Masopust, lidově fašank, je období od Tří králů až do počátku postní doby, tedy do Popeleční středy. Slovo masopust má původ ve spojení „opustit maso“ či „upustit masa“. Totéž se skrývá pod názvem „karneval“- z italského „carne levare“- odstranit maso. Jinak je tomu ale u starořímského „Carnival“ ve významu být silný (valere) z masa (caró, carnis), což byl den spojený s hodováním a maškarními průvody.
První písemné zprávy o masopustu pocházejí již z druhé poloviny 13. století, kde se Vlach Henric de Isernia, který působil ve službách Přemysla Otakara II., zmiňuje, že poslední tři dny masopustu propuká všude bujné veselí. Ale původ masopustu sahá pravděpodobně dál do minulosti. Často se setkáváme s názorem, že souvisí se starověkými antickými slavnostmi (luprecalie, dionýsie, lenaje, saturnálie) pořádanými na počest boha úrody a vína Dionýsa. Tyto velké městské slavnosti se konaly v březnu, kdy se lidé převlékali za zvířata, hráli, zpívali a hýřili.
Jiní badatelé spojují masopustní maškary s pohanskými magickými tradicemi. Přestože masopust byl tedy zpočátku předkřesťanským svátkem, ve středověku mu byl dán liturgický podtext, takže dnešní podoba masopustní koledy odkazuje na křesťanskou tematiku, kterou, dá se říct, často zesměšňuje.
S nástupem renesance, která se k nám dostávala prostřednictvím vyšších vrstev ze západní Evropy, byl masopust ovlivněn i karnevaly, které se konaly v jižní Evropě. Slavení masopustu se zúčastňovaly všechny vrstvy společnosti. Dokonce i čeští králové pořádali hostiny, kam zvali nejen šlechtu, ale i zástupce městského stavu.
Tyto slavnosti se po třicetileté válce dostaly z Pražského hradu až na císařský dvůr ve Vídni. Je dokonce známo, že roku 1725 byla součástí masopustu i maškarní „selská svatba“, při níž byl za českého sedláka přestrojen kníže Auersperg. Masopust byl čas radosti a uvolnění. Nejvíce zábavy se zažívalo až při závěru masopustu. To největší veselí začínalo na masopustní neděli. Na některých místech se přípravy na hlavní zábavu konaly už na tučný čtvrtek, což je poslední čtvrtek před masopustní nedělí. Většinou mu předcházela zabíjačka, protože podle pověry se na tučný čtvrtek mělo hodně jíst a pít, aby měl člověk po celý rok dostatek sil. Tradičním obědem bylo hovězí, jehněčí a zvěřina.
Až v 19.století se začala podávat vepřová pečeně s knedlíkem a zelím. Slavnostní zakončení celého masopustního období, tedy masopustní neděle, pondělí a úterý, se nazývalo končiny, ostatky, fašank či obecně masopust.
V neděli se v hostincích konala tradiční zábava, která pokračovala i v masopustním pondělí. V některých vsích se konal „mužovský bál“, kam měli přístup jen ženatí muži a vdané ženy. Pověra, která se váže k taneční neděli, tvrdí, že bude v létě tak vysoké obilí a len, jak vysoko budou tanečníci vyskakovat.
Hlavním dnem masopustu bylo úterý, kdy se vesnicemi procházely skupiny maškar. Tyto průvody se u každého stavení zastavily, zazpívaly, zatancovaly, žertovaly na úkor hospodáře a hospodyně. Neměly žádná závazná pravidla, jejich cílem bylo pobavit sousedy. K tomu složily různé masky, čím výraznější a směšnější, tím lépe. Maškary byly odměňovány výslužkou-penězi, moukou a ostatními potravinami. Na cestu u každého stavení dostávaly pivo a pálenku, což ještě více umocňovalo jejich veselí.
Bylo několik tradičních masek, které nesměly chybět v žádném průvodu, ale záleželo pouze na fantazii a šikovnosti mladých mužů.
Mezi tradiční masky patřil medvědář s medvědem. Medvěd je nejstarší známá maska, která nechyběla skoro v žádném masopustním průvodu. S medvědem musela tancovat každá žena a dívka. Ty se mu snažily ukrást kousek hrachoviny, kterou měl medvěd kolem sebe omotanou. Tu pak dávaly drůbeži, aby dobře seděla na vejcích.
Další maskou, která chodila s průvodem, byl žid. Ten dával každému šňupnout tabáku, pokud dotyčný za tu službu nezaplatil, žid ho praštil pytlem. Často právě žid vodil kobylu, která je další tradiční maskou.
Na některých místech byla ústřední postavou průvodu maska Masopusta. Masopust měl kostým pošitý pestrými odstřižky látek, na hlavě míval červenou čepici nebo klobouk. Tato postava končívala většinou smrtí a následným pohřbením. K dalším maskám patřila bába, nevěsta, pohřebenář (slaměný), či kominík.
Ve městech se na masopustní úterý konala divadelní představení, nejčastěji secvičená žáky. Renesanční a barokní žákovská představení bývala rozverná, plná vtipů. Nejčastěji byla předváděna „hra s Bacchusem“, která ukazovala soud s „pánem ožralců“. Ten byl vždy za svou nešlechetnost nějak potrestán. Z těchto her vychází tradiční pohřbívání Masopusta.
Téměř na všech místech končila zábava přesně o půlnoci na masopustní úterý. V okamžiku, kdy ponocný zatroubil na roh, vyzval všechny, aby se rozešli domů, protože nastala Popeleční středa a s ní i půst.
Existovala také pověra, která tvrdila, že pokud budou lidé tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě. Masopustní zábava končila symbolickým pohřbením basy, což ukazovalo na to, že si hudebníci v době postu nezahrají.
Čtyřicetidenní půst
Toto specifické období je zajímavé především šesti postními nedělemi. První neděle je nazývána „ČERNÁ“ podle barvy oděvů, které si ženy oblékaly v postní době. Druhá neděle „PRAŽNÁ“ nese svůj název od typického postního jídla-pražna, které se vařilo z praženého nedozrálého obilí. Třetí neděli se říkalo „KÝCHAVNÁ“ podle pověry, že kolikrát kdo v tuto dobu kýchne, tolik roků bude ještě živ.
Pro čtvrtou neděli bylo typické krátkodobé uvolnění postních zásad, mládeži bylo povoleno sejít se na návsi a veselit se. V tento den se odehrávaly často námluvy a družba ženichem.
Proto byla tato neděle nazývána „DRUŽEBNÁ“. Na pátou neděli „SMRTNOU“ byla obvykle vynášena smrtka, někde též zvaná Morana nebo Mořena. Tento starobylý zvyk, jehož původ můžeme nalézt již v pohanských dobách, je spojen s koncem zimy a příchodem jara. Figurka smrtky na dřevěné tyči byla vynesena ze vsi a svržena ze skály, zahrabána do země nebo vhozena do vody. Symbolicky tak byla vyhnána z vesnice. Poslední neděle před Velikonocemi je „KVĚTNÁ“. Tato neděle nese název od květů, kterými byl Kristus vítán při svém příjezdu do Jeruzaléma. V ten den se světily větvičky jívy „kočičky“, které pak umístěny v domě chránily před nemocemi a dalšími problémy. Po květné neděli začínají Zeleným čtvrtkem Velikonoce.
Masopust ve světě
Bujaré masopustní veselí není jen doménou českých a moravských končin, ale má své pevné místo i v mnoha jiných zemích, včetně těch exotických. Od českých zvyků se sice zahraniční tradice výrazně liší, ale to hlavní zůstává stejné: na prvním místě je hudba, masky, tanec a dobré jídlo.
Rio de Janeiro
Karneval v Brazílii je v podstatě velkým představením samby, na které se mnoho místních škol připravuje po celý rok. Slavná karnevalová přehlídka ve městě Rio de Janeiro je soutěž mezi různými školami samby, které vzájemně soutěží o vítězství v této soutěži-jednak pro získání prestiže, jednak pro odměnu ve výši několika milionů dolarů. Karneval v Riu není jen karnevalovou přehlídkou, celé město je plné pouličních skupin nazývaných „BLOCOS“. Karneval vznikl někdy v 18. století, kdy si portugalští kolonisté vybírali z tradic afrických otroků a přijímali je do svých vlastních náboženských praktik. Výsledkem byla oslava nazvaná „ENTRUDO“, která byla představena právě v Brazílii. Dnešní karneval se přeměnil na elektrizující mega-slavnost, která byla považována za důležitý blok brazilské kultury. Srdcem karnevalu je samba, rituální tanec s kořeny v obchodování s otroky.
Benátky
Karneval se koná na náměstí svatého Marka. Festival začíná dvě soboty před Popeleční středou, končí na masopustní úterý a jediné, co potřebujete, abyste se mohli zúčastnit, je maska. Je to příležitost stát se na celých dvanáct dní Fantomem opery nebo středověkou princeznou. Benátský karneval má svou tajemnou a romantickou atmosféru, symbolizovanou tradičními maskami italské komedie.
Rijeka, Chorvatsko
Karneval v Rijece má své vlastní zvyky, které neuvidíte nikde jinde. Například takoví Zvončaři, což je skupina mužů převlečených za zvířata se zvonci, kterými zvoní, aby zahnali zlé duchy zimy. Festival má obrovské pokrytí ve všech médiích, proto jej můžete sledovat online, přečíst si o něm v novinách, nebo se na scény z průvodu podívat v televizi.
Nice, Francie
Karneval se zde odehrává již od středověku. Jednou z tradic karnevalu je královské předsedání karnevalu na Place Masséna během celých oslav. Později, během posledního večera karnevalu, je král posazen do malé loďky, která je vypuštěna na moře a zapálena před tím, než nebe rozzáří tradiční ohňostroj. Další součástí festivalu je pak Průvod květin, kdy si účastníci průvodu mezi sebou vyměňují květiny.
Binche, Belgie
Karneval byl pro svou dlouholetou tradici a originalitu uveden na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví UNESCO v roce 2003. Oslavy začínají na masopustní neděli průvodem masek sedláků, harlekýnů, klaunů, fantomů a dalších, jež prochází městem za zvuků bubnů, violy a podobných hudebních nástrojů. Kostýmy se každým rokem inspirují současnými událostmi, politickými aférami nebo filmovými postavami.