Čaroděj, zněla jedna z přezdívek Nikoly Tesly, kterou si vydobyl zejména díky svým fascinujícím demonstracím s proudy o vysoké frekvenci a napětí. Poté, co uviděl fotografii Niagarských vodopádů, prohlásil, že jednou zkrotí jejich sílu a využije ji pro výrobu elektrické energie. Tehdy ještě asi nikdo nepředpokládal, že svá slova převede o třicet let později do praxe.

Touhu vynalézat projevoval Tesla od útlého dětství. Bylo mu necelých pět let, když zhotovil hladké vodní kolo, které oproti běžným zvyklostem pracovalo bez lopatek. Právě toto netradiční řešení se později stalo základem jeho bez lopatkové turbíny. O poznání hůře dopadl experiment inspirovaný letem ptáků. Mladická představivost a starý deštník, který měl zajistit pohodový let, na splnění vytčeného cíle nestačili. Nikolův skok ze stodoly se sice obešel bez zlomených kostí, nicméně chlapec byl po dopadu na zem natolik otřesen, že následujících šest týdnů strávil v posteli. Jindy se předmětem zájmu nadějného inovátora stalo stéblo rákosu rostoucího v okolí. Hrál si s ním tak dlouho, až ho přeměnil na foukačku, a později tím, že přidal píst a zacpal konec stébla chuchvalcem vlhkého konopí, špuntovku. Zbraň se osvědčila do té míry, že ji začal vyrábět i pro své kamarády. K Nikolově smůle však došlo k rozbití několika okenních tabulí, které stály v cestě vystřeleným konopným chumáčem, takže veškeré jeho aktivity v této oblasti vzaly rychle za své a do popředí se dostala tvrdá rodičovská výchova.

Motor o výkonu šestnácti brouků

Pomyslným vrcholem inženýrského umu dospívajícího Tesly byl zřejmě motor o výkonu šestnácti brouků. Jeho kostra sestávala z dřevěného kříže, hřídele a malé řemenice. Pohon stroje zajišťovalo šestnáct chroustů, přidaných vždy po čtyřech na konce jednotlivých lopatek. Hrdý na svůj výtvor a jeho nepřetržitý chod (brouci nepřestávali létat po několik hodin) zavolal Tesla svého kamaráda, aby se mu pochlubil. Šlo o syna armádního důstojníka, který jakmile zahlédl sklenici s brouky, neváhal, a všechny je snědl. Mladému vynálezci bylo z daného výjevu natolik špatně, že vyhodil hocha z domu a motor zničil. Od té doby nemohl snést pohled na chrousty, aniž by si nevybavil tuto nepříjemnou situaci. Tesla nebyl jediným nadaným dítětem v rodině. Starší bratr Dane, se narodil sedm let před Nikolou a doma se těšil značné přízni, neboť vynikal mimořádným intelektem, který ho předurčoval pro zářivou kariéru. V raných letech svého vývoje, vykazoval řadu podivuhodných projevů, jež byly jakousi předehrou k velikosti jeho bratra. Stejně jako Dane, trpěl i Nikola celý svůj život zvláštním neduhem:

„...Zjevovaly se mi obrazy", napsal, „často doprovázené silnými záblesky světla, které mi znemožňovaly vidět skutečné objekty a rušily mé myšlenky a činy. Byly to obrázky věcí a scén, které jsem doopravdy viděl, nebyly to jen výplody fantazie. Když ke mně někdo pronesl slovo, vybavil se mi před očima živý obraz dotyčného objektu, přičemž jsem někdy nebyl schopen rozpoznat, zda je to, co vidím hmatatelné či nikoliv. Způsobovalo mi to velké potíže a úzkost".

Bližšímu srovnání obou sourozenců zabránila náhlá Daneho smrt roku 1861. Stalo se tak při projížďce na koni arabského původu, kterého mu daroval jeho dobrý přítel. Pravděpodobně jako důsledek prodělaného šoku z bratrovy smrti, se u něj začaly vyskytovat první z rozsáhlé řady projevů jeho podivínství. Kupříkladu pociťoval silný odpor vůči ženským náušnicím, zato lesk předmětů s ostrými hranami a hladkým povrchem, ho přiváděl k úžasu. Vlasů druhých lidí by se dotkl „snad jen, kdyby na něj někdo mířil revolverem". Protivil se mu pohled na perly či broskve. Při procházce počítal kroky, přepočítával i obsah talířů, šálků a kousků jídla. Pokud tak neučinil, nevychutnal si daný pokrm. Činnosti, které vykonával pravidelněji, musely být dělitelné třemi, když se zmýlil, začal od začátku, bez ohledu na to, jak dlouhou dobu to zabralo.

Spolupráce s Edisonem dopadla katastrofou

Když v létě roku 1884 opouštěl brány imigračního úřadu na Manhattanu, jeho majetek se skládal ze čtyř centů, několika básní, odborných článků a řady matematických výpočtů vztahujících se k létajícímu stroji a jen těžko řešitelným integrálům. Kromě toho vlastnil i doporučující dopis pana Batchelora adresovaný Edisonovi, v němž stálo: „Znám dva velké muže a vy jste jedním z nich, druhým je tento mladík". Ještě před plánovaným shledáním s Edisonem, se Tesla rozhodl v New Yorku navštívit svého blízkého přítele. Cestou k němu se zastavil před malou dílnou, v níž se její mistr snažil opravit elektrický stroj. Tesla se nabídl, že stroj uvede do provozuschopného stavu. Úkol to nebyl snadný, ale zařízení se nakonec rozběhlo. Druhý den zašel do ústřední společnosti a odtud pokračoval na Pátou Avenue. Hned na úvod ho Batchelor představil Edisonovi, který zrovna řešil problémy týkající se jeho energetické stanice v Pearl Street. Nicméně, vzhledem k doporučení Batchelora, byl Tesla bez velkých formalit přijat. O několik týdnů později se mu naskytla ideální příležitost potvrdit své schopnosti v praxi. Na Oregonu, nejrychlejším parníku té doby, došlo k poruše světelných zařízení. Plánované datum vyplutí lodi bylo pozdrženo a firma se s přibývajícími dny dostávala do stále nepříjemného postavení. Ve chvíli největšího zmaru Edison požádal Teslu, zda by šel na loď a zjistil, co by se dalo udělat. Díky zdárnému vyřešení nastalé situace se Tesla posunul v zaměstnanecké hierarchii o několik úrovní výše. Řešení nových problémů ho doslova pohltilo. Pracoval pravidelně od 10:30 do 5 hodin ráno, včetně nedělí. Během několika měsíců navrhl a postavil 24 typů dynam, která měla nahradit stávající firemní zařízení. Jakmile zakázku splnil, požádal manažera o vyplacení slíbených 50 000 dolarů. Nedostal ani penny z nových návrhů a vynálezů, které realizoval, stejně jako mu byla upřena odměna za obrovské množství práce přesčas. Okamžitě proto podal výpověď. To se stalo na jaře roku 1885.

Obloukové lampy a podraz společníků

Nedlouho na to za Teslou přišla skupina podnikatelů s návrhem založit společnost pod jeho jménem, a tak nabídku přijal. Nicméně investory zajímaly pouze obloukové lampy. V horizontu jednoho roku se mu podařilo zdokonalit systém oblouku do té míry, že byl využit pro osvětlení několika měst a továren. Pak ale přišla nejtěžší životní rána, jakou kdy dostal. Byl nucen odejít z vlastní společnosti. Jeho veškeré jmění se stávalo z „krásně rytého certifikátu akcií hypotetické hodnoty". Tesla upadl do finanční nouze. Pracovní podmínky v té době nebyly příliš dobré. Mezi jary 1886 a 1887 se dokonce živil jako nádeník. Nastalou situaci nesl pochopitelně velmi těžce: „...Mé vysoké vzdělání v různých odvětvích vědy, mechaniky a literatury se mi zdálo jako výsměch". Počátkem zimy 1887, v době, kdy prováděl výkopy, ale zaujal Tesla svým vyprávěním předáka, který jej představil Alfredu K. Brownovi z Western Union Telegraph Company. Ten jako expert v daném oboru rozpoznal význam Teslovy práce a kontaktoval svého známého, aby nově se rodícímu projektu poskytl peníze. Ihned po otevření nové laboratoře se Tesla pustil s horlivostí a zápalem sobě vlastním do práce. V krátké době zkonstruoval tři kompletní systémy střídavého proudu: pro jednofázový, dvoufázový a třífázový proud. Kromě toho začal experimentovat i se čtyř a šestifázovým proudem. Nedílnou součástí každého z uvedených tří systémů bylo dynamo generující proud, motor vyrábějící energii, transformátor pro zvyšování a snižování napětí a několik zařízení sloužících k automatickému ovládání stroje. Značnou výhodou oněch systémů bylo, že se daly různě propojovat, čímž se zvýšila pestrost jejich použití. Zcela zásadního významu poté nabyly výsledky testů profesora Anthonyho z Cornellovy University, které prokázaly, že účinnost Teslova dvoufázového motoru je srovnatelná s nejlepšími motory na stejnoměrný proud.

12. října 1887 zažádal Tesla prostřednictvím svých patentových zástupců, o jednotný patent vícefázového systému. Patentový úřad však trval na tom, aby došlo k rozčlenění jednotky na sedm samostatných vynálezů. K jejich podání došlo ve dnech 30. listopadu a 23. prosince. Nové výtvory byly natolik unikátní, že nabyly právní ochrany bez jakýchkoliv obtíží. Šlo o patenty (č. 381. 968, 381. 969, 381. 970, 382. 279, 382. 280, 382. 281 a 382. 282), které zastřešovaly jednofázové a vícefázové motory, distribuční systém a vícefázové transformátory. V dubnu 1888 přistoupil Tesla k další žádosti a získal pět patentů (č. 390.413, 390.414, 390.415, 390.721 a 390.820) na čtyř a třívodičové trojfázové systémy. Během roku přihlásil i jiné patenty, a nakonec jich získal osmnáct.

Niagarské vodopády

V závěru 19. století, ostatně stejně jako i dnes, představovaly Niagarské vodopády jeden z nejobdivovanějších zázraků přírody na naší planetě, jenž se stal vytouženým cílem všech náročnějších turistů. Kromě nich zde byli podnikatelé, praktičtí lidé, kterým od počátku vadilo, že hřmící voda jen tak padá z obrovské výšky, zatímco přichází všechna její energie vniveč. Prvním relevantním návrhem využití mocného vodního toku byl Evershedův projekt z roku 1886. Plánováním strávil Evershed patrně několik desetiletí, neboť již ve 40. letech tu byl zaměstnán coby hlídač. Odhad nákladů se blížil astronomickým 10. milionům dolarů. Navíc šlo o velice nebezpečnou záležitost, neboť většina z patnácti kilometrů potřebných tunelů a šachet pro vodní kola by se musela razit odstřelem skalní horniny. Zásadní obrat v celé věci přinesl rok 1891. Právě v něm byla prokázána možnost, že lze střídavý systém použít pro přenos elektrické energie na delší vzdálenost. Muži, kteří měli zmíněnou akci na svědomí byli Charles E.L. Brown a Mikhail Dolivo Dobrowolsky. Dálkový transport elektřiny pomocí třífázového střídavého proudu o napětí 30.000 voltů se uskutečnil mezi vodní elektrárnou v Lauffenu a Frankfurtem nad Mohanem, kde probíhala výstava a dodaná energie sloužila k jejímu osvětlení. Dobrowolsky byl zprvu dokonce mylně označován za tvůrce vícefázového sytému, ale jak Brown, tak i on sám později přiznali, že jde o Teslův vynález. Prvním odběratelem energie z niagarské elektrárny byla v srpnu 1895 Pittsburgh Reduction Company, provozující výrobu hliníku. Rok na to začala energie proudit i do pětatřicet kilometrů vzdáleného Buffala.

„Dříve různé druhy proudů vyžadovaly odlišné typy svítidel a byly generovány motory přímo na místě, Teslův niagarský systém vyrábí pouze jeden druh proudu, který je přenesen na místo použití, a pak se transformuje do požadované formy".