Gabriela Gočeva: CESTA K SOBĚ JE KLÍČEM K UZDRAVENÍ

Jak často jsme si řekli, že bychom potřebovali trochu ubrat?

Naše tělo je unavené nedostatečnou péčí, jelikož jsme zaneprázdnění, a to poslední, nad čím bychom se měli chuť pozastavit, je naše zdraví. Cítíme se unavení, nevyspalí, nemáme chuť nic dělat, a když už, tak jen to nejnutnější, hlavně nevynakládat příliš mnoho úsilí. „Vždyť chodím a dýchám, nemůžu ubrat, mám spoustu povinností, musím chodit do práce, nemůžu si dovolit být nemocná.“ Řekla bych, že to jsou přesně ty klasické fráze každého z nás.

Neumíme se zastavit a ponořit se sami do sebe. Stresové situace do nás pronikají takovým způsobem, že se to postupně začíná odvíjet i na naší zdravotní stránce a až v té chvíli si řekneme „Aha, tak asi je tu něco špatně“. Jakmile se však naše tělo pokusí sebemenším náznakem ukázat, abychom ubrali, nadechli se a nechali ten zbytečný uzlíček nervů odplout, tak co uděláme? Vezmeme si pilulku, léky, kapky. Proč ne. Vzít si nějaký lék a příznaky jsou v tu ránu pryč a vlastně ani nemusím nic řešit. Je to vlastně taková ta pohodlnější cesta směřující k vlastní zkáze. Možná, že to je ten kámen úrazu. Zadupeme lékem všechny příznaky tak hluboko do naší duše, že se naivně domníváme, že tím jsme to vyřešili a pokračujeme v našem chaotickém životě i nadále, den co den, celý život

Možná, kdybychom se opravdu zastavili a řekli si:

"Co se mi tím tělo snaží naznačit? Co mi zrcadlí?  Proč mám právě takové zdravotní problémy? Proč?"

To je problém naší civilizace, přestáváme se ptát na to klíčové slovo „Proč“.  Přestáváme luštit tu zdánlivě složitou hádanku. Přestáváme vnímat to spojení mezi duší a tělem a bereme zdraví jako samozřejmost. Jakmile však nejsme ochotni poslouchat varovné signály formou červeného světla, tak tělo pokračuje. Ano, i když si vezmeme ten zázračný lék, co nás má údajně spasit, tak nám tělo tento problém stejně nepřestane zrcadlit. Pokud však bezohledně ignorujeme veškeré příznaky, tělo pokračuje a postupem času se stáváme otrokem vlastního těla.

Například rakovina, typická nemoc odvozená z naprosté nelásky k sobě, potlačování emocí a především nedostatečného odpočinku a přetížení těla a duše. Myslíte si však, že se opravdu máte rádi, když začnete brát ohled na sebe, až když táhne do tuhého? Odpovězte si sami. Opravdu máte rád své tělo? Nebo je vám to jedno? Nebo si spíš myslíte, že ano, že vám na vašem těle záleží, ale co každodenně polykáte za prášky, neřešíte.

Taky jsem to tak dřív vnímala. Vzít si na všechno tu zázračnou pilulku „štěstí“, která mě dostane z toho utrpení a hurá pokračovat dál v tom kruhu, bez ohledu na to, co bylo tím spouštěčem. Nekonečný koloběh, který se stále točí a točí a skončí pouze tvým rozhodnutím.

Každý máme hranici únosnosti někde jinde. Někdo ignoruje hlas těla do té doby, dokud mu tělo neodzrcadlí tento problém nějakou vážnější nemocí.  V mém případě stačil chronický zánět močového měchýře, abych si uvědomila, že je něco špatně a že nemá smysl hledat odpovědi venku. Skoro rok v kuse jsem brala antibiotika, neměla jsem žádný intimní vztah a chodila jsem od jednoho doktora k druhému. Na každém rohu jsem slýchávala ty otřepané spojení typu „bez antibiotik, to nevyléčíte“. Poslechla jsem. „Vždyť kdo by věděl lépe, co je pro mě správné, než doktor?“ říkala jsem si. V tomto tempu jsem pokračovala nadále do doby, než jsem začala pomalu propadat myšlenkám, že asi není cesty ven. Postupem času, jsem začala být skeptická vůči všemu, k doktorům, k lékům ale nevíce sama k SOBĚ a všechnu tu nedůvěru jsem si zároveň vyčítala.

Takže jsem se vlastně postupně utápěla ve vlastním žalu. Došlo to však do fáze, kdy jsem měla pocit, že se utopím úplně a že už nemohu. V průběhu této nemoci se mi hlavou vířilo spoustu myšlenek o životě, zdraví a o tom, jak málo si ho mi lidé vážíme. Přemýšlela jsem, jak se dostat ven z tohoto bludného kruhu, ve kterém jsem byla začarována vlastními předsudky. Věděla jsem jen to, že to jde nějakým způsobem, vyléčit se, ale stála jsem na životní křižovatce a absolutně jsem netušila, kterým směrem se vydat a kam mě tato cesta zavede. Při poslední návštěvě doktora, jsem v povědomí sice dopředu znala rozsudek, že je to pořád to samé, stále ve mně však dřímala špetka naděje, že se třeba něco změnilo. Přesvědčovala jsem sama sebe,  že tentokrát antibiotika určitě zabrala, vždyť už je beru snad po desáté. Samozřejmě se moje podvědomé očekávání splnila a přišla opět ta otřepená fráze „bohužel, musím vám předepsat další antibiotika.“  Moje duše volající o pomoc mi v tu chvíli otevřela dveře k absolutně jinému vnímání reality, než dosud.  V ten okamžik jsem cítila tolik emocí, ani nevím, které všechny to byly. Mísil se ve mně vztek, smutek, zklamání ze všeho, ale především sama ze sebe.

V tu ránu ze mě vypadlo jediné „Už žádná antibiotika brát nebudu, raději se s tím naučím žít.“ Ani jsem zdlouhavě nepřemýšlela nad tímto vyřčením. Jednoduše to byla a je intuice, která je mojí nejlepší průvodkyní. A až tehdy, jsem ji začala skutečně poslouchat. To byl ten KLÍČOVÝ moment - PŘÍJETÍ. Přijetí mé nemoci jako součástí mě. Přijetí toho, že nemoc mi asi něco ukazuje, že je to ukazatel, který mě směřuje k sobě, do mého nitra. Začala jsem se, ptát sama sebe:

„Proč mi lidé bereme nemoc, jako něco špatného?“ „Proč ji odsuzujeme, když ani neznáme příčinu, důvod proč přišla?“

Začala jsem tomu postupně přicházet na kloub. I když mě chvílema obklopovala panika z toho, že nic nebylo tak, jak mě to naučili rodiče, systém. Najednou jsem jakoby začala ztrácet pevnou půdu pod nohama a bortila se mi stará vžitá dogmata, které jsou vlastně základem naší existence.

Pozorovala jsem stále více život kolem sebe a postupně jsem zjišťovala, že my lidé, se takto povrchně stavíme k více životním otázkám, ne jen k nemoci jako takové. Přišlo mi, jako bychom raději nechtěli vidět pod pokličku. Možná ze strachu co tam uvidíme, či co si uvědomíme. Mým nejtěžším úkolem bylo čelit sama sobě, tváří v tvář si přiznat a uvědomit si, že jsem si nemoc vlastně vypěstovala v průběhu života sama. Už jsem nemohla házet vinu na ostatní, na systém, na doktory, na medicínu, na lidi kolem sebe. Musela jsem se začít stavět své nemoci čelem a přijmout za ní odpovědnost. Sundat konečně ty růžové brýle, které jsem si sama v průběhu života nandala v domnění, že mi bude lépe. To byl možná ten moment, kdy jsem se přestala ke své nemoci stavět povrchně.

Chtěla jsem pochopení, odpověď a ve chvíli kdy jsem opravdu byla ochotná přijmout realitu se všemi jejími stranami, dostala jsem ji.  Začala jsem se konečně ptát sama sebe „Proč?, Proč mě zužuje tato nemoc?“.

Pátrala jsem na vlastní pěst, četla na internetu o duchovních příčinách nemocí a začala jsem konečně tu hádanku luštit a ne před ní utíkat, či svalovat vinu na druhé. Přijala jsem svou nemoc se slovy „Proč bych měla proti své nemoci bojovat? Vždyť mi tolik ukázala, vždyť mi tolik otevřela oči“. Nejen co se týče zdravotní stránky, ale celkově mi otevřela možnost nahlédnout na život z jiného úhlu pohledu, jako bych náhle vstoupila do role pozorovatele nikoliv aktéra. V té chvíli jsem nahlížela na svůj život z vyšší perspektivy, z nadhledu a vše do sebe zapadalo, jako každý jednotlivý dílek do celkového obrazu puzzle. Napadalo mě v tu chvíli snad jen „No a co? Jsou v životě horší věci i nemoci. Půjdu dál svým životem a přijmu svou nemoc jako dar, který mi přišel z nebes ukázat, co dělám v životě špatně. Že v mých myšlenkách převažuje více negativismu než pozitivizmu, že lpím na svém partnerovi a celý vztah jsem založila na strachu, že ho ztratím, že se mi v hlavě neustále víří houf myšlenek, stresuji se stále kvůli sobě i kvůli mému okolí, že jsem závislá na svých blízkých, že se neumím zastavit a na cítit se na svoje nitro, že nedokážu pochopit samu sebe a že vlastně ani nevím, kým jsem.“  Začala jsem vlastně obracet nemoc, ku svému prospěchu. 

Přijala jsem nemoc stejně, jako přijímám dary, začala jsem to brát jako část mě samé. Nemoc se stala mojí životní průvodkyní, která mě naučila nahlížet na život z jiné perspektivy. Hodně mě posunula, ukázala mi, že můžu život vnímat jinak, než je psáno, že život si tvořím sama, na základě svého myšlení, postojů a předsudků a že tělo je moje zrcadlo, které mi chce v každé situaci ukázat, co dělám špatně a nasměrovat k tomu, abych se stala nejlepší verzí sama sebe.

Nemoc mi odhalila, dosud zarytou část mě samé, někde hluboko ve mně, o které jsem vlastně vždy v podvědomí věděla. Odhalila mi fakt, že jakýkoliv zdravotní problém musím řešit především sama se sebou. Od té doby vždy, když se objeví sebemenší náznak nějakého zdravotního problému, tak se zastavím a ptám se „Proč?“. Přehrávám si v hlavě situace, můj život a vždycky tomu přijdu na kloub, proč se nacházím v takové situaci. Na to, že jsem k někomu nebyla upřímná, když mě bolí klouby, tak se pozastavím a zjišťuji, že jsem se opět vyhnula pokoře a opět jsem se nad někým povyšovala. Když se mi nepatrně objeví alergie, tak se pozastavím a zjistím, že jsem si opět vytvořila ochranou bublinu proti každému, kdo se mnou nesouhlasí slovně útočím, bráním se a přitom to není třeba reagovat takto zostra. Uvědomila jsem si však i to, že nemoc se vytvořila v důsledku nějakých dlouhodobých postojů, reakcí či myšlenek, které jsem v sobě měla zakořeněné. Tudíž nemůžu ani já ani nikdo jiný očekávat, že nemoc se vyléčí během sekundy. Naštěstí v životě existuje něco jako rovnováha, a tudíž jestliže jsme dlouhou dobu na sebe kašlali, potlačovali emoce či vyhýbali se pokoře, nemůžeme čekat, že jednoduchým lusknutím prstů, nemoc zmizí jako smetený prach ze stolu. Jako víno potřebuje dozrát, tak i naše přenastavení myšlenek a skutečné uvědomnění a přijetí nemoci, chce čas. Musíme na sobě vědomě pracovat a možná až pak, se můžeme dopracovat ke skutečnému vyléčení nemocí a zároveň ke zdravému tělu. Že to nelze? Dříve bych nad tím nejspíše také mávla rukou, ale dnes vím, že je to možné. Chce to jen čas, vůli a odvahu na sobě pracovat a nahlížet na sebe bez růžových brýlí a zcela realisticky. Vyléčila jsem se a to jen svojí vůlí, odhodláním, rozhodnutím a přijetím této nemoci jako mým ukazatelem.

My lidé jsme však naučení neřešit příčinu nemoci, jen ji co nejrychleji zarýváme někam hluboko. Právě to je ten problém. My tu nemoc zaryjeme a co nemoc udělá? Opět se vyhrabe, jelikož jsme ji nevyřešili a nepřijali. Jakobyste vytrhli plevel, ale nechali hluboko v zemi jeho kořen. Dlouho dřímá, neprojevuje se, ale pomalu roste, dokud se zcela neukáže.

Odpovězte si:

  • "Kolikrát jste si na sebemenší známku bolesti hlavy vzali ibalgin?  Bylo to pryč?"
  • "Kolikrát, si řešila chřipku, rýmu či lehký kašel paralenem, kapkami do nosu a další chemií? Kolikrát?"

Já mnohokrát. Až do tohoto momentu, kdy jsem svou nemoc přijala jako moji součást a od té doby, což je zhruba rok a půl, proplouvám životem bez jakékoliv známky nemoci a zcela bez jakýchkoliv chemických léků. Ano, opravdu bez jakýchkoliv. Nemám záněty močového měchýře, nemám bolesti hlavy, nemám už žádné alergické příznaky a neměla jsem už dva roky chřipku ani nic podobného. Někdo by možná řekl, „to je náhoda“. Já tomu říkám „Konečně, jsem přišla na to, že K UZDRAVENÍ, si můžu pomoct jen já sama“.

Jsem sama sobě nejlepší léčitelem, učitelem a vzorem. To je vlastně to, co chci předávat dál. Zastavte se, uvědomte si, přijímejte sebe i svou nemoc, vnímejte znamení a hlavně POCHOPTE, že jediným člověkem, který vás může vyléčit, jste vy sami. Je spoustu způsobů jak se léčit přírodně, ať už to jsou bylinky, reiki, léčitelské techniky, nebo čínská medicína. Důležité je však ponořit se do sebe, nacítit se na sebe a vědomě si vzít k srdci tu lekci, kterou nám daná nemoc zrcadlí. Je to vlastně jen další forma učení, ať už je to právě nemoc, vztahy, práce, finance, cokoliv. Každá z těchto věcí nás má přivést k uvědomění:

"MĚJTE RÁDI SVOU DUŠI A TĚLO. OBOJÍ JE DŮLEŽITÉ A V PROPOJENÍ."

Autorka článku: Gabriela Gočeva

 


Nejnovější články na našem portálu

listopad 09, 2024 260
Pluto vstupuje definitivně po necelých 250 letech do vzdušného znamení Vodnáře 19.11.2024 v 21:30...
říjen 24, 2024 304
Život každého z nás je od samého počátku hudbou, plnou zvuků, melodií a rytmů. Hudbu vnímáme od...
říjen 22, 2024 639
23. 10. 2024 v 0:15 vstoupí Slunce do Štíra, který nás vede pod povrch, abychom objevili, co se v...
říjen 13, 2024 608
Od dětství jsme zvyklí každou věc uchopit, ohmatat, prohlédnout ze všech stran, třeba i ochutnat,...
září 22, 2024 805
22. 9. 2024 ve 14:44 vstoupí Slunce do Vah za podpory mocného Pluta v Kozorohu (přesný aspekt se...
září 20, 2024 562
„Jistě bez klamu, jistotně a pravdivě, co je zespod, jest jako to, co jest nahoře, a co jest...
září 17, 2024 841
Aby bylo hned z počátku článku zcela zřejmé, z jaké pozice se k tématu vyjadřuji, tak se pouze...
srpen 28, 2024 863
„Věru nejsme s to dosti želeti jednotlivých knih, které byly zničeny v různých částech světa vinou...
srpen 22, 2024 1072
22. 8. 2024 v 16:55 vstoupí Slunce do pracovitého znamení Panny, se kterým přichází čas sklizně,...
srpen 12, 2024 1055
Kruhy, linie, trojúhelníky, obrazce tvarů nejen v obilí a ostatních zemědělských plodinách, ale...
červenec 24, 2024 1078
„Zázrak je jev ve světě viditelném (tedy smysly vnímatelný) mimo obvyklý řád, přesahující síly...
červenec 22, 2024 1148
22. 7. 2024 v 9:45 vstoupilo Slunce do Lva za podpory milujícího Neptuna v Rybách, který se nás...
PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč

Nejčtenější články na našem portálu osobního rozvoje

16 květen 2020 2143728
Věřím, že každý se někdy zarazil nad "časem", tedy lépe řečeno nad čísly na hodinách, která na...
4 listopad 2019 516834
Taky jste si všimli, že stále více lidí hlásí různé formy intolerance nebo alergie na pšenici,...
20 září 2023 460811
Naše jméno nás representuje na veřejnosti a je do jisté míry i naší vizitkou. Každé jednotlivé...
1 prosinec 2020 295976
Nauka o číslech nebo-li numerologie je prastará opravdu zajímavá věda. Možná právě proto byla po...
28 září 2023 285529
1. Změna spánkových vzorců: nervozita, horká chodidla, přerušovaný spánek Pocit únavy po probuzení...
3 říjen 2023 274401
Byla roztěkaná, utahaná a kafe pila neúměrně rychle. Prý musí brzy jít, protože na ni doma čeká...
6 říjen 2023 261877
Ekzémy vyjadřují náš VNITŘNÍ ZÁPAS mezi tím počem toužíme, a tím co ve skutečnosti prožíváme....
13 duben 2020 256478
Pokud opakovaně vídáte čísla 11, 111 nebo 1111, je pro to důvod. Nejčastějším způsobem, jakým...
3 srpen 2019 255505
Zajímá vás, zda jste byli v minulém životě mužem či ženou nebo příčina smrti, co nás čeká po...
12 prosinec 2020 244453
Obezita znamená z mluvy naší duše nejen POTŘEBU OCHRANY, OBAL STRACHU, ale také ÚTĚK PŘED -...
30 květen 2022 243245
VYSOKÝ KREVNÍ TLAK - Duchovní příčina Vysokým tlakem trpí lidé, kteří v sobě dusí VELKÝ TLAK....
29 srpen 2021 216459
Každá myšlenka vibruje, každá myšlenka vyzařuje nějaký signál a současně přitahuje jí odpovídající...
7 leden 2018 208525
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení. Zdá se, že...
30 září 2019 191684
Mohlo by se zdát, že čísla na dveřích jsou abstraktní, kromě základní orientace nic neznamenající...
17 září 2020 187311
V dnešní době snad už neexistuje jediná žena, která by neměla nějaké "ženské problémy". Čím je to...
27 srpen 2020 185111
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne jiný jen tak z povzdálí kouká a...
6 prosinec 2018 177560
Jste štíhlá, cvičíte, držíte dietu, ale stále nemůžete zhubnout velké břicho ? KDE JE CHYBA? Náš...
23 září 2019 168036
"To, čím jsi, záleží na třech faktorech:na tom, co jsi zdědil, co z tebe udělalo tvé okolí a co...
25 listopad 2020 164296
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně...
13 srpen 2022 161929
Tak jak nic v životě není náhoda, není ani náhoda, že žena porodí syna. Tím, že žena přivede na...
24 květen 2018 144062
Každý z vás jistě ví, jaký se píše rok, nyní, když dávám dohromady tento článek, jsme na sklonku...
20 červenec 2022 128907
Když muž skutečně miluje a otevře své srdce ženě, měla by žena o jeho zranitelné srdce pečovat a...
21 květen 2020 125470
OBKLAD Z JABLEČNÉHO OCTA: – Vezměte si bavlněný ručník nebo nějaký hadřík a namočte ho v...
29 červenec 2022 123672
MIGRÉNY a bolesti hlavy nebo-li náš PAPIŇÁK V HLAVĚ - DUCHOVNÍ PŘÍČINA Bolest z fyzického hlediska...