížet v zrcadle. Ráno se nemělo vycházet před vůz, či stan, nebo dům s prázdným vědrem v ruce. A pokud už to muselo být, raději obcházeli příbytek zezadu. Romským dětem se obvykle dávala tři jména, z toho jedno znala pouze matka dítěte. Mělo to tak být na ochranu dítěte před démonickými silami. Věřilo se, že pokud by znaly jméno dítěte, mohly ho spoutat, uvalit na něj šílenství, nebo jiná neštěstí různého druhu. S nebožtíky se chodívala rozloučit celá rodina. Všichni se také kromě rozloučení, omluvili i za veškeré hádky a nedorozumění, která se mezi nimi kdy odehrála. Kdyby tak neučinili, riskovali by, že se duch nebožtíka vrátí a pomstí se jim. Za důležité také považovali nalití vosku do nosu zesnulého. Tím zajišťovali, že do jeho těla nevejde démon a nebude škodit živým. A jak na uhranutí? Uhranutí rozpoznaly cikánky podle toho, že postiženého začala náhle bolet hlava. Jemu se pak mělo plivnout nečekaně do tváře tak, aby se lekl. Pokud to nezabralo, používali cikánky ohořelé dřívko, které hodily do vědra s vodou. Když vyplavalo na hladinu, byla to známka toho, že postižený byl uhranut a muselo se jednat. Stačilo dojít na nejbližší křižovatku, otočit se třikrát doleva, poté požádat o zbavení všeho zlého, hodit hrst soli přes levé rameno, symbolicky oprášit ruce s dupáním nohy, odejít a už se neohlížet. A co říci na závěr? Romové byli a někde dosud jsou doposud národem velmi spjatým s přírodou. V přírodě nejčastěji konali své obřady a magické rituály. Lesy a háje byly pro ně chrámem božím. Možná měli odlišné pojetí světa. Jestli věříme, či nevěříme v jejich poznatky a tradice, vždy je dobré pokusit se porozumět alespoň střípkům jiné kultury, zvláště potom takové, která do jisté míry nějak ovlivňuje i tu naší. S láskou, Helen Stanku Autorka článku: Helen Stanku http://www.dobrakartarka.cz/ Pocházím ze starobylého rodu, ve kterém nebyla nouze o kartářky, mágy a vědmy. Z rodiny kde se dědí řemeslo, ale především otevřená 7. a 6. čakra. S kartami je dobré se spřátelit. Karty potom oplácejí s láskou a ukazují okolnosti, které se později stanou. „Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energii člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás. Žádný výklad není zbytečný. )
Strana 7 z 19
Více videí