Snad nejpozoruhodnějším tvorem jdoucím tiše ve stopách člověka je kočka. Historie jejího vztahu s člověkem zaznamenala obrovské vzestupy, kdy byla uctívána jako božstvo, ale také pády, kdy naopak byla považována za vtělení ďábla, pronásledována a pálena na hranicích. Každopádně se jedná o výjimečné stvoření opředené bohatou symbolikou a za výjimečný se dá považovat i vztah k tomuto zvířeti. Ostatně řekl to už Sigmund Freud: „Čas strávený s kočkou není nikdy ztraceným časem“.

Předci kočky domácí (Felis catus) se poprvé objevili před více jak dvaceti miliony lety. Je pravdou, že tehdejší kočky se podobaly spíše kočkám divokým. Prvním důkazem o existenci koček jsou nálezy jejich koster na Kypru přibližně z roku 6000 př.n.l., kam se dostaly pravděpodobně na lodi egyptských kupců. V Egyptě byly kočky ve velké oblibě z důvodu jejich loveckých schopností. Kočky dokázaly lidem uchránit životu důležité zásoby potravin, a proto byly uctívány stejně jako bohové. Egypťané věřili, že kočky jsou převtělené božstvo a mají magickou moc, proto byla častá mumifikace i u koček. Uctívali kočku jako zvíře zasvěcené bohyni Bastet. Tato bohyně byla ztělesněním rafinované ženskosti i ochránkyně. I proto byly kočky staroegyptskými obyvateli chované doma a uctívané jako ochránkyně v domech a rovněž i v chrámech v sídle faraonů. Proto i předměty, na kterých byly kočky vyobrazené, byly brány s náležitou úctou. Pokud se někdo dopustil nějaké křivdy na kočce nebo ji dokonce usmrtil, čekal ho velice přísný trest. V případě zabití šlo dokonce o trest nejvyšší.

Velký zvrat v pohledu na kočky nastal v raném středověku. Pro tehdejší společnost se kočka stala symbolem smyslnosti a lenosti. Pro kočičí typické chování, jako jsou noční toulky, nezávislé chování, časté „mrouskání“ a oči svítící ve tmě, které naháněly lidem hrůzu, se začali lidé kočkám vyhýbat. Na základě mylných předsudků byly kočky spojovány s čarodějnicemi a stejně jako ony pronásledovány a zabíjeny. Nejvíce trpěly černé kočky, které pro svou barevnost byly spojovány s neštěstím a pohromou. Konečný počet usmrcených koček byl tak vysoký, že v 17. století došlo k přemnožení krys. To zapříčinilo značné rozšíření epidemie moru.

Postupem času se lidé vzdali většiny předsudků a přijali kočky jako své společníky. Ty v lidských sídlech zdomácněly. Došlo ke změnám v oblasti anatomie, fyziologie i povahy kočky. V nedávné minulosti lidstva najdeme velké množství milovníků koček, stejně jako jejich odpůrců. Kočky, jako nejbližší společníky, si zvolil např. americký prezident Lincoln či Roosevelt. Až panickou hrůzu měl z tajemných stvoření vládce a tyran Adolf Hitler.

„Naučit se řeč koček je stejné jako učit se cizí jazyk: vyžaduje to spoustu času a trpělivosti“.

Pokud nám chce kočka něco sdělit, používá mnoho zvukových i optických prostředků. I když některá gesta jsou stejná jako např. u psů, mají ve většině případů úplně opačný význam. Akustické projevy kočky jsou rozmanité a pokrývají širokou škálu zvuků. Můžeme se setkat s různou intonací v projevech mňoukání. Kočka může specificky vrkat, mručet, syčet, prskat až vydávat bojové skřeky. Pokud kočka vrní, je to signál spokojenosti. Avšak může se jednat i o signál nervozity či bolesti. Stejně jako u lidí, tak i u koček je mimika nedílnou součástí jejich komunikace. Záleží na tvaru a velikosti zornice, postavení uší a hmatových vousků.

Každý chovatel koček ví, že kočka je schopna vycítit, jakou má člověk náladu. Ne nadarmo se o ni říká, že má šestý smysl. Pokud je člověk smutný nebo nemocný, kočka se jej snaží rozveselit, už jen to, že za ním kočka přijde a vrní u něj dokáže člověku zlepšit náladu a zapomenout na to, co ho trápí. Nedávné studie ukázaly, že frekvence a vibrace kočičího předení (od 20 do 140 HZ) mají na lidské tělo významné léčivé účinky. To jsou shodou okolností také frekvence, které napomáhají zvyšování pevnosti kostí a zamezují jejich řídnutí. Předení uvolňuje endorfin, což může pomoci, jak jí, tak jejímu majiteli. Podle studie mají majitelé koček také o 40% menší riziko infarktu a podle statistik navštěvují 5x méně lékaře než ti, kdo kočku nemají. Když se nám kočka otře o nohu, není to vyjádřením náklonnosti, nýbrž nám nabízí svou pozitivní energii. Pokud ji odeženeme, tak tuto energii blokujeme.

Kočky upravují energetické toky všude, kde se pohybují. Dokáží do sebe nasávat negativní energie a přeformulovat je do energie pozitivní. Kočka má ráda energie, které pro nás nejsou přínosné. Její oblíbené místečko bychom tedy měli brát obloukem. Jakmile kočka vycítí v domě či bytě nějaké zlé duchy, snaží se je zcela z domu odstranit tím, že je „nasává“. Pokud vidíte, že vaše kočka sedá v určitém místě po dlouhou dobu, nebo dlouho někam hledí, znamená to, že něco vycítila. Astrální schopnost koček je skutečně velmi silná. Vytváří energetickou clonu, skrz kterou se jen tak nějaká energie nedostane. Ve specifických případech jde bránit aktivně. Pokud se k vám začnou entity přibližovat, dokáže někomu skočit i do tváře nebo začít kousat. Kočka má však své důvody...

A jak je to vlastně s těmi devíti životy?

Nikdo přesně neví, odkud se pověra o tom, že má kočka 9 životů, vlastně vzala. Hlavním představitelem devíti životů byl podle egyptské mytologie bůh Atum, který byl pokládán za praboha a stvořitele ostatních bohů. I jiné kultury věřily, že kočky mají více životů, v konkrétním čísle se ale mnohdy rozcházely. Zatímco v některých španělsky hovořících oblastech věřili, že kočka má 7 životů, podle arabské a turecké mytologie měla kočka životů 6. Také jedno anglické přísloví říká, že kočka má 9 životů. Tři pro hraní, tři se někam zatoulají, a tak zbývají tři. Číslo je zde spíše symbolem toho, jak se kočka ze všeho lehce „vylíže“. Pokud tedy řekneme, že kočka má 9 životů, myslíme tím její pružnost a úžasnou schopnost přežití.

Šanta kočičí – bylinka, kterou kočky naprosto zbožňují!

Lidé ji už od pradávna přezdívají „kočičí droga“, jelikož její vůni kočky nedokážou odolat. Předně je nutno říct, že ne každá kočka na šantu reaguje. Pokud na šantu kočky v přírodě narazí, pak se začnou chovat, jak se lidově říká, jako utržené ze řetězu. V porostu šanty se válejí a kousají listy, a nakonec se svinou do klubíčka. Za tím stojí látka nepelakton, která se z rostliny uvolňuje do vzduchu a kočky ji vdechují. Kočka pod „vlivem“ šanty většinou touží něco škrábat či kousat. Proto když pořídíte nějakou novou hračku či škrabadlo, je dobré na něj trochu té šanty nasypat.

Další bylinka, která je pro kočky zcela neškodná je Kozlík Lékařský. Má uklidňující účinky a pozitivně působí na psychiku zvířete. Sušený kozlík lze využít pro výrobu domácích hraček nebo pro zklidnění kočky například před návštěvou veterináře, případně před aplikací přípravku proti blechám.

Kočka má zvláštní dar. Umí vás spojit s vašimi duchovními průvodci i silovými zvířaty. Dělá to tehdy, je-li to potřebné. Samozřejmě ve chvíli, kdy ji o to budete chtít požádat, zůstane nevzrušeně ležet. Pomůže, až to sama uzná za vhodné. K velmi výjimečným vlastnostem patří i schopnost ukázat se ve snech svému majiteli. Tímto způsobem mu může předat jisté informace. Je dobré si sen zapsat a správně vyložit. Kočky totiž umí předpovědět budoucí události, vědí, co přijde. Nejčastěji ve snu před něčím varují.

„Kočky milují lidi mnohem víc, než si připouštějí, ale jsou dostatečně chytré na to, aby si to dokázaly nechat samy pro sebe“.