Mnozí i málokdo ví, že giganty jako Facebook, Google, Youtube nemůže spravovat Ríša před obrazovkou s teplou kávou a cigaretou, protože Ríša by se po pár hodinách zbláznil. Proto si na pomoc vzali výpočty, přesněji řešeno algoritmy. Na základě toho poté Facebook nebo Google rozhoduje o datech, lidech, co Vám ukáže, co Vám dovolí, co smaže. Proto, když se chceme dopracovat spravedlnosti, občas narazíme, protože s tolika daty, lidmi a internetovým provozem to zkrátka nejde a vše musí být řešeno automaticky.

Youtube má k dnešnímu dni téměř 2 miliardy aktivních uživatelů. Data z konce roku 2017 říkají, že na Youtube za jediný den, za pouhých 24 hodin:

• Youtube navštíví denně v průměru 30 milionů lidí.
• Všichni návštěvníci shlédnou denně v průměru 5 miliard videí.
• Youtubeři a lidé nahrají 432 tisíc hodin videí, což je 300 hodin materiálu každou minutu.

 Pro zajímavost, shlédnout to, co lidé nahrají za pouhý den, by Vám trvalo bez přestávky něco kolem 49 let.

A to jsou zajímavé čísla. Pak se není čemu divit, že vše musí řídit stroje a naprogramované algoritmy. Facebook je nejzářnější příklad algoritmu a projekce vlastního světa. Mnohé duchovní i vědecké teorie hovoří o projekci. Některé o holografické Zemi. To teď nebudeme řešit, ale pokud chce někdo vidět vyprojektovaný vlastní svět, může se podívat na vlastní Facebook zeď. Tam se ukládá vše, co v sobě máte a to Vám pak také zrcadlí.  

Většina služeb na Internetu má mnohé cíle. Udržet Vás v pozornosti, v klikání a v emocích. Z toho jsou pak hlavně peníze z reklam, inzerce a návštěvnosti. Takže je jasné, že algoritmy musí sledovat, na co reagujete, co Vás vytočí, co Vás pobaví, co si jak dlouho čtete, nad čím se na zdi pozastavíte během aktivního prohlížení. To vše si ukládá. Mimochodem proto před pár lety vznikla možnost nedávat pouze takzvaný Like, ale přidávat článkům, fotkám a statusům emoce. Protože na emocích záleží. A tak si algoritmus ukládá vše, co děláte a podle toho Vám servíruje obsah. Je to logické, pokud jezdíte s myší a přeskočíte příspěvky, které Vás nezajímají, proč by Vám je měl v budoucnu Facebook ukazovat? Naopak když si pustíte video, hodíte mu nějakou emoci přes Like systém, uvidíte tyto příspěvky v budoucnosti, protože jste vyjádřili pozornost a o naší pozornost přeci jde.

Facebook je takový sociální duchovní princip. Čemu věnujete pozornost, co si čtete, sdílíte, to se Vám na zdi příspěvků zesiluje. Proto pokud sdílíte negativní věci a pohoršujete se, Facebook to bere jako pozornost a proto Vám zeď upravuje podle Vaší sociální bubliny, co Vás stále víc utvrzuje v tom, co sdílíte a řešíte v sobě. Funguje to krásně. Proto má pak člověk pocit, že je toho pořád víc a víc, že ten svět jde do háje, ale on nejde do háje, do háje jde jen Vaše sociální bublina na základě toho, jakou energii do ní vkládáte. Proto je naše Facebooková zeď odraz našeho vnitřního světa. Vytváří to i opačné problémy. Lidé, kteří jsou třeba přehnaně pozitivní, nevidí svět reálně, protože vidí jen záběry a statusy plné lásky a sluníčka. Ti co vidí svět jako žumpu, uvidí zase jen žumpu. Nádherný princip tvoření si reality.

V praxi je to tak, když si uděláte dva profily a dáte si tam stejný počet a seznam přátel a pak ten profil dáte dvou rozdílným lidem, již během dne uvidíte rozdíl na zdi příspěvků. Přátelé jsou stejní, zeď má stále stejné informace, ale je jich tolik, že Facebook upřednostňuje ty, co Vás donutí zůstat na Facebooku zase o něco déle. A tím se odlišuje zeď každého uživatele.

I zde fungují totalitní metody, kdy v rámci boje proti terorismu, rasismu a dalším vykonstruovaným věcem jsou jisté stránky, statusy a příspěvky méně zobrazovány. I to je základ algoritmu. Pokud v příspěvcích algoritmus vyhodnotí různé hesla, slova a audiovizuální obsah, přiřadí mu jistou pomyslnou důležitost. A ti co sdílí podle systému neškodné informace, mají větší prioritu. Je to třeba zajímavě vidět u lidí, co mají stránky, kde vidí takzvaný dosah lidí, dnes nazývaný oslovení lidé. Například já mám stránky o konspiracích a nevyhovujících věcech. Mám zde k dnešnímu dni 2 739 fanoušků. Ovšem když něco sdílím, má to dosah v posledních příspěvcích za týden v průměru 40 lidí. Pokud máte stránku, kde píšou nějaké citáty, nebo srandičky, mají například 50 000 fanoušků a dosah třeba i milion nebo dva miliony lidí. A tam je pěkně vidět, jak to funguje. Na podobném principu funguje i vyhledávání na největším vyhledávači Google. Když Vám vyběhnou stránky, nebo informace, jsou vždy seřazené dle nějakých kritérií. Když si zadáte jméno politika, vyběhne Vám tam nejspíš jeho životopis, úspěchy, fotky, rozhovory a podobně. Když si zadáte konspiračního člověka, duchovního guru, nebo někoho nevhodného, většinou Vám vyskočí články, jaký je ten člověk podvodník a důkazy o jeho lžích atd.

A koho tím vinit? Kde hledat nápravu či spravedlnost? Není u koho, je to algoritmus. Neživá entita, která skutečně řídí každý aspekt našeho internetového života, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Proto si uvědomujte, co ze sebe do pomyslného světa vypouštíte, protože se to vrací a stahuje Vás to stále hlouběji do té energie, které se třeba chcete sdílením nebo komentováním zbavit a upustit. Ten kdo si na Facebooku stěžuje, bude stále jen číst příspěvky, jak si někdo stěžuje a jak je svět hrozný a bude ho to stále jen utvrzovat. A to asi nikdo nechce, nebo ano?

 Autor článku : Ondřej Rimmer Brož  Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  Web: www.ondrejbroz.com