Horoskopy 2022 Martin Pávek Tipy na výlet Ramona Siringlen

Záhady, historie a UFO

Keltské léčitelství - druidé léčili pomocí práce s energií

Keltské léčitelství - druidé léčili pomocí práce s energií

Podle keltské víry souviselo vše se vším. Úzký vztah spojoval navzájem ducha a hmotu, člověka, přírodu a vesmír. V rovnováze muselo být udržováno energetické proudění pociťované všemi bytostmi. Důležitou úlohu měla vnitřní rovnováha. Keltský léčitel zastával funkci stejně jako šaman. Musel patřit k nejsilnějším osobnostem v celém svém okolí, jinak by byl sám v ohrožení. Člověk má dvě mozkové hemisféry: pravá polovina mozku je příslušná pro intuici a kreativitu. Pro kelty pravá polovina mozku hrála důležitou roli. Levá hemisféra je příslušná pro analytické myšlení. Již v době rozkvětu římské a řecké kultury došlo k přeceňování levé hemisféry mozku, které trvá dodnes. Od mládí se učíme, že je mnohem důležitější umět dobře počítat než malovat obrazy plné fantazie. Přecenění levé hemisféry vede k nerovnováze mezi logickým mužským myšlením a ženským intuitivním jednáním. Ústředním bodem v myšlení druidů byla právě rovnováha všeho se vším, co existuje. Nejen v dnešní, ale i v keltské době byli lidé v nebezpečí, že se stanou obětí myšlenkového zmatku a tím ohrozí svoje zdraví. Druidská medicína je energetické lékařství. Keltští léčitelé pohlíželi na negativní myšlenky jako na „zloděje síly“, kteří člověka okrádají o životní energii. K pevnějšímu zdraví nás podle druidů vede pozitivní myšlení, které muselo být ctností každého druida. Jinak by léčitelské schopnosti Keltů takového rozvoje nedosáhly. Kladné myšlenky nám mohou pomoci jen tehdy, pokud je učiníme reálnými cíli. Úspěch nakonec přináší kombinace myšlení a jednání. Je důležité povýšit tyto „pozitivní rituály“ na zvyklost, každodenní rutinu. Staří mistři přišli na metodu, která spočívá v tom, že jakmile v mysli nastane negativní věta, okamžitě proti ní postavíme větu pozitivní. Druidové léčili v rámci rituálu. Člověk by si měl najít své klidné místo, kde se bude nerušeně věnovat myšlenkám a vjemům souvisejícím se stavem, jehož chce dosáhnout. Je to místo, kde bude nabírat sílu a energii k dobrému zvládnutí dne. Každý druid musel mít maximálně možnou duchovní a psychickou sílu, aby se mohl věnovat léčbě ostatních lidí. Kdo léčí, předává automaticky energii, ať už vědomě či nevědomě. Důležité bylo naučit se s těmito silami správně zacházet. Moc druidů byla ve velké míře založena na menší vnímavosti vůči negativním výkyvům. Tím, že se učili a cvičili existovat vědomě tady a teď, v daném prostředí a v daném čase, byli chránění proti vlivu cizích energií. Druidové si bedlivě všímali, jak okolní přírody, tak i lidí žijících ve společenství s nimi. Brzy zjistili, že život je ovládán třemi faktory: vrozenými předpoklady, prostředím a lidmi-jejich snahou vychovávat a utvářet nás podle svých představ a naším vlastním „programováním“. Druidům ve funkci léčitelů byla bližší řeč modlitby, která se pro ně stala spojovatelem s jejich nebeským stvořitelem. Útoky nepřátel i přírodních sil představovaly skutečné nebezpečí, a proto lidé žádali o pomoc bohy. V případech onemocnění se obraceli ke specifickým bohům léčení. Uzdravovací rituály se konaly skoro celý večer a byly plné nejrůznějších modliteb a vzývání. Podle druidů jsou dvě cesty, jak lze v případě nemoci žádat o pomoc někoho ze světa duchů: buď se modlí nemocný sám nebo to někdo dělá za něj. Kdo se modlí oslovuje i jiné instance v sobě samém. Rozum se obrací na duši a ego komunikuje se samotnou vyšší instancí. Důležité je, aby člověk svoji prosbu zřetelně a konkrétně zformuloval. V přítomnosti nemocného člověka nemůže dát najevo, že v jeho léčení nevěří. Tím se oslabuje jeho schopnost samoléčby. Druidové stejně jako současní terapeuti zjistili, že lidé mají sklon soustřeďovat se na záporné stránky života. Zde se léčba musí zaměřovat na obrat k pozitivnímu nazírání a vyjadřování, protože slova mohou, jak léčit, tak i nemoc vyvolávat stejně už jako samotné negativní myšlenky. Každá bylina, každý strom má podle nich kromě svého hmotného těla ještě energetickou sílu. Keltové do svého každodenního života začlenili určité prvky, tvary, znamení a materiály, o nichž byli přesvědčeni, že obsahují silné energie. Například pentagram neboli pěticípá hvězda měla Keltům poskytovat ochranu před nemocemi a zlými duchy. Pentagram nejčastěji umisťovali na prahy svých obydlí. Keltové, muži i ženy, se rádi zdobili různými šperky, které ale nesloužily pro zkrášlení, ale měly je chránit před zlými vlivy, posilovat jejich zdraví nebo jim dopomáhat ke štěstí. Keltové používali pro štěstí i talismany, které byli osobnějšího charakteru, protože měli přímý vztah ke svému majiteli. Stejně jako amulet se talisman neskládá pouze z materiálu, ale i z přání, nadějí, myšlenek a z energie, kterou ho nabijeme. Keltský kříž-je dnes zřejmě nejznámější symbol z keltské doby. Kříž s kruhem je všeobecně pokládán za symbol keltského (irského) křesťanství. Keltský kříž představuje propojení ženského a mužského principu. Kruh navíc symbolizuje Zem, na níž se veškerý život odehrává v neustálém koloběhu. Keltský kříž podporuje harmonizaci protikladů v našem životě. Síly se střetávají uprostřed, v místě styku obou částí kříže. To vede k vyrovnání energie a tím i k psychické a fyzické stabilitě. Srdce s keltským uzlem-je symbolem nejen čisté lásky, svazku dvou lidí, ale také zmatků a podrážděnosti, s nimiž se lidský pár na společné cestě střetává. Těžkosti ve vztahu se dají zvládnout pouze společným úsilím. Propletenec tohoto uzlu se zdá být složitý. Partneři ho mohou rozetnout jen v případě, že potáhnou za stejný konec. K tomu jim má tento amulet dopomoci.  Aby měli Keltové dostatek síly a zachovali si přízeň bohů, čerpali muži i ženy energii ve zvláštních čtvercových valech zvaných ohrady. Ve vnitrozemském keltském světě v Porýní a našich zemí nalezneme doklady o posvátných místech kultovního charakteru, vymezených plotem, ohradou nebo příkopem, většinou zcela jednoduchým. Často to však byl jen kus země, kde byl háj s posvátnými stromy nebo určitý strom či jen kůl. V celém keltském světě v místním názvosloví je rozšířeno slovo Nemeton. Nemeton označoval posvátný les, ohradu, kultovní místo. Některé ohrady se dochovaly i v severní části Kletě a na Jiříčkově vrchu. Keltské ohrady nesloužily pouze k modlitbám během keltských svátků, ale také k meditacím a léčbě různých nemocí. Druidové znali mnoho léčivých bylin, které nasazovali proti určitým nemocem. Byliny se podávaly nejen jako lék, ale také ve formě odvaru čaje nebo se nosily na těle ve formě amuletu. Energetický zdroj rostlin člověku poskytuje informace, které může využít jako podněty k samoléčbě. Podle druidů měli rostliny své duše, které byly obecně označovány jako Dévové. Slovo Déva pochází ze sanskrtu a znamená „nebeská bytost“. Duše rostliny zprostředkovává člověku vazbu s přírodou. Druidové vykonávali posvátné rituály, při kterých mělo docházet ke sladění lidského ducha s duchem rostliny. Ke sběru samotných rostlin docházelo časně ráno, kdy sběrač vyšel na lačno, při sběru mlčel a soustředil se pouze na hledané byliny. Jeho smysly byly dostatečně odpoutány od každodenního shonu, a proto se tak mohl co nejvíce sbližovat s říší duchů rostlin. Prostí lidé se na sběr vydávali většinou nazí nebo pomalovaní, aby je duchové rostlin mohli pokládat také za duchy. Na druhé straně druidové svým bílým oděvem dávali duchům najevo, že jsou osoby zasvěcené do tajemství přírody. Nejoblíbenější rostlinou Keltů bylo jmelí, které je symbolem vědění a síly. Znalosti druidů o léčivých účincích jmelí se předávaly z generace na generaci a staly se součástí lidového lékařství. Jmelí bylo po staletí aplikováno při epilepsii, neplodnosti, psychickému a fyzickému vyčerpání, při potížích krevního oběhu a k podpoře imunity. Pro druidy bylo jmelí klíčem k nadpřirozenu, jehož pomocí navazovali kontakt s božskými silami. Jmelí samo o sobě je protikladnou rostlinou: je symbolem plodnosti, ale i smrti, protože je zároveň léčivý prostředek, ale i jed (připravovat lék může jen odborník přes bylinky). Keltská kultura sice již dávno zamlkla, ale přesto se v dnešní době obnovuje její tradice. Lidé se v nejrůznějších koutech země opět hlásí ke Keltům, jejich kultuře, zvykům i tradicím. Vznikají keltské spolky a sdružení, které podporují keltskou kulturu. Tento návrat zapříčiňuje současná krize hodnot, která panuje na celém světě. Zápasíme s přírodou místo toho, abychom si ji vážili stejně tak, jako si ji kdysi vážili Keltové. Jak říkali staří druidové: „člověk je neoddělitelnou součástí svého okolí, země, vody, skal, stromů, tedy celé přírody…“. Ne nadarmo se říká, že Keltové byli jedním z posledních národů v Evropě, který dokázal žít ve skutečném souladu s přírodou. Čerpali z ní sílu, hledali v ní zdroje na vyléčení řady nemocí prostřednictvím různých rostlin, bylinek, menhirů a energie tryskající z Matky Země. )

Den svatého Valentýna ve světě jak ho neznáte

Den svatého Valentýna ve světě jak ho neznáte

Svátek všech zamilovaných nebo-li svatý Valentýn každoročně připadá na 14. února. Dvojice zamilovaných si po celém světě předávají dárečky a užívají si hezké společné chvilky. V Čechách se tento den začal slavit teprve po roce 1989, v jiných evropských zemích má ale delší tradici. V Anglii lidé v minulosti věřili, že právě 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice, kteří jsou známí tím, že celý život zůstávají v jednom svazku. Slované slavili polovinu února jako slavností tzv. „ptačích svateb“, protože již v tomto čase se vracejí někteří ptáci z teplých krajin, namlouvají se a začínají stavět hnízda. Ve Skotsku se zase každoročně pořádá festival, na kterém si mladí lidé losují z klobouku jméno svého protějšku, se kterým pak musí protančit následující večer. Podle jiného skotského zvyku se zase Valentýnem nebo Valentýnkou stane první člověk, do kterého dotyčný ten den náhodou narazí na ulici. Existují dvě hlavní pověsti o tom, kdo byl vlastně svatý Valentýn. Podle první byl Valentýn velmi počestný a moudrý mnich, který žil ve starém Římě. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař, který si ho povolal k sobě do paláce. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k jeho vědomostem. Posteskl si jen, že se Valentýn nemůže stát jeho přítelem, protože věří „těm pověrám“, kterými myslel křesťanství. Valentýn se ovšem ohradil a za bláhového označil císaře. Ten proto nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na vzpurného mnicha dohlížel. Valentýn se tedy dostal k prefektovi domů, kde se setkal s jeho krásnou, ale nevidomou dcerou. Astorius ho přitom požádal, zda by se nemohl za dceřin zrak pomodlit, když je jeho víra tak mocná. Valentýn to z lásky k mladé dívce udělal a zázrak se opravdu stal - zrak se jí vrátil. Zpráva o této události se velmi rychle rozšířila a brzy si o ní povídal celý Řím. Pohané ovšem odmítli na zázrak uvěřit, vtrhli do prefektova domu, Valentýna zajali a za městem popravili. Druhá legenda vypráví o tom, jak svatý Valentýn porušil císařský zákaz a oddával římské vojáky. Císař Claudius II. (historicky doložený vládce, známý také jako Claudius Gothicus II.) byl totiž velkým válečníkem a velmi mu záleželo na síle jeho vojska. Vojákům proto zakázal ženit se a zakládat rodiny. Obával se totiž, že ženatí válečníci se budou chtít usadit a odmítnou jít do boje. Valentýn, který byl knězem, se však tohoto nařízení nebál a tajně oddával zamilované páry. Jednou byl ovšem u obřadu přistižen a skončil v žaláři. Pověst vypráví, že u dveří jeho cely se pal začaly objevovat drobné dárky a přáníčka od těch, které oddal. Byly to důkazy víry v sílu lásky. Žalářníkova dcera uvězněného Valentýna často navštěvovala a ten se do ní zamiloval. V den popravy, 14. února, jí zanechal dopis nadepsaný „Od tvého Valentýna“. Obě pověsti odkazují do doby kolem roku 269 našeho letopočtu, ale vznikly až mnohem později. Jedna z nich se objevila někdy na přelomu 6. a 7. století ve spisu s názvem Akta svatého Valentýna. V 8. století ji pak anglosaský benediktinský mnich Beda Venerabilis (Beda Ctihodný, Svatý) doplnil o druhou a obě zahrnul do svého díla MARTYROLOGIUM VENERABILIS (Životopisy světců). Kolem roku 1260 sepsal italský dominikánský mnich Jakub de Voragine, jednu z nejčtenějších knih středověku-Zlatou legendu (Legenda Aurea). Ta obsahovala velmi stručný životopis svatého Valentýna, podle kterého měl tento mučedník v roce 280 odmítnout před císařem Claudiem popřít Krista, a byl proto odsouzen k trestu smrti. Patronem zamilovaných se stal roku 1383 díky britskému básníkovi Geoffrey Chaucerovi. Ve středověku byly svatému Valentýnovi zasvěceny hned dva římské kostely. Jedním byl SANCTI VALENTINI DE BALNEO MICCINE, druhým bazilika SANCTI VALENTINI EXTRA PORTAM. Ta byla původně pohřebním kostelem se sítí katakomb a měla jiné zasvěcení. Později byla ale připojena ke klášteru SAN SILVESTRO IN CAPITE a dochovaný výtah ze ztraceného katalogu římských kostelů ji dokonce uvádí jako „Hospital s. Valentini extra urbem“ - nemocnici svatého Valentýna za městem. Právě odtud měly být ve 13. století světcovy ostatky přeneseny do římského kostela Santa Prassede, následně prastará bazilika zchátrala. V 19. století byly v přilehlých katakombách nalezeny další kosti připisované svatému Valentýnovi, které papež Řehoř XIV. věnoval do irského Dublinu - karmelitskému kostelu na Whitefriar Street. Valentýnské tradice z jiných zemí Anglie – V 18. století bylo obvyklé, že nezadané ženy připichovaly ke svým polštářům pět listů vavřínu každý do jednoho rohu a poslední do středu polštáře s nadějí, že se jim ve snech bude zdát o jejich budoucím manželovi. Jiná varianta této tradice pro změnu ženy vyzývala, aby pokropily listy vavřínu růžovou vodou a položily je na polštář se slovy prosby „Drahý Valentýne, buď ke mně laskav a v mých snech dej mi mou lásku spatřit“. Francie – Jelikož je Francie známá jako jedno z nejromantičtějších míst světa, není žádným překvapením, že Francouzi slaví tento svátek již od nepaměti. Údajně i první Valentýnka pochází z Francie. Jejím autorem byl Karel, vévoda orleánský, který ji zaslal roku 1415 své manželce poté, co byl uvězněn v londýnském Toweru. Jinou oblíbenou valentýnskou událostí byla tzv. „loterie d amour“ neboli „loterie lásky“. Svobodní lidé volali směrem k protějšímu domu jméno osoby, po které toužili, a pokud se jim dostalo odpovědi, utvořili pár. Muži, kteří nakonec nebyli spokojeni se svým výběrem, mohli jednoduše vyměnit partnerku za novou. Takto opuštěné ženy se poté téhož dne vydaly na slavnost ohně, kde spálily obrázky a fotografie muže, který je takto zklamal. Brazílie – Protože se každý rok v průběhu února nebo března koná v Brazílii světoznámý karneval, rozhodli se Brazilci svátek svatého Valentýna vynechat. Místo něj slaví 12. června svátek „Dia dos Namorados“ neboli „Den všech zamilovaných“. Zamilované páry si v tento den vyměňují dárky v podobě čokolády, květin a zamilovaných přáníček. Den všech zamilovaných není určen jen párům, ale je také spojen s návštěvami příbuzných a společnými večeřemi s přáteli, kteří si mezi sebou rovněž dávají dárky. Dalším oblíbeným svátkem je Den svatého Antonína, patrona manželství. V tento den svobodné ženy vykonávají rituál nazývaný „simpatis“ v naději, že jim svatý Antonín přinese vysněného manžela. Itálie – Svatý Valentýn byl v Itálii původně oslavován jako svátek příchodu jara. V tento den se scházeli zamilovaní v parcích a zahradách a užívali si hudbu, procházky a čtení milostných básní. Podle tradice měly mladé nezadané ženy v tento den vstávat již za rozbřesku. První muž, kterého v den svatého Valentýna zahlédly, se podle pověsti buď měl do roka stát jejich manželem, nebo se mu měl alespoň co nejvíce podobat. Dnes si zamilované páry na Valentýna vyměňují dárky a chodí na romantické večeře. Nejpopulárnějším valentýnským dárkem jsou tzv. „baci perugina“, což jsou malé čokoládou polévané oříšky balené v papírcích s milostnými citáty v několika jazycích. Filipíny – Filipínci si svátek zpestřili jednou originální tradicí, kterou jsou hromadné svatby. 14. února si řeknou společně své ano stovky párů, a to klidně uprostřed nákupních center nebo na jiných veřejných místech. A k nim se ještě přidají již sezdané páry, které si chtějí svůj svatební den zopakovat. V roce 2012 tak bylo na Valentýna prostřednictvím hromadných svateb po celé zemi sezdáno neuvěřitelných 2000 zamilovaných párů! Japonsko – V Japonsku se svátek nese v duchu rozmazlování mužů, což je naprosto odlišné od našeho vnímání tohoto svátku. Ženy v tento den zahrnují své partnery i kamarády dárky, nejčastěji v podobě čokolády, aby vyjádřily svou lásku, úctu a společenský závazek. Zatímco na Valentýna si muži v Japonsku užívají pozornost žen, v 80. letech přišli japonští výrobci čokolád s dalším (a úspěšným) nápadem na svátek, který by byl jeho obrácenou podobou. Jedná se o tzv. Bílý den, který se v Japonsku slaví 14. března. V tento den dávají muži dárky svým ženám a přítelkyním, a to nejčastěji v podobě oblečení, spodního prádla, šperků a samozřejmě čokolád. Platí zde také nepsané pravidlo, že hodnota dárku by měla být dvakrát až třikrát vyšší než dárku, který dostal muž od ženy na svátek svatého Valentýna. Jižní Korea – Jihokorejci mají svátky v takové oblibě, že každý 14. den v měsíci slaví nějaký svátek spojený s tématikou lásky a vztahů. Začínají 14. ledna Dnem svíček, pokračuje 14. února Valentýn, 14. března Bílý den, 14. dubna Černý den, 14. května Den růží, 14. června Den polibků, 14. července Stříbrný den, 14. srpna zelený den, 14. září Hudební den, 14. října Den vína, 14. listopadu Filmový den a rok zakončí 14. prosince Dnem objímání. Slovinsko – Svátek svatého Valentýna nevnímají Slovinci ani tak jako svátek zamilovaných, ale spíše jej mají spojený se začátkem obdělávání půdy po skončení zimního období. Svatý Valentýn neboli „Zdravko“, jak jej místní nazývají, je totiž jeden z patronů jara. Jedno slovinské úsloví dokonce říká: „Svatý Valentýn otevírá brány ke kořenům rostlin“. Podle slovinských pověstí si v tomto období slibují vzájemnou lásku polní ptáci, a aby toho mohli být lidé svědkem, musí chodit bosi po polích, kde je země často ještě úplně promrzlá. Lásku a milostné vztahy tedy slaví Slovinci spíše v jiných dnech roku. Zajímavosti spojené se svatým Valentýnem Nejstarší valentýnka pochází z roku 1477 a poslala ji Margery Brewsová svému snoubenci Johnu Pastonovi. Nyní je valentýnka uchována v londýnské Britské knihovně.V USA je každoročně posláno okolo 200 milionů valentýnek. Nejdelší polibek na světě trval necelých 47 hodin, kdy se jeden thajský pár vydržel líbat přesně 46 hodin, 24 minut a 9 sekund. „Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý“.- William Shakespeare Na našem e-shopu si nyní můžete zakoupit tento videoseminář: 3 hodinový seminář v podobě videa, které si stáhnete do svého počítače. Ava vás provede důležitými milníky, které je třeba udělat, abyste začaly přitahovat do svého života ideálního partnera.Projděte si rituálem odpojení od bývalých partnerů, odpojením od kleteb a přísah, uvědomíte si, čeho se ve vztahu bojíte a získáte dobré rady jakého partnera do života vpustit a jakého ne. Zakoupením semináře přispíváte na projekt Příznaky transformace. Děkujeme. Lze zakoupit na našem e-shopu PŘÍZNAKY TRANSFORMACE. )

Původ a oslavy svátku Imbolc/Hromnice 31.1.-2.2.

Původ a oslavy svátku Imbolc/Hromnice 31.1.-2.2.

Vedle Samhainu (spojeného s příchodem zimy) a Beltainu (začátek jara) slavili staří Keltové i Slované dva další svátky – Lugnasad (svátek sklizně konaný 1. srpna) a Imbolc či Hromnice. Ten byl vnímaný jako střed mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností, spadající na přelom ledna a února. Stejně jako jiné prastaré svátky, začínala oslava Imbolc v předvečer slavného dne. Jak víme, pro Kelty a Slovany nebyl počátkem dne východ slunce, ale příchod noci. Den 1. února byl v celém keltském světě znám jako důležitý svátek roku. Imbolc, v Irsku nazývaný Oimealg, později přešel i do křesťanské tradice jako Hromnice. Imbolc byl především slavností keltské bohyně Brighid, dcery Dagdovy. Byla jednou ze tří podob trojjediné bohyně-kovářka, léčitelka a patronka umělců. V zimě vystupovala v podobě „stařeny“ (Cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí. O Imbolcu přichází její proměněna v pannu a čistou bohyni, symbolizující příchod jara a znovuzrození. Často se zobrazuje jako dívka, která vychází z ohně se svojí bílou holí, s níž bije do tvrdé země, aby v ní probudila první zárodky úrody. Kolem její hole se svíjí posvátný had, který se během noci Imbolc probouzí ze zimního spánku. Tento had je starý symbol regenerace a léčení. Dále je znázorňována i tak, že připlouvá na své labuti po svém posvátném prameni. Má na sobě překrásnou bílou róbu. Kolem jejích boků je stříbrný pás léčení a za touto bohyní se táhnou labutí křídla. Brighid má za svá zvířata labutě, hady, krávy a vlky. Její strom je vrba a jejími symboly jsou vřeteno a kolovrat. Jako taková byla všude velmi oblíbenou. Na řadě míst po celé Evropě je jí zasvěceno mnoho studní a léčivých pramenů. Její oblíbenost nezmizela ani po příchodu křesťanství, proto se mezi svatými objevila v podobě sv. Brighid z Kildare. Podle starých legend chodí tato bohyně dosud po světě, neboť mezi její nesčetné umění patří též schopnost udržovat věčný oheň keltské tradice. Proto někteří slaví Imbolc také jako svátek Bohyně keltského ohně. Součástí oslav tohoto svátku bylo také zapalování malých ohníčků před vchodem do domu. Věřilo se, že mají symbolickou moc ochránit dům před kroupami a úderem blesku. V tento den se zhášely všechny ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu mohly zapálit jen mladé dívky-panny, symbolizující bohyni Brighid. Nedílnou součástí svátku jsou také hostiny, během kterých se servírovaly speciální pokrmy. V Irsku se na Imbolc připravoval například Colcannon, což byla směs uvařených rozmačkaných brambor s kapustou, mlékem a bylinkami. Dále nesměl na stole chybět sladký chléb s rozinkami Barmbrack nebo chlebová placka Bannock. Nesmělo se také zapomenout nechat něco z jídla jako oběť bohům. V období tohoto svátku bývalo zvykem slavnostně vykonat první jarní orbu. Pluhy se ozdobily barevnými pentlemi, polévaly se pálenkou a byly doprovázeny mladými dívkami. Ženy se touto dobou scházely a vyráběly postavu Bohyně v její panenské podobě. Tu pak oblékly do bílého a na srdce jí položily krystal a ženská hlava rodiny zvala Brigitu do domu za zpěvu posvátných písní. Obdoba tohoto zvyku přetrvala na vnějších ostrovech Hebrid až do 20. století. Ženy oblékaly svazky ovsa do ženských šatů a spolu s holí se ukládaly do košíků zvaných Brigitina postel. V zemědělství to bylo období, kdy se rodila nová jehňata a ovce měly mléko. Touto dobou se světily zemědělské nástroje. Do brázd se pak vkládaly symbolické oběti bohům – kousky chleba a sýra. Rovněž to obvykle byla doba prvních oblev a bylo zvykem táhnout ozdobený pluh od domu k domu v zástupu dětí v maskách, které prosily o dárky a tam, kde nic nedostaly rozoraly zahradu před domem. V zemědělství je tento den velmi významným dnem pro vykládání orákul. Věští se, jak bude vypadat nadcházející rok, kdy začít s orbou, kdy se bude sít atd. Dodnes se leckde zachoval zvyk vhazovat do ohně čerstvé jalovcové proutí. Pálení jalovce má ochranitelský účinek a očisťuje domov. Druhý den se pak z jeho popela věští budoucnost. Při oslavách Imbolcu se v předvečer svátku vyráběl asymetrický Brigitin kříž. Staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl chráněn před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty. BARVY VHODNÉ PRO OSLAVU IMBOLCU: bílá, červená, žlutá, zelená, hnědá, oranžová BYLINY PRO IMBOLC: jeřabiny, andělika, vrba, bříza, myrha, ostružiník, vavřín, bledule JÍDLA NA OSLAVU SVÁTKU: bílé víno, vanilka, česnek, mléčná jídla, jídla z naklíčených obilovin VYKUŘOVADLA A OLEJE: myrha, skořice, kadidlo, vanilka, cedr OCHRANNÉ KAMENY: heliotrop, ametyst, měsíční kámen pro probuzení úrody a citů. JINÉ NÁZVY PRO IMBOLC: Oimelc, Candlemas, Hromnice, Lá na Féile Bríde Tipy, jak oslavit Imbolc: Imbolc je nový začátek. Přináší novou energii a možnost začít od znova a jinak. Probouzející energii musíme využít k tvorbě toho, co chceme v tomto roce zhmotnit. Věřte, že i vy právě teď na začátku února vkládáte do brázdy svého života nové cíle a sny pro tento rok, abyste o ně mohli nadále pečovat. OČISTA DOMOVA – Imbolc se pojí s očistou. Dojděte si pro vodu k  místní studánce/říčce a tou potom očistěte svůj dům. Rozstříkejte kapičky vody do všech místností a koutů, myslete při tom na to, že voda smývá všechny nečistoty. Ať už fyzické, emoční nebo energetické. Nezapomeňte vodě poděkovat. NOVÉ SVĚTLO – Imbolc se nepojí jen s vodou, ale i s ohněm a zažeháváním nové jiskry a plamene. Pokud používáte kamna nebo krb, uhaste v nich oheň, vyčistěte je a opět s požehnáním obřadně zapalte. Pokud topíte jinak, rozsviťte všechna světla v domě anebo zapalte svíčku. HROMNIČKY – Takovou svíčku si můžete připravit i vy doma. Stačí úplně obyčejná svíčka, kterou necháte posvětit imbolcovou silou. Poprosíte o její požehnání a pak si ji zapálíte pokaždé, když se nebudete cítit v bezpečí nebo budete potřebovat vnést do svého života trochu světla, nové energie, myšlenek a nápadů. Do svíčky můžete vyřezat symboly či ji potřít vonným esenciálním olejem. Tvořivosti a kreativitě se na Imbolc meze nekladou. OČISTNÁ KOUPEL – Může být studenou sprchou nebo pokud máte odvahu a jste na tom zdravotně dobře, koupel v přírodě. Můžeme si také dát relaxační koupel s epsomskou nebo himalájskou solí, abychom se energeticky i fyzicky očistili. )

Druhy vesmírných bytostí a ras

Druhy vesmírných bytostí a ras

Všichni jsme stvořené bytosti, které prochází vývojem vědomí. V tomto vesmíru existují dvě vývojové linie – Dévická (reptoidní) a Humanoidní (lidská), která není omezena jen na Zemi. Obě vývojové linie byly vytvořeny současně a podle rasy vysazeny na tisícovkách různých planet v celém vesmíru. Problém nastal, když se některé z těchto bytostí odklonily od Stvořitele. Mezi prvními padlými byly reptilní rasy, které začaly útočit na lidi, aby nad nimi získaly kontrolu. Ve vesmíru existují stovky inteligentních ras, z nichž je velká většina pozitivních. Několik desítek z nich se zajímá také o civilizaci na Zemi. Někteří jen jako pozorovatelé, jiní se zase aktivně snaží navazovat kontakty s lidmi, předávat jim poselství, nebo s nimi navázat spolupráci. S některými máme my lidé společné historické vazby, protože s nimi máme společné předky a částečně jsme i jejich potomky. Patří k nim zejména rasy z hvězdných systémů: Sirius Plejády Andromeda Arktus Vega Lyra Tyto rasy kdysi poskytly určitý genetický materiál pro osídlení Země, tedy k vytvoření pozemské rasy člověka. Do vývoje lidstva neoprávněně zasáhly i jiné rasy, které přebudovaly DNA lidí, pozměnily jejich genetickou strukturu, omezily jejich schopnost myšlení a cítění, a využívají jej jako zdroj pro své potřeby. K nim patří ti, kteří jsou nazýváni „padlými anděly" – to jsou negativní tzv. reptilní (reptiloidní) bytosti. Většina z nich jsou nehumanoidního dévického původu. Před potopou světa existovala na Zemi vesmírně kosmopolitní společnost, obývalo ji mnoho lidských i dévických bytostí. Byla to taková přestupní stanice. Byla spojena s civilizacemi světla, vystřídalo se tu ve stejnou dobu několik civilizací – přistěhovalců z různých částí vesmíru. Některé byly hlavní a dominantní, jiné tvořily menšiny. Hlavními byly civilizace Atlanďanů a Lemurijců. I tyto civilizace se však rozdělovaly na různé odlišné etnické menšiny. K dorozumívání jim stačila telepatická komunikace. Jazyk se sice používal už tehdy, ale byl velmi jednoduchý, spíše jako doplněk. Až teprve s pádem do fyzické dimenze, tedy mnohem později, když se pozemské civilizace vlivem sobectví, pýchy a ignorance jejich obyvatel začaly propadat do světa hmoty materiální evoluce a jejich svět se postupně začal zhmotňovat a materializovat, byli nuceni stále více používat skřeky a posuňky z nichž se potom vyvinula skutečná řeč. Telepatie už nefungovala tak, jako dřív. Mnoho lidí, kteří jsou nyní znovuzrozeni zde na planetě, žilo v té době. Na konci starého věku, v době potopy světa, většina Atlanďanů Zemi opustila. Ti, kteří zahynuli nebo se nedokázali evakuovat, pak splynuli s pravěkými lidmi. S nimi pak před 12 000 lety společně budovali novou starověkou civilizaci, kterou začala naše současná epocha lidstva. Bílá a žlutá rasa je pokračovatelem mimozemské civilizace a nevznikla jen pozemskou evolucí. Po potopě světa zde zůstali nějakou dobu ještě i zástupci jiných, vyspělejších ras – obrů. Ti, protože si ponechali své vyjimečné schopnosti, využívali lidstvo ke svým potřebám a lidé se jim klaněli jako bohům. Na vyšším stupni vědomí od 5D reality výše jsou civilizace, které obývají vyšší jemnohmotné úrovně, tedy světlé vesmíry – vesmíry, které jsou plné záře světla, tepla, barev, a plné života. Hmota zde představuje jen zcela nepatrné omezení. Mohou kdykoli opustit své tělo (jako kdysi Atlanďané) a patří jim velká část vesmíru. Cestují časem i časoprostorovými koridory, které spojují dimenze. Není to vlastně pohyb, protože není založen na rychlosti. Cestují a pohybují se hyperprostorem interdimenzionálními skoky z místa na místo, z času do času. Jejich lodě mají gravitační pohon pracující na principu urychlovačů částic hmoty, takže se dovedou i materializovat a dematerializovat. Ukázat i zcela zneviditelnit. Ještě vyspělejší civilizace pak obývají hvězdy na mentální úrovni a ty nejvyspělejší již sousedí s dříve stvořenými bytostmi – archanděly. Obývají pouze duchovní světy. Tito správci a tvůrci řídí nejen celé galaxie, ale i celé vesmíry. Tyto bytosti žijí trvale ve stavu metavědomí, tj. ve stavu kolektivního vědomí celého stvoření. Jsou individualitami, ale současně splývají v jednu bytost, která je vnějším vyzařováním Stvořitele. Nejvyšší bytosti, které nazýváme archanděly, obývají nejvyšší úrovně, takřka po pravici a levici Stvořitele. Jsou jeho vlastní přímou projekcí vědomí. Andělé i archandělé nás provázejí od dávných dob, jsou známí lidem všech ras i vyznání. V dnešní době vlivem planetárních a kosmických energetických proudů dochází k posunům v myšlení a vnímání mnohých lidských jedinců, rozvíjí se pozornost na vyšší síly a dobro, spolupráce a pocit sounáležitosti. Pomocí sedmi základních vesmírných energií představovaných jednotlivými archanděly, máme možnost připojit se svým dílem k pomoci vyšším silám v uspořádání lidských motivací a šíření světla na Zemi. S pomocí archandělů vytváříme kanál směřující z nebe na Zemi a přivádíme kosmickou energii také do svého života. Každý podle svého založení, ve své úrovni vyzrálosti a poznání. Přitom se nám také dostává léčení, podpory a pomoci při řešení našich osobních záležitostí. Při správném naladění na kosmické paprsky se aktivizují energetická centra, zvyšuje se průtok prány-energie, ozdravuje se organismus, prosvětluje mysl a očišťují se emoce. Rozvíjí se intuice a život začne plynout v radosti a lásce. Základem této práce je rozvoj obrazotvornosti a vizualizace, zhmotňování obrazů archandělů a jejich energií. Komunikace s nimi probíhá na úrovni mentální, emocionální a pocitové. Schopnost vidět obrazy je závislá na úsilí a rozvoji jednotlivce, i na tom, co jsme se naučili v minulých životech. Andělé i archandělé spolupracují na božím plánu v tomto vesmíru. Nejsou omezeni časem, mohou být na mnoha místech současně a také plnit více úkolů najednou. A také se řídí zákony tohoto vesmíru. Jsou to bytosti nezatížené karmou, tak jak ji chápeme my, jsou čisté a naplněné láskou. Žijí věčně, nestárnou a nemění své smýšlení. Neúnavně plní své úkoly a jejich věčný život je službou Stvořiteli a jeho záměru. Pomáhají lidem k duchovnímu probuzení a k růstu. My, lidé, jsme duše ve hmotných tělech, andělé mají svá těla tvořena světelnými paprsky. Naše smysly jsou tvořené z hrubé hmoty, nevycvičené, proto je zpočátku nevidíme, nevnímáme. Na rozdíl od lidí mohou andělé překonávat velké vzdálenosti během okamžiku, mohou se nenadále objevovat a mizet. To je důvod, proč jsou znázorňováni s křídly. Za určitých okolností se mohou zhmotňovat tak, aby byli viditelní a slyšitelní. Jsou pro nás velkými učiteli a rádci, kteří nás trpělivě vedou po cestě vývoje, ukazují nám naše omyly a chyby, pomáhají nám zbavovat se bloků a překážek v našem vědomí i podvědomí. Citlivě nás vedou k poznání, kdo jsme a proč jsme tady. Trpělivě nás vedou k plné účasti a spolupráci ve velkém kosmickém plánu vývoje. První zmínky o archandělech najdeme v nejstarších dochovaných magických spisech, v historických knihách, a také v bibli. Nejčastěji jsou archandělé znázorňováni jako mladíci, často bez vousů, v posvěceném slavnostním rouchu, či brnění, zahaleni sametovými plášti, s křídly u lopatek. Andělé a archandělé jsou duhovým mostem, který spojuje nebesa se Zemí, po kterém my, lidské duše stoupáme nahoru k vyšším rovinám uvědomění a lásky. )

Homosignum: Jaká tajemství, jaká poselství skrývají naše bankovky?

Homosignum: Jaká tajemství, jaká poselství skrývají naše bankovky?

Vydejme se spolu po stopách našich dnes již neplatných bankovek a nahlédněme při tom do těch čaker, které byly pro ony velikány naší historie, jež se na nás z líců bankovek dívali a dívají, klíčové a formovaly nejen jejich životy. Začněmež dvacetikorunou. Ta je dnes již neplatná. Je na ní podobizna Přemysla Otakara I. S tímto panovníkem začal náš stát vlastně jako království existovat, i když tenkrát ve skutečnosti existoval již více než půl století. Díky Otakaru I. získal Fridrich II. z dynastie Štaufů císařskou korunu Říše západořímské. Jako odměnu potom získal Otakar I. roku 1212 Zlatou bulu sicilskou, kterou se český stát uznává jako nedělitelný samostatný územní celek povýšený na dědické království. Zlatá bula sicilská je nejvýznamnější politický dokument v dějinách Českého státu. Když si nastavíte bankovku proti světlu, tak se vám ukáže mystický obraz, kde Přemysl Otakar I. nese uprostřed čela královskou pečeť a jeho královskou korunu mu zespod obepíná líce jako válečná přilba. Jest to upomínka statečnosti, jíž si korunu královskou vysloužil. Kříž na jejím vrcholu zde vytváří božský ochranný nosník, který je znakem požehnání. Jako každý úspěšný panovník, tak i Přemek Otakar I. měl nadprůměrně otevřenou třetí čakru, která je mimo jiné centrem vůle. Ta byla v jeho případě na 92%. Jeho druhou nejsilnější čakrou byla šestá – třetí oko. Otevřenost 90%. Měl také do určité míry rozvinutou jasnovidnost. Padesátikoruna, dnes již také neplatná, zobrazuje Anežku Přemyslovnu, dceru Přemysla Otakara I. Dnes nejen blahořečená a blahoslavená, ale také svatá. Svého času byla Anežka zřejmě nejvzdělanější ženou vůbec. To jí však bohužel příliš štěstí nepřineslo. Jindřich, syn císaře Fridricha II., stejně tak jako anglický král Jindřich Plantagenet III., s ní byli zasnoubeni, ale oba se nakonec zalekli faktu, že Anežka je vysoce převyšovala svými znalostmi i svou duchovní úrovní a ze sňatku potom sešlo. Nakonec ji požádal o ruku sám císař Fridrich II., který mezi tím ovdověl, ale ani on neuspěl. Jako abatyše však významně přispěla co do politického dění v Čechách během kralování svého bratra Václava I. Na líci bankovky se hloubavě dívá na hořící srdce Ježíšovo. Na rubu bankovky je zdobné A – počáteční to písmeno jejího jména. Když se podíváme proti světlu, zjistíme, že pravé oko Anežky je umístěné na vrcholu sevřených bočních linií písmene A, které vytvářejí přepjatý, ostrý gotický okenní rám, kterým gotika řešila rozložení váhy mohutných staveb tak, že jimi sklouzávala po liniích ostrých oblouků. Tímto stavitelé katedrál pevněji ukotvovali do země své vize, jež se vzpínaly až k nebesům. A z tohoto vrcholu gotiky na nás oko svaté Anežky shlíží. V této bankovce je tedy ukryt nástup nového světonázoru, jehož byla Anežka nositelkou.Jak se dá v případě Anežky očekávat, tak měla zcela otevřenou srdeční čakru – tj. na 100% a velmi silné léčitelské schopnosti. Zejména léčení dotykem dlaní (čakry v dlaních měla taktéž zcela otevřené). Sedmou, tedy temenní čakru měla otevřenou na 90% a dokázala se skutečně spojit s Bohem – Absolutnem – Vesmírem. Do určité míry měla také rozvinutou jasnozřivost. Předem například viděla smrt krále Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Měla poznání, empatii, pokoru a soucit. Byla to žena, která odmítla císaře a svůj život zasvětila pomoci svojí milované zemi a jejímu lidu. Byla ztělesněním moudrosti, dobroty a bezpodmínečné lásky." Autor: Jan Web: www.homosignum.czBlog: homosignum.blogspot.czEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakc29de63f2e2e78e1c83b43efedeb2267').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addyc29de63f2e2e78e1c83b43efedeb2267 = 'jan' + '@'; addyc29de63f2e2e78e1c83b43efedeb2267 = addyc29de63f2e2e78e1c83b43efedeb2267 + 'homosignum' + '.' + 'cz'; var addy_textc29de63f2e2e78e1c83b43efedeb2267 = 'jan' + '@' + 'homosignum' + '.' + 'cz';document.getElementById('cloakc29de63f2e2e78e1c83b43efedeb2267').innerHTML += ''+addy_textc29de63f2e2e78e1c83b43efedeb2267+''; )

Věra Ovečková: Vánoce, Vánoce přicházejí, aneb vítejte českého Ježíška

Věra Ovečková: Vánoce, Vánoce přicházejí, aneb vítejte českého Ježíška

Bylo, nebylo, dávno tomu, co v krajích českých místo svátků křesťanských slavil se Slunovrat, odchod starého a příchod nového Slunce. Slunce coby vesmírné těleso, bytost, živoucí síla bez níž by se náš domov – Země – stala mrtvou. Slavil se život sám. Slavilo se propojení lidí a Slunce. Slunce je světlo a žár, život dává i život bere. To jsme pocítili uplynulé léto pod jeho sálajícími paprsky bez ovlažujícího deště. Máme za sebou Noc Svaroga a počalo se nám rozednívat. Rozednívá se i v nás samých. Vnitru nám bouří touha oprášit původní zvyky a oslavy, zahodit to, co tu máme nyní. Vždyť je to cizí! Vraťme se ke svému. Co to ale je, to naše? Tvoří se různé skupiny, které oživují nalezené ve starých záznamech, uchované v rodinách, či přivezení z jiných slovanských zemí. Vždyť jsme z jednoho hnízda. Jsme. Ale. V minulosti rozděleni prožili jsme různé zkušenosti, z nichž vzešly i pozměněné, upravené, zcela nové či úplně zapomenuté zvyky. Rozešli jsme se a žili po staletí a tisíciletí v odlišných a častokrát značně odlišných prostředích, což vyžadovalo odlišný přístup k životu. Prožívali jsme zkušenosti. Byli sráženi na kolena a zase jsme se zvedali. Ohýbali se i stáli pevně. Veselili se, když nám bylo nejhůř a plakali slzy štěstí. Dnes je čas zvednout hlavy a přihlásit se ke svému. Každý národ, neb každý národ v rámci národů slovanských má jinou úlohu v současném dění. Je čas přestat se dívat okolo a kopírovat. Je čas postavit se za sebe. U nás Čechů, Moravanů, Slováků i Slovienů jsou po celém světě známé šikovné ruce, dobrá mysl (dobré nápady a řešení) a muzika v těle. A ještě více. V našich národech je velký počet lidí s různými schopnostmi přesahujícími materiální hmatatelný svět. Považujeme to za přirozené. Proč? Přikláním se k teorii Ivo Wiesnera, kterou zveřejnil v knize Národ v lénu Bohů, že jsme potomky Čítů, národa, jež vedl slovanské kmeny Nýsů do naší kotliny. Čítové = Vědomý lid. Početně malý, o to více uvědomělý. Usadil se ve středu české kotliny a ostatní rody si našly území kolem a smísily se s Kelty. Koluje nám v žilách větší či menší podíl předků Vědomého lidu – Čítů. Tento lid nese poslání, jež by se mělo začít plnit zrovna v této naší době. Potomci lidu Čítů potřebovali přežít do dnešních dní a ne se dát vybít a zahubit. Proto ohýbali hřbet. Proto vymýšleli kličky, které by jim to s co možná nejmenší ztrátou umožnily. Tím se vracím zpět k oslavě Slunovratu přeměněnou na Vánoce. V okolních zemích byl svátek Slunovratu takřka vymýcen a přeměněn tak, aby byl zapomenut jeho původní význam. Ať Santa Claus či Děd Moroz (Mráz) jsou bytosti nastrčené, jen za účelem roznášení dárků. Oslava odcházejícího a nově se rodícího Slunce úplně vymizela. Ale náš Ježíšek přijal sice křesťanskou lež o zrození Ježíše v tyto dny, ale v malém čerstvě narozeném miminku se nám uchovala vzpomínka na zrození Slunce. Obdarování ovocem, ořechy a pamlsky se sice posunulo do dárků hmotných, ale mnoho lidí cítí jejich zbytečnost. Ježíš byl čistý člověk, který přinesl světlo. Světlo, které naši moudří Předkové schovali do malého Ježíška, abychom si jeho zrození mohli i dále připomínat. Jsme lidem Moudrým a Vědomým. Ctěme si své Předky, kteří pro nás uchovali, co se dalo. Chovejme se způsobem, aby v jejich díle bylo pokračováno a lid Český, Moravský, Slovenský i Slovienský splnil předpovězené. Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu Autorka knihy: Ještě chci žít https://www.veraoveckova.cz  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak04ce1613f773484b7a46d51c9f549bdc').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy04ce1613f773484b7a46d51c9f549bdc = 'vera.oveckova' + '@'; addy04ce1613f773484b7a46d51c9f549bdc = addy04ce1613f773484b7a46d51c9f549bdc + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text04ce1613f773484b7a46d51c9f549bdc = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak04ce1613f773484b7a46d51c9f549bdc').innerHTML += ''+addy_text04ce1613f773484b7a46d51c9f549bdc+''; Jmenuji se Věra Ovečková. Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená.  Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu. Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život. )

Křesťané nás okradli o tisíce let minulosti

Křesťané nás okradli o tisíce let minulosti

V letošním roce bychom podle slovanského kalendáře měli rok 7523. Ale nemáme. Píše se rok 2015 n.l.. Proč?  Před 7520 lety v den podzimní rovnodennosti byl uzavřen mír ve Hvězdném chrámu mezi Bílou Rasou (starými Slovany) a Velkým Drakem (starými Číňany). Tehdejší Slované vytvořili nový kalendář, aby se pro potomky do daleké budoucnosti uchovala vzpomínka na toto velké vítězství. Symbolem vítězství se stal Bílý jezdec na koni propichující kopím Draka. Měl zanechat budoucím pokolením obrazovou zprávu o hrdinství předků, velké vítězné válce. Jak je vidět, tento symbol je velmi starý a pro Slovany velmi významný. Křesťanství ale ve svém „mírumilovném“ tažení napříč světem jej Slovanům účelově ukradlo a jako obraz „sv. Jiří na koni propichující hada“ začalo využívat pro své účely, přestože nemá žádný vztah k dějinám křesťanství. Slovanský kalendář se používal dlouhá tisíciletí, dokud jej křesťanství nezačalo násilně zaměňovat za svůj – nejdříve juliánský, potom gregoriánský, který je v současné době uznávaný celosvětově. Ne všude ale křesťanství prosadilo svou vůli hned. U nás v Čechách se o změnu pokoušel v r. 1582 arcibiskup Martin Medek z Mohelnice, ale neuspěl. Změnu na gregoriánský kalendář prosadil až Rudolf II. v roce 1584. Rusko odolávalo déle, ke změně zde došlo až po násilném dosazení Petra I. Romanovce na trůn. Ten nechal přepsat všechnu genealogii, aby vyhovovala mocenským zájmům křesťanství. Přijal v r. 1700 juliánský kalendář, a tak Rusko skočilo z roku 7208 do roku 1700 n. l.. Juliánský kalendář byl používán až do r. 1917, kdy byl reformován na gregoriánský. Tak Slované přišli o 5508 let svých novodobých dějin díky rozpínajícímu se křesťanství, které si zotročovalo celé národy a všem vnucovalo svoji vůli a směr. Slované byli prohlášeni za primitivy a pohany, kteří teprve kolem 9. – 10. st.n.l. spatřili světlo světa. (Cílená lež, která funguje i dnes.) Nově nastolený kalendář již neodpovídal rytmům Přírody a Matky Země. Zároveň s ním byla Slovanům vnucena víra v jednoho boha, křesťanského boha, který se v Rusku zahalil do pláště pod jménem „pravoslavná církev“. (Název „pravoslavný“  byl převzatý z původní slovanské víry, aby zahalil zlo, které přinášelo křesťanství, a křesťanství tak mohlo ovládnout slovanský národ). Tím započal rozpad ruské (ale i slovanské) duše zevnitř. Dnes by se mohlo zdát - „dílo zkázy dokonáno“, vždyť ani sami současní Rusové o své minulosti nevědí. Naštěstí to ale neplatí. Svědčí o tom i moje řádky, které čerpají ze zachovaných slovansko-árijských véd a dalších pramenů a archeologických nálezů, které se vynořují ze tmy. Byly buď pečlivě chráněny před zničením, nebo zasunuty do muzejních sklepů jako nepohodlné nálezy nezapadající do veřejně proklamované a uměle vytvořené historie. Rokem 7128 (1620 n.l.) začala velká doba Temna, která právě končí. Vynořují se mnohé důkazy o starobylosti Bílé Rasy, o tom, že jsou Slované bohorození (jsou přímými prapra-vnuky slovanských Bohů), ale i důkazy o původu ostatních národů žijících na této Zemi = Planetě. Praví potomci Slovanů současné změny prožívají velmi silně, protože k tomu mají největší genetické předpoklady, dědictví po předcích - Bozích. Otevírají se jim energetické kanály (celkem 16) a čakry (9), jimiž se napojují na energetickou mřížku Země i Vesmíru, aby získali zpět napojení na Vyšší energie. Proto se otevírejte novému poznání, přijímejte nové energie, pracujte hlavně sami na sobě, se svou intuicí a srdcem, abyste jako noví lidé vstoupili do nadcházejícího období Světla.    K vytvoření tohoto článku bylo použito těchto zdrojů:  http//www.vedy.sk http://www.wmmagazin.cz http://cs.wikipedia.org http://leva-net.webnode.cz http://georgij-sidorov.info/ kniha: SLOVANSKO-ÁRIJSKÉ VÉDY – Potvrdenie knihy Svetla (Veleslav, Dobrohnev, Svetozár) Slovanské ponímanie sveta (Darijar, Jarosvet, Mlava) Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloakdb62f404da822841137a5e8b497cfdb5').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addydb62f404da822841137a5e8b497cfdb5 = 'vera.oveckova' + '@'; addydb62f404da822841137a5e8b497cfdb5 = addydb62f404da822841137a5e8b497cfdb5 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_textdb62f404da822841137a5e8b497cfdb5 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloakdb62f404da822841137a5e8b497cfdb5').innerHTML += ''+addy_textdb62f404da822841137a5e8b497cfdb5+''; Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená.  Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu. Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život. Zdroj: http://www.veraoveckova.cz/moudrost-predku/ Věra Ovečková: Moudrost ukrytá ve slovech aneb o slovanské slovesnosti // )

Lenka Bicencová: Přichází Lugnasad ~ oslava hojnosti a plodnosti 31.7.-2.8.2020

Lenka Bicencová: Přichází Lugnasad ~ oslava hojnosti a plodnosti 31.7.-2.8.2020

LAMMAS (Lugnasad) Oslava hojnosti a plodnosti Velké Matky Bohyně a darů jejího těla – Země. Přichází konec července a s ním i oslava starého pohanského (keltského) svátku. Je založen na archetypu ženy – MATKY. Lammas je předchůdce dožínek a byl slaven na polovině cesty mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností tj.  31. červenec – 2. srpen (případně na první úplněk ve slunečním znamení Lva). Svátek světla a všeprostupující vesmírné lásky. Oslava Matky přírody, její hojnosti a plodnosti. Uprostřed léta se setkávají dvě vesmírné polarity v podobě slunečního boha a měsíční bohyně. Tento keltský svátek je oslavou léta a samotného života. Čas mezidobí, kdy sluneční bůh v podobě ubývajícího  světla se připravuje na předání posvátného žezla. V tu chvíli přichází měsíční bohyně v podobě přibývající tmy. Někde je název  překládán  jako ,,božský sňatek“, posvátné spojení boha a bohyně. Pro Kelty to byla hostina zasvěcená bohyni  Mateřské bohyni ( Anu Danaa,  Ker). Lammas byl svátkem  shromáždění jejího kmene, oslav a hodování.  Přišel čas sklidit úrodu semen, které byla zaseta. Oslavovali zázrak setby, klíčení a zrání a život sám. Země se v tom čase chystá na zimní období a lidem připomínala, že léto není věčné. Je to vrchol teplé části roku. Po svátku Beltain (1. května), schůzky milenců,  svátek Lammas (1. srpna) se  konaly svatby na zkoušku. V květnu vše pučí, v srpnu je třeba začít myslet nejen na život – teplé období, ale také na smrt – zimu. Koloběh neustále pokračuje. Jak Lammas probíhal... Oslavy probíhaly u posvátného ohně, bez kterého se neobešel žádný keltský, pohanský svátek. V ohni lidé viděli posvátné kruhy jednoty, lásky, světla a tepla. Jejich zvykem bylo uctít  ducha žní a drobných bytostí, žijících v okolí stromů a keřů, na nichž zrovna dozrávalo letní ovoce. K slavnostem patřily také rituály požehnání a vděčnosti,  všeobecné veselí a posvátný tanec v kole (v kruhu). Slavnosti sklizně se neobešly bez svátečního pečení chleba, preclíků a obilných placek,  svazování obilí do slavnostních snopů a pletení věnců z klásků obilí. Tyto oslavy vydržely až do 18. století. Symboly pro tento svátek:  obilí (pšenice, ječmen, oves), také ovoce, které zrovna dozrávalo a chleba. Barvy: vínová, zlatá, žlutá, hnědá, zelená. Uctívané zvíře: černý havran, který byl symbolem keltského boha Lugha. I my můžeme uctít tento svátek... V případě, že máte omezené možnosti a máte možnost ho uctít jen doma, ve svém bytě, uctěte ho tím, že upečete chleba. Můžete si byt vyzdobit barvami Lammasu, použít květiny a doplnit ošatkou s obilím (nejlépe čerstvě sklizeným) či mísou s ovocem, které zrovna dozrává. Zapálit s úctou svíčku, nejlépe barvy tohoto svátku a vzdát díky přírodě – Velké Matce Bohyni a darů jejího těla – Zemi. Máte-li možnost být venku, můžete si udělat oheň. A u něho  velkou hostinu, která nám bude připomínat, jak moc je Matka Příroda štědrá. (váš čerstvě upečený chléb, ovoce, obilí, květiny, stuhy….) Nezapomeňte vzdát úctu Matce přírodě a její plodnosti a hojnosti. Autorka článku: Lenka Bicencová - nabízí tyto služby: výklad karet, numerologie, automatická kresba a písmo, ra-sheebahttp://lenkabicencova.cz telefon: 774 189 711 )

Inelia Benz: Mimozemšťané existují a zde je důvod, proč vám o nich vláda nikdy neřekne

Inelia Benz: Mimozemšťané existují a zde je důvod, proč vám o nich vláda nikdy neřekne

Jediný důvod, proč nám naše vláda formálně neřekla, že naše rasa je v neustálém kontaktu s mimozemskými a ultradimenzionálními bytostmi je moc. Moc nad ostatními, moc provozovat, vlastnit a prodávat nové technologie. Důvody proč lidem mimozemské druhy nedali najevo svojí přítomnost jsou osobní agendy a naše vlastní slepost. Existují agendy, které prospívají jim i našim stínovým vládám. Proto nás neinformují. Není to jen proto, že většina z obyčejných lidí by zpanikařila a zabila se. Není to tak. Je to o tom, abychom my obyčejní otroci neměli přístup k technologiím, vědomostem a uvědomění, které by každého z nás učinilo nezastavitelným a neovladatelným. A co se týče naší slepoty, no, odmítáme je vidět.  Mimozemšťané a ultradimenzionální bytosti existují a jsou všude kolem nás. Už nějakou dobu jsem mluvila o tom, že chci vyvinout metodologii teleportace. Takovou, která by mohla být používána každým na planetě, aby mohl cestovat kamkoliv chce. Téměř polovina odpovědí na moje snahy byla, že mi lidé říkali, ať to nedělám a nešířím takové informace. Proč? Protože podle nich by to bylo zneužito pro moc a kriminálníky, kteří by se zhmotnili u nich v ložnici, okradli je, nebo znásilnili. Jednoduše byly pevně proti této možnost technologie kvůli strachu. Je to jednoduché. UFO mi není cizí, viděla jsem je několikrát během svého života a většinou ve velmi obydlených místech. Přišlo mi, že je většina lidí nevidí, dokud na ně někdo neukáže a řekne „Podívejte, tam nahoře je UFO!" a pak až ho uvidí. I když na to většinou za pár dní zapomenou.  Jsme extrémně dobří v omezování se. Naše vlastní limity definují naše spektrum reality, věcí, které si uvědomujeme a věcí, které si pamatujeme. Hlavním důvodem je kolektivní souhlas reality, ve které jsme se nyní rozhodli žít. Držíme se čehokoliv důležitého ohledně her, do kterých se hojně zapojujeme.  Jeden z limitů je otázka naší vlastní skutečné historie. Odkud pocházíme, náš původ, naše příroda, naše schopnosti, potenciály a moc.  Globálně platí, že co nebylo možné před 100 lety, je dnes běžné. Změna v realitě se děje neustále a něco, co dříve neexistovalo, nebo bylo v jednu chvíli nemožné, je nyní možné a celkem normální. Děláme to jako společnost. Každá společnost má svoje vlastní omezení, uvědomění svého okolí, přesvědčení ohledně mužů a žen, rodiny, moci a všeho ostatního. Dokonce některé země na západě, plně přijali povědomí a vědění o tom, že mimozemšťané a jejich lodě skutečně existují. Ale v USA se tomu stále oficiálně vysmívá, protože alternativa by pro stínovou vládu znamenala to, že by museli sdílet všechny cizí technologie, které byly převzaty, zkoumány a vytvořeny stínovou vládou a soukromými podniky. Najednou bychom doma měli malé zařízení, které by nám dalo tolik energie, že bychom s ní mohli napájet naše domova stovky a více let.  Čím více lidí si to uvědomuje, stává se to více normálem v naší společnosti, v našem lidském druhu a rychleji se to manifestuje v našich každodenních životech. Každý, komu je více jak 30 let si pamatuje dobu například před chytrými mobily, nebo i mobily všeobecně. Byly to jen fantazie, zobrazené ve sci-fi filmech a podívejte se na nás dneska.  Další zajímavá věc, která se "odhaluje" po celém světě je, že naše historie zasahuje mnohem dál, než pár tisíc let, jak jsme si mysleli. Jako důkazy, že tyto informace jsou pravdivé, nacházíme různé pozůstatky vysoce vyspělých měst a pyramid po celé planetě, v oceánech, pólech, uvnitř hor (o čemž jsme si mysleli, že jde o přírodní výtvory) a jiných zajímavých místech. Co má tedy UFO, ultradimenzionální bytosti, mimozemšťané a teleportace společného? Je to jednoduché. Je to jejich vibrace, nebo rezonance. Když se podívám zpět na ty chvíle, kdy jsem viděla UFO a chvíle kdy jsem se mohla spontánně teleportovat, společný jmenovatel byla vibrace, nebo rezonance určité frekvence vibrací. Představte si to jako kameru, která zaostřuje, nebo rádio, které mění stanice. Okamžiky, kdy se objevovalo UFO, jako by reagovali na energii, pocit a nastavení mysli, které jsem já a lidé kolem mě pociťovali. Je to jako kdyby byla mimozemská technologie navržena tak, aby na nás reagovala. To se jasně děje na klíčových místech na planetě, kde se lidé setkávají, aby pozorovali UFO, nebo u těch lidí, kteří se naučili si UFO "přivolat". Alespoň jedna technologie využívá teleportaci skrze čas a prostor, aby se objevili zde u nás ve 3D uvědomění světa. Myslete na to, že existuje mnoho mimozemských ras a interdimenzionálních bytostí. Ne všechny jsou přátelské, nebo nepřátelské, takže rozlišujte a zpracujte svůj strach, jelikož může být použit proti vám. Je to jen špička ledovce. Fakt, že naše stínové vlády odmítají s námi sdílet tyto technologie, že nemáme povědomí o využití teleportace, nebo rozšíření vědomí a komunikace, nás nezastaví každého jednotlivce od odhalování těchto metod a technologií. Čím více lidí se zaměří na toto téma, tyto možnosti (i když si myslíme, že jsou přitažené za vlasy), tím více lidí tyto možnosti začne vyhledávat, bez odsudku, tím více a rychleji se otevřou dveře k tomu, abychom se dostali k technologiím a možnostem. To, co potřebujeme jsou čísla. Více jednotlivců hledající pravdu. Sami o sobě jsme extrémně mocní a o to víc, když se spojíme v jeden záměr.  Co na to říkáte? Chcete jít se mnou tímto směrem? Pokud ano, sdílejte tento článek s kýmkoliv, o kom si myslíte, že by mohl být přístupný k tomu přidat se k odhalování tohoto tématu a podnítit změnu v naší společnosti tak, aby mimozemšťané a ultradimenzionální bytosti a jejich schopnosti a technologie, včetně teleportace, bylo v naší společnosti a kultuře, něco naprosto normálního.  Překlad: Ondřej Brož INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady.  Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. )

Věra Ovečková: Vánoce jsou slovanský svátek oslavy návratu světla Boha Dažboga

Věra Ovečková: Vánoce jsou slovanský svátek oslavy návratu světla Boha Dažboga

Vánoce stejně jako celé předvánoční období, jak už jsem psala, mám moc ráda. Cítila jsem vždycky celou tu dobu jako posvátnou, ačkoliv jsme nikdy nebyli věřící rodina ve smyslu jakékoli církve. Naopak. Všechny církve mi s jejich dogmaty vadily. Ale jaksi z tradice jsme stavěli betlém, který mám ručně vyřezávaný, zdobili stromeček, pekli perníčky, cukroví i domácí vánočky. Přestože doba, kdy mně ze stoličky u všeho pomáhaly mé děti, je dávno pryč. I jako dospělé a samostatné nelení přijet a pomáhat s přípravami, abychom každoročně „ty letošní“ Vánoce prožili společně a krásně. Letos poprvé však necítím dech Vánoc. Spíš přehodnocuji a zkoumám. Kouzlo Vánoc, které jsem zažívala dosud, je nenávratně pryč. Nová poselství tohoto období je ale nejen plnohodnotně nahrazují, řekla bych, že dokonce mnohonásobně převyšují. Jakou energii nám dává spojení slov „kouzlo Vánoc“. Kouzlo = ku zlu = ke zlu – kdo by chtěl prožívat něco špatného? A ještě o Vánocích? No a samotné Vánoce? Už vícekrát mě napadlo, že to není původní slovanské – pohanské označení Vánoc. Trochu jsem pátrala v jiných jazycích. Nejpravděpodobnější je pro mě verze přijetí a přizpůsobení německého výrazu WEIHNACHTEN (Svatá Noc) – Vánoce.   V českém jazyce je mnoho přejatých slov z němčiny, proto mně tato varianta připadá nejpravděpodobnější. Je tu ale ještě druhá možnost výkladu. Va – noc: va jako „varganiť“, což v ruštině znamená vytvářet, tvořit radost a pohodu. Mohli bychom to obrazně chápat i jako vytvoření nového světla, radosti. Ve spojení se slovem – noc – bych význam viděla jako vytvoření nového slunce přes noc (v jejím průběhu). V Bulharsku se Vánoce nazývají „Коледа“, stejně jako v Bělorusku „Каляды „ (Koleda) a hodně podobné je to i v Litvě – Kalėdos. Podle zvyku chodit koledovat. Tento zvyk v dávných dobách stíral rozdíl mezi chudými a bohatými, mezi mladými a staršími. Vyváděly se při tom různé taškařice, což se nelíbilo církvi, a proto se snažila tento zvyk vykořenit. U jižních Slovanů (Slovinci, Srbové, Chorvaté, Makedónci) se Vánoce nazývají Božič, v Rusku Рождество a na Ukrajině Різдво. Tento název má přímou souvislost s každoročním znovuzrozením Dažboga, Boha Slunce. Každoročně umírá a se slunovratem se opět rodí. Mezi jeho smrtí a novým narozením je krátké údobí bezvládí, kdy má silnou moc temný svět a magické síly. Proti tomu se naši Předkové s lehkostí bránili. Zažehávali na kopcích velké ohně - vatry, při nichž probíhaly veselé oslavy často v maskách představujících různá zvířata, ale i čerty, kteří měli zahánět a zastrašit různé běsy a démony. Při těchto ohních setrvávali až do úsvitu, kdy se vlády ujal opět narozený Dažbog (nebo-li Božice – odtud název svátečního období). Oheň nebyl obyčejný, ale ochranný. Již ráno se vydal hospodář do lesa pro dubové poleno, které bylo rituálně upraveno. Večer se zažehlo s posledními Dažbogovými paprsky, aby do sebe nasálo jeho odcházející sílu a jeho plamen, aby ochraňoval sedící okolo něj až do rána, do narození mladého Dažboga. Tento rituál byl tak silně zakořeněný, že jej křesťanská církev nedokázala vymazat. Proto si raději vymyslela datum narození Ježíše právě v tuto dobu, aby překryla pohanskou oslavu narození Dažboga křesťanskou oslavou narození Páně. Nedávno již i papež přiznal, že se o Vánocích Ježíš nenarodil. Je to slovanský svátek, svátek každoročního narození našeho Boha Slunce Dažboga. Z této doby se nám po tisíciletí zachovaly zvyky zapalovat v předvečer slunovratu oheň. Protože opět církev zasáhla, přesunul se oheň z kopců do domovů v podobě svíček a v dnešní moderní době i prskavek, prostě stále udržujeme zvyk živého ohně. I tuto tradici ochranného ohně a světla nám ukradla církev a každoročně nám přináší jejich poslové do našich domovů Světlo Boží v podobě malého plamínku.   Nenechte se tedy mýlit křesťanskou rétorikou. Vánoce jsou slovanským pohanským svátkem s kořeny hluboko v minulosti. Závěrem trochu lingvistiky. Když jsem hledala a porovnávala, jak se vysloví Vánoce v různých jazycích, došla jsem k těmto závěrům: Je zajímavé, že latinsky se řeknou Vánoce úplně stejně jako anglicky a to Christmas. V angličtině mají hned tři různé výrazy. Nejznámější je již zmíněný překlad Christmas, ale i další dva nejsou neznámé: Noel nebo yule. Používají se i v následujících zemích. Severské země Dánsko, Norsko, Švédsko – Julen, Finsko – Joulu, Estonsko – Jõulud, Island – Jól. Irsky – Nollag, italsky – Natale, španělsky –Navidad, turecky – Noel, francouzsky – Noël Nedávno jsem zaslechla i názor, že angličtina byla vytvořena jako umělý jazyk, který by měl naší myslí manipulovat. Už jen to, že většina výrazů se jinak píše a jinak čte, je zajímavé. Navíc tento jazyk se velmi rychle rozšiřuje po celém světě. Není bohatý na výrazy a člověku, který se jej učí, se v něm těžko vyjadřují různé pocity. Jeden výraz má mnoho významů a velmi záleží na jejich použití v dalších souvislostech. Oproti tomu jazyky slovanské, jsou výrazově velmi bohaté. Smutné je, že poslední dobou toto výrazové bohatství ubývá. Řeč se stává chudou a plochou. Ale to jen pro zamyšlení nakonec.  Všem přeju krásné svátky vánoční, nebo-li Svátky narození Boha Slunce Dažboga, prožité v radosti, klidu a pohodě.   Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak7b91550f281a9e73dde9ac2e98954e66').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy7b91550f281a9e73dde9ac2e98954e66 = 'vera.oveckova' + '@'; addy7b91550f281a9e73dde9ac2e98954e66 = addy7b91550f281a9e73dde9ac2e98954e66 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text7b91550f281a9e73dde9ac2e98954e66 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak7b91550f281a9e73dde9ac2e98954e66').innerHTML += ''+addy_text7b91550f281a9e73dde9ac2e98954e66+''; Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem Věry Ovečkové. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. )

Lubomíra Bartošová: Jak mi jedna mrtvá příbuzná zachránila život ...

Lubomíra Bartošová: Jak mi jedna mrtvá příbuzná zachránila život ...

Měla jsem 25 let a pracovala jsem v první stavební spořitelně jako poradkyně. Koncem roku jsme měli vždy tanečky. Celý Ústecký kraj spolupracovníků byl pozván do Trenčína. Po tanečcích jsem se svezla domů s mými rodiči, kteří byli také pozváni. Bylo něco po půlnoci. Byli jsme unavení. Otec řídil. Sedíc na zadním sedadle jsem po krátkém čase usnula. Snil se mi zvláštní sen. Zdálo se mi, jako naše auto vrazilo do stromu. Řidič měl mikrospánek. V tom mě do mého boku začala bouchat někoho ruka. Polekaná jsem se probudila a zjistila jsem, že sedím vzadu sama a cítila jsem energii mé prababičky. Uvědomila jsem si, že v tom autě, které má havarovat sedím já s rodinou. Rychle jsem oslovila otce a jeho až strhlo u volantu. V poslední chvíli to vybalancoval a na nejbližší pumpě jsme zastavili a trošku si zdřímli. Když jsme odpočívali, prababička ke mně přišla, usmála se a odešla. Pokud s dušemi máme všechno vypořádáno, mohou nám přijít z rajské zahrady kdykoliv na pomoc. Související články: Lubomíra Bartošová: Nástěnka vizí Lubomíra Bartošová: Osudovost čísla 3 Ľubomíra Bartošová: Určováním podmínek a pravidel bráníme splnění našich snů Ľubomíra Bartošová: Zvláštní dědictví Ľubomíra Bartošová: Matka může svým myšlením zachránit život dítěte Ľubomíra Bartošová: Pravda je to, čemu věříte Autorka článku: Lubomíra Bartošová https://vesticalubomira.wixsite.com/oaza-pokoja Jedného dňa som sa zobudila a vnímala som svet inak ako pred tým. Niečo som videla a o pár dní na to sa to splnilo. Bol to šok. Badokonca som to brala ako trest. Ľudia si myslia, že vidieť budúcnosť je jednoduché a svet je gombička, ale opak je pravdou. Keď to začalo, mala som 15 rokov a mala som pocit, že sa topím. No a zistenie, že to nemôžem len tak ignorovať, či nemať, ma hnevalo. Brala som to tak, že nemám na výber. Tak kde je ta slobodná vôľa? Až neskôr som pochopila, že tá voľba je v tom ako s tým naložím. A tak som začala veštiť. )

Lucie Švecová: Když doma straší a nejen to

Lucie Švecová: Když doma straší a nejen to

Všichni milujeme svůj domov a pocit, že jsme někde doma. Avšak i naše obydlí má svoji paměť a vědomí. Proto se někde cítíme nevysvětlitelně dobře a někde, i když nedokážeme říci proč, se cítíme nepříjemně. A nebojte, dnešní článek nebude zas tak strašidelný, jak říká název. Dnes jsem se rozhodla napsat článek na základě mých zkušeností s prací s energiemi prostoru a i se s vámi  podělím o mojí vlastní zušenost z nedávné minulosti. Jak se cítíme v prostoru často  závisí na tom, co se odehrálo v celé historii na půdě, na které naše obydlí stojí. Také záleží na tom, kdo v daném obydlí bydlel před námi. Často se naše obydlí i stávají domovem různých zbloudilých duší a dalších energií. Všechny tyto věci mají vliv kromě toho, na to, jak se cítíme i na naše zdraví a vztahy mezi lidmi žijícími v daném prostoru, nebo i na to, jak se nám daří. Podloží obydlí Nikdy nemůžete vědět, jestli někdo před pár stoletími na místě, kde nyní stojí váš dům někdo někoho nezavraždil, nebo se neodehrálo nějaké drama. Často se při práci setkávám s energiemi nerespektu a energiemi zrady. V zemi často zůstávají fragmenty duší všech zůčastněných, jejich energie i energie celé události. S tímto vším lze velmi bezpečně  pracovat pomocí techniky léčení ve stavu théta. Energie samotného domu Následně načtu otisk všech lidí, kteří do té doby v obydlí bydleli. Nezřídka se stává, že někdo žije v harmonickém vztahu, někam se přestěhuje a najednou, jak z čistého nebe, začnou hádky. Je možné, že lidé, žijící před vámi se hodně hádali a zanechali tuto energii otisklou v prostoru domu, jeho stěnách, podlahách i stropu. Mohli zanechat např. i nevyvážení mužského a ženského principu a ač do té doby váš vztah byl vyrovnaný, tak najednou muž, nebo žena se může začít cítit velmi zvláštně. Ne zřídka, jsou na domy dané například i kletby a nařknutí. Např. jsem pracovala s domem ve kterém sám od sebe vznikl požár na půdě, bez jakékoli logické příčiny a ani hasiči, nebo policie nenašla, žádný zjevný důvod. Při práci s domem, jsem načetla, že šlo o kletbu ať dům shoří na prach. Jsou známé i případy např. tzv. „rozvodových domů“. Energie v domě V dalším kroku pracuji s energiemi, které jsou v prostoru domu. Tam se může jednat o negativní emoce, nebo strachy lidí žijící v daném prostoru. Někdy si i naše obydlí vyberou za domov různé zbloudilé duše a entity. To pak můžeme vnímat, jako že nám v domě „straší“, často např. můžete slyšet nevysvětlitelné zvuky, nebo nevysvětlitelné závany studeného průvanu. Pokud se vám toto děje, je důležité zachovat klid a vyhledat někoho, kdo si s těmito jevy dokáže poradit. Není se čeho bát, tyto energie se často snaží záskat naši pozornost, někdy i pro nás mají důležité zprávy. Pozornost se také často snaží získat jen kvůli tomu, že touží odejít do světla. Náš strach často plyne z toho, že něčemu nerozumíme, nebo je to pro nás neznámé. Vlastní čištění Se všemi popsanými jevy jde velmi bezpečně pracovat pomocí techniky léčení ve stavu théta. Veškeré načtené informace touto technikou, lze thétou jemně ošetřit. Pomocí théty lze prostor i programovat. Můžete dům pak naprogramovat, aby  znal lásku, aby vás miloval a uměl být milovaný, aby váš domov věděl, jaké to je být domovem, aby vyzařoval energii bezpečí a měl pevně stanovené hranice. Lze také naprogramovat tím, že bude vědět jak být odolný vůči energiím jako jsou právě zbloudilé duše a entity. Příklad z nedávna Nedávno jsem zrovna pracovala s vědomím našeho domu v Anglii. Podloží domu  je zrovna případ toho, že se jedná o velmi staré posvátné místo. Ze země zde vystupuje neuvěřitelně světla a čisté energie, stejně tak i velmi světla na toto místo dopadá „zhora“. Uplně cítím jak tento prostor má samočistící schopnosti. Ač ten dům miluju a miluju i vyzařování půdy pod domem, začala jsem si v prostoru domu všímat zvláštních věcí.  Třeba jsem seděla v obýváku na gauči, spokojená ve vysokých vibracích a najednou jsem pocítila neuvěřitelnou bolest v srdci a z ničeho nic začala být podrážděná a to jako že hodně…. A věděla jsem, že to není moje….Tak jsem začala pátrat…. S otiskem po minulých obyvatelích jsem již pracovala, ale i tak jsem se nacítila ještě víc na vědomí domu. Potom i s pomocí jedné ženy, jsme daly střípky dohromady. Ono je totiž i težší pracovat na svém vlastním domě, než na domě ostatních. To je jak s prací na sobě a na ostatních. Společně jsme přišly na to, že energeticky to je, jako kdyby mezi námi a sousedy nebyla zeď. A to co jsem cítila, byly energie od sousedů. Když jsem si tuto informaci „vzala do théty“ tak jsem uviděla, proč tomu tak je. Žijeme totiž v takových moderních anglických řadových domcích. Celý ten dům byl postavený najednou a pak v něm udělané 3 samostatné jednotky. Navíc jednotka sousedů a naše byla původně zamýšlená jako jeden celek a nakonec se někdo rozhodl to ještě rozpůlit. Viděla jsem tam, že v tom byl i vyloženě ekonomicky vypočítavý záměr od developerů. Celá tato energie, byla v domě otisklá. Hlavně ale ve vědomí domu bylo, že se jedná o dům jeden a ne o 3 samostatné jednotky. Tak jsem se spojila s vědomím domu a promluvila k němu a vysvětlila, co se vlastně stalo a že je vše teď jinak. Nakonec jsem vše naprogramovala pomocí théty. Tenhle proces jsem ještě 2x zopakovala, než došlo k upevnění v celkovém vědomí celé budovy. Přeji vám ať se ve svém prostoru cítíte příjemně a pokud ne, neváhejte mě kontaktovat, vždy zde je řešení. S láskou napsala Lucie Autorka: Lucie Švecová http://svecova-lucie.cz Nyní nabízím klientům 3 služby: ošetření energií Shamballa 1024, EFT, léčení ve stavu théta (ThetaHealing®). Tyto techniky si nejvíce získaly mé srdce a vykrystalizovaly do trojlístku služeb, které nabízím klientům. Jsou to metody pro harmonizaci duše, mysli, emocí, těla a života vůbec. Tyto metody si získaly mou přízeň pro jejich jednoduchost, jemnost a velký respekt k osobě klienta a trvalý efekt. Veškeré metody, které používám s klienty, jsem nejdříve vyzkoušela na sobě a jsou i mými každodenními pomocníky v udržení harmonie v mém životě. Neustále na sobě pracuji. Harmonizace sebe a ostatních se stala mou vášní a životním stylem. Stále se učím a doplňuji si své vzdělání a sleduji dění a poslední trendy ve svém oboru, abych mohla nabídnout svým klientům to nejlepší ze sebe. Ať už zažíváte hlubokou osobní krizi, nebo Vám jen nějaká část života nefunguje, nebo Vás nějaký problém vyvádí z rovnováhy, ráda Vám nabídnu pomocnou ruku a bezpečně provedu po Vaší cestě za harmonickým životem. Magdaléna Kubíčková jasnovidná léčitelka, diagnostika automatickou kresbou  )

Karel Gott: Bojím se o tento svět: "Běh světa řídí ilumináti, lóže a mysticko-okultní organizace."

Karel Gott: Bojím se o tento svět: "Běh světa řídí ilumináti, lóže a mysticko-okultní organizace."

Když už se Karel Gott rozhodne vyjádřit veřejně jiným způsobem než písní, stojí to rozhodně za to. Hovořit s ním o historii 20. století, globalizaci nebo třeba o Václavu Havlovi je silný zážitek. Matador české pop-music na chvíli odloží svůj charakteristický úsměv a vypráví například o tom, že všichni jsme jen pouhými figurkami, kterými manipulují tajemné skupiny mocných finančníků a okultistů. Muž, jenž za své poslání považuje „přivádět publikum do meditativní polohy, v níž se přenese do fiktivního světa příjemných pocitů“, varuje, že se řítíme vstříc nové orwellovské totalitě. Nelákalo vás někdy opustit dráhu zpěváka a přejít do politiky? Opravdu nelákalo. Neumím si představit, že bych mohl nalézt většího uplatnění, naplnění a radosti v jiné profesi, než v té, které se posledních čtyřicet let věnuji. Navíc pro politickou kariéru je potřeba úplně jiný druh talentu. V případě neúspěchu by návrat do showbyznysu s tím, že jsem si to rozmyslel a budu zase zpívat, byl směšný. Čeho se podle vás nedostává dnešním politikům? Některým se nedostává talentu a mnohým voličů, a zejména takových, jaké by si představovali. Ideální volič je člověk důvěřující a zcela ovladatelný. Většina voličů je však neukázněných a zlobivých a ti nikdy nebudou souhlasit s tím, že předají politikům bezmeznou důvěru, hraničící až s vazalskou oddaností, a na celé čtyři roky oslepnou a ohluchnou a budou dělat jen zdvořilé „kyvy“. Chodíte k volbám? Jdu, protože volit se má, a naštěstí znám politiky, kteří jsou konkrétní a ne tajnosnubní a dokáží mě přesvědčit, aniž bych na to potřeboval čtyři roky. Dokáží se voliči poučit ze svých omylů? Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace. Mohl byste to nějak upřesnit? Jde o osoby které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo. Video z kanálu youtube AC24.cz Není to poněkud vykonstruované ? To by znamenalo, že jedinec, dokonce ani skupina nemá šanci cokoliv ovlivnit… Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu – jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos. Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty. Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný herec z Brooklynu, ale výborný řečník. Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem a v jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné „revoluce“ rozmontují, najednou spatříte lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij a zjistíte, že jste zase za blbce. Zažil jste vy sám někdy nečekané překvapení takového druhu? Když jsem poprvé odjel na Západ, zmínil jsem se o našich poměrech a byl jsem kritizován, že to špatně vidím. Všichni byli levicoví, měli Che Guevaru a mleli, že je třeba myslet na většinu. Těšil jsem se do svobodného světa, že se konečně na dechnu, a místo toho jsem koukal jako blázen, kde to jsem. Chápal jsem tyto po stoje v Americe v souvislosti s válkou ve Vietnamu, vždyť tam posílali umírat své kluky. Logicky proti každé akci, která se vede, vzniká protireakce. Nemohl jsem ale s nimi diskutovat, byli strašně radikální, nesmiřitelní až zlí, ale poučil jsem se z toho. V jakém smyslu byli radikální a zlí? O ni neměli tu zkušenost a tím, že já měl příležitost poznat oba systémy, mohl jsem si věci dávat do souvislostí. Nabyl jsem přesvědčení, že komunistický systém ve východní Evropě vlastně Západu vyhovuje. A my jsme byli takové pokusné terárium. Zamezilo se velké imigraci z Východu, který si sám a ochotně tu zeď postavil. Je podle vás velmocensky rozdělen i současný svět? Bipolarita Západ – Východ už skončila, druhá strana byla totiž rozebraná. Vznikla stejně jako výsledek uspořádání světa po druhé světové válce, za to my nemůžeme, byli jsme diplomatickými manipulacemi odsouzeni stát se sovětským satelitem. Západ s Východem si ale nikdy neublíží, to už mně bylo jasné dávno. Tady bezvadně fungoval efekt rovnováhy a vzájemného zastrašování, to byla perfektní vojenská strategie – obě strany si vzájemně hlásily a kontrolovaly i schvalovaly každý vojenský krok, jako ten u nás v roce 1968. Studená válka tedy skončila, ale narůstá ekonomická nerovnováha mezi křesťanským a islámským světem. Nejčastější slovo, které padá při diskusích o stavu a vývoji dnešního světa, je globalizace. Co si o tomto jevu myslíte vy? Tady asi nebudu poslem dobrých zpráv – jak mě přátelé kdysi charakterizovali. Obávám se, že celosvětové dění směřuje k TOTÁLNÍ GLOBALIZACI, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem všechny malé banky padnou – už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů – nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat. Už si na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost – ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj v tomto směru nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením. To zní poněkud jako orwellovská utopie... Ani ne. Bojím se toho, že se nakonec naplní všechny orwellovské vize, které při svém vzniku vypadaly tak neskutečné. Napadlo mě, že možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory. Vraťme se ještě k české politice. Co soudíte o Václavu Havlovi? V čem například vidíte důvod jeho stále vysoké popularity v zahraničí? Václav Havel jako každá mimořádná a vyčnívající osobnost je rozporuplný, ale vždycky svůj. Dost často se zdá, že s milou poťouchlostí rozpoutává neviditelné akce, které jako by pocházely z jeho absurdních her. Někteří jeho političtí kolegové z jiných břehů se překvapivě často nechávají ukolébat jeho úsměvným výrazem jednoduchého muže, ale on v pravý čas popíše tabuli politické scény zbrusu novou a nečekanou diferenciální rovnicí, která sebejisté odpůrce dostane do kolen. Předvedl to v poslední době několikrát. Když se zeptáte v zámoří, co vědí o naší zemi, není toho většinou mnoho. Znají však jména Havel, Jágr, Hašek, Lendl, někdy Masaryk. Mimochodem myslím, že Havel se mu v některých rysech chce podobat. Kolem Havla byl vytvořen mesianistický mýtus, ale když se v Americe zeptám jeho obdivovatelů, co od něj četli, většina odpoví, že vlastně nic, ale že slyšeli, že to je odvážný, emocionální a inteligentní člověk. Přitom Havel pro svou až kultovní popularitu moc v zahraničí nedělá. Ale jeho čestné doktoráty, finanční dary od nadací nenápadně zakořeňují ve světovém povědomí jeho pověst. Nenápadně vypadající, ale výsledky jsou tady. Před několika lety jste v rozhovoru pro rakouský týdeník prohlásil, že Havel to měl za minulého režimu lehčí než vy. Jak jste to myslel? Rád bych v tom udělal jasno. Co jsem tehdy onomu rakouskému novináři řekl? Zeptal se mě, proč jsem nevyužil své pozice populárního zpěváka a nebojoval proti systému. Odpověděl jsem, že je něco jiného, když člověk doma píše a výsledek své práce předá do zahraničí, a to, když někdo ke své práci potřebuje koncertní pódium. Pokud bude mít zákaz na něj vstoupit, tak končí jeho pozice, popularita, a tím i vliv jeho názorů. Z toho dotyčný novinář usoudil, že to měl Václav Havel lehčí. Šlo o exemplární případ překroucení mé odpovědi. Ne ale náhodou, protože v té době se v některých médiích velmi cíleně útočilo na mou osobu. V té době jedno sugerování do vědomí lidí vystřídalo druhé - určovalo se koho odmítat, kritizovat, a kdo je nedotknutelný. Mnozí si pak dávali pozor, aby si se mnou nezadali, a vyčkávali. Naštěstí pro mě rozhodlo publikum, kterému nikdo nemohl zabránit přijít na koncert nebo poslat svůj hlas do ankety. Mezi mými nepřáteli se objevili staronoví známí. Připadali mně, jako by byli vyklonovaní, podobali se sobě jako vejce vejci. Dřív ale neměli dost odvahy a všimněte si, že v nové době neútočili na ty, kteří minulý režim vytvářeli. To aby nenarazili na ty nedotknutelné Domníváte se tedy, že je u nás ohrožena svoboda slova? Svoboda slova ohrožena není, ale věta už může být někomu nepohodlná. Slovo jako takové ještě nedává smysl, ale věta to už je myšlenka, a to je něco jiného. Vy můžete porovnávat českou a německou společnost. Jezdíte tam už desítky let... Pro mě je to druhý domov, tři a třicet let tam natáčím desky a mám za sebou pětadvacet turné a nespočet vystoupení. Díky tomu tam mám vynikající kolegy, mnoho přátel a neuvěřitelně věrné publikum všech generací. Partneři v mé profesi jsou spolehliví a přesní, ostatně Němci, jak známo, jsou skvělí organizátoři. A tak mi nedá, abych se nad tímto národem nezamyslel. K čemu jste při svém zamyšlení došel? Mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, jak u tak kulturního národa mohlo dojít ke tragédii Třetí říše a následnému rozpoutání druhé světové války, za které Němci platí dodnes. Mladší generace se občas ptají, proč mají nést tíhu této viny. Je třeba si uvědomit, že historické hodnocení se nám po válce dostává jen od vítězů. A tím víc mě to nutí hledat si jiný úhel pohledu. A shledávám, že do této hry bylo zataženo viníků více. Koho teď máte na mysli? Hned prvním tahem vítězů po první světové válce byla Versaillská smlouva, kdy bylo Německo donuceno platit obrovské reparace vítězům - konkrétně 123 miliard zlatých marek a 26 procent z hodnoty německého vývozu ročně. Tím pádem se Německo dostalo do chronické inflace a krize. To jsou ale dost známá historická fakta... Jistě, ale další kontexty tak známé nejsou. Krize a inflace samozřejmě vedly k pozdržování německých plateb. A tak byla světovými bankéři založena ve Švýcarsku mezinárodní banka pro platební vyrovnávání. A jejím prostřednictvím se mohly pohledávky jedné země převádět z konta druhé země. Tento plán, zvaný Dawes, tento systém půjček pro Německo, přinášel vysoké zisky. Dnes už jsou přístupné dokumenty o tom, že americké banky a průmysl se podílely na vzestupu Hitlera. Guvernér Reichs Bank a zároveň ministr financí Schacht byl geniální ekonomický stratég, který zjistil, že z pozice slabého Německa neuspěje, a že tudíž musí vybudovat zbrojní průmysl z úvěrových obchodů. Po projednání partnerství s Britskou národní bankou sloučil ekonomický establishment. Ze všech dluhů se nakonec Německo ocitlo v krizi a toho využila NSDAP. S tím už Schacht neměl nic společného. U norimberského procesu byl jedním ze tří osvobozených, protože takového člověka - jako řadu jiných - Spojenci potřebovali. Když už jsme u historie našich západních sousedů - Co si myslíte o poválečném odsunu Němců z Československa? O tom bylo rozhodnuto jinde, ale stínem na našich vztazích zůstává to, jakým způsobem byl prováděn. Vina na rozbitých vztazích však nikdy není jednostranná. Odsun německé šedé zóny z pohraničí neprobíhal o nic jemněji než vyhnání Čechů před válkou. Když už se zdá, že je většina lidí na obou stranách schopna odpustit, včas se objeví nějaký vytloukač politického kapitálu. Věříte v odpuštění a ničím nezatížené vztahy mezi Čechy a Němci? K odpuštění musí dojít a snad to udělá další generace. V minulosti to tak bylo, vždyť v Praze se odnepaměti střetávaly tři kultury - česká, německá a židovská. Většinu času spolu dobře vycházely, prolínaly se, a dokonce si pár desítek let i velmi dobře žily. Prolínání jednotlivých kultur má v určitém kontextu i komický přídech, když se například hovoří o uměleckých pokladech našich vlastenců, tak si vychutnávám takové lahůdky, že libreta našich národních oper - Braniboři v Čechách a Dalibor - napsal přítel Bedřicha Smetany Josef Wenzig německy a teprve po složení hudby byla přeložena do češtiny. Smetana v psané češtině nebyl zrovna doma. Nejinak tomu bylo v českých vlasteneckých salonech, později v kavárně Arco, kde sedávali svorně čeští a němečtí židovští literáti, bratři Čapkové, Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel, čeština tu bez jakéhokoliv nepřátelství střídala němčinu. Bohužel pod soužitím národnostních skupin, i když bylo dobré a trvalo tak dlouho, latentně dřímaly mocenské spory, takže se stalo, co se stalo. Jak si vlastně vysvětlujete svoji velkou popularitu v Německu? Byl jsem asi ve správný čas na správném místě a se správnou písní. První album jsem v Německu vydal v roce 1968 a hned jsem za něj obdržel zlatou desku za 300 000 prodaných nosičů. A to celé se pak sedmdesátkrát opakovalo. Čas byl ovšem jiný, písně jiné, jen místo zůstalo. Jeden německý novinář se kdysi nad mou popularitou zamýšlel. Je to jednoduché a přesné. Přijel jsem z komunistického světa - bez ohledu na to, že jsme byli sousedé, stál mezi námi ostnatý drát a zeď. Moc jsme se nesetkávali. Najednou k nim do doby studentských revolt, mezi hořící auta a rozbité výklady, přijel mladík z obávaného komunistického světa, který vypadal úplně jinak než jejich tvrdě protestující mládež. Nebyli to zrovna čistě vymydlení chlapci, zatímco já přišel elegantně oblečený, slušně vypadající s písněmi o lásce a krásném světě. S jakým nejvýznamnějším Němcem jste se jako hvězda tamní pop-music setkal? Počínaje rokem 1968 jsem se setkal se všemi spolkovými kancléři, několika prezidenty a téměř se všemi významnými umělci. Nedávno jsem obdržel Eurocenu ve Vídni a mezi oceněnými umělci byla taková jména jako herec Mario Adorf a největší žijící malíř vídeňské surrealistické školy Ernst Fuchs. Zmínil jste se, že jste jen v Německu získal sedmdesátkrát zlatou desku. Zpíváte už několik desítek let, letos vám bude dvaašedesát. Máte představu o životním stylu mladých lidí? Jak třeba jako zpěvák vnímáte oblibu dnes tak rozšířených techno párty? Bylo by smutné, kdyby dnešní generace mladých nebyla jiná než my. Naši rodiče si také mysleli, že jsme se s rokenrolem zbláznili. Mně spíš vadí, že hudba na techno párty nehraje hlavní roli. Interpreti té hudby zůstávají anonymní. Dřív existovaly kulty skvělých zpěváků a kapel, dnes se víc předvádějí dýdžejové. A to je celé nějak naruby. Vzpomínám si, jak kultovní anglický diskžokej John Peel řekl - Já přece nikdy nesmím mít pocit, že jsem slavnější než mé desky. V čem je největší rozdíl mezi vaší generací a generací dnešních dvacetiletých? Jsou určitě sebevědomější, než jsme byli my. A to je dobře. My byli vychováváni k pokoře, nezdravé skromnosti a k tomu, abychom nevyčnívali. Všichni si byli rovni a nebylo radno si vyskakovat. Je to také generace, která samozřejmě zachází s technickými vymoženostmi, o kterých se lidem před dvaceti lety ani nesnilo. A co vy - jaký je váš vztah k počítačům, k internetu? Zprvu byl můj vztah dost rezervovaný. Koneckonců mám možnost pozorovat práci s počítači v nahrávacích studiích a všechny zázraky moderní zvukové techniky používám doma. Stále ještě mě například fascinuje digitální zvukový záznam. Děkuji době, v které nám technika umožňuje tak úžasné věci, dnes už vím, že odmítat tyto možnosti je nesmysl, protože člověk může zůstat na štrece a přestat komunikovat. Tento rozhovor je trochu jiný než ty desítky, možná stovky jiných, které jste za život poskytl. Nehovořili jsme příliš o vaší kariéře, o zpívání, ale spíš o politice a historii. Mluvme teď ještě chvíli o osobě Karla Gotta. Jak byste sám sebe charakterizoval? Lidé říkají, že mám docela dobrý charakter. Ale jinak jsem zpěvák - tenor, který rád zpívá romantické písně, protože jsou melodické, vyznávají lásku. Zpívám ale rád i swing, rock a džez, s kterým jsem začínal. Mám rád každou kvalitní muziku, i lidovky. A největší radost pro mě je, když se mi podaří dostat publikum do té správné nálady, až do meditativní polohy, v níž se přenesou do fiktivního světa příjemných pocitů. Máte nějaké meze ve zveřejňování soukromí? Já ano, ale bulvární tisk ne. Věříte v přátelství se ženou? Věřím, ale chtě nechtě se tam vždy vloudí myšlenka na nějaký vztah. Co soudíte o feminismu? Ze všech - ismů je mi sympatický surrealismus, kubismus a impresionismus. Ženy však maluji rád. Jiří Bartoška v jednom rozhovoru prohlásil, že má své "lejno na botě". Je něco i ve vašem životě, o čem dnes víte, že jste neměl dělat? Neměli jsme zvát Jiřího Bartošku na můj koncert v Carnegie Hall, protože kudy chodí, tak to pomlouvá. Všichni, kteří tam od nás byli, to považují za úžasný zážitek. Dvěma Čechům a super kapele se podařilo, aby obecenstvo po tři hodiny řvalo nadšením a vstávalo. Panu Bartoškovi se to nelíbilo. Odešel o pauze, protože si myslel, že už je konec. Jak potom může něco hodnotit. Prý z toho děláme, že jsme dobyli New York, a přitom šlo o akci pro emigranty. Vždyť v Americe všichni odněkud přišli a původní Američané - Indiáni také splynuli, už dávno nosí kravatu. Snášíte kritiku? Pokud budu něco tvořit, musím se s ní naučit žít. Kdo nic nevytvořil, před tím nic neobstojí. Moc dobře vím, že pokud někdo chce špatnou kritiku na Karla Gotta, ví, za kým má jít. Já je ani nebudu jmenovat, nebudu jim přece dělat reklamu. Cítíte se jako bohatý člověk? Bohatství člověka se měří podle toho, jak dokáže nakládat se svým volným časem. Podle tohoto měřítka jsem chudý jako kostelní myš. Mají podle vás bohatí lidé nějaké povinnosti ke společnosti? Podle toho, jak ke svému bohatství přišli. Přináší bohatství samotu? Na svých cestách po světě jsem byl mnohokrát pozván do různých klubů opravdu bohatých lidí. Nepřipadali mi nijak osamělí. Máte nějaké neřesti?Bohužel se příliš rozpovídávám před novináři. ZDROJ Lidové noviny:  redaktorka MACHALICKÁ, Jana. rozhovor s Karel Gott: „Bojím se o tento svět“. Lidové noviny. 2001-06-08. Vyšlo v Magazínu Lidových novin )

Pohanský kruh: Svatý Václav český kníže - příběh zrádce národa

Pohanský kruh: Svatý Václav český kníže - příběh zrádce národa

Připomínáme: O málokterém českém panovníkovi bylo napsáno tolik, jako o knížeti Václavovi (907(8) – 935(6)), jehož násilnou smrt si každým rokem koncem září připomínáme. Václavovo jméno bývá spojováno s faktickým vznikem české státnosti a způsob, jímž zemřel, byl jedním z důvodů jeho pozdějšího kultu a svatořečení. Pokud však odhlédneme od tendenčních snah křesťanských historiků a církve potřebujících za každou cenu na úsvitu zdokumentovaných českých dějin „vytvořit“ muže Václavova formátu, který by legitimizoval naši tisíciletou příslušnost ke „křesťanským civilizačním a kulturním hodnotám“, dostáváme zcela jiný obraz – obraz muže, který zradil nejen zájmy národa, jemuž vládl, ale také odkaz a tradice předků, muže, který svou politikou natrvalo rozdělil obyvatelstvo své země, vytvořil atmosféru nesvobody, nedůvěry, přetvářky a nejistoty, muže slabocha, pokrytce a zbabělce. Václav vyrůstal v nelehké době.  R. 895 setřásly české kmeny nadvládu Velké Moravy a o 11 let později, po bitvě u Nitry r. 906,Velkomoravská říše definitivně zaniká, čímž ovšem končí také sen o udržení silného slovanského státního celku ve střední Evropě, schopného čelit trvalému ohrožení mocnými Franky na západě. České a moravské kmeny se tak dostávají do podobné situace, jako jazykově, kulturně i pokrevně prakticky identické kmeny Polabských Slovanů na severozápadě. Přestože roku 911 umírá východofrancký král Ludvík Dítě, jímž vymírá rod Karlovců a říše se rozpadá na kmenová vévodství Sasů, Franků, Švábů, Bavorů a Lotrinců (Němci v té době ještě neexistují, vznikají později splynutím těchto kmenů), je každý z těchto státních celků, v očích Říma navíc politicky jištěný již dávno téměř dokončenou christianizací, dostečně silný na to, aby mohl bez větších obav z vlastního ohrožení zahájit expanzi na východ. Nástup německého živlu tímto také skutečně začíná a trvá dlouhých tisíc let – v podstatě až do skončení druhé světové války… České knížectví se od začátku orientuje na Bavorsko, s nímž zůstává ve stavu vazalství – vojensky i politicky podřízeného postavení respektujícího formální nezávislost Čech. V r. 921 umírá Václavův otec Vratislav. Nový saský král Jindřich si téhož roku podmaňujebavorského vládce Arnulfa, čímž se těžiště moci německy mluvících národů přesouvá z Bavorska do Saska a Češi se ocitají v izolaci a bez knížete. Kmenový sněm pověřuje vládou za nedospělého Václavajeho matku Drahomíru, ale chlapcovu výchovu svěřuje do rukou babičky Ludmily, zatímco výchova bratra Boleslava zůstává v rukou matky, Ludmiliny snachy, pocházející z polabského kmene Stodoranů. Zde nastává první kritický moment Václavova života. Dospívající chlapec, který v pro muže přelomovém věku nepoznává dostatečně vliv otce, se namísto vlivu mužné společnosti dostává pod silné (a pro jeho další život naprosto určující) působení staré ženy, bigotní křesťanky se silnými manipulativními sklony, snažící se zákulisním způsobem o ovlivňování řady politických záležitostí země mimo rámec pravomocí svěřených jí – navíc pouze dočasně – kmenovým sněmem. Ludmila, ač sama původně aktivní pohanka, do země neustále zve další a další bavorské mnichy, prosazuje pokračující podřizování se Bavorsku, a především intenzivně bojuje proti dávným rodovým, tedy zejména pohanským,  právům, čímž se se dostává do prudkého protikladu vůči Drahomíře, která pod vlivem stále znepokojivějších zpráv ze země svých Stodoranů nepřestává snít o silném slovanském státu, táhnoucím se od Baltu po Karpaty, schopném účinně se postavit ohrožení ze Západu. Kněžna s hořkostí sleduje, jak se její prvorozený Václav působením babičky mění namísto v silného vládce hrdé země v měkotu a „blouznivce, který se více modlí, nežli mluví“, jak o něm posměšně prohlašují u bavorského dvora. Pod vlivem dalších a dalších zpráv, přicházejících z Polabí o vyvražďování jejího lidu Sasy v rámci šíření „křesťanské lásky“, si Drahomíra uvědomí, že z Václava těžko kdy bude pod vlivem Ludmily ten silný vládce, v jakého u svého prvorozeného syna doufala. Ludmilina podpora bavorským zájmům dále sílí, do Čech neustále proudí další a další křesťanští misionáři, přijímaní lidmi jako nositelé cizí víry, jazyka i kultury většinou s nevolí či útrpným úsměvem. Proti tomu všemu je Drahomíra téměř bezmocná, přičemž je nucena sledovat, jak ve střední Evropě měsíc po měsíci narůstá vliv Sasů, netajících se otevřenou nenávistí ke Slovanům, vliv, který přitom Ludmila naprosto podceňuje. V září 921 proto nakonec nechá Ludmilu na jejím hradišti Tetíně zabít. Fakt Ludmiliny smrti bývá velmi často křesťanskými historiky interpretován jako akt tvrdosti a snad i téměř zločinného charakteru Drahomíry, zejména v protikladu ke křesťansky ctnostné a později svatořečené Ludmile. Ludmilina smrt bývá vykládána jako vražda ctnostné křesťanky zorganizovaná pohankou bažící po moci a žárlící na její vliv. Jde však o zásadní omyl – jednak Drahomíra sama byla nejpozději od sňatku s Vratislavem křesťankou, byť – podobně jako většina křesťanů její doby i všech časů, co kdy byly – pravděpodobně pouze z účelových důvodů, majících zajistit jí i jejímu svazku s Vratislavem přízeň či alespoň toleranci mocných západních sousedů. Druhou nepravdou je, že šlo o ryzí vraždu, která byla provedena uškrcením, a to prý z důvodu, aby nebyla prolita Ludmilina krev a zabránilo se tak možnosti jejího pozdějšího svatořečení. Realita je opět naprosto jiná a pochopíme ji, pokud důkladněji prostudujeme zvyklosti polabských kmenů, z nichž Drahomíra pocházela.  Pokud by totiž bylo cílem neprolít Ludmilinu krev, mohla Drahomíra „zařídit“ tchýnino otrávení, zlomení vazu apod., ale nebyl by důvod Ludmilu zrovna škrtit. Ludmila byla ve skutečnosti uškrcena proto, že nemělo jít o vraždu či pomstu zhrzené snachy, ale o TREST, doslova o popravu – uškrcením totiž zabíjeli Stodorané zajaté nepřátele či zrádce z řad vlastních lidí, kteří byli usvědčeni a odsouzeni. Drahomíra tímto způsobem chtěla zřejmě demonstrovat odpor k Ludmiliným postojům, trvalému zrazování zájmů knížectví dle svého pojetí  a zejména způsobu výchovy syna Václava, budoucího vládce české země. Pro Václava znamená smrt babičky, k níž měl hluboký citový vztah, hluboký otřes. R. 925 se ujímá vlády a jedním z jeho prvních kroků je vyhnání matky ze země. Poté pokračuje v babiččině díle – sleduje dlouhodobou českou orientaci na Bavorsko a obnovuje spojenectví s jeho vévodou Arnulfem, ale neuznává jeho podřízenost saskému Jindřichovi, čímž se v této složité situaci snaží zaujmout pozici nejvýhodnější pro zájmy země. Když však dva roky nato Arnulf z ryze pragmatických důvodů prohlubuje spojenectví s Jindřichem, vypovídá mu Václav spojenectví a přestává mu platit tradiční poplatek. Silného Jindřicha tím však osudově podceňuje – jde totiž o dravého a všehoschopného vládce, který touží rozšířit svou moc především na úkor sousedních slovanských zemí. Saský vládce Jindřich je v pravém slova smyslu křesťanským fanatikem, ve své době se silně protislovanským zaměřením. Sestavuje speciální oddíly, které po celém Sasku chytají různé vrahy, zloděje a další zločince, a tyto za příslib beztrestnosti posílá proti polabským Slovanům, na jejichž území mají dle vlastního uvážení škodit a připravovat tak půdu pro Jindřichův vpád. K dlouho chystanému útoku dochází v roce 928. Jindřich táhne nejprve na Stodorany, dobývá jejich středisko Branibor a zajímá knížete Tugumíra, Drahomířina blízkého příbuzného. Nato se však rychle spojují další polabské kmeny – iniciativa vychází zřejmě od Glomačů, kteří poté dokáží vojensky sjednotit i vzájemně znepřátelené kmeny ze svazů Obodritů a Luticů. Jindřich se této síly nejprve zalekne a částečně se stahuje, čehož Slované využívají a vytvářejí opravdu silnou armádu. Ta však postrádá jednotné velení, zejména po odštěpení Luticů, kterým vyhovují spíše izolované akce partyzánského typu a Jindřichem se, vzhledem ke své východnější poloze, necítí být sami tolik ohroženi. Odstoupení národa, považovaného za nejstatečnější polabský kmen, disponující nejlepšími válečníky (a údajně i nejkrásnějšími ženami), se brzy projeví. 4. září 929 saští vojevůdci Bernard a Dietmar v bitvě u Lenčice (Lunkini, dnes Lenzen) dosahují nad polabskými Slovany rozhodujícího vítězství, kdy díky dobře zvolené strategii, času, místu boje i momentu překvapení zcela pokořují hlavní slovanské síly. V bitvě umírá dle dobových informací kronikáře Thietmara něco mezi 120 000 a 200 000 polabskými Slovany, čímž je jejich bojová síla nadlouho zlomena a země od Krušných hor po Balt se zcela otevírají soudobému saskému „právu“, tedy genocidě, násilné christianizaci a ekonomickému vykořisťování vítěznou stranou. Václav měl o celém tažení od svých zvědů velmi dobré informace. Přestože obdržel velmi mnoho úpěnlivých proseb o pomoc od rodu své matky i dalších polabských kmenů, neudělal naprosto nic – jednak snad ze strachu ze saské odplaty, jednak nesporně proto, že nešlo o křesťany, takže je zřejmě považoval za pouhá „lepší zvířata“. Saské a bavorské hodnoty mu totiž evidentně říkaly více, než závazky k lidem své krve, o které se měl starat. S Jindřichem si notoval zejména ve dvou, pro křesťana 10. století zásadních oblastech: v boji proti otroctví a tažení proti mnohoženství. Neúnavné prosazování nových hodnot dle papežských vzorců vytvořilo v zemi Václavovi mnoho nepřátel a společnost, předtím víceméně vždy sjednotitelnou okolo tradičních hodnot, výrazně rozdělilo. Přitom šlo – z praktického hlediska –o pouhý dogmatismus, nikoliv o prosazování pokroku v oblastech, kde by to bylo žádoucí. Otrokářství v pohanských podmínkách slovanských či germánských státních a polostátních útvarů totiž většinou znamenalo, že se „otrok“ stal po roce či dvou téměř plnoprávným členem společenství, do něhož byl prodán. Takto byl synem bývalé otrokyně například i nechvalně proslulý vládce Kyjevské Rusi Vladimír, či některá polská knížata. Polygamie se potom řídila přísnými rodovými pravidly, diktovanými zejména nutností dobře se postarat o vdovy, jichž bylo v časech neustálých válek vždy dost a dost a jimž (a samozřejmě i jejich dětem) v případě trvalého osamění a ztráty mužské ochrany hrozil bez pomoci rodu opravdu nezáviděníhodný osud. Muž, který chtěl mít více žen, tak musel většinou toto rozhodnutí obhájit před představenými rodu. Ve skutečnosti tedy ve Václavově případě nešlo o žádný boj za lepší svět, ale spíše o naivní fanatismus, popřípadě o vypočítavé jednání mající za cíl vytvořit mu přátele a spojence v jím tolik obdivovaných kruzích západní křesťanské církve. Podobně kontroverzní bylo Václavovo počínání i v jiných oblastech, např. v boji proti údajným lidským obětem. Lze tak jen spekulovat, co mohlo být pro obyvatelstvo na územích dobytých nepřítelem snesitelnější – zdali situace, kdy je dobylo pohanské vojsko, které zabíjelo většinou pouze ozbrojené muže, zatímco ostatní buďto bralo do „otroctví“ nebo nechávalo bez povšimnutí (přičemž z tisíce „otroků“ byl poté možná jeden, který měl navíc atributy nesporného nepřítele, rituálně obětován), nebo vojsko křesťanské, které „otroky“ brát nesmělo, takže zabíjelo všechny včetně žen, dětí a starců, popřípadě nejvýše ušetřilo ty, co se nechali pokřtít… Václav si svým rozhodnutím nepomoci polabským kmenům ještě více znepřátelil matku Drahomíru (kterou mezitím povolal z vyhnanství zpátky) i bratra a téměř ztratil podporu domácích rodů, jejichž stařešinové dokázali ve své hrdosti těžko přenést přes srdce, že zemi vládne bázlivý muž, jemuž je cizí agresor stejné víry bližší, než matčin rod, který smrtelně ohrožuje, a zejména který odmítá obranu své země, a to i tehdy, pokud je válka spravedlivá a mohla by zemi přinést vítězství. Proto když Jindřich vtrhl na jaře 929 dvěma mocnými proudy nakonec i do Čech, odmítla většina domácích knížat pod Václavovým velením bojovat, přestože autoritu jeho otce Vratislava, děda Bořivoje a dalších knížat v časech války většinou nezpochybňovala. Václav zjišťuje, že s Jindřichem aktivně bojuje i muž, jemuž se snažil tolik zalíbit a jemuž tolik podlézal – bavorský vévoda Arnulf. Toto poznání v něm však neprobudí spravedlivý hněv (jak bychom čekali), ani touhu se statečně a se zbraní v ruce této zradě postavit, ale kapitulantství. K obraně země měl přitom Václav i přes početně slabší síly mnohem lepší geografické podmínky než o rok dříve statečně se bráníci polabské kmeny – terén byl podstatně členitější, na mnoha místech hornatý a silně zalesněný, což vždy vyhovovalo mnohem více slovanskému než germánskému způsobu boje. Václav se však ochotně spojeným Arnulfovým a Jindřichovým silám vzdává a němečtí vládcové, unavení dlouhým tažením a ztrátami v Polabí, rádi přijímají. Václav uznává svrchovanost krále Jindřicha a tradiční tribut (drahé kovy a dobytek) je od té doby placen namísto do Bavorska do Saska. Na „oplátku“ je pražský kníže Němci uznán za neomezeného vládce Čech a za plnoprávného člena společenství křesťanských vládců. Tento křesťanskými historiky vychvalovaný „státotvorný“ čin je ve skutečnosti okamžikem vzniku jednoho z tradičních rysů české národní povahy: tváří v tvář nebezpečí se vždy vzdát. Tímto okamžikem se také začíná formovat tradiční německý pohled na Čechy, od té doby snad stokrát potvrzený: pohrdání. Zatímco polabského Slovana Němec ze srdce nenáviděl, ale ctil jeho statečnost (i proto dnes samotní Němci velmi ochotně rekonstruují některá polabská slovanská hradiště), Rusovi se stejným dílem vysmíval a stejným se ho bál, nad Čecha se lhostejně povyšoval. Ne nadarmo to byl právě „svatý“ Václav, koho dávali Němci v čase válečné okupace Čechům za vzor, jak bychom se měli k Němcům chovat … Václav tedy „elegantně“ dosahuje významného politického úspěchu: aniž by musel bojovat, je shodně Bavory i Sasy potvrzen za svrchovaného vládce českého území … a má volné ruce, aby dokončil to, k čemu byl vychováván babičkou – christianizaci. A tohoto úkolu se ujímá s opravdu značnou vervou: oč bázlivější byl tváří v tvář nepříteli ohrožujícímu jeho vlastní zemi, oč váhavější byl v pomoci lidem své krve vražděným křesťanskými fanatiky, o to důraznější je v likvidaci všeho, co je ve spojení s „modloslužebnictvím“, ovládajícím v převážné míře i v jeho době dosud českou zemi. Křesťanské misie nebyly v Čechách ničím novým, do země proudili apologeti „pravé víry“ od západu i východu již mnoho desetiletí před Václavovou vládou – křesťany tak byli jak Václavův děd Bořivoj, tak i otec Vratislav. Geograficky a především kulturně zcela cizí křesťanství se však ujímalo velmi zvolna a rozhodně nebylo schopné přirozeným způsobem vytlačit ani výrazněji omezit tisíciletou pohanskou rodovou víru – na křesťany bylo většinou společností pohlíženo se shovívavým úsměvem, v nejlepším případě pak Ježíš přibyl jako okrajový idol do pantheonu uctívaných božstev. Tento stav se Václav rozhodl jednou provždy změnit, takže – chráněn svou mocí – osobně kácel posvátné háje, vyvracel idoly, vyháněl a zesměšňoval žrece, a nové „ovečky“ získával většinou nabídkami hmotných výhod – členství v knížecí družině, přidělování různých majetkových práv apod. Jak již bylo uvedeno, tento stav společnost silně polarizoval – nové elity již nebyly voleny kmenovými radami na základě nesporných kvalit, ale dosazovány „shora“ z důvodu zásluh na nové víře, dle toho, jak se dokázali zalíbit knížeti nekriticky prosazujícímu křesťanství. Novou kulturu přitom přinášeli většinou cizojazyční cizinci, kteří domácím reáliím příliš nerozuměli a ani se o to nesnažili.Tímto okamžikem začíná nejen v českých, ale i dalších slovanských zemích tradiční rozpor, daný faktem odtrženosti života elit od života „prostých lidí“, kdy tyto elity pak nejsou schopny masy ovládnout jinak, nežli násilím, čímž definitivně zanikají staré rodové svobody, moc kmenových rad volených „zdola“, a nastupuje nesvobodný poddanský a později nevolnický stav, jenž brzdí a rdousí celou společnost. Přitom i pokud vznikají nové, křesťanské elity z „vlastních“, tedy tuzemských zdrojů, jde většinou o lidi, pro něž je snadné oprostit se od tradičních rodových hodnot, spojených především s pohanstvím, popřípadě o ambiciózní jedince, kteří by se však dle rodových měřítek bez „zásahu zvenčí“ prosadit nedokázali – autorita takto dosazeného vůdce je potom mizivá a ten je nucen společnost ovládat pouze strachem a svou mocí, čímž ji ještě více rozděluje… Oč oblíbenější byl Václav v Bavorsku či Sasku, o to více slábla jeho politická moc v Čechách. Jeho vyžívání se ve stavbě různých kostelů, kostelíků a klášterů jej odvádělo od soustředění se na posilování či aspoň udržení hospodářské a vojenské síly země. R. 933 bavorský Arnulf oživuje staré plány na spojení s Itálií, což představuje šanci i pro Čechy. Boleslav v tom vidí pro zemi šanci na obnovení dávného spojenectví s Bavory a vypovězení války Sasům, čímž by bylo možno naplnit i přání matky – vyhnat je ze slovanských území severně od Krušných hor. Jeho názor však není rozhodující – vládcem země je Václav, který má – jak už je u něj typické – zcela jiné představy: s Bavorskem i Saskem obnovit spojenecké smlouvy a zemi zajistit čistě diplomatickou cestou. Spor mezi bratry vrcholí začátkem podzimu 935 (936). Boleslav Václavovi vyčítá, že oslabuje zemi, že ji vnitřně rozdělil a popřením starých rodových práv pro zemi ztratil spoustu vnitřních oddaných spojenců. Zřejmě mu připomíná i zradu na matce a jejím rodu. Václav se s bratrem nehádá, pouze se s typickou povýšeneckou blahosklonností sebejistého křesťana, jenž se domnívá, že ví vše, neboť mu to sdělil Bůh, na vše usmívá; situaci tím ovšem silně podceňuje. Boleslavovo odhodlání „nandat to“ Sasům (jimž mezitím vážně onemocní Václavův téměř idol král Jindřich) i jeho znechucení bratrem jsou však už tak obrovské, že vše spěje k ráznému rozuzlení. 28. září 935 (936), kdy Václav při návštěvě bratrova hradiště (dnešní Stará Boleslav) pospíchá na ranní bohoslužbu, je dohnán Boleslavem. Mezi bratry vypukne prudká hádka, na jejímž konci povalí silnější Václav Boleslava na zem. Poté vstane a pokračuje v cestě ke kostelu. To vše sledují Boleslavovi družiníci, kteří když vidí svého vůdce ležet na zemi, Václava doběhnou a u vrat do kostela probodnou mečem. Boleslavova družina nato zaútočí na překvapenou Václavovu a obrací ji na útěk.  Po návratu do Prahy proběhne rychlý, prudký a krvavý boj mezi příznivci obou bratrů, na jehož konci je Boleslav potvrzen jako nový český panovník. Nový panovník jedná rychle a rázně. Nejprve zaútočí na luckého knížete, který se snaží nezávisle na Praze domluvit spojenectví se Sasy. Poráží ho a nato vítězí i nad saským vojskem, které spěchá Lučanům na pomoc. Získává přitom řadu spojenců, kteří se od bratra předtím odvrátili – a ač sám (pragmatický, tedy politický) křesťan, nikterak nepokračuje v bratrově christianizační politice a nemá problémy s uznáváním starých práv všude tam, kde to nebrání zájmům jeho vlády. Dobývá Moravu, Pováží, Slezsko, Krakovsko, Sandoměřsko a Červenou Rus a teprve poté, co král Ota urovnává situaci a zaútočí r. 950 na Čechy, uzavírá s ním mírovou smlouvu, která sice opět z Čech vytváří vůči mezitím vznikající mocné „Svaté říši římské“ vazalský stát, ale tentokrát na základě boje a za mnohem důstojnějších podmínek, než byly ty, jež předtím dobrovolně a slabošsky nabízel Sasům Václav. Boleslavovy “Velké Čechy” nakonec vydrží déle, než Svatoplukova Velká Morava… Václav je mrtev a začíná vznikat jeho kult – svatováclavská legenda. Křesťané si uvědomí zoufalý nedostatek tolik potřebných „hrdinů“, kteří mají – na základě většinou vymyšlených či aspoň silně přikrášlených legend – vytěsnit z myslí na křesťanství násilně obraceného lidu dávnou úctu k bohům, ochráncům domů a sídel, hrdinům. A proto stejně, jako kradou posvátná pohanská místa, aby na nich dílem stavěli křesťanské kostely a dílem je ničili, kradou i životy reálných lidí a dosazují do nich takové okolnosti, které potřebují k vytvoření obrazu odlidštěných „svatých“, obrazu, jenž má posílit pozici křesťanství v očích věřících.  Především z důvodu mučednické smrti si zvolí Václava – nic jiného v tom opravdu nehledejme, neboť například Břetislav II. udělal pro konečnou dominanci křesťanství v českých zemích mnohem více, nicméně ke své „újmě“ zemřel přirozenou smrtí. Jsou tedy vymýšleny „zázraky“, které kníže údajně prováděl, jsou svěceny jeho ostatky, smyšlené či silně pozměněné reálie jeho života jsou vyprávěny v kostelích věřícím a Václav začíná být vydáván za to, čím nikdy nebyl – za patrona české země, za jejího ochránce, za pravého státotvorce. Tento umělý obraz je dlouho důležitý, neboť od 19. století hledá silně se emancipující český národ zoufale někoho, ke komu by se mohl v dávné minulosti upnout, a to v tehdejší době zatím není možné na jiném, než křesťanském základě. Dnes však již můžeme tento pohled opustit, neboť víme (a dokážeme si přiznat) více! Václava tak vidíme v celé jeho pravdě: jako bázlivého muže upřednostňujícího cizácké souvěrce před vlastní krví, jako státníka bojícího se mužného boje, jako ignoranta pohrdajícího tisíciletou kulturou, která jeho národ dovedla až do míst, v nichž mu bylo souzeno vládnout, jako muže, který svůj lid nenávratně rozdělil a zbavil jeho dávných práv, jako zrádce rodu své matky … a jako otce či vzor všech vlastností z tohoto vyplývajících a dnes považovaných za typicky „české“, které našemu národu sice párkrát zajistily prosté fyzické přežití, ale mnohem častěji jej morálně srazily na kolena a ponížily do nejhlubších pater jeho kdysi hrdé duše. AUTOR:  Pohanský kruh )

Věra Ovečková: Bílá rasa vymírá! Proč tomu tak je?

Věra Ovečková: Bílá rasa vymírá! Proč tomu tak je?

Pro pochopení vysvětlím hlubší význam některých použitých výrazů. Tak nejdříve slovo „RASA“. Dnes toto slovo chápeme výlučně jako typy lidí – rasa bílá, černá nebo žlutá, odvozené slovo „rasismus“ znamená nerovnost jednotlivých ras.  Vrátíme-li se hodně tisíc let zpět do historie, s úžasem zjistíme, že „RASA“ je zkratka slov Rod Asů Strany Asů (Strany = z kraje). Asové jsou potomky Bílých Bohů, je to vojenský název Árijců (= Pozemšťanů, ale potomků Bohů, žijících na Zemi), kteří obývali území nazývané Asia – Velká Tartarie. Asia znamenala „krajina“ Asů, Asia = As i ja (já). Bílá nebo Sviata Rasa, o níž se ve Védách hovoří, znamená jasnou, čistou, moudrou, zářící, spojenou se Světlem (Bohem) a vycházející ze Světla (Boha), nikoliv „svatou“ v křesťanském pojetí nebo „bílou“ jako současné dělení ras. Asia byla Dŕžavou  Asů. Jejím základem byl národ, což v tehdejším chápání znamenalo souhrn rodů s mnoha rodinami. Dŕžava oproti státu nemá vládce. Je to zřízení založené na znalosti informačně-energetické struktury člověka. Život v takovém zřízení stojí na dodržování (Dŕžavě – držení – dodržování) života v harmonii s Přírodou, na dodržování Přikázání (ctít své Bohy a Předky podle slovansko-árijských véd) a žít podle Svědomí (což znamená – světlé vědomí). V takovéto společnosti se lidé dělili na „kasty“, ale nikoliv kasty - tvrdé rozdělení lidí, jak je známe v současné Indii. Kasty podle slovansko-árijských véd sdružovaly lidi stejných schopností. Nezáleželo tedy na postavení rodiny v rámci rodu, ale na vrozených schopnostech dítěte, které se určovaly podle tvaru a barvy aury. Společnost, která je postavená na těchto poznáních, využívající vrozené schopnosti jedince, jež se ještě v průběhu života učením prohlubovaly, umožnila vytvořit odolnou strukturu společenského zřízení. Tato struktura byla velmi silná a z venku nenarušitelná, přetrvala dlouhá tisíciletí.  Teprve v dějinách nám již historicky známých, kdy se do slovansko-árijských rodů mísilo cizí obyvatelstvo, které s sebou přineslo zjednodušené víry obsahující zkreslené nebo již vůbec žádné informace o minulosti, stavbě Vesmíru, Země a vývoji života na Zemi. Takto postupně zevnitř nahlodávaly vnitřní prastarý systém Slovanů a Árijců, oslabovali jej, až došlo k duchovně-morální degradaci celého národa. Výsledkem je přechod z državy na státní zřízení s vládou lidí nízké morálky dychtících po moci, bohatství a rozkoši. Výsledkem je přijetí křesťanství - cizí víry v jednoho Boha, která z nás cíleně dělá pouze otroky, služebníky boží a již novorozenci v ní pykají za hříchy světa. Tato víra s sebou nese otroctví, smrt a záhubu, nikoliv rozkvět a světlo. Výsledkem je přetržení spojení s Moudrostí a Věděním Předků. Ty národy, které to již pochopily – např. Japonsko, Čína, Indie – a vrací se zpět ke svým starobylým kořenům a víře, vzkvétají a přibývá i jejich obyvatelstvo. Národy pod tíhou víry v jednoho Boha, pod tíhou hříchu a neposkvrněného početí, postupně vymírají. Patří  k nim i Češi. Je jim vnucována historie cizího národa a víra v cizího Boha, život věčný. To je přímá cesta k záhubě, otroctví, Tmě. Odvrhněte, co je Vám podsouváno  a dovolte si objevit své kořeny - Vědění, Moudrost, Víru Předků  a žijte v harmonii s Přírodou.  Dovolte si žít život teď a tady, v radosti a ve zdraví. To je cesta ke Světlu.  Inspirace zdroje: www.vedy.sk a www.wmmagazin.cz Živé vysílání s Věrou Ovečkovou: Moudrost ukrytá ve slovech  Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak5cf209b67d606a9c76f724b9d7c1b837').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy5cf209b67d606a9c76f724b9d7c1b837 = 'vera.oveckova' + '@'; addy5cf209b67d606a9c76f724b9d7c1b837 = addy5cf209b67d606a9c76f724b9d7c1b837 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text5cf209b67d606a9c76f724b9d7c1b837 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak5cf209b67d606a9c76f724b9d7c1b837').innerHTML += ''+addy_text5cf209b67d606a9c76f724b9d7c1b837+''; Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem Věry Ovečkové. Portál Příznaky transformace TV má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. // )

Mojmír Mišun: Původní Slovanství a spojení s našimi Předky

Mojmír Mišun: Původní Slovanství a spojení s našimi Předky

Naše současná Kultura má pradávné kořeny, spojené se Slovanským světonázorem, tedy nám vlastním systémem životních hodnot, způsobem života v souladu s Přírodou a podle Principů (Konů) stavby Světa. V okamžicích, kdy osud Národa vyvstává do popředí, kdy lidé hledají oporu a inspiraci ve svém životě, často se opírají do pokladů svých vlastních, slavných a téměř zapomenutých dějin. Z tohoto důvodu nás těší vzrůstající zájem o naše dějiny a o pravdivější obraz života našich slovanských Předků. Protože po pádu poslední velké svobodné Državy Velké Moravy bylo rozhodnuto o restartu evropské kultury na jiných základech, zůstalo jen velmi málo informací zachováno. Dnešní doba je společností výhradně zaměřenou na hmotný blahobyt a na technický pokrok, jež se stále více vzdaluje od souladu s přírodními zákony a od souladu s Matkou Zemí. Modlou současnosti je omezené vzdělání, vyhovující především zákonům peněžní společnosti. Pojďme tedy odkrýt roušku posledních 1 000 let a podívat se nejméně do doby knížete Mojmíra I. a Rostislava. To, co je nám nyní skryto, je potřeba odkrýt a poskládat dochované střípky do smysluplnějšího obrazu našich dávných dějin. A vskutku byly velmi slavné! Nastupující Západní civilizace šířila své hodnoty a principy nesmlouvavě a nejčastěji skrze kruté podmaňující války. Schovávala se za nastupující křesťanství, a přitom však šlo především o mocenské ovládnutí nezávislých Držav Slovanů. Výmluvné jsou mapy z doby impéria Římské říše a Marobudovy říše, kdy do roku 107 n.l. římské legie pouze bezmocně přešlapovaly pod tokem Dunaje. Nad ním bylo stále území Slovanů, tedy svobodných Držav. Bohatost a hojnost na našem území je stále dochována v několika tehdejších záznamů kupců a cestovatelů, kteří procházeli našim územím. Ve Slovanské kronice z roku 1170 popisuje své zážitky ze života u Slovanských kmenů kněz Helmold: „…sám jsem zkusil, co jsem věděl z doslechu, že totiž žádný jiný národ si pokud se jedná o pohostinnost, nezaslouží větší uznání než Slované – ti jsou k hostům nezvykle velkorysí, u nich nikdo nesmí o pohostinství prosit.A kdyby někoho usvědčili, že se zdráhá přijmout cizince, mohou mu vypálit dům i s veškerým majetkem. Provinilce veřejně potupí a opovrhnou jím, protože se nestyděl cizinci odepřít chléb…“ Naše dějiny jsou bytostně spojeny s naším vlastním světonázorem, ukrytým ve Védských textech, jež se znovu začínají v knižní podobě vydávat. Obsahují mnohou moudrost, jež často v poznání přesahuje tehdejší znalosti Západního světa. Zkusme jen pro vzbuzení zájmu zmínit Hlas našich Předků, jenž stále zní jednoznačně a inspirativně: „TAK HOVOŘÍME MY, ŽE MÁME PŘEKRÁSNÝ VĚNEC NAŠÍ VIERYA NEMÁME CO PŘIJÍMAT CIZÍ.“ V dávných Zápovědích našich Bohů najdeme mnohou, dnes již téměř zapomenutou moudrost, tedy naší, ne cizí. Připomeňme Přikázání Boha Dažďboga: "VĚZTE,LIDÉ RODŮ RASY VELKÉ,ŽE JE TŘEBA SE S LÁSKOU A DOBROTOU CHOVAT KE VŠEMU ŽIVÉMU,VYTVOŘENÉMU NA MIDGRAD-ZEMI.“ Moc se rozpomenout a živě napojit na Rodovou paměť mají původní tzv. pohanské obřady. Vychází z magie resp. Duchovních principů, při kterých určité postupy, úkony, tance, použité symboly a zpěv vytváří unikátní energo-informační pole. Je to naladění se na ukryté informace v neviditelném poli energií a informací, na které se tisíce let napojovali naši Předci. Jejich úkolem bylo využívat výjimečné časové okamžiky Vesmíru a silových přírodních míst, kdy kontakt s Rodovou pamětí je přímo hmatatelný. Při obřadech se otevírají smysli do jemnohmotných úrovní, ze kterých přichází léčivá energie, schopnost hluboké očisty těla, Duše a Ducha. Proto si těchto obřadů naši předci tak velmi vážili. Mezi nejdůležitější slavené slovanské svátky patřily: svátek Boha Kupaly začátkem července, letní den Boha Peruna začátkem srpna, den Kolady kolem 23.12., zimní den Boha Peruna kolem 13. ledna. Mnohé obřady byly téměř zapomenuty, či byl pozměněn jejich průběh, aby Slované byli odtrženi od napojení na Rod a jeho Rodovou paměť. Proto se v okamžiku rozpamatování se novodobí Slované opět navracejí k tomu, co nás může ukotvit v tomto uspěchaném světě k opravdovým hodnotám, zdravému myšlení a způsobu života. To vše znamená naději, že neutone naše vskutku slovanská Duše v mišmaši současné civilizace. Proto ten, kdo se s úctou znovu obrací k moudrosti Předků, postupně bude aktivovat svou genetickou paměť. A s úžasem si uvědomí, že pomoc a vedení na duchovní Cestě přichází z Rodové paměti našich Předků. Je mnohem starší, než posledních tisíc let nadvlády společnosti západního typu. Jsme Slované, a Slovany budeme, jakož i naše území bylo tisíce let předtím slovanské a v Geniu Loci této nádherné krajiny české, moravské a slezské je toto posvátným způsobem uloženo. Weby, které se věnují původnímu Slovanství, jsou www.SlovanskaKultura.cz, SlovanskaKosile.cz, Drzava-moravaslezsko.cz a Tartaria.sk. Sláva Bohům a Předkům našim, Mojmír Mišun Doplňující informace pro článek: Zlatá Cesta Duchovního vzestupu Všichni, kteří mluvíme naší mateřskou češtinou, máme ke své Kultuře blízko. Přes Rody si tuto informaci předáváme v genech. Je to naše paměť, ukrytá v DNK. Říká se, že kdo zůstane ve spojení s Rodem, nezahyne a neztratí svou niť duchovního putování po „Zlaté Cestě Duchovního vzestupu“. Současným návratem „domů“ je vytváření Slovanských Občin, tedy společenství lidí vyznávající společný systém hodnot. Tedy je to úcta k Předkům a Védské moudrosti, dále udržení a rozvíjení své RODiny, rozvíjení svého poslání a povolání, soulad s přírodními a vesmírnými zákony. Je to tedy Světonázor, jehož hluboká moudrost umožní budovat vizi pozitivní a příznivé budoucnosti a to pro všechny. A pokud vyvstává otázky, proč se zabývat Slovanstvím, pak odpověď je jednoznačná: Navracíme se k naší vlastní tradici a skutečným hodnotám, které ze současné západně orientované společnosti zcela vyprchaly. Chceme mít zdravé myšlení, cítění a jasnou vizi Budoucnosti. Takové, ve které se můžeme věnovat rozvoji ve svém Rodu a RODině. Sspolečenství Občin má svou webovou prezentaci na Drzava-moravaslezsko.cz. Pozvánka na BUDOUCNOST 2018 – Diskusní slovanské fórum 28.-29.4.2018 )

Nacisté ukradli symbol svastiky Slovanům

Nacisté ukradli symbol svastiky Slovanům

Slovanské Svastiky byly používány našimi Předky na ochranu lidí, zvířat, polí, obydlí i hospodářských stavení před temnými silami. Dodávaly sílu, harmonizovaly prostředí, umocňovaly léčitelské i jiné duševní a duchovní schopnosti. Naši Předkové věděli, jak jsou mocné, a znali jejich velkou sílu. Proto je používaly jako Oberegy nošené na těle, ženy je vyšívaly na oblečení a na bytové dekorace, muži vyřezávali na domy, násady nářadí a vytepávali na zbraně a zbroj. Každá Svastika působí určitým způsobem. Velmi záleží na správném výběru a použití. Pokud vhodnou Svastiku použije člověk připravený přijmout její energetické působení, bude pracovat pro jeho blaho. Pokud ale stejnou Svastiku použije člověk nepřipravený, bude její působení značně oslabené nebo dokonce může její energie působit proti němu. Z toho vyplývá, že ne každý symbol je vhodný pro každého a že je velmi důležitý správný výběr pro daný účel a konkrétního jedince či rodinu. Převzato a přeloženo z www.ramhat.ru včetně vyobrazení, proto si nepřisvojuji autorství textů ani vyobrazení, pouze autorství překladu – překlad Věra Ovečková. Агни (Огонь) - Oheň Symbol Svatého Ohně Oltáře i Domácího Ohniště. Oberegový Symbol Vyšších Světlých Bohů, Ochraňující obydlí a chrámy, a také Starobylou Moudrost Bohů, to je Starodávné Slovansko – Árijské Védy.    Алтарник - Altarnik Nebeský Vše-Rodový symbol Veliké Jednoty Světlých Rodů, obývajících Svargu Přečistou, Čertogi i Obydlí v Javi, Slavi i Pravi. Dávný symbol se zobrazuje na Oltářním kameni, blízko oltáře, na který se přináší Dary i konají Obřady Rodů Velké Rasy.   Боговник - Bogovnik Zosobňuje věčnou sílu a ochranu Světlých Bohů člověku, který je na Cestě Duchovního vývoje a dokonalosti. Mandala se zobrazením tohoto symbolu pomáhá člověku poznat Prolínání a Jednotu Čtyř prvo-elementů. Богодар - BogodarSymbolizuje trvalou ochranu Nebeských Bohů, kteří darují lidem Prastarou Pravdivou Moudrost a Spravedlnost. Tento symbol je zvláště ceněnŽreci – Ochránci, kterým Nebeští Bohové svěřili chránit Nejvyšší Dar – Nebeskou Moudrost. Вайга - Vajga Sluneční Přírodní znak, kterým jsme zosobňovali Bohyni Taru. Tato Moudrá Bohyně chrání čtyři Vyšší Duchovní Cesty, po kterých jde člověk. Ale tyto Cesty jsou také otevřeny čtyřem Velikým Větrům, které se snaží narušit člověku dosažení jeho cíle. Валькирия - Valkirija Starodávný Obereg ochraňující Moudrost, Spravedlnost, Ušlechtilost a Čest. Je to znak obzvlášť uznávaný vojáky bránícími Rodnou Zem, svůj Starobylý Rod a Víru. Jako ochranný symbol jej používali Žreci pro zachování Véd. Ведаман - Vedaman Symbol Žrece – Ochránce, který chrání Starobylou Moudrost Rodů Veliké Rasy, neboť v této Moudrosti jsou uloženy Tradice Společnosti, Kultura vzájemných vztahů, Paměť o Předcích a Bozích – Ochráncích Rodů. Ведара - Vedara Symbol Žrece – Ochránce Starobylé Víry PrvoPředků (Kalen-Inglingů), kteří chrání zářící Starodávnou Moudrost Bohů. Daný symbol pomáhá poznat i používat starodávné Znalosti pro blahodárný vývoj Rodů a Starobylé Víry Předchůdců. Велесовик - Velecovik Nebeská symbolika, která se používala jako Ochranný obereg. Věří se, že s jeho pomocí je možné ochránit milovaného člověka před přírodním neštěstím, když se tento člověk nachází daleko od domova. Всеславец - Vseslavec Ohnivý ochranný symbol, ochraňující stodoly i domy před požáry, Rodinné Svazy – před Ohnivými spory a debatami, Starobylé Rody – před hádky a boji, vede všechny Rody k Harmoniii.   Гаруда - Garuda Nebeský Božský znak symbolizuje veliký Nebeský Ohnivý Kočár (Vajtman), na kterém Bůh Višeň putuje po Svarge Nejsvětější. Obrazně „Garudu“ nazývají ptáčkem létajícím mezi Hvězdami. „Garuda“ se zobrazuje na předmětech Kultu Boha Višna. Грозовик - Grozovik Ohnivá symbolika na pomoc ovládání Přírodních Živlů a Počasí, a také je Gruzovik používán jako obereg, ochraňující před nepohodou domy i chrámy Rodů Velké Rasy. Громовник - Gromovik Nebeský symbol Boba Indry ochraňujícího Starobylou Nebeskou Moudrost Bohů, to je – Starodávné Védy. Obereg se zobrazoval na vojenských zbraních, brnění i výzbroji, a také nad vchody do tvrzí, aby vcházející se zlým úmyslem byl poražen Gromovníkem. Дуния - Dunia Symbol sjednocení Pozemského a Nebeského Živého Ohně. Jeho předurčení je ochraňovat Cestu Trvalé Jednoty Rodů. Proto všechny Ohnivé Oltáře pro provádění Bezkrevných obřadů přinášených pro slávu Bohů a Předků se stavěly v podobě tohoto symbolu. Духобор - Duchobor Symbolizuje počáteční vnitřní Oheň Života. Tento Veliký Božský Oheň zničí v člověku všechny lidské tělesné neduhy a bolesti Duše i Ducha. Daný symbol nanesli na látku, do níž zabalili nemocného člověka. Духовная Свастика - Duchovnaja Svastika Užívala nejvíce pozornosti od čarodějů, volchvů, vedúnů, symbolizovala Harmonii a Jednotu Těla, Duše, Ducha a Svědomí, a také Duchovní Sílu. Volchvové používali Duchovní sílu k ovládání přírodních prvků. Духовная Сила - Duchovnaja Sila Stálý symbol Přeměny Ducha Člověka používaný pro zesílení a koncentraci všech Duchovních Vnitřních Sil Člověka, potřebných pro tvůrčí práci pro blaho potomků svých starých Rodů nebo svého Velkého Národa. Душевная Свастика - Duchovnaja Svastika Používala se pro koncentraci Vyšších Sil k vyléčení. Dyševní Svastiku měli právo zahrnout do ornamentů oděvů jenom Žreci, kteří se pozvedli na vysokou úroveň Duchovně-Mravní dokonalosti. Дхата - Dchata Božský Ohnivý znak symbolizující vnitřní i vnější strukturu člověka. Dchata představuje čtyři základní elementy, které byly darovány Bohy – Tvůrci a z kterých je vytvořen každý člověk Velké Rasy: Telo, Duše, Duch a Svědomí. Зайчик - Zajčik Sluneční symbol charakterizuje obnovení v životě Rodu. Věřilo se, že pokud si žena vezme pás s vyobrazením Zajčika v době těhotenství, bude rodit samé chlapce, nástupce Rodu. Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak4bfdef1b9d2ca1b4f8972e48768440fa').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy4bfdef1b9d2ca1b4f8972e48768440fa = 'vera.oveckova' + '@'; addy4bfdef1b9d2ca1b4f8972e48768440fa = addy4bfdef1b9d2ca1b4f8972e48768440fa + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text4bfdef1b9d2ca1b4f8972e48768440fa = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak4bfdef1b9d2ca1b4f8972e48768440fa').innerHTML += ''+addy_text4bfdef1b9d2ca1b4f8972e48768440fa+''; Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená.  Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu. Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život. Věra Ovečková: Moudrost ukrytá ve slovech  )

Věra Ovečková: Velikonoce a naši předkové

Věra Ovečková: Velikonoce a naši předkové

Naši Předkové slavili čtyři velké hlavní svátky (kromě množství drobnějších): den jarní (věsna) rovnodennosti (21. března) – svátek se nazýval Komojedica na počest sílícího Slunce – Jarily den letního slunovratu (21. června) – svátek na počest mohutnějícího Slunce – Boha Kupaly den podzimní (oseň) rovnodennosti ( 21.září) – svátek na počest na odpočinek odcházejícího stárnoucího Slunce – Svetovíta den zimního slunovratu (21.prosince) – svátek na počest narození Slunce – mladého Boha Koljady Z tohoto vyplývá, že se naši Předkové řídili kultem – kalendářem Slunce, což je kult Života, nikoliv kultem – kalendářem lunným. Svátky jsou v kalendáři řídícím se Sluncem pevně stanovené, oproti svátkům v kalendáři lunném jsou mnohé pohyblivé, jako právě současné Velikonoce. Původní svátek jara – Komojedica – byl oslavou sílícího Jarily Slunce. Byl velmi důležitým svátkem, protože po zimě měl probudit síly člověka do následujícího plodného období, v němž bylo zapotřebí vypěstovat úrodu živící rod celou následující zimu. Proto trval 2 týdny (2 x 9 dní, týden měl 9 dní, 1 týden před a 1 týden po rovnodennosti), hlavní oslava trvala 3dny – 1 den před rovnodenností, den rovnodennosti a 1 den po rovnodennosti. Symboly se nesly v duchu jara, posilovaly probouzení sil Slunce, pohyb, dobrou úrodu, plodnost – malování vajíček se uchovalo do dnešních dnů. Vajíčka byla malována různými technikami – ale zejména voskem – symboly ochrany, plodnosti, pohybu, slunce, probuzení, obnovení a rozkvět přírody atd., častokrát ve starých motivech uvidíme právě svastičné obrazy. Jídla a dobrot byla hojnost, ale nikdy ne krvavé, tj. masité. Před oslavou se uklízely příbytky, aby do nich mohla vstoupit nová jarní síla Slunce Jarily, vzpomínalo se na Předky, s nimiž se dělilo o dobroty na stole. Nikdy se nedělali oběti, pouze se dávaly dary či úlitby (ulití z poháru). Zároveň je den jarní rovnodennosti – přesně den následující - Ženským svátkem, protože s ženou souvisí dar nového probouzejícího se života. Jak velká síla byla v našich svátcích zakořeněna je poznat do současnosti. I křesťané přijali malovaná vajíčka jako symbol plodnosti a zrodu všeho nového, jelikož byl v nás tak silně uchycen, že jsme se jej odmítali vzdát. Stejně tak jako mladé větvičky jív, s nimiž se jemně šlehaly dívky a ženy, aby do nich přešla síla rozpukajícího se stromu. Krajově je mnoho dalších zvyklostí. Například polévání vodou, což je spojenou s očistou po zimě a předáním síly, čilosti, zdraví a moudrosti. Oproti tomu pečení mazanců je ryze křesťanský zvyk spojený s pomazáním Krista. Rovněž posvěcování jídla a obětin, které byly i krvavé – beránek, je pouze křesťanskou záležitostí.Velikonoce máme za rohem. Ti, co cítíte, že vaše tradice a svátky jsou spojeny s jinými kořeny než žido-křesťanskými, hledejte. Hledejte v dalších pramenech a otvírejte svoji vlastní paměť, abyste se sami rozpomněli na události dávno minulé a sami věděli, kde jsou vaše kořeny, z nichž je třeba čerpat. Potom  temnota či hrubá síla naplní tady svoji roli a světlo bude moci opět zazářit. Aby zářilo stále, je třeba se velmi hluboce zamyslet nad úlohou obou protipólů – světla a temnoty, jemnosti a hrubosti – pochopit jejich úlohu v roli Světa a Vesmíru a najít mezi nimi rovnováhu, soulad. Vrátíme-li se k úsloví, podle něhož žili naši Předkové: „Cti Bohy a Předky své a žij v souladu se Svědomím (společné světlé vědomí lidí a Bohů), máme velkou šanci vrátit potřebnou rovnováhu tomuto světu a žít v míru. Autor: Věra Ovečková Zdroj: https://www.roduslava.cz/blog/velikonoce-a-nasi-predkove/ Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu Autorka knihy: Ještě chci žít  skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak95428c260e8166e03924d8320b31a43e').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy95428c260e8166e03924d8320b31a43e = 'vera.oveckova' + '@'; addy95428c260e8166e03924d8320b31a43e = addy95428c260e8166e03924d8320b31a43e + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text95428c260e8166e03924d8320b31a43e = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak95428c260e8166e03924d8320b31a43e').innerHTML += ''+addy_text95428c260e8166e03924d8320b31a43e+''; Jmenuji se Věra Ovečková. Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená.  Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu. Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život. Jak slavili jarní oslavy rovnodennosti naši předkové Slované?  Šaman Kryštof Koucký: Co se děje aktuálně v informačním poli?  )

Inelia Benz: Anunnaki, důvod a příčiny vzniku lidstva

Inelia Benz: Anunnaki, důvod a příčiny vzniku lidstva

Ahoj, tady Inelia Benz z Ascension101.com.  Dnes bych s Vámi chtěla sdílet nahrávku, kterou jsem našla ve svém telefonu. Když se dostanu do meditativního stavu, tak se někdy dívám na něco, na námět nebo otázku, kterou někdo položil. A když začnou přicházet nějaké odpovědi, nebo vidím, že se něco děje, zapnu telefon a nahraji si to. Dnes jsem našla nahrávku. Byla jsem docela překvapená, protože jsem si nepamatovala, kdy jsem jí nahrála, takže je to docela zajímavá věc. Poslechla jsem si jí a řekla jsem si, že by Vás to mohlo také zajímat. Nahrávka je o Anunnaki a jejich vlivu na naší planetu a také něco docela nového, což je náš vliv na jejich kulturu, jejich druh a jak se to vlastně stalo. A když jsem se zajímala v této otázce o aspekt DNA, dostali jsme se, nebo tedy já, k architektům našeho druhu a záměru za vytvořením lidské bytosti. A to si myslím, že je nejdůležitější část celé informace, protože nás informuje o tom, že jsme skutečně neomezené bytosti. Nechám Vás přečíst si informace. Proskenujte jí svojí vlastní osobností, podívejte se a uvidíte, co s Vámi rezonuje a jak daleko to dokážete přijmout.    Přepis záznamu: Cítím jejich přítomnost. Anunnaki. Důležitost, věda, technologie, prozkoumávání, vlastnění, půvab, krása, přepych, zlato. Energetická rezonance duševní pohody založené na materiální podstatě. V jejich energii je nesoulad. Jejich kolektivní energie je nesouladná. Když se podívám na jejich nesoulad, cítím omyl, pochybení a strach. (dlouhá pauza) Vytvořili humanoidní druh na planetě. Vzali materiál DNA ze současného druhu, který byl vytvořený ostatními, změnili materiál, udělali ho hutnějším. Vytvořili novou bytost. Bytost, která dokáže pojmout pokročilou duši. Cítím to tak, že to nebyl jejich záměr, ale záměr předchozího architekta těch, co vytvořili původní těla. Anunnaki to neviděli, protože viděli pouze jednoduchou DNA na fyzické úrovni, ale ne ty ultra-dimenzionální úrovně. Vytvářeli pracovní sílu, jednoduché stroje, aby plnily úkoly. Vykořisťovali půdu, sbírali materiály, drahokamy a bohatství. A když to udělali, odešli, nechali za sebou pracovní sílu a polo-vládce, kteří byli naprogramováni, aby dávali rozkazy a byli posloucháni. Přírodní chyba byla taková, že použili svojí vlastní DNA, aby vytvořili poskoky, kteří by přijímali rozkazy a poskoky, kteří jsou schopní rozkazy dávat a byli autoritou. Tím, že použili svojí vlastní DNA, vytvořili energetické ultra-dimenzionální spojení s vlastním druhem. Toho spojení si nebyli vědomi, protože si nejsou vědomi ultra-dimenzionální podstaty DNA. Pro ně to bylo pouze mechanické a fyzické. Mohli… měli odstranit své výtvory, když opustili planetu, ale neudělali to. Něco se stalo a oni je nechali. DNA se začala vyvíjet, růst a rozšířila se. Bytosti z celého vesmíru se mohli inkarnovat do třetí dimenze pomocí plavidel, které sami o sobě spustili ostatní vlákna, ostatní aspekty multi a ultra-dimenzionálního DNA. Nyní se Anunnaku vrací. Někteří ani neodešli, ale zůstali vnitřně spokojení. Ti, co se vrací, jsou puritáni a bojí se, protože náš růst, uvědomění a síla ovlivňovat tento 3D výtvor ovlivňuje i je. Najednou a spontánně, se mezi jejich vlastními lidmi začali rodit uvědomělé a osvícené bytosti. Bytosti, které umí cítit a jsou uvědomělé své vlastní existence za hranicí fyzična. Existence za hrami, které si vybíráme hrát. Důležitosti a připoutanosti. A to má nyní za následek rozpad jejich dříve tak silné a věčné společnosti.  Je tam strach. Jsou možnosti jak eliminovat lidskou rasu, ale i přesto to nemohou udělat, kvůli povaze dohod ve fyzickém vesmíru. Program, kteří oni sami zapsali do lidské rasy proto, aby přežila, chránila život za každou cenu, stále platí a nedovoluje provedení kompletního vyhubení těchto druhů. (dlouhá pauza) Něco se na planetě chystá. Rozšíření uvědomění tak rozsáhlé, tak přístupné tolika bytostem jako nikdy předtím Dokáže to změnit realitu tak, jak jí známe. I přesto to vyvolává paniku a strach. Jak vyjádřit, že všechno, k čemu jsme připoutaní, jsou iluze? Že vše, co je pro nás důležité, je nepodstatné? Jak vyjádřit, že všechny ty hry, které hrajeme ve fyzickém světě, všechny hry, kterých jsme si vědomi, nejsou nic ve srovnání s tím, jaké hry, nebo čím se můžeme stát, když si pouze připustíme možnosti alternativní reality, která by vstoupila do našich myslí, našeho pole a našeho těla? Proč jen nepředstírat? Předstírat, že je zde i jiná možnost, Odvažte se přijmout, že VY tvoříte Vesmír každou vteřinou. Přijměte, že fyzické prostředí, kde se nachází Vaše fyzické tělo, je pouhá iluze. Iluze, která je ohebná jako dětská modelína. Odvážíte se předstírat, že to je pravda? Jen na malou chvilku… na vteřinu… Pociťte vítr změn, který kolem Vás fouká. Časoprostor se stane pohybující se krajinou. Rychle se pohybuje. Rychleji a rychleji. Tak rychle, že se stane čistým světlem Dovolíte si zvolit si nebýt jednotnou bytostí? Nebýt monolog myšlenkových proudů, důležitostí, připoutaností, problémů, strachů, radostí, lásky a zkušeností? Zdroj: https://ineliabenz.com/the-anunnaki-and-why-we-matter/ Autorka: Inelia Benz  Překlad: Ondřej Rimmer Brož  INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady. Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. Hana Sahhu-arah: rozhovor s průvodkyní hvězdných duší )

Tisulská princezna – dívka v sarkofágu – profesor určil dobu, kdy byla pohřbena – jedná se o dobu nejméně před 800 milióny lety!

Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin. Stalo se to začátkem září roku 1969 v obci Ržavčik v Tisulském okrese v regionu Kemerovo. Během hornických prací v dole, kde se těžilo uhlí, objevil horník Karmaukhov v samotném jádru dvacetimetrové sloje ležet v hloubce přes 70 metrů dva metry velký mramorový sarkofág, který byl neuvěřitelně precizně mechanicky opracovaný. Velitel Alexander Alexandrovich Masalygina přikázal okamžitě zastavit veškeré práce a sarkofág nechal vynést na povrch. Následně ho začal otevírat, přičemž odlamoval okraje tmelu, který byl časem již zkamenělý. Samotný tmel se však pomocí slunečního tepla měnil v čirou tekutinu a začal se roztékat. Jeden nedočkavý člověk, si dokonce dal trochu této tekutiny na jazyk, aby ji ochutnal (během jednoho týdne zešílel, a v únoru umrznul u dveří svého domu). Víko sarkofágu bylo dokonale opracované a přesně sedělo. Pro lepší těsnost měly vnitřní hrany okrajů tloušťku patnáct centimetrů. Objevení  Tisulské Princezny bylo skutečně velkým šokem pro všechny přihlížející. Sarkofág byl naplněný až po okraj růžově modrou krystalicky čirou tekutinou. V ní spočívala svěží, zhruba 180cm vysoká, štíhlá a neobyčejně krásná žena. Bylo jí okolo třiceti let, měla jemné evropské rysy a velké, do široka otevřené modré oči. Měla husté, lehce vlnité tmavě hnědé vlasy s nádechem dočervena, které jí sahaly až do pasu. Podél jejího těla splývaly měkké, bílé ruce s krátkými, úhledně upravenými ostříhanými nehty. Oblečena byla do průsvitných bílých krajkových šatů, které jí sahaly těsně pod kolena. Šaty byly s krátkým rukávem, vyšívané pestrobarevnými květy. Pod šaty nic jiného neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. Vedle hlavy ještě měla černou, obdélníkovou, na jedné straně zaoblenou kovovou krabičku (něco jako mobilní telefon) o rozměrech 25 x 10cm. Sarkofág zůstal veřejně otevřený zhruba od 10 do 15 hodin. Celá vesnice se přišla podívat na ten zázrak. Téměř okamžitě nahlásili objev okresním úřadům a povolali odpovědné orgány, hasiče, armádu i policii. Do 14 hodin přiletěl cihlově červený vrtulník a přivezl tucet velkých soudruhů v civilu, kteří prohlásili, že místo je kontaminované a nařídili všem přihlížejícím, aby se vzdálili od hrobu.  Následně zajistili místo objevu a zapsali si všechny, kdož se dotkli rakve, a dokonce i ty, kteří stáli poblíž, údajně z důvodů lékařské pohotovosti.Soudruzi se snažili naložit sarkofág do helikoptéry, ale břemeno bylo příliš těžké, a tak se rozhodli, že rakvi ulehčí tím, že z ní odstraní tekutinu. Začali odčerpávat tekutinu, ale tělo okamžitě začalo před zraky přihlížejících černat. Proto kapalinu opět vrátili zpět a zčernání se okamžitě vytrácelo. Za okamžik tváře ženy opět zrůžověly a tělesné ostatky opět vypadaly jako živé. Sarkofág uzavřeli a spolu se zbytky tmelu, který byl uložený v igelitových pytlích, ho přenesli ho do helikoptéry. Zároveň nařídili lidem, aby se rozešli. Helikoptéra se vznesla k nebi a zamířila směrem k Novosibirsku. Za pět dnů přijel z Novosibirsku do Ržavčiku postarší profesor a ve venkovském klubu přečetl přednášku o předběžných výsledcích laboratorních zjištění. Sdělil, že učiněný objev významně změní celkové chápání historie. Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin. Rakev původně stála uprostřed pod dřevěnou klenbou v hlubokém hustém lese. Během věků se klenba zcela vnořila do země, zhroutila se a bez jakéhokoliv přístupu kyslíku po dobu několika stovek miliónů let se přeměnila na jednolitou vrstvu uhlí. Původně byla předložena verze o mimozemském původu ženy, ale genetický rozbor těla ukázal stoprocentní shodu s moderním ruským člověkem. Dnes jsme zcela stejní jako byli naši předkové před 800 milióny lety! Úroveň civilizace, ke které žena patřila, v mnohém přesahuje všechny doposud známé civilizace, včetně té naší, jelikož vlastnosti tkaniny, ze které jsou ušity „Princezniny“ šaty nejsou přístupné vědeckým analýzám. Zařízení pro výrobu takového materiálu není vynálezem lidstva. Nezvládli ani rozpoznat složení růžovo modré tekutiny. Rozpoznali pouze některé základní složky, které pocházely z nejstarších odrůd cibule a česneku. Ohledně kovové krabičky neřekl profesor nic, jen to, že je stále předmětem dalšího výzkumu. Pár dní po této události se v tisulských místních novinách objevila malá poznámka oznamující, že v blízkosti vesnice Ržavčik byla objevena archeologická relikvie, která vrhá nové světlo na celý příběh. Ržavčané protestovali, taková jedinečná událost a v novinách se objeví pouhé tři řádky! Rozhořčení místních pomalu ustupovalo, když náhle vesnici obklíčila armáda a policie, která chodila od domu k domu, a eliminovala „buřiče“ mezi obyvateli. Přičemž místo, kde byl nalezen hrob, pečlivě prohrabali a nakonec důkladně zaplnili zeminou. Přes všechno úsilí úřadů se i tak našlo pár vesničanů, kteří chtěli bojovat za pravdu. Jeden z nich chodil od instance k instanci, dokonce napsal i dopis na Ústřední výbor, ale za rok nato zemřel (dle oficiální verze – na selhání srdce). Během následujícího roku zahynulo při autonehodách jeden po druhém, i všech šest „průkopníků,“ kteří byli očitými svědky při nálezu rakve.  Tak byli svědci této události navždy umlčeni. Po celé léto až do pozdního podzimu v roce 1973, když dle úřadů již „vše utichlo,“ tak se na březích a ostrovech jezera Berchikul, které se nalézá šest kilometrů od místa nálezu sarkofágu, v naprosté tajnosti prováděly velmi rozsáhlé vykopávky. Místo, kde probíhaly práce, bylo obklopeno vojáky a policií. Utajení bylo pod hrozbou smrti! Jeden nájemný dělník, který spolupracoval na vykopávkách a dlouhou dobu nikomu nic neřekl, šel do nákupního centra a v lehce opilém stavu řekl, že na ostrovech objevili starodávný hřbitov z doby kamenné. Odmítl se však podělit o detaily. Nicméně lidé z vesnice viděli oboje, místo vykopávek a viděli letět i cihlově červenou helikoptéru, která něco odvážela. Po skončení prací na ostrovech a pobřeží Berčikulu zůstaly stovky pečlivě vykopaných a následně zasypaných podzemních hrobů… Zdroj článku: http://www.suenee.cz/tisulska-princezna-divka-v-sarkofagu-je-nejmene-800-milionu-let-stara/ Přeloženo z anglického originálu: http://www.nibirugroup.org/2016/10/31/tisulsky-princess-girl-casket-least-800-million-years-old Překladatelka: Zuzka )

Nejnovější články na našem portálu

Bílá paní – Tajuplný bloudící přízrak odsouzený k věčnému životu
srpen 09, 2022 89
„Vážným krokem obchází hrad se svazkem klíčů za pasem, otvírá a opět zavírá tu či onu komnatu, a...
Číst článek...
Jitka Valentová: Úplněk ve Vodnáři 12.8.2022 v 3:35 a Plejádský portál lásky
srpen 08, 2022 5763
Dne 12.8.2022 v 3:35 nastane na 19.stupni vzdušného znamení Vodnáře úplněk. Uzavírá se nám Lví...
Číst článek...
Lucie Valchařová: Co muž potřebuje od ženy?
srpen 07, 2022 107750
Já vím, jsem žena, měla bych psát o ženských touhách, ale právě proto, že mám denně na terapiích...
Číst článek...
Vendula Kociánová: Zahoď ten makeup!!!
srpen 05, 2022 13439
„Pokud má dívka akné, neměla by chodit na slunci, protože se jí udělají pigmentové skvrny. „ Řekla...
Číst článek...
Jantar – „Sluneční kámen“, který prospívá našemu tělu i duši
srpen 03, 2022 714
Již od dávných časů lákalo člověka tajemství vzniku „Slunečního kamene, jantaru“ . Jeho vznik...
Číst článek...
Velká astrologická předpověď na srpen 2022 - čeká nás konstelace, která nebyla v naší historii ještě zaznamenána
srpen 02, 2022 15839
Vítejte v srpnu. Nejdříve si řekneme krátké shrnutí nadcházejících událostí a pak se ponoříme do...
Číst článek...
Eva Pitnerová: Z žáby prince neuděláš! Bohužel…
srpen 01, 2022 40159
Milá ženo, vím, že tyhle řádky se ti možná nebudou číst snadno, ale … Vážím si každého příběhu,...
Číst článek...
Helen Stanku: Andělé strážní
červenec 31, 2022 17504
O andělech strážných se toho napsalo již hodně. Nejčastěji je lidé vnímají, pokud jsou vystaveni...
Číst článek...
MERLIN král čarodějů: Kdy muž dospěje?
červenec 30, 2022 9309
Muž dospěje ve skutečného muže tehdy, když si uvědomí, že k životu nepotřebuje nejhezčí a...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Tajemné dějiny a UFO na Zemi

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

Význam čísel na hodinách, které se opakují
16 květen 2020 1491048
Věřím, že každý se někdy zarazil nad časem (čísla na hodinách, to ale není čas…), který na sebe...
Celý článek...
Co se stalo s pšenicí, že po ní všichni tloustneme?!
4 listopad 2019 509173
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
numerologická vibrace jména
16 leden 2016 436389
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Smrt přichází ze střev - vyčistěte je od plísní!
30 září 2020 347842
V České republice je to bohužel často pravda, jelikož patříme na první místa v evropském žebříčku...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 275482
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Ženy uštvané zaživa
27 říjen 2018 266603
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
2 prosinec 2019 266121
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
17 červenec 2020 242140
Proč tato nemoc rapidně mezi lidmi narůstá? Proč tomu tak je skrz naší duši?? DUCHOVNÍ PŘIČÍNA:...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 236243
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 226439
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 222825
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 208532
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 202829
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 194885
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 182601
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 180581
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 172897
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 171645
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 159277
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 158949
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
15 duben 2022 154016
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 138552
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 124277
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 121531
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...