Dáš zelenou strachu nebo lásce, odvaze, síle?

Tak už vystup z role oběti a vstup do své síly, do svého vlastního mistrovství.

Přestaň ukazovat prstem, to oni, ono, to a tamto. Dej svou dlaň na své srdce a polož si otázku, jaké strachy, obavy a omezení mi tato situace vytahuje, čím jsem si ji přitáhl-a do svého pole?

Na Zemi přicházejí nyní urychlovače. Kdo je připraven, není zaskočen. 

Co nastřádal za věky věků může teď pustit. Máš odvahu? Dokážeš vyměnit strach za lásku, odvahu, sílu? Dokážeš se na své bolesti podívat, nebo před nimi utečeš, zavřeš dveře, budeš dělat, že nejsou, že nejsi připraven, že teď nemůžeš?

Můžeš kdykoli, stačí se jen rozhodnout. Z oběti můžeš lusknutím prstu vstoupit do vědomého tvůrce své reality.

Zvětši si strach, bolest, obavy na maximum. Co se může stát? Sežere Tě to za živa, ztratíš kontrolu nad sebou, svým egem, svými programy a strachy? 

Ty bubáky, strašáky, sis vytvořil-a sám-a svými strachy, zraněními z dětství a různých životů. Podívej se jim do očí, prociť, přijmi... 

Otoč minci. Strach či láska, odvaha, síla je jedna mince, kterou stačí otočit. 

Všechny zkušenosti si do svého pole přitahuješ svým vyzařováním, svými strachy, zraněními. Máš odvahu své strašáky přijmout?

Až to uděláš, tak zjistíš, že tam žádní nejsou. Vytvořil je jen Tvůj strach a nevyřešené záležitosti. Pusť kontrolu nad tím vším...

Nemůže Ti nikdo a nic ublížit, když budeš ve své síle, ve svém mistrovství. Jen člověk v roli oběti tyto situace přitahuje. 

Odloupej ty slupky cibule, rozpusť okovy, řetězy a dostaň se do jádra, do svého srdce, do lásky.

Rozhodni se pro lásku...

Ne pro lásku slepou, ne pro závislost, ne pro přetvářku, ale pro tu lásku ve Tvém středu, která září do okolí. 

Láska, to nejsou růžové brýle, kde si vše malujeme na růžovo, i když to uvnitř necítíme. To je iluze, klam a bludný kořen.

Láska není maska, kterou si nasadíme, aby, když to v nás vře jsme se usmívali a dělali, že vše je v pořádku a je to láska. To je iluze, klam a bludný kořen.

Láska není závislost, kdy svou láskou někoho dusíme, manipulujeme a máme pocit, že bez něj nemůžeme žít a on bez nás. To je závislost, iluze, klam a bludný kořen.

Láska není, že necháme po nás lidi šlapat, protože všechny milujeme. To je iluze, klam a bludný kořen.

Láska je pocit uvnitř, bez růžových brýlí, masek a závislostí.

Když jste v tomto středu své bytosti tak nepotřebujte brýle, masky, iluze. Vidíte, cítíte, ale neposuzujete. Vše je vývoj, ve kterém je dokonalost. 

Každý člověk si něčím prochází či procházel, má různé strachy, zranění, má své pravdy. V jedné a té samé věci někdo vidí bubáka a jiný lásku. Není to o té situaci, předmětu, je to o nás. O tom co jsme si do svého pole přitáhli a proč. 

Máš odvahu se podívat do sebe, proč sis tuto situaci, pocit přitáhl-a?

Vyvolává to v Tobě emoce, zlost, agresi, boj, nenávist...? Chceš bojovat a tvrdošíjně hájit svou pravdu nebo se podíváš do sebe? 

Před sebou neutečeš, zkoušky neodkloníš, nezavřeš před tím dveře. Možná na chvíli, ale Tvá duše bude tlouci tak dlouho dokud neotevřeš. Čím déle se budeš snažit mít dveře ke svému nitru zavřené, tím více strašáků za nimi bude stát, až se rozhodneš je otevřít.

Tak už se zvedni, nasedni na vlnu a surfuj... 

Když si ve své síle, tak Tě vlna nemůže potopit, můžeš se na ní jen svést a vidět věci z nadhledu, z úrovně lásky. Odtud uvidíš celistvost, dokonalost, jednotu, harmonii.

Když se budeš válet pod vlnou tak nemůžeš vidět z nadhledu, ale jen z úrovně svých strachů, oběti a svých bubáků. 

Stačí se rozhodnout pro lásku... ;-)

Autorka článku: Ivona Antalii www.kliceksrdci.cz