Rozdíly mezi dimenzemi jsme si vysvětlili společně s procesem inkarnace. Aby nám vše zapadlo dohromady, je třeba vysvětlit si, jak se vyvíjí naše Duše. Ať už se bavíme o celku Duše, nebo malinké části Duše, kterou máme inkarnovanou v sobě, jedná se o jedno a to samé. Vysvětlovali jsme si to na příkladě se včelím úlem. Rozhodně doporučuji celý tento cyklus přečíst nebo poslechnout od začátku, abyste měli veškeré informace. Ohledně dimenzí se rozjela obrovská debata o počtu dimenzí a tak dále. Jsem si vědom, že dimenzí je spousty, ale pro mě jsou tyto informace aktuálně nepodstatné, jelikož my jsme teď ve 3D a ostatní dimenze nás pro tuto inkarnaci podle mě nemusí vůbec zajímat.

Celek Duše, který je nahoře v 5D, je ve spojení s jednotou, vesmírem, Zdrojem, stvořitelem a se vším co existuje.  Pokud si chce Duše něco zažít, vyšle část Duše do nějaké reality, tam obydlí tělo nebo v našem případě člověka a ten sbírá zkušenosti. O tom, kam všude se může Duše inkarnovat, si řekneme příště. V našem případě je teď část Duše v lidském těle. Lidské tělo ve 3D realitě není tak častý jev, jelikož existují jiné dimenze, vesmíry, těla z našeho pohledu mimozemská atd. Tam to zase funguje trochu jinak a troufl bych si říct, že zkušenosti, které se dají nabrat zde na této planetě, jsou velmi jedinečné.

Duše se vyvíjí skrze získávání zkušeností, které vedou k nějakému uvědomění. A právě to uvědomění je pro nás důležité. Aby nám něco došlo, nebo takzvaně docvaklo. Vezměme si na příklad uvědomí: „Tak a dost, mám se natolik ráda, že toto už nebudu zažívat." Toto si chce Duše zažít, souvisí to se sebedestrukcí, sebeláskou atd. Duše si tedy naplánuje určité situace v životě, které jí budou pořád dávat pomyslné facky, dokud neřekne dost. Může to být například ve formě vztahů. Znáte určitě ty chvíle, kdy posloucháte kamarádku a říkáte si panebože, proč v tom vztahu je? Copak je slepá? Ano, ona v tu chvíli je slepá, jelikož tam není to uvědomění. Víte, když si chce Duše něco zažít, musí to zapomenout a přesně tak to má ta část Duše, která sem jde. V tu chvíli je navázána na prožití určité zkušenosti, takže o ní nemůže přece nic vědět, jelikož by to nebyla zkušenost. Proto, ať už my nebo naše kamarádka, budeme zažívat negativní destruktivní vztahy. Můžeme je zažívat roky, nebo desítky let. Pořád se ptáme, proč já? Proč si nemohu najít hodného partnera? Protože si to nedovolíme a trpíme ve vztazích, abychom došli ke zkušenosti a následnému uvědomění. A pak jednou přijde rána, nebo také nemusí, ale většinou přichází. Partner nás třeba surově zbije a jak tam ležíme na zemi, řekneme si tak dost, tohle už nechci. A tam dojde k uvědomění. Mám se natolik ráda, že toto už nebudu zažívat. Uvědomění je zde a my najednou nemáme potřebu hledat destruktivní vztahy, jelikož víme, že už tyto zkušenosti nepotřebujeme. To jak to popisuji je velmi zjednodušené a chce to mnohdy hodně práce. K danému uvědomění může klidně dojít i dříve, jelikož máme svobodnou vůli. Je čistě jen na nás, kdy toto uvědomění necháme vstoupit do naší podstaty a pochopíme to, takže už to nebude potřeba zažívat.

Jednou jsem například na kurzu říkal. Zjistil jsem si přes kyvadlo, že mám ve 45 letech naplánovanou vážnou nemoc, tak jsem si to zrušil. Zasypaly mě otázky typu proč jsem to zrušil, jestli ta nemoc mě měla něco naučit a teď se vyhnu zkušenosti. Dlouho jsem přemýšlel co na to odpovědět a pak mi to došlo. Řekněme, že ve 45 letech dostanu rakovinu a budu bojovat s nemocí. Během toho mi ta nemoc dodá zkušenost a následné uvědomění: ,,Měl bych se lépe starat o své tělo a žít zdravějším životním stylem." A to je to uvědomění. Jenže opravdu je nutné, k tomuto uvědomění dojít skrze takovou ránu? Jak jsem říkal, jsme bytosti se svobodnou vůlí a proč si nezměnit plán. Takže teď je mi 29 a za pár let, až mi bude 33, se dostanu skrze různé situace do okamžiku, kdy si pustím nějaký dokument, kde bude toto vše řečeno a mě to tak zasáhne, že si uvědomím: ,,Měl bych se lépe starat o své tělo a žít zdravějším životním stylem." Víte, jde o uvědomění, to je podstatné a to jaká zkušenost nás k němu dovede, je čistě jen na nás. Znám lidi, kteří trpí v něčem 10 let a neustále se obhajují tím, že to je přece to utrpení, které si vybrali a že k němu musí takto dojít, jelikož to tak je nastavené. Ale opět opomíjí svobodnou vůli. Ano, jsme tu pro to uvědomění, takže to se asi jen tak nezmění, ale způsob, jak dojdeme k tomuto uvědomění, je čistě jen na nás.

K tomu se váže další nepříjemná věc, která zasahuje spousty lidí a to je páchání dobra. Představte si, že váš syn, přijde s tím, že si chce zažít, že rána hlavou o zeď bolí. Uvědomění je, nebouchej hlavou o zeď, bolí to a ta zkušenost je, že půjde a bouchne se hlavou o zeď. Jenže my chceme lidem pomoci, ochránit je, jenže tím je držíme od zkušenosti. Takže syn se připraví s hlavou ke zdi a my ve snaze zabránit jeho bolesti, na zeď dáme ruku. A syn se bouchá, bouchá a bouchá. Bolest nepřichází, protože bouchá do naší měkké ruky. Po nějaké chvilce nás začne bolet ruka, tak jí dáme pryč, protože už to nebudeme moci vydržet. Syn se bouchne do zdi, bolí ho hlava a stali se dvě věci. K uvědomění došel mnohem, mnohem později a jeho bolí hlava a nás ruka. Není to vůbec konstruktivní a páchání dobra, je většinou motivované tím, aby nám to ublížilo a také se mnohdy jedná o uvědomění: ,,Nech lidi své bolesti, protože stejně jako ty prožíváš své, oni prožívají svoje a je to v pořádku. Nemohu nést bolest ostatních, nebo celého světa. Nemůžu zachránit všechny, protože se jedná o jejich individuální inkarnační cestu." Pomozte kamarádovi, aby se dostal z alkoholu. Spadne zpět, pomozte mu znova. Spadne znova, tak na něj kašlete, protože to očividně nechce. Lidé jsou schopní tahat někoho z hnoje roky a když se podívá zpětně, zjistí, že to nikam nevedlo. Nebo třeba ano, ale vynaložené úsilí je tisíckrát větší, než posun toho člověka, jelikož jeho posun je dán právě tou zkušeností, o kterou ho připravujeme. Pokud se snažíme někoho držet od jeho zkušenosti, od bolesti kterou si vybral, stejně k ní jednou musí dojít a díky nám k ní dojde později, jelikož za ně neseme jejich zátěž. Mimochodem toto je nejčastější příčina bolesti zad.

A když jsou například rodiče, kteří ochraňují své děti, jednou tu rodiče nebudou, nebo se dítě odstěhuje. Stejně pak ty zkušenosti bude nabírat, ale bude vhozen do světa bez jakýchkoliv zkušeností a uvědomění a svět ho semele. Stejně jako když dítě vyrůstá ve sterilním prostředí chorobného úklidu. Pak se rodiče diví, že dítě je ze školy stále nemocné.

S každým uvědoměním, které část Duše skrze zkušenost nabere, si zpracovává témata, které si chce prožít. Ve chvíli, kdy má splněno a prožila si vše co chtěla, odchází nahoru, do celku Duše, kde odnese nabrané zkušenosti a místo ní jde další část Duše, která pokračuje na inkarnační cestě. Toto se může dít mnohokrát za život, záleží pouze jen na zkušenostech, které člověk prožije. Troufnu si říct, že čím větší trable v životě, tím větší vývoj. Duše, které se inkarnují do lidí, které mají bezproblémový život, jsou Duše, které si pro tuto inkarnaci vybrali třeba i za odměnu minimální rozvoj, protože to nemají aktuálně zapotřebí. S každou splněnou částí Duše, se zvyšuje úroveň vědomí Duše, což budeme zase probírat příště a tím se přibližuje blíže ke Zdroji.

Určitě jste zažili to, že jste nějakou větu nebo uvědomění slýchávali tisíckrát, ale nikdy se vás nedotkla. A když je ten správný čas a je možné dojít k uvědomění, zjistíte, že vám to říkalo desítky lidí předtím, ale vy jste v tu chvíli nebyli schopní to vnímat. Slyšeli jste slova, ale nevnímali význam. A k tomu se váže další manipulace a to je zrcadlení. Neříkám, že zrcadlení není pravda, ono to tak funguje. Ale ezoterismus si z toho opět vytvořil past a výmluvu. Když vám otec říká celý život, že jste líný, můžete si říct, je to jeho zrcadlo, není to pravda, jen mě soudí a tak dále. Jenže když vám to v životě říká desítky lidí, asi na tom něco bude. Znám lidi, kteří to využívají jako výmluvu. Je to jen zrcadlo, já v těch lidech vyvolávám jejich stíny, strachy, zraněné vnitřní dítě. Ne znamená to, že jsi hajzl, agresor a lidi ti jen ukazují co je v tobě, aby sis uvědomil, že nejsi posel světla, ale svině. V tu chvíli jste v pasti sama sebe, jelikož nepřebíráte zodpovědnost za to, že se stále dostáváte do kontaktu s někým, kdo vám neustále něco připomíná a pochopit a přijmout to, je ta zkušenost, která vede k uvědomění. A vy to uvědomění odstrkujete výše zmíněnýma kecama. Když mi někdo po vysílání napíše: ,,Dneska ti to Ondro nešlo, bylo to úplně z cesty." Já osobně si upřímně řeknu: ,, Možná jo, ale je to tvoje hodnocení, tak si to strč za klobouk." Když mi to ovšem po vysílání napíše 5 lidí, nebo 10 lidí, řeknu si: ,,Asi mají pravdu, příště si to lépe připravím." A o tom to je, neohánět se duchovním moudrem zrcadlení, ale uvědomit si, že když mi více lidí něco řekne, není to přece zrcadlo, ale realita, kterou je třeba vnímat a zamyslet se nad tím. Ostatní lidé jsou tu přeci také jako zprostředkovatelé zkušeností a je třeba je tak i vnímat.

Zkušenosti jsou tu pro nás, aby nás učili, abychom pochopili určité uvědomění a tím zlepšovali naše vyzařování na úrovni Duše, jelikož s každým uvědoměním, se stáváme lepšími lidmi. Jde o to, vytahovat traumata z nevědomí a transformovat je v náš prospěch a učit se z vlastních chyb, které jsme udělali v tomto, nebo minulém životě. Duše při inkarnaci vše zapomene a v životě si přichystá různé spouštěče, situace, zážitky, které vyvolají téma, které chce sama řešit, jelikož kdybyste měli otevřené všechny vaše témata k řešení, zbláznili byste se z toho, protože je jich opravdu velmi mnoho. Proto máme v každé inkarnaci jen určitá témata, které se nám otevřou následkem působení rodiny, školy, partnerů, okolí atd. Stejně jako se nenechte nikdy přesvědčit, že už nemáte co řešit, jelikož i takovéto lidi znám. Už mám vše vyřešené. Pokud byste měli, nebudete tady na 3D zemi, ale budete éterická bytost někde v milionté dimenzi. Dokud jste tady, na 3D planetě, tak fakt nemáte vyřešeno a ten kdo si to myslí, no, ten ty facky bude dostávat pořád, dokud se neprobere z iluze, že je světelná bytost bez problémů. Dokud budeme existovat zde, na planetě dobra a zla, budeme mít vždy od něčeho trošku.

A to je v pořádku, protože jsme teď aktuálně lidé.

s přáním krásného dne, 

Ondřej Brož 

 Autor článku : Ondřej Rimmer Brož  Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.