První květen patřil v tradiční kultuře k jedněm z nejvýznamnějších svátků v roce. Dny na počátku května byly radostným obdobím s výraznou symbolickou hodnotou, neboť byly oslavou jara a očekáváním příchodu dlouhých teplých letních dní. Pohanská tradice, z níž velká část jarních slavností vychází, je založena na mystických a nadpřirozených prvcích. Propojuje lidský život s cyklem přírody a se zemí jako Matkou živitelkou. Tato souvislost se s proměnou společnosti na začátku průmyslové revoluce v 18.století zdánlivě vytrácí, avšak je na pozadí svátků souvisejících s příchodem jara stále přítomná.

První dělnické svátky

Prvomájové oslavy Svátku práce jsou však od tradičních pohanských oslav jara poněkud odlišné. Genezi oslav práce musíme hledat v období průmyslové revoluce, kdy se výrazně mění hospodářský a sociální život celé společnosti i vztah k práci jako takové. V 18.století dochází k enormnímu rozvoji vědy a techniky i k celkové změně ve společnosti. Zásadně se přetváří sociální skladba obyvatelstva a vzniká tržní společnost: Průmyslová civilizace s kapitalistickou ekonomikou. Tyto změny měly za následek vznik nových společenských vrstev. Slábne vliv šlechty a na výsluní se derou nové sociální skupiny, mezi něž patří podnikatelé, úředníci, inteligence, a zvláště dělnictvo z továren. Lidé se ve velkém počtu přesouvají z vesnic do měst, kam se soustřeďuje průmyslová výroba. Pod vlivem těchto procesů se následně proměňuje struktura a hodnotový řád společnosti.

Vznikající dělnická třída se tedy pokouší integrovat do nově se utvářejících společenských struktur, které postupně začínají stále hlasitě prosazovat požadavek na lepší životní i pracovní podmínky dělníků, především na zkrácení pracovní doby. V souvislosti s těmito proměnami pozorujeme první pokusy dělnictva prosadit vlastní typ svátku, který by vystihl potřeby a touhy této rodící se společenské třídy.

Z potřeb dělnické třídy vznikají první čistě dělnické svátky, které mají manifestační charakter a jsou vedené snahou prosadit lepší životní a pracovní podmínky dělníků. Tyto první dělnické svátky se však ještě neodehrály 1.května. Jeden z prvních byl zaveden v Austrálii 21.dubna 1856, kdy dělníci v Melbourne vyrazili do ulic, aby oslavili zavedení osmihodinové pracovní doby. Tento svátek, jehož centrem byl slavnostní průvod městem, se konal pravidelně až do roku 1951, kdy došlo vlivem hospodářské krize a 2.světové války k úpadku průmyslu v Austrálii a dělnické oslavy se zde postupně vytrácely.

Prvomájové oslavy Svátku práce v dnešní podobě mají původ ve Spojených státech amerických, kde v 70.letech 19.století rovněž zesiluje volání po osmihodinové pracovní době. V roce 1884 stanovuje Odborová federace Spojených států a Kanady (Federation of Organized Trades and Labor Unions of the United States and Canada) na chicagském sjezdu datum 1.května 1886 jako den, kdy má vrcholit snaha amerického dělnického hnutí za zkrácení pracovní doby. Důvod, proč k tomu mělo dojít právě v tento den, byl spíše praktický než symbolický. 1.května byl v USA tzv. „Moving-day“, kdy se již od kolonizačních dob obnovovaly a uzavíraly nové smlouvy (pracovní, nájemní, pachtovní apod.). Odborová federace tedy požadovala, aby žádná pracovní smlouva uzavřená k 1.květnu 1886 v USA a Kanadě nebyla sjednána na více jak osm hodin práce denně.

1.května 1886 došlo v Chicagu ke stávkám a manifestacím dělníků, které pokračovaly ještě několik dní, aby vyvrcholily 4.května krvavým střetem demonstrantů a policie, při němž bylo několik lidí usmrceno. V reakci na tyto události byly někteří dělničtí předáci odsouzeni a popraveni.

První „První máj“

V reakci na chicagské události byl v roce 1889 na pařížském Mezinárodním dělnickém kongresu za účasti čtyř set delegátů z 21 zemí celého světa ustanoven mezinárodní Svátek práce (1.květen) a Mezinárodní den žen (8.březen). Cílem oslav Prvního máje bylo prosazení požadavku osmihodinové pracovní doby na kontinentě, zároveň se socialisté z jednotlivých zemí dohodli na 1.květnu jako symbolickém jednotném datu prvomájových oslav (poprvé se První máj slavil hned v roce 1890).

Oslavy Prvního máje v českých zemích byly od počátku poměrně rozsáhlé. Enormní úspěch co do počtu účastníků měly manifestace v Brně, kde se sešlo na 40.tisíc českých i německých dělníků, aby oslavili První máj společně. Podobná účast byla také v Ostravě, v Praze a Liberci, kde se sešlo cca 50.tisíc manifestujících. I když na některých místech docházelo k ozbrojeným konfliktům s policií, ve většině měst probíhaly oslavy v poklidném a slavnostním duchu.

Po roce 1918

Od svého ustavení v roce 1890 se prvomájové oslavy konaly v českých zemích každoročně, vyjma období 1.světové války.

Výraznou proměnu v souvislosti se sociální a politickou transformací společnosti zaznamenaly především v období první republiky. Tuto proměnu nastartovalo především vyhlášení Československé republiky nově vzniklým Revolučním národním shromážděním 14.listopadu 1918 a dále zrušení šlechtických titulů a ustanovení osmihodinové pracovní doby. Prezidentem republiky byl zvolen T.G. Masaryk a byla přijata tzv. prozatímní ústava. V novém demokratickém zřízení se proměňoval vztah státu a občanů k sociální otázce i k práci samotné. Došlo k uzákonění osmihodinové pracovní doby, byla zavedena podpora v nezaměstnanosti, sociální pojištění a další změny v oblasti sociální politiky. Stvrzením pozitivního vztahu československé společnosti k práci bylo ustanovení 1.května jako státního Svátku práce (v roce 1919).

Vznik nového státu v roce 1918 byl spojen s vytvářením nových hodnot, což bylo doprovázeno i výraznou proměnou veřejných slavností. Život v období První republiky byl velmi bohatý na nejrůznější veřejné akce. Mezi největší patřily především oslavy 28.října. Tyto národně manifestační akce byly vždy pompézně slaveny společně všemi českými spolky, korporacemi i nezainteresovanými obyvateli bez politického rozdělení. Ve městech obvykle probíhaly průvody, konaly se proslovy, ulice byly vyzdobeny vlajkami a prapory ve státních barvách a výlohy i okna měly slavnostní výzdobu. Část německého obyvatelstva naopak tento den využívala k vyjádření nesouhlasu s republikou a jejím zřízením, a to nevyvěšením vlajek nebo třeba ponecháním otevřených obchodů.

Podobných rozměrů jako oslavy dne vzniku republiky dosahovaly i oslavy narozenin T.G. Masaryka 7.března. Ačkoliv tento den nebyl oficiálním svátkem, tak byl od roku 1920 slaven podobně velkolepě jako 28.říjen a stal se tak projevem oddanosti Masarykovi a současně s tím i republice jako takové.

Cesta k Prvnímu máji 1948

První máj v roce 1948 se uskutečňuje v jakémsi překlenovacím období, dva měsíce po převzetí politické moci ve státě KSČ. Komunistický vliv na přeměnu společnosti se ovšem projevoval již od konce 2.světové války. Jedním z nejviditelnějších způsobů, kterým nový režim demonstroval svůj vliv na společnost, byly nejrůznější komunistické svátky, slavnosti, oslavy a významné dny. Svátek práce patřil mezi jednu z nejdůležitějších slavností, což zřejmě plynulo z dlouhé tradice jeho slavení jakožto prvního dělnického svátku vůbec, kterou se komunistická ideologie snažila využít ve svůj prospěch. Po roce 1948 byl svátek, pod záštitou komunistické strany zpolitizován. Účast na nich se stala povinnou, prvomájové průvody zdobily transparenty s politickými hesly. Oficiálně sice nic nařízeno nebylo a hovořilo se o spontánních oslavách, ale účast svých podřízených si hlídali například zaměstnavatelé. Účast také zajišťovaly agitační dvojice, které navštěvovaly jednotlivé domácnosti a osobně občany na tyto květnové oslavy zvaly.

Oslav Prvního máje se v roce 1948 v celém Československu zúčastnilo celkem 3,9 milionů lidí, z toho v průvodech jich šlo přes 3. miliony. V Praze se slavností dohromady účastnilo necelých 200 tisíc lidí, zatímco v krajských a okresních městech se účast v průměru pohybovala kolem 20. tisíců, byla tedy, použijeme-li tehdejší slovník, skutečně masová.

Proměny prvomájových oslav

V 50. a 60. letech byly oslavy spojeny také s jednotlivými podniky, které na počest Svátku práce nejen uzavíraly nejrůznější závazky týkající se zvýšení výroby, ale také vypravovaly alegorické vozy. Ty byly v průvodech novinkou a každoročně se jich objevovalo několik desítek.

V 70. letech přišla změna. Oslavy 1.Máje začaly být spojovány s osvobozením Československa sovětskou armádou. V tisku se tak neobjevovaly pozvánky na 1. Máj, ale na májové oslavy, které v sobě zahrnovaly hned několik akcí. Program samotného 1. května, který se skládal z budíčku, průvodu městem a projevů před radnicí, se ovšem příliš nelišil od let předcházejících. Změnou bylo pouze to, že odpolední kulturní program se už neuskutečňoval v parku, ale v Jednotném klubu pracujících.

Po listopadu 1989 se staly oslavy Prvního máje v socialistickém duchu s mávátky relikvií, kterou každoročně oprašují členové komunistické strany. Mávátka dostávali všichni účastníci prvomájového průvodu. Nadšené mávání lidí, kteří si jinak mysleli své, kritizoval v písni „Mávátka“ z roku 1981 Jaromír Nohavica: „Dejte mi do ruky mávátko a řekněte, jak volat sláva. Já už si najdu ten správný směr a budu mávat, mávat, mávat…“psal v posmutněle ironickém protestsongu.

Svátek práce zůstal nadále svátkem, ale lidé jej tráví po svém a neorganizovaně.