„Působí již tím, že jsou. Stojí osaměle a mají zvláštní kouzlo, zvláštní osobitou krásu. A ještě něco: vyvolávají zvláštní tajemný dojem. Možná že právě tím přitahují pozornost. Zdá se, že ztělesňují jakousi naléhavou otázku. Nebo snad stejně naléhavou výpověď? Jenomže o čem? Co vlastně znamenají“?
Pokud naše oči zavadí o kříž stojící volně v krajině, první myšlenka, která nám přijde na mysl, je, že tu někdo zemřel. A že tento kříž označuje i jeho hrob, což způsobuje silná tradice křesťanství zakořeněná v našem podvědomí. Již od středověku se hrob označoval křížem, aby upozornil na to, že je tu pochován křesťan. Na některých místech, ať už v přírodě nebo přímo na návsi, výjimečně i ve městě, se můžeme setkat s kamennými kříži, jejichž přízvisko „smírčí“ se odvozuje od slov smířit se nebo usmířit se. Tyto památky tiše upomínají na tragické události, které se mezi lidmi odehrály v dávných časech. Většina z nich už svoje tajemství nikdy neprozradí...Smírčí smlouvy, které se k jejich vzniku vážou, byly ztraceny nebo se rozpadly na prach.
KAŽDÝ JE JINÝ, ALE JEDNO MAJÍ SPOLEČNÉ – SKRÝVAJÍ V SOBĚ NĚCO TAJEMNÉHO...
Jsou různě staré, různě utvářené, některé z nich pečlivě opracované, jiné nahrubo otesané. Spatříte je tu a tam na nenápadných místech, tyčící se v krajině nebo až po ramena zapadlé do hlíny, vyvrácené či ležící na zemi, zasazené do zdi. Všechny jsou vyrobeny z jednoho kusu kamene, ale každý má jiného tvůrce, protože autorem měl být sám vrah (i když nemůžeme vyloučit to, že nechal kříž zhotovit za peníze u kameníka). Obecně se předpokládá, že výroba takového kříže je náročná, a především zdlouhavá práce. Jak dlouho trvalo provinilci vyrobit smírčí kříž? Tato otázka zůstala pro badatele dlouho záhadou, dokud na ni neodpověděl Jiří Bušek svým experimentem v roce 1997. Rozhodl se, že sám bez jakýchkoliv zkušeností zhotoví kříž z kamene (z nástrojů využil pouze kladivo a několik sekáčů na dokončení). Celkem výroba kříže včetně vysekání letopočtu a petroglyfu trvala přibližně 20 hodin.
Nejčastějšími typy v přírodě jsou kříže latinské a řecké. Některé kříže jsou bez jakéhokoliv vyobrazení či nápisu, pouze čistě holé. Jiné zase mohou mít na sobě jen důlky, které pouze dráždí lidskou fantazii. Krásnější jsou kříže, které jsou zdobeny odborně tzv. petroglyfem neboli obrazcem, většinou vražedné zbraně nebo symbolem profese člověka, kterého se smírčí kříž týkal. Např. meč, kladivo, sekera, oradlo apod. Ale mohou se objevit i jiné obrazce, např. jen vyrytý kříž na kříži nebo sluneční kříž. Výjimečně může být na kříži i nápis, jenž stručně vypovídá o události, která se zde odehrála. Většina kamenných křížů v přírodě je nositelem hrůzného tajemství, které nám už kříže neprozradí. Jisté ale je, že označují místa smrti, ačkoliv tu oběť pochována není.
SMÍRČÍ KŘÍŽ JAKO SYMBOL POKÁNÍ A KONEČNÉHO USMÍŘENÍ NA MÍSTĚ ZLOČINU
Uvažujeme-li v současné době o smyslu a účelu stavění smírčích křížů, nemůžeme se nezmínit o skutečnosti, že v době, kdy byly tyto kříže stavěny, existoval odlišný přístup k řešení trestných činů, než je tomu dnes. Zatímco v současné době jsou trestné činy posuzovány, řešeny a postihovány na podkladě zákonných norem, ve středověku byl postup k řešení těchto trestných činů podstatně odlišný. Podle tehdejšího zvykového práva mohl totiž provinilec využít zásady „Kde není žalobce, není ani soudce“.
Základem pro vznik smírčího kříže je smírčí smlouva. Ta uděluje obviněnému za povinnost postavit kamenný kříž na místě vraždy či jiného násilného činu, ale nejen to. Smírčí smlouvy obsahují mnohem více požadavků, které musí delikvent splnit, pokud chce, aby mu bylo odpuštěno. Ovšem dnes ze seznamu požadavků se dochoval většinou jen kamenný kříž. Ale existují i smírčí smlouvy, kde kamenný kříž nebyl povinností. Většina požadavků obsahovala finanční zajištění rodiny pozůstalého a zaplacení církevního obřadu a pomůcek (např. uhradit zádušní mši, koupit množství vosku kostelu na svíce, vykonat kajícnou pouť apod.). Pokud vše dotyčný pachatel splnil, bylo mu odpuštěno, došlo ke smíření s pozůstalými a věřilo se, že i s duší zesnulého a se samotným Bohem. To bylo potvrzeno zápisem na konci smlouvy: „pokáno a usmířeno“.
Ale co se stalo, když pachatel podmínky nesplnil? Vyšel z toho bez pokání či jiného projevu kajícnosti, dokonce bez trestu? To už nikde dohledatelné není. Pouze ve smlouvě bylo uvedeno, že dotyčný už nemůže být brán jako poctivý člověk. Také celkový počet smluv čítá pouze 62 na celou Českou republiku. To vyvolává domněnku, že mohly být smlouvy ničeny nebo dokonce páleny po jejich naplnění. Písemné smírčí dokumenty se dochovaly ve formě samostatných listin, zápisů v městských nebo církevních knihách.
SMÍRČÍ SMLOUVA Z ROKU 1548 Z KŘÍNOVA
Zavražděn byl Andreas Mestl z Křínova. Smlouva byla sepsána mezi jeho vrahem Filipem ze Stanu a Markétou Mestlovou, vdovou zabitého. Smlouva je výjimečná nejen tím, že k ní byl nalezen smírčí kříž, ale také tím, že byly také uvedeny rozměry kříže. Zjištěné míry nalezeného kříže jsou u hlavních os 145x88 cm a odpovídají 5x3 stopám (při délce stopy 29,6 cm). Zajímavý je fakt, že pachatel musel nést k hrobu oběti meč se svící a prosit u hrobu zavražděného o odpuštění. Ve starém českém trestním právu byly známy případy, kdy si viník u hrobu oběti lehl na zem, poškozený mu lehce stoupl na hlavu a přiložil mu na hrdlo meč. Viník byl tímto pokořen a strany usmířeny. Kříž s oblými obrysy a s kratším levým ramenem stojí u cesty pod vsí, která vedla ke Křínovskému mlýnu.
Smlúva o mord v Křínově zběhlý
Jakož jest Philip z Stanu, na tento čas v Německým Beranově, zamordoval Andrease Mestla v Křínově i stala se jest o to smlúva dobrovolná a dokonalá mezi týmž Philipem z jedné a Markétou vdovou po týmž Mestlovi pozústalú a na místě jejím Krištofem Mestlem z Křínova a Hansem Mestlem z Teplé, strejcy zamordovaného Andrease, strany druhé taková, že on, Philips, v neděli nejprvpříští po Středopostí v Votíně má tři mše dáti slúžiti a hned po kázání v pokoru náh sa po pás sám třetí má jíti meč a svíci tři libry vosku nésti a na hrobě nebožtíka klekna přátel odprositi má, pro Buoh aby mi to odpuštěno bylo, jakž toho obyčej jest. Potom sám desátý jíti má a na místě tom, kde nebožtík zabitý jest, kříž kamenný postaviti do dne a do roka konečně zvejši pěti šlépějí mužských a z šíři 3 šlépějí. Nadto všecko (vdově) 20 kop grošů míšenských dáti a vyplniti má na roky vdolepsané. Item na velikú noc nejprvpříští má dáti 5 kop grošů a potom ročně pořád zběhlá léta na každú velikú noc má dáti po 5 kopách grošů a takové peníze zde v Plzni na rathauze před pana purkmistra a pány klásti má. Za to všecko rukojmě jsú Erhart Gabriel, Ondra Urbanú syn a Bastl bratr jeho, Jeronymus Jestřáb, všichni čtyři z Chlumčan, Kub z Červeného Aujezda, Jakl z Německého Beranova a všichni společně a nerozdílně. Actum feria 6 ante Invocavit 1548. Smluvčí toho byli Bartoloměj řezník, Pavel Doudleb, Erhart Puchanner, Matuš sladovník, rukojmě slíbili rukou dáním.
Anno MDXLVIII feria 4 post Pasche Philip z Stanu položil na svrchupsanú smlúvu 5 kop míšeňských grošů. Šimon Kralovický přinesl nahoru ty peníze. Anno 1569 feria 2 post Jubilate těch 5 kop vydáno Mestlovi Křelichovi, vynášeli mu Matheus Houff a Zygmund Salzman konšelé.
