Vidím to tak často. Vnitřní růst totiž muže obnaží a odkryje jeho zraněnost, slabost, nutkavé návyky, vnitřní negativitu. Vnitřní růst v některých chvílích opravdu bolí. Nic na tom nezmění prázdné fráze, že tyto stavy nejsou konečná realita. Dokud jsou, jsou. Teprve až odezní, budou pryč.

Pro muže je vzhledem k dlouhodobému mužskému podmiňování nanejvýš nepříjemné cítit se slabý a zranitelný. Je to stále ještě citelné mužské tabu. Pro ženy je to snazší, protože většinou nebyly vedeny k tomu, že musí všechno vydržet, nedat na sobě nic znát, že tak je to správně, že tak budou mít v očích druhých hodnotu.
Nedá se však nic dělat. Současný vývoj doslova nutí muže k rozvinutí vnitřních ženských kvalit. Muži jsou vedeni k tomu, aby rozvinuli citlivost. Všem začíná být jasné, že tvrdá síla bez citlivosti je ve skutečnosti tak slepá a ztracená. I mnoho žen už dobře ví, že takové muže nechtějí.

Muž musí rozvinout vnímavost a to znamená vstoupit do vlastní otupělosti/necitlivosti. Ano a tam čeká bolest. Pod slupkou sebevědomého se skrývá nejistota, ponížení. Pod image toho, kdo to má pod kontrolou, je velké nevím a roztřesený solar plexus.
To je v pořádku. O to vůbec nejde. Každý muž se s tím v nějaké formě potkal nebo potká. Je to naše kolektivní mužské věno.

O co jde je odvaha. Dobře si uvědomuji, že ani tu si nikdo jen tak nevycucá z prstu. Odvaha je svým způsobem moudrost, určitá zralost. Píšu tato slova proto, že vím, jak důležité je některé věci připomínat. I odvážný může snadno zapomenout a stát se na chvíli zbabělcem/tím, kdo se vyhýbá životu, než znovu otevře oči a vrátí se na cestu.

Zbabělec utíká ve své nevědomosti a ve falešných přesvědčeních o tom, že tomu a tomu nemá smysl čelit.

V jednu chvíli jsi po uši zamilovaný a přísaháš, že pro svou partnerku uděláš cokoliv, za pár dní či měsíců už pokukuješ po jiných a odcházíš, protože to přestalo být tak “naplňující” a pohodlné.

V jednu chvíli jsi přesvědčený, že víš, který krok je potřeba udělat. Za pár dní už pochybuješ, protože se objevily tíživé emoce a náhle jsi přesvědčený, že přece chceš žít něco jiného.

V jednu chvíli jsi si jistý, že jdeš správnou cestou a jakmile se znovu vynoří stará známá bolest, už přemýšlíš jak se vrátit k tomu, co bylo.
Mysl umí vymyslet tolik legitimních lží jak člověka stáhnout zpět. Je to čistě mechanismus jak se vyhnout nepříjemným stavům - mechanismus vyhýbání se. Odvážný ji proto znovu a znovu zpochybňuje. Následuje hlubší volání a je mu věrný.

Odvážný projde do nového. Zrodí se nový. Ten druhý se vrací zpět, aby po chvilkové úlevě znovu potkal vlastní stagnaci. Odvážný se přibližuje sladké povaze Života, ten druhý opakuje ročník a jeho třídním učitelem zůstává utrpení.

Jedna z věcí, kterou tato společnost potřebuje jako sůl, jsou odvážní muži. Muži, kteří jsou ochotní konfrontovat vlastní malost, omezenost, vlastní lživý sebeobraz.

Znovu opakuji, že není nic špatného na tom, co se s námi stalo.

Psychologická struktura se jednoduše rozvinula určitým způsobem. Nezáleží na tom, jak svázanými jste se stali. Vina nebo lítost nepomohou ničemu.

Ptám se jedině, jak moc jsi ochotný shořet v ohni sebepoznání.

Chceš poznat svůj potenciál? Tak konec schovávání.

Je třeba čelit Životu. Je třeba začít žít. Možná to chvílemi bude nepohodlné, no a? Výzvy jsou a budou součástí. Nikdy nešlo o to, aby v životě nebyly. Jde o to, jak pevně jsi ukotvený ve vnitřním poznání.

Buď si jistý, že to Existence vždy z Lásky k Tobě důkladně prověří.

A tak se ptám. Vzdáváš to, když věci nejdou podle Tebe? Hroutíš se, když věci nejdou podle Tebe? Nebo se tomu všemu široce otevíráš a jdeš vpřed?

Klidně plač. Klidně se třes strachy. Klidně ciť vztek. Hlavně jdi vpřed. Neohlížej se a jdi vpřed.

FB Cesta Srdce - Kushi a Nammo
www.chrampoznani.cz

https://chrampoznani.cz/muzsky-cyklus-2021-podzim/