Přichází konec července a s ním i oslava starého pohanského (keltského) svátku. Je založen na archetypu ženy – MATKY. Lammas je předchůdce dožínek a byl slaven na polovině cesty mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností tj.  31. červenec – 2. srpen (případně na první úplněk ve slunečním znamení Lva).

Svátek světla a všeprostupující vesmírné lásky. Oslava Matky přírody, její hojnosti a plodnosti. Uprostřed léta se setkávají dvě vesmírné polarity v podobě slunečního boha a měsíční bohyně. Tento keltský svátek je oslavou léta a samotného života.

Čas mezidobí, kdy sluneční bůh v podobě ubývajícího  světla se připravuje na předání posvátného žezla. V tu chvíli přichází měsíční bohyně v podobě přibývající tmy. Někde je název  překládán  jako ,,božský sňatek“, posvátné spojení boha a bohyně.

Pro Kelty to byla hostina zasvěcená bohyni  Mateřské bohyni ( Anu Danaa,  Ker). Lammas byl svátkem  shromáždění jejího kmene, oslav a hodování.  Přišel čas sklidit úrodu semen, které byla zaseta. Oslavovali zázrak setby, klíčení a zrání a život sám.

Země se v tom čase chystá na zimní období a lidem připomínala, že léto není věčné. Je to vrchol teplé části roku. Po svátku Beltain (1. května), schůzky milenců,  svátek Lammas (1. srpna) se  konaly svatby na zkoušku. V květnu vše pučí, v srpnu je třeba začít myslet nejen na život – teplé období, ale také na smrt – zimu. Koloběh neustále pokračuje.

Jak Lammas probíhal...

Oslavy probíhaly u posvátného ohně, bez kterého se neobešel žádný keltský, pohanský svátek.

V ohni lidé viděli posvátné kruhy jednoty, lásky, světla a tepla. Jejich zvykem bylo uctít  ducha žní a drobných bytostí, žijících v okolí stromů a keřů, na nichž zrovna dozrávalo letní ovoce. K slavnostem patřily také rituály požehnání a vděčnosti,  všeobecné veselí a posvátný tanec v kole (v kruhu).

Slavnosti sklizně se neobešly bez svátečního pečení chleba, preclíků a obilných placek,  svazování obilí do slavnostních snopů a pletení věnců z klásků obilí. Tyto oslavy vydržely až do 18. století.

Symboly pro tento svátek:  obilí (pšenice, ječmen, oves), také ovoce, které zrovna dozrávalo a chleba.

Barvy: vínová, zlatá, žlutá, hnědá, zelená.

Uctívané zvíře: černý havran, který byl symbolem keltského boha Lugha.

I my můžeme uctít tento svátek...

V případě, že máte omezené možnosti a máte možnost ho uctít jen doma, ve svém bytě, uctěte ho tím, že upečete chleba.

Můžete si byt vyzdobit barvami Lammasu, použít květiny a doplnit ošatkou s obilím (nejlépe čerstvě sklizeným) či mísou s ovocem, které zrovna dozrává. Zapálit s úctou svíčku, nejlépe barvy tohoto svátku a vzdát díky přírodě – Velké Matce Bohyni a darů jejího těla – Zemi.

Máte-li možnost být venku, můžete si udělat oheň. A u něho  velkou hostinu, která nám bude připomínat, jak moc je Matka Příroda štědrá. (váš čerstvě upečený chléb, ovoce, obilí, květiny, stuhy….) Nezapomeňte vzdát úctu Matce přírodě a její plodnosti a hojnosti.

---