Dýchat. Dokud člověk nejedl (Duše K Vědomé početí 2:22:33). Koncept mysli rozvíjí strach a had pravil, že lidé se jich začali bát, a tak se hadi schovávají. Dřív byli lidé veselí, kde se vzal strach? Co hrálo roli ve vzniku strachu? Jídlo, člověk nejedl, člověk dýchal a byl spojený s jednotou.

No tu máme odpověď. Tělo se vším možným snaží úplně oddělit od strachu, vynechat jídlo, vynechat mysl a jenom plout. Toť síla, která mě odrazuje od jídla a nutí omezit pečivo, maso, zmenšit porce apod.

Tlak v ramenou, příliš starostí, snaha je opustit, shodit ze sebe. (den 2.7.2019)

Jdu se podívat na téma zatmění Slunce. Včera se na balkoně na sluníčku ze mě nořily informace, hodně ucelené, které charakterizují můj postoj k lidem a jak se ten postoj mění, v závislosti na čem – je to na pocitu přijetí, toho, že se lidé nezlobí na mou existenci, že ji tady mezi sebe přijímají. Když to není, tak ukazuji rovnou důsledky a to často může mnohým být nepříjemné stejně jako silný Shumannovský výboj. Který zase 2.7.2019 byl hustý.

Pro lidi, kteří se mě snaží zbavit, přitom se tváří jako kamarádi, tak se u mne nastartuje podvědomý proces, který je ještě víc natlačí do přesvědčení, že jim vadím. Prostě to skryté, neřečené, co nechtějí se ode mne dočkat, toho se zrovna dočkají, zkrátka to začnu dělat a vidím, že původně mi to nepatří, původně to nebyl záměr tak jednat. Ale vyhánět mě odněkud a snaha mě někam nepustit vyvolá to, že se naliji se svým bytím tam, kde zůstalo zrovna volno a není hlídáno, přitom ani tam to ten člověk nechtěl. A jako na potvoru je má duše obrovská, takže velmi snadno se dočkám odhalení a výčitek typu „Ta se cpe všude, ta nesmí nikde chybět, té nic neujde!“

A projevím se v tom poli tak jako zvláštně, skoro magicky, kdy narušuji jakýkoliv tradiční rámec okruhu té společnosti/lidí, pro to pole, kam mě nechtěli pustit – tak jim to jaksi popřu. Takže vyhánět mě skrytě ani otevřeně se nevyplácí. Přijetí …a přijetí mého působení je tu pro lidi na Zemi největší test. Jen někdy dělám ústupek – když a dokud tomu konkrétnímu člověku důvěřuji a mám ho ráda. Pak se bavíme o způsobech projevení, aby jemu/jí v tom nemuselo být výrazně nebo vůbec nepříjemně.

Ale po tomto uznání a sluneční koupeli se mám báječně. Příznaky hlavní u mě se pojí s částí o výživě, a proč mě to jde k práně víc než dřív, tak souvisí právě s dechem a s rozvolněním energií v těle, odbourání naočkovaného strachu kdesi v minulosti, se kterým už si nechci nijak dál tykat, aby mi na zdraví napáchal později škody.

Další příznaky pak jsou „chuť mít inspiraci a zářit“ a „nepoddávat se beznaději a vzteku“. Jako bych vzývala Vesmír, ať mě pojme celou a já jej. (den 2.7. a 3.7.2019)

A mihlo se mi i to, že tělesně je konec, že se odpojuji, během přenastavování z předchozích tří týdnů. Uprostřed neinspirace a nudy, pocitu bezcílnosti, beze smyslu žití jsem vyčkávala na jiskru, co zažehne a ano, mám inspirovat a zářit a poslat do háječka beznaděj a vztek. Změna v péči o emoce i okruh rodiny a přátel. Větší uspokojení přináší místo jídla samotné dýchání a prožitek volnosti v dechu. Co nejvíce se do něj uvelebme. Stejně jako dech je pro mě důležité něco pěkného dělat a sdílet. Co je pro vás důležité stejně jako dech?

Další chování a jednání již nikdy není motivováno strachem ale vědomým uznáním, že už by ten strach tu byl, avšak nevolím jeho cestu. Volím cestu proudění, plynutí s dechem.

Autorka článku: Jitka Bartošová

https://farhamandala.webnode.cz/