Síly, které proudí přírodou v tomto období, nejsou samoúčelné Proč půst?

Ano, umíme si počkat, říkali si lidé v časech minulých, a to ne zase tak dávných. Umíme si počkat, až se z vajec vylíhnou kuřátka, přece ta vejce všechna nesníme, když se z nich mohou vylíhnout kuřátka a budeme mít vajec na celý další život.
Ano, umíme si počkat, až se krávě narodí telátko, a tak nějaký krátký čas budeme bez masa.

Onen krátký čas nebyl náhodný. Jednak časné předjaří kdysi nevybízelo k tolika pracím na poli a na zahrádce a navíc to skutečně bylo období, kdy slepice seděly na vajíčkách, domácí zvířata byla březí, v očekávání, v naději. Byl to čas k odpočinku, rozjímání, k připomenutí si vzájemnosti mezi lidmi navzájem, ale také mezi člověkem a přírodou, coby dárkyní a „živitelkou“, čas poznat v odříkaném skutečnou hodnotu, čas modliteb více než kdy jindy, čas vnitřního setkávání s Bohem.

PŮST.

Vlastně od všeho – od práce, od zábavy, které si v předchozím období karnevalů užili lidé dost a dost, i od toho, co člověka běžně a zcela přirozeně nasytilo (maso, vejce, mléčné výrobky), protože kdysi lidé neměli možnost zaběhnout si do TESCA a nakoupit plné tašky zeleniny, aby náhodou nehladověli. Na poli ani na zahrádce žádnou čerstvou zeleninu neměli, leda tak zbytky brambor ve sklepě nebo kysaného zelí v soudku, a mouku. A tak jedli jednou denně – co dům dal. Jistým způsobem nouze? Že by z nouze ctnost? Kdepak, i když mohlo by to tak vypadat. Naopak – byla to přirozená sounáležitost s rytmem roku, života.

Nojo, že se z toho v různých církvích a v různých formách stala povinnost, že lidé v kostelích slyší nejčastěji neměl bys, měl bys, nesmíš, musíš, to je na jiné povídání (proč a jak). Být poslušný jakýmkoliv příkazům vytváří úplně jiné (ne)hodnoty, je to vlastně existence uvězňující, zatímco vnímání smyslu věcí a událostí a následné svobodné rozhodnutí je osvobozující, uzdravující. Na všech rovinách. Koneckonců moje životní mantra: nic nemusíš – můžeš (jak už jste mnozí v mých článcích určitě četli) poskytuje nezměrnou svobodu a s ní spojenou nejen odpovědnost, ale i radost z tvoření života z vlastních sil.

Síly, které proudí přírodou právě v tomto období, nejsou samoúčelné. Probouzení přírody, sněženky na sněhu, rašení rostlinek, které se osvobozují ze své zimní spoutanosti, jako by hledaly člověka s duší naplněnou duchem, jako by mu samy sebe nabízely, aby do nich člověk vkládal své lidské síly vzešlé z vědomého poznání, z „probuzení“. (Inspirace: Rudolf Steiner, Kalendář duše)

Moje dnešní rozjímání nad smyslem půstu v současnosti mi odhrnulo závoj a já zahlédla obraz VDĚČNOSTI.
Půst je čas vděčnosti. Byl, a stále je člověku nabízen znovu. Jako milost Boží, nikoliv jako úporné úsilí striktně něco dodržovat.

PŮST – začíná Masopustem (půstem od masa), dnem, kdy bývá poslední zábava, maškarní karneval, tedy zábava v maskách, kterými se lidé v tanci (což není náhoda – tanec v sobě skrývá rituální modlitbu v pohybu) spojovali se silami přírodní a zvířecí říše.

Půst tedy začíná 46 dnů před velikonocemi, ale jeho skutečné naplnění leží jen ve 40 dnech, protože se do něj nepočítají neděle.

42 dnů je ideální doba, jak nepochybně všichni víte, na vytvoření nového zvyku a návyku. Stačí dokonce 21 dnů, takže dvojnásobek je téměř jistotou, že tělo, mysl i duše přijmou novou skutečnost, přizpůsobí se novým podmínkám, změnám. A tak v době půstu, svým způsobem odříkání, si může člověk vytvořit nový vnitřní zvyk, v tomto případě skromnosti a střídmosti. V jídle, pití i zábavě. Postní neděle, kdy se půst podle tradice nedodržuje, přinášejí naopak letmé připomenutím hojnosti, abychom nezapomněli na dary hojnosti. Pak opět nastává další týden skromného života. Takže pocit vděčnosti se jen umocňuje.
A co to je vlastně pocit vděčnosti? K čemu je dobrý?

Pocit vděčnosti je dech života. Dech, který vydechujeme do vzduchu (k duchu), náš dech, který se Boha dotýká, dotýká se všech, protože je jednoduše ve vzduchu. Co vydechujeme, to nadechujeme. Vzájemně.

A teď si představte, že každý na téhle Zemi bude vydechovat pocit vděčnosti za dary hojnosti, všichni bez rozdílu jej budou nadechovat, a přitom žít budeme skromně a střídmě. Nádherná představa, viďte?
Ano, jistě, jedná se sice o období několika šesti předvelikonočních týdnů, ale je to období dostatečně dlouhé na to, aby se v člověku vytvořil nový zvyk. Ve svém pojetí mám na mysli nový životní pocit – pocit vděčnosti, který je zdrojem pro násobení toho, zač vděčnost vyslovujeme.

*Pozn: v mnohé duchovní literatuře se můžete dočíst, že chcete-li cokoliv ve svém životě uskutečnit, změnit nebo tzv. rozmnožit, posílit…, je dobré za to vyslovovat vděčnost. Jenže jak může člověk nešťastný, opuštěný, podvedený nebo nemocný nebo chudobný vyslovovat vděčnost za to, co nemá, ale přeje si či potřebuje. Třeba se pokouší i představovat si novou situaci, ale ani to nepomáhá. Proto (ale nejen proto, protože příčin může být celá řada) se často dlouho nedaří lidem těžkou situaci změnit.

Inu, možná i proto nám rytmus roku s jeho svátečními obdobími nabízí možnost změny, příležitost k nahlédnutí za závoj samozřejmostí.

Půst je jednou z mnoha možností.

V tomto čase, v současné době velkých proměn a otevřených portálů do duchovního světa, v době duše vědomé, máme skutečně neskonalou příležitost přijímat vědomě dary života.
Právě v období půstu se můžeme svobodně „pustit“ do chvil skromnosti, střídmosti, vědomého odříkání samozřejmostí života.
V období půstu máme více než kdy jindy přirozenou možnost vědomě pocítit dary života, jejich hodnotu, aniž bychom byli na něčem ztratní, když se svobodně a vědomě rozhodneme na krátký čas se jich vzdát, abychom nemuseli jejich hodnotu poznávat v situacích, kdy o ně vážně přijdeme. (Vím, o čem mluvím, zažila jsem. Díky Bohu, a díky mnohaletému „půstu“ se změna podařila. Proto o tom dnes mohu psát.)
Máme více než kdy jindy možnost svobodně, vědomě a s vděčností přijmout svou aktuální životní situaci jako milost Boží.
Máme více než kdy jindy nádhernou příležitost vědomě poznat, kdo jsme.
Díky postnímu období.
**Pozn. Maso a vejce jsou překrásným obrazem životodárnosti, to ano, nicméně současný svět přináší i jiné, nové hodnoty, proto se v období půstu může každý svobodně a dobrovolně rozhodnout pro střídmost a skromnost v jiných oblastech, třeba v těch, které v TESCU nenajde.
A pakliže se dostaví pocit vděčnosti, pak je období půstu také ideální příležitostí pro obdarovávání. (Obecně, kohokoliv, cokoliv, jakkoliv.)
Tolik dnes o půstu a vděčnosti.
Přeji vám laskavé dny
S vděčností Yvell
Mgr. Yvetta Ellerová – terapeutka, lektorka (Light-sofie: léčení světlem, EFT, chiromancie, aromaterapie Young Living, výklad andělských karet) 
www.kalendarduse.blogspot.cz www.satori-schole.webnode.cz; www.zdravi-yve.webnode.cz


© Yvell/Light-sofie, 2017

Článek je možno šířit či kopírovat v nezměněné podobě, a s aktivním uvedením autora a odkazů.