Na úvod tohoto článku, bych ráda napsala pár vět. Za žádných okolností není tento text dogmatický, 90 % toho co si tu přečtete, je má vlastní intuitivní cesta, nikdy jsem o čakrách nic nečetla cíleně, nezakoupila žádné knihy, jen intuitivní čakrové karty. S energetickými místy jsem začala pracovat s pomocí Shambally po zasvěcení. Na vše jsem si přišla sama a je to cesta jednoho člověka v jeho vesmíru v jeho životě. Berte proto tak každou informaci, protože dokud si tu informaci neprožijete, je to pouhá informace.

KORUNNÍ ČAKRA – SAHASARÁNA

Čiré bytí, JÁ JSEM, JEDNOTA – tak by se dala asi nazvat tato 7 čakra, která dřímá na temeni hlavy.

Musím se přiznat, že až tento text skončí, přečtu si ho jako VY poprvé, plně to nechám na automatickém písmu, ať už z toho vznikne cokoliv.

Někdy je svět jako vejce, jsme schovaní a jediný koho vidíme, jsme my sami – hledáme nedokonalosti v naší představě dokonalosti. Stal se z toho skoro sport, dokonalost je všude – tělo, vztahy, jak by měl vypadat život, partner, láska a vše je v naprostém hledáčku toho, jak by to mělo být a když to tak není, první na ráně je buď okolí anebo JÁ. Tyranie vlastního JÁ – a zde je nejlepší rozhodčí a soudce v jednom naše mysl.

MYSL to místo, které tak moc ráda dokonalost, chytá se každé částečky hmoty, aby byla poznána, aby byla rozpoznána, odhalena. Pořád dokola něco hledá a hledá a nepřestane. A když to najde, najde něco jiného, co bude dál chtít stavět k vlastnímu obrazu.
Toto místo je magické ukrývá se zde vztah k bohu, vztah k vesmíru, smýšlení o sobě samém. To jak jsme otevřeni, to jak jsme schopni povolit hranice našeho myšlení, to vše sem patří.

V posledních týdnech jsem hodně psala automatickým písmem své vize – je to přímo k téhle čakře, proto to zde s vámi chci sdílet:

Hluboká vize - Athelaj. 20. 5. 2016 Kutná Hora
PRVNÍ ČÁST

Usedám do bolesti, do místa plného záhady .... vidím obraz .. vidím příběh

"Je to tu pěkně vlhké, vzduch je tu jakoby zkažený, nic tu nedýchá, je to podivné a otrávené místo. Teče tu voda, jsou tu i potraviny - ale vše je mírně otrávené a způsobuje to bolest, utrpení - lidé jsou zde oblečeni dost teple, je tu zima - podívám se nahoru a zjistím, že jsem v nějaké studni. 
Sleduji své ruce, jsem odhodlaná z toho místa odejít, opustit ho nadobro a tak poslední energii co mám dám do cesty nahoru - moje myšlenky - tam je lépe, tam budu moct dýchat.

Šplhám nahoru, je to neskutečně těžká cesta, ale pro tu vidinu udělám cokoliv. jsem skoro nahoře ... ach bože to je úleva.
Vyšplhám se a první co vidím je poušť - sesunu se zmožená ke studni, nevím čemu věřit, jsem ztracená, koukám se zpátky do studny - tam to znám, tam je to místo, které jsem tolik nesnášela ale co tady? Vždyť tady nic není - nemám sebou ani vodu nic .... NE mě to nepřemůže, jdu i za cenu, že umřu - JDU ...

Umírám ...

Narodila jsem se a jsem zpátky ve studni - jsem v šoku - ale pamatuji si, svůj minulý život - můžu si udělat zásoby sice zkažené vody ale aspoň nějaké - vše připravuji a když jsem připravena opouštím studnu - desítky životů umírám na poušti - stále více a více připravená cestovat dál a dál ....

Poslední život jsem prostě připravená, že dojdu někam, kde nebude jen pusto prázdno - chci, aby někdo šel se mnou, ale zůstávají, nechtějí zemřít - raději utrpení než smrt.

Jdu už se umím na poušti pohybovat, už jsem celkem s energií pouště v krásném souznění - stále mě žene vidina toho, že někde ulehnu do trávy, kde si odpočinu, najím se něčeho čerstvého.


Jdu a vidím před sebou něco velkého - je to ZEĎ - ta poušť je oplocená ZDÍ - umírám u zdi vyčerpaná a unavená z věčného kráčení někam, za jiným a lepším, za něčím co neexistuje, za něčím za čím jsem se domnívala, že jdu...."
Bylo ticho - mé tělo plulo nahoru a já mohla položit jednu otázku:
L: Jaký to má smysl?
A: "Jediný smysl, který to má, tomu vkládáš ty, žádný význam to nemá" Zeptám se otázkou - jaký to pro tebe má význam?
L: CO? já mám odpovídat Vám? Nic se nikdy nedozvím, to je peklo na zemi pořád musím něco hrabat ze sebe - ach ....
Pro mě to má význam zbavit se místa kde nechci být - nechci být v utrpení a bolesti chci ven.
A: "A cestování tomu má nějak pomoci - to je ten význam?"
L: CO?
ticho
....

Hluboká vize - Athelaj. 21.5.2016 Kutná Hora
DRUHÁ ČÁST

Po dlouhém tichu, kde se ztratil hlas v otázce se už neozvalo nic .. jen ticho - zase je to na mě, zase mi nikdo neporadí jak kráčet, copak je to tak těžké odpovědět na otázku? Cítila jsem zlobu, ale věděla jsem, že je mi to k ničemu - protože nakonec to byl vztek zase jen na samu sebe ....

Narodila jsem se do již velice známého místa - otrávené místo plné bolesti a utrpení. Jenže má smysl někam jít? Má smysl se za něčím hnát? Dobře, udělám to jinak - sednu si tu a budu čekat co se stane ....

Sedím v místě, kde po stěnách stéká divná smradlavá tekutina, všude je křik, bojím se i ohlédnout, ale sedím - sedím v blátě nebo co to je .... kdo by zde chtěl být?

No tak jo, když to nejde ven, budu to muset udělat jinak. Vylezla jsem ven a nabrala písek a přinesla ho dolů - dolů do studně. Trávila jsem dny tím, že jsem přinášela písek dolů a seděla a nechávala to místo na sebe působit.

Zemřela jsem tam mnohokrát, ale zlepšovala jsem se v meditacích a naučila se pohybovat v tom místě, dokonce jsem z toho co stékalo po stěnách dělala s pískem sochy, tvořila jsem tam své představy.

Jednoho dne jsem seděla a nechala na sebe to místo působit, už nebyl odpor k místu, už nebylo nic co by mě přimělo lézt někam a v tom se to stalo - jako když uhodí blesk - PRÁSK

Sedím na louce, první okamžik tomu nevěřím a hledím kde je studně, kde je humus co tam byl - vidím ostatní lidi jak jsou vyplašení - křičí ale není to radostné - oni mají strach, že se tam vrátí - neskutečné - tady si už uvědomuji, že i když se prostředí změní lidi se chovají ještě podivněji.

Za má záda si sedl STRACH, vypadal jako oblak takového tmavého dýmu a děsně se smál 
"Zase se tam vrátíš, zase tě to potká, zase budeš hnít za živa."
Ohlížela jsem se a viděla jsem jak lidé prchají, bylo to děsivé.

A v tom jsem zaslechla Athelaj. Jemný hlas, který hladí i když se ptá otázkou ...

A: Tak co si vybereš tentokrát - prchání před strachem, že se něco vrátí co bylo ve tvé minulosti silně zakořeněno ale přesto to již neexistuje? A nebo si vybereš jít krok do zeleného a budeš žít okamžikem, který je vzácný a to je teď? Jak odpovíš?
L: No jistě vím, že je to pravda, už se nevracet, ale je tam tak reálný strach ....
Vize se ztrácí .... znovu jdu do vize a cítím strach, ale pro mé překvapení sedím a medituji na louce na zelené louce .. kde je studně???? Kde je utrpení??? Kde je bolest? Jak to, že je to pryč?
A: "Rozhodnutí je součástí vědomí, že tady tudy už nepůjdu. Poušť je symbolem prázdnoty, ve které ale může být vše - je prázdná a přitom plná - jen to vidět - jak ale můžeš vidět na poušti plnost, když po ní kráčíš s myšlenkou, jak by měla vypadat? Představa ničí vše živé - je to bolest, je to hnijící energie - tam cesta nevede a i když jsi byla statečná a cestovala opravdu pak daleko, zastavila tě tvá vlastní ZEĎ - tvůj mozek, tvoje představy a tam umíráš u představ. A pak ti umožním se na něco zeptat, ale stále máš pocit, že musíš odejít a tak znovu se rodíš do toho samého, abys jednoho dne pochopila, že to tak být nemusí - ale ne ničím vnějším - ale vnitřním.
Tvá tvorba ve studni byla krásná, byla opravdová byla přítomná, navzdory prostředí, tak jako ty. A v momentě kdy se vize změnila, přišel strach - protože to co dobře známe, je nám i přes utrpení velice blízké až mateřsky spojené.
Jde o to, že nic nemá svůj význam, ten tomu dáš TY.
Takže i když se nyní ponoříš do bolesti zpátky najdeš se v meditační poloze v trávě, protože to už je nyní stav tvého JÁ - jediné co se udržuje v bolesti ať je jakákoliv je jen tvá myšlenka o svém JÁ."
Dovětek:
"Až budeš kráčet, zastav se - nadechni se a stůj pevně - podívej se kde stojíš a kam údajně kráčíš, sedni si, neutíkej, nech všechno proplout - myšlenku, emoci - jdi ji vstříc, jakoby jsi vítala nejmilejšího."
A: BUĎ UPŘÍMNÁ, navzdory tomu co kdo řekne, co si kdo myslí, co ti to vezme nebo dá - co si vybereš? 
L: Já nevím - ach bože .... 
A: Ano přesně tak .... Jsem s tebou

Sdílím s Vámi Vize, protože ty vycházejí z mého vztahu k vesmíru, Bohu je to o důvěře. Tento druh snění, vizí jak chcete je léčivý, není omezený, není vedený, je přesně takový, jaký je a taková je 7 čakra. Co víc zde s vámi sdílet, než to co vyšlo z tohoto spojení, co více nám může přiblížit vesmír a boha než se odevzdat proudu života, než nechat proudit to co je, důvěřovat tomu proudu a jít s ním.

Vztah k Bohu:
Byla doba, kdy jsem byla na to celé naštvaná, nazlobená – chtěla jsem se vrátit do momentu, kdy jsem si řekla, že se vydám na duchovní cestu a budu prostě, a nalézat kdo jsem a proč tu jsem. Chtěla jsem to zrušit a žít normální nevědomí život, až tak zoufalá jsem byla.

Ale bez toho Boha, bez té lásky bez toho vesmíru to prostě nejde, složila jsem zbraně, složila jsem boje a znovu uvěřila. A tím se do mého života vliv život místo pomalého umírání…

Hluboká VIZE 23.5.2016 Kutná Hora

Nořím se do srdce, sedím na louce, na přesně té louce z vize z pouště. Sedím a naproti mě sedí myšlenky - hádají se pořád něco melou a za mnou jsou emoce. Pozvu je, aby si sedly, abych na ně viděla. Ony tedy vztekle, lítostivě jdou - jedna pláče, druhá kope všude kolem sebe a do toho ten hluk od těch myšlenek.

Sedím a koukám na ně, pozoruji co se děje a vidím, že emoce se drží s myšlenkou. A tak odděluji myšlenku od emoce - zvláštní to věc - přestanete věřit myšlence, programu a emoce začne divně pobíhat sem a tam kam se, jako chytne, do jakých sítí vleze, aby tam mohla existovat - ptám se jí? "Proč tu pořád jsi? Co se děje? "
Ukázala mi zas jinou myšlenku a tak jsem ji prostě oddělila, už jsem ji neuvěřila a emoce zmizela….

Sedím tam a koukám, ozývá se známý hlas…

"Pokud věříš své myšlence, svému vlastnímu neštětí, propadu, nemoci, bolesti, dramatu ať má jakékoliv téma - pak je zde zastoupena i emoce, která tomu všemu dodává na síle a autentičnosti. Když ale přestaneš myšlence věřit a vidíš ji jako něco co přichází a odchází a není třeba se ji držet, pak uvidíš, jak emoce najednou neví kudy kam - nemá se čeho chytit a pokud není chycena v jiném starším dramatu zmizí.
 Pokud se Ti opakují určité emoce, odděl myšlenku a pokud ji OPRAVDU přestaneš věřit a uvidíš ji jako něco co pluje sem a tam a necháš ji, emoce se nemá čeho chytit a odchází tak jako myšlenka."
Athelaj.

Tato čakra je o vnitřním probuzení, o dovolení si věcí, které se nemusejí všem líbit, je to o autentičnosti a jedinečnosti. Je to místo, kde buď jste ztraceni a zahlceni ve vlastním představě o tom co je, bylo a bude anebo je to místo plné dobrodružství a neskutečných věcí, které jsou skutečné, až s tím kam si dovolíme pustit hranici naší mysli.
Když mi chyběla rovnováha, vnímala jsem nebe jako spásu, jako něco co pomáhá, jako záchranu, jako lék, jako uzdravení – to JAKO tam je záměrně.

Nyní, když cítím, že se pomalu navracím k podstatě k sobě samé, tak tady v tom bodě je velká živelná energie země, neodešla, je tu stále i zde v tomhle místě – to co prožívám v 7 čakře, píšu a mohu to díky slovům ukázat i Vám, těm kteří jsou otevřeni.

Nic víc totiž není potřeba, není co řešit, jsem celistvá, tak jak jsem a dokud budu věřit myšlence, že to tak není, tak to tak nebude. Všichni máme ono napojení, jen se tomu otevřít ve své mysli, že je to možné a že to mám HNED – TADY A TEĎ.

Pokud uvěříme, že je vše možné, a že si stavíme překážky sami, tak se otevře něco velkého, co nás naplní, dá nám sílu, dál kráčet.
Neříkám, že je to snadné, život by se měl žít se vším, co nabídne, se vším s čím přijde. Život, je proud energie, která se rodí a zaniká a vzniká nová a tak pořád dokola – prochází celým tělem, prochází až k zemi a navrací se zpět. A my jdeme buď s ní, nebo proti ní – moc možností tu asi není.

Ať jsou Vám vize ku prospěchu, k pochopení toho co je potřeba pochopit, vidět z pohledu vědomí. Přeji všem, aby našli přesně to, co mají a dá Vám to přesně to, co máte najít.

Děkuji, za Vaši podporu, těm, kteří mi píší a moje články o čakrách četly a čerpají z nich inspiraci, berme to vše jako inspiraci a co nám neslouží, zahoďme a nevšímejme si toho – tohle Vás nic neučí, je to pouze obohacení pomocí sdílení, učí se každý od toho nejpovolanějšího – OD SEBE.

Navštivte můj nový web, zdraví Vás ATHELAJ. www.athelaj.cz 

Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání.

Autorka článku: Lenka Vlášková