Nádherná, ale matoucí. Právě taková se zdají být Hessdalenská světla, která se nad stejnojmennou norskou dolinou objevují již od 30. let 20. století. Vědci fenomén podrobili řadě výzkumů, jeho původu se přesto nedopátrali. Bílá, žlutá, červená, zelená či modrá světla se většinou objevují jen na několik okamžiků, výjimečně však mohou být k vidění i hodinu. Objevují se během noci, a vždy působí dojmem jako by se vznášela ve vzduchu. Četnost jejich výskytu se v průběhu let měnila – nejčastěji byly pozorovány v 80. letech minulého století.

Tato záhada zajímá nejen návštěvníky, ale také vědce a ufology. Ti všichni přicházejí s různými teoriemi o původu vzniku těchto mysteriózních světel. Někteří zastávají názor, že mohlo jít o kulové blesky, plazmovou kapsu v atmosféře nebo snad o doposud neznámý atmosférický či fyzikální úkaz. V posledních letech se jev objevuje méně často. I proto se zdá být nejpravděpodobnější, že si Hessdalenská světla uchovají svá tajemství i nadále…

Norsko – nekonečné fjordy, dechberoucí národní parky a nevyzpytatelné počasí

„Dobrá tvrdá země dobráckých lidí, venkovská a maloměstská země, kde stateční lidé žijí tiše a způsobně v čistých škatulkách uprostřed nejfantastičtější krajiny…“ – tak definoval Norsko a jeho obyvatele v polovině 30. let minulého století ve své Cestě na sever Karel Čapek. Nad hlubokými tajemnými fjordy se vypínají k nebi majestátní horské masivy, kruté zimy střídají nádherná léta a dlouhé polární noci se v letních měsících mění v kouzelné půlnoční slunce. Norská společnost nemá problém s prolínáním tradic a výdobytků moderní doby a zdejší čistá příroda je opravdovým balzámem na duši. Norsko, daleká země na severu, v nás pokaždé vyvolává lehké chvění.

Pevninská část Norska má rozlohu téměř 324 000 km2, což je více než čtyřnásobek rozlohy České republiky. Podmínky k životu tu vždy byly drsné, proto také muselo v minulosti mnoho Norů kvůli obživě kombinovat farmaření s rybolovem. Historie Norska a jeho obyvatel je pevně spjata s mořem, vždyť současní Norové jsou potomci odvážných mořeplavců – Vikingů.

Hessdalenská světla: Co, nebo kdo způsobuje mysteriózní světelné divadlo?

Nedaleko města Trondheim ve vzdálenosti asi 120 km se nachází údolí Hessdalen. Nejde o nijak velkou lokalitu. Údolí je 15 km dlouhé a asi 6 km široké. Na západ a na východ kolem tohoto údolí se nachází prstenec pohoří, jehož jednotlivé vrcholky dosahují asi tak jednoho kilometru nad mořem, na jihu údolí se pak nachází dvě jezera. V samotném údolí Hessdalen je malá osada, kde žije asi 150–200 obyvatel. Místní kronika prozrazuje, že ještě v současné době by si nejstarší obyvatelé této bohem zapomenuté osady možná vzpomněli na záhadný jev, který se odehrál na obloze téměř před 2. světovou válkou. Na konci roku 1981 pak zdejší oblast zachvátily časté a neméně podivné požáry.

Ovšem to, co toto údolí proslavilo, jsou záhadné zářící objekty, které se znenadání objevují téměř nad střechami místních domů, nebo vysoko na obloze. Je zvláštní, že se nejčastěji tento jev objevuje v zimě a v nočních hodinách. Dokonce i několikrát za sebou. V letním období jsou tato pohybující se světla viděna jen velmi vzácně. Většinou se jedná o velmi bizarní svítící koule, které dokážou viset nehybně nad údolím, nebo se pomalu posunují po obloze. Čas od času se nad údolím objeví zcela jiné objekty. Jejich tvar je velmi zploštělý a vypadají spíše jako velká zářící slza. Jejich barva se pohybuje od žluté po žlutobílou. Pohybují se ohromující rychlostí. V jednom případě byla náhodně pomocí speciálního radaru změřena rychlost tohoto zvláštního pohybujícího se objektu. Naměřená hodnota byla skutečně šokující – 8 500 metrů za vteřinu!

V 80. letech probíhal v oblasti vědecký výzkum pojmenovaný „PROJEKT HESSDALEN“. Následovalo několik dalších bádání, přičemž v 90. letech byla v údolí zřízena automatická měřící stanice, která monitoruje záhadná světla. Přestože se na výzkumu podílejí odborníci prakticky z celého světa, původ jevu stále odolává vysvětlení. Vědci pracují s několika hypotézami. Skály kolem údolí Hessdalen vykazují vyšší úroveň radioaktivity. Řeka Hesja, která jimi protéká, je zase plná síry. Kombinace těchto faktorů může vyvolávat zatím ne zcela pochopený atmosférický jev. Další teorie hovoří o plazmové kapse v atmosféře nebo o hojně se vyskytujících kulových blescích. Toto místo je také cílem fanoušků sci-fi i nejrůznějších záhadologů. Nedaleko údolí se nachází „UFO kemp“, který je schopen pojmout až 130 pozorovatelů. A aby se hostům na Hessdalenská světla čekalo se vším komfortem, nechybí „UFO pub“, kde nabízejí „UFO pivo“ nebo „UFO burger“.

Jsou tajemná světla bránou do jiného světa?

Nevysvětlitelná a pozoruhodná záře se projevuje jasně bílým či žlutým světlem, které se pohybuje a zanechává za sebou světelnou stopu. Někdy toto světelné a záhadné představení trvá více jak hodinu, jindy zmizí po pár sekundách. Je to vskutku jedinečná podívaná, neboť pokaždé je to trochu jiné. Světelné objekty jsou ve formě kuliček, trojúhelníků, pyramid, disků apod. Dle získaných záznamů je známo, že pokaždé tento úkaz má i jinou intenzitu. Změny intenzity způsobují náhlé změny osvětleného prostoru, které vedou ke zjevení těchto shluků světel. Jeden z norských vědců si stojí za názorem, že za tímto světelným fenoménem je vesmírné elektromagnetické záření či kolize částic vesmírného záření. Ufologové jsou naprosto přesvědčeni, že za tímto světelným úkazem stojí nadpozemské síly. Dle nich jde o objekty, které byly zaslány mimozemskou civilizací.

Světla jsou stále monitorována, i když jejich frekvence výskytu klesla asi na 20 případů za rok. Přestože jsou světla pozorována často, zatím neexistuje přímý důkaz, že by zde působila nějaká mimozemská civilizace. I když…I když hessdalenští našli místo, kde podle nich přistálo UFO, a dokonce provádělo jakýsi výzkum. To je však s otazníkem.

Bjorn G. Hauge – vědec, který se 10 let podílel na hessdalenském výzkumu

Hauge se zúčastnil prvního mezinárodního kongresu o hessdalenském fenoménu v roce 1994. Kongres zaujal vědce z celého světa a odstartoval vědecký výzkum v Hessdalenu. Závěry naznačily, že vysvětlení fenoménu by mohlo vést k novým fyzikálním teoriím. Po něm začala norská univerzita Ostfold University College spolupracovat s italskou univerzitou CNR. Bjorn G. Hauge ve spolupráci s Italy zahájil projekt EMBLA, jehož cílem bylo studovat elektromagnetické vyzařování a chování hessdalenských světel. Navzdory 24hodinovému pozorování nedošlo během projektu EMBLA k žádnému průlomu. Nicméně badatelé získali skvělé fotografie a filmové záznamy.

Norští badatelé, ke kterým se později připojili italští kolegové, nemají rádi pojem UFO, a tak vymysleli názvy jako „zemní světla“, „neznámá světla“, ale nejvíce se vžil „hessdalenský fenomén“. Při zdůvodňování výzkumu se vědci jako čert kříži vyhýbají náznaku, že by se mohlo jednat o mimozemskou inteligenci! Věří, že existence záhadných světel se dá vysvětlit zcela racionálně jako projev neznámých fyzikálních jevů. Cílem výzkumu je podle vědců, „lepší porozumění našemu světu“ nebo dokonce možnost najít „nové energetické zdroje“. Je pozoruhodné, že navzdory dlouhodobému vědeckému pozorování jevu, trvá nejistota, oč vlastně jde.

Norové nejsou sami, podobný fenomén se vyskytuje i v Texasu, kde mu Američané říkají „MARFA LIGHTS“ nebo „ghost lights“ – světla duchů. Záhadná světla bývají pozorována u americké silnice č. 67 a existují desítky fotografií. Tento úkaz místní začali pozorovat dávno předtím, než se incidentem v Roswellu v druhé polovině 40. let 20. století rozšířil fenomén pozorování UFO, a to konkrétně v roce 1883.