I useber se člověče a uzři nás, pociť a slyš slova naše:

„I přišel mezi Vás rozkol a snažil se Vás rozdělit, i náhle se to stalo a zdálo se, že konec býti může. Avšak, co se zdá, to je pomíjivé a co se cítí navěky, to existuje. Neboť sláva a podobenství zdroje ve vás je otištěno, neboť představa o Bohu samotném ve vás se skví, jak z jara květ. Květ života a směs poznaného i nepoznaného, to je téma, kterým teď procházíte. Rozkvět, rozpuk…..věci nové a žádoucí a odstranění věcí nežádoucích. Probleskává nyní Pravda (vaše), která nebyla vidět na první pohled. I projevena bude na věky věků a ukotvena jest.

V pradávném soukolí spředena byla a je a existuje po věky věků. Tak člověče, nyní viď sám sebe ve vlastní velkoleposti, ve vlastní síle, bys otevřel dveře dokořán a vstoupil skrze ně, bys uzřel, co zříti máš a procitl si.

Však znenadání zjeví se květ a rozevře se v srdci tvém, tak jak se rozevřely květy již onehdá, a svými lístky tě šimraly. Nový květ zasazen byl a rozevře se v pravý čas. Nyní slyš a viď! Neboť krása přichází zevnitř, neboť šaráda končí a nemá omezení. Až zažehne se poslední plamen, až ukotví se poslední Pravda zde, tak otevře se jas takový, že oči budou přecházet a ostříží zrak spatří nepoznané a vyjeví se všem, oč tu běží. I v té nicotě a v marnosti nyní lze spatřit Duhu a Světlo, i v té nejčernější tmě, svítí někomu oči po poznání a uhasíná malý plamínek, kterým lze zahřát toho druhého, a kam lze přiložit polínko.

Procitni drahá Duše a ukloň se sobě, protože ty jsi obdařena takovou krásou a jiskrou, že oči přecházejí. Ty jsi obdařena laskavostí, dobrotou, soucitem, poznáním, láskou a zdrojovou esencí. Tys naše a tys vším.

My žehnáme ti nyní na tvou další pouť a usebíráme se v nitru tvém a skrze tebe se budeme projevovati, neb my jsme zlatý paprsek, my jsme Zdroj.

Autorka článku: Denisa Celesta Kralovičová http://www.dotekhvezd.cz