Ve své praxi potkávám každý den ženy, které se ocitají v podobné situaci.

Žijí v dlouhodobém manželství, mají děti a už nějakou dobu na sobě "pracují". Tedy, jinými slovy, začínají si uvědomovat, že vzhledem k tomu, že jejich život je jednotvárná rutina, stres a obrovský výdej energie, měly by začít měnit své návyky.

Prvním takovým krokem k probuzení bývá uvědomění, že svět je zrcadlem naší mysli.

Taková poctivá žena při tomto zjištění zažije obrovský pocit úlevy a příval energie, pramenící z náhlého prozření.

Začne číst knihy a články a k danému tématu se upne a vytvoří z něj svůj cíl. Pokud však žena postrádá v sobě silného a rozvinutého anima, tedy schopnost racionálního jasného úsudku, asertivní jednání a zdravé hranice, pak reálně hrozí, že se začne ztrácet ve svých analýzách a nezvladatelných emocích a na všechny situace bude hledat odpověď pouze právě skrze ono zrcadlení. Což by bylo v pořádku, kdyby se jednalo o první krok, jako součást zdravé sebereflexe.

Ovšem stále potkávám řadu žen, které u tohoto kroku samy začínají i končí při řešení svých problémových situací.

Vezmu typický příklad z praxe.

Žena žije s mužem, který si rád zajde na pár piv a několik nocí v měsíci tráví mimo domov.

O vnitřní život své ženy se nezajímá, bývá arogantní a panovačný. Jeho zbraní jsou peníze a majetek, svou ženu vědomě udržuje v závislé pozici, vyžaduje servis a jistou míru poslušnosti. Je žárlivý a sobecký.
Žena toho začíná mít po těch letech plné zuby.

A protože muž dobře tuší, že tímto si zakládá na malér, jednou za čas popustí udičku a hodí své ženě návnadu, aby neumřela hlady. Když zmerčí krizi, stává se z něj na pár dnů pozorný romantik, ten, do kterého se ona kdysi zamilovala.

Nic jiného ve svém životě nepoznala, žila vždy jen pro těchto pár vzácných okamžiků. Doma se jí nikdo nevěnoval, rodiče byli příliš zaneprázdnění a ona jako nejstarší sestra pečovala o další dva sourozence. Jo, doba byla tvrdá.

A tak, za kousíček té chvilkové pozornosti a něhy by dala celý svět.

Teď už ví, že je to zrcadlení. Už několik let na sobě "pracuje". A sklízí úspěchy. Její muž jel s nimi po pěti letech na dovolenou. Sice se každý večer opíjel, ale i to je pokrok. Taky už nejspíš nemá tu milenku, už tři měsíce byl o víkendu doma, jen dvakrát zůstal přes noc v kanceláři, protože neustále pracuje. Také jí už v poslední době neříká, že je tlustá, a dokonce minulý týden pochválil večeři. Jinak ale na jógu jí zatím chodit nedovolil, protože by tam mohla někoho potkat.

Co jí to jen zrcadlí?

Ráno medituje, v poledne říká mantry a afirmace, snaží se na sebe usmívat do zrcadla. Už rok pěstuje sebelásku a výsledky se dostavují. Pomalu, ale jistě. Za pár let z něj určitě bude lepší muž. Jen ona ještě na sobě zapracuje.

Vždyť všechno dává takový smysl!

Koupila si nové šaty, dnes udělá k večeři novou specialitu, snad mu bude chutnat. Ona se nevzdá. Její láska je nekonečná.

Opravdu láska?

V tomto duchu jedná zraněné dítě. Snaží se zavděčit, vinu bere na sebe a ignoruje realitu. Hlavně ne konflikt! Hlavně ho neztratit!

Věčná analýza, logické zdůvodnění všech jevů, ví o sobě, že je méněcenná. A tak pořád jakoby posiluje sebelásku ve své hlavě.

To je cesta na dno. Až zjistí, že je tam, bude muset začít aktivovat svého anima.

Překonat strach ze změny, opustit své teplíčko a začít jednat. Bojovat za to, čeho se kdysi dávno vzdala. Za svou sebeúctu a respekt. Bude muset skousnout ten konflikt s ním, jinak ví, že by zemřela. Už nemůže jinak. Její duše by shořela v ohni a tělo by sežrala zhoubná nemoc. Teď už ví, že když ho opustí, dá naději i svým dětem. Bude muset rozdýchat ten strach, strach, že on bude bojovat, že jí obere o poslední peníze, že nebude mít kam jít.

Aktivace anima je v tomto případě jediná možnost, jak zachránit svou duši i život. Vystavit se diskomfortu, čelit konfliktům a naučit se postavit za své potřeby. To je skutečná sebeláska. Nekompromisní čin. Nikoliv analýza a přebírání zodpovědnosti za druhé.

Nikoliv role pečující ženy, ale služba ve jménu její opravdovosti.

Teprve tehdy se uvolní obrovské množství zadržované síly a dochází k opětovnému spojení mužského a ženského principu v ní.

A její vnitřní dítě cítí podporu, i když je stále plné nejistoty.

Celá její bytost se spojuje k vyřešení situace a ona uniká z letitého vězení, nadechnout se poprvé ve svém životě z plných plic a ochutnat ten nezaměnitelný a dlouho vysnívaný pocit svobody.

Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/

Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.