Bylo to tenkrát, když mezi člověkem a stromem byl vztah v jiné rovnováze, než je teď. Strom – ten byl tehdy oním mocnějším. Prales obklopoval osady lidí, vstoupit do něho bylo nebezpečné. A přece do něj lidé pronikali dál a dál, i když je to stálo životy. Tajemnost tvarů a stínů pod hustými větvemi, které nepropouštěly sluneční paprsky, zvláštní pach spojující hnilobný dech s vůní pryskyřice a květů, zrádné bažiny a neschůdné stezky s číhajícími zvířaty – to všechno lidi zastrašovalo, ale i lákalo a vzrušovalo. V pralese bylo tolik neznámého a nepochopitelného života. Les i jednotlivé stromy měly v sobě tolik síly a schopnosti žít než snadno zranitelný člověk, který stál v přírodě vlastně bezbranný, kterého zastrašovalo skučení vichřice, nepochopitelné příchody bouří, světlo blesku. A navíc – lidé do lesa museli. Potřebovali dřevo, plody, pryskyřici, med, květy na léčení, les poskytoval potravu, aby nezemřeli hladem. Proto znovu a znovu odcházeli do pralesa, vcházeli pod husté koruny velikých stromů, podlézali vývraty, šplhali přes padlé kmeny, vysekávali si stezky, i když zase brzy zarůstaly. Strach jim svazoval nohy, ale lidská vůle je hnala dál. V klamném světle měsíce se náhle před jejich vyděšenýma očima zjevil velikán – strom zalitý neskutečnou září, která jako by ho vydělovala z množství ostatních stromů. Stíny prohloubily praskliny ve staré kůře a zdůraznily její zvláštní kresbu. Okolo se pak jako hradba tyčily další kmeny, jen o málo slabší. Zděšení lovci se hrůzou přitiskli k zemi a netroufali si jít dál. Strach i vyčerpání je přemohly. Ráno se vzbudili světlem nového dne, které jen spoře pronikalo klenbou větví. Přežili. Ani denní světlo neubralo na tajemnosti mohutných stromů, mezi nimiž se muži ocitli. Silný zážitek, vděk za zachránění a radost, že jsou naživu, přidávala stromům v očích lidí neskutečnou podobu neznámých a mocných bytostí, které všechno kolem ovládají. Padli proto mezi mohutné vystupující kořeny stromů a děkovali za záchranu. Na místě zanechali ulovená zvířata – mocné bytosti dar – oběť přijaly. Od té doby považovali lidé seskupení mohutných stromů za místo, kam mohou nosit bohům dary. Stromy se staly nedotknutelnými, protože ulomit z nich jen větvičku znamenalo ublížit ve zlém mocné bytosti a ta by jistě nejen takového opovážlivce, ale celý jeho rod ztrestala… - Z knihy Kult stromů v zemích Koruny české.

TAM V KORUNÁCH SE ČLOVĚK A STROM SETKAJÍ…

Už odedávna patřili k sobě. Člověk a strom. Ze všech bytostí této země jsou stromy našimi nejstaršími a nejmocnějšími spojenci. Stromy mají odjakživa své nezastupitelné místo v lidové tradici, v mytologii, v příbězích, bájích, symbolech. Naši předkové si všimli, že v celé přírodě panuje rovnováha mezi přijímáním a dáváním. A tak uctívali přírodní síly, nabízeli jim své dary, písně, obětiny, modlitby a žehnali jim. Uctívali přírodu, v touze že budou vyslyšeni, s nadějí, že jejich touhám bude dopřáno sluchu a přání se vyplní. Ale také proto, aby přírodní svět oživili – aby oživili svět, jehož se oni sami cítili být tak bytostnou a pevnou součástí.

Symbol stromu propojuje nebe a zemi a skrze něj je pak člověku umožněno setkat se s božskými silami. Strom byl vnímán coby spojnice mezi zemí a nebem. Strom světa je samostatným vesmírem. Je tkání života. Pro lidstvo je pak Strom světa výjimečný a úctyhodný i proto, že v sobě spojuje více světů. Sjednocuje profánní oblasti života s posvátnými říšemi. Spojuje tři světy – náš známý svět, který obývají lidé, říši podsvětí, kde má Strom své kořeny, a vyšší světy, kde přebývají božské bytosti. Pravděpodobně proto, lidé chovali v takové úctě posvátné háje. Díky tomuto spojení světů, které představoval Strom světa a také jeho nesčetné odrazy, které ztělesňovaly na zemi rostoucí stromy, mohli lidé nalézat právě pod stromy a v posvátných hájích ideální místa pro obřady, modlitby, shromažďování. Pod stromy modlitba i prosba rychleji putovala do vyšších říší.

HISTORIE STROMU ŽIVOTA SAHÁ PŘED NÁŠ LETOPOČET

Představa stromu držícího na sobě celý tehdejším lidem známý svět, stromu světového, který je sloupem Země či středem planety, anebo dokonce stromu vesmírného, jenž drží celý vesmír i s hvězdnou oblohou a po jehož kmenu by bylo možné se dostat nahoru k bohům i dolů do podsvětí, byla obdobná u různých skupin národů. Z vesmírného či světového stromu si lidé odvodili další představy, které byly pro jejich životy potřebné. Protože věřili, že plody vesmírného stromu zaručují bohům nesmrtelnost, chtěli poznat obdobný strom, který by také jim zajistil věčný a šťastný život. To byla touha, kterou vložili do představy o Stromu života.

Pokud bychom pátrali po historii Stromu života, dostali bychom se až do doby kamenné! Archeologické nálezy z poslední doby na základě objevených symbolických rytin dokládají, že strom života byl uctívaný už v této době. Nejstarší známý text, který zmiňuje strom života, je dvojjazyčný chvalozpěv akkadského původu (oblast dnešního Iráku a Sýrie) z doby skoro 2500 př.n.l. Stylizovaná podoba takového vysněného stromu se zachovala na kameninové váze z Mezopotámie z doby víc než 3 000 let př.n.l. Druh takového stromu, tedy jak takový strom měl vypadat, byl odvozen od toho, jaké stromy v té, které krajině rostly. Například ve starém Egyptě měl podobu fíkovníku, v oblasti kolem Eufratu a Tigridu si ho představovali jako borovici černou, ale i jako palmovník či palmu datlovou. Sumerové si ho představovali jako babylonskou vrbu, v Číně zase vypadal jako broskvoň, a staří Rusové věřili, že z ohromného dubu rostoucího na ostrově Bujanu vychází každé ráno slunce a každý večer do dubu zapadá, tedy že je to strom, díky němuž nastává den a noc. Přednost byla dávána stromům stálezeleným, v nichž byla pro lidi záruka nesmrtelnosti – zůstávaly zelené i za dlouhotrvajícího sucha, ve vedrech nebo naopak ve sněhu a mrazech.

PROČ NOSIT AMULET ČI ŠPERK SE STROMEM ŽIVOTA?

Amulety se symbolem Stromu života jsou často vybírány pro jejich pronikavost a mohou sloužit jako osobní amulet nebo dar pro milovanou osobu. Mohou připomínat důležité životní události, vyjadřovat vděčnost, nebo připomínat kořeny a cesty, které jsme v životě prošli. Na Stromu života je vždy něco, co dokáže člověka uklidnit. Umí vám dodat sílu a pohled na svět kolem vás. Tento ochranný amulet může být vaším osobním průvodcem na cestě k vyváženosti, síle a pozitivní transformaci. Jeho energie nám připomíná, že stejně jako strom, i my máme schopnost růst, čerpat sílu z našich kořenů a neustále směřovat vzhůru. Věděli jste, že Strom života je obsažen i v dokonalé geometrii květu života? Nalezneme jej v něm po spojení středů určitých kružnic.

Strom života je silný symbol rodiny a spojení s vašimi předky: strom symbolizuje předchozí generace vaší rodiny. Strom vzniká vyklíčením ze semínka, roste a rozvětvuje se – stejně tak i rodina, strom vyroste do výšky a vidí, jak dalece může ještě růst, aby pak zplodil nové ovoce, které dává život další generaci, a jímž vše znovu začíná. Jen málokterý symbol toho dokáže tolik spojit, jako právě Strom života. Jestli ho ještě nemáte, vyberte si ten svůj pravý, jistě na vás někde čeká. A vstupte do světa, kde každý nádech přináší harmonii, a nechte se vést cestou, kterou vám ukáže.