Na úvod tohoto článku, bych ráda napsala pár vět. Za žádných okolností není tento text dogmatický, 90 % toho co si tu přečtete, je má vlastní intuitivní cesta, nikdy jsem o čakrách nic nečetla cíleně, nezakoupila žádné knihy, jen intuitivní čakrové karty. S energetickými místy jsem začala pracovat s pomocí Shambally po zasvěcení. Na vše jsem si přišla sama a je to cesta jednoho člověka v jeho vesmíru v jeho životě. Berte proto tak každou informaci, protože dokud si tu informaci neprožijete, je to pouhá informace.

ČAKRA SOLAR PLEXUS – MANIPURA

Po dvou spodních čakrách se pomalu přemístíme do místa, kde se shromažďuje životní energie a hlavně naše vlastní MOC. Toto místo je naším druhým mozkem, protože jsou pod ní orgány, které zajišťují trávení.

Říká se, že střeva jsou druhý mozek a určitě na tom něco bude – naše myšlenky, obavy a strachy vyvolané v hlavně ovlivňují naše emoce a tím i naše zažívání – před nějakým důležitým pohovorem, nebo ve škole. Orgánem, který sem patří, je slinivka břišní. Je také v této čakře přiřazen smyslový orgán a to je zrak.
Pro mě je tato čakra, hlavně místem naší životní energie, životního elánu. Zrodila se z krve, zažila si emoce, zrodila se z citu, ale tady už je to i o tom, že to aplikuje do svého života, vtiskne energii opravdovou formu. Život nabere reálný, hmotný tvar – naše životy spojíme s jinými lidmi, jinými partnery a svou životní energii vkládáme do jejich realizace, prožívání – tato energie je i místem našeho tvoření, kde se z prvních čaker vše zhmotní a my vidíme svou práci. Intuice sem taky patří – ta je spojená hodně s tím tvoření. Tato čakra zahrnuje hormon insulin.

Obsahuje toho mnoho, ale pro mě je velice důležitá ta MOC – od tohoto slova a této energie vzniká mnoho. Je to samozřejmě spojené s nemocemi – nemoc je vždy odrazem, místa kde nemáme svou moc – nezapomínejte, že NEMOC nás činí PRAVDIVÝMI – nelze lhát – pokud Vás tělo zastaví a nutí Vás třeba k odpočinku, už to nelze nějak maskovat a prostě nezbývá než ležet a odpočívat – jste pravdivý k sobě samým – NEMOC je jen poslední stádium jak Vás „donutit“ být pravdivý a protože se zde ukrývá i intuice, nutí Vás na-cítit se na své tělo a na to co právě řešíte tím, o co Vás nemoc připraví. MOC je místo, kde jsme naprosto sami sebou i přesto – jak MOC jsme pro lidi – moc hluční, moc upřímní, prostě jsme pro někoho MOC – někdy můžeme být i MOC sami pro sebe. V této čakře se mi vždy ukazuje karta MÁGA – karta, která ukazuje, že veškerou MOC máme ve svém životě MY – nikdo jiný, my jako tvůrci svých životů, my jako tvůrci všeho, my jako neskuteční mágové a kouzelníci. 

Buď si vybereme být mocní, nebo si vybereme být nemocní a vkládat moc do rukou druhých. Každý z Vás má tu moc, i když se to přes vážnost situace nezdá, je to na každém – samozřejmě jde o to, konat změny, přicházet o věci o lidi – prostě udělat změnu a posunout energii jiným směrem.

Spojení s myslí není vůbec náhodné – tak jak reaguje náš žaludek, naše zažívání je odrazem naší vlastní mysli – co si o sobě myslíme – co zpracuje žaludek.
Krásné místo plné žluté až zlatožluté barvy, která připomíná letní horký den – umí nabíjet, umí všechen život probudit, ale také ho umí zapálit a celý zničit – takovou sílu má naše vlastní energie – a pokud ji používáme proti sobě, je to časovaná bomba, která se může projevit i jako nemoc. Jakoby nám oblast bříška svítila darem slunce – jakoby slunce sešlo z oblohy dolů do našeho životního centra. Cítíte se unaveni? Vaše energie proudí nebo utíká do míst, kde je sežrána a nemá návratnost, kam posíláte energii, která se nevrací? Kam směřuje cenná slunná energie? Je tu krásná karta, ukazující jak slunce směřuje do břicha a je také na hlavě – žena má ruce jakoby od těla – jakoby říkala „dávám od toho ruce pryč“ INTUICE – žlutý anděl ji otáčí hlavou a ona kráčí – někdy prostě jsme unavení – nejde nám to co chceme – ale nakonec možná jen proto, že nejsme schopni dát od toho ruce pryč, nechat to být, nechat to plynout – nelpět na výsledku – být mocný neznamená mít všechno a všechny pod placem – já vnímám MOC jako energii, kterou vědomě cítím – kam jde a jak je s ní zacházeno. Někdy chceme něco udělat a nemáme tolik energie – nechte věci spíše plynout, než že je chcete z nějakého důvodu, který není v souladu s Vaší mocí.
Já neměla energii na cvičení, tolik jsem chtěla po porodu stáhnout břicho, ale vždy když jsem se už odhodlala cvičit, vždy mě tělo zastavilo – nemoc – nutilo mě to odpočívat a v tu chvíli, kdy není energie, padáte na ústa a jste prostě jen PRAVDIVÝ nic jiného, když to pochopíte, že Vaše tělo si žádá odpočinek a nebudete na to vše tlačit, tak ono Vás to časem postupně v té energii pustí. Dát od toho ruce pryč – není zbavit se zodpovědnosti, ale je to místo kde nelpíme na věcech, které nejsou s námi v souladu.

Zajímavé bylo také uvědomění, že kdybych možná před pár lety prostě začala cvičit, nic by se nestalo – cvičila bych, občas nějaká ta nemoc ale prostě bych jela, došlo mi, že nyní v tomhle stádiu to už nepůjde – nemohu cvičit s odporem k břichu – nikdy jsem žádné břicho neměla – já jsem ta, co se ji všichni smáli jak je hubená – jako dítě jsem si přála být tlustá. Jenže po porodu když mi zůstalo břicho, získala jsem k němu obr odpor a pořád jsem si říkala, proč mě tělo zastavuje, jak to? Nastala nemoc a já hledala, kde nemám moc – a došlo mi až za docela dlouhou dobu, že já chci cvičit s odporem k břichu – jo takhle to už nepůjde – TADY na téhle cestě, v téhle fázi už NE – a proto se učím se nevejít do kalhot, učím se druhý opak toho, co jsem řešila a nenáviděla, když jsem byla malá – cvičení se uvolní, až nebudu svou životní sílu používat proti sobě, ale budu ji vkládat do pozitivní roviny o sobě a svém těle – to je MOC. Mám MOC si způsobit NEMOC a mám MOC si navrátit plné zdraví díky své MOCI.

Břicho je vůbec místem, které je pro mnoho lidí velkým tématem – jde tu o MOC – jste MOCNÍ? Dovolili jste si být MOCNÍ, ÚŽASNÍ – vnímat sebe jako bytost, která je schopná onemocnět a uzdravit se? Nevkládat svou moc do druhých?
Přikládám svůj text, který jsem psala nedávno – sem se to neskutečně hodí:
Poslední dobou procházím neskutečnou transformací.
Jsem na cestě osobního rozvoje již nějaký ten pátek, ale nyní jsem na cestě, zahodit vše co jsem se naučila, vše co jsem si přečetla vše, co jsem přijala za svou pravdu a nyní musím kráčet jen se SVOU PRAVDOU….
To co jsem cítila jako základní kámen mé práce, jsem cítila dobře, pouze vlastní zkušenost, pouze vlastní prožitek, pouze vlastní pravda, ne pravda, kterou jsem slyšela, četla, vzala ji za svou, jen pravda která je ukrytá v mém nitru a je naprosto jedinečná k mé bytosti.
Dovolila jsem, aby Ti co mě něco předávají, byli v tom lepšími než já, dovolila jsem, abych se cítila, že já o tom nevím nic a oni vědí daleko lépe než já co se sebou, TOHLE BERU ZPĚT, hodně mi to pomohlo k téhle cestě, ale nyní to již nepotřebuji, odevzdávám vše, co není mé, a navracím se k SOBĚ SAMÉ.
Již nepotřebuji pravdy někoho jiného, abych nalezla SEBE, už nepotřebuji nic zvenčí, abych se dostala k sobě.

Jednoduše – navracím si MOC být MOCNÁ – vědět jak si pomoci, vědět kam dál kráčet, vědět co mám nyní dělat.

Přeji všem, aby Vaše kroky vedly skrze MOC

Obrázky ve článku, jsou mé malby vytvořené pomocí tabletu, které je možné tisknout na plátno, dle Vašeho přání.

Autorka článku: Lenka Vlášková