Sebevědomí je slovo odvozené od slova vědomí sebe sama. Sebevědomá žena zná sebe samu, protože její vědomí spočívá v jejím těle.

Od malička jsme programováni k tomu, abychom naše vědomí zaměstnali tak, že jej budeme soustředit mimo naše tělo. To znamená, že pokud vědomí zaměstnáme myšlenkami, přijímáním cizích názorů, analýzou, učením se díky cizím zkušenostem, zvykneme si svoji energii soustředit v hlavě.

Pro ženy je takový způsob existence víceméně destruktivní. Pokud opomíjíme svoje tělo a zapomínáme soustředit své vědomí v břiše, v místě, kde cítíme emoce a pocity, v pánvi, kde se nacházejí orgány, které nás zásobují energií, naše tělo a celkový energetický systém se oslabí. Ztratíme kontakt se svými instinkty, s intuitivním vnímáním, s tělem, které je moudré a dává nám sílu k žití a sebevědomí.

Navíc, díky analýze a nálepkování pocitů se automaticky naučíme odmítat některé své pocity a nedovolujeme si je přirozeně žít. Pokud máme tento problém, neprožité pocity se hromadí v podvědomí, tedy zároveň i v našem těle, a tím dochází ke stagnaci energie, únavě a vyčerpanosti. Často s sebou neseme břemeno nezpracovaného hněvu, nevyřčeného odporu, neprožitého smutku, pocitů viny, nebo lítosti. Čím více myšlenek, tím méně prožitků si dovolíme žít.

Mentální energie nás doslova oslabuje, pokud je v našem systému převažující. Žena, která zapomíná na své skutečné pocity, postrádá hlubší smysl života, soustředí se na dosahování cílů, soupeří s muži namísto toho, aby pro ně vytvářela podporující a milující zázemí.

Taková žena neumí být autentická, protože jí chybí spojení s její esenciální podstatou. Nosí masky a žije hlavně v představách a mentálních konceptech, které jí nedovolují dostat se do hlubšího kontaktu se skutečným cítěním a prožíváním. Potřeba soutěžit s muži nás ženy velmi zatěžuje. Je to pro nás nepřirozené a vyčerpávající. Soutěživá žena neustále bojuje o své místo ve světě, bojuje o pocit vlastní hodnoty. Tento boj může být zcela nenápadný a jeho projev často záleží na tom, jak byla vedená a která strategie se jí vyplatila v dětství. Některé způsoby, jak obstát ve světě, jsou zcela nenápadné a nikdy by vás nenapadlo, jaký záměr se skrývá za takovým chováním.

Někdy si ženy oblékají masky tak nenápadné, že člověk, který není v hlubokém kontaktu se svými pocity, nemá šanci rozpoznat, jaký záměr se skrývá za takovým chováním. Tyto masky můžou být úplně nevědomé a umožňují nám hrát role, které vytvářejí dojem, že jsme důležité a nepostradatelné, krásné a úspěšné, chtěné a milované.

Jedná se například o masku laskavosti, kdy je žena příliš vstřícná, ale nejedná v souladu se svými skutečnými pocity. Maska „jsem v pohodě“ zase předstírá, že nemá žádné problémy a je stále nad věcí. Maska nuceného humoru zlehčuje tíživé emoce, ale přehlíží jejich skutečnou potřebu vyjádření nebo uznání. Maska krásky nebo svůdkyně zaklíná ženu do oběti sexuálních představ mužů, role úspěšné kariéristky jí neumožňuje projevovat city a zranitelnost. Ženy bojují svým intelektem, krásou, svůdností, silou, předstíranou oddaností, rolí oběti, vůlí zvítězit za každou cenu. Každá z nás byla někdy konfrontována s pocitem, že si svoji hodnotu musí zasloužit a obstát před tváří nemilosrdného světa.

Soupeření mezi ženami považuji za jeden z nejvíce destruktivních podvědomých programů, který ničí samotnou podstatu ženské esence. Trendy modelek s krásným tělem, vyumělkovaných hereček, nebo osvícených dokonalých bohyní, jsou manipulační strategie, jak opět znehodnotit podstatu ženství.

Ať už jsou naše naučené role jakékoliv, je na čase si uvědomit, že pojem hierarchie a hodnocení člověka je extrémní projev mužského světa, bez skutečných citů a moudrého poznání.

Naše pravá podstata spočívá v tom, že si uvědomíme svoji jedinečnost bez ohledu na ostatní. Jestliže dovolíme svému vědomí pronikat stále k hlubším vrstvám, naučíme se soustředit je na své tělo a pocity, pak si uvědomíme, že to, jak působíme na své okolí, není zdaleka tak důležité jako to, co prožíváme uvnitř v těle. Pokud si dovolíme svoji pozornost směřovat k prožitkům namísto k účelovému působení na okolí, konečně se uvolníme a máme možnost odhodit velké břemeno tlaku a očekávání.

Svůj boj za vlastní hodnotu vyhrajeme tak, že si uvědomíme, že žádný boj není třeba. Pocit vlastní hodnoty přichází v momentě, kdy uznáme své emoce a pocity jako plnohodnotné a dovolíme si vyjadřovat a naplnit své potřeby. Vnitřní mír můžeme prožívat tehdy, když nevytváříme konflikt uvnitř nás, vznikající z popírání některých našich částí.

Sebevědomí je projevem uznání vlastní hodnoty, bez potřeby jakkoliv zastírat subjektivní realitu.

Autorka článku: Tara Svobodová http://www.moje-vztahy.cz/

Jsem lektorkou osobního rozvoje, poradkyní v oblasti partnerských vztahů, zabývám se také transpersonální psychologií, scenar terapií a reflexní terapií.