Život se nedá řídit, ani kontrolovat.

Pokud to děláme, naší motivací je strach. Strach z nejistoty, strach z potencionálního nebezpečí, které z úrovně nízkých frekvencí podvědomě vnímáme na každém rohu.
Jestliže tedy máme představu, že změníme své myšlení a zajistíme si tak pocit bezpečí, stále nejsme svobodní.

Náš život se sice začne ubírat novým směrem a pocítíme jisté výsledky, ale strach nás bude stále pronásledovat.
Proto nestačí jen pozitivně myslet.

Kdo chce být svobodný, zvolí si svobodu jako prioritu, bez ohledu na koncepty a představy, co svoboda vlastně znamená a jaké podmínky proto musí splnit.

Existuje také možnost, že pro dosažení stavu svobody žádné podmínky, které musíme splnit, neexistují.

Otázku, co je svoboda, si musí každý položit sám.

Odpověď je skrytá pod nánosy konceptů a představ, je to spíše záležitost intuitivního cítění či tušení, nikoliv téma k analytickému rozboru.

Jde o to, že dokud máme myšlenky, se kterými se ztotožňujeme, ve skutečnosti svobodní nejsme.

Je to z toho důvodu, že myšlenky nás napadají a stáváme se jejich zajatci bez ohledu na to, jestli jsou pozitivní nebo negativní.

V příjemných myšlenkách je jistý pocit pohodlí a více prostoru pro iluzi utváření vlastní reality, ale stále jsme jimi do velké míry omezováni.

Ten, kdo jde ve svém prožívání do hloubky, až za samotné myšlenky, se setkává s pocity nejistoty, obavami a strachem. Teprve když strachu dovolíme, aby se stal našim průvodcem a spojencem, naší vědomou součástí, můžeme jej plně integrovat do svého těla a necítit se jím ohroženi.

Když přijmeme nejistotu jako nedílnou součást našich instinktů, přijímáme také proud života takový, jaký je.

Nejistý, nepředvídatelný a neuchopitelný. Divoký a dobrodružný.

Život si nelze podmanit, nelze jej zkrotit.

Život je samotné vědomí.

Je to živoucí Duch, který nás neustále proměňuje a proto kdykoliv se chytáme svých pomyslných jistot, rozmetá je na prach.

Člověk, který kráčí cestou k osvobození, si toto uvědomuje a každou ztrátu jistoty vnímá jako požehnání.

Jistota = iluze.

Proto každá doba, která zdánlivě působí jako nejistá, je vždy plná chaosu a změn, je zároveň předzvěstí transformace vědomí na vyšší úrovně bytí.
Je zajímavé pozorovat, kolik protichůdných názorů a tezí my lidé vymýšlíme, abychom se mohli alespoň částečně zorientovat v tak náročné a chaotické době.

Mysl tak jedná z důvodu, aby se měla čeho chopit a vytvořit si svůj bezpečný postoj v nebezpečném světě.
Zaujímat stanovisko vytváří pro mysl iluzi bezpečí.

Uspokojivou odpověď na otázky existence však nelze najít v žádném z myšlenkových postojů.

Rychlost, s jakými jsou naše názory zpochybněny, koncepty, plány a postoje rozmetány, je více než kdy dříve citelná.

Není se čeho chytit.

A tak zůstává jen odevzdat se a důvěřovat, že síla, která nás přesahuje, je inteligentnější, než iluze našich ustrašených starých já, které z posledních sil bojují o své přežití.

Nakonec nám pravděpodobně nezbude nic jiného, než své strachy a obavy odevzdat této síle a nechat se unášet proudem života tam, kam určí naše vyšší směřování, naše božská neuchopitelná podstata.

Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/

Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.