Minule jsme si vysvětlili rozdíl mezi dimenzemi, teď bych se chtěl věnovat samotnému procesu inkarnace.

Inkarnační proces je něco, co zažívá každá Duše, kterou má každý člověk inkarnovaný zde na zemi. Duše je obrovské energetické těleso, které by se do našeho omezeného 3D těla nevešlo. Proto se do nás inkarnuje pouze část Duše, která se nachází v našem těle ve 3D. Rozděluji to na celek Duše, jenž je tvořený z mnoho částí Duše. Představte si včelí úl, ve kterém je mnoho včeliček. Včelička nejedná samostatně, ale je součást kolektivního vědomí daného úlu. Včely sbírají nektar z květů a ukládají ho do váčku. Když se pak včela vrátí do úlu, odnese tam obsah váčku a tím obohatí úl o nektar.

Na podobném principu funguje naše Duše. Celek Duše, jenž se nachází v 5D v duchovní sféře, zde na 3D zemi vysílá pouze jednu včeličku v podobě části Duše, která obydlí tělo a sbírá zkušenosti. Ve chvíli, kdy nabere všechny potřebné zkušenosti, vrací se nahoru, s nabranými zkušenostmi a zážitky a tím obohatí celek naší Duše a místo ní jde další část Duše a tak to jde pořád dokola. Každou odevzdanou částí Duše plné zkušeností, zážitků a prožitků, se nám zvyšuje úroveň vědomí a přibližujeme se ke světlu a Zdroji. V našem těle je pouze malinkatá část Duše, která je stále spojená v kolektivním vědomí s celkem naší Duše, která stále nachází v 5D. Tak je to zařízeno i proto, aby Duše mohla zažívat všechny životy současně, tak jak vidíte na obrázku. Některé části Duše jsou inkarnované v minulých životech, v budoucích, nebo v jiných paralelních realitách, vesmírech nebo dimenzích. Jedná se stále o tu stejnou Duši. Některé části Duše ještě nejsou inkarnované a čekají na inkarnaci. Tento proces se děje třeba několikrát za život, nebo třeba ani jednou.

Vše záleží na tom, jak na sobě člověk pracuje, jaké zážitky má, jaké zkušenosti sbírá a tomu se říká kolektivně osobní rozvoj. O nabírání zkušeností si budeme povídat příště. Pak se také může stávat, že se člověku mění jeho životní plány, nebo životní téma s každou nově obměněnou částí Duše. Každá část Duše může reprezentovat zlomek zkušenosti, kterou si chce celek Duše zažít. Proces obměny části Duše se děje samovolně a s každou získanou zkušeností, se z našeho pohledu zlepšuje celek Duše a stává se vědomější, světelnější a stoupá na úrovni vědomí. Náš vývoj je u každého jednotlivce na jiné úrovni a nejde ani porovnávat, jelikož naše aktuální   3D doba, tedy teď například druhá polovina roku 2020, je tvořeno miliardami Duší, každé na jiné úrovni vývoje. I když mluvíme o samotné části Duše, která se nachází v našem těle, nejde oddělit od zbytku Duše, kterou nazývám celkem Duše.

My všichni, jenž žijeme a sledujeme, nebo čteme tento článek, jsme částí Duše inkarnované ve 3D těle. To, kolik částí Duše už prošlo inkarnačním vývojem, určuje vyspělost Duše, jelikož s každou nabranou zkušeností získává informace a poznání, které pak aplikuje sama na sebe. Když si chce bohatý člověk, zažít, jaké je to být chudý, musí se všeho zbavit. Stejně jako Duše, která si chce zažít všechny prožitky, musí dočasně zapomenout a to se děje kdykoliv se Duše chystá na svojí inkarnační cestu. A když jsme zde na planetě, velmi nás trápí, že nic nevíme a chceme všechno honem zjistit. Ale ono to má svůj důvod. Ve chvíli, kdy tělo zaniká, s ním zaniká také ego, čakry, vnitřní dítě, orgány atd. Jediné co pokračuje dál inkarnačním procesem je část Duše, která musí přejít pomyslný závoj mezi fyzickou a duchovní sférou, kde pak odchází do čekárny, tzv. barda. Přesvědčení, že jakmile se dostane do duchovních sfér, tak je vše krásné a zalité světlem není pravdivá, k tomu dochází až později a hlavně to určuje fakt, že předěl mezi fyzickou a duchovní sférou je astrální sféra, která je plná entit a to vůbec krásné není.

Po celou dobu cesty části Duše z fyzické sféry do čekárny, je část Duše stále ztotožněná s pozemským životem.  Myslí na rodiče, na zážitky, zkušenosti, na partnera atd. Proto také část Duše nechce například odejít, když je ve formě přisedlíka, protože když v životě uvěřila, že existuje peklo, k uvědomění, že nic takového není, dojde až v čekárně při oddělení od zkušenosti. Naše část Duše existuje ve dvou možnostech, má omezené vědomí, právě kvůli nabírání zkušeností a nebo ví všechno, ale to se děje pouze v tom finálním hodnocení našeho prožitku v dané inkarnaci, které si následně popíšeme. Jak by člověk mohl nabírat zkušenosti, kdyby okamžitě věděl jak to je. Kdyby se mu stalo nepříjemné trauma a my si řekli, je to součást zkušenosti. To by pak k žádné zkušenosti nedošlo a proto má část Duše dočasně omezené vnímání. Proto má také část Duše nasbíraná traumata i dlouho poté, co odešla do duchovní sféry. Jakmile dojde do čekárny, po nějaké době, časové údaje řešit nemusíme, dochází k oddělení části Duše od dané prožité zkušenosti z inkarnace.

Prosím vás, velmi na vás apeluji, nikdo nás nahoře nesoudí a ani nikdy soudit nebude. Podle jakých kritérií by nás někdo soudil? Proč by tam byl očistec? Proč by tam stál někdo a říkal ty ty ty? Jediný, kdo nás bude soudit je Duše samotná. Můžeme si představit, že se část Duše oddělí od zkušenosti prožité na zemi a ta se jí pustí jako film na plátně. Duše sleduje a říká si. Tak tady jsem to pokazila, to si ještě musím odžít, tady jsem to udělala dobře, za to se v příští inkarnaci odměním. A takto sama, dle sebe, bez jakýchkoliv emocí posoudí svůj výkon zde na planetě v plném vědomí duchovních a vesmírných zákonů, které jí do této doby byly skryty. V tuto chvíli, už Duše nemá rodiče, partnera, manžela nebo děti. V této chvíli jsou všichni, kdo jí zde na Zemi hráli roli rodiny, Duše jako každé jiné bez zvláštních vztahů.

Proto nevidím důvod, proč by Duše na nás měli čekat, nebo se inkarnovat jako naše děti nebo vnuci. Pro tu Duši, jsme nyní Duše jako každá jiná a vazby, které jsme měli, jí už neovlivňují, jelikož je opět v jednotě. Ano ta jednota, o které tak často hovoříme, je tam nahoře a dostaneme se do ní vždy všichni, na úrovni celků Duší. Ve chvíli, kdy si Duše vše rozhodne, připraví se na další inkarnaci, ta může být kamkoliv a v jakékoliv kompatibilní formě. Člověk je jedna z mnoha možností. Každý kdo teď sleduje nebo čte článek, má v sobě část Duše, která se rozhodla, že pro aktuální zkušenosti se inkarnuje jako lidská 3D bytost.

Může se samozřejmě inkarnovat do jiných bytostí, do jiných dimenzí nebo vesmírů. Jako zvíře se naše Duše určitě inkarnovat nemůže, jelikož zvířata mají kolektivní vědomí, například celek Duše psů, kdy se každá jednotlivá část Duše inkarnuje do psích těl zde na zemi. My teď ovšem řešíme lidskou inkarnaci, jelikož to jsme tady všichni s lidským vědomím a 3D tělem. Když si Duše vybere vhodné nově vznikající tělo, jde se na věc. To kdy se Duše inkarnuje do lidského plodu je předmětem mnoho debat. Já mám vlastní zkušenosti s lidmi z kurzu. Při kurzu si jedná paní zjistila bloky pomocí kyvadla. Šlo o bloky na vnitřním dítěti, což jsou traumata, která Duše sama zažije. Přes kyvadlo jí vyšlo inkarnace, otec, násilí. Z toho vyplývá, že při inkarnaci, což je početí, byl otec násilný. Když se později zeptala matky, ta jí potvrdila, že otec přišel opilý z hospody a vynutil si sex. Jak by to ta Duše věděla, kdyby u toho nebyla?

To samé když nám vyšlo inkarnace, tedy početí, matka, nevěra. To znamená, že při početí těla účastníka kurzu, byla matka nevěrná svému partnerovi, kterého později představila účastníkovi kurzu jako otce. Druhý blok byl narození, což je porod, doktoři a lhaní. Tedy v porodnici doktoři lhali, že údajný otec je skutečný otec, i když nebyl. Z těchto bloků vyplývalo, že otec účastnice kurzu, není její skutečný otec. Kdyby se Duše inkarnovala například až po 2 měsících od početí, tak by tam tento blok neměla, protože by u něj nebyla, jelikož blok na vnitřním dítěti vzniká pouze v přímé interakci s událostí, která blok vytvoří. Z toho mi vyplývá, že Duše je dávno v kontaktu s plodem dítěte a je přítomná sexuálnímu vztahu rodičů, kdy dochází k oplodnění. Zde se část Duše opět inkarnuje, sbírá zkušenosti a prožitky, které po naplnění chtěné zkušenosti odnáší nahoru, kde ji vystřídá další, prázdná část Duše, která pokračuje na inkarnační cestě.

Pro shrnutí. Části Duše takto splňují to co celek Duše chce a tím docházíme ke zkušenostem. Celek Duše, který je nahoře, je vždy v plném vědomí, které 5D nabízí. Část Duše, která je momentálně inkarnovaná v nás, má omezené vědomí, aby mohlo docházet k plnému uvědomění různých situací a zážitku. Jakmile se dostane do čekárny a do spojení s celkem Duše, vše si uvědomí, zhodnotí a celek Duše dále plánuje, co chce zažít a vysílá velvyslance v podobě částí Duše, aby tyto zkušenosti nasbírali. Jelikož stejně jako my jsme celek Duše, tvořený částmi Duše, Zdroj je celek, který je tvořen celky Duší nás všech a z toho vyplývá, že jsme stvořitelé, že jsem univerzální vědomí a že každý z nás je tvůrce. Zdroj se rozdělil na více části sama sebe, tyto části jsou celky našich Duší, tvořené částmi Duše. Všichni jsme propojení a všichni jsme součástí kolektivního vědomí. Někdo si jako Duše zažívá roli ničitele, někdo roli tvůrce. Ani jedno není dobře, nebo špatně. Z pohledu těch nahoře, je to tak jak to je. Rozdělování na pozitivní a negativní je čistě záležitost našich myslí, jelikož vše může být destruktivní i konstruktivní.

Vždy záleží na našem přístupu k dané věci a na tom, jakou zkušenost právě potřebujeme zažít. 

s přáním krásného dne,
Ondřej Brož

 Autor článku : Ondřej Rimmer Brož  Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.