*18. 8. 1952+ 14. 9. 2009 Patrick Wayne Swayze se narodil 18. srpna 1952 v Houstonu v Texasu. Jeho matka Patricia (řečená Patsy) byla profesionální tanečnice, choreografka a taneční pedagožka v Hollywoodu. Otec Jessie Wayne Swayze byl zprvu rodeový kovboj a později se stal kresličem stavebních výkresů. Zemřel předčasně v 57 letech. Patrick měl dva bratry – Seana a Donalda, který je rovněž hercem. Dále sestru Vicky, která v roce 1993 spáchala sebevraždu. Další sestra Bambi je adoptovaná a pochází z Koreje. První baletní průpravu získal Patrick v dětství v taneční škole své matky. Tanec posléze studoval i na baletních školách v New Yorku. Na sportovní stipendium vystudoval – SAN JACINTO COLLEGE v Houstonu. Profesionální uměleckou kariéru zahájil úlohou čarovného prince v zájezdové show DISNEY ON PARADE, ale upozornil na sebe teprve na Broadwayi ústředním partem tanečníka Dannyho Zuka v muzikálu POMÁDA. V roce 1984 se objevil po boku Charlieho Sheena ve filmu – RUDÝ ÚSVIT. Dřív, než se výrazněji uplatnil před filmovou kamerou, vystupoval v TV, kde mu přinesla popularitu postava plantážníkova syna – Orryho Maina, džentlmena a důstojníka armády Konfederace jednoho z hrdinů historického seriálu – SEVER A JIH. Postavu Orryho Maina si zahrál o několik let později ve volném pokračování nazvaném – NEBE A PEKLO. V titulcích však nebyl uveden, protože se objevil pouze na pár okamžiků na začátku prvního dílu. Jeho prvním velkým filmovým úspěchem byl film – HŘÍŠNÝ TANEC. Pro tento film složil i nazpíval píseň – SHE’S LIKE THE WIND. Romantický film si zamilovali diváci napříč generacemi, a to nejen kvůli příběhu chudého kluka a slečny z bohaté rodiny, kteří se do sebe zamilují. ZAJÍMAVOSTI Z FILMU Když se Patrick dozvěděl, kdo bude hrát jeho partnerku, chtěl z filmu odstoupit. Nepadl si s ní do oka už dříve při natáčení filmu RUDÝ ÚSVIT. Film neměl při svém nízkém rozpočtu 6. milionů dolarů velká očekáván. O to větší překvapení bylo, když celosvětově vydělal přes 200 milionů dolarů a stal se tak nejvýnosnějším filmem roku 1987. Podle Patricka neuměla Jennifer tančit, a tak ji musel opravdu učit, stejně jako to zobrazuje scéna filmu. Scénu, kde dělá Patrick dvojité piruety, natáčel na 25 pokusů. Teprve pak byl se sebou spokojený. Scény, kdy dvojice nacvičuje slavnou zvedačku ve vodě, byly natočeny až v říjnu. Pro zachování letních prázdnin musel tým asistentů barvit zažloutlé listí na stromech na zeleno a ty opadané přilepovat zpátky na větve. Oblíbená scéna, kdy se oba hrdinové plazí k sobě po podlaze na píseň „BABY“ vznikla náhodou. Herci spolu blbli o pauze před jinou scénou a režisérovi se to tak zalíbilo, že záběr zařadil do scénáře.Celosvětová premiéra filmu proběhla 12. května 1987 na FF v Cannes. Píseň „TIME OF MY LIFE“ vyhrála Zlatý Glóbus, Oscara i Grammy. Za roli Johnnyho byl Patrick nominován na Zlatý Glóbus v kategorii filmová komedie a muzikál. Porazil ho Robin Williams za Dobré ráno, Vietname. Film se natáčel převážně v areálu FIREFLY COVE v původně chlapeckém táboře u města LAKE LURE v Severní Karolíně. Soundtrack k filmu se stal V USA 11krát platinový a 18 týdnů se držel na první příčce žebříčku BILLBOARD 200 ALBUM. Dodnes se ho prodalo přes 32 milionů kusů. Další role na sebe nenechaly dlouho čekat. Po boku Demi Moore a Whoopi Goldberg si zahrál ve filmu DUCH. Tento film se stal nejúspěšnějším filmem roku 1990. Whoopi ve filmu neměla původně hrát, ale Patrick si ji prosadil. Goldberg později za roli dostala Oscara. Při promítání tohoto filmu, dostávaly ženy v Mexiku obálky s papírovými kapesníčky nadepsanými „JEN PRO ŽENY“. Film HROZBA SMRTI je jediný film, ve kterém Patrick ukazuje své znalosti bojového umění. Patrick zde hraje vyhazovače v baru, který má za úkol zkrotit jeho vzpurné hosty a znovu nastolit pořádek. Surfaře, jehož drogou je adrenalin, si zahrál ve filmu – BOD ZLOMU. Agenta FBI hraje Keanu Reeves. ZAJÍMAVOSTI Z FILMU BOD ZLOMU Patrick je výborný parašutista, a dokonce sám účinkoval ve velké parašutistické scéně. Malou roli si ve filmu zahrál i frontman skupiny RED HOT CHILLI PEPPERS – Anthony Kiedis. Keanu Reeves se kvůli roli naučil surfovat. Slovo „FUCK“ ZAZNÍ VE FILMU 105KRÁT. Mezi jeho další filmy patří například: Nejbližší příbuzenstvo, Město radosti, Táta lump. Hostoval i v jedné epizodě seriálu M.A.S.H. V roce 1995 byl Patrick nominován na Zlatý Glóbus za roli ve filmu – TŘI MUŽI V NEGLIŽÉ. Hlavní role mimo Patricka ztvárnili Wesley Snipes a John Leguizamo. Ve filmu si zahrají travestity, kteří se rozhodnou zúčastnit soutěže krásy. Jeho poslední postavou, kterou vytvořil, byl agent FBI Charles Barker v seriálu – ZVÍŘE z roku 2009. Tento seriál zabodoval jak u diváků, tak u kritiky. Patrick se však premiéry tohoto seriálu nedožil. Patrick Swayze zemřel 14. září 2009. Ve věku 57 let podlehl rakovině slinivky, s níž bojoval 20 měsíců. „Patrick byl vzácnou a nádhernou kombinací drsné maskulinity a úžasné zdvořilosti…Byl to skutečný kovboj s křehkým srdcem. Byl nebojácný a trval na tom, že vždy vše zvládne sám, proto pro mě nebylo překvapením, že jeho válka s rakovinou byla tak odvážná a důstojná…“ citovala Jennifer Grey. „Patrick byl opravdu dobrý člověk, zábavný muž, kterému dlužím víc, než kdy dokážu splatit. Věřím v poselství „DUCHA“, takže on bude stále nablízku“, řekla Whoopi Goldberg. Patrick měl velmi blízko k přírodě. Část svého ranče proměnil v rezervaci a na části pěstoval kulturní les. Jeho popel byl proto rozprášen na jeho milovaném ranči DIAS ALEGRES neboli ranči ŠŤASTNÝCH DNÍ v Novém Mexiku. ZAJÍMAVOSTI V roce 1991 jej časopis PEOPLE prohlásil za nejpřitažlivějšího muže planety.Svoji ženu Lisu Niemi si vzal 12. červa 1975. Poprvé se viděli, když bylo Patrickovi 20 let. „Zíral jsem na ni, jak je krásná. Pak ale za mnou přišla máma s tím, že je jí teprve 16 let, a tak ať od ní koukám dát ruce pryč a padám“, vzpomíná s úsměvem Patrick. Ale maminka nic nezmohla a ti dva spolu začali chodit. Nerozlučný pár tvořili 37 let. Popularita má ale stinné stránky, mezi které patří také ztráta soukromí. To Patrick špatně nesl a jen těžko se vyrovnával se smrtí svého otce. Problémy se rozhodl řešit alkoholem. Pro léčení své závislosti se rozhodl až poté, co ho Lisa po opakovaném upozorňování opustila. Po roce se spolu ale opět objevili na veřejnosti. Pracovali na filmu – POSLEDNÍ TANEC z roku 2003, ve kterém nejen hráli, ale i tančili. Režisérkou byla Lisa. CITÁTY „STRACH ZPŮSOBUJE VÁHÁNÍ A VÁHÁNÍ ZPŮSOBÍ, ŽE SE VAŠE NEJHORŠÍ OBAVY NAPLNÍ“. „POKUD OPUSTÍM TUTO ZEMI, CHCI JI OPUSTIT JEN S VĚDOMÍM, ŽE JSEM SE SNAŽIL NĚCO VRÁTIT A POKUSIL JSEM SE SE SEBOU NĚCO UDĚLAT“. „ZJISTIL JSEM, ŽE TANEC JE KLÍČEM K UDRŽENÍ DEPRESE MIMO MŮJ ŽIVOT. KDYŽ TANČÍTE, VĚCI PROSTĚ ZMIZÍ, A NEZDAJÍ SE BÝT TAK ŠPATNÉ. NEEXISTUJE LEPŠÍ ZPŮSOB PÉČE O ZDRAVÍ, NEŽ PROSTŘEDNICTVÍM NĚČEHO TAK RADOSTNÉHO A KRÁSNÉHO, JAKO JE TANEC“. )
Přesné datum jeho narození není známo, v úvahu přicházejí roky 1364–1375, obvykle se udává rok 1371. Hus se sám o sobě zmiňuje k roku 1414 v „Knížkách proti knězi kuchmistrovi“, že mu ještě není padesát let: „…a já ještě nehřeším padesát let po křtu, neb mi ještě není padesáti let“. Předpokládaná doba odchodu mladého Jana Husa z domova a jeho příchodu do Prahy nastala mezi lety 1386–1390. V hlavním městě království se nazýval nejprve „Janem z Husince“ a teprve později psal své jméno ve tvaru „Jan Hus“. Tříleté studium na fakultě svobodných umění, představující základ systému vzdělání na pražské univerzitě, ukončil Hus roku 1393 dosažením první akademické hodnosti, titulu bakaláře svobodných umění. Hus se nespokojil s tímto výsledkem, zůstal členem univerzity a směřoval k vyšším stupňům akademických hodností. V roce 1396 pak vykonal mistrovské zkoušky a stal se mistrem svobodných umění. Mistr Jan Hus byl poté čekatelem řádné profesury, pro niž univerzitní statuta předepisovala další dvouleté zkušební období. Tehdy se Hus mimo jiné blíže seznámil s názory oxfordského reformátora Jana Viklefa, které výrazně ovlivnily jeho následný myšlenkový vývoj. Roku 1398 dokončil pro svou potřebu opisy vybraných Viklefových textů. Téhož roku získal již jako erudovaný člen univerzitní obce další zajímavou příležitost pro uplatnění svých schopností. Velmi pravděpodobně byl členem poselstva krále Václava IV., které se podílelo na setkání českého panovníka, zastávajícího v té době zároveň úřad krále římského, s francouzským králem Karlem VI. v Remeši. V roce 1338 mistr Jan Hus zároveň konečně pronikl na fakultě svobodných umění do skupiny mistrů, kteří pravidelně přednášeli žákům a měli významné slovo při organizování odborné činnosti fakulty. Postupně se vypracovával na čelného představitele českého „univerzitního“ národa. Významným centrem akademického života českého univerzitního národa se kromě příslušné koleje stala již před polovinou devadesátých let Betlémská kaple, založená roku 1391. Činnost Betlémské kaple souvisela s nadacemi podporujícími české studenty a zároveň se zde poskytoval prostor českým kazatelům, spjatým s univerzitou, k šíření reformních myšlenek mezi laickou pražskou veřejností. Mistr Jan Hus poznal kapli nejprve jako zbožný návštěvník a posluchač kázání, později, od 1402, jako její dlouholetý duchovní správce a kazatel. Aby však tohoto postavení mohl dosáhnout, musel se nejprve stát příslušníkem kněžského stavu. Pravděpodobně nedlouho po dosažení mistrovského stupně v oboru svobodných umění se mistr Jan Hus, vedle svých dalších univerzitních aktivit, začal připravovat pro kněžskou dráhu studiem na teologické fakultě pražské univerzity. Bakalaureátu teologie dosáhl Jan Hus už v průběhu prvního desetiletí 15. století. V té době si již vydobyl uznání jako zkušený vysokoškolský pedagog a známý kazatel. Nižší stupeň svěcení jáhenství získal mistr Jan Hus asi ve věku 30. let v dubnu roku 1400 a na kněze byl vysvěcen pravděpodobně před červnem 1401. Tím započalo nové období jeho života. Politické události koncem 1400 Doba, v níž Jan Hus studoval, nebyla v rozměru českých zemích ani v evropském měřítku rozhodně žádnou idylou. Problémy, provázející vládu krále Václava IV., narůstaly. Král se dostával do stále hlubšího konfliktu jak s nejvyšším církevním hodnostářem v zemi, pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, tak s nejmocnějšími feudály, tvořícími skupinu vyšší šlechty. Spor s Jenštejnem byl ještě přiostřen kontrastem povah obou soupeřů. Proti králi, neodepírajícímu si radosti luxusního dvorského života, stál asketický arcibiskup s mystickými sklony, uplatňující tvrdě církevní autoritu. Významný zdroj rozporů se nalézal v bezprostředním králově okolí, kde ve dvorském prostředí získávali stále větší vliv Václavovi oblíbenci z řad nižší šlechty na úkor příslušníků vyšší feudality. Porušení křehké mocenské rovnováhy vedlo až ke střetnutí mezi členy lucemburské dynastie. Mocenskou hru proti slabému Václavovi rozehráli jeho příbuzní bratranec moravský markrabě Jošt a nevlastní bratr uherský král Zikmund. Prožitek tísně a trvalého zhoršování poměrů u lidí Husovy generace mohl být umocňován i dalšími negativními jevy, k nimž patřily opakované morové epidemie, kořistění a zvůle loupeživé šlechty, či stupňování xenofobie, vybíjející se v protižidovském pogromu. Dobová realita se jevila ještě tíživější ve srovnání s ideálem uplynulé doby vlády císaře Karla. HUS KAZATEL Od svého vysvěcení Hus často kázal. Jsou doložena jeho kázání v letech 1401–1402 v kostele sv. Michala na Starém Městě. Tento kostel je tedy také významnou památkou českých duchovních a kulturních dějin. Do Betlémské kaple se Hus dostal zcela neplánovaně. Známý kazatel Štěpán z Kolína na své místo rezignoval a po určitém jednání, které nevyznívalo pro Husa vždy příznivě, se Hus přece jen stal betlémským kazatelem. Zůstal jím pak plných 10 let. V tomto okamžiku ještě nikdo netušil, k jak důležitému kroku nejen v životě Husově, ale i v dějinách celého českého církevního reformního hnutí došlo. Církevní působení univerzitních mistrů, pokud byli vysvěceni na kněze, bylo celkem obvyklou záležitostí. Hus se stal v krátké době velmi populárním kazatelem. Kázal latinsky i česky, podle posluchačů, kteří se shromažďovali pod jeho kazatelnou. Materiál, Jmenování mistra Jana Husa správcem Betlémské kaple, Listina ze 14. 3. 1402, používaný v kázáních, byl naprosto obvyklý, citoval Písmo a církevní autority, na které se jako pravověrný katolík odvolával. V jeho pojetí byla tradice pramenem Božího zjevení, ale také čím dál tím více konfrontoval tuto tradici tím, co obsahuje Písmo svaté. Většinou postupoval tak, že se snažil za každou cenu dokázat, že autority – Otcové a učitelé církve – nejsou v rozporu s tradicí. Problém svrchovanosti Písma, který později u Husa tak tragicky vyvrcholil, se zde sice již rýsuje, ale nestojí v popředí. Husova kázání byla oblíbená proto, že se dotýkala aktuálních témat. Do jisté doby (k onomu zlomu dochází v letech 1408–1410) byl Hus dokonce vítaným kritikem i pro světskou a církevní vrchnost, neboť král i arcibiskup usilovali – každý svým způsobem – o církevní i společenskou reformu. V roce 1408 padají proti Husovi první obžaloby u pražské konsistoře. Formálně je obžalován z toho, že je viklefista. Jedním z důležitých mezníků byl právě tento rok. Univerzitní mistři v květnu odmítli vykládat Viklefa jako kacíře. Arcibiskup si dal přeložit díla, vydal prohlášení, že v nich nic kacířského nenašel, ale Hus byl neustále u něho svými kolegy v duchovní správě z kacířství obviňován. Arcibiskup nakonec začíná Husa podezírat, že je opravdu se vším všudy stoupencem Viklefovým. Pražské duchovenstvo a mniši se cítili velmi pobouřeni tím, že se Hus také dotkl otázky tzv. odúmrtí, což byl zdroj velkých církevních zisků. Napsal totiž české pojednání O braní odúmrtí, které je datováno přibližně právě do této doby. „Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie“. Pálení knih 1409–1412 • Hus proti pálení knih napsal útočný spis DE LIBRIS HAERETICORUM LEGENDIS (O četbě kacířských knih). Na univerzitě vystoupil Hus a s ním dalších pět mistrů, přestože jim hrozila klatba, s obhajobou šesti Viklefových traktátů.• Ke kurii došly brzy i arcibiskupovy žaloby na Husa, který byl obviněn z hlásání bludného učení a pobuřujícího kázání. Spor byl v rukách kardinála Colonny, pozdějšího papeže Martina V.• Soudce kardinál Colonna předvolal Husa na soud ke kurii. Hus vyslal do Itálie své prokurátory, v čele s právníkem mistrem Janem z Jesenice, aby usilovali o zproštění z osobní citace. Sám se k soudu nedostavil a zůstával doma zatím v poměrném bezpečí.• V soudním řízení proti Husovi podali jeho prokurátoři stížnost proti soudci Colonnovi pro předpojatost. Přesto kardinál vyhlásil proti Husovi na jaře 1411 klatbu pro nedostavení se k soudu. Proces u soudu pokračoval a Hus byl obviňován novými žalobami. Husovi odpůrci se snažili odstranit z vedení procesu mistra Jesenice, který Husa obratně hájil. „Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování“. Boj proti odpustkům Husova kritika papežství rezonovala právě v době papežského schismatu, kdy o vládu nad křesťanským světem usilovali tři papežové, Řehoř XII., Benedikt XIII. a Jan XXIII. Západní větev církve se nacházela v zásadním rozkolu. Právě papeže Jana XXIII. Hus nazval antikristem za vyhlášení odpustků pro ty, kdo se zúčastní křížové výpravy proti králi Ladislavu Neapolskému. Jan XXIII. na Husa vyhlásil klatbu a nařídil jeho zajetí. Měl být souzen podle církevních zákonů a bylo nařízeno zboření Betlémské kaple. Proti odpustkům se stavěli čeští mistři i studenti Karlova vysokého učení. V Betlémské kapli horlil Jan Hus: „…poslové papežovi nemluví slov božích, ježto v bule (papežské listině o odpustcích) neradí dobře žít, ani bližního milovat, ani nepřátelům dobře činit než toliko peníze za odpuštění hříchů dávat, což nejsou slova boží, neboť jsou slovům božím protivná“. Při protiodpustkových bouřích v Praze byli popraveni tři mladí lidé – první oběti husitského hnutí. Hus ztratil podporu krále Václava a znovu hájil Viklefa. V této chvíli dal Hus najevo, že takovou papežskou autoritu nerespektuje a odvolal se ke Kristu jako k „nejvyššímu soudci“. Dále byl vyhlášen zákaz účasti na svátostech v místech, kde Hus pobýval. Hus tedy odešel z Prahy do Kozího Hrádku, kde kázal prostým lidem a ti jej za jeho názory milovali. Mnohé myšlenky totiž s tímto kazatelem sdíleli, ale doposud se báli je vyslovit. Z tohoto hlediska šlo zejména o kritiku odpustků, celé řady povinných poplatků církvi a bohatství církevních hodnostářů. Koncil v Kostnici a upálení Mistra Jana Husa Hus byl v Čechách v bezpečí, ale poté, co byl císařem Zikmundem vyzván, aby se omluvil za kacířství před církevním koncilem, odjel do německé Kostnice a jeho osud měli v rukou jeho odpůrci. Koncil svolal Jan XXIII. po naléhání krále Zikmunda do Kostnice u Bodamského jezera na 1. listopad 1414. Měl ukončit církevní rozkol, reformovat církev a odstranit kacířství. Proces s Husem byl tedy jen jednou z více položek koncilu. Hus v Kostnici podléhal církevnímu právu. Podle tohoto práva byl však za své názory předem odsouzen, byl proto hned zatčen. Hus si byl vědom, že může skončit na hranici, pokud odmítne omluvu. Církev jej navíc vinila i z názorů, které nikdy nekázal! Hus byl vězněn dlouho a byl na něj vyvíjen fyzický i psychický nátlak. Při veřejném slyšení před kostnickým tribunálem mu ale nebylo umožněno své myšlenky obhájit, pouze je mohl odvolat a omluvit se. Před soudem koncilu v Kostnici si mistr Jan žádal být poučen od svých žalobců, v čem psal špatně. Bylo mu pouze řečeno: „Máš odvolat, jak rozhodlo 50 mistrů svatého Písma“. Naříká mistr Jan: „Aj překrásné poučení! Tak by i svatá Kateřina, panna mladá, měla ustoupit od pravdy a víry v Pána Ježíše Krista, protože proti ní bylo 50 (pohanských) mistrů. Ale vytrvala ta vzácná panna až do smrti a přivedla ty mistry (svým příkladem) k Pánu Bohu, čehož já hříšný nemohu dosáhnout!“ Nu, každému svatému se nepodařilo obrátit své mučitele… Jeho poslední pozdrav z Kostnice do Čech byla evangelijní prosba křesťanům: „Prosím vás, abyste se milovali, dobrých utlačovat nedali a pravdy každému přáli“. Ve světle jeho života, učení a oběti můžeme říct, že pravda nebyla Husovi jen nějakou absolutní ideou nebo principem, ale byla pro mistra Jana živým Božstvím, vtěleným v Osobě Ježíše Krista (který o sobě pravil: „Já jsem Pravda…“). Hus vyzýval, aby jeho názory byly tedy vyvráceny a v případě, že toto uzná za pravdivé, své učení odvolá. Sám Zikmund, který nejprve Husa chránil, nyní spíše vyzýval k jeho likvidaci, jelikož se obával Husova případného návratu do Čech a rozšíření jeho myšlenek. Mistr Jan Hus neustoupil ze svých názorů a byl 6. července 1415 upálen na hranici před hradbami Kostnice. Jeho popel byl vysypán do Rýna, aby z něj nic nezůstalo jeho věrným. Paradoxně Husova smrt kazatelovo učení ještě více popularizovala a vyvolala v českých zemích lidové bouře. „Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil“. – Jan Hus )
*25. 3. 1947 Elton Hercules John se narodil 25. března 1947 v Londýně jako Reginald Kenneth Dwight. Jeho otec Stanley Dwight je bývalý pilot. Ač byl sám nadšený muzikant, který hrál na trubku, ze syna chtěl mít bankovního úředníka. V hudbě Eltona podporovala pouze matka Sheila, s níž se Stanley rozvedl, když bylo Eltonovi 15 let. Na klavír Elton začal hrát ve svých čtyřech letech. V 11. letech získal stipendium na ROYAL ACADEMY OF MUSIC. Od patnácti let s podporou své milující matky a babičky brigádně pracoval jako pianista v barech. Využíval příležitosti a vedle známých skladeb hrával i své vlastní. Postupem času si vybudoval i svojí image, pomocí různých extravagantních brýlí, díky nimž rovněž přitahoval pozornost posluchačů. V roce 1962 založil hudební skupinu BLUESOLOGY, se kterou ve volných dnech vystupoval v barech a následně i na festivalech. Díky úspěchu skupiny se Elton seznámil s textařem a hudebníkem Berniem Taupinem, se kterým spolupracuje dodnes. Kvůli složitému jménu se rozhodl přejmenovat a použil k tomu jména svých členů kapely: saxofonisty Eltona Deana a vokalisty Johna Baldryho. V létě 1969 vychází Eltonovi první album s názvem – EMPTY SKY. Jeho druhé studiové album s názvem – ELTON JOHN bylo vydáno v dubnu roku 1970 společnostmi DJM RECORDS (Spojené království) a UNI RECORDS (Spojené státy americké). Jde o jeho první album vydané v USA (jeho debutová deska Empty Sky zde vyšla až roku 1975). V srpnu 1970 absolvoval svůj první americký koncert v Troubadour v Los Angeles, který získal nadšené recenze a pochvalu od velkých amerických hudebních magnátů: QUINCYHO JONESE nebo LEONA RUSSELA. První velký světový hit Eltona byl song s názvem – YOUR SONG. Elton jej rychle následoval koncem roku 1970 koncepčním albem – TUMBLEWEED CONNECTION, které dostalo zasloužené rotace v amerických rádiích, ve kterých v té době bylo populární pouštět na místo jednotlivých skladeb celá alba. V roce 1972 následovaly veleúspěšné singly: ROCKET MAN a HONKY CAT. Skladba ROCKET MAN, celým názvem (I THINK ITS GOING TO BE A LONG, LONG TIME), je inspirována povídkou „ASTRONAUT“ od Raye Bradburyho. Magazín Rolling Stone píseň v roce 2004 zařadil na 242. příčku svého žebříčku: 500 nejlepších písní všech dob. Ve verzi z roku 2010 se umístila na 245. místě. Coververze písně v podání kapely: MY MORNING JACKET byla použita v seriálu CALIFORNICATION, a v jiné epizodě byla použita také Eltonova verze. Na pódiu v MADISON SQUARE GARDEN na Den díkůvzdání v roce 1974 vystoupil společně s Johnem Lennonem. Rok 1976 byl pro Eltona zásadní také v osobním životě. V rozhovoru pro časopis Rolling Stone odhalil, že je bisexuál. Později však přiznal, že to byl jen kompromis, protože se bál naplno přiznat, že je ve skutečnosti homosexuál. V tehdejší stále ještě konzervativní společnosti reagovalo mnoho fanoušků na jeho „bisexualitu“ negativně. Jeho publikum se na konci 70. let začalo trochu zmenšovat. Elton oznámil, že nebude vystupovat živě a začal nahrávat pouze jedno album ročně. V 80. letech sice prodej desek poklesl, ale vždy vydal aspoň jeden singl, který se umístil v britském TOP 40 (V tomto období například hity: NIKITA, CANDLE IN THE WIND nebo SAD SONGS (SAY SO MUCH). V roce 1981 natočil píseň nazvanou – ELTON“S SONG, která vypráví příběh o homosexuálním teenagerovi, který se zamiloval do chlapce, ale stydí se dát své city najevo. Jako by zpíval sám o sobě, protože i on byl příliš stydlivý na to, aby se lidem přiznal se svou sexuální orientací. V některých zemích píseň dokonce kvůli její homosexuální tématice zakázali pouštět v rádiích. Aby uklidnil své fanoušky, bere si v roce 1984 v den Svátku zamilovaných za ženu německou zvukovou inženýrku Renate Blauel. Začne však mít problémy s hlasivkami, musí jít na operaci, a kromě toho se dál potýká s bulimií, závislostí na kokainu i alkoholu. V roce 1988 se s Renate rozvádí a veřejně přiznává, že je gay. Jeho trápení tím ale nekončí. V roce 1990 umírá jeho přítel z Indiany v pouhých 19. letech na AIDS. Elton se k tomu vyjádřil těmito slovy: „Bylo mi ho líto – měl HIV, jeho rodina byla diskriminována, musel se přestěhovat do jiného města, stříleli mu do oken, podpálili schránku na dopisy, nemohl chodit do školy…“ Tato událost změnila Eltonovi život. Podstoupil odvykací léčbu a skoncoval s drogami i alkoholem. Nemá, ale ještě vyhráno. Musí se vyrovnat i se ztrátou svého partnera, který spáchal sebevraždu, protože se jako křesťan nedokázal vyrovnat se svojí homosexuální orientací. Eltona také zasáhne případ studenta Matthewa Sheparda z univerzity ve Wyomingu, který je kvůli své homosexualitě v roce 1998 zavražděn. Elton mu věnuje píseň: AMERICAN TRIANGLE. Eltona také spojovalo přátelství s princeznou Dianou. Seznámili se, když vystoupil na oslavě 21. narozenin prince Andrewa na hradě Windsor a obdržel dopis s poděkováním od tehdy 19leté Diany. Po tragickém úmrtí princezny, byl královskou rodinou požádán, aby jí vzdal hold. Zpěvák se rozhodl společně s textařem Berniem uctít princeznu písní. Společně tak upravili song z roku 1973, který byl věnován Marylin Monroe. Píseň s názvem: CANDLIE IN THE WIND, zazněla na jejím pohřbu 6. září 1997 ve Westminsterském opatství. „Byl bych radši, kdybych tu nahrávku nikdy neudělal a ona by byla stále naživu, ale to už nezměníme…“. Písnička její nadaci vydělala 37 milionů liber. Stala se nejprodávanější písní ve Velké Británii a prodalo se více než 658 000 kopií. I přes velký úspěch se však Elton zařekl, že píseň již nezazní. Byla to památka žalu a lásky k ní. ELTONOVO VZTAH S OTCEM: Elton přiznal, že ho velmi mrzí, jak se k němu otec zachoval. Stanley se totiž nikdy nesmířil s homosexualitou svého syna a nikdy ho neviděl hrát. Byl to tvrdý muž bez emocí. V rozhovoru pro časopis TIME, Elton prohlásil: „Můj otec se uzavřel před mým talentem a já nikdy netušil proč. Byla to homofobie? Byl to strach? Pro mě to byla bolestivá ztráta. Ale myslím, že stejná ztráta to byla i pro mého tátu. Tohle předsudky s lidmi dělají“. V roce 2019 natočil režisér Dexter Fletcher životopisný hudební film představující život zpěváka Eltona Johna s názvem – ROCKETMAN. Tento film ocení i ten, kdo doposud vůbec nebyl milovníkem Eltonovo hudby. Snímek začíná ve chvíli, kdy Elton John v jeho výstředním kostýmu vstupuje do léčebny a zpovídá se ze všech závislostí, hříchů a zásadních životních okamžiků. Eltona ve filmu ztvárnil britský herec Taron Egerton. V českých kinech film vidělo přes více než 60 tisíc diváků. Film získal Zlatý Glóbus a ocenění za Nejlepší mužský herecký výkon. Elton vydal knihu nazvanou prostě – JÁ (v originále ME). Jde o mimořádně otevřenou zpověď Eltona Johna. Velmi otevřeně popisuje, jak se, „malý tlustý chlapeček z předměstí“ stal světovou hudební ikonou. Popisuje i své přátelství s Johnem Lennonem, Freddiem Mercurym i Georgem Michaelem. Své pokusy o sebevraždu, přiznání k homosexualitě i tajnou drogou závislost, s níž bojoval více než 10 let. ZAJÍMAVOSTI: V roce 1998 byl pasován anglickou královnou na rytíře a s nástupem 21. století se stal váženým hostem celosvětově sledovaných společenských akcí pořádaných královskou rodinou. Píseň z animovaného Disneyho filmu Lví král – CAN YOU FEEL THE LOVE TONIGHT získala Oscara za nejlepší původní píseň a Grammy za nejlepší mužský popový vokální výkon.Vždy se snažil být originální. Proto na koncertech vystupoval v pestrobarevných oblečcích, doplněných obrovskými brýlemi a kozačkami na vysokém klínku. Ze svého vystoupení vždy udělal obrovskou show. Ve světovém showbusinessu působí déle jak 40 let. Za tuto dobu prodal více jak 250 milionů nahrávek, což jej činí jedním z nejúspěšnějších umělců všech dob. Byl také jedním z prvních předních umělců, kteří otevřeně přiznali svou homosexualitu. Od konce 80. let se aktivně podílí na boji proti AIDS. V roce 1993 založil ELTON JOHN AIDS FOUNDATION, která během prvních zhruba 20 let činnosti pomohla rozdělit přes 200 milionů dolarů. V červnu 2019 obdržel od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nejvyšší státní vyznamenání – ŘÁD ČESTNÉ LEGIE. Společně při tom vyzvali k podpoře boji proti AIDS. V té době již nadace rozdělila přes 300 milionů britských liber. V roce 1993 se setkává s filmařem Davidem Furnishem, se kterým navazuje dlouhodobý vztah. V roce 2005 spolu vstupují do registrovaného partnerství a po schválení manželství homosexuálů se v roce 2014 oficiálně vezmou. Společně vychovávají dva syny, které jim porodila náhradní matka, jejíž jméno je pečlivě tajeno. První syn ZACHARY se narodil 25. prosince 2010, druhý syn ELIJAH JOSEPH DANIEL se narodil 11. ledna 2012. POKUSY O SEBEVRAŽDU: Problém nastal, když se v roce 1967 seznámil s dívkou jménem Linda Woodrow a začal s ní chodit. Netrvalo dlouho a zasnoubili se. Než ovšem došlo ke svatbě, pokusil se Elton spáchat sebevraždu. Ženit se nechtěl a nevěděl jak z toho ven. Byl totiž zamilovaný do svého spolubydlícího Bernieho Taupina, jenž pro něj skládal texty. Elton zažíval velký citový zmatek. V Británii byla homosexualita tehdy nezákonná a hrozilo mu tak, že půjde za katr. Tohle vše zřejmě dohnalo Eltona k prvnímu pokusu o sebevraždu, při které ho načapal Bernie. „Jednoho dne vyjdu z pokoje a najednou ucítím plyn. Jdu do kuchyně a vidím Eltona, jak leží na podlaze a má puštěnou troubu na plyn. Mou bezprostřední reakcí by mělo být, ach můj bože, on se chce zabít. Místo toho jsem se ale začal smát, protože ležel na polštáři, a ještě si k tomu otevřel okno“, popsal celou situaci Bernie. O pár let později o tom složil text písně „SOME ONE SAVED MY LIFE TONIGHT“. V roce 1975 se Elton pokusil podruhé spáchat sebevraždu, když spolykal 60 tabletek Valia a před zraky své matky a babičky skočil doma do bazénu. CITÁTY: „Žij pro každou sekundu, bez váhání“. „Nejhorší věc, kterou můžete udělat pro dítě, je dát mu vše“. „Jsem přesvědčen, že by bylo velmi zajímavým experimentem vypnout internet na pět let a pozorovat, jaké umění by vznikalo“. )
*3. 9. 1965 Charlie Irwin Sheen, rodným jménem Carlos Irwin Estévez se narodil 3. září 1965 v New Yorku. Pochází z umělecké rodiny, matka Janet Templetonová a otec Ramón Estévez, jehož umělecké jméno je Martin Sheen. Později se rodina přestěhovala do Malibu v Kalifornii, kde v Santa Monice vystudoval Charlie střední školu a krátkou dobu působil i v tamním baseballovém týmu. Již od malička nesl Charlie břemeno slavného otce. Každý porovnával jeho herecké výkony s otcovými a již od útlého věku na něj byl vytvářen nátlak. Když se Charlie narodil, okamžitě zmodral a přišel o dech. Doktor, který je znám jako Irwin, mu poskytl první pomoc a zachránil mu život. Charlie dostal přezdívku „modré dítě“ a později mu rodiče dali jako druhé jméno právě „Irwin“. Kariéru začal v roce 1984 televizními seriály. V roce 1986 dostal hlavní roli ve válečném filmu – ČETA. Film je součástí Stoneovy vietnamské trilogie spolu s filmy: NAROZEN 4.ČERVENCE a NEBE A ZEMĚ. Charlie ve filmu ztělesnil mladého studenta Chrise Taylora, který opouští vysokou školu a dobrovolně se přihlásí do armády, aby sloužil své vlasti ve Vietnamu. Film získal Oscara v kategorii Nejlepší film. Ve filmu je použit hudební motiv z díla amerického skladatele Samuela Barbera – Adagio pro smyčce. O rok později si zahrál se svým otcem ve filmu – WALL STREET. V hlavních rolích se dále objevili – Michael Douglas a Daryl Hannah. Film vypráví o mladém ambiciózním makléřovi, který se chce dostat do vyšších kruhů. Film režíroval Oliver Stone. Postava makléře Buda Foxe je inspirována Stoneovým otcem, který byl makléřem během Velké hospodářské krize. Celkem film vydělal 43. milionů dolarů, což je téměř 3x více než jeho rozpočet. Michael Douglas získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v kategorii hlavní role. Mnoho lidí navíc řeklo, že je film inspiroval k tomu, aby se stali obchodníky s akciemi. V roce 2010 bylo do kin uvedeno pokračování s názvem: WALL STREET: PENÍZE NIKDY NESPÍ, kde si zopakovali svoji roli jak Michael, tak Charlie. To že dokáže zahrát téměř vše, ukázal ve filmu – ŽHAVÉ VÝSTŘELY z roku 1991. Jedná se o komedii, která paroduje různé filmy. Např: Top Gun, Superman, Tanec s vlky, Flashdance a 9 a ½ týdne. Žhavé výstřely stále patří k filmům, u kterých se královsky pobavíte. Tvůrci filmu si dokonale pohráli nejen s hláškami, kterých je ve filmu mnoho, a které bohužel mnohdy do českého překladu neprošly, ale výborně si užili i tvorbu závěrečných titulků. Hned na jejich začátku se ihned za jmény producentů snímku objevuje místo hereckých jmen recept na oblíbené americké pochoutky Brownies. Ten zní takto: půl hrnku másla, dva a čtvrt hrnku cukru, 2 žloutky, 3 kostičky hořké čokolády (rozpustit), 1 nebo 2 lžičky skořice. Šlehejte máslo, dokud nezesvětlá a nemá barvu citrónu. Postupně přidejte cukr a žloutky. Dobře promíchejte. Přidejte čokoládu. ZAJÍMAVOST Z FILMU: Při natáčení byly použity identické nepřátelské letouny jako ve filmu Top Gun. Z tohoto filmu si také tvůrci komedie vypůjčili některé letecké záběry a pouze je „zrecyklovali“. V roce 1993 se Žhavé výstřely dočkaly druhého pokračování. Ve filmu – PRVNÍ LIGA hraje baseballového hráče týmu, který má za úkol prohrát. Hráči se o plánu majitelky dozví a pochopitelně udělají všechno, aby její úmysly zhatili. Charlie v roce 2011 přiznal, že před natáčením filmu užíval steroidy na zvýšení svojí výkonnosti. Film a jeho pokračování se natáčeli v Milwaukee na stadióně konkurenčních BREWERS. Postavu komentátora Harryho Doyla si zahrál bývalý neúspěšný hráč Milwaukee – Bob Uecker, který působil po ukončení kariéry 33 let jako komentátor. Mezi jeho legendární a nezapomenutelné role patří ztvárnění postavy Charlieho Harpera v seriálu – DVA A PŮL CHLAPA. První díl seriálu měl v USA premiéru 22. září 2003 a poslední díl 19. února 2015. Hlavním hrdinou je svobodný bohatý mládenec Charlie Harper s krásným domem na pláži, kterým dostane snad každou ženu. Jeho pokojný život je narušen, když se k němu nastěhuje jeho čerstvě rozvedený bratr Alan se svým desetiletým synem Jakem. Spolu čelí různým životním principům a výzvám. V osmé sérii však Charlie tragicky zemře. Dům, ve kterém bydlel je na prodej a projeví o něj zájem miliardář Walden Schmidt, kterého hraje Ashton Kutcher. Ten si nakonec dům koupí a nechá v něm bydlet Alana s Jakem. ZAJÍMAVOSTI ZE SERIÁLU Ani jeden z hlavních představitelů sitcomu nezpívá úvodní píseň seriálu, i když si to mnoho lidí myslí. První díl deváté série, ve kterém se konal Charlieho pohřeb a poprvé se objevil Walden sledovalo 28. milionů diváků. Stal se tak nejsledovanějším dílem celého seriálu. V době největší slávy bral Charlie za jeden díl 1,25 milionu dolarů, tedy přes 27 milionů korun. Každá epizoda je pojmenovaná po nějaké větě, kterou v daném díle pronese jedna z postav. Výhled na oceán je ve skutečnosti jen plátno s fotografií. Herci v seriálu pijí hlavně německé pivo značky RADEBERGER PILSNER, pak ještě občas mexické CORONA EXTRA. Charlie Sheen byl ze seriálu vyhozen kvůli neshodám s tvůrci, průšvihy kolem drog a požívání alkoholu přímo na place. Představitel Jakea (Angus T. Jones) se jednu dobu postaral o obrovský skandál, když se na internet dostalo video z jeho náboženské zpovědi, kde mu tak trošku ruply nervy a poprosil diváky, aby přestali sledovat seriál.O celkovém úspěchu seriálu během celých 12 let svědčí zisk patnácti různých cen a dokonce až 31 nominací.A nesmíme zapomenout ani na skvělý český Dabing v podání: Gustava Bubníka, Josefa Cardy, Jana Rimbaly a dalších… HLÁŠKY Z DVA A PŮL CHLAPA: Alan: Běž si vzít bundu.Jake: Vezmu si tu blbou bundu, vlezem do blbýho auta a půjdem do blbýho obchodu. Charlie: Mluv se svým blbým tátou slušně.Charlie: (mluví o své matce) Nesmíme Jakea vystavit jejímu vlivu více, než je nutné. Alan: Nemá na něj vliv. Je tu jen o víkendech.Charlie: I to je moc. Piraňa dokáže sežrat krávu během hodiny. V americkém sitcomu – KURZ SEBEOVLÁDÁNÍ (v anglickém originále ANGER MANAGEMENT) hraje terapeuta Charlieho Goodsona. Který vede terapii zvládání vzteku. Má skupinu ve vězení a jednu také vede u sebe doma. Charlie často zasahuje do osobních životů svých pacientů. První díl KURZU SEBEOVLÁDÁNÍ zlomil rekord v nejsledovanější epizodě sitcomu na kabelové televizi se sledovaností 5 740 000 diváků. CHARLIE SHEEN – ZAJÍMAVOSTI Charlie byl již 3x ženatý. Poprvé se jeho ženou stala Donna Peele. Druhou ženou byla filmová herečka Denise Richards a třetí Broke Mueller. Ze svých vztahů má pět dětí a už je i dědečkem. Tím se stal díky své dceři Cassandře, kterou měl se svou láskou ze střední školy. Je zaškatulkovaný jako „největší sexuální zvíře Hollywoodu“. Jeho apetyt je prý neukojitelný. Když dělal rozhovor pro časopis MAXIM uvedl, že se vyspal s více než 5000 ženami. Není ale zrovna vzorným partnerem. Kvůli svým častým záletům jej všechny jeho partnerky opustily. Je velký fanoušek tetování – celkem jich má na těle 12. Paradoxně také patří mezi odpůrce očkování. Spor o to, jestli nechat děti očkovat, byl podle Denise Richards hlavním důvodem jejich rozvodu. Byl dvakrát nominován na cenu Emmy a v roce 2002 získal Zlatý Glóbus za nejlepší výkon v televizním seriálu – VŠICHNI STAROSTOVI MUŽI. V roce 2015 veřejně přiznal, že je HIV pozitivní. Po jeho oznámení se v USA zvedl na internetu rekordní zájem o informace, jak předcházet nakažení virem způsobujícím AIDS. Stal se ambasadorem značky luxusních kondomů a v Londýně propagoval bezpečný sex. V rozhovoru pro deník THE GUARDIAN tvrdil, že nejdůležitější jsou jeho děti a zdraví. Lituje jen toho, že odešel ze seriálu Dva a půl chlapa. Redaktorka časopisu o něm řekla: Charlie stále neztrácí kouzlo. Je neuvěřitelně zdvořilý, doslova hýří rytířskými gesty, otevírá mi dveře a skládá komplimenty. CITÁTY „BOHYNĚ? NEVĚŘÍM, ŽE TENTO TERMÍN JE DOST DOBRÝ, ALE KDYŽ JSTE VÁZÁNI TĚMITO POZEMSKÝMI POPISY, MUSÍTE POUŽÍT NEJLEPŠÍ DOSTUPNOU VOLBU“. „SLÁVA JE POSÍLENÍ POSTAVENÍ“. ,,MŮŽETE BUĎ MILOVAT, NEBO NENÁVIDĚT. POKUD ŽIJETE UPROSTŘED, NEDOSTANETE NIC“. )
*31. 12. 1937 Philip Anthony Hopkins se narodil 31. prosince 1937 jako syn pekaře Richarda Hopkinse a jeho manželky Muriel ve velšském městě Port Talbot. Mladý Anthony již ve svých 17. letech přišel do amatérského divadelního souboru YMCA, neboť věděl, že jediná věc, které chce zasvětit svůj život je herectví. V roce 1961 byl přijat na londýnskou Královskou akademii dramatického umění, kterou absolvoval o dva roky později jako jeden z nejlepších. Následně byl ihned přijat do souboru PHOENIX THEATRE v Leicesteru. Odsud se zprávy o jeho vynikajícím herectví začaly rychle šířit a dostaly se také k uším legendárního Laurence Oliviera, tehdy vůdčí osobnosti scény britského NATIONAL THEATRE. Roku 1965 je zde Anthony angažován, a dokonce alternuje s Oliverem ve hře s názvem – TANEC SMRTI. V následujícím období pak ztvárnil celou řadu rolí zejména v Shakespearových dramatech počínaje Klaudiem v Hamletovi a králem Learem ve stejnojmenné hře konče. Svou všestrannost zde prokazoval také komponováním scénické hudby, v čemž pokračoval i u filmu. Debut ve filmu přišel roku 1968, kdy mu byla svěřena role Richarda Lvího srdce ve snímku – LEV V ZIMĚ, za niž byl nominován na BRITISH ACADEMY AWARD. O rok později byla natočena další z mnoha filmových adaptací Hamleta a Anthony v ní hraje postavu Klaudia, jenž je mu již důvěrně známa z prken, která znamenají svět. V roce 1975 se přesouvá na BROADWAY a hned získává několik ocenění za roli psychiatra v dramata – EQUUS, který se pokouší léčit mladého muže, který je patologicky fascinován koňmi. V roce 1976 získává svou první cenu Emmy za roli únosce ve filmu – THE LINDBERGH KIDNAPPING CASE, v překladu – Případ únosu Lindberghovo dítěte. O pět let později přidává do sbírky druhou cenu Emmy za ztvárnění Adolfa Hitlera ve snímku – BUNKER. Film zachycuje poslední dny vládce Třetí říše, který ve svém temném berlínském bunkru ztrácí pojem o realitě. Vedlejší role ztvárnili: Richard Jordan jako Albert Speer a Susan Blakely jako Eva Braunová. Opravdová filmová kariéra Anthony Hopkinse začíná v podstatě až roku 1991, kdy mu je svěřena postava „kultivovaného masového vraha“ Hannibala Lectera ve filmu – MLČENÍ JEHŇÁTEK. Za svůj výkon byl stejně jako Jodie Foster za ztvárnění agentky Clarice Starlingové oceněn Oscarem. ZAJÍMAVOSTI O FILMU MLČENÍ JEHŇÁTEK Postava Hannibala Lectera byla inspirována sériovým vrahem Albertem Fishem. Většina filmu se natáčela v Pittsburghu. Herci se na své role připravovali opravdu důkladně. Hopkins studoval věhlasné zabijáky, z nichž ho třeba Charlie Manson naučil – NEMRKAT.V rozhovoru pro časopis Anthony řekl: „Mrtvé oči děsí“. Divák se kouká do prázdna a zároveň v něm něco hledá. Ted Levine se na roli připravoval v barech pro transvestity. Jodie Foster a Scott Glen podstoupili expresní přípravku FBI. Specifický zvuk, který vydává postava Lectera (takové to syčení), vymyslel spontánně Anthony. Na plátně se Anthony Hopkins objevil dohromady pouze něco málo přes 16 minut. Jde o nejkratší dobu, za kterou byl kdy udělen Oscar. V cele Hannibala Lectera můžeme vidět časopis (z pro něj výstižným názvem) – „BON APPETIT“. Buffalo Bill, kterého ztvárnil Ted Levine, ve slavné taneční scéně improvizoval. Jeho tanec totiž vůbec nebyl ve scénáři. Ted si stál za tím, že tanec tam být musí, protože to prohloubí šílenost postavy. A měl pravdu :D. Ve scéně, kde se poprvé setkají Hannibal a Clerice – Anthony paroduje její jižanský přízvuk. Jodie svoje překvapení vůbec nehraje…Byla to Anthonyho improvizace, kterou nikdo nečekal. V anketě 50 nejlepších záporných rolí se Hannibal Lecter umístil na první příčce. Mlčení Jehňátek je teprve třetí film, který si odnesl všech 5 hlavních Oscarů (film, režie, scénář, herec, herečka). Stejné ocenění získaly předtím pouze filmy – STALO SE JEDNÉ NOCI (z roku 1934) a PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM (z roku 1975). Výrok, který pronesl Lecter…: „A census taker once tried to test me. I ate his liver with some fava beans and a nice Chianti“ se umístil na 21. příčce nejlepších filmových hlášek vyhlášených Filmovým institutem v USA. CO ŘEKL O ROLI HANNIBALA ANTHONY? …To víte, že tuhle roli občas proklínám, protože se mi na ní každý ptá. Ale změnila mi život a nemám právo na ni plivat. Jednou jsem šel po New Yorku, plakáty s Hannibalem byly úplně všude. Maminka tehdy onemocněla, ležela v Los Angeles v nemocnici a já si při pohledu na billboard s obřím Hannibalem řekl: Tak to ty jsi mi zaplatil nemocnici pro mámu. Nebýt Hannibala neměla by špičkovou péči a zemřela by! Podle mě se všechno děje z nějakého důvodu… *Po velkém úspěch filmu Mlčení jehňátek byly natočeny pokračování s názvy (Hannibal, Červený drak a Hannibal – Zrození). Podobného úspěchu ale nedosáhly. Ve filmu – SOUMRAK DNE, ztvárnil roli majordoma Stevense, jenž je dokonale oddán své práci a svému pánu, že v jeho životě již není místo pro lásku ke slečně Kentové, kterou si zahrála Emma Thompson. Tento vynikající film byl nominován na Oscara v osmi kategoriích, avšak nakonec nezískal ani jednoho. V roce 1994 ztvárnil postavu plukovníka Ludlowa v dramatickém filmu – LEGENDA O VÁŠNI. Film vypráví o plukovníkovi, který opustil armádu Spojených států, protože nesouhlasil s genocidou indiánských kmenů a se svými třemi syny (Alfredem, Samuelem a Tristanem) se usadil na farmě v Montaně. Ve filmu – SEZNAMTE SE, JOE BLACK hraje mediálního magnáta Williama Parrishe, který si užívá života plnými doušky. I pro něho si však jednoho dne přijde smrt. Ta mu ale udělá zcela výjimečnou nabídku – časový odklad za možnost přiučit se něco o lidech. V podobě sympatického mladíka, který si říká Joe, tak Smrt vstoupí nejen do Parrishova života, ale i do života jeho krásné dcery. Ve filmu – V ZAJETÍ RYCHLOSTI hraje motocyklového nadšence, který jde celý život za svým snem: Být nejrychlejší! Film je natočený podle skutečného příběhu Burta Munroa z Nového Zélandu, který předělal svůj starý motocykl značky Indián ve stroj, který překonal rychlostí rekord v kategorii do 1000 kubických centimetrů rychlost 321 Km/h. Neortodoxního kněze – Otce Lucase, hraje ve filmu OBŘAD, který je inspirovaný skutečnými událostmi. Režisér Mikael Häfström se kvůli přípravě na film účastnil „vymýtání ďábla“. Nebyl přímo u samotného procesu, avšak slyšel, co se děje za dveřmi. Když se v rozhovoru ptali novináři Anthonyho, jestli je věřící, odpověděl: Léta jsem býval ateista, ale asi jsem změnil náhled na svět. Nedokážu říct, v co věřím, nejspíš v cokoli. Jen vím, že věřit musím. Je to lepší než nevěřit v nic. Bezpečnější. Když nemáte víru, jste na vše sám. Hrozí, že se ocitnete v sarterovském pokoji bez oken, a to mě děsí. Ve filmu – V MYSLI VRAHA, hraje doktora Johna Clancyho, který je medium a vidí jak minulost, tak budoucnost. Doktor Clancy pomáhá detektivům dopadnou sériového vraha (v podání Colina Farrella), který je vždy o krok napřed. Ve filmu – OKAMŽIK ZLOMU, hraje bohatého a talentovaného leteckého inženýra, který zjistí, že má jeho žena milostný poměr. Postřelí jí, čímž jí způsobí vážná zranění. Později manipuluje se soudním systémem, aby unikl trestu. Ve filmové adaptaci komiksu od Marvelu hraje krále Odina, otce asgardského boha hromu a blesku – THORA, kterého ztvárnil Chris Hemsworth. Na otázku, jaký má osobní vztah k Chrisi Hemsworthovi odpověděl: Když jsme natáčeli noční scénu na terase, byli jsme tam čtyři, včetně Chrise. Šel jsem se podívat záznam na monitorech a říkám režisérovi: „On skutečně vypadá jako Bůh. Vypadá jako severský Bůh“! Chris je tichý a vždy skvěle připravený a pochopitelně je ohromně disciplinovaný. Je z něj velká hvězda a je to velice příjemný herecký kolega. ZAJÍMAVOSTI Poprvé se oženil v roce 1966 a jeho ženou se stala herečka Petronella Barker. Mají spolu dceru Abigail. Manželství jim nevydrželo a rozvedli se v roce 1972. Velmi krátce po rozvodu se opět oženil. Vzal si asistentku produkce Jennifer Lynton, která mu pomohla vyhrát nad alkoholismem se kterým se potýkal. Vydrželi spolu téměř 30 let. Po druhém rozvodu sice Anthony tvrdil, že zůstane sám, protože už nechce nikomu ublížit, ale nakonec se stejně zamiloval. A také se opět oženil. V roce 2003 si vzal Stellu Arroyave a je s ní šťastný dodnes. Za své zásluhy na poli filmu a divadla byl v roce 1993 královnou Alžbětou povýšen do šlechtického stavu. V roce 2006 získal Zlatý Glóbus za celoživotní dílo. V roce 2000 získal Americké občanství a zřekl se Britského občanství i jeho čestného titulu. Jeho rozhodnutí šokovalo mnoho lidí v jeho rodné zemi. Na klavír se začal učit hrát již ve svých šesti letech. Několik desítek let se věnuje skladatelské tvorbě. Album s názvem COMPOSER obsahuje nahrávky děl, které Anthony představil na koncertě v BIRMINGHAMU. Hercův malířský talent objevila jeho třetí žena. Sérii 50 akrylových a inkoustových pláten vystavoval v Londýnské galerii. Jeho portréty poutají pozornost zvláštním zvýrazněním očí. Anthony tím chce upozornit na to, že každý vidí svět vlastníma očima. CITÁTY „MÝM SLABÝM MÍSTEM JE LENOST. ALE MÁM I SPOUSTU DALŠÍCH SLABÝCH MÍST: SUŠENKY A CROISSANTY“. „VYCHUTNEJTE SI VŠECHNO, CO JE UVNITŘ VÁS: NEDOKONALOSTI, TEMNOTU, SVĚTLO, BOHATSVÍ…“. „FILOZOFIE MÉHO ŽIVOTA ZNÍ: NEZAJÍMÁ MĚ, CO SI O MNĚ MYSLÍ A MLUVÍ DRUZÍ. JSEM KDO JSEM A DĚLÁM, CO DĚLÁM. NEČEKÁM OD NIKOHO NIC, ALE AKCEPTUJI VŠECHNO. A TO DĚLÁ MŮJ ŽIVOT MNOHEM JEDNODUŠŠÍ“. )
*19. 9. 1922 +21. 11. 2000 Emil Zátopek se narodil 19. září 1922 v Kopřivnici jako sedmý z osmi dětí. „První zkoušku se mnou provedli ještě v peřince. Podle starého zvyku nachystali přede mě všechno možné – nářadí i peníze, abych projevil své sklony. Chytil jsem prý levou rukou obuvnické kladívko. Všichni zajásali, neboť to považovali za znamení, že ze mě bude švec. A ono to zatím znamenalo, že budu levák,“ vyprávěl kdysi Emil Zátopek o svém dětství. Jako kluka ho sice víc bavilo chodit do cvičení než do školy, ale o nějakém systematickém sportování se nedalo mluvit. Když ve svých 14. letech vychodil školu a hledal zaměstnání, odešel do 100 km vzdáleného Zlína pracovat do Baťovy továrny. Zručností ale zrovna nevynikal. Když mu bylo 19. let, přihlásil vychovatel z internátu celou družinu na tradiční běh Zlínem. Emilovi se nechtělo, vymlouval se na bolavé koleno, ale neprošlo mu to, protože lékař jeho „nemoc“ neuznal a on musel na start. Emil doběhl závod na nečekaném druhém místě. Tím na sebe upozornil a přijal nabídku začít trénovat se zlínskými atlety – vedle T. Šalé, tehdejší české běžecké hvězdy na tratích od 800 m do 3 000 m. Přes usilovný trénink ale končívá na závodech na druhém či třetím místě, vítězství mu unikají. Běhání si velmi oblíbil a později vytvořil první rekord, když zaběhl patnáctistovku za 4:01 min. Rozhodl se vzít osud do vlastních rukou a začal trénovat podle sebe. Výsledkem byl slavný Zátopkův tréninkový systém, spočívající v běhání úseků 400 metrů s několikanásobným opakováním. To byl základ jeho budoucích vítězství na vytrvaleckých tratích. V říjnu 1943 se dostavily první výsledky. Emil Zátopek běžel svůj první závod na 5000 metrů. V roce 1944 vytvořil první z českých rekordů. Byl to rekord na 2000 metrů za 5:33,4 min. A ještě v roce 1944 zaběhne jako první český běžec 5000 m pod 15 minut! Po válce (1945) nastupuje na vojenskou akademii, přitom stále závodí (až do vzniku armádního klubu ATK Praha) za zlínské atlety. Největší úspěchy mívá na trati 5000 metrů. V letech 1945-1954 byl osminásobným mistrem Československa na trati 5000 metrů a v letech 1947-1954 vedl i světové tabulky. V květnu 1954 v Paříži překonal světový rekord na 5000 metrů za 13:57,2 min. Běh byl jeho velkou láskou. Ta druhá mu vstoupila do cesty v roce 1945 na atletických závodech ve Zlíně. Dana Ingrová ho oslnila, ale skutečná láska začala až později na jedné z jejich prvních schůzek. Oné jiskře napomohl i okamžik, když oba zjistili, že se vlastně narodili ve stejném roce ve stejný den. S jejich svatbou nejdřív nesouhlasila její rodina, pak komunisté. V Danině rodině totiž bylo plno nevhodných příbuzných. Emil ale prohlásil, že raději nechá běhání než Danu. Své ano si řekli 24. října 1948 v Uherském Hradišti krátce po návratu z prvních poválečných letních olympijských her v Londýně. Manželství atletických legend vydrželo předlouhých 52 let. A i když jim osud nedopřál děti, dokázali se prý pořád smát. V mnoha rozhovorech Dana vzpomínala, že je humor velmi spojoval. Smáli se prý pořád a všemu, hlavně lidské hlouposti. Dana svého milovaného manžela oslovovala „Ťopek“. Emil byl velmi praktický muž a během jejich společného života zrecykloval většinu Daniných oštěpů. Ten, dřevěný, co doletěl na metu světového rekordu, se stal násadou na koště a nyní je v muzeu v Kopřivnici. Další se stal násadou na hrábě a jeden, přezdívaný vlaštovka, se stal prádelní šňůrou u okna bytu v Troji. Zátopek trénoval opravdu tvrdě a světově proslulým atletem se stal zcela zaslouženě. Například běhal v armádním klubu v těžkých vojenských botách sněhem, přičemž na zádech nosil svou ženu Danu. Denně uběhl až 30 km a nad údaji z jeho tréninkových deníků kroutí dodnes atleti nevěřícně hlavou. V roce 1978 Emil poprvé běžel trať delší než 5000 metrů, a to trať 10 000 metrů. Bylo to v Budapešti, a přitom vytvořil nový československý rekord na 10 000 metrech za 30:28,4 min. Ještě v roce 1948 jako první československý atlet zaběhl 10 000 m pod 30 minut. Běh na 10 000 se potom stal Zátopkovou disciplínou nejúspěšnější. V letech 1948-1954 stával v čele světových tabulek, pětkrát zlepšil světový rekord, tuto trať vyhrál na ME v roce 1950 i 1954 a stejně tak ji vyhrál na olympijských hrách v letech 1948 a 1952. Zároveň se stal prvním člověkem, který 10 000 metrů zaběhl pod 29 minut. Bylo to v Bruselu v červnu 1954, kdy trať běžel v čase 28:54,2 min. Největší slávu Emil získal svými vystoupeními na letních olympijských hrách, v pořadí čtrnáctých v Londýně v roce 1948 a na patnáctých v roce 1952 v Helsinkách. V Londýně získává zlato na trati 10 000 m, kde vítězí před svým dlouholetým rivalem A. MIMOUNEM startujícím za Francii, a stříbro na trati 5000 m, když dobíhá necelý metr za vítězným Belgičanem G. REIFFEM – dvě desetiny vteřiny. Na patnácté olympiádě v Helsinkách 1952 dosahuje vrcholu atletické kariéry. Zatímco na 10 000 m byl favoritem, na 5000 m se už necítil dosti rychlý. V závodě na 10 000 m se opakuje situace z Londýna a Zátopek poráží opět A. MIMOUNA, závod na 5000 m byl pak jedním z nejhezčích v olympijské historii a Zátopek v něm překvapil a stal se vítězem. Třetí zlato získal v Helsinkách ještě v maratónu, který zde běžel poprvé v životě. Přitom překonal světový rekord o šest minut! Čtvrtou zlatou medaili pak do sbírky Zátopkových získala Dana, která v Helsinkách vítězí mezi oštěpařkami. Redaktorovi při rozhovoru po maratónu řekl „Maratón je opravdu strašná nuda. Možná proto jsem ho chtěl mít tak rychle za sebou.“ Přes svou rychlost stačil za běhu dokonale vytočit JIMA PETERSONA, favorita z Velké Británie. Už po 25 kilometrech Zátopek s přehledem vedl. Ale zpomalil a nechal se dohnat Petersonem. Když ho udýchaný favorit doběhl, Zátopek se k němu otočil se slovy „Já sice maratón nikdy neběžel, ale nemyslíš, že bychom měli přidat?“ A následně svěží vyrazil za vítězstvím a chudáka Petersona nechal daleko za sebou. Jindy, při závodě na 10 000 m téhož roku zase předstíral, že je unavený a už nemůže. Když ho ostatní běžci dohnali, Zátopek s úsměvem vyrazil a vyhrál. Šestnácté olympijské hry v Melbourne v roce 1956 už pro Zátopka dobře nedopadly, neboť krátce před nimi se musel podrobit operaci kýly a kvůli operaci startoval jen v maratónu, kde skončil na šestém místě. Vítězství získal Zátopkovo dlouholetý rival a přítel A. Mimoun. Poslední vítězný závod běžel v roce 1958 jako šestatřicetiletý v San Sebastianu. Poté symbolicky pověsil tretry na hřebík a svou závodnickou kariéru ukončil. Dodnes se traduje, jaké nároky na sebe Emil Zátopek při tréninku kladl. „Neměl jsem dlouhé nohy ani silné svaly, moje první výsledky byly zrovna tak průměrné jako u ostatních. Ale chtěl jsem něco dokázat!“ vzpomínal na začátky. Měl vlastní systém, jak bojovat s únavou, jak posilovat a otužovat, jak připravit své nervy na závod. „Vytrénované tělo je jako ocelová pružina. Zmáčknete ji a ono vyskočí. Zmáčknete ji ještě víc a ono vyskočí výš než předtím. Jenom nesmíte zmáčknout tolik, že byste ho zlámali nebo zdeformovali“ tvrdil. Ve vojenské akademii byla krytá jízdárna. Sice pro koně, ale nikdo se nezlobil, když se tam objevil i atlet. Jen se všichni divili, proč se tak mořím s těžkýma botama v hlubokých pilinách, když v tretrách po dráze je to snazší. Mně šlo právě o tu dřinu pachtit se dál a dál, to bylo něco pro mě! I tak vypadal trénink vrcholového běžce. Možná právě proto se Emil nikdy nestal trenérem. Nenašel by svěřence, kteří by byli ochotni trénovat stejně tvrdě jako kdysi on. Nečinnost mu však po skončení sportovní kariéry problémy nedělala. Měl spoustu zájmů a přátel, ovládal několik jazyků, zajímal se o politické dění v roce 1968. Po skončení aktivní atletické kariéry pracoval na ministerstvu národní obrany v oddělení tělesné přípravy vojsk. Za Pražského jara 1968 patřil k rozhodným zastáncům změn v československé společnosti a v srpnu ho bylo vidět v ulicích, jak přesvědčuje sovětské vojáky o Dubčekových reformách. Tím se znelíbil vládnoucí garnituře, své funkce na ministerstvu byl zbaven a propuštěn z armády roku 1969 s přiznáním nejnižšího možného důchodu. Odešel pracovat ke geologickému průzkumu, bydlel v maringotce a začal stavět rodinný dům v pražské Troji. Přestože se k němu vlastní země zachovala macešsky, sportovní svět na něj nezapomněl a zval ho jako čestného hosta na nejrůznější šampionáty. Představitelé režimu se nechtěli světu znelíbit, a tak jim nezbylo nic jiného než ho pouštět. Přesto zůstane ostudou husákovské normalizace, že nejslavnější český atlet musel pracovat jako pomocný dělník u stavební geologie. V té době také na Mariánskolázeňsku ve Slavkovském lese u vrtů. Teprve od roku 1976 až do svého odchodu do penze pracoval v dokumentačním středisku ČSTV. Po obnovení demokratického zřízení v Československu v roce 1989 se Emil Zátopek i s Danou znovu zapojují aktivně do společenského dění. V roce 1997 byl vyhlášen Nejlepším českým atletem 20. století, v roce 1999 Nejlepším českým olympionikem historie. Emil Zátopek umírá v 78 letech 22. listopadu 2000 v Praze. Jako prvnímu našemu sportovci mu byl vypraven státní pohřeb z Národního divadla. Místem jeho posledního odpočinku je valašský Slavín v rožnovském skanzenu. ZAJÍMAVOSTI:Roku 1975 získává jako první československý sportovec cenu PIEERA DE COUBERTINA udělovanou Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO. Komunisté Zátopkovi pomáhali při vzestupu ve sportovní kariéře, neboť v něm viděli propagátora režimu ve sportu. Zátopek byl za to komunistickým příznivcem. V politice však zůstal naivním a přidával se k oficiálním akcím režimu jako byly rezoluce v červnu 1950 k potrestání Milady Horákové, proti CHARTĚ 77 (když předtím byl za své postoje 1968-1969 tvrdě režimem ztrestán). Žádný z těchto jeho naivních postojů však neměl vliv na to, že byl v květnu 1997 vyhlášen českým atletem století. V 60. letech často přijížděli manželé Zátopkovi do Mariánských Lázní k besedám s odborářskými rekreanty a s lázeňskými pacienty. Byla to oblíbená setkání, na která se rekreanti ROH těšili. Jejich besedy se často prodloužily za plánované večerní ukončení. Manžele Zátopkovi velmi zajímala nadějná mladičká atletka Hanka Trejbalová. Bohužel onemocněla vážnou nemocí. Zátopkovi za ní přijeli do plzeňské nemocnice, aby ji povzbudili v boji s chorobou. Tehdy dostala od Emila velkého medvěda. Vidina na její uzdravení se rozplývá v bolestné mlze. Hanka Trejbalová umírá ve svých 18. letech. Emil byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.“ Film režiséra Davida Ondříčka věnovaný čtyřnásobnému olympijskému vítězi Emilu Zátopkovi měl mít původně premiéru 13. srpna 2020. Vzhledem k situaci film vstoupí do distribuce v srpnu 2021. V Česku by měl být poprvé uveden na festivalu v Karlových varech, tak jak bylo původně plánováno. Na několikaleté práci na filmu spolupracovala i Dana Zátopková, která zemřela v březnu 2020 ve věku 97 let. Ondříček řekl, že na atletku bude vzpomínat jako na ženu sršící i v pozdním věku optimismem a energií. Před kamerou se sešli Václav Neužil mladší, Martha Issová nebo Anna Schmidtmajerová. Ondříčkovo partnerka Martha Issová ve filmu hraje právě Danu Zátopkovou. CITÁTY: „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“ „Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od muže.“ „Sportovec nemůže utíkat s penězi po kapsách. Musí běžet s nadějí v srdci a se sny v hlavě.“ )
*4.4.1979+22.1.2008 HEATCLIFF ANDREW LEDGER se narodil 4. dubna 1979 v australském Perthu. Svá dvě křestní jména získal podle jednoho z hrdinů slavného románu Emily Bronteové – Na Větrné hůrce. Maminka byla učitelka francouzštiny, otec automobilový závodník a důlní inženýr v jednom. Manželé Ledgerovi v té době už měli dceru Kate, která měla na svého bratra zcela zásadní vliv. Minimálně v jeho touze být hercem, která se u něj projevovala od útlého dětství. Za první větší herecký úspěch se dá považovat role Petra Pana ve školním představení, když mu bylo 10.let. Ve stejnou dobu se jeho rodiče rozcházejí a po roce rozvedou. Heath navštěvoval chlapeckou soukromou školu GUILDFORD GRAMMAR a během školní docházky osciloval na pomezí dvou zájmů: dramatu a sportu. Na začátku 90.let sbíral ceny s hokejovým týmem, později jako kapitán školního dramatického spolku. Přesto ho škola nebavila a v 16.letech vyrazil se svým nejlepším kamarádem hledat štěstí do Sydney. Herectví však ani tu, ani jinde nestudoval, protože v něm neuznává techniku nebo pravidla. V Sydney se tenkrát živil mytím aut a chodil po konkurzech. Poprvé se mihnul ve filmu BLACKROCK z roku 1997, ale to si jej stačil sotva někdo povšimnout. Větší příležitost mu dala role homosexuálního cyklisty v seriálu o mladých sportovcích a olympijských nadějí – POT A DŘINA. Seriál ale brzy skončil a Heath musel hostovat v televizních show a nezajímavých filmech. Hrál například mladého zamilovaného surfaře ve filmu „DOMOV V ZÁLIVĚ“, ale Ledgerovy ambice to naprosto nenaplňovalo. Ve svých 18.letech se rozhodl, že se kvůli herecké kariéře odstěhuje do Ameriky. Ačkoliv mu to mnozí jeho australští vrstevníci rozmlouvali a předpovídali mu umělecký krach, opak byl pravdou. Ještě před svým přesunem ale v Austrálii natáčí film – RUCE PRYČ! který je označovaný za australský Pulp Fiction. V roce 1999 dostává v Hollywoodu roli ve snímku – DESET DŮVODŮ, PROČ TĚ NENÁVIDÍM. Jedná se o jakousi variaci na „Zkrocení zlé ženy“, která se odehrává na americké střední škole a je koncipovaná jako teenagerovská komedie. Kritici následně tohle dílo označili za jeden z nejlepších filmů, které byly v žánru teenager komedií natočeny. Heath Ledger se díky této roli stal idolem skoro všech dospívajících dívek. Další role pak na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 2000 září Heath Ledger po boku dalšího slavného Australana – Mela Gibsona ve filmu – PATRIOT. Za roli Gabriela Martina získal Heath cenu – BLOCKBUSTER ENTERTAINMENT AWARD za nejoblíbenějšího mužského nováčka. Když na tento film probíhal konkurz s režisérem Emmerichem, Heath zahanbeně odešel, jelikož se mu to vůbec nepovedlo. Manažer castingu, který ale věděl, že má talent a že ženy toho Australana milují, režiséra pozdržel a zavolal si Heatha na druhé čtení. Tentokrát Heath udělal dobrý dojem a roli Gabriela Martina získal. Dále následuje romantický film: PŘÍBĚH RYTÍŘE, který se natáčel i v České republice a který z Ledgera definitivně udělal jednoho z hlavních krasavců v Hollywoodu. Heath jezdil velmi dobře na koni a byl nesmírně pohyblivý, protože cvičil aikido. Proto všechny jezdecké a šermířské scény zahrál sám, mimo jedné, která byla velmi nebezpečná. Za roli Williama dostal Heath do té doby svůj největší honorář, a to rovných 7 milionů dolarů. Díky jeho nespornému talentu se mu ozývají i režiséři filmů, ve kterých musí předvést mnohem víc než jen svou hezkou tvář. Takovým případem je i role Sonnyho v oscarovém filmu – PLES PŘÍŠER, ve kterém hraje po boku Billa Boba Thorntona a Halle Berry, která za roli získala Oscara. V roce 2002 zazáří ve filmu – ČTYŘI PÍRKA – ZKOUŠKA CTI, kde hraje britského důstojníka, který se odmítne postavit do čela svého pluku, když zjistí, že jeho regiment odchází do Súdánu kvůli vojenskému konfliktu s „mohamedánskými fanatiky“. Přátelé a snoubenka mu pošlou 4 bílá pírka, která symbolizují zbabělost. Aby znovu získal ztracenou čest, vydá se v převlečení za Araba do Súdánu. V hororu – POJÍDAČ HŘÍCHŮ z roku 2003, hraje konfliktního kněze z New Yorku, který pomáhá policistce vyšetřovat případ. Majitele skate shopu a designera skateboardů si zahraje ve filmu – LEGENDY Z DOGTOWNU z roku 2005. Film pojednává o příběhu Z-BOYS, partě lidí, kteří stáli u zrodu skateboardingu. Film je věnován památce komika MITCHE HERBERGA, který se ve filmu objevil, ale zemřel dříve, než byl film uveden do kin. V roli Jacoba Grimma se objevil ve snímku režiséra Terryho Gilliama – KLETBA BRATŘÍ GRIMMŮ. Film získal nominaci na Zlatého lva na Filmovém festivalu v Benátkách. Roli Ennise Del Mala si zahraje ve filmu ZKROCENÁ HORA od oscarového režiséra Anga Leeho. Film vypráví milostný příběh dvou mladých mužů, rančera a kovboje, kteří dostanou práci jako hlídači stáda ovcí na svazích hory kdesi ve WYOMINGU. Roli „Jacka Twista“ hraje JAKE GYLLENHAAL. Film se dočkal kontroverzního přijetí, ale také celé řady významných ocenění – ZLATÝ LEV NA MFF V BENÁTKÁCH, OSCARY ZA SCÉNÁŘ, REŽII A HUDBU, CENY NEWYORSKÝCH A LOSANGELSKÝCH FILMOVÝCH KRITIKŮ ZA NEJLEPŠÍ FILM A REŽII. Kromě oficiálních ocenění vynesl tento film Ledgerovi i několik prestižních nominací v kategorii – MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI OD INDEPENDENT SPIRIL AWARDS, přes Oscara, po Zlatý Glóbus. Heath po natáčení filmu řekl, že se do natáčení pustil tak vehementně, že kolegovi Jacku málem zlomil nos, když jej při vášnivé scéně líbaní prudce přirazil na zeď. Během natáčení filmu se Heath seznámil i se svou pozdější partnerkou MICHELLE WILLIAMS, se kterou měl dceru Matildu. Pár se rozešel v září roku 2007. Roli italského svůdníka si zahrál ve filmu CASANOVA, který je volně založený na životě Giacoma Casanova. Heath se nechal slyšet a řekl, že čtyřměsíční natáčení bylo jako prohlídková trasa a člověk měl pocit, jako by natáčel v muzeu. Jeho filmovou rolí z roku 2006 je úloha básníka Dana ve filmu – CANDY. Poté následoval film: BEZE MĚ: ŠEST TVÁŘÍ BOBA DYLANA, vyprávějící o životě legendárního písničkáře Boba Dylana, kde hraje Heath jednu z hlavních rolí. Jeho poslední rolí je zločinec a protivník Batmana, Joker, ve snímku TEMNÝ RYTÍŘ od režiséra Christophera Nolana. Druhý díl temné batmanovské trilogie stojí především na hlavní záporné postavě. Ledger v ní ztělesnil největšího psychopata v dějinách kinematografie. Heath se na roli připravoval tak, že byl měsíc zavřený v londýnském hotelovém pokoji a snažil se vymyslet, co všechno musí udělat, aby jeho role Jokera byla dokonalá. Experimentoval s hlasem, hledal takovou polohu, jakou ještě nikdy nikdo nezahrál. Rozpočet filmu činil 185 milionů dolarů. Do kin byl uveden 18. července 2008. Snímek získal dva Oscary, konkrétně ocenění v kategoriích – Nejlepší herec ve vedlejší roli – (HEATH LEDGER, POSMRTNĚ), a Nejlepší střih zvuku, a dalších 6 oscarových nominací za kameru, výpravu, střih, masky, zvuk a vizuální efekty. Svého času se jednalo o šestý komerčně nejúspěšnější film historie a nejvýdělečnější film podle komiksu. A také první filmovou adaptací komiksu, která v tržbách překonala hranici miliardy dolarů. Se světem filmu se Heath Ledger rozloučil postavou Tonyho v mysteriózním fantasy filmu – IMAGINÁRIUM DOKTORA PARNASSE. Jelikož Heath zemřel uprostřed jeho realizace, dokončili s patřičnou úctou a precizností jeho náhlou osiřelou roli, kolegové – Johny Depp, Collin Farrel a Jude Law. Dne 22. ledna 2008 byl Heath Ledger nalezen mrtvý, ve svém pokoji v New Yorku. Blízko něj byly nalezeny prášky na spaní. Jeho smrt nebyla sebevražda, ale jen nešťastná náhoda. Mluvčí lékařského týmu poznamenala, že smrt nezavinilo přehnané množství, ale kombinace více léků najednou, jako jsou antidepresiva a prášky na spaní. Zřejmě zemřel na srdeční kolaps, v důsledku dlouhodobého fyzického vypětí. Když se Jake Gyllenhaal během natáčení filmu – BRATŘI, dozvěděl o smrti svého blízkého přítele, neváhal odjet z natáčení a scény přijel dotočit až o dva dny později. Heathova rodina uspořádala v jeho rodném Perthu herci soukromý obřad, převzali za něj posmrtně Oscara za Jokera a více se k události nechtěla vyjadřovat. ZAJÍMAVOSTI V roce 2001 byl podle magazínu PEOPLE zařazen mezi 50 nejkrásnějších lidí světa. Heath Ledger nebyl jenom hercem, ale také režisérem a na tomto poli se zabýval především natáčením videoklipů. Make-up a kostým pro roli Jokera si Heath dělal sám. Organizátory nechal pouze svůj make-up opravovat, ale vždy se maskoval sám před zrcadlem v zavřené místnosti. Několikrát se sešel s hercem Jackem Nicholsonem, aby společně probrali roli Jokera. Nicholson mu řekl: „Ta role tě po čase začne strašit. Je tak strašně temná, že nebudeš moct v noci spát. Ale užij si ji, protože role klauního krále je jedna velká zábava“. Heath Ledger byl celkem 3x nominován na Australskou filmovou cenu, a to za postavu gangsterského adepta Jimmyho v kriminální komedii – RUCE PRYČ! Dále za roli legendárního psance Neda Kellyho a za ztvárnění poety a narkomana Dana v milostném příběhu CANDY. Filmovou cenu z rodné Austrálie Ledger nakonec nezískal, ale na své konto si mohl nakonec připsat tři významné prestižní ocenění. Stal se nositelem CENY KRUHU NEWYORSKÝCH FILMOVÝCH KRITIKŮ pro nejlepšího herce za hlavní roli Ennise Del Mara ve filmu Zkrocená Hora. Role Jokera mu bohužel již jen IN MEMORIAM vynesla celkem 32 posmrtných cen po celém světě a mezi nimi i Zlatý Glóbus za vedlejší hereckou roli, tak Oscara v kategorii – mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Heathovo otec Kim vlastní deník, do kterého si Heath během natáčení Jokera zapisoval své pocity z hraní. Rodina nechce deník vydat tisku a schovává ho pro jeho dceru Matildu. CITÁTY „Miluji herectví. Bože, miluji to. Ale celá ta sláva a veškerá pozornost…Nejsem nadpřirozený, neudělal jsem nic mimořádně zvláštního, abych si tu pozici zasloužil. Stává se to každých pár let a stalo se to stovkám lidí přede mnou…“ „Když mi něco blokuje hlava, nebo mám ve svém životě starosti, prostě si jdu sednout na Mars nebo něco takového a ohlédnu se sem na Zemi. Vše, co můžete vidět, je tato malá skvrna, Nevidíš strach. Nevidíš tu bolest. Nevidíš myšlenku. Je to jen jedna solidní skvrna. Pak na ničem opravdu nezáleží. Prostě ne“. „Je to jako cokoli v životě, vizualizace starého muže, kterým se stanete: Dokud budete mít jasný obrázek o životě, který chcete vést – nakonec se tam pravděpodobně dostanete“. )
*26. 7. 1875+6. 6. 1961 Carl Gustav Jung se narodil 26. července 1875 v malé švýcarské vesnici zvané KESSWIL. Zde, v prostředí rurálního Švýcarska, v období, ve kterém bylo křesťanství spjato s pověrami, také vyrůstal. Jungovými rodiči byli Paul Achilles Jung – pastor švýcarské reformované církve, který se po čase stal velmi frustrovaným za své pracovní rutiny. Zabýval se orientálními jazyky, byl autorem disertační práce o arabské verzi Písně písní. Jeho manželkou a Carlovou matkou byla Emilie Preiswerková – podle některých ošklivá, panovačná a povýšená žena, podle jiných zase moudrá a srdnatá. Sám Jung se domníval, že jeho matka komunikuje s duchy. Celá rodina žila v průběhu let na velkém množství venkovských far, například Laufen nedaleko Schaffhausenu, který se nachází blízko Rýnských vodopádů. Tyto vodopády mohou být důvodem Jungova strachu z dunící vody. Carl, jako druhorozený syn, byl po smrti svého bratra Paula, který zemřel krátce po narození, vystaven přehnané péči svých rodičů. Jako malý si rád hrával sám, mimo dosah ostatních dětí. Jeho oblíbenou knihou, než se vůbec naučil číst, byla ORBIS PICTUS, ilustrovaná dětská kniha o náboženství. Otec ho také učil latině a později navštěvoval vesnickou školu, ve které používaly tělesné tresty, aby si žáci danou látku vštípili. V roce 1884 se mu narodila sestra Gertrude a jeho pocity byly velmi negativní. Podle něj šlo o malé stvoření, které ho zklamalo – rudá svraštělá tvářička mu připomínala tváře starců, stále zavřené oči byly pravděpodobně slepé a celkově vypadala jako nějaké štěně. V dětství měl sen, který ho ovlivňoval po celý život – zdálo se mu, že na nějaké louce našel pravoúhlý otvor, ke kterému vedlo kamenné schodiště, a kruhový vstup se zeleným závěsem, za kterým byla malá komora, a na podlaze ležel červený koberec vedoucí ke zlatému trůnu. Od trůnu byl napnutý „kmen stromu“, který se podobal kůži a masu, dále zde byla hlava bez obličeje a vlasů a nepohyblivé centrální oko. Matka mu na to řekla, ať se dobře podívá na požírače lidí. Použila slovo MENSCHENFRESSER, které mělo označovat Ježíše. V 19. století byla většina rodičů velmi netolerantní vůči přirozené zvědavosti týkající se lidského těla, takže i z tohoto důvodu se Jung styděl hovořit o masturbaci, což vedlo také k tomu, že neměl rád vyprávění nestydatých snů. Jeho strach z intimity posílil jeho sebeopovržení a narcismus a byl přesvědčen, že je buď vyvržencem nebo vyvoleným, člověkem prokletým či požehnaným. Když mu bylo 11 let, začal navštěvovat gymnázium v Basileji. Často zažíval pocity studu, protože musel trpět matčiny dotazy, zda se vysmrkal, jestli si vzal kapesník apod. Utěšoval se modlitbami k Bohu, nikoli však k Ježíši, protože Bůh pro něj znamenal mystérium (nikdo nevěděl, jak vypadá). V létě roku 1887 se však změnilo jeho náboženské uvažování, a to díky snu, ve kterém viděl Boha kadit (doslova, bez eufemismu). Téhož roku měl Jung nehodu, kvůli které přerušil na delší dobu studium. Nechození do školy se stávalo jeho lstí – vždy, když měl dělat úkoly, padal do mdlob. Časem se jeho rodiče začali obávat, zda je nevyléčitelný, jak si vůbec vydělá na živobytí a jiné…proto se pro jistotu „rozhodl uzdravit“. Jung byl přesvědčen, že má dvě osobnosti, číslo jedna – méněcenný školák, bez pozornosti, ostýchavý a osobnost druhou, kterou sám nazýval Číslo dvě – ta v sobě obsahovala moudrost dospělého muže. Byl skeptický, nedůvěřivý, držel si odstup od druhých lidí, nikoli však od přírody. Svůj systém seberozštěpení považoval za záchranu. Dlouhá léta žil v osamocení, věnoval se četbě a našel zálibu v německém romantismu, který posílil jeho antipatii k materialismu a vědeckému racionalismu. Čím více ho inspirovali němečtí romantikové, tím více se vyhýbal kontaktům s jinými lidmi. V této době se Jungův otec stával obětí církve, padal do propasti teologického uvažování a neměl žádnou šanci přímého kontaktu s Bohem. Církev mu však nepomohla a opustila ho. O několik let později pastor onemocněl a zemřel. V dubnu roku 1895 byl Jung přijat na lékařskou fakultu basilejské univerzity. Byl dobrým studentem, později jmenován mladším asistentem anatomie, dále vedl kurzy histologie. Nejvíce se však jeho zájem upínal na morfologický pohled v nejširším slova smyslu. Zde se také seznámil s teoriemi neovitalistů, biologů, kteří odmítali Darwinův materialismus. V květnu 1895 se přidává ke sdružení s názvem ZOFINGIA, které se rovnalo německým bratrstvům, ale zachovávalo si svou švýcarskou nezávislost. Jejich mottem bylo: „Za vlast, přátelství a písmo“. Toto společenství se věnovalo různým tématům, např: lidovým písním nebo federálním bankám. S odstupem času začal Jung tíhnout ke spiritismu (nacházel spojitosti mezi ním a psychologií) a na základě četby a pozorování hypnotizérů v akci se stal také hypnotizérem, který začal pořádat seance. V této době většina jeho spolužáků navazovala vztahy s dívkami, on však začal budovat své teorie, že pro duši je nejdůležitější vztah se sebou samým, a že cesta k duchovní dospělosti vede přes integraci. Časem však potkává čtrnáctiletou Emmu Rauschenbachovou a je přesvědčen, že spatřil svou budoucí ženu. Později toto setkání označil za lásku na první pohled. Jung se snažil o usmíření vědy se „spiritismem“, odmítal jak ortodoxní křesťanství, tak materialismus, a četl komentáře ke spiritismu od Arthura Schopenhausera, který považoval za skeptika a ignoranta každého, kdo by pochyboval o faktech zvířecího magnetismu a jasnovidnosti, kterou umožňuje. Schopenhauer věřil v jakýsi snový orgán, který působil během spánku při vědomí a měl uvádět do světa jevů dojmy zapuštěné ve světě, který je nadřazený světu fenomenálnímu. Snový orgán dvou lidí by se účastnil stejné aktivity, pokud by nějaký duch v něm na sebe vzal tělesný zjev. Tento orgán by pak měl fungovat během stavů transu, mělo by dojít ke sblížení snových orgánů hypnotizéra a média. Jung, jako charismatická osobnost, dokázal v lidech vzbudit silný dojem, avšak většina jeho spolužáků nebrala jeho víru ve spiritismus vážně. Na jedné ze svých přednášek s názvem „Úvahy o křesťanství“ tvrdil, že je nezbytné odmítnout moderní racionalismus. Teologické problémy ho zajímaly, i když říkal, že jen proto, že ho baví hádky a argumentace studentů teologie. V zimním semestru 1898–1899 se přihlásil na kurz psychiatrie. Profesor, pod jehož vedením tento kurz probíhal, však nebyl příliš inspirativní, a Jung na to reagoval ve své čtvrté přednášce pro ZOFINGII. Další dobu také přednášel o tom, že by nás věda dokázala uspokojit pouze za předpokladu, že by nás naplnila vírou a moudrostí. Věřil také v to, že jeho předurčením je prostoupit skrytý smysl přírody. Za nejsilnější složku své individuality pak považoval svoji zvědavost. Dále se také přibližoval ke své pozdější ideji archetypu, k něčemu, co je nepoznatelné, ale slouží jako jakási nevědomá struktura, jako formující princip. Po absolvování univerzity mu byla nabídnuta práce od Friedricha von Mullera, šéfa lékařské kliniky, který se vzdal své pozice, aby mohl vést kliniku v Mnichově. Jung byl přitahován psychiatrií, která byla tehdy považována za podřadný obor medicíny. V létě 1889 navštívil druhý psychiatrický kurz, při kterém studoval za skript „LEHRBUCH DER PSYCHIATRIE“ od Richarda von Kraffta – Ebinga, které se věnovaly neuróze jako nemoci osobnosti. Právě toto prý Junga přesvědčilo, že psychiatrie je jeho budoucností. V roce 1899 se uskutečnila jeho poslední přednáška pro bratrstvo – nadešel čas nekompromisního odmítnutí racionalismu. K získání psychiatrické praxe ve Švýcarsku vedla v této době jediná možnost – působení v ústavu, kterému se doopravdy říkalo blázinec (a současně i psychiatrická léčebna) curyšské univerzity. V této době zde sloužili pouze čtyři lékaři, kteří se starali o 340 chovanců. Jung mezitím opouští Basilej, aby se vzdálil své matce a příbuzným, kteří s ním zacházeli jako s dítětem, a také kvůli práci, kterou mohl přijmout, až když dokončil vojenskou službu. Roku 1900 nastupuje do práce. V celém ústavu docházelo k sexuální a tělesné anarchii, čtvrtina chovanců trpěla nevyléčitelným poškozením mozku. Jung si byl vědom toho, jak málo lze pro pacienty udělat. Na jednom z večerních setkání měl Jung připravit recenzi Freudovy knihy O snech a tato kniha na něj velmi zapůsobila. Plně ji pochopil až později a uvědomoval si, že analýza snů vrhá nový podklad na to, že Freudovy spisy dokážou osvětlit různá mystéria. Jung však nepoužívá výraz podvědomý, ale místo toho mluví o nevědomém (nevědomá aktivita mysli jedince, jindy zase vnější nakupení sil – může na člověka zapůsobit jako příroda nebo jako osud). Když bylo Jungovi 27 let, setkává se podruhé s nyní dvacetiletou Emmou, která se po oslepnutí svého otce stará o celou rodinu a domácnost. O pár měsíců později se rozhodl napsat jí dopis, ve kterém ji žádá o ruku. Na to však odpověděla, že je zasnoubená s jiným. Její matce se však Jung zamlouval, a proto uspořádala setkání v curyšské restauraci, kde mu vysvětlila, že Emma již zasnoubena není. Jung tedy svou žádost zopakoval a tentokrát se mu dostalo kladné odpovědi. Na podzim roku 1902 se Jung vydává do Paříže – ve Francii je psychiatrie na vyšší úrovni než kdekoliv jinde. Mezitím však psával 2x týdně dopisy pro Emmu, ale současně ho začala přitahovat jeho sestřenice Helly, která k němu již dříve projevovala náklonnost. Po čase se začal cítit poněkud nešťastně, protože si uvědomoval, že obě velmi zraňuje. O devět let později však Helly umírá a v únoru 1903 se Jung žení s Emmou. Přebírá tím také kontrolu nad jejími penězi (podle švýcarského zákonu tehdejší doby platí, že veškerý majetek ženy patří jejímu manželovi), což mu zaručovalo profesní nezávislost. Jung byl přesvědčen o tom, že významnou roli mezi manžely hraje dřívější vztah muže k jeho matce a ženy k jejímu otci – hovoří o síle rodičovského pouta. Často se tak stává, že matka, která není spokojena ve svém manželství, se upíná na svého syna. Dále rozlišuje dva typy žen, manželky – matky a přítelkyně – konkubíny. Jung toužil po rodině, ale současně cítil potřebu mít nějaký sexuální objekt, díky kterému by se vždy cítil jako znovuzrozený. Tento typ žen pak nazval jako FEMME INSPIRATRICE. V dubnu 1905 byl Jung jmenován starším lékařem. O dva měsíce později se stává ředitelem nového oddělení ambulantních pacientů a ve svých 30 letech je jmenován na neplacené místo soukromého docenta psychiatrie na Curyšské univerzitě. Postupem času se začal upínat na svého přítele Freuda, stával se z něj „vášnivý Freudovec“ – nesnášel jakékoliv názory a připomínky proti němu, a v březnu 1907 se ho s Emmou vydávají navštívit do Vídně. Postupem času, v květnu 1909, se Jung stěhuje se svou rodinou do KUSNACHTU, kde se usadila i jeho matka a později i sestra. Mezitím si Jung začal uvědomovat jisté odlišnosti mezi ním a Freudem, analyzoval tyto rozdíly a došel k závěru, že je introvertem, zatímco Freud je extrovertem. Počátkem roku 1913 tak píše poslední dopis, kterým končí jejich přátelství. O rok později se začíná věnovat své vlastní – nezávislé – kariéře. Nabádá pacienty, aby kreslili postavy, které se jim zjevovaly v jejich fantaziích. V tomto období již probíhala 1. světová válka, o kterou se však příliš nezajímal, pouze tvrdil, že vůdci jsou často schizofrenici a paranoici. Bylo mu však přiděleno pár úkolů od armády, kterých se ujal a přibližně šest měsíců pobýval v jednom táboře. Do notýsku si kreslil různé kruhy a kruhové vzorce, které měly představovat obnovení vnitřního klidu Já a jednotu obsahující v sobě celek všeho stvořeného. Těmto kruhům dal název mandaly a považoval je za symboly Já. Roku 1921, spatřuje světlo světa jeho kniha – PSYCHOLOGICKÉ TYPY. V roce 1923 umírá jeho matka, ale tato událost na něj nějak významněji nezapůsobila – údajně necítil žádný smutek. Co se však změnilo, byl jeho postoj k pacientům. Začínal si být vědom toho, kolik času a energie do nich vkládá, a prohlásil, že ho, „užírají“, a že jeho odpor k nim roste jako bouřkové mraky. V tomto období se stává také prvním psychologem, kterému byl udělen čestný vědecký doktorát na oxfordské univerzitě. V roce 1939 dochází k vyhlášení války. Když Jung zjistil, že se jeho jméno nachází na nacistické černé listině, odstěhoval se s celou rodinou do penzionu v SAANENU (3–4 míle od GSTAADU, v bernském Oberlandu). V roce 1944 si zlomil nohu, když venku uklouzl na sněhu. Byl odkázán na lůžko a nesměl se pohybovat, což nerespektoval a dostal těžký srdeční záchvat. V průběhu tohoto roku se zaobíral svým vnitřním životem a zpětně o této situaci hovořil jako o „nejcennější zkušenosti“. Věřil také v karmu, že život neutváříme pouze my sami, ale že jde o neznámé skryté zdroje. Na podzim roku 1955 Emma onemocněla, selhávaly jí ledviny. Rozhodla svolat své dvě dcery, a řekla jim, že se chystá zemřít. O půl hodiny později se tak opravdu stalo. Jung se na pohřbu sesypal a řekl, že Emma „byla královna“. Ke konci svého života se cítil velmi osamělý. V květnu roku 1961 zkolaboval a o pár dní později, 6. červa zemřel. Téže noci prý bylo slyšet hromobití a Jungova hospodyně pronesla, že, „Otec burácí“. Citáty „Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve zda to není něco, co byste měli změnit u sebe“. „V každém z nás je ještě někdo, koho neznáme“. „Všechno, co nás dráždí na jiných, může vést k pochopení sebe sama“. )
Whitney Elizabeth Houston se narodila 9. srpna 1963 v New Jersey. Byla dcerou gospelové zpěvačky Cissy Houstonové, někdejší členky soulové skupiny – SWEET INSPIRATIONS a zpívala doprovodné vokály Elvisovi Presleymu a Arethe Franklin. Její otec John byl hudební manažer. Whitney od útlého dětství zpívala v kostele a v 11 letech se uplatnila v gospelovém souboru – THE NEW HOPE BABTIST JUNIOR CHOIR. Ve svých 15. letech vystupovala s matkou v nočních barech, kde si ji všiml její pozdější producent Clive Davis. V 17. letech vstoupila do světa modelingu a objevovala se na stránkách časopisů GLAMOUR či SEVENTEEN. První profesionální zkušenosti získala, když natáčela sborové party skupině NEVILLE BROTHERS a zpěvačce CHAKA KHAN. S její plnoletostí přišel raketový vzestup v její profesionální pěvecké dráze. V 80. letech se prosadila jako interpretka populárních písní, jejíž doménou jsou hlavně táhlé balady se soulovým přídechem. V roce 1983 uzavřela smlouvu s gramofirmou – ARISTA RECORDS a o dva roky později debutovala eponymním albem : WHITNEY HOUSTON, na němž byla zahrnuta také singlová balada : SAVING ALL MY LOVE FOR YOU, která jí vynesla první cenu Grammy v roce 1985. Album se také zařadilo mezi 500 nejuznávanějších alb všech dob. Dodnes má tato fenomenální zpěvačka na kontě 170 milionů prodaných desek. O dva roky později nazpívala v Soulu oficiální hymnu Letních olympijských her s názvem – ONE MOMENT IN TIME. V roce 1987 získává za svůj singl – I WANNA DANCE WITH SOMEBODY cenu Grammy za nejlepší ženský pěvecký výkon a Americkou hudební cenu za nejoblíbenější singl v kategorii Pop/Rock. Spolu s energickým videoklipem ihned obsadil příčky hitparád po celém světě. Odvrácenou tvář popularity, kam patřili večírky, alkohol a drogy, završila svatba s o 5 let mladším rapperem Bobby Brownem. Vzali se 18. července roku 1992 na pozemcích zpěvaččina domu a jejich svatební hostiny se zúčastnilo 800 hostů. Později se ukázalo, že byl Bobby násilník, který svou ženu nejednou zmlátil. V roce 1993 se jim narodila dcera Bobbi Kristina Brown. Ta už jako dítě měla svoji reality show. Dne 31. ledna 2015 byla nalezena ve vaně v bezvědomí. V kómatu byla téměř 6 měsíců. Zemřela na Lobární pneumonii 26. července 2015. Nařízená soudní pitva pak prokázala, že svůj podíl na úmrtí měly marihuana a alkohol spolu s léky na uklidnění a proti úzkosti. Filmovou kariéru začala Whitney už v roce 1984 snímkem GIMME A BREAK, ovšem světovým trhákem se stal film – OSOBNÍ STRÁŽCE, z roku 1992. kde jako zpěvačka Rachel Marronová učarovala svého bodyguarda v podání Kevina Costnera. Na rozdíl od filmových odborníků, kteří v recenzích nešetřili ani herce, a ani režiséra, diváci byli nadšeni a film lámal rekordy v návštěvnosti. Byl to jeden z nejvýdělečnějších snímků 90. let a výnos z celosvětového promítání činil neuvěřitelných 410 milionů dolarů. Absenci velkých filmových cen tvůrcům vynahradila láska publika a to, že se lidé do kin vraceli, aby snímek viděli znovu a znovu. I přesto ale film „ OSOBNÍ STRÁŽCE“ získal 7 nominací na Zlatou malinu. Obrovského úspěchu se ale dočkal soundtrack k filmu a hlavně pak tři hlavní písně, které zpívala Whitney. Skladby „ RUN TO YOU“ a „ I HAVE NOTHING“ byly nominovány na Oscara. Celé album pak vyhrálo ve třech kategoriích Grammy a i jiné významné hudební ceny. Favoritem diváků a nejznámějším hitem filmu je ale píseň – „ I WILL ALWAYS LOVE YOU“, která ale původně neměla vůbec ve snímku zaznít. Moc se nelíbila ani zpěvačce, jejímu agentovi a ani filmovému štábu. Byla totiž už známá v podání Dolly Parton, která jí roku 1973 složila a nahrála. Jediný člověk, který na písni za každou cenu trval a přesvědčil i ostatní, byl Kevin Costner. A nemýlil se! Píseň se stala nejúspěšnější milostnou písní všech dob a získala 3 ceny Grammy. Větší herecký prostor dostala Whitney v milostném snímku podle románu Terry McMillanové s názvem – „ AŽ SI VYDECHNU“. Ztělesnila zde osamělou Savannah Jacksonovou, která se snaží najít životního partnera. Další herecké možnosti odhalila v úloze Julie Biggsové, manželky unaveného kazatele, jemuž je seslán z nebe na výpomoc elegantní anděl v podání Denzela Washingtona, v romantické komedii – „ KAZATELOVA ŽENA“ z roku 1996. V roce 2003 si pak zahrála ve filmu – BOSTONSKÁ STŘEDNÍ. Whitney také nazpívala úvodní píseň k filmu – WAITING TO EXHALE s názvem – SHOOP SHOOP, která bodovala v americkém žebříčku na první pozici. Další zpěvačky, které se podílely na albu k filmu, byly například : Mary J. Blige, Toni Braxton, Brandy a Cece Winans, se kterou Whitney na albu nazpívala píseň „ COUNT ON ME“. Všechny zpěvačky společně vystoupily na předávání cen Grammy s výběrem z téhož alba. Její album k filmu „ Kazatelova žena“ se stalo nejprodávanější gospelovou deskou všech dob. Nejznámější hity z alba jsou písně : „ STEP BY STEP“ , kde vokály nazpívala Annie Lenox a balada s gospelovým nádechem – „ I BELIVE IN YOU AND ME“. V roce 1989 přišla s dalším řadovým albem s názvem – „ MY LOVE IS YOUR LOVE. Na albu spolupracovali umělci jako Lauryn Hill, Missy Elliott nebo Wyclef Jean. Úvodním hitem se stala píseň My Love is Your Love, která se stala nejhranější písní roku 1998 v USA. Dalším hitem byl song „ ITS NOT NOT RIGHT BUT IS OKAY“, se kterým si v roce 1999 odnesla svou první cenu Grammy za R´n B výkon. Na albu si také společně zazpívala duet se zpěvačkou Mariah Carey s názvem – „ WHEN YOU BELIEVE“. V roce 2000 vydává dvojalbum a DVD s největšími hity. NA albu se nachází i několik nových nahrávek, kde mezi nejznámější patří duet s Georgem Michaelem a duet s Enriquem Iglesiasem. Alba se prodalo na 10 milionů hudebních nosičů. V té době začala mít problémy s hlasem a stále častěji rušila své koncerty. Stále častěji se stávala terčem bulvárních plátků, které přinášely informace o její drogové závislosti, rodinných problémech a fyzických útocích z manželovy strany. Whitney se držela a v roce 2001 podepsala nejdražší kontakt v hudební historii na 100 milionů dolarů na natočení dalších 6 alb. Jejím posledním albem je „ JUST WHITNEY“. Snažila se dokázat, že je vše v pořádku , ale na jejím hlase je to přeci jen znát. V roce 2003 ještě vydala vánoční album s názvem : ONE WISH: THE HOLIDAY ALBUM a tím na dalších 5 let opustila svět showbusinessu. V roce 2007 se rozvedla s manželem Bobby Brownem. Manželství již v minulosti provázelo mnoho roztržek, včetně několikaměsíčního odloučení v roce 1997. Následovalo období drog, alkoholu a reality show televize Bravo – BEING BOBBY BROWN, která odhalovala život „ zlosyna z Bostonu“ se zpěvačkou. Kromě nefunkčního manželství plného násilí a podvodů bojovala Whitney většinu svého života s těžkou závislostí na kokainu. Whitney Houston zemřela v hotelu Bewerly Hilton v Kalifornii dne 11. února 2012. Její tělo našli ve vaně a dodnes není jasné, zda šlo o sebevraždu či o náhlé úmrtí. Spekuluje se , že k její smrti přispěla srdeční choroba a užívání kokainu. Ale jedno je jasné………“ že spolu s ní odešel jeden z nejúžasnějších hlasů všech dob“. ZAJÍMAVOSTI Za svou kariéru získala dvě ceny Emmy, 6 cen Grammy, 30 hudebních ocenění Billboard a 22 amerických hudebních cen. Aje právem označována za nejoceňovanější umělkyni všech dob. Její nejlepší přítelkyně Robyn Crawford napsala o jejich přátelství knihu s názvem : A SONG FOR YOU: MY LIFE WITH WHITNEY HOUSTON. A hned v úvodu je psáno : Je mou povinností ctít přítelkyni a objasnit mnoho nepřesností o mně a o tom, kdo Whitney byla……odvážná, odhodlaná, nesobecká, veselá, skromná a sebevědomá žena… Whitney chodila s hercem Eddiem Murphym. A říká se, že do ní byl beznadějně platonicky zamilovaný Robert de Niro. Whitney založila FOND NA POMOC DĚTEM. Před svatbou s Bobbym dokonce poprosila hosty, aby místo dárků věnovali peníze na tento fond. Hotelový pokoj, ve kterém došlo k tragédii, se z rozhodnutí managmentu nepronajímá. CITÁTY „ KDYŽ JSEM SE ROZHODLA BÝT ZPĚVAČKOU, MOJE MATKA MĚ VAROVALA , ŽE BUDU HODNĚ SAMA. ALE TO JSME VLASTNĚ VŠICHNI. SAMOTA PŘICHÁZÍ SE ŽIVOTEM“. „ NAUČIT SE MILOVAT SEBE SAMÉHO JE NEJVĚTŠÍ LÁSKOU“ Whitney zemřela 3 dny před Sv. Valentýnem, kde prodeje její písničky I Will Always Love You byly v roce nejvyšší. Netřeba dodat, že ten rok kdy zemřela, byly tržby rekordní. Jenže to bychom už zabředávali do konspirací. )
Sigmund Freud, rodným jménem SIGISMUND ŠLOMO FREUD se narodil 6. května 1856 v Příboře. Byl nejstarším z osmi dětí z třetího manželství židovského obchodníka s látkami Jacoba Freuda a Amálie Nathannové. Významnou postavou jeho časného dětství, byla jeho katolická chůva, která ho brávala často do kostela. Kvůli hospodářské krizi, která vedla k bankrotu otcova obchodu se rodina v roce 1859 usadila ve Vídni. Freud jako malý nechodil do školy a základní vzdělání získal doma. V 10 letech nastoupil na LEOPOLDSTADTER KOMMUNAL- REAL GYMNASIUM, později známé jako SPERLOVO GYMNÁZIUM. Patřil zde k nejlepším žákům, stal se primusem a absolvoval s vyznamenáním. V roce 1873 začal studovat medicínu a to velmi širokém spektru a opět s vynikajícími výsledky. V osmém roce studia se stal doktorem veškerého lékařství. Začínal jako asistent vídeňské nemocnice a později si založil vlastní neurologickou praxi, kde začal zkoumat případy hysterických pacientek a přes elektroléčbu a hypnózu se propracoval k vlastní metodě a vlastní teorii lidské osobnosti- PSYCHOANALÝZE. V roce 1885 se stal soukromým docentem na klinice v Oberdöblingu, kde se poprvé doslechl o hypnóze a poté odjel na roční stipendijní pobyt do Paříže k profesoru Jean- Martinu Charcotovi. Charcot používal hypnózu při svých přednáškách na dobrovolnících. Freud byl fascinován! Do centra jeho pozornosti se dostávala i hysterie, jíž se profesor Charcot také zabýval. Roku 1886 se Freud vrátil do Vídně a oženil se s Martou Bernaysovou, se kterou měl později 6 dětí. Otevřel si soukromou praxi a zabýval se léčením neuróz a hysterie. Nejprve užíval elektroléčbu, ale brzy poznal, že účinky jsou nulové. Jiné způsoby, jak pomoci hysterickým pacientům nebyly tehdy známy. A tak začal používat hypnózu a již zmiňovanou PSYCHOANALÝZU. Klíčovou roli při objevu psychoanalýzy sehrál případ Anny O., jak je nazývána ve Freudových spisech. Dozvěděl se o ní od přítele Breuera. Trpěla fyzickými poruchami, jako je ztráta zraku, ztráta řeči a ochrnutí, které měly původ v psychickém vypětí, protože se po nocích starala o nemocného otce. Po smrti jejího otce, ale symptomy nezmizely, což naznačovalo, že stres nebyl jedinou příčinou problémů. Freud si vymyslel novou techniku a to takovou, že vsugeroval pacientům, že když jim sáhne na čelo , vybaví si vše. Tato metoda měla velmi překvapivý úspěch. Freud dospěl ke klíčovému objevu první fáze své tvorby a tou je, že „ HYSTERICI TRPÍ VZPOMÍNKAMI“. Freud dále rozvíjel metodu VOLNÉ ASOCIACE, což je dialog mezi lékařem a pacientem, který postupně povýšil na pacientův monolog, čímž také vyloučil nebezpečí ovlivnění vzpomínek lékařem. A aby je ještě méně rozptyloval, vytvořil i dokonalé prostředí k léčbě, které je dnes známé především jako „ FREUDOVA POHOVKA“. Nová metoda Freuda utvrdila v několika věcech. A to že, existuje i nevědomá část mysli a že klíčovou zprávou o ní v terapii je noční sen a že zásadní roli v neurotické poruše hraje sexualita. Role sexuality však Freuda mátla, protože se nejdříve domníval, že neurotici byli v dětství sexuálně svedení dospělými, neboť o tom takřka bez výjimky svědčili jeho pacienti. Nakonec to však v jeho „ TEORII TRAUMATU“ zavrhl a dospěl k přesvědčení, že scény svedení v dětství byly dětskými sexuálními fantaziemi a že neurotik je neurotikem právě proto, že se k fantazii vztahuje jako k realitě. Dodnes však existují autoři, jako je například Jeffrey Masson, kteří se domnívají, že původní stanovisko bylo správné a Freud jen podlehl snaze ochránit pověst měšťanské společnosti. Na správnost Freudovy původní teorii „ SVEDENÍ“ upozornila na začátku 80. let minulého století psychoanalytička Alice Millerová, která se problematikou zneužívání dětí a jeho následky v dospělosti terapeuticky zabývala. Freud však psychoanalýzu neobjevil jen studiem neurotiků. Klíčovou byla jeho analýza sama sebe, tzv. AUTOANALÝZA. Již roku 1895 začal analyzovat své sny. Jeho hlavním tématem byl jeho otec a také jeho přítel Wilhelm z Berlína, o němž Freud pochopil, že byl latentně homosexuální, a že v něm sám Freud prožil to, co jeho pacienti prožívají k němu – HYSTERICKOU LÁSKU, tedy stav tzv. „ přenosu“. Takto Freud objevil „ OIDIPOVSKÝ KOMPLEX“ a prohlásil: „ VZEŠLA VE MNĚ MYŠLENKA, KTERÁ MÁ OBECNOU HODNOTU.I U SEBE JSEM OBJEVIL ZAMILOVANOST DO MATKY A ŽÁRLIVOST VŮČI OTCI, A POVAŽUJI JE DNES ZA OBECNÝ ZÁŽITEK RANÉHO DĚTSTVÍ…POKUD TOMU TAK JE, POCHOPÍ ČLOVĚK STRHUJÍCÍ MOC KRÁLE OIDIPA. KAŽDÝ Z POSLUCHAČŮ BYL JEDNOU V ZÁRODKU A VE FANTAZII TAKOVÝM OIDIPEM A PŘED SPLNĚNÍM PŘÁNÍ, KTERÉ JE PROMĚNĚNO VE SKUTEČNOST, POCIŤUJE KAŽDÝ HRŮZU“. Freud své nové poznatky zformuloval v několika spisech. V jeho knize „ VÝKLAD SNŮ „ definoval nevědomí a oidipovský komplex. Ve třech pojednáních a sexuální teorii, definoval LIBIDO, JEHO VÝVOJ a také DĚTSKOU SEXUALITU. Základní model z „ VÝKLADŮ SNŮ“ pak rozvinul ve dvou populárních pracích, které se jmenují : PSYCHOPATOLOGIE VŠEDNÍHO ŽIVOTA – tzv. freudovské přeřeknutí a druhá práce se jmenuje: VTIP A JEHO VZTAH K NEVĚDOMÍ, kde využil svou rozsáhlou sbírku anekdot, zejména židovských. Zpočátku Freudovy objevy budily odpor a Freud žil v izolaci. Avšak roku 1902 byl jmenován mimořádným profesorem a pozvolna začal získávat první příznivce mezi vídeňskými lékaři. Vytvořil si celou škálu svých žáků, i když s některými se rozešel, jako například s C.G. Jungem, který odmítl jeho sexuální teorii. V červu 1938 emigroval do Londýna, jelikož nacionálně socialistická vláda odebrala práva na výkon povolání židovským lékařům. V Londýně pokračoval Freud v léčení, ale už měl méně pacientů, protože rakovina patra mu způsobovala velké bolesti a nemohl moc mluvit. Začal užívat kokainový derivát, aby vůbec přežil den. Byl na něj úděsný pohled, jelikož měl hnisající rány na obou tvářích, které skrýval pod malou moskytiérou. Ve středu 21. září 1939 řekl s jasným rozumem svému lékaři : „ Drahý Schnure, slíbil jste mi, že mě pomůžete, když už nebudu moci dál. Jsou to pro mě hrozná muka a nemá to žádný smysl“.Doktor mu druhý den podal dávku morfia, po které Freud usnul a už se neprobudil. Zemřel 23. září 1939 ve svých 83. letech. ZAJÍMAVOSTI Freud patřil k nejvýraznějším představitelům ateismu v historii. Náboženství označil za kolektivní nutkavou neurózu. Vyslovil názor, že existuje telepatický přenos myšlenek mezi lidmi. Byl přesvědčený pacifista a podpořil mírový aktivismus Alberta Einsteina před druhou světovou válkou, o což ho Einstein osobně požádal. Freud byl už od dětství fascinován klasickým uměním. Ve svých osmi letech četl díla Homéra, Goetheho a Shakespeara. Na rodný Příbor vzpomínal velmi rád. Naposledy v něm byl jako sedmnáctiletý gymnazista na prázdninách. Prožil zde tehdy nejsilnější zamilovanost svého života, kdy ho okouzlila 15. letá dcera jeho hostitelů, Gisela Flussová. Freud se vždy cítil Židem v národním smyslu. V židovství viděl mimořádný zdroj energie. Není však jasné co tím myslel neboť náboženství odmítal. Freud se velmi zajímal o kokain, který byl považován v té době za neškodný. Přišel na jeho povzbuzující účinky a dost s ním experimentoval. Později si jeho účinky ověřil i na příteli, který si stěžoval na děsivé bolesti zubů. SIGMUND FREUD ŘEKL… „ Před tím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopeni blbci“. „ Tajemství našeho konání spočívá ve vyléčení láskou“. )
Více videí