Hypersenzitivní lidé jsou bytosti s velmi vysokou hladinou citlivosti a jejich způsob vnímání může přinášet výzvy, které, když správně uchopí, mohou přeměnit ve svůj dar.

Podle mého názoru se s touto vlastností lidé rodí a v podstatě každé dítě je extrémně citlivé a vnímavé. Teprve časem, když se začne formovat naše osobnost, člověk přebírá vzorce chování z vnějšího prostředí a dochází k utlumení božského principu v nás.

Vysoká citlivost je spojená především s elementem vody. Máme-li ve svém horoskopu více planet souvisejících s vodním živlem, pak je více pravděpodobné, že budeme vnímaví ke svým emocím a také emocím druhých lidí. Naopak zemský živel nás přivádí více do praktické roviny a materiálního světa.

Hypersenzitivní člověk může vyrůstat v rodině, kde se u ostatních členů citlivost a vnímavost k druhým příliš neprojevuje, a proto rodiče dítě svým přístupem mohou velmi ranit. Takové dítě se snaží přizpůsobit svým chováním za každou cenu tak, aby vyhovělo každému podvědomému přání okolí a tím si způsobilo co nejmenší ujmu. Citlivější jedinci bývají proto často tiší, nenápadní a doslova se infiltrují do rodinného systému jako harmonizátoři vztahů. Cítí se natolik zodpovědní za situaci v rodině, že potřebují pro svůj klid pomoci svému okolí zbavit se problémů. Tím si však způsobují další emoční zatížení, protože nemají kapacitu tyto těžké emoce odfiltrovat, a proto se často cítí zahlceni.

Někdy se jim podaří vytvořit obranné mechanismy, které je chrání před vysokým tlakem a požadavky svého okolí tím, že utečou do mentálního světa ve snaze uniknout svým pocitům. Získají pevné návyky a přesvědčení, kterých se potom celý život drží. Takový druh ochrany však působí ve svém důsledku spíše jako vězení. Člověk v něm zkostnatí a zahořkne.

Dalším druhem kompenzace může být role oběti nebo zachránce. Člověk si tak zvykne brát cizí problémy za své, že někdy ani není schopen rozlišit, koho se daná věc nebo emoce ve skutečnosti týká. Doslova nasává emoce z okolí jako houba a pak za ně cítí pocit viny, studu, hněvu nebo dokonce strach. Právě proto, že nemá vybudovanou pevnou strukturu své osobnosti a chybí mu jasné hranice, ztrácí často sám sebe v druhých lidech a přebírá zodpovědnost za jejich pocity. V takovém případě se snaží druhým pomoci, aby pomohl sám sobě. Ovšem následky tohoto chování jsou destruktivní jak pro zachránce, tak pro zachraňovaného. Logicky z toho plyne, že jeden z nich se stane obětí situace, druhému připadne role viníka.

Hypersenzitivita se může stát darem v případě, že člověk upřednostní na určitou dobu sám sebe před svým okolím. To vyžaduje ochotu naslouchat svému vnitřnímu hlasu a naučit se naplňovat vlastní potřeby. Není to snadná volba, protože jeho pocit vlastní hodnoty je vybudovaný právě na roli zachránce. Zbořit takovou strukturu vyžaduje odvahu čelit přesvědčení, že jsem k ničemu, nebo dokonce obviňování ze sobectví a necitlivému přístupu vůči druhým. Jen málokdo se s radostí pustí do přehodnocování svého života bez toho, aby jej k tomu dovedla nemoc, deprese nebo životní krize.

Když už se ovšem člověk vydá na takovou cestu, je dobré si uvědomit, že velká citlivost skýtá velkou výhodu. Jakmile člověk začne naslouchat sám sobě, jeho intuice a vnitřní hlas je neomylný a velmi přesný.

Aby byla osobnost hypersenzitivního člověka vyrovnaná, je potřeba vybudovat vlastní ego se zdravým jádrem a uzemněným přístupem.

Naučit se říkat „ne!“ je jednou z podmínek pro duševní zdraví. Je třeba se vzdát přesvědčení, že jednat sobecky je vždy špatné. Citliví lidé potřebují více odpočinku, samoty a pobytu v přírodě než jedinci, kteří jsou silnější a zemitějšího charakteru.

Pokud si člověk bez výčitek svědomí dokáže postupně přebudovat svůj život tak, aby vyhovoval jemu a přestane ošetřovat s nekonečnou obětavostí své okolí, pak má šanci, že se z jeho citlivosti stane ten správný dar. Protiváhou k citlivosti je totiž osobní síla. Citlivý člověk bez síly se stává závislým na svém okolí, kdežto citlivý a silný člověk může doslova přetvořit svět. Proto je pro citlivé lidi výzvou uchopit svoji vlastní sílu a vybudovat silnou osobnost, která bude chránit jeho citlivé jádro a bude podporovat rozvíjení jeho darů a talentů.

Autorka článku: Radka Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/

sem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií. 
Vystudovala jsem gymnázium, pracovala jako vychovatelka na ZŠ pro neslyšící, poté jsem se vydala na 4 letou pouť po jižní Evropě, kde jsem objevovala svůj vnitřní svět na odlehlých místech ve spojení s přírodou. 
Meditace, výklad snů a práce s tarotovými symboly pomohly k prohloubení mojí intuice a sebepoznání. Absolvovala jsem řadu kurzů osobního rozvoje (např. kurz komunikace s 
R. Telvákovou, kurzy dr. Savčenka, holistické workshopy s D. Cadenazzim) a otevřela si v Brně svoji praxi osobního poradenství a scenar terapie. 
V Brně jsem také navštěvovala kurzy tantry pro ženy a vedla ženské kruhy. 
Se svým přítelem pořádám v ČR i na Slovensku přednášky a semináře na téma partnerské vztahy a komunikace. Věnuji se tématům emocí, závislostí, strachu, viny, lásky, oběti.
Pomáhám lidem hledat nová řešení a úhly pohledu v různých životních situacích. 
Mám schopnost nahlížet pod povrch a pojmenovat skryté souvislosti. 
Své klienty vedu do hloubky, do oblasti prožívání emocí a těla, kde díky vědomé přítomnosti dochází k uvolnění zablokovaných pocitů a vzpomínek a k jejich transformaci. Mým cílem je vést klienty k vědomému životu v přítomnosti a vnitřní svobodě. 
Baví mě objevování souvislostí mezi vnitřním světem lidské mysli a vnější realitou. 
Miluji zpěv a hraní na hudební nástroje, 
tanec, malování a přírodu. 
Společně s přáteli žijeme na středním Slovensku uprostřed přírody, v komunitě zaměřené na rozvoj vědomí. 
Hraji a zpívám v hudebním seskupení Tóny Brány.