Spánková paralýza je stav, kdy jsou pohyby svalstva utlumeny a zároveň dýchací a oční svalstvo je nedotčeno. Smyslové vnímání je plně jasné. Děje se tak při probuzení z REM spánku, pokud se jedinec probudí dříve, než odezní motorická paralýza. Objevuje se během usínání nebo probuzení a většinou při spánku na zádech. Celý tento stav bývá často doprovázen obvykle nepříjemnými, živými a děsivými halucinacemi zrakového a sluchového typu. Může trvat několik vteřin i minut. Jedinci na stav reagují vyděšeně a zažívají symptomy podobné panice.
Když se na tento jev podíváme z lékařského hlediska, tak spánkovou paralýzu nenajdeme v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Zmiňuje ji ale Diagnostický statický manuál. Ne však jako samostatnou problematiku, ale je zde pouze zmínka ve vztahu k narkolepsii a poruchám bdění a spánku. U jinak zdravého jedince se používá termín izolovaná spánková paralýza. Jedná se o spánkovou paralýzu zažitou nepříliš často, nebo jen 1x. Většinou s trváním několika vteřin. Existuje však také opakovaná izolovaná paralýza s častějšími epizodami trvajícími déle. Tihle jedinci si mohou stav uvědomovat a snažit se mu předejít nebo vysvobodit se i navzdory strachu, který je doprovází. Pokud ale jedinec strach potlačí, může zažít komplex jevů, který se nazývá „fantomovo tělo“. Díky těmto jevům se můžeme pocitově vznášet. Můžeme také vidět i výjev okolí z jiné pozice nebo dokonce i svoji fyzickou schránku. Pokud jedinec, který není seznámený s existencí spánkové paralýzy se do takového stavu dostane, není schopný racionálního vysvětlení pro stav, který zažívá.
Halucinace doprovázející spánkovou paralýzu
Halucinace vznikají jako výsledek ostražitého nebo strážného systému, který nás má chránit před vetřelci v momentě kdy spíme. Tento systém se nazývá AMYGDALA, která je ústředním centrem strachu a důvodem proč pociťujeme strach. Kromě toho, je ale velmi důležitá a byla vždy součástí evoluce a je přirozeným pomocníkem při přežití. Díky ní zvýšíme naši ostražitost na možnou hrozbu. Při spánkové paralýze, v kombinaci s REM spánkem u člověka ležícího na zádech, je tenhle ostražitý systém aktivován a je zažíván jako pocit něčí přítomnosti. Jedinec vnímá možné nebezpečí formou smyslových halucinací. Tyhle halucinace mohou strach prohloubit. Jednoduše, čím víc se bojíme, tím se zvýší kvalita halucinací. Jedná se o halucinace auditivní, vizuální, ale i takové, které pociťujeme fyzicky nebo somaticky. Pociťují se zde doteky nebo problémy s dýcháním. Halucinace jsou u každého jedince rozdílné. Shodují se ve vzájemně propojených faktorech, které se nazývají Vetřelec, Inkubus a stupeň mimotělních zážitků.
VETŘELEC – Jedná se většinou o pocit přítomnosti někoho v blízkosti. Vnímáme strach a ohrožení doplněné o auditivní a vizuální halucinace. Můžeme slyšet kroky, šum, šeptání, ale i cítit doteky nebo vidět postavy. Často se také objevuje šum a zrnění televize. Pokud vetřelce pouze cítíme v přítomnosti a nevnímáme smysly, jedná se o klamavou představu, nikoliv halucinaci.
INKUBUS – Ve faktoru Inkubus již zažíváme nejen externí ohrožení, ale již nás fyzicky napadá. Vizuální, auditivní a fyzické halucinace jsou doplněny o pocity dušení, bolesti a tlaku na hrudi. V tomhle případě se mohu objevit i myšlenky na smrt podmíněné strachem z udušení. Pocit dušení můžeme vysvětlit. V REM spánku je dýchání redukované a mělké oproti bdělosti. Paralyzovaný člověk se snaží instinktivně ovládnout dech. Snažení bývá neúspěšné, a proto bývá vyhodnocováno jako tlak na hrudi, případně dušení.
Pojem Inkubus je také označení pro démona zjevujícího se při spánkové paralýze. Název „Inkubus“ pochází z latinského slova „Incubo“ (noční můra vyvolaná démonem). Tenhle démon navštěvuje své oběti výhradně v noci. V některých kulturách přivodí démon svoji oběť do transu, aby se nemohla pohybovat ani křičet.
MIMOTĚLNÍ ZÁŽITKY – Zde se objevují fiktivní motorické pohyby. Od pohybů končetinami, přes možnost sezení, až k autoskopii, která označuje vidění osoby z jiné pozice. Pocit strachu a úzkosti je na rozdíl od jiných stádií nahrazen pocitem blaženosti, klidu a radosti. Jedinec v tomhle stavu lítá, vznáší se, či padá. V oblasti ezoteriky by se tenhle stav dal připodobnit astrálnímu cestování.
Historie spánkové paralýzy
Zmínka o spánkové paralýze pochází již z 4.století př.n.l. jako spjatá především s halucinacemi a noční můrou. Nalezneme ji v čínské knize snů a v interpretaci řeckého lékaře Galéna, který nevěřil na nadpřirozený původ spánkové paralýzy. Stav přisuzoval žaludečnímu onemocnění, které vedlo ke škodlivým výparům a ty způsobily spánkovou paralýzu.
Ze střední Persie pochází AKHAWAYNIHO RUKOPIS „HIDAYT ALMUTA ALLEMIN FI AL-TIBB“ z 10.století, ve kterém je vedle kapitol například o hygieně a fyziologii, věnovaná kapitola spánkové paralýze. Vysvětluje se zde, že je způsobena stoupajícími výpary hlenu do mozku nebo žaludku. To mělo vést k dušení.
Ve středověku a raném novověku byli jedinci, kteří často vykazovali dnes lékařsky rozpoznatelné fyzické abnormality, neurofyziologické nebo psychické stavy, stíháni za čarodějnictví nebo sympatiím k ďáblovi. Za čarodějnictví byli obviněni lidé trpící právě i spánkovou paralýzou. Lidé v téhle době tíhli k přesvědčení, že jde o nadpřirozeno.
Sigmund Freud ve své psychoanalýze počátkem 20.století se zabýval vysvětlováním nočních můr, jakožto projevům spánkové paralýzy z psychologického hlediska. Freudův žák, Ernest Jones, popsal tento stav, který následně přisoudil potlačení sexuality.
Vnímání spánkové paralýzy v jiných kulturách
Ve východní a západní Africe věří na zlé spirituální síly, které napadají především ženy a děti. „NJOMBO-BLA“ je označení útoku ducha v hmotné podobě a je popisován jako temná mlha, jež nutí oběti k pohlavnímu styku. Tenhle výjev je znázorněn na obrazech z období baroka, kdy stvoření sedí na hrudi dívek.
Zajímavě si spánkovou paralýzu vysvětlují obyvatelé v Tanzanii a Zanzibaru. Útočí zde démonický netopýr, který dokáže měnit podobu. Útoky přestávají až když monstrum opustí vesnici. Podle nich si vybírá opuštěné a samostatně spící oběti. Nazývají ho „POPOBAWA“. Lidé zde mají útoky spjaté s volebním obdobím. Pravděpodobně protože při prvních volbách v Tanzanii po dosažení nezávislosti v roce 1995, byl v obyvatelích vyvolán strach a úzkost, tedy ideální zázemí pro spánkovou paralýzu. Podle tamějších obyvatel je bytost kontrolovaná vládnoucí stranou. Má odpoutat pozornost od blížících se voleb a pomoci straně vyhrát.
Inuité mají pro spánkovou paralýzu název „UQUMANGIRNIQ“. Tento název je u nich velmi zdomácnělý a v jejich kultuře považován za obecnou znalost.
Japonsko, jehož kultura tíhne k strašidelným příběhům až hororům, se přiklání k vysvětlení spánkové paralýzy nadpřirozenými silami. Mají pro tenhle stav dokonce speciální název, a to, „KANASHIBARI“. Tento pojem je tak rozšířený, že děti mají touhu tenhle stav zažít, a dokonce se snaží ho i vyvolat.
V německém folklóru je to zase upíří tvor, nesoucí kápi naplněnou magickými schopnostmi. V Chile útočí na ženy malé a ošklivé humanoidní stvoření s názvem „Trauco“. V Maďarsku je to zase „Lidérc“, tzv. Satanský milenec, který má lidské tělo, ale zanechává po sobě stopy kopyt. V jihoafrické oblasti znásilňuje ženy démonická bytost „Tikoloshe“. „Mare“ je v Norsku nazývaná bytost sedící na hrudi spící osoby a způsobující ji noční můry. Inkubní démon byl také citován jako možný způsob, jak vysvětlit skutečné znásilnění nebo sexuální útoky v kulturách, kde o něm ženy jinak nemohou mluvit.
Jak navodit klidný spánek?
• Dodržujte spánkový režim, v přibližně stejné době usínejte a vstávejte.
• Dopřejte si krátkého šlofíka, kolem 20 minut během dne. Ideálně po obědě.
• Vytvořte si příjemné prostředí na spaní. Spěte v tmavé, klidné a tiché místnosti.
• Namodralé LED osvětlení, světlo z monitorů, mobilů a televize potlačuje tvorbu melatoninu, což je hlavní hormon vylučovaný v noci, který podporuje kvalitní spánek.
• Citliví jedinci by měli vynechat 4-5 hodin před usnutím nápoje s obsahem kofeinu.
• Nechoďte spát hladoví, volte lehčí večeři.
• Pokud se vám nedaří do 30 minut usnout, vstaňte a začněte dělat nějakou jinou klidnou, optimálně nudnou činnost. Do postele se vraťte, až vás přepadne ospalost.
• Větrejte! Ideálně 10 minut před spánkem.
Bylinky pro lepší spánek
Kozlík lékařský – Udělá vám dobrou službu v případě, že se v noci často budíte, případně jste se už se spánkovou paralýzou setkali a teď se bojíte usnout. Používá se čaj z kořene. Stačí 2 až 3 gramy zalít horkou vodou, nechat 15 minut louhovat, přecedit a vypít. Užívejte do doby, než se vaše obtíže upraví-nejdéle však měsíc. Poté je nutné bylinky na dva týdny vysadit.
Meduňka lékařská – V této oblasti je stálicí. Pomáhá proti nespavosti a uklidňuje nervovou soustavu. Užívat ji můžete po celý den. V množství nejvýše tří šálků.
Heřmánek a Máta – Společně zmírňují úzkost a stres a pomohou vám lépe usnout. Tuto směs lze užívat dlouhodobě a její účinky podpoří oslazení medem.
Levandule – Má kromě psychiky pozitivní vliv také na spánek.
Všichni lidé, kteří zažívají spánkovou paralýzu mohou být klidní v tom, že se jedná o fyzicky neškodný stav. Paralýza je samozřejmě nepříjemná, ale nepoškozuje mozek ani žádné aspekty psychiky. Nejintenzivnější emocí spojenou se spánkovou paralýzou je strach. Ten se vyskytuje u 82 % případů. Mezi další emoce patří hněv (32 %) a smutek (23 %). Ze 17 % se vyskytují pocity štěstí, a dokonce i erotické pocity.
