Naši Předkové slavili čtyři velké hlavní svátky (kromě množství drobnějších): den jarní (věsna) rovnodennosti (21. března) – svátek se nazýval Komojedica na počest sílícího Slunce – Jarily den letního slunovratu (21. června) – svátek na počest mohutnějícího Slunce – Boha Kupaly den podzimní (oseň) rovnodennosti ( 21.září) – svátek na počest na odpočinek odcházejícího stárnoucího Slunce – Svetovíta den zimního slunovratu (21.prosince) – svátek na počest narození Slunce – mladého Boha Koljady Z tohoto vyplývá, že se naši Předkové řídili kultem – kalendářem Slunce, což je kult Života, nikoliv kultem – kalendářem lunným. Svátky jsou v kalendáři řídícím se Sluncem pevně stanovené, oproti svátkům v kalendáři lunném jsou mnohé pohyblivé, jako právě současné Velikonoce. Původní svátek jara – Komojedica – byl oslavou sílícího Jarily Slunce. Byl velmi důležitým svátkem, protože po zimě měl probudit síly člověka do následujícího plodného období, v němž bylo zapotřebí vypěstovat úrodu živící rod celou následující zimu. Proto trval 2 týdny (2 x 9 dní, týden měl 9 dní, 1 týden před a 1 týden po rovnodennosti), hlavní oslava trvala 3dny – 1 den před rovnodenností, den rovnodennosti a 1 den po rovnodennosti. Symboly se nesly v duchu jara, posilovaly probouzení sil Slunce, pohyb, dobrou úrodu, plodnost – malování vajíček se uchovalo do dnešních dnů. Vajíčka byla malována různými technikami – ale zejména voskem – symboly ochrany, plodnosti, pohybu, slunce, probuzení, obnovení a rozkvět přírody atd., častokrát ve starých motivech uvidíme právě svastičné obrazy. Jídla a dobrot byla hojnost, ale nikdy ne krvavé, tj. masité. Před oslavou se uklízely příbytky, aby do nich mohla vstoupit nová jarní síla Slunce Jarily, vzpomínalo se na Předky, s nimiž se dělilo o dobroty na stole. Nikdy se nedělali oběti, pouze se dávaly dary či úlitby (ulití z poháru). Zároveň je den jarní rovnodennosti – přesně den následující - Ženským svátkem, protože s ženou souvisí dar nového probouzejícího se života. Jak velká síla byla v našich svátcích zakořeněna je poznat do současnosti. I křesťané přijali malovaná vajíčka jako symbol plodnosti a zrodu všeho nového, jelikož byl v nás tak silně uchycen, že jsme se jej odmítali vzdát. Stejně tak jako mladé větvičky jív, s nimiž se jemně šlehaly dívky a ženy, aby do nich přešla síla rozpukajícího se stromu. Krajově je mnoho dalších zvyklostí. Například polévání vodou, což je spojenou s očistou po zimě a předáním síly, čilosti, zdraví a moudrosti. Oproti tomu pečení mazanců je ryze křesťanský zvyk spojený s pomazáním Krista. Rovněž posvěcování jídla a obětin, které byly i krvavé – beránek, je pouze křesťanskou záležitostí.Velikonoce máme za rohem. Ti, co cítíte, že vaše tradice a svátky jsou spojeny s jinými kořeny než žido-křesťanskými, hledejte. Hledejte v dalších pramenech a otvírejte svoji vlastní paměť, abyste se sami rozpomněli na události dávno minulé a sami věděli, kde jsou vaše kořeny, z nichž je třeba čerpat. Potom temnota či hrubá síla naplní tady svoji roli a světlo bude moci opět zazářit. Aby zářilo stále, je třeba se velmi hluboce zamyslet nad úlohou obou protipólů – světla a temnoty, jemnosti a hrubosti – pochopit jejich úlohu v roli Světa a Vesmíru a najít mezi nimi rovnováhu, soulad. Vrátíme-li se k úsloví, podle něhož žili naši Předkové: „Cti Bohy a Předky své a žij v souladu se Svědomím (společné světlé vědomí lidí a Bohů), máme velkou šanci vrátit potřebnou rovnováhu tomuto světu a žít v míru. Autor: Věra Ovečková Zdroj: https://www.roduslava.cz/blog/velikonoce-a-nasi-predkove/ Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu Autorka knihy: Ještě chci žít skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak701e5d4315b444dca0fe556a9a45514d').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy701e5d4315b444dca0fe556a9a45514d = 'vera.oveckova' + '@'; addy701e5d4315b444dca0fe556a9a45514d = addy701e5d4315b444dca0fe556a9a45514d + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text701e5d4315b444dca0fe556a9a45514d = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak701e5d4315b444dca0fe556a9a45514d').innerHTML += ''+addy_text701e5d4315b444dca0fe556a9a45514d+''; Jmenuji se Věra Ovečková. Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená. Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu. Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život. Jak slavili jarní oslavy rovnodennosti naši předkové Slované? Šaman Kryštof Koucký: Co se děje aktuálně v informačním poli? )
Ahoj, tady Inelia Benz z Ascension101.com. Dnes bych s Vámi chtěla sdílet nahrávku, kterou jsem našla ve svém telefonu. Když se dostanu do meditativního stavu, tak se někdy dívám na něco, na námět nebo otázku, kterou někdo položil. A když začnou přicházet nějaké odpovědi, nebo vidím, že se něco děje, zapnu telefon a nahraji si to. Dnes jsem našla nahrávku. Byla jsem docela překvapená, protože jsem si nepamatovala, kdy jsem jí nahrála, takže je to docela zajímavá věc. Poslechla jsem si jí a řekla jsem si, že by Vás to mohlo také zajímat. Nahrávka je o Anunnaki a jejich vlivu na naší planetu a také něco docela nového, což je náš vliv na jejich kulturu, jejich druh a jak se to vlastně stalo. A když jsem se zajímala v této otázce o aspekt DNA, dostali jsme se, nebo tedy já, k architektům našeho druhu a záměru za vytvořením lidské bytosti. A to si myslím, že je nejdůležitější část celé informace, protože nás informuje o tom, že jsme skutečně neomezené bytosti. Nechám Vás přečíst si informace. Proskenujte jí svojí vlastní osobností, podívejte se a uvidíte, co s Vámi rezonuje a jak daleko to dokážete přijmout. Přepis záznamu: Cítím jejich přítomnost. Anunnaki. Důležitost, věda, technologie, prozkoumávání, vlastnění, půvab, krása, přepych, zlato. Energetická rezonance duševní pohody založené na materiální podstatě. V jejich energii je nesoulad. Jejich kolektivní energie je nesouladná. Když se podívám na jejich nesoulad, cítím omyl, pochybení a strach. (dlouhá pauza) Vytvořili humanoidní druh na planetě. Vzali materiál DNA ze současného druhu, který byl vytvořený ostatními, změnili materiál, udělali ho hutnějším. Vytvořili novou bytost. Bytost, která dokáže pojmout pokročilou duši. Cítím to tak, že to nebyl jejich záměr, ale záměr předchozího architekta těch, co vytvořili původní těla. Anunnaki to neviděli, protože viděli pouze jednoduchou DNA na fyzické úrovni, ale ne ty ultra-dimenzionální úrovně. Vytvářeli pracovní sílu, jednoduché stroje, aby plnily úkoly. Vykořisťovali půdu, sbírali materiály, drahokamy a bohatství. A když to udělali, odešli, nechali za sebou pracovní sílu a polo-vládce, kteří byli naprogramováni, aby dávali rozkazy a byli posloucháni. Přírodní chyba byla taková, že použili svojí vlastní DNA, aby vytvořili poskoky, kteří by přijímali rozkazy a poskoky, kteří jsou schopní rozkazy dávat a byli autoritou. Tím, že použili svojí vlastní DNA, vytvořili energetické ultra-dimenzionální spojení s vlastním druhem. Toho spojení si nebyli vědomi, protože si nejsou vědomi ultra-dimenzionální podstaty DNA. Pro ně to bylo pouze mechanické a fyzické. Mohli… měli odstranit své výtvory, když opustili planetu, ale neudělali to. Něco se stalo a oni je nechali. DNA se začala vyvíjet, růst a rozšířila se. Bytosti z celého vesmíru se mohli inkarnovat do třetí dimenze pomocí plavidel, které sami o sobě spustili ostatní vlákna, ostatní aspekty multi a ultra-dimenzionálního DNA. Nyní se Anunnaku vrací. Někteří ani neodešli, ale zůstali vnitřně spokojení. Ti, co se vrací, jsou puritáni a bojí se, protože náš růst, uvědomění a síla ovlivňovat tento 3D výtvor ovlivňuje i je. Najednou a spontánně, se mezi jejich vlastními lidmi začali rodit uvědomělé a osvícené bytosti. Bytosti, které umí cítit a jsou uvědomělé své vlastní existence za hranicí fyzična. Existence za hrami, které si vybíráme hrát. Důležitosti a připoutanosti. A to má nyní za následek rozpad jejich dříve tak silné a věčné společnosti. Je tam strach. Jsou možnosti jak eliminovat lidskou rasu, ale i přesto to nemohou udělat, kvůli povaze dohod ve fyzickém vesmíru. Program, kteří oni sami zapsali do lidské rasy proto, aby přežila, chránila život za každou cenu, stále platí a nedovoluje provedení kompletního vyhubení těchto druhů. (dlouhá pauza) Něco se na planetě chystá. Rozšíření uvědomění tak rozsáhlé, tak přístupné tolika bytostem jako nikdy předtím Dokáže to změnit realitu tak, jak jí známe. I přesto to vyvolává paniku a strach. Jak vyjádřit, že všechno, k čemu jsme připoutaní, jsou iluze? Že vše, co je pro nás důležité, je nepodstatné? Jak vyjádřit, že všechny ty hry, které hrajeme ve fyzickém světě, všechny hry, kterých jsme si vědomi, nejsou nic ve srovnání s tím, jaké hry, nebo čím se můžeme stát, když si pouze připustíme možnosti alternativní reality, která by vstoupila do našich myslí, našeho pole a našeho těla? Proč jen nepředstírat? Předstírat, že je zde i jiná možnost, Odvažte se přijmout, že VY tvoříte Vesmír každou vteřinou. Přijměte, že fyzické prostředí, kde se nachází Vaše fyzické tělo, je pouhá iluze. Iluze, která je ohebná jako dětská modelína. Odvážíte se předstírat, že to je pravda? Jen na malou chvilku… na vteřinu… Pociťte vítr změn, který kolem Vás fouká. Časoprostor se stane pohybující se krajinou. Rychle se pohybuje. Rychleji a rychleji. Tak rychle, že se stane čistým světlem Dovolíte si zvolit si nebýt jednotnou bytostí? Nebýt monolog myšlenkových proudů, důležitostí, připoutaností, problémů, strachů, radostí, lásky a zkušeností? Zdroj: https://ineliabenz.com/the-anunnaki-and-why-we-matter/ Autorka: Inelia Benz Překlad: Ondřej Rimmer Brož INELIA BENZ (zdroj) Původem Chilanka, vlastním jménem Inelia del Pilar Ahumada Avila, která vyrostla a vystudovala v Británii. Na veřejnosti se objevila nedávno. Na první pohled na ní neuvidíte nic zvláštního, ale tvrdí o sobě, že má schopnosti, které lze právem zařadit mezi vyjmenované záhady. Je jasnovidná: vidí do minulosti i do budoucnosti. Nebo je schopna spontánně mluvit cizími jazyky, které se nikdy neučila. Hana Sahhu-arah: rozhovor s průvodkyní hvězdných duší )
Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin. Stalo se to začátkem září roku 1969 v obci Ržavčik v Tisulském okrese v regionu Kemerovo. Během hornických prací v dole, kde se těžilo uhlí, objevil horník Karmaukhov v samotném jádru dvacetimetrové sloje ležet v hloubce přes 70 metrů dva metry velký mramorový sarkofág, který byl neuvěřitelně precizně mechanicky opracovaný. Velitel Alexander Alexandrovich Masalygina přikázal okamžitě zastavit veškeré práce a sarkofág nechal vynést na povrch. Následně ho začal otevírat, přičemž odlamoval okraje tmelu, který byl časem již zkamenělý. Samotný tmel se však pomocí slunečního tepla měnil v čirou tekutinu a začal se roztékat. Jeden nedočkavý člověk, si dokonce dal trochu této tekutiny na jazyk, aby ji ochutnal (během jednoho týdne zešílel, a v únoru umrznul u dveří svého domu). Víko sarkofágu bylo dokonale opracované a přesně sedělo. Pro lepší těsnost měly vnitřní hrany okrajů tloušťku patnáct centimetrů. Objevení Tisulské Princezny bylo skutečně velkým šokem pro všechny přihlížející. Sarkofág byl naplněný až po okraj růžově modrou krystalicky čirou tekutinou. V ní spočívala svěží, zhruba 180cm vysoká, štíhlá a neobyčejně krásná žena. Bylo jí okolo třiceti let, měla jemné evropské rysy a velké, do široka otevřené modré oči. Měla husté, lehce vlnité tmavě hnědé vlasy s nádechem dočervena, které jí sahaly až do pasu. Podél jejího těla splývaly měkké, bílé ruce s krátkými, úhledně upravenými ostříhanými nehty. Oblečena byla do průsvitných bílých krajkových šatů, které jí sahaly těsně pod kolena. Šaty byly s krátkým rukávem, vyšívané pestrobarevnými květy. Pod šaty nic jiného neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. Vedle hlavy ještě měla černou, obdélníkovou, na jedné straně zaoblenou kovovou krabičku (něco jako mobilní telefon) o rozměrech 25 x 10cm. Sarkofág zůstal veřejně otevřený zhruba od 10 do 15 hodin. Celá vesnice se přišla podívat na ten zázrak. Téměř okamžitě nahlásili objev okresním úřadům a povolali odpovědné orgány, hasiče, armádu i policii. Do 14 hodin přiletěl cihlově červený vrtulník a přivezl tucet velkých soudruhů v civilu, kteří prohlásili, že místo je kontaminované a nařídili všem přihlížejícím, aby se vzdálili od hrobu. Následně zajistili místo objevu a zapsali si všechny, kdož se dotkli rakve, a dokonce i ty, kteří stáli poblíž, údajně z důvodů lékařské pohotovosti.Soudruzi se snažili naložit sarkofág do helikoptéry, ale břemeno bylo příliš těžké, a tak se rozhodli, že rakvi ulehčí tím, že z ní odstraní tekutinu. Začali odčerpávat tekutinu, ale tělo okamžitě začalo před zraky přihlížejících černat. Proto kapalinu opět vrátili zpět a zčernání se okamžitě vytrácelo. Za okamžik tváře ženy opět zrůžověly a tělesné ostatky opět vypadaly jako živé. Sarkofág uzavřeli a spolu se zbytky tmelu, který byl uložený v igelitových pytlích, ho přenesli ho do helikoptéry. Zároveň nařídili lidem, aby se rozešli. Helikoptéra se vznesla k nebi a zamířila směrem k Novosibirsku. Za pět dnů přijel z Novosibirsku do Ržavčiku postarší profesor a ve venkovském klubu přečetl přednášku o předběžných výsledcích laboratorních zjištění. Sdělil, že učiněný objev významně změní celkové chápání historie. Zanedlouho sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný. Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin. Rakev původně stála uprostřed pod dřevěnou klenbou v hlubokém hustém lese. Během věků se klenba zcela vnořila do země, zhroutila se a bez jakéhokoliv přístupu kyslíku po dobu několika stovek miliónů let se přeměnila na jednolitou vrstvu uhlí. Původně byla předložena verze o mimozemském původu ženy, ale genetický rozbor těla ukázal stoprocentní shodu s moderním ruským člověkem. Dnes jsme zcela stejní jako byli naši předkové před 800 milióny lety! Úroveň civilizace, ke které žena patřila, v mnohém přesahuje všechny doposud známé civilizace, včetně té naší, jelikož vlastnosti tkaniny, ze které jsou ušity „Princezniny“ šaty nejsou přístupné vědeckým analýzám. Zařízení pro výrobu takového materiálu není vynálezem lidstva. Nezvládli ani rozpoznat složení růžovo modré tekutiny. Rozpoznali pouze některé základní složky, které pocházely z nejstarších odrůd cibule a česneku. Ohledně kovové krabičky neřekl profesor nic, jen to, že je stále předmětem dalšího výzkumu. Pár dní po této události se v tisulských místních novinách objevila malá poznámka oznamující, že v blízkosti vesnice Ržavčik byla objevena archeologická relikvie, která vrhá nové světlo na celý příběh. Ržavčané protestovali, taková jedinečná událost a v novinách se objeví pouhé tři řádky! Rozhořčení místních pomalu ustupovalo, když náhle vesnici obklíčila armáda a policie, která chodila od domu k domu, a eliminovala „buřiče“ mezi obyvateli. Přičemž místo, kde byl nalezen hrob, pečlivě prohrabali a nakonec důkladně zaplnili zeminou. Přes všechno úsilí úřadů se i tak našlo pár vesničanů, kteří chtěli bojovat za pravdu. Jeden z nich chodil od instance k instanci, dokonce napsal i dopis na Ústřední výbor, ale za rok nato zemřel (dle oficiální verze – na selhání srdce). Během následujícího roku zahynulo při autonehodách jeden po druhém, i všech šest „průkopníků,“ kteří byli očitými svědky při nálezu rakve. Tak byli svědci této události navždy umlčeni. Po celé léto až do pozdního podzimu v roce 1973, když dle úřadů již „vše utichlo,“ tak se na březích a ostrovech jezera Berchikul, které se nalézá šest kilometrů od místa nálezu sarkofágu, v naprosté tajnosti prováděly velmi rozsáhlé vykopávky. Místo, kde probíhaly práce, bylo obklopeno vojáky a policií. Utajení bylo pod hrozbou smrti! Jeden nájemný dělník, který spolupracoval na vykopávkách a dlouhou dobu nikomu nic neřekl, šel do nákupního centra a v lehce opilém stavu řekl, že na ostrovech objevili starodávný hřbitov z doby kamenné. Odmítl se však podělit o detaily. Nicméně lidé z vesnice viděli oboje, místo vykopávek a viděli letět i cihlově červenou helikoptéru, která něco odvážela. Po skončení prací na ostrovech a pobřeží Berčikulu zůstaly stovky pečlivě vykopaných a následně zasypaných podzemních hrobů… Zdroj článku: http://www.suenee.cz/tisulska-princezna-divka-v-sarkofagu-je-nejmene-800-milionu-let-stara/ Přeloženo z anglického originálu: http://www.nibirugroup.org/2016/10/31/tisulsky-princess-girl-casket-least-800-million-years-old Překladatelka: Zuzka )
Atlantida - třetí část Začalo mi do sebe zapadat, proč je kolem Stonehenge tolik kruhů v obilí a proč se v Bermudském trojúhelníku ztratily nějaké lodě a letadla. Na obou místech se nachází hvězdné brány do jiných dimenzí, které jsou stále aktivní. Stonehenge někdy projdou jiné formy života z jiných dimenzí a vytvoří pro nás v okolí vzkaz v podobě kruhů v obilí. Zprávy jsou předávány formou posvátné geometrie. Pokud se na ně budeme dívat pohledem naší reality, tak je nikdy nepochopíme. Když se v určitém místě, kde je potopen pod oceánem centrální krystal Atlantidy objeví loď či letadlo a krystal je zrovna aktivní, tak tyto stroje i s posádkou přejdou do jiné dimenze. Což pravděpodobně posádka nemůže přežít, protože nemá dostatečné vibrace, aby vydržela přetlak těla.Do Atlantidy se inkarnovaly bytosti z různých částí vesmíru, které zde dlouho žily v lásce a míru. Naše galaxie byla zrovna blízko galaktickému středu, a tudíž planeta Země měla vysoké vibrace. Zažívali jsme období Zlatého věku, kdy jsme byli všichni probuzení. Bylo zcela běžné, že jsme se dorozumívali telepaticky, byli jasnovidní, jasnoslyšící, měli léčitelské schopnosti, uměli hmotu přeměnit v energii a přesunout na jiné místo, stejně tak jako teleportovat cokoli včetně sebe. Po dlouhém období Zlatého věku se opět začala naše planeta i s naší galaxií vzdalovat galaktickému středu a my jsme začali opět usínat. Díky hvězdné bráně jsme byli v kontaktu s vyššími bytostmi i galaktickou radou. Existovaly, ale také méně vibrační bytosti, kterým se toto lidské spojení s vysoko-vibračními nelíbilo, a snažily se ho rozpojit. Nebylo v té době lehké odolat tlakům těchto nižších bytostí. Tyto bytosti neměly emoce, necítily soucit, lásku a ani nevnímaly světlo. To proto, že si uzavřely srdce a přiklonily se k temnotě. To samé chtěly udělat s lidmi Atlantidy. Ze začátku jen sem tam vystrkovaly růžky. Když viděly, že se jim daří, tak povolávaly další a další své kolegy. Začala jich být v Atlantidě přesila. Zatáhly vždy jednoho člověka do temné místnosti, která mohla být i na vesmírné lodi. V této místnosti nebyly okna a byla v ní velká tma. Stálo jich tam třeba dvacet na jednoho člověka. Ten většinou dostal strach, protože vnímal, že jich je moc a, že to nemůže nijak proti přesile zvládnout. Přišla na něj panika, zoufalství, beznaděj... Díky tomu mohly tyto bytosti člověka v obklíčení bez problémů ovládnout. Nějakým způsobem mu uzavřely srdce a tak se pak dotyčný stával stejným, či podobným těmto bytostem. Přestal cítit lásku, světlo, soucit a napojení na Zdroj. Bytostí s uzavřeným srdcem začalo být více a více a na celou Atlantidu začal dopadat kolektivní strach. Jelikož lidé se zavřeným srdcem neměli přístup ke světlu a ke Zdroji, tak se uchylovali k různým krádežím energií. Docházelo k boji o energie všeho druhu. Patřila jsem k menšině s otevřeným srdcem. Spolu s dalšími lidmi jsme tajně pomocí symbolů lidem, kteří ještě nebyli zcela ovládnuti otevírali srdce zpět do zářivé lásky, radosti a soucitu. Bylo nás, ale méně a nestačili jsme na přesilu. Těsně před potopou jsme navíc byli zrazeni a prozrazeni jedním člověkem, který viděl, co děláme. Když se vše potápělo, tak na něj spadla část budovy a zaklínila mu nohu. Pomohla jsem mu a i přesto, co udělal mu ukázala cestu ven. S tímto mužem jsem se setkala i v současnosti. Nyní se narodil s lehkou obrnou. Nejvíce postiženu, má právě onu nohu, která mu tenkrát zůstala pod sutinami. Při našem současném setkání mě poprosil, zda bych ho převedla přes most. Nemohl dát nohu tak vysoko, aby na obloukovitý most našlápl. Nabídla jsem mu tedy paži a převedla ho. V tu chvíli jsem vnímala, jak jsem mu tenkrát pomohla a činím tak i nyní. Tento muž byl jasnovidný a vše viděl. Poděkoval mi a poprosil o odpuštění… Řekla jsem mu, že jsem věděla, že k tomu dojde, a kdyby to neudělal on, tak by to udělal někdo jiný. Mě také zatáhly bytosti temnoty do jejich manipulativního prostoru. Měla jsem ovšem velmi otevřené srdce a to nepodlehlo strachu z přesily a zářilo. Byla jsem plná vnitřní síly a paprsky z mého srdce tryskaly po celé místnosti. V tom začali tito mimozemšťané jeden po druhém odcházet, až zmizeli všichni. Když zjistili, že takto mě nedostanou, tak se mě snažili zabít. Byla jsem velmi jasnovidná a tak se jim to nikdy nepovedlo. Bylo to jakoby na mě útočilo hejno sršňů. Jakmile se přiblížili k mé auře, tak do ní narazili a stekli směrem dolů. Vnímala jsem svou vnitřní sílu jako, když mým středem prochází silná světelná ocelová tyč, která je hluboce ukotvena v zemi. Někdy jsem viděla, jako bych stála uprostřed uragánu, ale tyč se nevychýlila ani o milimetr. Své třetí oko jsem cítila, jak se rozprostíralo v celé mé hlavě. Bylo složeno z obrovského množství malých očiček, které byly všude. Když jsem se na někoho podívala, tak jsem ho viděla komplet se vším všudy. Jako ultrazvuk jsem dokázala prostoupit člověka a vidět jeho kosti, orgány a tím pádem i jeho celkový zdravotní stav. Vnímala jsem jak jeho minulé životy, tak i budoucnost. Doslova jsem věděla, co udělá za pět minut. Má vnitřní síla byla velká, stejně tak jako čisté napojení na Zdroj prostřednictvím mého otevřeného srdce. Byla jsem doslova trnem v oku temným bytostem, které chtěly ovládnout Atlantidu. Šly na to přes ego lidí, u kterých se jim podařilo zavřít jim jejich srdce. Těmto lidem našeptávaly, jak jsou dobří, jsou rozenými vůdci a to oni si zaslouží být ve vedení Atlantidy, to oni si zaslouží potlesk, slávu apod. Začaly jimi manipulovat, aby šli proti lidem čistého srdce. Byla jsem ve vedení Atlantidy a silou své vůle ji dlouho doslova pevně držela ve svých dlaních. Čelila jsem nájezdům nepřátel, kteří mě chtěli zničit, a činila nepopulární opatření, abych ji co nejdéle udržela pohromadě. Neměla jsem manžela ani děti. Celou svou bytostí a svým srdcem jsem žila pro Atlantidu a její obyvatele. Když jsem věděla, že konec se blíží a nejde už nic udělat, tak jsem začala postupovat tak, aby se zachránilo, co nejvíce obyvatel, památek, písemností, krystalů a jiných cenností Atlantidy. A tak jsem činila kroky, které lidé nechápali a někteří mě měli za šílenou. Stoupla jsem si ve svých tmavě fialovoindigových šatech se zlatým zdobením v pase a na ramenou a s vážným výrazem ve tváři na skálu, ukázala na nějaký chrám, bouchla zlatou tyčí, kterou jsem držela v ruce o zem a hlasitě vykřikla: "Zbourat"! Lidé se na mě sice dívali jako na blázna, ale šli a chrám zbořili. Nemohla jsem jim v tu chvíli říct, proč to dělám. Vznikla by panika a zemřelo by ještě více lidí než při pádu Atlantidy. Věděla jsem, že až se bude země otřásat a paláce padat, tak ten či onen palác spadne tak, že zatarasí cestu k tunelům, moři a lodím obyvatelům, kteří bydlí za chrámem. Aniž by to lidé tušili, tak jsem jim vytvářela bezpečné únikové cesty. Lidé, co se zachránili, mé konání pochopili až, když se Atlantida otřásala v základech a potápěla. Mimozemšťané nižších vibrací spolu s mágy s uzavřeným srdcem kradli informace, energie apod. Vytvořili si i umělou Merkabu. Jenže jejich informace nebyly kompletní a ani to nebyli lidé čistého srdce a tak velkou energii krystalu, lebek, merkaby apod. stáhli směrem dolů. Roztrhli tak nejen Merkabu, ale i naše DNA, které v té době bylo 12 a více-vláknové. Naše planeta klesla do nižších vibrací. Jasnozřiví věděli, co se stane a, že již tomu nelze zabránit. Bylo ovšem potřeba zničit základnu temnoty, aby se zlo nešířilo dále. Úkolem bylo také zachránit co nejvíce lidí a památek. Někteří kolegové v noci tajně hloubili pod Atlantidou tunely z mimozemského materiálu, kterými pak vyváděli lidi pryč z centra bojů. Přesun v tunelech byl bezpečnější než na povrchu. Jednu z žen, která pracovala na této stavbě znám i v současnosti. Vzrůstem malá žena, ale duší a svými činy velká. Navigovala lidi na bezpečnou únikovou cestu a sama přitom zahynula. Několik dní před zkázou jsme se radili a zadávali si úkoly. Někteří měli na starosti tunely, jiní skrýt památky, další bojovat apod. Já jsem bojovala v centru bojů. Bylo potřeba, místo odkud zlo vycházelo zničit. Byla to převážně laserová válka plná robotů. Vypadalo to, jak ve Hvězdných válkách. Roboti stříleli paprsky z rukou, z oblasti očí, či z tyčí. Válka se odehrávala i ve vzdušném prostoru, kde bojovaly letouny. Kvůli zradě uvnitř kněží byl porušen ochranný štít nad ostrovem a tak zde mohly proniknout temné vesmírné lodě. Na Zemi tyto bytosti stáhly energii krystalů a střílely z tohoto místa na zem i do vzduchu laserové paprsky, koule, které explodovaly např. v létajících objektech atd. Do toho všeho se Atlantida otřásala v základech a všude byl temný kouř a záblesky paprsků. Stála jsem v blízkosti tohoto centra a střílela na něj ohnivé koule. Byla jsem jištěna světelnými štíty a to jak ze spřátelených vesmírných lodí, tak bytostmi z okolí. Ze současnosti znám i některé z těchto lidí, kteří mi vytvářeli ochranný štít. Dokázala jsem si ho vytvořit i sama, ale do těchto těžkých bojů jsem potřebovala štít mnohonásobně silnější. Přátelé byli schovaní ve vzdálených jeskyních na okraji Atlantidy, kde prováděli rituály a vysílali směrem ke mně světelné štíty. Další moji přátelé a sourozenci mi posílali informace. Před nimi ve vzduchu levitovala několikadimenzionální mapa a oni mi dle ní posílali telepaticky informace, kde je ještě potřeba pálit, kde si dát pozor apod. Byli i lidé, kteří mi nabíjeli na dálku koule a dodávali energii. Stáli někde v podzemí u velké křišťálové koule, kolem které létaly paprsky silného světla, které připomínaly blesky. Toto stahovali a posílali mi na dálku energii. Stála jsem vysoko na skále a vnímala ve vzdálenosti několika kilometrů na vysokých bodech po mé pravici i levici další bojovníky. Po třech stáli také vlevo, vpravo a daleko před námi, čili za centrem, ze kterého stříleli bytosti uzavřeného srdce. Celkem nás tedy bylo 12 bojovníků v přední linii. Nad námi byl ještě létající talíř, který pomáhal s menšími ho doprovázejícími loděmi ze vzdušného prostoru. Najednou jsem zahlédla, jak mezi prchajícími je i jeden člověk, který nebyl sice přímým bojovníkem temna, ale, který se nechal zmanipulovat a v jejich činech jim nevědomě pomáhal. Byl to jeden z mých původních kolegů, kterému ony bytosti uzavřely srdeční oblast a zcela ho ovládly. Našeptávaly mu, jak ho převyšuji, nad něj se vyvyšuji, blázním, jsem celá temná, čarodějnice atd. Bohužel jim uvěřil a z jejich nekalými činnostmi jim nevědomky pomáhal. Když prchal pryč a já ho měla na mušce, tak jsem vnímala, že si to vše v tuto chvíli již uvědomil. Měla jsem na něj namířenou ohnivou kouli a viděla, jak se na mě lidé dívají a telepaticky vysílají: "Hoď". Já jsem ovšem za tím vším viděla jeho původní krásné srdce plné světla a jeho touhu se k němu navrátit. Místo toho, abych ho zabila jsem se na něj pronikavým pohledem zadívala a vyslala: "My se ještě potkáme a budeme se potkávat tak dlouho, dokud nepochopíš… Počkám si, až přestaneš utíkat, zastavíš se a postavíš se tomu všemu čelem". Sice jsem ho v tuto chvíli nechala jít, ale daleko neutekl. Postaral se o něj Poseidon. Pohltilo ho moře, které ho ve víru stáhlo ke dnu. Atlantida již praskala, všude byl hustý tmavý kouř, oheň, pláč a pusto. Stále jsem bojovala, když se u mě objevila vesmírná loď v čele s Thovtem, který říkal: "Pojď". Odmítla jsem nastoupit a nechápala, jak může "král" Atlantidy prchat z boje. Vždyť ten by tu měl zůstat do posledního výdechu ostrova a potopit se i s ním. Někteří lidé nastupovali, když slyšeli, že už se nedá nic dělat, že je třeba začít jinde a až přijde čas, tak se navrátit a pozvednout planetu. Vesmírná loď se vzdálila a já stále bojovala. Celý kontinent se silně otřásal a začal se potápět. Poté si toho již moc nepamatuji, jen to, že se nacházím na dně oceánu u zlatého sarkofágu a schovávám do něj destičky, které obsahují důležitý text. V tom si uvědomuji, že mrtvá jsem zde k ničemu, že více platná bych byla živá. Nesu v sobě uzamknuté důležité informace, které je třeba předávat dále. V tu chvíli, co jsem si to uvědomila jsem začala vyplouvat na hladinu moře, nad kterým se již vznášela vesmírná loď, která mě paprskem nasála dovnitř. Na palubě se nacházel celý zástup bytostí z Rady Moudrých, do které jsem také patřila. Naše planeta by byla temnými zcela zničena a rozhodilo by to celý náš vesmír. Proto jsme přišli z tohoto vzdáleného místa a zcela jiné dimenze, abychom tomu zabránili. Moji kolegové mě nemohli z oceánu vyzvednout, pokud já sama jsem se proto nerozhodla. Šli by proti mé svobodné vůli. Čekali jen na můj vnitřní souhlas, na mé rozhodnutí dále žít v tomto fyzickém těle. Lidem čistého srdce, kteří se rozhodli přežít pomáhal také Poseidon, který pro ně nechal rozestoupit moře. Má tehdejší sestra, kterou znám i v současnosti lidi v těchto ulicích v moři navigovala směrem do lodí. Někteří utíkali doprava kudy ukazovala, jiní běželi opačně. Byla to jejich svobodná volba. Poté se moře opět zavřelo, došlo ještě k jednomu silnému výbuchu a nastalo ticho. Vznášeli jsme se nad místem kde se kdysi tyčila nádherná země a kde již byl jen oceán. Věděla jsem, že jsme sice Atlantidu nezachránili, ale zachránili jsme celou planetu, která by pokud bychom nezasáhli, vybuchla. Síla zneužitých krystalů byla tak silná, že atomová bomba je proti nim prskavkou na vánočním stromečku. Thovt viděl budoucnost a věděl, proč to vše dělá. Když opouštěl Atlantidu brala jsem ho jako zbabělce, který opouští potápějící se loď, ale ona v tom naopak byla velká odvaha. Stejně tak jako v Egyptě i tady jsme oba byli strážci záznamů. Většinu z nich jsme nosili ve svém srdci. Abychom mohli pokračovat dále a vytvořit další civilizace na základech moudrosti Zlatého Věku Atlantidy, tak bylo potřeba, abychom přežili. Rozdělili jsme se a každý z nás šel do jiné krajiny, kde schoval nějakou lebku, krystaly či písemnosti. Dostala jsem za úkol navštívit Peru a Nepál. Když jsem uschovala na těchto místech to, co jsem měla, tak jsem se rozhodla zemřít. V Nepálu vysoko v horách v jednom výklenku ve skále jsem zemřela v náruči dnes velmi známého duchovního muže. Poté jsem se inkarnovala do Egypta, kde v tu chvíli ještě stále pobýval Thovt. Protože jsme oba znali tajemství "věčného mládí", tak zde žil tisíce let. Já jsem se rozhodla opustit svou schránku a znovu se narodit. Tudíž jsme se opět potkali. My lidé čistého srdce Atlantidy jsme se nyní vrátili na planetu Zemi, abychom dopomohli jejímu opětovnému pozvednutí do Zlatého věku, které započalo rokem 2012. Někteří z Rady Moudrých se zde opět inkarnovali, aby případně zabránili opakování událostí z Atlantidy. Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )
Atlantida - druhá část Píše se únor 2012 a já jsem opět mocně vtažena do Atlantidy. Nacházím se na pro mě již známém místě, a sice u velkého centrálního krystalu. Procházím se po místnosti a najednou v dáli vidím velmi jasně zářící chodbu. Přicházím k ní a vůbec přes silné světlo nevidím, kde končí a jestli vůbec někde končí. Vejdu do ní a hned na začátku po mé levé ruce vidím nějaký výklenek, do kterého zabočím. Přede mnou na zdi se nacházejí otisky dlaní a na podlaze otisky chodidel. Zcela automaticky dávám mé dlaně do dlaní na zdi a to samé dělám s chodidly. Začíná aktivace. Ze zdi tryskají paprsky světla mířící na mé čakry. Skrz každou čakru, až daleko za mou osobu proudí nádherné, jasné, zářící světlo. Na mém třetím oku začínají zřetelně naskakovat symboly. Došlo u mě k hromadné aktivaci většího počtu zasvěcení.Což, ale po vynoření se do života teď a tady nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Minimálně 5 dní jsem pociťovala velký tlak z vrchu do hlavy. Cítila jsem, jak mi do ní ze Zdroje prakticky nepřetržitě proudí velké množství informací a symbolů. Docházelo u mě k silným výkyvům nálady a časté únavě, která přicházela jakoby z ničeho nic. Bolelo mě celé mé fyzické tělo.Jen co se trochu usadilo toto zasvěcení, tak jsem tam byla vtažena zpět pro další. Tentokrát jsem se nacházela u fialového krystalu tvaru pyramidy. Vycházelo z něj fialové světlo, které jsem do sebe vdechovala, a na mém třetím oku se objevil symbol, který by se dal přeložit jako řecké písmeno pí, jehož nožička je zahnutá opačným směrem. Když jsem byla do něčeho zasvěcena tak se mi objevil symbol tohoto zasvěcení na mém třetím oku. Vnímám, že centrální krystal a střed Atlantidy se nacházel v Bermudském trojúhelníku. Při jednom velmi silném vnoření mi vše zapadlo do sebe jako puzzle. Začala jsem chápat, proč se tam ztratily nějaké lodě či letadla a jak došlo ke zkáze tohoto kontinentu. Je rok 2012 a já vnímám, jak se mé tělo začíná měnit v energii a silně se odpojuje od těla. Vznáším se asi půl metru nad fyzickým tělem. Jsem mocně vtažena k centrálnímu krystalu, před kterým sedím v meditační pozici a jsem hojně obklopena světelnými bytostmi, z nichž některé mi kreslí na třetí oko nějaké geometrické symboly. Najednou z mého těla začínají tryskat barevné paprsky světla do všech stran, až v podstatě rozpraská a stane se z něj energie v energii.Má energie se ocitla v nějakém Atlantském chrámu kde bylo v kruhu na sloupech umístěno 12 křišťálových lebek. Všechny lebky vypadaly stejně, ale stejné nebyly. Jsou něco jako počítače plné informací a symbolů a já vím, kde přesně která má být. Umím v nich číst. Vnímám, že kdyby byly třeba jen dvě prohozené, tak by bylo zle. S lebkami jsem úzce spolupracovala a na jejich naprogramování se podílela. Mimo jiné sloužily i jako hvězdná brána do vyšších dimenzí. Díky tomu bylo možné komunikovat např. s Galaktickou radou. V dobách Atlantidy existovala i třináctá lebka, která byla ametystová a obsahovala veškerou moudrost a vědění všech dvanácti lebek křišťálových. Nacházela se v jedné ze síní Amenti v meziprostoru mezi naší a dutou Zemí. Spolu s lebkou, která levitovala a zářila na podstavci uprostřed této uměle vytvořené "jeskyně" se nacházel i létající talíř. Na povrchu tohoto talíře je uprostřed místo na umístění ametystové lebky a její spojení s 12 lebkami křišťálovými. Ty se s hlavní lebkou propojí pomocí dutých křišťálových tyčí a tím dojde k přenosu informací. Vytvoří se obrovský panel světla, který naši Zemi spojí se Síriem a navýší naše vibrace natolik, že se někdy v budoucnu staneme sesterskou planetou vysokofrekvenčního Síria. Stojím mezi lebkami a ony poznávají mou energii. Začínají se aktivovat. Kolem mě vzniká světelný zářící sloup vedoucí snad do nekonečna směrem vzhůru. Lebky spouští zážeh. Utváří se neskutečná energie a obrovský panel světla mě silně vtahuje do sebe. Má energie proudí ohromující silou směrem vzhůru. Vnímám nepředstavitelnou rychlost a přetlak v těle. Letím světelným tunelem a míjím planety, Slunce, galaxie. Vidím hodně obrovských planet podobných Jupiteru, také hodně planet s prstenci či několika měsíci. Zastavuji se u něčeho, co vypadá jako planeta, ale spíš je to hvězda, Slunce či nějaká světelná planeta. Je zářící. Splývám zcela s ní i s jejími obyvateli. Má energie se sjednocuje se vším, co potká cestou, včetně kosmické lodi, kde její obyvatele vnímám také jako energii. Nevnímám žádný čas, prostor ani své tělo.Ocitám se nejspíš na chvíli u Akašských záznamů a vidím budoucnost. Dívám se na naši planetu, která je od pólů po rovník zalívána zářícím zlatým světlem.Cítím, jak má energie splývá s energií celého vesmíru a najednou vidím schody. Ty schody jsou kamenné sloupy ve Stonehenge, které se mění v bránu. Jsem uprostřed a prolétávám stojícím Stonehenge, krystalickou mřížkou a dále nějakou mlhovinou. Proletěla mnou obrovská energie, která se snad nedá ani popsat. Polil mě takový žár jako by mě zalilo tisíc sluncí. Celá jsem silně vibrovala. Byl ve mně obrovský přetlak. Nevnímala jsem fyzické tělo, a přesto jsem v jeden moment měla pocit, že mi tím přetlakem snad prasknou ušní bubínky. Nějaký hlas mi říkal, abych se vrátila zpět... I když jsem byla energií, přesto jsem vnímala, jak těžké je pro mě chtít se vrátit do fyzického těla. Tam kde jsem byla, bylo totiž moc krásně. Na okamžik jsem zahlédla mé tělo ležící na posteli a rozhodla se vrátit. Když jsem procitla tak to byl obrovský šok. Měla jsem pocit, že jsem byla mimo tělo tak tři minuty a při pohledu na hodiny jsem zjistila, že jsem byla odpoutaná tři hodiny našeho času. Připadala jsem si jako úplně někdo jiný. S úžasem jsem si prohlížela své tělo a nemohla pochopit, že mám na sobě nějakou hmotu. Podívala jsem se do zrcadla a měla pocit, že se na mě dívá někdo jiný. V ten okamžik jsem ani nepociťovala žádnou minulost.Neuvěřitelně jsem se rozhlížela kolem sebe a nechápala tuto realitu. Zvídavě jsem prstem šťouchla do zdi a začala se hlasitě smát. Přišlo mi vtipné, že je tady hmota, že jsou tu zdi, stůl, židle. Dloubala jsem i do sebe a smála se tomu, že mám na sobě kůži, maso, kosti. Začala jsem vnímat své fyzické tělo. Přišlo mi neskutečné a hodně vtipné, že se potím, že cokoli vylučuji, že přijímám potravu. Celý den jsem si připadala jako malé dítě, které začíná poznávat okolí. Všechno tady mi přišlo naprosto neuvěřitelné a legrační. Téměř celým dnem jsem se prosmála a užívala si ty zvláštní věci tady všude. Postupně si to začalo sedat a já se začala více vracet do svého fyzického těla. Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )
Atlantida - první část Moje první setkání s Atlantidou přišlo v roce 2007. Ležela jsem v posteli a meditovala, když v tom mé tělo poněkud nabralo na hmotnosti a nebylo schopno pohybu. Vážila jsem snad tunu a celá vibrovala od hlavy, až po konečky prstů. Najednou jsem byla někde jinde, a aniž bych se o tento kontinent nějak výrazně zajímala tak jsem věděla, že jsem v Atlantidě. Byla jsem oblečena do jednoduchých, dlouhých nejspíše lněných šatů bílé barvy. Má hustá blond hříva mi sahala až po pás. Vlasy se třpytily a odrážely jakoby odlesky zlata.V této mé první Atlantské vizi jsem se viděla jako léčitelka.Člověk, kterého jsem léčila, ležel na něčem, co se podobalo podélnému stolu, který byl vyroben z nějakého druhu léčivého kamene. V ruce jsem držela hůlku s krystalem na jejím konci. Kámen měl tvar a barvu podle toho, co jsem zrovna léčila. Pokud jsem použila hůlku s červeným kamenem, tak mi bylo dovoleno vytáhnout z dotyčného něco, co se týkalo karmy. Při použití hůlky se rozběhl obrovsky silný, až nepopsatelný proces. Jakoby silou všech blesků začalo z osoby na vysokém, rovném, kamenném lůžku proudit do mé hůlky, kterou jsem držela v ruce. Blesky šlehaly obrovskou rychlostí a intenzitou. Když už to bylo na maximum tak jsem hůlku otočila směrem do velké koule, která se vznášela jakoby ve světle ve velké míse, která stála na stojanu. V tom stejně mocnou silou začaly lítat blesky z hůlky do této koule, a prostřednictvím toho všeho někam dolů. Vnímala jsem, že vše letí do nitra Země k transformaci.V místnosti se nacházelo více těchto pomůcek k léčení. Stejně tak jako křišťálová koule vznášející se na vzduchovém světelném polštáři na stojanu, tam bylo podobné zařízení, ale místo koule si tam ve světle levitovala v míse na podstavci malá pyramida. Tu jsem používala v případě, že jsem měla hůlku s modrým kamenem. Pokud na hůlce zářil krystal zelený, tak jsem nemoc odváděla do něčeho, co se podobalo světelné řece. Jednou jsem se viděla i s hůlkou na jejímž konci byl velký kámen jasně červené barvy, který byl omotán hady. Na krku jsem měla přívěsek se stočeným hadem. Když jsem zahlédla sebe s touto hůlkou, tak jsem začala vnímat, jak mou páteří projíždí had od kostrče až po konec míchy. Jakoby mi praskala stará kůže a to staré se rozpraskalo a rozletělo do okolí. V tu chvíli jsem vnímala jednotu s Božím otcem i matkou a viděla se jako velká zářící světelná koule.Až v roce 2012 kdy se mi plně rozjela další podobná zasvěcení a hadů mou páteří projíždělo více jsem si uvědomila, že tady prvně u mě došlo k otevření hadí síly Kundaliny.Nejčastěji jsem léčila tyčí, na jejímž konci byl rubínový kámen ve tvaru pyramidy. Používala jsem, ale i hůlku s kamenem smaragdovým léčivým nebo zlatým celkově regeneračním. Modrý kámen jsem aplikovala např. na onemocnění žil a tepen. O několik let později jsem si uvědomila, že kámen jsem viděla jen obrazně. Později jsem vnímala, že to bylo dutá křišťálová tyčka a krystal na konci byl jen jakýmsi symbolem energie kamene, který byl zrovna v hůlce přítomen. Nemoc se tedy vlastně natáhla do dutého prostotu a poté vyšlehla ven do mísy se světlem k transformaci. V roce 2013 jsem se setkala také se současným léčením mimozemšťany na vesmírné lodi, kde jsem si všimla, že jejich léčení je velmi podobné tomu Atlantskému, jen již za tu dobu vylepšené. Jde o malé duté zlaté jehličky, které se zapichují do těla. Vytáhnou z něj to co je černé a hodí se do mísy se zářivým plamenem, kde se přemění.Když jsem dokončila léčení, tak jsem se šla zregenerovat do jedné místnosti, ve které se nacházel nádherný, zlatý, zářící sarkofág. Jako by mě poznal, když jsem vcházela dovnitř a otevřel se. Naskytl se mi úžasný pohled na to, jak z hloubi jeho nitra vychází nádherné oslňující, až skoro oslepující jasné, čisté světlo. S klidem jsem do něj ulehla. Dostala jsem se do velmi hlubokého, meditativního stavu a cítila jak světelná energie proudící kolem mě, vstupuje do mě a celkově regeneruje. V dnešní době by se tento proces dal nazvat dobíjením baterek. Doslova jsem se koupala ve světelné lázni, která promývala a regenerovala všechna má těla skrz na skrz. Ven jsem vyšla jako znovuzrozená.Ne vždy jsem používala metodu blesků. Někdy jsem jen hůlkou kroužila nad tělem a roztáčela čakry, které byly oslabené. Aura se dala také hůlkou upravit a zesílit.Tato zkušenost s Atlantidou byla sice má první v tomto životě, ale ne poslední. Další silné vnoření mě potkalo v roce 2010. Vnímám, že je u mě aktivován modrý krystal moudrosti. Dostávám se do Poseidonova chrámu, který vidím zevnitř jako kupolovitý. V jeho středu se nachází obrovský, nádherně zářící krystal bílé až téměř průsvitné barvy, ze kterého tryskají barevné paprsky. Tento krystal je živý, plný světla, lásky a informací a zároveň je klíčem k cestování do jiných dimenzí. Vnímám ho jako spojení se Síriem, Dutou Zemí, Centrálním Sluncem, ale i Zdrojem. V nitru naší planety je prostor kde žijí vyspělé bytosti. Pro nás je asi těžko pochopitelné jak tam mohou žít bez slunce a světla. Místo slunce je tam obrovský hlavní krystal, který dodává světlo, teplo, energii, moudrost a lásku. Je propojen s menšími krystaly, se kterými komunikuje. Takové kameny se nácházely i v Atlantidě. Krystal v Poseidonově chrámu byl propojen se systémem křišťálových pyramid a jiných krystalů v Duté Zemi a ve Vesmíru. Atlanťané tak mohli komunikovat, jak s vesmírnými bytostmi, tak s těmi v Duté zemi. V Atlantidě se také nacházely křišťálové pyramidy. Mezi nejkrásnější patřila pyramida s fialovým plamenem přeměny, který v sobě odrážel odlesky stříbrné a zlaté barvy. Již u vchodu do pyramidy plápolaly tyto plameny a vše zářilo nádherným světlem. Uprostřed byl kruh a v něm obrovský plamen, který plápolal do velké výšky až špičkou pyramidy ven. Okolo byly v kruhu menší plameny. Atlanťané se mohli do plamene chodit léčit a přeměňovat to co již nepotřebují. V další nádherné křišťálové pyramidě se nacházel panel světla s energií Mahátma. Byla to energie, která obsahovala všech 12 paprsků Veleknězů Atlantidy. Také zářila a byla plná Mistrů. Uprostřed byl panel světla procházející skrz pyramidu nad i pod ní. Světlem procházela velká zářivá zlatobílá koule, která čistila vše okolo žláz s vnitřní sekrecí a pokračovala směrem do Země. Kolem Atlantského krystalu v místnosti kruhového půdorysu se nachází ve větší vzdálenosti kopírující zeď více menších barevných, levitujících kamenů. S úžasem pozoruji také vznášející se kámen tvaru koule, který mění barvu od modré přes fialovou, až po zelenou, a zároveň se točí ve světelném vzduchoprázdnu v míse, která stojí na úzké pyramidě. V této zářící místnosti stojí 12 osob oblečených v jednoduchých bílých šatech. Na krku jim visí přívěsek kruhového tvaru. Na mém vidím uprostřed zářící kámen a z něho vycházejí do obloučku paprsky, které mají na svém konci spirálku. Tyto oblé spirálovité paprsky se stáčejí směrem doprava. Každý jeden z nás má za úkol být ochráncem jemu určeného krystalu jisté barvy. Vnímám, že přívěsky na krku se časem mění. V pozdější době jsem u sebe viděla na krku Ankch s krystalem uprostřed kruhovité části. Tyto kříže mohli používat jen zasvěcenci, kteří prošli nejvyšším zasvěcením. Ankchy se později používaly i v Egyptě. Kámen uprostřed mohl léčit, ale i zabíjet a proto jej mohli používat jen zasvěcenci Velkého bílého bratrstva v Egyptě zvaného řád Melchizedek. Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )
V síních Amenti jsou uloženy informace o historii Země, Vesmíru atd. V dobách Atlantidy a Egypta se zde zasvěcovali Mistři.Vím, že existuje dokument, kde se o těchto síních, o Thovtovi, Anupovi a dalších píše dost nelichotivě. :-) Už, když se na to, co se tam píše, naladíte srdcem, tak zjistíte, že jediným cílem je zastrašování a to jen proto, aby vás nenapadlo do Síní jít. Mohli byste totiž prozřít a uvidět „pravou historii“. :-) Což archoni, kteří toto psali, samozřejmě nechtějí. Někteří lidé vnímají Thovta, který se svojí družinou za stavbou těchto Síní stojí, jako zrádce. Já se jim v podstatě ani nedivím. Dlouho jsem to měla taky tak. Až jsem se posunula a mnohé pochopila, tak jsem prozřela. :-) Když se Atlantida potápěla, tak on i se svými druhy odlétal ve vesmírné lodi podobné pyramidě. Vyzval mě, abych také nastoupila… Což, jsem v tu chvíli odmítla. Chtěla jsem zůstat a zachránit, co se dá. V ten okamžik jsem ho vnímala jako zrádce, který opouští potápějící se loď. Tato informace mohla zůstat v paměti lidí, kteří se utopili. Proto to tak vnímají… Když jsem ovšem propustila nějaké emoce, tak se mi scénář ukázal dál. Vidím se pod vodou, jak do nějakého sarkofágu ukládám krystaly, lebky, informace… V tom si plně uvědomuji, že mrtvá jsem k ničemu. V těchto předmětech jsou sice nahrány záznamy, ale největší síň záznamů mám v sobě. Proto potřebuji stejně tak jako Thovt přežít a pokračovat dále. Předávat vědění, které mám uvnitř a obnovit ho na jiných místech planety. V tom si uvědomuji, že odejít odtud nebyla zbabělost, ale naopak velká odvaha. Nedalo se již nic zachránit, dalo se jen jít a pokračovat jinde. Tak jedině se mohla pravda v srdci uchovat v její nezměněné podobě. Dokumenty, tabulky, informace si mohou lidé, až je objeví vyložit po svém. Moudrost uložená v srdci je čistá, autentická a skutečná. Když jsem si toto uvědomila, tak se loď objevila, spustila ke mně paprsek a vytáhla mě. Čekali na mě, na mou volbu. Nemohli jít proti mé svobodné vůli... Šířili jsme tedy dále moudrost Zlatého Věku Atlantidy v původní, čisté verzi, stejně tak, jak to mnozí z nás činí i dnes. Velké díky vám všem, kteří v tomto plánu pokračujete. ;-) Když jsem nedávno psala jedné ženě Atlantský přepis, tak jsem si uvědomila ještě jednu zajímavou skutečnost. Viděla jsem totiž, že přišla do Atlantidy právě s Thovtem a jeho družinou v doprovodu dvou komet. Buď v tu chvíli na obloze byly dvě komety, nebo tak vypadaly dva létající stroje, které doprovázely hlavní loď. Uvědomila jsem si, že příchod Thovta do Atlantidy byl spojován s kometami. Toto nejspíš zůstalo v paměti lidí a proto příchod Ježíše v doprovodu komety byl také brán, jako příchod někoho významného. Mnohdy je uváděno, že Thovt přišel ze Síria, či z Aldebaranu. Nu, to i to a ještě i jinak. :-) Na Zemi sice přišel ze Síria a na Sírius z Aldebaranu, ale ve své podstatě přichází z energie Tvůrců. Je cestovatelem vesmírem, je to inspirátor a vesmírný konstruktér. Prostě se jen několik tisíc let zdrží v té a té hvězdné soustavě a pokračuje i se svými druhy dále. Vstupů do Síní je hned několik. Na kurzu Krystaly Země do nich vstupujeme přes jeskyni. Dá se do nich, ale vstoupit i třeba přes hlavní Atlantský krystal. Vznikly ještě před Egyptem. Před vchodem jste doslova načteni strážci, kteří dále pustí pouze lidi s otevřeným srdcem a ty, kteří se nacházejí na určitém vibračním stupni. Lze zde spálit spoustu programů, smluv a všeho, co právě nyní můžete odevzdat. A to ve fialových, zlatých, diamantových či jiných plamenech přeměny. Až projdete pročištěním, tak teprve můžete vstoupit do síní Mistrů. Zde vám mohou být navráceny „zatoulané částečky duše“, či vaše moudrosti, síla a jiné. Přes síň se Smaragdovými deskami, či spíše disky se můžete přesunout k jakýmkoli záznamům kdekoli ve vesmíru na jakékoli vibrační úrovni. V podstatě, když se naladíte na jejich frekvenci, tak otevíráte moudrost a vědění zakódované ve vašich buňkách a DNA. Celou dobu jste teď a tady, jen otevíráte zámky a šuplíčky. :-) Lze jít i ke křišťálovým a jiným lebkám. Nedávno jsme na kurzu s lidmi sdíleli stejný prožitek. Viděli jsme, jak jsou uprostřed určité lebky /ametystová, zlatá, diamantová atd./ a kolem nich, krouží jiné. Najednou jsme stáli v tomto středu a vnímali, že ty „centrální lebky“ máme uvnitř na místě čaker a kolem nás ve spirále obíhají další. Slovy se to dá těžko popsat…Další zajímavý poznatek přišel v Síni s Květem Života. Již delší dobu vím, že tento symbol nevypadá tak, jak nám je v současné době prezentován, a sice propojené kružnice. Vždy jsem ho vnitřním zrakem vnímala, jako do sebe zapadající panely světla, které se protáčení, vibrují. To utváří propojené světelné koule. To vše je v pohybu – multidimenzionální. Při mém posledním naladění se na „Květ“ se stala zvláštní věc. Tento zářící symbol velmi měnil tvar do různých podob. Hodně výrazná byla multidimenzionální Merkaba. V dnešní době je již zcela nepoužitelná Merkaba, kterou známe z obrázků. Ta svým způsobem představuje pouze dvouvláknovou DNA. Dnešní člověk má již daleko více vláken, stejně tak jako čaker /někde ještě stále uvádějí 7/ a tudíž i jeho Merkaba obsahuje velké množství vystupujících malých „pyramid“. Vše je multidimenzionální, prostorové, neustále se pohybující, protáčející, vibrující a měnící. Merkaba se tím, jak se zvedají vibrace planety i nás v každém člověku samovolně aktivuje. Otevírá se s otevřeným srdcem, soucitem, bezpodmínečnou láskou a prožíváním života v radosti. Již dávno tak netvoří světelné tělo… S vibracemi, které nyní na planetě jsou má většina lidí již např. „krystalické“, či „diamantové tělo“. Když jsem nedávno ze Síní s lidmi vycházela, tak nás to vedlo pod Sfingu. Na předešlých kurzech to ještě nebylo možné… Zde nám bylo předáno to, co právě nyní s námi rezonuje. Když naladěním se na tyto prostory tady a teď ve svých buňkách a v DNA otevírám vědění, tak to chvíli trvá než se to z podvědomí a energetické roviny dostane do vědomí a hmoty. Tudíž si moudrost plně uvědomuji zpětně. Začali mi tedy vystupovat na povrch informace spojené s Egyptem. Původně se zde nacházely dvě Sfingy, kterými, když se prošlo, tak došlo k jistému zážehu - k aktivaci. Před nimi bylo 13 pyramid. 12 v kruhu okolo třinácté, která byla uprostřed. Tak jako křišťálové a jiné lebky. :-) Vše to bylo postaveno dávno před Atlantidou. Před tisíci, možná milióny lety. Postavili je uprchlíci ze souhvězdí Lyry. Tam po eony probíhaly velké boje a války. Právě zde se nachází přechody, brány, červí díry do jiných dimenzí a vesmírů. Pokud někdo nějakou zavře, tak zamezí napojení na "Světlo" /zapomenutí kým jsme - nevědomí/ pro celý vesmír, či nějakou dimenzi. To se tam kdysi stalo… Uprchlíci se snažili ukrýt na naší planetě. V oblasti Egypta postavili dvě sfingy /měly jinou podobu, než jakou známe nyní/ a 13 pyramid. Vlastnili klíče, kódy, kterými to vše spustili, aktivovali a i přes odpojení v naší oblasti se pokusili toto znovunainstalovat odtud ze Země. V hlavní pyramidě uprostřed otevřeli portál - bránu, která to vše prorazila a zde začaly opět skrz naši planetu proudit paprsky ze Zdroje a šířit se dále našim vesmírem. Bohužel, je válčící jiní Lyřané našli a vše to tu téměř srovnali se Zemí. Jednu Sfingu úplně zničili, druhou výrazně poškodili. Většinu pyramid zlikvidovali a to hlavně tu centrální uprostřed. Rozebrali bránu a rozpoutali tu takovou válku, že došlo k potopě světa a zániku tehdejší civilizace. Až po této události později vyvstala v moři Atlantida. Po jejím zničení se Thovt a jeho družina přesunuli do Egypta, kde nejspíše trochu opravili sfingu a nějaké pyramidy, ale ne do původní funkční podoby. Další se jim nepodařilo obnovit a i kdyby, neznali klíče, kódy k aktivaci brány - portálu. Ty stavby /tedy to co z nich zbylo/ v Egyptě stály dávno před příchodem Atlanťanů. Země je stále hlídána a není svobodná, protože je velmi důležitá, kvůli tomu, co se zde nacházelo. Ale již dochází k osvobození. ;-) I díky nám, kteří jsme měli tu odvahu se zde inkarnovat. :-) Děkuji nám všem z celého srdce.V hluboké lásce...Antalii Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )
Mé spojení s Krystaly Země se velmi prohloubilo na Maltských ostrovech. Při jedné úplňkové meditaci, která byla určena k pročištění vody, jsem najednou zjistila, že pod skálou, na které sedím, vnímám krystal. Začala mi přicházet slova, která jsem v duchu odříkávala a vnímala, že se krystal otevírá spirálovitě nahoru a vytváří, něco jako energetickou formu několika lotosů, které jsou naskládány na sobě, a propojeny. Krystal zářil… Přicházela další slova. Najednou pozoruji sama sebe, jak krystal napojuji na Vesmírný chrám ve vyšší dimenzi a vnímám paprsek, který z něj stoupá. Vidím svým vnitřním zrakem dále ode mě další dva krystaly pod zemským povrchem. Dělám s nimi to samé… Rozhlížím se, ale zastavuje mě to. Tři teď stačí… :-) Nikomu jsem se s tímto zážitkem nesvěřila. Na druhý den jsem šla k moři a najednou za mnou přišla jedna žena z naší meditující skupinky s tím, že mi potřebuje něco říct a cítí, že mohu pomoci. Svěřila se, že bydlí na pozemku, který je energeticky významný. Kdo se dokáže naladit a pozorně dívat, tak vnímá pyramidu. Cítila, že je tam, ale něco, co té energii nedovoluje volně a pěkně proudit. Poprosila mě, abych se na to podívala. Vůbec jsem netušila, zda něco takového je na dálku možné, ale souhlasila jsem s tím, že to zkusím. Vnímala jsem, na tomto místě, opět krystal pod zemí. Tentokrát, ale daleko hlouběji a nad ním překážku. To mu bránilo vyzařovat. Byl tam hodně dlouho zaseknutý létající talíř z takového materiálu, který záření pokřivil a dostal do jiné verze, než byla původní. Opět mi přicházela slova… Pozorovala jsem sama sebe a to místo. Vnímala jsem, jak se překážka odrušuje – dematerializuje a krystal je volný. Opět může zářit a propojit se s Vesmírným chrámem. Paprsek se spojil a odtud začala proudit duha, která pokrývala celý pozemek. Doslova po něm stékala…Netušila jsem, zda se skutečně, hmatatelně, něco na tom území stalo. Odpověď přišla hned po návratu ženy domů. Když za ní na návštěvu přišla na energie citlivá kamarádka, která vůbec netušila, že se tam něco dělo, tak hned ve dveřích reagovala slovy: „Co se tady stalo? Tady je úplně jiná energie.“ Zjistila jsem, že i na dálku toto lze. :-) V tu dobu jsem již měla rozjetý nový kurz Atlantské energie: Krystaly Země. Nové poznatky a seznámení se takto s krystaly vše dostalo do dalšího levelu. Již dříve jsem si na netu našla informaci, že existovalo 9 hlavních Zemských krystalů Atlantidy. Informace o tom, jak se jmenují, kde leží a jak jsou velké zněly takto: Leží v oblasti Arkansasu (USA) - Modrý krystal moudrosti a vědění, Smaragdový krystal lásky a léčení, Platinový krystal komunikace; Bimini (Bahamské ostrovy) - Rubínový Ohňový krystal energie; Minas Gerais (Brazílie) - Zlatý krystal léčení a regenerace, Fialový krystal zvuku; Jezero Titicaca (Centrální Andy, rozléhající se mezi Peru a Bolívií) - Sluneční a Měsíční krystal světla, Krystal Thovta; Mount Shasta (Kalifornie, USA) - Om krystal multidimenzionality. Jsou to obrovské krystaly, některé dosahují délky až 40 metrů. Tyto krystaly jsem tedy poskládala do třech Atlantských chrámů. V Chrámu léčení se tyčil Smaragdový krystal lásky a léčení, Rubínový ohňový krystal energie a Zlatý krystal léčení a regenerace. Sestavila jsem je do tvaru trojúhelníku. Krystaly se odhmotní a s lidmi tak vstupujeme do jednotlivé energie kamene. Léčíme se tak, až na buňku, jdeme do DNA. Když projdeme všemi, tak vejdeme doprostřed, kde se potkávají energie těchto krystalů. Stojíme v panelu světla těchto energií, nad námi i pod námi je pyramida, multidimenzionální merkaba atd. To samé se děje s Modrým krystalem moudrosti, Platinovým krystalem komunikace a Fialovým krystalem zvuku, které jsem dala do Chrámu vědění. Zde probíhá aktivace moudrosti a vědění v buňkách, v DNA. Prošli jsme tedy Chrámem léčení, vědění a čeká nás Chrám jednoty a v něm krystal Sluneční, Měsíční, krystal Thovta a Óm krystal multidimenzionality. Přes tyto krystaly v Atlantských chrámech se samozřejmě můžeme propojit s Vesmírnými či Zemskými krystaly. Jednoho dne mi přišlo, že těch hlavních Atlantských krystalů není 9, jak se uvádí, ale 13. Nejsou ani všechny v Americe. Hm, hned mi docvaklo, že to nejspíš psal nějaký Američan. :-) Další informace byla: „a nemají 40 metrů“. Doslova procházejí celou planetou skrz na skrz. Tudíž jedna část je např. v Americe, ale druhá samozřejmě úplně jinde na druhé straně planety. S těmito informacemi jsem šla opět s lidmi na kurzu ke krystalům. Tentokrát se sešla mimořádně silná skupina. Třináct „Mistrů“ se vrátilo na místo „činu“, aby dokončilo plán. Když jsme se v kruhu objevili u hlavního Atlantského krystalu v Poseidonově chrámu, tak to byla nepopsatelná energie. Krystal byl již aktivní, ale naše spojení ho otevřelo ještě na větší level. Když jsme odcházeli, tak za námi obrazně řečeno explodoval. Otevřel se více a vytvořil světelnou vlnu, která obtočila celou Atlantidu. Když jsme prošli všemi chrámy s krystaly, tak jsem najednou byla vedena mimo program kurzu :-) dále, do diamantové pyramidy. Zde se uvnitř tyčily další krystaly čiré barvy, ve kterých plápolaly plameny zlaté, fialové a bílé. Opět došlo k odhmotnění a přeměně v energii. Prošli jsme všemi a zastavili se uprostřed v krystalickém lůžku. Zde jsme vnímali propojení všech krystalů, plamenů a to vše zažehlo trojplamen v našem duchovním srdci. Když jsme odcházeli z diamantové pyramidy, tak opět, jakoby krystaly explodovaly a uvolnily tak obrovské množství energie. Vytvořily velké panely zářícího světla… Došlo k aktivaci. Když jsem se zde později sama vrátila, tak jsem již vnímala velké propojení, diamantovou pyramidu, nad Zemí a taky opačnou pod Zemí, a něco jako energii třetího oka uprostřed mezi krystaly. Zde proudí ve spirále diamantové paprsky z dalekého vesmíru, až hluboko do Země. Vzpomněla jsem si na svou aktivaci trojplamene, která nastala na velikonoční pondělí 2015. V té době jsem vůbec netušila, že existuje trojplamen. Kreslila jsem si nějaké symboly a ukázala je kamarádce. Ta mi k jednomu řekla, že se jedná o křišťálové lůžko, do kterého mám ulehnout, že je tam pro mě něco přichystáno. Šla jsem tedy na toto místo. Ulehla jsem a vnímala, jak se nad mou postavou objevuje to samé křišťálové lůžko, na kterém ležím, a zaklapává to vše do sebe. Vizuálně to vypadalo jako křišťálové ufo či zářící oko. Vespod se něco aktivovalo, co připomínalo nějaký zářící paprsek, který mnou projížděl a vytahoval ze mě parazity atd. Poté do mě začala proudit láskyplná energie. Do mých chodidel byly energeticky vloženy krystaly. Vpravo rubín, vlevo smaragd. Do celé mé osoby vplulo něco jako zářivé žezlo, nahoře i dole rozšířené, které kolem mě vytvořilo silnou záři. Vnímala jsem své vyšší Já a mé duchovní jméno Antalii… Přede mnou se objevil můj dvouplamen Amres. Naše energie se spojily. Přicházelo mi jméno Antares. Později jsem zjistila, že je to název hvězdy. Vnímala jsem své duchovní – atlantské srdce, které se nachází mezi srdeční a krční čakrou. Uprostřed se rozhořel bílý plamen, který z jedné strany obtáčel plamen fialový a z druhé zlatý. Všechny tři plameny proudily do zářivé koule, kde se potkaly. Cítila jsem sjednocení, lásku, svobodu… Ptala jsem se Amrese zda spolu máme být i zde fyzicky. Řekl, že můžeme a nemusíme… Vše záleží jen na mně. Ve vyšších světech jsme spojeni. Může ke mně přijít jeho část zde na planetě, ale nemusí. Vše je v pořádku. Začala jsem hledat informace, protože do té doby jsem neměla ani tušení o tom, že existují nějaké plameny v srdci. Našla jsem sice někde na netu trojplamen, ale měl úplně jiné barvy než ten můj. :-) V podstatě vše obsahuje všechny barvy, jak čakry, tak aura, tak i trojplamen. Záleží z jakého úhlu, z jaké dimenze, s jakými vibracemi se na něj díváte. Takové barvy pak vidíte… Později mi došlo, že je to vlastně i spojení se svatou trojicí. Tři plameny - otec, matka, dítě. Položila jsem si otázku, co vše se vlastně stalo, aby k tomu rozhoření došlo. Vnímala jsem, že je důležité navrátit všechny části duše. To se u mě stalo tak, že jsem v sobě přijala světlo i stíny a vyrovnala to. Objevil se poté Thovt a Anup, postavili přede mě velký zlatý Ankh a s hvězdami v rukou šli otvírat zámky, ve kterých byly části duše uvězněny. Ty se pak seřadily za Ankhem a postupně procházely jeho okem. Tam jiskřily, prosvětlovaly se a zářící se vracely ke mně. Cítila jsem celistvost. Když tímto procházíme s lidmi na kurzu Krystaly Země, tak cítí, jak více září a jejich duše je větší a větší. Co jsem vnímala dále, jako důležité, je pročištění rodů, předků. Samozřejmě přijetí stínů... Když jsem toto přijetí a vyrovnání absolvovala, tak se přede mnou objevil symbol jin-jang. Najednou jsem vnímala bod přesně uprostřed a tento symbol se otevřel. Přišlo mně to, jako brána, portál. Když jsem prošla za, vnímala jsem Jednotu. Kdysi se mě jeden muž zeptal a jaké to tam je? Zjistila jsem, že nelze odpovědět. Tam je totiž všechno a nic zároveň. :-) Nelze tudíž říct, že je tam světlo či tma, je tam totiž obojí. Nelze ani popsat žádný pocit. Jako další, co jsem vnímala, že je třeba, je pročištění „traumat“ z pádu Atlantidy, čili pročištění Atlantského - Mistrovského srdce, nebo - li duchovní čakry. Dále postupně otevřít minimálně 13 čaker, spojit se, se srdcem Vesmíru, srdcem Země a propojit vše v duchovním srdci. Každý z nás je jedinečný a má svou úžasnou cestu. Toto je jen popis mé cesty… Ta vaše může být úplně jiná a je to tak v pořádku. Cesta je cíl. :-) Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )
Vracel jsem se ze svatby nejlepšího přítele, který se oženil až na druhý konec země. Začínalo se smrákat. Auto jen pomalu klouzalo po ledovce a mně se už chtělo do postele. Cesta skoro neubíhala a doma čekala manželka s naším, teprve půlročním, synkem. Zastavil jsem na benzínce, dal si kafe, a protáhnul se. Hned jak jsem se cítil trochu lepé, naskočil jsem do auta a pokračoval v jízdě. Z radia pořád hulákali něco o ledovce na silnici, ale nějak jsem tomu nevěnoval pozornost a dál se šinul cestou k domovu. Projížděl jsem vesničkami, které jsem vůbec neznal a začínalo být víc než jasné, že jsem musel někde špatně odbočit. Zastavil jsem u nějakého staršího pána, abych se zeptal na cestu. „Jedete dobře, pokračujte dál,“ křikl na mě muž, aniž bych mu sdělil kam jedu. Zaskočil mě, proto jsem se nevyptával a pokračoval v jízdě s nadějí, že potkám někoho, kdo mi poradí. Netrvalo snad ani minutu a zjevil se stopař. „Můžu si přisednout?“ zeptal se tajemně. „Nechcete mi nejdříve říct, kam jedete?“ zavrčel jsem. „Jedu jen pár kilometrů vedle do města, stejně nemáte kam uhnout.“ Sednul si na místo spolujezdce a vykouzlil úsměv od ucha k uchu. Zasypal jsem ho otázkami kde to vlastně jsem a jak se můžu napojit na dálnici. Podivín, jako by vůbec neposlouchal, na co se ho ptám, si pořád mlel tu svojí. „Máte asi dobrou práci, když tak koukám na vaše drahé auto a oblečení?“ tázal se stopař neomaleně. „Na peníze si nemůžu stěžovat,“ odpověděl jsem upřímně. „Jste ženatý, pane. Máte děti. Vyprávějte mi o svém životě,“ poprosil mě. Nechápal jsem, proč se mě ptá na tak osobní věci a nebylo mi to úplně příjemné, ale nějak jsem cítil, že tomuhle podivínovi můžu klidně věřit a kdyby ne, těžko by to mohl někde použít proti mně. Vyprávěl jsem o manželce, synovi, práci a všem, co mě zrovna napadalo. Pán jen pozorně poslouchal a přikyvoval. „Jak je to ještě daleko?“ přerušila zvědavost moje vyprávění. „To se ještě uvidí, pokaždé je to trochu jinak.“ Vůbec jsem tomu nerozuměl. Znova jsem ho požádal, aby mi na mapě ukázal, kde se právě nacházíme. „Ale hochu to máš špatnou mapu, tady bych nic nenašel, uklidni se, uvidíš, že za chvilku dojedeme. Vyprávěj mi ještě o tvém životě. Třeba jaké si měl dětství.“ Vůbec už jsem se necítil unavený a hodil jsem za hlavu starosti na to, kde bloudím. Bylo to bláznivé, ale plně jsem důvěřoval chlapíkovi, který si ke mně přisedl do auta a dal se do vyprávění. Zastavil se hlavně u rodičů a vyptával se na vztahy s otcem. Dobře vycítil achillovu patu. Měl jsem tatínka svým způsobem rád, ale pořád jsme se hádali kvůli maličkostem. Nechal mě o něm sáhodlouze mluvit. Líčil jsem mu do detailu příběhy, kdy jsme se nepohodli a období, ve kterém jsme se nebavili. Se svým novým přítelem jsme je rozpitvali tyhle staré bolístky do takových titěrností, že mi došlo, jaké to byly hlouposti. Tak jsme pokračovali i s dalšími lidmi, na které jsem cítil vztek a když jsme je všechny probrali, bylo mi o poznání líp. „Už se blížíme do města, tam mě vysadíte a já vám pak ukážu cestu,“ zvolal vítězoslavně. Byl jsem rád, že snad už konečně budu vědět, kudy mám dál jet. Cestou jsme míjeli nějaký les se stromy, které jsem nikdy neviděl, ale můj nový spolujezdec mě ujistil, že je to v těchto místech úplně normální a nemám se tím znepokojovat. Hovořil jsem o svém synovi, na kterého jsem se těšil. Trochu mě mrzelo, že už bude spát, až dorazím, ale zítra si ho užiju, utěšoval jsem se. „Tamhle už svítí město!“ ukázal prstem před sebe. „To je teda záře, tam musí být pořádný noční život,“ zavtipkoval jsem. „Je tady nějaká benzínka? Jedeme už takovou dobu a ještě jsme na žádnou nenarazili! Můj telefon se asi rozbil, nemá už hezky dlouho signál, a já bych rád zavolal manželce.“ „Vždyť jste už na benzínce byl. A tady si stejně nezavoláte.“ Zaskočilo mě, jak může vědět o benzínce, ale hned mě napadlo, že si to spojil s nedopitým kelímkem, co se válel na podlaze. Mezitím se před námi vynořilo město, svítilo takovou silou, že jsem skoro neviděl před sebe, ale bylo to moc příjemné. „To je krása!“ vypadlo ze mě. Ovládala mě touha hned se tam jít podívat. „Podívejte, kdo jede před námi, to je auto z té vaší havárky.“ „Já jsem ale nikdy žádnou havárku neměl!“ Dojel jsem na semafor, vozidlo před námi projelo na oranžovou a já musel zastavit těsně na červenou. „Proč si myslíte, že jste tady?“ Jen jsem pokrčil rameny a nevěděl co říct. „Červená se nám teď hodí, ale nebude tady věčnost, musíte se rychle rozmyslet. Buď se rozhodnete jít do města, nebo se vrátíte na tu zatáčku za benzínku.“ „To město tady určitě počká, nemám se nad čím rozmýšlet.“ Chtěl jsem tomu chlápkovi potřást rukou, ale objevila se nade mnou nějaká starší paní a křičela: „Ještě to nevzdávejte, teď se pohnul. Jasně jsem viděla, jak se pohnul!“ Kniha vychází v nakladatelství Beletris 2016 (Předmluvu napsala Gabriela Filippi, doslov napsala Ava Chrtková) Zdroj: http://terapietmou.eu/ )
V roce 2015 jsem navštívila Maltské ostrovy... Na jednom z těchto ostrovů, a sice na Gozu, jsem v jednom kostele na podlaze prošla symbolem Bílých Atlantských mágů. Když jsem poté vyšla po točitém schodišti do věže kostela, tak se zde rozezvonily zvony. Tento symbol proletěl všemi mými čakrami a znovuzasvětil mě do "vědění", které jsem kdysi, jako členka Bílého bratrstva a sesterstva měla. Krom spojení s křišťálovými lebkami a krystaly se ke mně dostala nová "schopnost" a sice možnost vnímat pod povrchem Země Zemské krystaly, aktivovat je a propojovat s některými chrámy ve vesmíru. Bílí mágové pracovali mimo jiné s lebkami, krystaly a měli přístup do všech chrámů vesmíru. Tudíž krystal se dá napojit třeba na Chrám Kapasitmi v souhvězdí Labutě, Chrám Sedmi andělských křídel na Síriu, Chrám Modrého světla na Aldebaranu, Chrám Modré růže na Plejádách... Kruh Bílých mágů není ani tak kruh, jako spíše spirála, skládající se z hlavního krystalu v Poseidonově chrámu /Zdroj/, 3 - svatá trojice /otec, matka, dítě/, 7 Elohimů, 15 Serafínů, 31 Cherubínů, 63 Archandělů, 127 Andělů a několik kruhů Bílých mágů. Začala jsem také více navštěvovat síně Amenti a to i s lidmi na svých kurzech Krystaly Země. Tento kurz přitahuje členy Bílého bratrstva a sesterstva a většina účastníků poté také vnímá silnější spojení s lebkami či začíná pracovat se Zemskými krystaly. Stejně tak se dají aktivovat i krystaly pod pyramidami. Vytvořit třeba krystalickou síť a spojit ji např. se sluneční sítí. Dají se i kopírovat na naši planetu mřížky z jiných vysocevibračních např. vodních planet. Toto a mnoho dalšího s lidmi v meditacích děláme... Při návštěvě síní Amenti, jsem objevila "novou", kterou jsem sice znala, ale nyní se mi ukázala v jiném světle. Obrovská, kruhovitá, zlatá místnost s mnoha velmi vysokými branami. Doslova pro "obry". Tyto brány nemají kliky, klíče, zámky... Otevírají se samy, pokud před nimi stojí člen Bílého bratrstva a sesterstva. Uvnitř je systém křišťálových a ametystové lebky. Ty levitují a jsou spojeny křišťálovými zaoblenými trubicemi. Vypadá to vizuálně jako "chobotnice". Uprostřed levituje vysoko ametystová lebka, ze které vede dvanáct trubic k lebkám křišťálovým. Dříve jsem viděla, že jsou aktivní jen některé. Bylo třeba, aby se k nim zde navrátili jejich strážci z celého světa a aktivovali je. 11. 11. 2015 jsem vnímala, jak se spojují s ametystovou a aktivují zážeh, který jsem již dříve viděla a kde jsem si myslela, že ten spustí spojení se Síriem, jako naší sesterskou planetou a dojde ke Zlatému Věku. Kladla jsem si otázku, co se stalo, že se nic nestalo. :-) Odpověď zněla: "Stalo, ale ještě to není vše, pokračuje to dále". A v tu chvíli se mi ukázalo, jak další systém aktivních lebek se zaklapává na ty předchozí i z vrchní strany, ale naopak. Jak dole, tak nahoře. Vzniká zářící koule... Nu a těch koulí na vyšší dimenzi je opět dvanáct a uprostřed je lebka zlatá. Samozřejmě se nedají pojmenovat, ale pokud chcete nějak toto přiblížit, tak to vše pokračuje dále, dvanáct koulí se zlatou lebkou uprostřed a ve středu toho všeho je lebka diamantová, dále Kristovská, Božská, Zdrojová... Nedávno jsem dostala otázku, zda lebky souvisí s DNA? Samozřejmě, vše se vším souvisí. Nejen s DNA, ale i s čakrami, dimenzemi či vibracemi. Tam, kde se nacházíte, takové lebky vidíte. ;-) Hodně se mluví např. o světelném či krystalickém DNA. Ano, ale už i toto je dále... Tedy alespoň účastníci mého kurzu Křišťálový Věk, kde vidí kolik mají vláken DNA, jmenují třeba i 17, 24 či nekonečno. :-) Pokud byste chtěli nějak toto pojmenovat, tak často se lidem na kurzech mění DNA již ani tak ne na světelné či krystalické, ale spíš na sluneční, vesmírné, zlaté, diamantové, Božské, Zdrojové či DNA znovuzrození... Mluví se o tom, že Atlanťané měli 12 vláken DNA. To ovšem považuji za minimální výbavu. :-) V tu chvíli samozřejmě je vnímáno 12 křišťálových lebek a jedna ametystová. Pokud, ale vaše DNA stoupá, stejně tak jako vibrace a dimenze, tak máte podle toho i tolik čaker a vnímáte další lebky. Takže ano, souvisí to spolu... Začala jsem navštěvovat více a více síní Amenti a vesmírných chrámů. Zde na planetě je velmi známá síň se smaragdovými deskami. No, ono, to nejsou ani tak desky. :-) Zasvěcenci Egypta, kteří přišli ze Síria, Atlantidy atd. zcela jistě nebyli na takové vibrační úrovni, aby něco zapisovali na nějaké destičky. :-) Ve skutečnosti jsou to smaragdové plazmatické kotouče. V síních Amenti jich ani moc není... Většina se nachází ve Smaragdovém chrámu na Síriu. Odtud smaragdové desky. :-) Je to až téměř éterický, zelený chrám, ve kterém levitují menší a větší zelené bubliny. Menší bublina může projít do třetího oka a už čtete záznamy. :-) Do velké můžete vstoupit a stahujete informace také... Můžete vnímat přítomnost Thovta. Ani zde nejsou všechny záznamy. Více je jich na náš jazyk asi řečeno ve zlatých deskách, které ovšem také nejsou desky. To už je spíše zlatobílá energie točící se ve spirále nahoru i dolů, kde můžete číst "každý schod". Nad i pod je zářící Zdrojová koule. Síní záznamů je ve vesmíru hodně... Autorka článku: Ivona Antalii, atlantské meditace, kurzy, atlantské a partnerské přepisy www.kliceksrdci.cz Tento článek není dovoleno kopírovat na jiné weby ani kopírovat části textu. Pokud chcete článek publikovat, získejte si osobní souhlas autorky. Budeme však velmi rádi, když jej budete sdílet na sociálních sítích. Ke snadnému sdílení na facebooku využijte tlačítko sdílet v horní části článku. Děkujeme, že dodržujete naše autorská práva. :-)) // )
Slovanské písmo BUKVICE - klikni pro zvětšení Staroslovanská bukvice V současném světě lidé hovoří mnoha jazyky. My Slované (včetně nás Západních Slovanů) máme společné dědictví písma. Toto písmo se nazývá древнеславянская буквица, nebo-li staroslovanská bukvice. Jako Slované jsme kdysi dávno měli jednotné písmo i jednotný jazyk. Teprve po odchodu jednotlivých rodů a národů z domoviny do nových vlastí, se jazyk postupně měnil. Přesto i dnes jsou mnohá slova společná nebo velmi podobná a slovanské národy se mezi sebou velmi snadno dorozumí (ta podobnost slov je nejen mezi slovanskými jazyky). Z původních slov se ale zachovalo málo. V ruštině nejvíce - asi 40%, v ukrajinštině – cca 35%, čeština a slovenština mají něco okolo 20% původních slov. Toto ničení slovní zásoby probíhá již mnoho století a je cílené. Staroslovanská bukvice podporuje obrazové myšlení a pracuje s ním v několika úrovních čtení. To současný jazyk nedělá. Vracíme-li se ke staroslovanské bukvici, vracíme se k obrazovému myšlení. Skrz obrazové myšlení pochopíme staroslovanskou bukvici a rozvineme schopnost víceúrovňového čtení textu. U každého člověka je vnímání na úrovni vědomé a podvědomé, přičemž podvědomé vnímání tvoří podstatně větší část. Hovoříme-li mezi sebou současným jazykem, na vědomé úrovni přináší předání základní informace, na podvědomé nic. Naučíme-li se prostřednictvím našeho původního jazyka vnímat hlubší úrovně jazyka skrz obrazy, získáme schopnost obrazové komunikace skrz podvědomí. Bukvice je nástrojem v dorozumění mezi vědomím a podvědomím. Je jazykem, díky němuž můžeme programovat v rámci splnění našeho životního úkolu a karmického závazku svůj život. Tím, jak budeme postupně a stále rozšiřovat své vnímání, stále lépe a lépe porozumíme staroslovanské bukvici. Je to jako stále se rozšiřující stoupající spirála našeho vnímání a chápání. Co nás bukvice může naučit: rozšiřovat naše vnímání pochopit různé významy a světonázory, které jsou bukvicemi vyjádřeny rozumět hlubinnému sakrálnímu významu slov, která dnes běžně používáme, číst i to, co je zašifrováno ve slovech a písmech, díky čemuž můžeme pochopit hlubinný obraz a podtext Staroslovanský jazyk je chrámový (to má význam, že je chráněný), je to svatyně moudrosti a vědomostí, které by měl člověk studovat, číst a přijímat teprve tehdy, je-li připraven. V tomto případě na věku nezáleží. Je to duchovní připravenost. Někteří ji mají již v dětském věku, jiní se k ní prací na sobě samém postupně přibližují, někteří se k ní v současné inkarnaci nedopracují vůbec. Co je obrazné myšlení Hodně se o v posledních letech mluví o pozitivním myšlení, o tvoření obrazů, jimiž si do svého života přitáhneme realitu a zhmotníme svá přání. Tyto „novinky“ k nám přichází ze západu upravené do vznosných slov a zahalené do kabátu tajemství. Ten či onen autor vydělává pěkné sumy peněz na střípcích poznání, které uniklo z východu. Jsou to ale jenom střípky, tudíž nemají hloubku a souvislost. Lidé se na ně vrhají v touze rychle zbohatnout, rychle se uzdravit, rychle vyřešit svůj problém a vtáhnout si do života bohatství. Několika jedincům se to opravdu podařilo. Ti jsou vzorem, za kterým se ženou davy. Není to ale opravdové poznání, jen třpytka. Díky vnímání bukvice, můžeme odhalit celou hloubku. Obrazně řečeno, nejdříve vidíme a rozlišujeme kruh, teprve později a postupně v něm uvidíme kouli. Naposled se učíme vnímat, že tato koule není vlastně koulí, ale spirálou stoupající energie. To vše a mnohem více se nejen dovíte, ale i sami procítíte na našich seminářích. Aktuální termíny seminářů výuky Staroslovanské Bukvice: 5ti denní výukový program s pobytem. 8. - 12. 1. 2016 a 5. - 9. 2. 2016 Více zde: http://www.veraoveckova.cz/prednasky-akce/ Образъ Об – každý člověk přichází na svět s karmou, to je se sudbou, kterou mu dává do vínku bohyně Země Mokoš. Události projdou tak, jak jsou dané, pokud se člověk nebude ptát, jak je změnit. Evoluce člověka je v jeho vztahu k těmto událostem, čímž dojde k přeprogramování a jejich změně. Evoluce není v modelování těchto situací. Разъ – pokud člověk pozná sám sebe, změní v sobě algoritmus myšlení a v důsledku toho změní i situace kolem sebe. Když člověk myslí obrazně, může u něho dojít k pochopení těch (разъ) i oněch (Об) pravd. Je důležité vlastní vnímání a vlastní filozofie. Místo toho mnoho lidí hledá a rozšiřuje to, co tento systém ochuzuje. Systém staroslovanské bukvice Bukvice jsou seřazeny do tabulky o 7 x 7 čtvercích. Je jich tedy celkem 49 a tvoří vlastně mozaiku. Jednotlivé bukvice se dají číst všemi směry. Každá bukvice má svůj obraz. Lze natrénovat sjednocení obrazů ve slově a tím pochopení hloubkového významu slova. Bukvice jsou do tabulky zapsány určitým algoritmem, díky němuž je možné z tabulky získávat v ní zapsané informace. V tomto uspořádání je zapsán celý světonázor. Bukvice tvoří mozaiku. V této mozaice je zapsáno veškeré vědění. Díky uspořádání do mozaiky je možné slova číst i v případě, že některé bukvice budou chybět. Když chybí dílek v mozaice, jsme stále schopni vidět obraz. Tato schopnost vidět obraz je možná pouze do určitého počtu chybějících dílků na méně či více důležitých místech. Už v dávné době nebylo po chuti vládnoucím a moci se chápajícím, aby tato ucelená vědomost o lidském bytí, Vesmíru a všech zákonitostech zůstala zachovaná. Proto vyslali poslíčky, aby nás Slovany zachránili od „vědomosti“. Tito poslíčci – Cyril a Metoděj upravili naše staré písemnictví a zjednodušili je tak, že se stalo sakrálně nečitelné, a tudíž ztratilo svoji hlubinnou hodnotu uchování vědomostí. Dodnes je za to oslavujeme, dokonce slavíme i státní svátek na počest likvidace našeho slovanského písemnictví. Od té doby se vědomosti nepředávají „mozaikou“, ale tzv. „kaleidoskopem“. To je styl předávání střípků poznání chaotickým neuspořádaným způsobem, jakým se vyučuje dosud. Když se něco vynechá, nelze nikdy poznat co se vynechalo a doplnit to. Nelze tedy nikdy pochopit celistvost, a o to vládnoucí garnituře šlo už tenkrát v době Byzantské říše a situace přetrvává do dnešní doby. Naštěstí žreci a vedúni zachránili toto vědění pro současnou dobu, kdy k nám přichází opět Světlo a mnoho lidí cítí hlad po vědomostech a poznání. A nezachránili jenom to. Podařilo se jim ukrýt ještě hlubší a širší komplex vědomostí zapsaný v Charuně (Slovansko-Árijských Runách), z níž vyšla nejen bukvice, ale i sanskrit. Začneme-li se věnovat studiu a poznání bukvic, vracíme se tím Domů. Každá bukvice má své vibrace, které nám dávají možnost je procítit na úrovni vnímání. Mohou se stát nástrojem rozvoje empatie. Člověk začíná postupně cítit bukvy a slova a vnímat skryté obrazy. Ty mohou být a často jsou odlišné od významu známého z běžného (povrchového) čtení. Například slovo комп (komp - počítač) – běžný význam si každý vyloží podle toho, k čemu a jak počítač používá, hloubkový význam je úplně odlišný: ко – kako – cesta duchovního růstu м - myšlení п – pokoj = cesta duchovního růstu skrz myšlení v pokoji Pokud si bukvicemi přepíšeme i současná slova, vstoupí mezi sebou do energoinformačního pole jako staré jazyky, a pokud známe obraz staroslovanské bukvice, předají nám informaci a my jim můžeme přesně porozumět. Bukvici naši Předkové vnímali jako obraz, díky němuž dokázali otevírat kanály vnímání. Kdo se naučí pracovat s bukvicemi, naučí se pracovat s obrazy, které jsou univerzálním dorozumívacím jazykem. Bukvice je cesta, ne cíl. Zdroj: http://www.youtube.com/watch?v=nhpDBA6iT-E http://www.youtube.com/watch?v=Mmg0zKZ5-zo Originál článku naleznete na webu paní Věry zde: http://www.veraoveckova.cz/news/staroslovanska-bukvice-uvod/ Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu, autorka knihy: Ještě chci žít skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. document.getElementById('cloak04e8c785cd2ffd4d8228ccba346baa33').innerHTML = ''; var prefix = 'ma' + 'il' + 'to'; var path = 'hr' + 'ef' + '='; var addy04e8c785cd2ffd4d8228ccba346baa33 = 'vera.oveckova' + '@'; addy04e8c785cd2ffd4d8228ccba346baa33 = addy04e8c785cd2ffd4d8228ccba346baa33 + 'gmail' + '.' + 'com'; var addy_text04e8c785cd2ffd4d8228ccba346baa33 = 'vera.oveckova' + '@' + 'gmail' + '.' + 'com';document.getElementById('cloak04e8c785cd2ffd4d8228ccba346baa33').innerHTML += ''+addy_text04e8c785cd2ffd4d8228ccba346baa33+''; Článek smí být šířen a kopírován jen se souhlasem Věry Ovečkové. Portál Příznaky transformace má osobní souhlas autorky k jeho uveřejnění. // )
Vím, že si většina z vás myslí, že anděl smrti přináší pouze zkázu, bolest a utrpení, ale mýlíte se. Tento anděl je plný lásky a soucitu. Anděl smrti je dobrý anděl, který bojuje za živé a za to, co je správné a dobré! Máme zde miliony vysídlených lidí. Muži, ženy a dětí, kteří jsou stejní jako vy a já. Nejsou v ničem jiní. Představte si, že byste byli jednou z těchto prchajících rodin. Byli byste k smrti vyděšeni. Zuby nehty byste se drželi svých dětí a snažili se je ochránit. Možná byste je museli i vidět umřít, cítili byste se zoufalí a vinili Boha. Ale není to Bůh, kdo dělá tyto věci. Jsme to my, lidé, lidská rasa. My jsme způsobili tuto bolest a utrpení jeden druhému. Anděl smrti se snaží o mír a dělá všechno možné, aby zabránil tomu, že někdo nevinný přijde o život. Anděl smrti působí všude, i mezi nejvyššími stupni vlády, obzvláště v dobách války. V současné době je na světě válka a bezpráví. Lidé ztratili naději. Všichni se musíme modlit, nehledě na naši víru, za to, aby světoví vůdci nalezli řešení. Musíme se chovat jeden k druhému s láskou a soucitem, a to nejen ke svým nejbližším a přátelům, ale i k cizím lidem, které potkáváme. Musíme to udělat za mír, za to, aby nebyly už žádné války, aby nebyl hlad, abychom zastavili zabíjení nevinných dětí. Požehnání vám, vašim rodinám a milovaným. Lorna Zdroj článku: Facebook ANDĚLÉ V MÝCH VLASECH - PŘIPOJTE SE! KRÁSNÝ ČESKÝ ANDĚLSKÝ WEB PRO PODPORU POSELSTVÍ IRSKÉ SPISOVATELKY, KTERÁ VIDÍ OD DĚTSTVÍ ANDĚLY - LORNY BYRNE - http://www.andelevmychvlasech.cz/ // )
Již dlouhá desetiletí se šušká, že v Egyptě byla nalezena mumie mimozemšťana v pohřební komoře velkého faraona Senusreta II. Až nyní je však možné posoudit důkazy s tím spojené, hlavně zajímavé fotografie. Do článku jsem přidal znaleckou zprávu, která nebyla nijak upravována. Můžete sami rozhodnout zda, se jedná o podvrh či ne. Je snad možné, aby mimozemská rasa ovlivňovala egyptskou kulturu a podílela se na stavbě pyramid? Evidence Popis k fotografiím z tajných zdrojů je následující: Tělo je dokonale zachovalé, pečlivě mumifikované, nejedná se o žádného známého tvora. Tato kreatura dosahuje výšku asi 160 cm a má velmi podobnou anatomii jako lidské tělo, ale nacházíme i rysy velmi podobné ještěrkám a různým plazím druhům. Stáří je 2000 let. Objekt byl nalezen v nově objevené starověké pyramidě, archeology poblíž Lahunu. Výzkumník, co zatím stojí pocházel z Československa, penzionovaný profesor z university v Pensylvánii, dr. Viktor Lubek. Shoda Celý tento popis podezřele sedí i na rasu Reptiliánů, s jakou údajně uzavřela vláda USA smlouvu. Humanoidé s ještěrčími vlastnostmi jsou asi 6-8 stop vysocí. Mimozemská rasa je podle popisů jak původní obyvatel Země, tak také z okolních hvězdných systémů. R.A. Boulay analyzoval rozsáhlé historické zdroje a říká, že existuje dostatečný důkaz, který podporuje závěry, že jistá prastará rasa mimozemských Reptiliánů osídlila Zemi a sehrála roli při tvorbě lidstva. Podle Thomase Castella, bývalého bezpečnostního úředníka v Dulce, existuje přísně utajované podzemní středisko zaměstnávající jistý počet mimozemských ras spolupracujících s jistým počtem agentur americké národní bezpečnosti a korporací. Původní Reptiliáni, ti pozemští, pracují bok po boku s lidmi a dalšími mimozemskými rasami. Mimozemské rasy -UFO (http://www.cez-okno.net/blog) Ale zpátky k našemu nálezu. Ať to bylo, co to bylo, mělo to funkci královského poradce a jmenovalo se to „Osirunet“ což znamená „hvězda“ nebo „posláno z nebes.“ V hrobce se nacházely i zvláštní synteticky vyrobené předměty. A co na to říkají samotní Egypťané? Ti odmítají věřit, že jejich dědictví pochází z vesmíru. Tělo vidělo mnoho specialistů a shodli se na jedné věci – nepochází ze Země! Zdroj: unexplainable.net - David Martinez Související články: Ivona Antalii: Síně Amenti + Egypt :: knihovna historie Země i Vesmíru Faraóni starověkého Egypta byli mimozemští hybridi, naznačuje nová genetická studie Můmie altajské princezny stará 2500 let má moderní tetování jelena Byli záhadní Guančové tragicky vyhlazení ve jménu kříže atlantskými potomky? )
Nová genetická studie naznačuje, že linie egyptských faraónů byla podrobena úmyslné genetické manipulaci technologicky vyspělou rasou. Někteří to nazývají definitivním důkazem, že stavitelé pyramid měli silné spojení s bytostmi, které pocházejí někde z vesmíru. Stuart Fleischmann, asistent profesor srovnávací genomiky na švýcarské universitě v Káhiře a jeho tým nedávno zveřejnili výsledky 7leté studie, která mapovala genomy 9 starověkých egyptských faraónů. Pokud je jejich zjištění správné, mohlo by to potenciálně změnit světovou historii. Fleischmann a jeho tým podrobili výzkumu vzácné vzorky starověké DNA v procesu zvaném polymerázová řetězová reakce (PCR). V oboru molekulární biologie je tato technika často používána k replikaci a posílení jedné kopie kusu DNA, která dává vědcům jasný obraz genetické informace jedince. Osm z devíti vzorků měly zajímavé, ale typické výsledky. Devátý vzorek patřil Achnatonovi, záhadnému faraónovi žijícímu ve 14. století před naším letopočtem, který byl otcem Tutanchamona.Malý fragment usušené mozkové tkáně byl zdrojem vzorku DNA a test byl také opakován použitím kostní tkáně, přičemž bylo dosaženo stejných výsledků. Jeden ze subjektů měl gen s názvem CXPAC-5, který je zodpovědný na růst kůry. Anomálii můžete vidět na obrázku níže. Zdá se, že tato zvýšená aktivita v Achnatonově genomu naznačuje, že měl větší lebeční kapacitu potřebnou pro větší mozkovou kůru. Ale jaká mutace by způsobila růst lidského mozku? Takové techniky v genetice musíme ještě objevit. Mohl by tento 3300 let starý důkaz poukazovat na starověkou genetickou manipulaci? Byla to práce vyspělých mimozemských bytostí? Je mytologie starověkého Egypta více než sbírkou alegorických příběhů? Profesor Fleischman vysvětluje: „Telomeráza (genetický enzym) se vyčerpává pouze dvěma procesy: extrémním věkem a extrémní mutací. Genetické a archeologické údaje naznačují, že Amenhotep IV/ Achnaton se dožil 45 let. To zdaleka nestačí ke spotřebování veškeré chromozomální telomerázy, což nám ponechává pouze jedno vhodné, ale možné vysvětlení.“ „Tato hypotéza je také podpořena skutečností, že analýza elektronovým mikroskopem odhalila známky nucleotidic cicatrix, což je známkou existence hojícího procesu DNA šroubovice, poté, co byla vystavena silný mutacím.“ Znamená to, že byl Achnaton, jeden ze starověkých nejvíce záhadných egyptských faraónů podroben během svého života genetické modifikaci? Tato tvrzení podporují teorii o starověkých cizincích, kteří kdysi navštívili naší civilizaci a žili na březích Nilu. Další zajímavý důkaz poskytuje podporu této hypotéze. Obrázek níže ukazuje dvě mikroskopové fotografie kostní tkáně ze vzorku lebky Achnatona a jiné mumie stejného věku. Kostní tkáň na levé straně je mnohem hustší a zásadně se liší v nanoskopickém měřítku. Mohlo by být toto zvýšení pevnosti kostní lebky indikátorem zvýšeného vývoje mozku? „Je to vzrušující zjištění,“ řek Fleishmann tisku. „Můj tým a já jsme předali dokumenty k posouzení, ale udělali a přepracovali jsme testy tolikrát, že jsme přesvědčeni o jejich přesnosti.“ „Já neznám plné důsledky našich poznatků, ale určitě věřím, že by alespoň mohly nasměrovat vědeckou komunitu směrem, od kterého bylo náhle upuštěno před několika desítkami let.“ Je-li tato studie správná, spustí to bezprecedentní posun v paradigmatu. Pokud byly mimozemské rasy aktivně zapojené před tisíci lety do života nejmocnějších jedinců, znamená to, že se vrátí? Opustili vůbec někdy Zemi? Ale nejdůležitějším aspektem je existence jednotlivců, přímých potomků královského egyptského rodu, kteří stále vlastní mimozemské geny implantované v genomech jejich předků. Související články: V Egyptě byla nalezena mumie mimozemšťana v kryptě faraona Senusreta II Byli záhadní Guančové tragicky vyhlazení ve jménu kříže atlantskými potomky? Ivona Antalii: Síně Amenti + Egypt :: knihovna historie Země i Vesmíru Autor /zdroj: Svobodne Noviny EU )
Strana 7 z 7
Více videí