Kolik nápadů, snů a vizí končí slovy „To je stejně nereálné“.
Místo toho, abychom nechali čas vykrystalizovat vnuknutí, která jsou naším geniálním řešením, jak se v životě posunout a vymanit se tak ze stále dokola se opakujících fází, kdy se ocitáme ve stavu euforického snění, co by mohlo být, kdybychom dělali to, byli s těmi, měli to či ono, a pak zase spadneme do stavu tíhy těžkého břemene reality.
Co ve své podstatě vysíláme do éteru dění, a tím tak podvědomě přitahujeme okolnosti, které nám jen zrcadlí to, co cítíme? Je to náš vnitřní pocit nedostatku. Neustálého stěžování si a litování se. Přehlížení a současně i shazování vlastních úspěchů, požehnání a odmítání nápomocné ruky našich strážců v lidské podobě.
„Jisté je to, že v jakém vnitřním rozpoložení jsme, co cítíme uvnitř, tím se podvědomě obklopujeme a zároveň i vysíláme určité energetické signály, které lidé vnímají taktéž na podvědomé úrovni. To je význam zrcadlení.“
Řekněme, že jste ve stavu rozladění, špatně se vyspíte a den už od rána jede na opačné obrátky, jak kdybyste hladili kočku proti srsti. Cestou do práce se zpozdíte, v práci narazíte na rozmrzelého kolegu s vnitřním potvrzením si „To mi tak ještě scházelo“, po obědě prohlásíte "Nic moc" a během dne se vám nakupí tolik povinností, že máte pocit tíhy celého světa na svých bedrech. Tak to je přesný nástin toho, co dostáváme jako „odměnu“ za naše nastavení.
Přitom zcela přehlížíme, a tudíž nejsme „schopni“ vnímat ty laskavější části dnů. Jsou to naše každodenní úspěchy, kterých si v návalu přetížení mysli strachem a částečně i vztekem na nespravedlnost světa nevšímáme. Nejsme ani zvyklí si všímat, neboť často to, co děláme, považujeme za zcela automatické a naprosto samozřejmé. Máme dojem, že to není nic moc v porovnání s ostatními. To je přesně kámen úrazu. Máme tendenci svoje úspěchy shazovat, čímž tak více a více velmi cíleně degradujeme vlastní hodnotu přínosu. Ostatní to vnímají, někteří vědomě, někteří podvědomě, pak záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví. Jsou tací, kteří toho využijí ve svůj prospěch, pak se uchylují k manipulaci, aby vytěžili maximum ve svůj prospěch skrze druhé, u kterých cítí, že to prostě udělají. A oni udělají, protože i tyto činy jsou částečnou kompenzací, aby prospěli světu. Otázkou je, do jaké míry je tento postoj užitečný ve prospěch budování vlastní sebehodnoty? Dlouhodobě udržitelný vnitřní stav klidu a harmonie tkví v oboustranném sdílení podpory (reciprocitě). Jak dalece je toto sdílení v rovině „fair play“ postoje nás utvrzují vlastní pocity. Je to jednoduché, buď se cítíme dobře nebo ne.
Každým momentem k nám proudí nápomocná ruka božského vedení, aby nám tak dala sílu postavit se na vlastní nohy, do vlastní síly a my tak byli schopni změnit to, co ve skrytu duše toužíme prožívat a mít. Stačí se naladit na toto jemné a nenásilné vedení, které je nám nabízeno s tím nejvyšším soucitem a láskou. Je to volba, takové vedení nás nebude strašit, vždy nám vykouzlí úsměv na rtu a uklidní naše srdce, že vše bude dobré.
Co Tě za poslední dobu uklidnilo? Co Tě napadlo? Jaký sen žiješ prozatím ve svém srdci?
Mnozí z nás mají, bohužel, uloženo v mysli, že si nezaslouží to, po čem touží. Dostávají se do vnitřního konfliktu touhy versus naplnění. Tímto konfliktem jen vzrůstá vnitřní tenze a bezmocnost nad vlastním životem. Pamatujme, že všichni máme plné právo žít takový život, abychom byli šťastní a spokojení. Není potřeba (si) nejdříve (za)sloužit, abychom dostali to, po čem toužíme. Takovým přístupem jen oddalujeme své autentické bytí a svazujeme se do spoluzávislostí nabitých situací.
A tak, až se zase ponoříte do svého vnitřního světa a spojíte se svou hravostí, popusťte uzdu fantazii. To je blahodárné pro naši přeplněnou analytickou a logickou mysl (levá mozková hemisféra), zapojením představivosti a fantazie zapojujeme kreativní mysl (pravou mozkovou hemisféru), a pak přicházejí ty správné a čisté ideje přímo pro nás „na míru“. Kreativitu podpoříme činností, která v nás rozproudí radost, při které v nás zavládne klid, a díky této kombinaci zvýšíme hladinu adrenalinu na takovou úroveň, kdy doslova prýštíme nápady a inovátorskými řešeními.
Jedno je jisté, pokud chceme něco jiného, musíme udělat něco nového.
Shrnuto, podtrženo: Zaměřit se na to, co funguje. Naučit se vnímat hodnotu vlastního přínosu. Přestat si stěžovat a litovat se. Naučit se říkat NE, pokud nás to přetěžuje. Začít dělat to, co nám dělá radost.
Autorka článku: Veronika Kovářová – koučka a motivační mentorka pro ženy – www.veronika.vision
Věnuji se koučinku a motivačnímu mentorinku. Svou přidanou hodnotu vnímám v rozvoji osobnosti tím směrem, kam směřuje niterná část každého z nás, a sice k pocitu celkového vnitřního naplnění.
Síla transformačního procesu je výsledkem dlouhodobého a upřímného hledání. Naprosté odevzdání se novému směru je nezbytnou součástí.
S ohledem na své nejvyšší hodnoty věnuji prioritně pozornost rovnováze ve svém životě, což mi umožňuje harmonicky propojovat své zájmy v osobním i pracovním životě.
Miluji cestování, sdílení zážitků a zkušeností s podobně naladěnými lidmi a vždy vítám možnost, jak se nechat inspirovat či inspirovat druhé.
FB page: Veronika Kovarova Sebekoučink
