Mystická místa Evropy Tipy na výlet Chorvatsko Mystická Praha Záhadná místa světa Zázračné prameny

VĚDOMÁ TURISTIKA

Tipy na zajímavá místa na naší planetě s hlubším podtextem záhad, tajemství, archeologie a historie.
Filtry

Kamenné kruhy a megality - jejich druhy a význam

Kamenné kruhy a megality - jejich druhy a význam

Megalitickými památkami jsou nazývány jednotlivé velké vztyčené kameny nebo stavby z nich. Mají různé pojmenování jako menhir, stéla, dolmen, kromlech, kamenná řada, aj. Popsány byly především na známých evropských lokalitách Stonehenge v Anglii nebo Carnac ve Francii. Megalitická kultura je starší než starověký Egypt. Původně se předpokládalo, že megality jsou jen primitivní ozvěnou egyptského monumentalitu, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak. První egyptské pyramidy se stavěly okolo roku 2700 před Kristem, zatímco mnohé megalitické památky v Bretani byly zbudovány před rokem 400 před Kristem, v Anglii a v Dánsku před rokem 300 před Kristem. V roce 1928 významný rakouský archeolog Robert Heine-Geldern napsal první z řady vlivných článků, ve kterém argumentoval, že megality byly vytvořeny během dvou velkých vln pravěké migrace do jihovýchodní Asie. První skupina, „Starší Megalitická kultura“, vyústila v neolitu, zatímco druhá, „Mladší Megalitická kultura“ byla spojována se zavedením kovu. Největší počet, přibližně 50 tisíc megalitických památek, je ve Španělsku a Portugalsku, Francii, Velké Británii, jižním Švédsku a severním Německu. Kategorie Megalitických staveb Megalitické stavby spadají do čtyř hlavních kategorií. První z nich je chrám, nalezený ve středomořských ostrovech, Malta a Gozo. Maltské chrámy mají pevné stěny z velkých kamenných desek, a jejich půdorys má apsidy připomínající, tvar sedící nebo stojící bohyně. Druhá a největší kategorie megalitických staveb je pohřební komora, která se dělí na dolmeny (památky ze dvou nebo více vzpřímených kamenů podporující horizontální desky), průchod hrobky, dvůr hrobu a chodbu (Newgrange). Třetí kategorie je jednotný vzpřímený kámen, nebo menhir (slovo pochází z velšského maen, „kámen“, a hir, „dlouhý“). Některé z menhirů nalezené v Bretani dosahují výšky až šesti metrů. Čtvrtá kategorie je skupina stojících kamenů tvořící buď řadu, nebo kruhy. Archeologové kdysi předpokládali, že se tyto megalitické památky vyvinuly z jednoduchých až po složitější formy, ale nové chronologie ukazují, že některé velmi propracované budovy byly vytvořeny ještě před zakládáním jednoduchých hrobů. Chrámy a hrobky byly postaveny v podobě Matky Země, což je klíč k pochopení megalitické struktury. Představa, že jeskyně, jsou přirozené projevy pravěkého lůna bohyně, není neolitického původu, ale sahá až do paleolitu, kdy jeskynní úzké průchody a různé dutiny byly označeny červenou barvou. Červená barva označovala pohlavní orgány matky. Známé jsou například hrobky na Maltě, Sicílii a Sardinii, které mají tvar dělohy a vajíčka. Červená půda se nachází pod každým chrámem na Maltě. Vnitřní struktury mnoha neolitických hrobů nalezené v Irsku mají jasně antropomorfní podobu. Kromě velkého břicha a hlavy, mají některé konstrukce nohy, a dokonce i oči. Celá konstrukce tvoří obraz bohyně: kopec je břicho, příkop tvoří zbytek těla. Účely Megalitických staveb • mohlo se jednat o astronomické stavby (prehistorické kalendáře)• mohly sloužit ke spojení s nadpřirozenými bytostmi (dle mytologie)• mohly být využívány pro vstup do jiného stavu vědomí a pro čerpání duševní energie (šamani) Druhy Megalitických památek • Menhir - je to svisle zapuštěný a hrubě opracovaný velký blok horniny. Většinou pochází z místních zdrojů a jen výjimečně byly transportovány z větších vzdáleností. Často jsou menhiry součástí kruhů, pak jsou nazývány kromlechy. Velká koncentrace vzpřímených menhirů je ve francouzské Bretani, kde se podle odhadů z 19.století mělo nacházet kolem 1200 menhirů. Největší z nich (největší na světě) pochází z Locmariaquer- „Čarodějný kámen“. V Bretani je možno spatřit řadu dalších velkých menhirů. Největší stojící blok (12 m) se nachází na lokalitě v Kerloas. K menhirovým sochám bývají řazeny např. i giganti z Velikonočního ostrova. Menhirové řady (aleje) jsou obyčejně spojovány s Bretaní, kde jsou velmi časté. Patrně nejznámější jsou v okolí Carnacu: ve třech skupinách je zde dochováno cca 3000 menhirů seřazených v 10-13 řadách, ukončených pravoúhlými nebo polokruhovými sestavami. Předpokládá se, že tyto řady měli astronomický význam a souviseli s plánováním zemědělských prací (vzdáleně podobné jsou tzv. kounovské řady v Čechách). Specifickým druhem menhirových řad jsou britské Alignments – řady kamenných bloků, objevující se často v souvislosti s kamennými kruhy či henge. Jestliže mohyly řada badatelů považuje za symboly bohyně či Matky Země, za posvátná lůna, pak menhiry by mohly být opačným, mužským symbolem. Menhir v Dol-de-Bretagne je obřím, do falické podoby zjevně přitesaným kamenem. Měří 9,5 metrů. Ze srovnání s magickými rituály přírodních národů vyplývá, že sexualita souvisí nejen s plodností, ale i se smrtí a posmrtným životem. Plodnost se totiž neomezovala jenom na tento svět. Proto jsou sexuální symboly pravěku, i u přírodních národů, tak časté. Přesahují člověka i jeho vlastní život a spojují ho s univerzálními silami. Vztyčené kamenné menhiry nejsou pouhými zvětšeninami mužského pohlaví, ale znamením vesmírné vitality. • Dolmen - tyto první kamenné stavby se pokládají za počátky architektury. Měly kultovní charakter a není vyloučeno, že jsou to první budované svatyně. Byly skládány z velkých nepravidelných kamenných bloků a užívaly se k ukládání těl zemřelých. • Kromlech - kromlech nebo také cromlech (kelt.) je okrouhlé seskupení jednotlivých vztyčených kamenů, menhirů. Může mít tvar kruhu, oválu, elipsy, ale i neúplného kruhu nebo jen polokruhu. Proto archeologové před obecněji užívaným termínem kamenný kruh upřednostňují právě označení kromlech. Kvadratické či lichoběžníkové kromlechy jsou dokumentovány z Portugalska (Monsaroz) a Francie (Cuise-Lamothe, Crucuno). Obdélný objekt z Crucuno je považován za jeden z nejpozoruhodnějších na světě: jeho strany jsou orientovány astronomicky: kratší respektuje „polední linii“, delší východ slunce v době rovnodennosti, úhlopříčky ukazují východy slunce v době letního a zimního slunovratu pro danou zeměpisnou šířku. Kromlech v užším slova smyslu je objekt samostatný, neobklopuje ho žádný příkop ani val, na rozdíl od henge. Pravé Kromlechy se vyskytují nejčastěji v nepřístupných vrchovinách Skotska a na ostrovech severně od něho. Podobné okrouhlé kamenné sestavy se daleko řidčeji vyskytují v Bretani, jižní Francii či na Pyrenejském poloostrově. • Ronde - rondely jsou kruhové hliněné příkopové stavby z mladší doby kamenné – neolitu, které byly a neustále jsou náhodně objevovány zejména na území střední a západní Evropy. Prvý takový objekt se podařilo prozkoumat na jižní Moravě u Těšetic-Kyjovic. Snahou stavitelů rondelů bylo zřejmě vytvořit takový tvar svatyně, jaký má Slunce na obzoru. Jak kruhový, tak eliptický tvar svatyně lze považovat za obraz Slunce a projev jeho uctívání. První archeology odkrytý rondel v Evropě byl na Znojemsku. • Henge - jedná se o okrouhlý útvar, skládající se z valu, příkopu (obvykle už jen jednoho) a jimi vymezené vnitřní plochy. Na vnitřní ploše se objevují nejčastěji jamky po kůlech, někdy však i vztyčené kameny v kruhu, nebo soustředěných kruzích. Těch s kamennou složkou je pouze 13 a nejslavnější z nich jsou Stonehenge a Avebury. K čemu tyto rozsáhlé objekty sloužily, není do dnes jasné. Mnoho archeologů se domnívá, že nešlo o objekty pro praktické záležitosti, nýbrž o objekty se zvláštním krátkodobým posláním. Nejedná se ani o hradiska, ani o významné sídliště, ani o ohrady pro dobytek, jak se soudívalo. Jedná se o jakási ústřední shromaždiště pro okolní obyvatelstvo k obřadům a obětem. Kruhový prostor je pro shromáždění nejvhodnější, vymezení obvodu zdůrazňuje posvátnost uzavřené plochy. Není vyloučeno i pohřební využití: v příkopech lokality Hambledon Hill se našly roztroušené kosti více než 200 lidí – snad byla vnitřní plocha místem, kde se ukládala těla zemřelých, a po zetlení byly kosti přemisťovány do příkopů. Stonehenge Stonehenge se nachází několik kilometrů od Salisbury v anglickém hrabství WILTSHIRE. Tvoří ho soubor megalitů, které pocházejí z přechodného období mezi mladší dobou kamennou a dobou bronzovou. Důležitou součástí Stonehenge je patní kámen Heel Stone. Kámen měl údajně původně dvojče a Slunce vycházelo mezi nimi. Později ve druhé fázi stavby, vznikla ve směru k této dvojici kamenů tzv. avenue. Když projdete směrem k vnitřní svatyni a vkročíte za kruhový val, dostanete se k Aubreyovým jamám, pojmenovaným po Johnu Aubreyovi, který je v 16.století objevil. Jejich soustavu tvoří 56 rovnoměrně rozmístěných jam o průměru 0,75 až 1,8 metrů s hloubkou 0,6-1 metr. Funkce jam mohla být i rituální. Mohly sloužit obětem a zprostředkovávat tak člověku spojení s podsvětím. Aubrey dospěl k tomu, že rozmístění kamenů má astronomický a kalendářní význam. Do Aubreyova kruhu je vepsán pomyslný obdélník, v jehož vrcholech se tyčí čtyři kamenné monolity – Staniční kameny (Station Stones). Za Aubreyovým kruhem se nachází impozantní prstenec o průměru 41 metrů, který sestává z 30 tzv. Sarsenských kamenů (Sarsen Stones). Jejich pojmenování je údajně odvozeno od pojmu Saracén-historického názvu pro arabské kmeny, čímž je zřejmě míněno, že kameny nepocházejí přímo z daného místa. Tyto kameny se tyčí do výše asi 5 metrů a každý z nich váží kolem 25 tun. Archeologové se domnívají, že sarsenské kameny byly kolem roku 2450 př.n.l. dotaženy z dolů Overton Down, asi 30 km severně od Stonehenge. Jako dopravní prostředek zřejmě posloužily sáně tažené voly, přemístění jednoho kamene trvalo zřejmě několik týdnů. Projdeme-li dále, narazíme na dvojitý kruh, sestavený z 85 kamenů modrého zabarvení, tzv. „modrokamenů“. Do vnitřního kruhu vede 2 metry široká brána, naznačená pěti páry kamenů, jejichž orientace severovýchodním směrem odpovídá tradičnímu směru přístupové cesty a brány z Patních kamenů. Modrý dolerit - kámen magie Jedná se o nerost, který sehrál velice významnou roli při budování legendárního Stonehenge. Tomuto nerostu je přičítána obrovská magická moc. Svého nositele prý dokáže spojit s energií samotného kouzelníka Merlina. Usnadňuje cestování do minulých životů a rozvoj psychických schopností. Modrý dolerit skvěle uzemňuje a pomáhá rozpoznat pravdu od lži. Zvyšuje sebejistotu, vyrovnává meridiány a podporuje jasné myšlení. Kromě toho přináší klid a odvahu. Samostatnou zmínku si zaslouží také skutečnost, že má blahodárný vliv na imunitní systém a urychluje srůstání zlomenin. )

Bájná Atlantida: Kde ležela a co bylo příčinou její zkázy?

Bájná Atlantida: Kde ležela a co bylo příčinou její zkázy?

Někteří předpovídají, že jednoho dne Atlantida povstane z moří. Jiní však tvrdí, že místo ní se znovu objeví osvícení a duchovnost Zlatého věku. Budeme-li se řídit příkladem dlouholeté atlantské civilizace a zjednodušíme svůj život…jestliže zdůrazníme lásku, soucit a spojení s přírodou…přijmeme-li nakonec rady od prospěšných nebeských návštěvníků, pak lidská rasa a Země přežijí. A duch Atlantidy povstane. První zmínky o bájném kontinentu pochází od Platóna z roku 358 př.n.l. Řecký aristokrat a filozof vypráví o vzdálené říši ležící v dálce za Gibraltarem, uprostřed Atlantského oceánu. Oslnivé mořské království s monumentální architekturou, osídlené vznešenými lidmi, bylo ve své době zcela jedinečné. „Bylo vybudováno na soustředných kruhových prstencích střídající se pevniny a vodních kanálů stejné šířky. Vodní plochy byly propojeny soustavou kanálů, které protínaly město do všech směrů a vedle nich brány průplavy do tří prostorných přístavů na jižním pobřeží. Středový ostrov byl obestaven dvěma pevninskými prstenci. Každý prstenec byl obehnán vysokou zdí, vnitřní prstenec byl navíc až marnotratně osázen pláty orichalka“. Na akropoli se tyčil královský palác-nejduchovnější a nejbohatší skvost této země. Uprostřed něj stál chrám, obehnán zlatou zdí, zasvěcený bohu Poseidonovi a jeho pozemské ženě Kleitó. Atlantský lid byl po dlouhé roky obklopen božskou láskou a uznávaný pro svoji moudrost a čest. Postupně v něm však začala převládat lidská nectnost. Tak se Zeus, vládce všech bohů, rozhodl potrestat jejich pýchu a navrátil lidem jejich moudrost. V jediném dni a za jedinou noc se ostrov Atlantida ztratil v mořských hlubinách. Vliv živlů na existenci Atlantidy Kontinent Atlantidy byl velmi nestálý. Při rozkladu Pangey začaly z průrev na hraniční čáře mezi americkou a euroasijskou deskou vystupovat roztavená láva a vulkanické horniny. Tyto materiály z nitra země se spojily a vytvořily středo atlantský hřbet uprostřed Atlantského oceánu. Spolu s Azorskou plošinou tvořili pevninu Atlantidy. Dnes se mořské dno mezi Americkým a euroasijským kontinentem dále odděluje nepravidelnou rychlostí. Již před 2000 lety byly k sobě blíže o tři kilometry, než jsou v současnosti. Dalším důvodem, proč byla Atlantida tolik nestálá, je, že se na středo atlantském hřebu pohybují dvě tektonické desky. Ty narušují jemnou kůru země a tím činí tuto oblast jednou z geologicky nejaktivnějších míst na světě. Při zkoumání historie Atlantidy během 90 000 let se ukazují viditelné shodné opakující se vzory. Matka příroda zemi často sužovala a trýznila ji vřící lávou, sopečným prachem nebo běsnícími vlnami. Přes to všechno byli tito lidé schopni třikrát po sobě vybudovat vyspělou civilizaci od úplných základů. Všechny spojoval jejich osud. Zprvu vzkvétaly, rozvíjely se a poté začaly upadat, až téměř zmizely. Raný věk do doby 48 000 let př.n.l. Před více než 100 000 lety si obyvatelé Lemurie, země, kterou podobně jako Atlantidu sužovala stálá zemětřesení a sopečné erupce, předpověděli, že se jejich nestabilní země propadá do Tichého oceánu. Opustili své domovy a vydali se do jižní části Atlantiku, kde se stali prvními osadníky Atlantidy. V tomto období lidé žili v těsném soužití s přírodou. Lidé se neměřili podle majetku, ale vzájemně se posuzovali podle kvality osobních charakterů. Žili v harmonii a každý jedinec hledal své štěstí v sobě samém. V tomto období si Atlanťané jasně uvědomovali svou mysl i tělo. Tento stav byl považován za dokonalý stav bytí. To zapříčinila rovnováha mezi duchovní a fyzickou stránkou osobnosti. Staří obyvatelé Atlantidy využívali k ovládání svého těla sílu mysli. Tento dar jim umožňoval například v případě ohrožení znásobit svoji fyzickou sílu. Něčeho podobného je schopen i člověk v dnešní společnosti, avšak neumí tyto schopnosti zcela užívat. Informace o příznivých životních podmínkách na Atlantidě se rychle roznesly na blízký Africký kontinent. Agresivní mocné kmeny přecházely do „ZEMĚ ZASLÍBENÉ“ a postupně zatlačovali Lemuřany na sever. Probíhaly dlouhé a tvrdé boje. Nakonec se tyto skupiny nevyhnutelně spojily a splynuli v jeden národ. Zlaté město tak provází mytologický příběh o bohu Poseidonovi a jeho krásné ženě smrtelnici Kleitó. Dvojice se usadila v příjemné a úrodné zemi uprostřed Atlantského oceánu, krásné Atlantidě. Na její půdě vychovali pět dvojic chlapců-dvojčat. V dospělosti každému chlapci Poseidon věnoval část země. A tím rozdělil Atlantidu na deset částí. Nejstarší syn Atlas, dostal od otce nejlepší území s nejúrodnější půdou, kde žil i Poseidon s Kleitó. Tato země se nazývala Atlantis. V řečtině to znamená „Atlasova dcera“. Atlas byl řecký bůh, který podepíral oblohu. Měl pět dcer, které se staly hvězdami souhvězdí Plejád. Poseidonova úloha v řecké mytologii ztělesňuje spojení s Atlantidou. Byl to bůh koní, zemětřesení, a především bůh vody a moří. V Atlantidě byli bohové považováni za živé bytosti s lidskými emocemi a nadpřirozenými schopnostmi. Po celá staletí zasahovali do lidských osudů. Atlantida v době 48 000- 10 000 př.n.l. Atlantida se v tomto období příliš nelišila. Před 50 000 lety př.n.l. potkala tuto zemi další přírodní katastrofa. Ti, kteří přežili, prožívali veliké utrpení, ale jejich civilizace znovu povstala. Lidé byli vděční za svůj život, proto z počátku žili v souladu s přírodou. Později se, ale začali čím dál více věnovat rozvoji techniky a vědy. Začali pohlížet na materiální hodnoty a tím došlo k narušení rovnováhy. Prudce klesla váha jejich morálních norem, duchovní kvalita se snížila a země byla znovu v úpadku. Vše bylo na sobě vzájemně závislé, když Atlanťané začali zneužívat své energetické zdroje, došlo k přírodní katastrofě. Porušila se nestabilní zemská kůra, podíl hranic tektonických desek, a to způsobilo probuzení sopky a vyvolalo obrovské přívalové vlny. Netrvalo to dlouho a Atlantida opět zmizela pod nánosem žhnoucí lávy. Před 49 000 lety př.n.l. sopky konečně utichly a potomci těch, kteří přežili, konečně mohli opustit své bezpečné úkryty v horských jeskyních. Sestup znovu na zem nebyl nijak jednoduchý. Starší předávali své schopnosti nové generaci. Od splétání trávy, sítě na chytání ryb až ke stavbě kamenných domů s okny a dveřmi. Civilizace se vyvíjela další stovky staletí. Toto období se celé zaměřilo na materialistické věci, neúctu k náboženství a etnickým hodnotám. Ženy například úplně ztratily své místo, staly se především nástrojem potěšení a zločinů.V době 28 000 let př.n.l. měla přijít další velká rána. Některé rodiny, které vytušili nebezpečí, se rozhodli pro opuštění země. Vypluli na malých člunech do Španělska, jihozápadní Francie a dalších zemí. Půda se znovu zachvěla a minulost se opakovala. Vše rázem pokryla tlustá vrstva popela a suti. Sesun půdy zničil celé lesy, vesnice a Atlantida se opět stala neobyvatelnou. Následoval exodus většiny obyvatel. Po neštěstí začali lidé shromažďovat zbytky svých majetků a spojili se s lidmi na pobřeží. PŘICHÁZÍ VELKÉ KLIMATICKÉ ZMĚNY. NA SVĚTĚ ZAČALO PŘIBÝVAT LEDOVCŮ, COŽ MĚLO ZA NÁSLEDEK ÚBYTEK VODY. HLADINA ATLANTSKÉHO OCEÁNU SE OCITLA AŽ O 170 METRŮ, NÍŽ NEŽ JE DNES. Jednoho dne se z mořských hlubin vynořila zemská plocha vhodná k osidlování. Odkrytá země u jihozápadního Irska dosahovala téměř k břehům Antarktidy. Odhalené kontinentální šelfy se staly příhodným místem pro nový život. Blízkost teplých golfských proudů zajišťovalo příjemné podnebí oproti severním částem Evropy a Ameriky, kde byl led. Atlantský lid byl chytrý, velmi schopný a fyzicky silnější než dřív. Po neštěstí se museli rozdělit. Malé skupiny lidí byly roztroušeny po celé zemi. Jedním z míst, které jim v době 28 000 let př.n.l. poskytlo azyl, byl například ostrov Antily. Další útočiště nalezl strádající Atlantský lid v krásné zemi Yucatan. Spolu s lidmi z Lemurie, Egypta a Oglu žili v nejpříznivějších místech země, které přímo vybízelo k mírumilovnému soužití.Během posledního období, krátce před dobou 10 000 př.n.l. Atlantidu napadli nepřátelé z ciziny. Byl to kmen mocných žen žijící v Africe nazývané Amazonky. Amazonky zabíjely brutálním a barbarským způsobem. Své nájezdy často opakovaly, nikdo nevěděl, kdy se objeví u jejich břehů. Katastrofa, která zasáhla celý svět Ke třetí zkáze Atlantidy došlo asi v letech 10 000 př.n.l. při poškození zemského povrchu. Sopečná činnost zpustošila poslední velký ostrov kontinentu Atlantidy a jeho větší část pohltilo moře. Tato katastrofa byla největší ze všech. Její následky byly nedozírné. Teplota na Sibiři se z ničeho nic snížila až na -70 °C a zvířata doslova zamrzla při chůzi. Zmizeli mamuti, mastodonti, šavlozubí tygři a spousta dalších. „V jednom jediném dni a za jedinou noc. Když za sténání a nářku ke dnu toto město spělo, Peklo povstalo z tisíce trůnů, aby úctu mu vzdalo“. – Edgar Allan Poe, „Město v moři“. Zlatý věk Atlantidy Atlanťané se rodili se vzácnými schopnostmi, které se předávali z generace na generaci. Předpovídání budoucnosti, jasnovidectví a telepatie byli u Atlantského lidu naprosto běžné. Komunikovali mezi sebou přenosem myšlenek, a to i na velké vzdálenosti. Během své existence byla Atlantida domovem mnoha lidských druhů s různým náboženským vyznáním, i když ve své podstatě všichni věřili v jednu duchovní bytost, která vytvořila a ovládala celý materiální svět. Jejich hlavní vývojovou oblastí byla také medicína. Atlanťané se sice těšili výbornému tělesnému i duševnímu zdraví, ale léčitelství považovali za nejdůležitější oblast vědy. Nemoci léčili různými způsoby, nejčastěji bylinkami nebo zvukem, který ovlivňoval krevní tlak, tep, dýchání, ale i metabolismus. Zajímali se také o zvyšování průměrné délky života. Důkazy o existenci Atlantidy V roce 2000 se týmu kanadských výzkumníků podařilo nafilmovat ruiny záhadného potopeného města na dně moře mezi Yucatanem a Kubou. Podmořský robot vybavený speciálním sonarem a kamerou odhalil pyramidy, chrámy a celou řadu dalších velkých budov, které spojují široké silnice. Budovy mají půdorys pravoúhlých tvarů i kruhů. Na jednom kameni kamera odhalila část nápisu v neznámém písmu. Potopené sídlo bylo údajně součástí asi 150 km dlouhého úzkého pásu pevniny, který jako přirozený most spojoval Kubu s Yucatanem a byl zničen následkem přírodní katastrofy. Teorie dávné vyspělé civilizace na americkém kontinentu potvrzují i obrovské, dvoumetrové kamenné koule v Kostarice i nedávno objevené kamenné desky o rozměrech 5x9 metrů v délce stovek metrů v moři u pobřeží této země, stejně jako prostorné podzemní sály, ukryté pod podobnými deskami na pevnině. Pod těmito deskami čeká zcela jistě poselství obyvatel Atlantidy, které se podařilo zachránit. )

Tajemství Oblasti 51 - nejtajnějšího místa v USA

Tajemství Oblasti 51 - nejtajnějšího místa v USA

Bylo to nejtajnější místo v celých Spojených státech. Základna byla tak tajná, že až do 80. let minulého století nebyla ani na mapách a její existenci vláda USA popírala. Pohled na mapu odhalí, že tato nejvíce uzavřená oblast představuje území o rozloze 40x40 km, na němž se nacházejí dvě vyschlá jezera. Na severovýchod od obou jezer se nachází GROOM DRY LAKE. Ačkoli existují fotografie, které jednoznačně poukazují, že na jeho západním břehu je vybudována opravdu veliká vojenská základna, armáda přesto dělá mrtvého brouka. Ještě více se zamlžuje v souvislosti s druhým vyschlým jezerem PAPOOSE LAKE, které se nachází jihozápadně od Groom lake. PAPOOSE LAKE toho doposud víme jen velmi málo. Rozkládá se hlouběji a skrytěji v DREAMLANDU a lze ho jako světlou plochu pozorovat a rozpoznat jen z nejvyšších a velmi vzdálených horských vrcholků. Jezera GROOM a PAPOOSE jsou vzájemně oddělena horským pásmem PAPOOSE MOUNTAIN RANGE. A právě v tomto pohoří se podle všeho nachází jedno z největších tajemství naší planety. obrázek zvětšíte kliknutím na něj Jsou zde testovány nové experimentální letouny a údajně jsou zde ukrývány i mimozemské technologie. Skutečnost je taková, že se zde opravdu nachází zřejmě nejdelší rozjezdová dráha na světě a že na základnu není odnikud vidět. Poslední pozorovací bod vzdálený 17 km od základny zabrala před pár lety armáda a nyní je celý prostor uzavřen všem očím. Letecký provoz nad oblastí je zakázán až na vojenské lety. Ostraha dálnice 375 vede skoro až do centra Oblasti 51. Americká armáda vám však zamezí přístup po této silnici, velice rázně vás donutí odjet, a ještě vás legitimuje. V okolí základny S-4 jsou rozmístěny miny, kamery a bariéry z ostnatého drátu. Za vniknutí do Oblasti 51 jsou vyměřovány pokuty přes 5 000 amerických dolarů. Někteří svědci dokonce tvrdí, že byli svazováni, pečlivě prohledáváni a někdy vyslýcháni nepřetržitě i 8 hodin. Někteří z těch, kdo se „prohřešili", byli uvězněni na 10 měsíců za ohrožení Národní bezpečnosti. Počátek Oblasti 51 se spjatý s vývojem špionážního letounu U-2. Po druhé světové válce spustil Sovětský svaz železnou oponu okolo své země a velké části východního bloku, což vytvořilo ve zbytku světa informační vakuum. Když v roce 1950 podpořili Sověti invazi Severní Koreje do Jižní Koreje, bylo jasné, že Kreml bude agresivně rozšiřovat sféru svého vlivu. Amerika, poučená z překvapivého útoku Japonska, začala projevovat zájem o sovětskou technologii, armádu a její pohnutky. Varovná značka na okraji Oblasti 51 upozorňuje na zákaz fotografování. Na začátku 60. let bylo běžné, že americké námořnictvo a letectvo vysílalo množství nízko letících průzkumných letadel, které ovšem byly v neustálém ohrožení. Proto v listopadu roku 1954 schválil prezident Eisenhower tajný vývoj nové generace špionážních letounů označených jako U-2, které byly díky své mimořádně vysoké letové hladině špatně zasažitelné protivzdušnou obranou. Jedním z prvních rozkazů bylo vyhledání odlehlého místa, kde mohlo být prováděno testování techniky a trénink pilotů. Toto místo bylo zakrátko nalezeno a nacházelo se v jižní části Nevadské pouště. Teprve v roce 1995 podepsal prezident Clinton výnos, který oficiálně ustanovil Oblast 51 vojenským územím. Na jednu stranu tak vlastně řekl, že tato oblast skutečně existuje a zacpal ústa lidem, kteří tvrdili pravý opak, na druhou stranu znemožnil vyšetřovatelům předvolat jako svědky zaměstnance Oblasti 51. Vzhledem k tomu, že Oblast 51 je nyní oficiální vojenský prostor, jsou všichni zaměstnanci vázáni vojenským tajemstvím. Nejznámější svědek, který vypovídá o základně S-4, která se má údajně nacházet několik kilometrů jižně od Oblasti 51 je Robert Scott Lazar. Tvrdí, že zkoumal mimozemské plavidlo, které běželo na anti gravitačním reaktoru poháněném prvkem 115, který v té době ještě nebyl syntetizován. Také prohlašuje, že si přečetl dokumenty americké vlády, které popisovaly zapojení mimozemských civilizací do chodu lidstva za posledních 10 000 let. Po této výpovědi se Roberta Lazara údajně někdo pokoušel zastřelit, když jel autem domů. Lazar dále vypovídal o podzemním komplexu S4, který je ukryt pod celým horským pásmem. Využívá se zde vysoce pokročilé technologie, která prý nemohla být stvořena člověkem. Jsou zde i cizí kosmické lodě, které ho upoutaly svým vzhledem. Byly beze stop po jakémkoliv sváru, žádné šrouby ani spojovací nýty. Všechno mělo měkký a zaoblený tvar, který připomínal vosk. Všude byly iluminátory, oblouky a malá křesílka. Samotný pohon tohoto stroje měl velikost basketbalového míče a kolem něj bylo antigravitační pole, které procházelo středem vesmírné lodě. Podle získaných materiálů následně zjistil, že bytosti, které ovládají tyto stroje jsou ze souhvězdí „ZETA RETICULI". Dále zde nalezl i přísně tajné dokumenty, ve kterých se mimo jiné píše o tragické nehodě, která se udála v roce 1979, kdy mimozemšťané zabili vědce a členy obrany ze základny. Svědek však ale nepotvrdil, že by v komplexu S4 viděl nějaké mimozemské návštěvníky, ale to, co viděl, ho jen utvrdilo v domnění, že se setkal s něčím velmi podivným. Lazar dále potvrzuje ve své výpovědi, že při přecházení z jedné místnosti do druhé si všiml dvou mužů v bílých pláštích, jak se dívali dolů a promlouvali s něčím malým s dlouhými pažemi. Pravdivost Roberta Lazara však potvrzuje i dalších dvanáct lidí. Dokonce je prý i v držení jedna videokazeta s rozhovorem člověka, který řídil několik velmi důležitých vojenských programů a tvrdí, že vláda vlastnila mimozemské přístroje a mimozemšťany již od počátku 60. let. Tato kazeta však má být zveřejněna až po jeho smrti a další svědkové nechtějí o těchto věcech hovořit, protože se obávají možných následků. Novináři, kteří se zabývají informacemi o Oblasti 51 se setkávali s velkým strachem svědků, kteří byli údajně psychicky vydíráni a bylo jim dokonce vyhrožováno fyzickou likvidací. Na všech dveřích, stěnách i hlavních užívaných mechanismech a zařízeních jsou patrné znaky v cizí symbolické řeči a v univerzálním systému symbolů, kterému rozumí jak lidé, tak cizí bytosti pohybující se na základně. Thomas C. sdělil, že od druhé úrovně jsou povinné jakési uniformy. Tak například všichni, kteří se pohybují na druhé úrovni nosí špinavě bílou uniformu, spíše jakousi kombinézu opatřenou zipem. Každé osobě je denně zvážena tělesná hmotnost. Používání ID karet je nutností. Před každými dveřmi či vstupy do dalších prostor anebo pod plochami těsně před všemi důležitými mechanismy základny jsou zabudovány velmi citlivé váhy, které permanentně skenují tělesnou hmotnost každé osoby uvnitř systému. Jednotlivec umístí svou osobní ID kartu do štěrbiny a pak vstoupí do soustavy číselných znaků příslušného „klíče". Osobní váha a kód musí odpovídat údajům na ID kartě. Všechny výtahy jsou magneticky kontrolované. Neexistují žádné výtahové kabely. Na stejném principu fungují všechny šachty i větší dopravní tunely. Neexistují žárovky nebo zářivky. Prostory jsou ozářeny speciálními fosforeskujícími a luminiscenčními jednotkami. Některé větší a hluboké tunely používají formu „PHOSPORUS PENTOXID". Podle svědectví, které jsou v současné době k dispozici a které se vztahují k podzemní tajné biologické laboratoři lze říct, že na Úrovni 1 se nachází depa pro údržbu chodeb a tunelů, Úroveň 2 obsahuje depa pro vlaky, raketoplány, stroje pro ražbu tunelů, Úroveň 4 obsahuje nejvýkonnější laboratoře věnující se výzkumu člověka, ale i takovým mechanismům jako jsou telepatie, hypnóza a sny. Při této příležitosti Thomas zcela vážně tvrdí, že vědci jsou již dnes schopni oddělit bioplazmatické tělo od fyzického a do takto vytvořené fyzické slupky umístit cizí entitu poté co provedou životní neutralizaci Duše člověka. Tomuto mechanismu se prý odborně říká: „LIFE-FORCE-MATRIX". Na Úrovni 6 se nachází ve slangu zaměstnanců základny tzv. „NIGHTMARE HALL". Jde v podstatě o specifickou genetickou laboratoř, kde jsou dělány experimenty na rybách, ptácích, myších, ale i lidech. Není žádným tajemstvím, že GREYS a REPTILOIDS jsou vysoce analyticky a technologicky orientované rasy. Bohužel do jejich nebezpečné hry se zapojil, respektive byl vmanévrován i lidský druh. Oblast 51 má mnoho tajemství a věříme, že v budoucnu se dozvíme ještě více. Otázkou však zůstává, zda je lidstvo již na tuto pravdu připraveno a zda zveřejnění mimozemských technologií nepovede k jejich zneužití a následnému kataklizmatu, který na naší planetě možná již dříve nastal. )

Magické lebky z drahých kamenů - Jakým způsobem byly vyrobeny?

Magické lebky z drahých kamenů - Jakým způsobem byly vyrobeny?

Svět je plný „nevysvětlitelných tajemství". Patří mezi ně i záhadné nálezy, z nichž jsme mnohé mohli jako první představit široké veřejnos­ti. Tyto archeologické rarity obdivuhodným způsobem dokládají, že lid­ský duch byl již v dávných dobách schopen těžko uvěřitelných výkonů. Tajemné artefakty reálně existují, před antickými svítilnami nebo gene­tickým kotoučem není dobře možné zavírat oči. Můžete si je prohléd­nout a obdivovat je. I vědci by jim měli věnovat pozornost. K nejneobvyklejším památkám naší spletité minulosti patří předmě­ty vyrobené z křišťálu nebo drahokamů, především pak tajuplné lebky, masky z křemene, antické optické čočky a kultovní objekty. Opracová­vat křišťál dokázali dokonce již neandrtálci, kteří byli dlouhou dobu pokládáni za primitivní divochy. Ve skutečnosti však v používání nástro­jů, výrobě oděvů a v technice lovu nijak nezaostávali za Homo sapiens sapiens. Již před 50 000 lety zhotovovali šperky v podobě náhrdelníků ze slonoviny nebo provrtaných vlčích a losích zubů.Jeden z neobvyklých neandrtálských artefaktů je uchováván Přírodovědným muzeem v Brně. Jedná se o broušenou, asi deset centimetrů velkou špici z průhledného křišťálu (odrůda křemene). Prehistorici předpokládají, že předmět nebyl určen k lovu, ale ke kul­tovním účelům. Způsob opracování a přesný význam reliktu však zůstá­vají zahaleny tajemstvím. Dávnověcí umělci museli mít nejen talent, ale oplývali také podivu­hodnou řemeslnou zručností. Křišťál je hojně se vyskytující, ale těžko tavitelný minerál. Je daleko tvrdší než sklo a používá se především při výrobě porcelánu a v průmyslu. Například křemičité (křišťálové) sklo slouží ke zhotovování laboratorních nádob. Je totiž kyselinovzdorné a odolné proti teplotním výkyvům. Křišťál lze obvykle opracovávat pouze strojově a je třeba respektovat jeho strukturu. Snadno by se totiž mohlo stát, že se rozlomí. V Antropologickém muzeu v Mexico City je vystaveno několik křišťálových předmětů, mezi nimi perfektně vybroušený králík, vysoký při­ bližně deset centimetrů. Je přiřazován kultuře Mixtéků. Dějiny tohoto národa sahají svými počátky až do roku 650 před naším letopočtem a končí kolem roku 1500 po Kristu. Ze stejného období pochází rov­něž křišťálový pohár nalezený ve třicátých letech 20. století španělským archeologem Alfonsem Casoem v jeskynním hrobě č. 7 v Monte Albánu (Mexiko). Pohár byl zhotoven před více než tisíci lety a ležel vedle malé křišťálové tyčinky na rty, křišťálových náušnic, perel a dalších šperků z jadeitu. Ještě podivuhodnějším dojmem působí asféricky vybroušené čočky, které byly objeveny na místech, kde by je archeologové nehledali: ve švédských vikinských hrobech z 12. století na baltském ostrově Got­land. Čočky by dodnes mohly sloužit jako perfektní lupa.Princip fun­gování optických sklíček teoreticky propočítal matematik René Descar­ tes v 17. století a reálně se používají až od století dvacátého. Kdo však zmíněné čočky z vikinských hrobů vyrobil? Všeobecně se předpokládá, že pocházejí z Byzance a Vikingové je získali obchodem nebo loupeží při svých nájezdech. Tím pádem mohou být optické pomůcky ještě pod­statně starší. A podobné nálezy známe i z Egypta a Blízkého východu. K nejdokonaleji opracovaným předmětům náleží lebky z křišťálu a jiných drahých kamenů. Patří k nejúžasnějším artefaktům objeveným na naší planetě. Jedna z prvních křišťálových lebek byla nalezena roku 1927 ve zříceninách mayského města Lubaantun a od té doby se spolu s dalšími předměty stejného druhu stala námětem vzrušených diskusí a spekulací. Říká se, že lebky jsou pozůstatkem zaniklé, velice vyspělé technické civilizace. Prý ve svém vnitřku skrývají obrázky UFO nebo slouží ke spojení s jinými rozměry časoprostoru. Křišťál byl odpradávna pokládán za kámen přinášející štěstí. Velmi si ho vážily především staroamerické kultury. Většina objevených lebek působí překvapivě moderním a naturalistickým dojmem. O jejich půvo­du, způsobu opracování a stáří je však známo jen málo faktů. Základní otázka tedy zní: Jak byly tyto artefakty vyrobeny? Disponovali snad Mayové daleko účinnějšími nástroji, než jsme dosud ochotni připustit? Křišťálové lebky však nejsou pouze americkou záležitostí. Vyskytu­ jí se i v jiných koutech světa. Mnohé jsou v držení soukromých osob, ale některé můžeme obdivovat ve veřejně přístupných muzeích. Například známé Britské muzeum v Londýně vystavuje lebku nalezenou roku 1889 v Mexiku, připisovanou aztécké epoše. Další exempláře jsou uloženy v mnoha muzeích, o nichž jsme se již zmiňovali. V rámci naší vídeňské výstavy Unsolved Mysteries jsme představili šest originálních lebek ze sbírky Jokey van Dietenové: „Šui Ting Er" z jihozápadního Mongolská, křišťálovou lebku nazývanou „Jezuita", lebku z růžového křišťálu „Baby Luv" z Ukrajiny, „Lazuli" z Peru, „Oceánu" z Brazílie a jako poslední bizarní křišťálovou lebku, jež byla roku 1908 vykopána v Guatemale. Holanďanka Jokey van Dietenová ji získala až v roce 1991. Jak sama říká: „Stála tolik jako velmi drahé auto." Podle tvaru bychom ji při­soudili spíše mimozemšťanovi než člověku, a proto si vysloužila název „E. T.".Lebka má údajně léčivé účin­ky a její majitelka tvrdí, že ji osobně zbavila životu nebezpeč­ného nádoru. Skeptici se domnívají, že lebky včetně „E. T." ne­jsou ve skutečnosti nikterak staré a že vznikly na něčí objednávku v evropských dílnách před nanej­výše desítkami let. Paní van Die­tenová před několika roky odmít­la nechat jednu ze svých křišťálo­vých lebek prověřit v Londýně. Kritici v tomto jejím rozhodnutí okamžitě viděli důkaz, že „E. T." (o tento exemplář šlo) je padělek. Chtěli jsme tyto spekulace vyvrá­tit a rozhodli jsme, že lebky ne­cháme před zahájením výstavy analyzovat. Do práce se pustil renomo­vaný kunsthistorik dr. Rudolf Distelberger. Již v roce 1984 zkoumal slavnou křišťálovou lebku z Lubaantunu, jejímž vlastníkem je paní Anna Mitchell­Hedgesová. Tehdy pomocí mikroskopu odhalil na vrchní části lebky stopy broušení, které v něm vzbudily podezření, že lubantuunská lebka byla pravděpodobně vyrobena v německém Ober Idarsteinu. Ke zcela jiným závěrům dospěl po průzkumu „E. T." ve vídeňském Přírodovědném muzeu. Nejprve konstatoval, že tato lebka, nalezená roku 1908 ve Střední Americe, dosahuje hmotnosti pěti kilogramů, je vyrobena ze záhnědy (kouřově hnědá odrůda křemene), na výšku měří 160 milimetrů, na šířku 120 milimet­rů a je dlouhá 210 milimetrů. Nápad­né jsou na ní hluboké trychtýřovité oční důlky. Prof. Distelberger říká: „Možná byly původně vyplněny sma­ragdy nebo jinými drahokamy, čímž se ještě zvýšilo magické vyzařování lebky." Vídeňský expert zjistil i další po­divuhodnou skutečnost: „Hlava z křiš­ťálu je přinejmenším pět set let stará. Nevykazuje žádné stopy po opracová­ní moderními rotačními nástroji. Dá se věřit tomu, že pochází opravdu ze Střední Ameriky. Byla vyleštěna ručně, což trvalo mnoho let, a padělateli by se takový postup ekonomicky roz­hodně nevyplatil. Lebka představuje evropský typ, je však užší. Před svým nalezením pravděpodobně ležela poměrně dlouho v zemi."
 Lebka Shui Ting Er Podobné lebky vyrobené z křišťálu a dalších drahokamů zhotovovali naši předkové v různých částech světa. Ze sbírky Jokey van Dietenové bychom chtěli upozornit na následující exempláře:
­ Lebka „Šui Ting Er" byla nalezena roku 1870 čínským archeolo­gem v oblasti jihozápadního Mongolská. Je zhotovena ze světle zelené­ ho drahého kamene. Stáří a význam zůstávají nejasné. Důležitým vodít­kem by mohla být zelená barva, která byla ve staré Číně pokládána za symbol života. Mnozí bohové a bohyně dálněvýchodních legend nosí zelený oděv. ­Lebka „Jezuita" je vybroušena z průzračného křišťálu. Dosahuje přibližně třetiny velikosti lidské hlavy. Dlouhou dobu byla v držení Ig­náce z Loyoly, prvního představeného jezuitského řádu, který byl zalo­ žen 15. srpna 1534. Z té doby pochází i první zmínka o lebce. Ta váží tři kilogramy a její rozměry jsou: 115 milimetrů výška, 90 milimetrů šířka a 150 milimetrů délka. ­Počátkem 18. století byla poblíž ukrajinského města Luv objevena lebka „Baby Luv". Skládá se z jednolitého kusu růžové křišťálu a váží 7,5 kilogramu. Na výšku měří 160 milimetrů, na šířku 135 milimetrů a délka dosahuje 220 milimetrů. Roku 1710 ji našel ruský mnich v pra­staré skythské mohyle. Od roku 1993 je „Baby Luv" ve sbírce paní van Dietenové. ­Další neobvyklou lebkou je „Lazuli". Její hmotnost činí přibližně tři kilogramy. Zhotovena je z lapisu lazuli. Pochází z Jižní Ameriky (severní Peru), kde ji v roce 1995 objevili indiáni. Údajně měla vznik­nout v období Inků. Domorodci jsou přesvědčeni, že tento modrý arte­fakt nosí štěstí. ­ Lebka Oceana Lebka „Oceana" získala svůj název podle nazelenalého akvamarí­nu. Jokey van Dietenová ji koupila roku 1997 od brazilských indiánů. Zpětně lze její stopu vysledovat přes Kolumbii a Ekvádor do Peru, kde se veškeré informace ztrácejí. I tato lebka váží tři kilogramy. Na výšku měří 115 milimetrů, na šířku 90 milimetrů a dosahuje délky 160 mili­ metrů. Nejslavnější z křišťálových lebek je současně předmětem nejostřej­ších sporů. Pochází z mayského města Lubaantun (Belize). Psali o ní již mnozí autoři a přisuzovali jí esoterickou auru, schopnost předpovídat zánik světa a podobné vlastnosti. Další ji odmítali jako falzifikát, jiní lebku pokládali za důkaz jedinečné řemeslné zručnosti středoameric­kých Mayů. Podívejme se do minulosti: V roce 1924 se dr. Thomas Gann spolu s F. A. Mitchell­Hedgesem, kapitánem Joycem a dalšími badateli z Brit­ského muzea vydal do dosud neprozkoumaných ruin v jižním Britském Hondurasu (Belize na poloostrově Yucatan). Vykopávky trvaly několik let. Roku 1927 došlo k překvapivému objevu. Krátce před propuknutím období dešťů nalezla Mitchell­Hedgesova adoptivní dcera Anna část lebky zhotovené z křišťálu. K objevu došlo poblíž oltáře ve městě nazý­vaném Lubaantun. Za několik dní se podařilo vykopat i spodní čelist, také křišťálovou. Čelist viditelně patřila k předchozímu nálezu a dohro­mady se jednalo o anatomicky přesnou napodobeninu ženské hlavy. Umělecké dílo váží 5,3 kilogramu a vědci se o něm dohadují dodnes. Na žádný z jiných Mitchell­Hedgesových nálezů nepadl ani náznak podezření, že by se mohlo jednat o padělek. V případě lebky se však proti uznávanému britskému archeologovi postavil prakticky celý vě­decký svět. Skeptici se opírali především o následující údaje: Mitchell ­Hedges prý lebku získal až roku 1943 v aukci u londýnských Sotheby's. Toto tvrzení je podporováno faktem, že neexistují fotografie lebky, které by pocházely z doby před rokem 1943. Ovšem ani pro teorii o jejím nabytí v aukční síni neexistují přesvědčivé důkazy. A i kdyby byla lebka dra­žena v Londýně, stále to ještě neznamená, že ji vyrobila nějaká evropská dílna. Proti „padělatelské teorii" však máme k dispozici další argumenty: V dokumentech se nacházejí zmínky, že nález byl poprvé publikován 24. února 1935 v nedělním vydání New York American. A ještě před­ tím, už v roce 1932 (!) byl dr. Adrian Digby pověřen Britským muzeem, aby lebku změřil a porovnal ji s tzv. „aztéckou křišťálovou lebkou", kte­rou muzeum získalo roku 1903. Neuvěřitelně precizní opracování lebky vyvolává mnohé otázky. Pře­kvapivé jsou i její optické vlastnosti. Pokud ji totiž umístíme pod lampu, láme se v ní světlo takovým způsobem, že její oční důlky začnou zevnitř svítit. Dejme slovo americkému restaurátorovi dr. Franku Dorlandovi: „Po­kud ponecháme stranou pozornosti nadpřirozené síly..., museli Mayové lebku vytvořit ručním leštěním. To by však představovalo neuvěřitelně zdlouhavou práci, jež by trvala stovky let. Neumím si představit, jak by se to v praxi uskutečnilo." Výroba lebky by probíhala přibližně tři sta let. Nebo jinak řečeno: na tomto úkolu by pracovalo deset generací řemeslníků, každá třicet let. To je velmi nepravděpodobná možnost. Platí za předpokladu, že by tvůrci nepoužívali strojové vybavení. Ovšem stopy právě takového opracování dr. Distelberger na lebce nalezl, a proto ji pokládá za novověký padělek. Ledaže bychom připustili, že brusky a leštičky měli k dispozici již sta­rověcí indiáni... 
Kriminalisté použili moderní metody a vytvořili hypotetický obraz člověka, jemuž by lebka mohla patřit. Ukázalo se, že typově odpovídá přibližně dvacetileté mayské ženě. Předpokládá se, že jí byla velekněž­ka bohyně Měsíce Ixchel. Jednalo se o „paní duhy", která byla i bohyní erotiky, plození, porodu a léčitelství. Amerikanista dr. Christian Rátsch nám potvrdil, že křišťál býval v Mexiku velmi ceněným nerostem. I dnešní medicinmani ho používají k proroctvím, léčení chorob a podobným účelům. Šamani vkládají křiš­ťály do opojných ceremoniálních nápojů, pomocí nichž se uvádějí do stavu transu. Křišťál osvětlený svíčkou jim umožňuje projít bránou do jiných realit. Jeho prostřednictvím se šaman vydává na cestu k bohyni Měsíce nebo k jaguářímu bohu, žádá návrat duší nemocných a nahlíží do minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
Netvrdíme, že křišťálově lebky slouží ke komunikaci s cizími světy ani že jsou posledními památkami na Atlantidu, nebo byly dokonce vyrobeny za přispění mimozemských návštěvníků. Ale ptáme se, proč příslušníci různých světových kultur křišťálové lebky vůbec vytvářeli (o jejich estetickém vzhledu nemluvě) a jakou technologií to vlastně dokázali. Odpověď zatím neznáme a lebky stále mlčí. Z knihy Zakázaná archeologie - Autoři shromáždili stovky archeologických artefaktů z muzejních i soukromých sbírek, povětšinou z Jižní Ameriky a představili je veřejnosti na unikátní výstavě ve Vídni. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby z mnohé vystavovaných předmětů nepocházely z dob, z nichž podle mínění oficiální archeologie ještě žádná civilizace neexistovala. Některé umělecké předměty například prokazují, že jejich tvůrci žili společně s dinosaury! Bohužel kniha není již k dostání. Autoři: Klaus Dona a Reinhard Habeck )

Byli záhadní Guančové, kteří byli vyhlazeni ve jménu kříže, potomky Atlantidy?

Byli záhadní Guančové, kteří byli vyhlazeni ve jménu kříže, potomky Atlantidy?

Na jaře 2013 jsem jako běžný turista zavítala na Kanárské ostrovy, konkrétně na ostrov Gran Canaria. Zlákal mne fakt, že je tam stále teplo i v dubnu, kdy u nás teprve začínalo jaro. Většina lidí asi vnímá Kanárské ostrovy jako turistickou destinaci a tak trochu “mastňáckou” dovolenou a nejinak to bylo i u mne, ale záhy jsem měla zjistit, že ostrovy jsou plné záhad a to tak zarážejících, že mne i po několika letech mrazí.  Najmuli jsme si česky mluvícího průvodce a očekávali klasické provádění typu vlevo je kaktus a v vpravo sopka. Všechno ale bylo jinak a my jsme se ponořili do krásného světa původního obyvatelstva těchto záhadných sopečných ostrovů, které někteří badatelé nazývají pozůstatkem Atlantidy.  Socha guančského náčelníka Hlavním mystériem jsou především původní obyvatelé ostrova - Guančové, kteří byli v polovině 15. století násilím nuceni přijmout křesťanství, což odmítali a dle popisu našeho průvodce šli na smrt proti Španělům i s holýma rukama proti zbraním, protože život v porobě, byl pro ně nesnesitelnou představou. Záhadou je především to, jak se tento národ na ostrovy původně dostal. Když byli v 15. století Španěly objeveni, jejich životní úroveň byla na úrovni mladší doby kamenné. Neuměli zpracovávat kovy, které se na ostrovech nevyskytovaly a používali obsidiánové nástroje. Neznali mořeplavbu ani lodě, což je vhledem k tomu, že žili na ostrovech, naprosto nepochopitelné. Lodě Španělů a Portugalců považovali za velké ptáky. Co bylo ale zarážející vzhledem k blízkosti Afriky s negroidními kmeny byl jejich fyzický vzhled. Byli to nápadně vysocí lidé, blond až ryšavých vlasů a světlé pleti s modrýma nebo modrozelenýma očima. Podle vědců se jejich DNA podobá kmenům severoafrických Berberů ale má své značné odlišnosti, které naznačují, že Guančové zůstali v izolaci po velmi dlouhou dobu, zatímco berberská DNA se vyvinula jiným směrem. Mumie guančského náčelníka Dalším absolutně nepochopitelným znakem národa Guančů byl jejich hvízdavý jazyk s názvem SILBO, který nemá obdoby nikde na planetě, který se částečně dochoval a stále se používá na ostrově La Gomera ke komunikaci na větší vzdálenosti a byl v roce 2009 vyhlášen UNESCO jako mistrovským dílem ústního a nehmotného dědictví lidstva. Ve spodní části tohoto článku naleznete videdokument o tomto jazyku a jeho ukázky. Ačkoliv byli Guančové v polovině 15. století pro Španěly primitivním kmenem, uměli mumifikovat své mrtvé, které balili do kozích kůží a jejich mumie se dochovaly v hojném počtu do dnešní doby. Lze je vidět například v muzeu na Tenerife. Také prováděli operace lebky a jejich pacienti tyto zákroky zjevně přežívali. Guančská Věstonická Venuše Guančové bydleli v jeskyních komplexech, které vytvořila sopečná činnost nebo stavěli kamenná obydlí kruhovitého tvaru. Jeskyně Kanárci obývají dodnes a mají zde i technické vymoženosti. Ukazují svá obydlí jako jednu z velkých turistických atrakcí. Na všech ostrovech najdete možnost si zakoupit sošky podobné Věstonické Venuši z našich krajů, které jsou předobrazem kněžek, co si Guančové “vykrmovali”, aby dosáhly značně kyprých tvarů, což bylo symbolem plodnosti a zdraví. Ačkoli Guančové byli téměř vyhlazeni, přesto se v DNA místních obyvatel jejich potomstvo objevuje a tento rys kyprosti u žen je jedním z hlavních znaků. Kanárské pyramidy Na ostrově Tenerife stojí také několik pyramid, typově identických s pyramidami jihoamerickými. O těchto stavbách se ale vedou spory, zda je vytvořili Guančové nebo jsou výtvorem majitele pozemků z 19. století, který se hlásil ke svobodným zednářům. Každopádně tyto pyramidy jsou astronomicky orientované. Článek napsala: Ava Brožová - Tento článek může být volně šířen jen s aktivním uvedením autorky a aktivního odkazu. ZÁHADNÝ PÍSKAVÝ JAZYK KANÁRCŮ, KTERÝM SE DOMLOUVAJÍ Z KOPCE NA KOPEC JE POSTAVEN NA VIBRACÍCH ZVUKU. )

Upírské pohřebiště v Čelákovicích a jeho tajemná minulost

Upírské pohřebiště v Čelákovicích a jeho tajemná minulost

Úryvek z knihy -  Upíři a vlkodlaci v českých zemích od Vladimíra Lišky: "V roce 1966 byl v Čelákovicíh na jednom soukromém pozemku učiněn podivný nález. Tehdy bylo archeology v dané lokalitě odkryto 11 hrobů s ostatky 14-ti osob převážně mužského pohlaví. Jejich stáří bylo určeno na konec 10. nebo začátek 11. století. Na uvedených hrobech nebylo ani tak zvláštní to, že se nacházely stranou dalších zde ležících pohřebišť (šlo o nedaleký křesťanský hřbitov a slovanské pohřebiště z 10. století), šokující byl pro archeology především nález kosterních pozůstatků, jež všechny vykazovaly neklamné známky protivampyristických zásahů. To učinilo z tohoto malého a izolovaného pohřebiště raritu, nemající u nás, ale ani v celé střední Evropě srovnatelnou obdobu, protože prý šlo s největší pravděpodobností o středověké uložiště upírů, respektive osob, které byly ve své době za upíry považovány. Z objevených koster byla drtivá většina mužských, ale není vyloučeno, že zde bylo i několik ženských ostatků. Pohlaví se totiž v některých případech nedalo určit, protože u některých koster chyběly jejch podstatné části, navíc těla byla zpřeházená. Další těla ležela na břiše nebo na boku, některé kostry byly zatížené velkými kameny. Ruce měli nebožtíci spoutané za zády, údy nesly nesly stopy posmrtného zlomení či odseknutí a hlavy byly násilně odděleny od těl, nikoli však stětím, ale ukroucením, jak doložily analýzy krčních obratlů. Věk mrtvých se pohyboval od 20-ti do 40-ti let, ale některé ostatky patřily i starším jedincům. Je možné, že se mohlo jednat o pohřeb nějaké rodiny, což archeologové nevyloučili. Podle nich muselo být s mrtvými ještě posmrtně manipulováno, což by nasvědčovalo tomu, že tyto hroby byly později otevřeny, snad právě kvůli protivampyristickým zákrokům. V hrobech byly nalezeny např. i zbytky dřevěných kůlů, jimiž byli kdysi tito lidé probodnuti v oblasti hrudníku nebo paží. Další zvláštností byla stavba koster. Jednalo se o poměrně robustní jedince, a dokonce i jejich výška prý byla na tehdejší dobu nadprůměrná. Byli velice silní a za svého života jistě museli budit respekt. Dále lebky měly výrazné nadočnicové oblouky a vysoká, protáhlá čela s nízko posazeným obličejem. To možná svědčí o etnické odlišnosti pohřbených jedinců. To co se v Čelákovicích skutečně odehrálo, zůstane zřejmě navždy nevyřešeným tajemstvím. Dnes už se vlastně ani neví, kde přesně ostatky jsou. Dokonce se předpokládá, že odborný výzkum nalezených koster z tohoto pohřebiště nebyl nikdy dokončen. Šlo vůbec o jednorázový pohřeb všech nebožtíků najednou, nebo zde byla těla ukládána s časovým odstupem? Archeologové se sice přiklánějí k druhé možnosti, ale pochybnosti přetrvávají. Možná by mohly leccos potvrdit či vyvrátit analýzy DNA, avšak ty podle dostupných informací nikdy nikdo neprovedl. Kostry jsou údajně uloženy v dřevěných bednách ve sklepeních archeologických ústavů a čas od času se prý tajně převážejí z místa na místo. Podle jiných informací má dnes tyto ostatky (nebo alespoň jejich podstatnou část) vlastnit Národní muzeum v Praze. Nové ohledání ostatků nejmodernějšími metodami, které koncem 60. let minulého století ještě nebyly k dispozici, by možná zodpověděly některé otázky, jež nad hroby čelákovických upírů odsud přetrvávají. Bohužel, jediný závěr, k němuž lze dospět, je, že celá kauza není uzavřena. Protivampyristické zásahy na mrtvých tělech jsou sice neodiskutovatelné, avšak zda byl jejich příčinou skutečně strach z upírů, nebo cosi jiného, zatím nelze bezpečně rozhodnout." Zdroj fotografií: Městské muzeum v Čelákovicích Více o tomto fenoménu: http://www.muzeum-celakovice.com/ Kde koupit knihu Vladimír Lišky? https://www.kosmas.cz/  // )

Můmie altajské princezny stará 2500 let má moderní tetování jelena

Můmie altajské princezny stará 2500 let má moderní tetování jelena

Vědci odhalili tajemství smrti altajské princezny – záhadné 25 leté ženy s tetovaním jelena na levém rameni, která žila na euroasijské stepi a zemřela před 2500 lety. Ve světě je známá jako altajská princezna. Tajemství jejího života a smrti stále nedá pokoj vědcům. Proč tuto altajskou múmii pochovali daleko od rodinné mohyly? Kým skutečně byla altajská princezna a hlavně, co bylo příčinou její smrti? Ledová dívka byla zástupcem Pazyrské kultury, která vzkvétala mezi 6. a 2. století před naším letopočtem v sibiřské stepi. Altajská plošina Ukok, kde byla můmie sibiřské dívky nalezena, je nevelká plošina, která se nachází na křižovatce čtyř krajin: Ruska, Kazachstánu, Mongolska a Číny. V době železné tu kočovníci pásli dobytek a pod kamennými mohylami pochovávali své blízké. Tetování záhadného jelena V roku 1993, při vykopávkach jednoho násypu na plošině Ukok, se našel jedinečný objev. I když mohyla byla už vypleněná a v podstatě neperspektivní, skupina vědců pod vedením archeoložky z Novosibirska Natálie Polosmakové si vybrala práve jí. Pod vykradeným hrobem vědci našli ještě jeden nedotknutý hrob. Překrytí z 11 dřevěných prken skrývalo dřevěný sarkofág, domácí potřeby a pozústatky šesti koní pochovaných spolu s majitelem. Postroj vyrobený 2500 let před naším letopočtom zapůsobil svojí elegancí, která se zachovala díky vzácné přírodní konzervaci. Krátce po pochováni, pronikla do hrobu podzemní voda a při prudkém ochlazení se všechn proměnilo v kus ledu. Voda zamrzla na 2500 let. Permafrost, jako chladnička, zachoval nález do současnosti. Podobizna altajské princezny Ledový závoj zcela zakrýval postavu pochované, až když archeologové led roztavili, uviděli mumifikované pozůstatky. Zabalzamované děvče leželo na boku v pozici spícího člověka. Na sobě měla vlněnou sukni, košili z hedvábí a propracovaný účes. Dívka měla na těle vytetované nákresy, směs různých reálných a fantastických zvířat. Na levé ruce altajské princezny archeologové našli čtyři tetování. Největším je mystický jelen se zobákem supa a rohama kozorožce. V některých národech Asie toto zvíře symbolizovalo spojení s jinými světy. V 50-tých letech minulého století vědci laboratoře antropologické rekonstruke v Moskvě vytvořili jedinečnou portrétní galérii, která doslova reprezentuje minulost. Tváře dávno mrtvých lidí vytvářejí podle jejich lebek. Výška lícních kostí, tvar očí, tvar nosu a uší, to všetko podle vědců skrývá v sobě lebka, jen je potřebné jí správně přečíst. Detail tetování Tvář atlajské princezny antropologové vytvořili v roce 1995. Podle nich právě tak vypadalo děvče z plošiny Ukok. Rekontrukce bez pochyb ukazuje představitelku evropské rasy. To potvrdily i analýzy DNA atlajské můmie. Altajskou múmii studují už více než 20 let. Po celou dobu bylo vykonáno mnoho výzkumů a testů. Například bylo možné plně obnovit obřad balzamování. Vědci zistili, že zabalzamované tělo nebylo okamžite uložené do země. Od smrti do pohřbu uběhly minimálně tři měsíce. V této době  jí usadili do nějakých křesel, což je vidět podle stop na těle. Altajská princezna foto: WIKIPEDIA Mohyla altajské princezny je omnoho menší než obvyklé mohyly tehdejší šlechty, ale hlavně se nachází daleko od všech rodových pohřebisk. V dávných kultúrach tak pochovávali ženy, které při své činnosti podstupovaly slib čistoty – celibátu. Podle vědců byla žena pravděpodobně léčitel nebo šaman. Pravidelně vdechovala výpary mědi a rtuti, což se zjistilo díky chemickým analýzám a pravděpodobně to bylo spojené s nějakými náboženskými obřady. Jedovaté výpary škodily zdraví ženy, ale nemohy  způsobit smrt. Vědci předpokládají, že smrt způsobila nějaká choroba. V roce 2010 poslali múmii zabalenou do tepelně odolného materiálu na tomografické zkoumání, ale rychlý výsledek se získat nepodařo. Magnetická rezonance počítá rádio-vlny a zdroje těchto signálů jsou atomy vodíku, které jsou obsáhnuté hlavně v kapalinách a měkých tkáních. Mumifikované dehydrované pozůstatky vydávaly slabý signál a snímky byly slabé kvality. Zlepšit to mohly jedině speciální počítačové programy, které byly vyvinuty až po několika letech po tomto vyšetření. Ale přesto jsou tyto snímky klíčem k řešení záhady z Altaje. Nový grafický software dovolil vědcům se podívat do minulosti. Jejich podezření se potvrdilo, múmie nese známky po těžké chorobě. Vědci prišli k závěru, že ženu zabila rakovina prsu. Onkologické onemocnění se rozvíjelo minimálně tři roky. To byla konečná diagnóza stanovená po 2500 letech. Výzkum ale stále pokračuje dál. Preložil: OZ Biosféra www.biosferaklub.info Ze slovenštiny přeložila: Ava Chrtková Tvář tetované mumifikované princezny konečně odhalila po 2500 letech // )

Nejnovější články na našem portálu

Slunce ve Střelci – Zaměřme se na světlo
listopad 20, 2024 412
21. 11. 2024 ve 20:57 vstoupí Slunce do znamení Střelce, abychom se v čase ubývajícího světla...
Číst článek...
Stoicismus – Cesta k dokonalému sebepoznání
listopad 19, 2024 430
Stoicismus – Cesta k dokonalému sebepoznání „Jen velmi málo je potřeba ke šťastnému životu – to...
Číst článek...
JITKA VALENTOVÁ: Pluto vstupuje do Vodnáře 19.11.2024 a s ním přichází nová vlna bytostí světla
listopad 09, 2024 837
Pluto vstupuje definitivně po necelých 250 letech do vzdušného znamení Vodnáře 19.11.2024 v 21:30...
Číst článek...
Zvukoterapie – Transformační a léčivá cesta přes vibrace zvuku
říjen 24, 2024 501
Život každého z nás je od samého počátku hudbou, plnou zvuků, melodií a rytmů. Hudbu vnímáme od...
Číst článek...
Slunce ve Štíru
říjen 22, 2024 792
23. 10. 2024 v 0:15 vstoupí Slunce do Štíra, který nás vede pod povrch, abychom objevili, co se v...
Číst článek...
Biorezonance – Vibrační terapie vycházející z kvantové fyziky
říjen 13, 2024 702
Od dětství jsme zvyklí každou věc uchopit, ohmatat, prohlédnout ze všech stran, třeba i ochutnat,...
Číst článek...
Slunce ve Vahách
září 22, 2024 866
22. 9. 2024 ve 14:44 vstoupí Slunce do Vah za podpory mocného Pluta v Kozorohu (přesný aspekt se...
Číst článek...
Od materialismu k duchovnímu léčení - Když tělo léčí samo sebe
září 17, 2024 924
Aby bylo hned z počátku článku zcela zřejmé, z jaké pozice se k tématu vyjadřuji, tak se pouze...
Číst článek...
Slunce v Panně – Čistá mysl je světlem, panenským světem
srpen 22, 2024 1135
22. 8. 2024 v 16:55 vstoupí Slunce do pracovitého znamení Panny, se kterým přichází čas sklizně,...
Číst článek...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

16 květen 2020 2158169
Věřím, že každý se někdy zarazil nad "časem", tedy lépe řečeno nad čísly na hodinách, která na...
Celý článek...
4 listopad 2019 516968
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
Celý článek...
20 září 2023 460938
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
Celý článek...
Vaše osudové číslo předurčuje Vaší životní cestu
1 prosinec 2020 296164
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
Celý článek...
51 symptomů spirituálního probuzení
28 září 2023 285822
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
Celý článek...
3 říjen 2023 274572
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
Celý článek...
Jitka Bičíková: ATOPICKÝ EKZÉM a jeho duchovní příčina
6 říjen 2023 262129
Ekzémy vyjadřují náš VNITŘNÍ ZÁPAS mezi tím počem toužíme, a tím co ve skutečnosti prožíváme....
Celý článek...
Význam andělských čísel 11, 111 a 1111
13 duben 2020 256843
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
Celý článek...
Jak zjistit z numerologie kým jsme byli a jak jsme zemřeli v minulém životě?
3 srpen 2019 256103
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
Celý článek...
DUCHOVNÍ PŘÍČINA OBEZITY a celulitidy v naší mysli
12 prosinec 2020 244583
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Krevní tlak NÍZKÝ/VYSOKÝ - duchovní příčina
30 květen 2022 243564
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
Celý článek...
Jak zhmotňovat svá přání - Zákon přitažlivosti, nejmocnější zákon vesmíru
29 srpen 2021 216542
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
Celý článek...
Vztah dvojplamenů - karmických duchovních dvojčat
7 leden 2018 208742
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
Celý článek...
Jak číslo domu a bytu může ovlivňovat váš život
30 září 2019 191991
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
Celý článek...
Jitka Bičíková: Proč ženy trpí na CYSTY, VÝTOKY A BOLESTIVOU MENSTRUACI? ~ psychospirituální příčina
17 září 2020 187406
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
Celý článek...
Vendula Kociánová: Muži milují silné ženy, do doby, než z nich vytáhnou raněné chlapce
27 srpen 2020 185215
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: VELKÉ A TLUSTÉ BŘICHO U HUBENÝCH ŽEN
6 prosinec 2018 177635
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
Celý článek...
Soňa Sofi: NUMEROLOGIE - Číslo dne narození
23 září 2019 168167
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
Celý článek...
Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?
25 listopad 2020 164422
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
Celý článek...
Petra Jelínková: Všem matkám svých synů
13 srpen 2022 162018
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
Celý článek...
Znáte svojí osobní roční vibraci? Víte v jakém karmickém roce se nacházíte?
24 květen 2018 144159
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
Celý článek...
MERLIN král čarodějů: Když muž skutečně miluje
20 červenec 2022 128984
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
Celý článek...
Jitka Bičíková: BABIČČINY BYLINKY na lymfu a otoky
21 květen 2020 125545
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
Celý článek...
Jitka Bičíková: MIGRÉNY a bolesti hlavy - duchovní příčina
29 červenec 2022 123803
MIGRÉNY a bolesti hlavy nebo-li náš PAPIŇÁK V HLAVĚ - DUCHOVNÍ PŘÍČINA Bolest z fyzického hlediska...
Celý článek...