Měla jsem 25 let a pracovala jsem v první stavební spořitelně jako poradkyně. Koncem roku jsme měli vždy tanečky. Celý Ústecký kraj spolupracovníků byl pozván do Trenčína.

Po tanečcích jsem se svezla domů s mými rodiči, kteří byli také pozváni.

Bylo něco po půlnoci. Byli jsme unavení. Otec řídil. Sedíc na zadním sedadle jsem po krátkém čase usnula. Snil se mi zvláštní sen.

Zdálo se mi, jako naše auto vrazilo do stromu. Řidič měl mikrospánek. V tom mě do mého boku začala bouchat někoho ruka.

Polekaná jsem se probudila a zjistila jsem, že sedím vzadu sama a cítila jsem energii mé prababičky.

Uvědomila jsem si, že v tom autě, které má havarovat sedím já s rodinou. Rychle jsem oslovila otce a jeho až strhlo u volantu.

V poslední chvíli to vybalancoval a na nejbližší pumpě jsme zastavili a trošku si zdřímli.

Když jsme odpočívali, prababička ke mně přišla, usmála se a odešla. Pokud s dušemi máme všechno vypořádáno, mohou nám přijít z rajské zahrady kdykoliv na pomoc.

Související články:

Lubomíra Bartošová: Nástěnka vizí

Lubomíra Bartošová: Osudovost čísla 3

Ľubomíra Bartošová: Určováním podmínek a pravidel bráníme splnění našich snů

Ľubomíra Bartošová: Zvláštní dědictví

Ľubomíra Bartošová: Matka může svým myšlením zachránit život dítěte

Ľubomíra Bartošová: Pravda je to, čemu věříte

Autorka článku: Lubomíra Bartošová https://vesticalubomira.wixsite.com/oaza-pokoja

Jedného dňa som sa zobudila a vnímala som svet inak ako pred tým. Niečo som videla a o pár dní na to sa to splnilo. Bol to šok. Badokonca som to brala ako trest. Ľudia si myslia, že vidieť budúcnosť je jednoduché a svet je gombička, ale opak je pravdou. Keď to začalo, mala som 15 rokov a mala som pocit, že sa topím. No a zistenie, že to nemôžem len tak ignorovať, či nemať, ma hnevalo. Brala som to tak, že nemám na výber. Tak kde je ta slobodná vôľa? Až neskôr som pochopila, že tá voľba je v tom ako s tým naložím. A tak som začala veštiť.