Ono je velmi těžké tvrdit, že něco nefunguje. Protože hranice mezi úspěchem a neúspěchem v materialistickém světě, je velmi tenká. Mnoho lidí je neúspěšných, protože své schopnosti nevyužijí a není tak těžké je popostrčit, aby díky změně přístupu, úspěchu dosáhli. Na to jsou zaměřeny různé restarty myšlení a podobně. Ale také všechna ta eso hovna o tom, jak si přitáhnout do života štěstí.

Jako příklad si můžeme vzít určité etnikum, které nastěhujete do úplně nových bytů a za rok se z etnika nestane slušná a vybraná společnost, ale z bytů se stanou ruiny. To jsou ty rychlé cesty, o kterých čteme den co den na internetu, presentované jako nejvyšší úroveň poznání. A možná, by někoho mohlo vážně zajímat, proč právě ti úspěšní a dle toho patrně vysoce duchovní, plní čekárny na psychiatrii? A také proč dnes velmi často vidíme, jak ti veleúspěšní považují za úspěch, když před svým úspěchem utečou někam na venkov, kde pěstují květinky a na svůj úspěšný život, velmi rádi a ochotně zapomenou, protože právě tam najdou skutečné štěstí v pocitech klidu a harmonie.

Když se podíváme například na původní japonskou kulturu, vidíme jak pracuje s klidem, harmonií a jak silně se koncentruje na detail. Opět je tu velmi důležité slovo koncentrace. Soustředění, pozornost. Protože skrze vnější soustředění, se učíme vnitřnímu soustředění a skrze něj přenášíme klid a harmonii do svého nitra. Jenže vytvořit pocit klidu a harmonie je dnes pro mnohé obtížné, protože mají v paměti a podvědomí uloženy stresové zkušenosti a ty neustále vyplouvají na povrch. To není nic, co by přímo souviselo s duchovní cestou, ale následky života v této společnosti. A právě tyto následky a nikoliv náhodou, nás mají odvést z naší vnitřní cesty a donutit, své štěstí hledat venku, kde jak se dá čekat, na sebe sama nedokážeme dosáhnout. A právě tady jsou nachystány všechny restarty a eso rady, které místo klidu a harmonie, nabízejí další vrchovatou mísu stresu.

Doslova prubířským kamenem duchovní cesty, je ovládnutí emocí. A proto jsem zmiňoval původní japonské zvyky. Což znamená vytvořit jakýsi rituál, který nás doslova přinutí zpomalit, a koncentrovat rozkmitanou mysl přeskakující z místa na místo. Řešit pouze jednu věc a nikoliv tisíc naráz a nic nevyřešit. Ovládnout svou touhu, své strachy, nenávist a permanentní očekávání zázraků a spásy. Naučit se dívat jedním směrem a netočit se jako káča, která ať se dívá jak se dívá, nemůže nic uvidět.

Naučit se důslednosti a soudnosti. Nikdy se nevzdávat jen proto, že zažiji neúspěch. To je to co nás naučila škola, že jakmile dostaneme špatné vysvědčení, je tím předurčen celý život a nadá se na tom nic změnit. Duchovní cesta je postavena na hledání ideální zkušenosti, díky které získáváme bezchybný vzorec pro své jednání. Každý chyba a neúspěch, je tak ve skutečnosti jen další krok, na této cestě.

Postupně se budeme k těmto skutečnostem vracet, protože jich je mnohem víc, ale šlo jen o to ukázat, jak nesmyslné mohou být esoterické návody na štěstí a spokojenost, protože i zlatý palác se stává zlatou klecí pro člověka, jehož duch žije v nesvobodě.

Autor článku: Jaromír Schmidt