.png)
Naši Předkové slavili čtyři velké hlavní svátky (kromě množství drobnějších):
- den jarní (věsna) rovnodennosti (21. března) – svátek se nazýval Komojedica na počest sílícího Slunce – Jarily
- den letního slunovratu (21. června) – svátek na počest mohutnějícího Slunce – Boha Kupaly
- den podzimní (oseň) rovnodennosti ( 21.září) – svátek na počest na odpočinek odcházejícího stárnoucího Slunce – Svetovíta
- den zimního slunovratu (21.prosince) – svátek na počest narození Slunce – mladého Boha Koljady
Z tohoto vyplývá, že se naši Předkové řídili kultem – kalendářem Slunce, což je kult Života, nikoliv kultem – kalendářem lunným. Svátky jsou v kalendáři řídícím se Sluncem pevně stanovené, oproti svátkům v kalendáři lunném jsou mnohé pohyblivé, jako právě současné Velikonoce.
Původní svátek jara – Komojedica – byl oslavou sílícího Jarily Slunce. Byl velmi důležitým svátkem, protože po zimě měl probudit síly člověka do následujícího plodného období, v němž bylo zapotřebí vypěstovat úrodu živící rod celou následující zimu. Proto trval 2 týdny (2 x 9 dní, týden měl 9 dní, 1 týden před a 1 týden po rovnodennosti), hlavní oslava trvala 3dny – 1 den před rovnodenností, den rovnodennosti a 1 den po rovnodennosti. Symboly se nesly v duchu jara, posilovaly probouzení sil Slunce, pohyb, dobrou úrodu, plodnost – malování vajíček se uchovalo do dnešních dnů. Vajíčka byla malována různými technikami – ale zejména voskem – symboly ochrany, plodnosti, pohybu, slunce, probuzení, obnovení a rozkvět přírody atd., častokrát ve starých motivech uvidíme právě svastičné obrazy. Jídla a dobrot byla hojnost, ale nikdy ne krvavé, tj. masité. Před oslavou se uklízely příbytky, aby do nich mohla vstoupit nová jarní síla Slunce Jarily, vzpomínalo se na Předky, s nimiž se dělilo o dobroty na stole. Nikdy se nedělali oběti, pouze se dávaly dary či úlitby (ulití z poháru). Zároveň je den jarní rovnodennosti – přesně den následující - Ženským svátkem, protože s ženou souvisí dar nového probouzejícího se života.
Jak velká síla byla v našich svátcích zakořeněna je poznat do současnosti. I křesťané přijali malovaná vajíčka jako symbol plodnosti a zrodu všeho nového, jelikož byl v nás tak silně uchycen, že jsme se jej odmítali vzdát. Stejně tak jako mladé větvičky jív, s nimiž se jemně šlehaly dívky a ženy, aby do nich přešla síla rozpukajícího se stromu. Krajově je mnoho dalších zvyklostí. Například polévání vodou, což je spojenou s očistou po zimě a předáním síly, čilosti, zdraví a moudrosti. Oproti tomu pečení mazanců je ryze křesťanský zvyk spojený s pomazáním Krista. Rovněž posvěcování jídla a obětin, které byly i krvavé – beránek, je pouze křesťanskou záležitostí.
Velikonoce máme za rohem. Ti, co cítíte, že vaše tradice a svátky jsou spojeny s jinými kořeny než žido-křesťanskými, hledejte. Hledejte v dalších pramenech a otvírejte svoji vlastní paměť, abyste se sami rozpomněli na události dávno minulé a sami věděli, kde jsou vaše kořeny, z nichž je třeba čerpat. Potom temnota či hrubá síla naplní tady svoji roli a světlo bude moci opět zazářit. Aby zářilo stále, je třeba se velmi hluboce zamyslet nad úlohou obou protipólů – světla a temnoty, jemnosti a hrubosti – pochopit jejich úlohu v roli Světa a Vesmíru a najít mezi nimi rovnováhu, soulad. Vrátíme-li se k úsloví, podle něhož žili naši Předkové: „Cti Bohy a Předky své a žij v souladu se Svědomím (společné světlé vědomí lidí a Bohů), máme velkou šanci vrátit potřebnou rovnováhu tomuto světu a žít v míru.
Autor: Věra Ovečková
Zdroj: https://www.roduslava.cz/blog/velikonoce-a-nasi-predkove/ Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/
Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu Autorka knihy: Ještě chci žít
skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Jmenuji se Věra Ovečková. Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená. Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu.
Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život.
