Veškerý život se projevuje pohybem. Proto je pohyb i základní potřebou každého člověka. Může být dokonce oceňován jako předpoklad zdraví a prostředník spokojeného životního pocitu, zvláště je-li uskutečňován s pozorností a spontánně. K tomu je však potřeba naučit se citlivě vnímat svoje tělo, cvičit v bdělém pozorování účinků vlastního pohybu, abychom získali bezprostřední zkušenost o sobě samých i o svém soubytí s prostředím.

Co je to jóga?

Jóga je považována za filozofii, vědu i umění. Vznikla ve starodávné Indii, ale podobné systémy jsou známé i z Indonésie, Tibetu, staré Číny, Japonska a z jiných starých kultur. Za původce jógy bývá označován Šiva, představitel věčného bytí i věčné proměny. Nesmrtelný dialog mezi těmito dvěma principy, které jsou zastoupeny v člověku, je uveden v Bhagavadgítě. Využití jógy v různých náboženstvích může budit dojem, že jóga je náboženství nebo jeho část. Tento názor je však mylný. Jóga historicky vznikla nezávisle na náboženství na základě pozorování přírody. Je to vlastně systém, biotechnika, která je vhodná na ovlivňování nervové soustavy a tím pro udržení zdraví. Jóga je systém založený na tělesném cvičení, regulovaném dýchání, mentálních cvičení na koncentraci myšlení a na ovlivňování nervové soustavy. Pohyby z poloh jógy dnes například přebírají fyzioterapie a gymnastika.

Slovo jóga pochází ze sanskrtského slova „jug“ a znamená podmanění tělesných a psychických projevů pomocí regulovaného dýchání a tělesných poloh. Přenesený význam slova jóga by mohl být dvojí: spřažení-spojení člověka s bohem ve smyslu latinského religio, nebo spřažení-ujařmení nižších elementů lidské bytosti, které je podmínkou, aby zcela očištěné vědomí člověka, átman, se ztotožnilo ve vědomím absolutním, brahman.

Přijímá-li člověk jógu jako integrální nauku, jako celistvé umění života, bude nucen pracovat na vlastním zdokonalování ve třech oblastech:

• Oblast morálně etických hodnot – Zásady první z nich jsou formulovány v deseti bodech jamy-nijamy. Práce na vlastním charakteru patří k základům jógy, bez kterých tento systém ztrácí svůj celkový smysl. Kvalita vlastního charakteru bezprostředně souvisí s otázkou mezilidských vztahů a celkového přístupu k životu. Pokud nemá člověk zájem o určitou sebekázeň a sebezdokonalování v těchto oblastech, nelze hovořit o tom, že skutečně praktikuje jógu, i kdyby zvládal třeba krkolomné polohy v oblasti hathajógy.

• Oblast tělesných a dechových cvičení – Druhou oblast tvoří tělesná a dechová cvičení, ke kterým se pojí také otázky výživy a životosprávy vůbec. Pokud se jedná o vlastní cvičení, je nutno respektovat jeho odlišný charakter od běžných pohybových aktivit a z toho důvodu také dodržovat základní doporučení.

• Oblast mentálních technik – Jóga nabízí ucelený systém hierarchicky uspořádaných metod, které jsou účinným prostředkem v otázce psychického přetížení, vzniku neuróz i závažnějších duševních onemocnění a zároveň poskytují možnost hlubšího poznávání vlastní osobnosti. Tak jako vše v tomto světě může být člověku k užitku či ke škodě, mohou mentální techniky představovat doslova blahodárné působení na psychiku člověka, ale při nevhodném použití přinášet i jisté riziko.

Mezi cíle mentálních technik patří prohlubování vědomí o sobě, získávání zkušeností s ovládáním vlastních myšlenek a emocí, hluboké mentální uvolnění a regenerace duševních sil, rozvíjení mentálních schopností a zkvalitňování v oblasti morální.

Jednotlivé druhy jógy

• Karmajóga: Má ovládnout jednání, aby bylo dosaženo osvobození – mókša. Vychází z nauky o karmanu. Jogín, který si zvolí tuto cestu se nesmí dopustit žádných přečinů. Nejásá nad zisky, neželí ztrát. Tím připravuje své činy o jejich karmický dopad a vymaňuje se tak z koloběhů životů.

• Džňánajóga: Nejvyšší jóga poznání spočívá v naprostém zničení pocitů, že člověk má nějakou individuální existenci, že jeho osobní já je činitelem. Zpočátku se jedinec učí rozlišovat, co je trvalé, od toho, co trvalé není, až pochopí jedinou pravou trvalou podstatu, čisté vědomí, átman, a pozná jeho totožnost s vědomím absolutním, brahman.

• Bhaktijóga: jogín, který se vydal na cestu tohoto druhu jógy, obětuje všechny emoce libovolně zvolené představě osobního boha. Nakonec uctívač ztrácí představu svého individuálního já a zažívá bezmeznou slast s vyvoleným božstvím.

• Rádžajóga: Jde o osmistupňovou metodu ovládnutí mysli, kterou Pataňdžali ve 3.století př.n.l. sestavil a popsal v Jógasutře. Pataňdžaliho rádžajóga je nejutříděnějším systémem jógy a všechny ostatní systémy jógy byly tímto systémem podstatně ovlivněny.

Hathajóga

Systém hatha-jóga se historicky vyvinul pravděpodobně postupně ze známých jogistických tělesných poloh, sedů, starodávných dechových cvičení a tělesných poloh-ásan, muder, které znázorňují sochy z období našeho letopočtu. Údaje o ásanách a mudrách lze nalézt i v umělecké literatuře ze 4. a 5. století. Soustava hathajógových cvičení je tradičním oborem, pěstovaným v Indii po tisíciletí. V nejužším a nejkonkrétnějším smyslu jde o spojení dýchání pravou („ha“ sluneční) a levou („tha“ měsíční) nosní dírkou. V hathajóze se přičítá dechovým cvičením (pránájáma) největší význam při získávání žádoucí rovnováhy a ostatní cvičení jsou-vedle svého obecnějšího zdravotního významu zčásti přípravou na způsobilost pránájámu provádět, nebo přípravou pro zaujetí polohy předepsané pro příslušnou pránájámu.

Hathajóga byla značně ovlivněna tantrismem. Tantry předpokládají všemožné magické vztahy ve vesmíru, docházejí ke stejné představě, že člověk, mikrokosmos, se podobá antropomorfně pojatému vesmíru, makrokosmu. V těle člověka je šakti, latentní tvůrčí energie, spící stočena jako had, kundaliní, která po probuzení může vytvořit jednotu mezi vědomím člověka a vědomím absolutním, átmanu a brahman. Proto hathajóga tak jako tantry přikládá velikou důležitost tělu. Má dojít k jeho ovládnutí, musí být učiněno pevným, zdravým a silným, tak může být dán předpoklad duševního vzestupu.

Hathajóga upřednostňuje pomalé pohyby, plynulost a výdrž v pozicích. Člověk se po cvičení ásan cítí osvěžený a uvolněný. Cvičení hathajógy stojí v protipólu dynamických aerobních cvičení.

Dech a jeho význam

Pozoruhodnou formou lidského pohybu je dýchání. Je-li tento pohyb harmonický, stává se také významným předpokladem zdravého života. Dech je jedinou lidskou funkcí, která probíhá nejen samovolně jako vegetativní proces s dechovým centrem v mozku, ale i pod vlivem naší vůle, tedy vědomě. Proto můžeme dech řídit a cílevědomě využívat ku prospěchu svého zdraví. Tvoří tedy hranici mezi naším životem vědomým a životem nevědomým. Vědomým, uvolněným a pravidelným dýcháním lze zmírnit bolesti, tlumit agresivitu, překonávat únavu, zvyšovat vitalitu, zabezpečovat dobré trávení a usnadňovat klidné usínání.

Vydechování připomíná odevzdání něčeho, předávání sil, jimiž utváříme svůj vnitřní i vnější svět. Naopak při vdechování prožíváme stav opačný. Nadechování je tedy spojeno s napětím a aktivací a vydechování s relaxací.

Rady pro správné dýchání

Prvním krokem k nápravě dýchání je naučit se dýchat nosem, neboť dýchání ústy je pouze jeho nouzovou formou. Průchozí branou pro vzduch jsou dvě symetrické nosní dírky. Tak jako většina orgánů v lidském těle je dvojitá a zároveň souměrná, tak i nosní dírky jsou symetrické. Podle starých nauk bývá pravá nosní dírka spojena s mužskou energií, tzv. sluneční, se silou aktivizující a levá nosní dírka s ženskou energií, tzv. lunární, se silou zklidňující. Jen ve spolupráci obou nosních dírek a v jednotě obou polárních proudů dechu je základ harmonie dechu i života. V hathajóze se proto dbá na udržování obou nosních dírek v čistotě, aby jimi mohla volně proudit životní energie zvaná prána.

U neklidného a napjatého člověka je dýchání narušeno. Stává se povrchním tedy nedostatečným – poněvadž dýchací soustava, hrtan, průdušky, hrudní i břišní svalstvo a zejména bránice ztrácejí vlivem křečovitého stažení svou pohyblivost. Důsledkem je nejprve nahromadění plynných produktů, které místo aby byly vypuzeny, setrvávají v organismu a pomalu, avšak neúprosně, jej zanášejí. Z toho zároveň vyplývá trvale snížené okysličování, tj. skryté dušení. Těžko lze očekávat, že za těchto podmínek zůstane organismus zdráv. Jógová dechová cvičení působí nejen na dechové funkce, ale prostřednictvím dechu ovlivňují také psychiku, svalové napětí a funkci dalších vnitřních orgánů v oblasti hrudníku a břicha.

O systému „Jóga v denním životě“

Systém je vhodný pro všechny věkové stupně, nevyžaduje žádné akrobatické schopnosti a umožňuje jógovou praxi netrénovaným, nemocným a postiženým osobám nebo lidem v rekonvalescenci. Postihuje všechny oblasti: Nezabývá se pouze fyzickou složkou, ale zahrnuje i duševní a duchovní aspekt. Klasické ásany a pránájáma jsou rozčleněny do osmidílného sytému, který začíná SARVA HITA ÁSANAMI (v překladu cviky vhodné pro všechny). Po tomto prvním, přípravném díle následuje sedm dalších, které vedou krok za krokem k pokročilým ásanám a pránájámě. Z těchto základních cviků systému Jóga v denním životě se vyvinuly mnohé speciální programy nazvané například: Jóga proti bolestem zad, Jóga proti bolestem kloubů, Jóga pro seniory, Jóga pro manažery či Jóga pro děti.

Důležitým nástrojem sebezkoumání a sebepoznávání je meditační technika sebedotazování a sebeanalýzy, která je rovněž rozčleněna do jednotlivých stupňů. V ní pronikáme do podvědomí, které je původcem našich přání, komplexů, vzorců chování a předsudků. Toto cvičení nás vede k poznání sebe sama.

Základním principem Jógy v denním životě je svoboda vyznání. Jóga není náboženstvím, je pramenem duchovnosti a moudrosti, který tvoří základ všech náboženství. Překračuje náboženské hranice a ukazuje cestu k jednotě. Praktikovat jógu znamená být aktivní v tom nejkladnějším slova smyslu a pracovat pro blaho celého lidstva.

Stará jógová moudrost praví: „Zasej myšlenku, sklidíš čin. Zasej čin, sklidíš zvyk. Zasej zvyk, sklidíš charakter. Zasej charakter, sklidíš osud“.