Další kolečko v boji nepříjemné pravdy s rakovinným byznysem: Nejen laboratorní myši mohou být zdravé! Temná kouzla statistiky. Výživa a životní styl jako klíč k obraně. Publikace, která zachraňuje životy

ERIKA MAGDALENA PEPRNÁ si všímá jedné “drobné nepřesnosti”, kterou se nám snaží podprahově propašovat do hlav byznys kolem mamografů, a upozorňuje na beznadějně vyprodaný bestseller, který je na chvilku znovu zpět na pultech.

Tak už to tu máme zase: reklamy na mamografický screening. Hurá! Nejenže prý snižuje úmrtnost na rakovinu prsu a vůbec, ale navíc vůbec ale vůbec nebolí. Bolestivostivost a zhmožděniny jsou jen “mýty”, ujišťuje paní doktorka Skovajsová v článku na ženské sekci serveru idnes, který je alespoň naštěstí jako jeden z mála v českém tisku na toto téma výslovně označen jako komerční. A tak pěje bez uzardění ódy:
„Od té doby, co v Česku běží screeningový program nádorů prsu, úmrtnost na rakovinu prsu přestala narůstat a teď už dokonce klesá,“ předkládá pádný důkaz o prospěšnosti preventivního vyšetřování žen primářka Mamma centra Háje MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph.D. Během dvanácti let screeningového programu poklesla úmrtnost na rakovinu prsu v České republice o více než 30 procent, což je třetí nejlepší výsledek v Evropě „Ve Švédsku po 30 letech screeningu klesla úmrtnost žen dokonce o 40 %,“ dodává MUDr. Skovajsová.”

Mamograf nic nemění...
Paní doktorku i autory zmíněného článku by asi bylo záhodno upozornit na to, že mýty obvykle vznikají lidovým podáním praktické zkušenosti. Když vám řekne několik žen z vašeho okolí, že je vyšetření a stlačení prsu během něj velmi bolelo, je mýtus již téměř na světě. Mýty totiž mají obvykle pravdivé jádro. Opačně je tomu ovšem se lží.
Bylo by zajímavé zjistit, jestli MUDr. Skovajsová četla studii výzkumníků z univerzit Harvard a Dartmouth z roku 2015, která analyzovala data celkem 16 milionů žen a nenašla, cituji, “žádnou zřejmou korelaci mezi rozsahem screeningu a úmrtností na rakovinu”. Dále její autoři zjistili, že: “vzestup počtu vyšetření o 10% představoval nárůst diagnóz rakoviny prsu o 16%, ale žádný zaznamenatelný úbytek úmrtnosti na rakovinu prsu.” Jinými slovy - více se toho našlo, ale bylo nám to k něčemu? Ani ne. Nalezený, nenalezený, léčený, neléčený - umírá se stejně.
Nebo přece ne?

...leda k horšímu
Když už jsme u toho, bylo by také zajímavé zjistit, zda četla paní primářka studii, publikovanou v roce 2011 v časopise The Lancet Oncology. Její výsledky ukazují, že ženy ve skupině, která podstupovala více mamografických screeningů, měly větší incidenci invazívních nádorů prsů, než kontrolní skupina, která tolik vyšetření neabsolvovala.

Předpokládám ale, že paní primářka podobné články nečte. Nejspíš má příliš mnoho práce se studiem účetních závěrek. Mamografie je totiž skvělý a stále se rozvíjející byznys, částečně nedobrovolně spolufinancovaný i daňovými poplatníky a kosmetickými koncerny. Skvěle propagovaný také nebohými zmanipulovanými účastníky “růžových pochodů smrti”, které každoročně ťapou ulicemi českých měst ve víře, že tak dělají něco podstatného pro obecné dobro. Toto zneužívání zbytků krásných lidských vlastností, které se ve veřejném prostoru ještě projevují, je na celé věci asi nejohavnější.

Leč paní doktorka píská, mystifikovaní tancují - a studium odborných textů tedy zůstává na nás, laicích. Závěry jsou jednoznačné a dosažitelné “kuchyňskou logikou”: mamografie je dobrý byznys nejen pro ty, jež vyšetření provádějí, ale i pro “rakovinnou mašinerii”, do jejíhož soukolí se pacientka v případě onkologického nálezu dostane. Ženám nejenže nijak nepomáhá - spíše je do nebezpečné oblasti vtahuje - a připravuje si tak další pacientky.  Kruh peněz se mění ve spirálu.

Statistická kouzla podle Járy Cimrmana
A drastický pokles úmrtnosti na nádory u nás? Není to spíše tak, že za poklesem (pokud nejde jen o hru s čísly) nestojí jiné faktory, například ty, týkající se životní úrovně a životního stylu? Nebo kouzla statistiky samotné? Se statistikou v oblasti karcinomu prsu je to totiž docela "zajímavé". Jeden příklad za všechny: tento spolu s dalšími uvádí T. Colin Campbell, PhD., ve své Čínské studii. Týká se včasné diagnózy rakoviny, která je “mainstreamem” (odborným i mediálním) často citována jako jeden z hlavních důvodů, proč chodit na mamografické vyšetření:
“Jedna ze statistik, která je uváděna jako důkaz pro podporu časné diagnózy a následné léčby, vychází z analýzy ukazující, že osoby, u nichž je včas diagnostikována rakovina prsu, mají daleko vyšší pravděpodobnost přežít alespoň pět let. Ve skutečnosti je díky kampani za pravidelné screeningové vyšetření u mnoha žen rakovina objevena v “počátečních” stádiích. V tomto případě je však pravděpodobné, že takto časně objevená nemoc nás do pěti let neusmrtí, i kdyby mezitím léčena nebyla. V konečném důsledku se u žen tedy může zvyšovat míra přežívání pěti let od určení diagnózy, ale pouze proto, že rakovinu u nich objevíme dříve; nezvyšuje se tedy významně z důvodů zdokonalené či úspěšnější léčby.”

Že by to byl případ oné slavné “úmrtnosti”, kterou cituje dr. Skovajsová? Že by strmě padající statistika byla prostě důsledkem toho, že mamograf najde - a následně podrobí šílené a potenciálně smrtící léčbě - daleko více nádorů, které jinak jeho nositelky nezaznamenaly, což “rozředí” celková čísla? A jak dlouho se ta “úmrtnost” vůbec sleduje? Pět let? Není to trochu málo, Antone Pavloviči, řekl by našinec s klasikem Járou Da Cimrman…?

Co s tím - doopravdy?
Toť otázka. Jediná skutečná, která se nám nabízí. Řeší ji dnes množství žen - vlastně všechny, zvláště ale ty, které “po vzoru” Angeliny Jolie zjistily, že mají některou genetickou mutaci, jež může ke vzniku rakoviny prsu přispět.
Záměrně říkám přispět, ne vyvolat ji. Velmi zajímavou odpověď na otázku “co s tím” totiž nabízí právě slavná Čínská studie (lze ji koupit i v českém překladu), která  mimo jiné dokazuje jedno: genetika není zdaleka tak podstatná, jak je nám sugerováno. Rozhodující jsou jiné faktory. Především výživa. 

Mamutí čínská studie přináší odpověď
Dr. T. Colin Campbell v této knize publikuje výsledky bezprecedentně rozsáhlé studie z oblasti výživy, při níž byly výzkumy, podniknuté nejprve v laboratorních podmínkách v USA a ověřené na Američanech, ověřovány na velikém statistickém vzorku (6.500 sledovaných jedinců) v Číně. Jejím cílem bylo mimo jiné odpovědět na otázku: proč Číňané netrpí stejnými nemocemi, jako lidi v USA?
V Číně je vůbec všechno obrovské. Celá práce byla "vystavěna" na základech starší práce, takzvaného Atlasu rakoviny. Ten zahrnoval zkoumání dat 880 milionů (!) jedinců. Závěry byly ve své době ohromující. Bylo vidět, že rakovina je rozvrstvená krajově, a obrovské rozdíly ve výskytu nádorů ukazovaly na jednoznačný závěr: rakovina je primárně záležitostí životního stylu. Čínská studie pak na základě dalších výzkumů dodává: a především výživy.

Podle zkoumání, publikovaného ve stejnojmenné knize Colina Campbella, genetika hraje u rakoviny prsu jen roli předpokladu. Tím, co skutečně spouští zhoubné bujení, je to, co jíme. Pouze strava bohatá na živočišné proteiny umožní expresi genů - a vznik karcinomu prsu. Speciálně pak vadí jedna složka potravy - kasein. Tedy bílkovina, obsažená v sýrech a mléčných výrobcích. 

Výživa!!!

Rakovina prsu je “produktem” organismu s vysokou hladinou ženských hormonů, estrogenů. A jejich úroveň právě stravování krajně významně ovlivňuje. Campbell cituje studii, která ukázala, jak zásadní roli výživa vzhledem k hormonální hladině hraje: 

“Dívkám ve věku od osmi do deseti let byla nasazena strava s mírně sníženým obsahem tuků a nízkým podílem živočišných složek. Po sedmi letech její konzumace bylo zjištěno, že u těchto dívek došlo po nástupu puberty k 20 - 30% (u progesteronu dokonce až k 50%) snížení hladiny ženských pohlavních hormonů… takto významných změn bylo dosaženo pouze skromnými posuny ve složení konzumované stravy a… tyto změny se týkaly klíčového životního období mladých dívek, v němž se často objevují zárodky rakoviny prsu…"

Ženy s vysokým rizikem vzniku rakoviny prsu mají tři možnosti: čekat, nebo užívat tamoxifen (“antiestrogenovou” drogu se závažnými potenciálními nežádoucími účinky, pozn. EMP) po zbytek života, nebo podstoupit preventivní mastektomii (odstranění prsů). Ale je zde zřejmě ještě jedna možnost: konzumace stravy s omezeným obsahem živočišných produktů (do 10%) a s velmi nízkým obsahem rafinovaných sacharidů (cukrů) spolu s pravidelným sledováním jedinců s vysokým rizikem.”

Zdraví, které lze koupit?
Na rozdíl od dr. Campbella nesoudím (zvláště pod vlivem shora citované studie a mnoha dalších), že by traumatizující mamografické vyšetření bylo možno komukoli doporučit. Obzvlášť, když existují alternativy. Nemluvě o tom, že na rakovině (nejen) prsu se podílejí ještě jiné faktory, než ty čistě měřitelné - třeba emoce, geneticky neodhalitelné rodové zátěže a podobné opomíjené záležitosti. Ale o tom jindy. 
Jinak je každopádně Čínská studie knihou, která stojí za přečtení, a ne jen jednou. Donedávna šlo ovšem o naprosto nedostatkové zboží - až nyní v listopadu vyšel český dotisk, na nějž čekaly netrpělivě zástupy objednatelů. Mimochodem, je to skoro neuvěřitelné, ale Čínské studie se zatím prodalo jeden a čtvrt milionu výstiků.

Čínská studie je prostě knihou, kterou by měla mít doma bez nadsázky každá česká rodina. Campbell  v ní totiž nejen přehledně a pro laika srozumitelně popisuje postup a závěry mnohaletého vědeckého zkoumání, nejen podrobně rozklíčovává hrátky se statistikou, tak typické pro onkologické výzkumy (i proto, aby mohl vysvětlit, v čem se jeho zkoumání dramaticky od “kouzel” statistiků liší), ale především učí, jak se v houštině “zaručených odborných rad” vyznat. (Knihu vydalo nakladatelství Svítání www.svitani.eu poznámka redakce Příznaky transformace TV.)
Navíc přidává praktické a extrémně jednoduché recepty, jak na prevenci i léčení nejen rakoviny, ale i “chorob blahobytu”, jimiž jsou civilizační onemocnění typu cukrovky, nadváhy, či autoimunitních onemocnění. Nedivila bych se, kdyby tato výjimečná publikace z knihkupectví i e-shopů zase rychle zmizela - je to totiž ideální dárek, zvláště co se týče doby povánoční a dobrých předsevzetí na začátku roku.
Myslet si, že si tuto knihu koupí a prostuduje paní primářka Mammacentra, je asi naivní. Proč by si komplikovala svůj byznys nějakými otázkami?
Všem ostatním to ale lze jedině doporučit - dokud je kniha dostupná na pultech a ne jako tolik dobrých a zdravých věcí (zakázaných nařízeními farmaceutické lobby EU) už zase jenom pod nimi.

Autorka článku: ERIKA MAGDALENA PEPRNÁ 

Napsáno pro magazín: PROTIPROUD

Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-))