
„Dokážete mě ocenit, jen když je vám zle (muži, rodino, spolupracovníci, celý světe), jen když mě potřebujete. Pořád jen dávám, a když jednou potřebuji pomoct já, nikdo tady není. Dokonce jste naštvaní, že si dovolím být nemocná! Nemám co na sebe, protože pro samou péči, aby bylo postaráno o vás, si neudělám čas ani na to dojít si pro nový boty. Lítám jen kolem vás a to nikdo nevidí, tahle práce je neplacená a všichni vidí jen peníze. Myslíš si, že když nosíš domů víc peněz, nemusíš nic a rozhoduješ o všem. Už toho mám dost!
… Číst dál