„Sebeláska je schopnost milovat sebe stejně jako chceme milovat druhé.“ 

Je vůbec možné milovat druhé více než sebe?

Není. Teď si možná říkáte, že s tím nesouhlasíte, protože si myslíte, že druhé milujete více než sebe. Uklidním vás, taky jsem si to myslela. Například, že bych pro ně udělala více než pro sebe, že s nimi trávím raději čas než se sebou, atd. ALE je to pouze klam. Pokud nemilujeme sebe, neumíme zdravě milovat nikoho dalšího, i kdyby byl sebelepší. To, co v nás není, nemůže být ani okolo nás.

I když se nám zdá, že druhé milujeme, a že jsme na ně hodnější než na sebe, je to jen proto, že se bojíme, že bychom je ztratili. Tedy to, na čem jsme závislí, to, co od nich bereme. Hledáme u druhých hlavně to, co nám chybí v nás. Nemilujeme je proto, kdo jsou, ale proto, co nám vztah s nimi přináší. Veškeré vnímání druhých se stává egoistické, pokud nemáme sami sebe rádi.

Netvrdím, že druhé jen využíváme, ale je to jakási záchrana a pomoc víc, než skutečná láska, protože to prázdno v nás potřebujeme něčím zaplnit. Nejjednodušeji se to prázdno zaplňuje někým a něčím z vnějšku. Nejde nám pak o skutečnou hodnotu toho člověka, ale primárně o pocit (naplnění), jaký díky němu máme.

Upínáme se na druhé a namlouváme si, že je skutečně milujeme a potřebujeme, ale pravda je taková, že naše ego a citová prázdnota tahá z těchto lidí palivo pro naše další fungování. Důvod je takový, že lidé bez zdravé sebelásky si sami toto palicvo neumějí vytvořit v sobě, proto zoufale hledají okolo sebe a na zdroj se potom upínají a pletou si toto lpění s láskou.

Jak z toho ven?

1. Budovat si vztah sama se sebou. Naučit se vyrobit své vlastní palivo (pochvala, podpora, naslouchání si, trávení času se sebou sama, odměňování se, vřelost k sobě, pochopení, odpuštění, přijetí), hledat vždy nejprve v sobě to, co mi chybí od druhých.

2. Když nalezneme zdroj lásky v sobě, pak ji budeme schopni skutečně pociťovat i ke druhým bez toho, aby to byla láska závislá či převlečná za potřebu. Kdo miluje sebe, ten miluje druhé. Opravdově. Ze srdce (dávat), ne z ega (brát).