Když se dítě narodí i po odstranění pupeční šňůry je matčina energie propojena s dítětem. Dítě je od energie matky závislé. Takto to funguje prvních 8 let.

V praxi to znamená, že matka může svým myšlením zachránit život dítěte. Bohužel málokdo o tom ví a většinou svým strachem matky dítě ještě více ubíjí.

Takže když je dítě nemocné, matka má k tomu přistupovat tak, jakoby byla nemocná ona sama. Tak, jakoby ještě bylo v jejím klíně. Totiž dítě je její zrcadlem. Čili choroba dítěte je odrazem problému matky nebo rodičů. Pokud matka začne řešit problém, dítěti se uleví a vyléčí se.

Základem je vidět dítě vyléčené. Pokud však propukne vážná nemoc a matka se začne bát o život dítěte, tím říká vesmíru: Vzdávám to.

Je známo, že emoce mění DNA. Pozitivní v dobrém slova smyslu a ty negativní emoce negativní. Proto je důležité, aby matka navzdory nemoci dítěte, začala mít pozitivní emoce. Dobré je tančit, zazpívat si, prohlédnout si komedii. Je dobré zapojit do toho dítě a komunikovat s nim. Děti až do 8 let vnímají svět jen přes emoce. Když má matka strach, tak to děti cítí a vnímají více než to, co jim řekne.

Matka může správným myšlením předejít i autonehodě ... Jak?

Když jde dítě na výlet autem například s dědečkem. Třeba si představit a říci: Přeji synovi šťastnou cestu a šťastný návrat. Představte si, že se už vrátil, že ho objímáte a on Vám říká, kde všude byli a jak se bavili. Dejte do toho emoci radosti. Procítit to je nutné. To je spouštěč. Nezapomeňte poděkovat. Jsem za to vděčný …

A jak to funguje?

Napíšu svůj příběh. Byla jsem těhotná s dvojčaty a na začátku 5. měsíce mi začala odtékat plodová voda. Děti mi už pohřbívali. To je potrat, když už jednou začne plodová voda odtékat. Nakonec dodali, ale stává se jedné z tisíce, že se plodový obal opět zalepí. Tak jsem si řekla. Já jsem ta jedna z tisíce. Stále jsem si představovala jako moje děti žijí a běhají jako živé střely. Po dvou dnech voda přestala odtékat a plodový obal se zalepil. A jak to dopadlo? Moji synové mají dnes 4 roky a jsou přesně takoví neposední jak jsem si představovala. Možná se to v dnešní době tak nezdá, ale jen my sami jsme tvůrci svého osudu. Svalit něco na osud není nic jiného, ​​jen alibismus. Jsme jen výsledkem toho jak myslíme a čemu věříme.

Existují pouze dva stavy. Buď máte nad svým životem moc, čili jste zdravý nebo nemáte nad sebou moc. Češi to nazývají výstižně nemoc, jste nemocný.

Autorka článku: Lubomíra Bartošová https://vesticalubomira.wixsite.com/oaza-pokoja

Jedného dňa som sa zobudila a vnímala som svet inak ako pred tým. Niečo som videla a o pár dní na to sa to splnilo. Bol to šok. Badokonca som to brala ako trest. Ľudia si myslia, že vidieť budúcnosť je jednoduché a svet je gombička, ale opak je pravdou. Keď to začalo, mala som 15 rokov a mala som pocit, že sa topím. No a zistenie, že to nemôžem len tak ignorovať, či nemať, ma hnevalo. Brala som to tak, že nemám na výber. Tak kde je ta slobodná vôľa? Až neskôr som pochopila, že tá voľba je v tom ako s tým naložím. A tak som začala veštiť.