Oblast mystiky a magie čísel fascinovala člověka již celá tisíciletí. Slunce, Měsíc a jevy ve velké knize přírody mu daly pocítit, že čísla mají v sobě cosi tajemného, že jejich smyslem není jen abstraktní zachycení prostoru a času, ale že jsou tajuplně spojeny s hvězdami a přírodními jevy – s jevy, které rané kultury připisovaly duchům a démonům. Znalost čísel a v nich utajených sil umožnila člověku využívat moci, jež v nich je skryta, čarovat či svým modlitbám propůjčit větší účinnost. K nejvyššímu typu číselných systémů patří mimořádně propracovaná čísla Mayů, jejichž astronomický obraz světa je zprostředkován čísly s udivující přesností. Prastarý kalendář Mayů, je přesnější než kterýkoliv kalendářní systém. Čísla však neslouží jen k lepšímu pochopení komplikované skutečnosti světa a k výkladu jeho tajemství, ale používala se i při zjišťování budoucnosti a předpovídání toho, co má přijít. Především kniha Daniel a Zjevení Janovo, poslední kniha Nového Zákona, byly oblíbenými knihami badatelů, kteří chtěli z temné hry čísel v Bibli vyčíst jednoznačné výpovědi, aby popsali budoucí dějiny, především Parusii, druhý příchod Kristův a Božího království. Stále znovu vznikaly chiliastické proudy, které v blízké budoucnosti očekávaly tisíciletou říši Krista. Ačkoliv církev i její vedení před takovými spekulacemi varovaly, nedali se vizionáři zadržet, aby neprováděli stále nové výpočty.

Dědictví pythagorejců: Nejznámější filozofické školy založené na magii čísel

Chceme-li se podrobněji zabývat filozofickým či magickým pojetím čísel, v prvé řadě se musíme zastavit u zakladatele této teorie, Pythagora. Většina jeho života je zahalena tajemstvím, stejně tak i podoba jeho matematického učení. Pythagoras sám nic nenapsal, a přece byl jeho vliv tak veliký, že část jeho přívrženců vytvořila tajnou společnost, bratrstvo známé jako pythagorejci. O Pythagorejských trojicích se ve skutečnosti vědělo dlouho před Pythagorem, v době, kdy ještě nebyla známa Pythagorova věta, charakterizující všechny pravoúhlé trojúhelníky. Tyto trojice byly již objeveny v Babylóně na hliněných tabulkách, v celkovém počtu patnácti pravidel.

Pythagoras se zajímal rovněž o hudbu, kde objevil harmonické řady v tónech hudební stupnice. Zjistil, že tónové intervaly a výšky tónů odpovídají poměrným délkám strun. Všiml si, že dělení struny po sobě jdoucími celými čísly vytvoří harmonické a příjemné intervaly.

Pythagorejci nerozdělili jen čísla na sudá a lichá, ale zavedli například pojem dokonalé číslo – to je takové číslo, které je zároveň součtem jeho dělitelů. První dokonalé číslo je číslo 6 a považovalo se za číslo stvoření. Toto číslo je posvátné i z toho důvodu, že se tvrdí, že Bůh stvořil svět za šest dní, protože šestka je dokonalé číslo. Touto myšlenkou se zabýval i svatý Augustin v díle O Boží obci: „Stvoření světa se dokonalo v šesti dnech, a to pro dokonalost čísla šest“.

Symbolický význam některých čísel

• ČÍSLO 1 – Jednička se stala symbolem prajednoty, nepolarity božskosti. Zahrnuje souvislost, celkovost a jednotu, a přestože vychází sama ze sebe, stojí za veškerým děním. Jednička byla s oblibou spojována se Sluncem, které jako ztělesnění světla a tepla umožňuje život. Jednička je také ideálním symbolem božství, protože Boží duch již svou podstatou nemá nic společného s materiálními vlastnostmi, které se vždy vyskytují v množném čísle. Takové jedno nemá ani žádný protiklad.

• ČÍSLO 2 – Dvojka znamená pochybnost, roztržku, rozpor, dvojakost. Dvojka je zdvojený plod na větvi: sladký i hořký zároveň. Svět, který pozorujeme, je zpravidla svět rozpolcený. Jako oddělené zažíváme něco, co vlastně patří k sobě: den a noc, tma a světlo, nahoře a dole, otevřené a skryté, přímé a nepřímé, vědomé a nevědomé. To jsou všechno protiklady, které sice vytvářejí napětí, ale přesto se k sobě navzájem přitahují.

• ČÍSLO 3 – Čím je dáno to zvláštní vzrušující kouzlo a přitažlivá síla tohoto čísla? Patrně to byla skutečnost, že jsme trojrozměrné bytosti, která vedla k tomuto zdůraznění trojky. V nejrůznějších kulturách hrají triády a trojice důležitou roli. Kosmos byl většinou chápán triadicky: nebe – země – moře, to byly elementy celku světa. V Egyptě měli jako třetí oblast vedle země a nebe oblast podsvětí, oblast moci. Od nejstarších dob se pokoušeli myslitelé vysvětlit proces vzniku mnohosti z jednoty tak, že obzvlášť zdůrazňovali úlohu trojky. Jak řekl Lao-C´: „Tao plodí jednotu, jednota plodí dvojitost, dvojitost plodí trojitost – a trojitost produkuje všechny věci“.

• ČÍSLO 4 – Čtyřka je neoddělitelně spjata s prvním identifikovatelným řádem na zemi, neboť vnáší pořádek do nepřehlédnutelné mnohotvárnosti. Také pozorování Měsíce asi přispělo k tomu, že se čtyřka stala číslem orientace a řádu v čase. Důvodem budou jeho čtyři fáze: nov, přibývající Měsíc, úplněk a ubývající Měsíc. S významem čísla čtyři se setkáváme i u Čistých bratří z Basry, kteří prohlašovali, že sám Bůh uspořádal většinu věcí v přírodě do skupin po čtyřech – živly, světové strany, roční období atd.

• ČÍSLO 5 – Pětka je spojena s člověkem a jeho smyslovým životem. Je to číslo lásky a příležitostně i manželství. Rovněž je nedělitelným spojením mužské trojky a ženské dvojky. Ne ve všech kulturách se pětka těšila velké oblibě, ale na Blízkém východě a Číně se jí dostávalo předního postavení. Ranní křesťanští teologové vykládali číslo 5 jinak. Spatřovali v něm nejen zákon Pentateuchu, ale i pět Kristových ran, a číslo vytvářeli ze součtu 3+2, víry v Trojici a dvojího příkazu lásky k Bohu a k člověku.

• ČÍSLO 6 – Číslo šest je v antickém a novoplatónském systému světa nejdokonalejší číslo, protože je zároveň součtem i součinem svých částí. Bůh stvořil svět v šesti dnech. Vše pozemské – od světla slunce a hvězd až po rostliny, zvířata a lidi – je projevem díla šesti dnů.

• ČÍSLO 7 – Sedmička fascinovala lidi od pradávna. I Mayové znali nebe o sedmi vrstvách a sedmičku považovali za číslo orientace v prostoru. Také lékařství si je vědomo významu sedmičky a v Hippokratově škole se učilo: „Číslo sedm vládne nemocem a všemu, co může tělo poničit“. Antičtí lékaři věřili, že bolestivé nemoci trvají sedm dní nebo jejich násobek. Pythagorejci označovali sedmičku za „krisis“ a všechny dny dělitelné sedmi za kritické.
Podle starých nauk má každá barva sedm základních aspektů v našem životě: oživuje, léčí, povzbuzuje, inspiruje, informuje, objasňuje a naplňuje. Slunce vyzařuje bílé světlo, které se na optickém hranolu rozkládá na sedm barev – červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigo, fialovou. Těchto sedm barevných paprsků se vztahuje i k sedmi energetickým centrům (čakrám) našeho těla a jim odpovídajícím vlastnostem.

• ČÍSLO 8 – Ve starověku byla osmička šťastným číslem, neboť tak jako ve stvořeném světě ležela za sedmi sférami planet osmá, sféra stálic, tak také byla v Mithraismu za sedmi branami osmá, hora proměnění, a mystéria připravovala adepta, aby jí mohl projít a vkročit po smrti do říše světla. Již staří Babyloňané přikládali osmičce význam „čísla bohů“ a božstvo přebývalo v babylonských věžovitých chrámech vždy v osmém poschodí, v místnosti beze světla. Z tohoto důvodu byla osmička spojována s rájem.

• ČÍSLO 9 – Křesťanské výklady vedly k devíti řádům andělů, v nichž se odráží dokonalost trojky, k nimž přistupuje božská jednotka, aby se dosáhlo dokonalé desítky. Devítka se tak stává číslem dokončení, což je význam, který lze odvodit z jejího postavení mocniny trojky. To platí například pro filozofii Čistých bratří z Basry, kteří rozeznávali devět stavů bytí, přičemž šestá řada přináležela světu těles určenému šesti směry, sedmá sedmi planetám, osmá 2 x4 prvkům, zatímco devátá odkazovala na uskupení věcí tohoto světa uspořádaných vždy po třech.

• ČÍSLO 10 – Desáté písmeno hebrejské abecedy je „jod“, což znamená „ruka“. Desítkový systém se sice neprosadil po celém světě, ale vyskytuje se přesto v nejrůznějších kulturách, například ve staré Číně nebo ve starém Egyptě. Nejvyšší úcty měla u Pythagorejců. Byla pro ně „všezahrnující“, vždyť deset je i součet prvních čtyř čísel: 1+2+3+4=10.

• ČÍSLO 11 – Byla považována za číslo hříšníků a pokání, protože nemá pražádné spojení s božskými věcmi. Toto číslo naznačuje šanci na obrat. Když hrozí nebezpečí, je potřeba udělat krok jiným směrem, pak říkáme „Je za pět minut dvanáct“. Zdá se, že doba mezi 11 a 12 nabízí poslední okamžik pro rozpoznání znamení doby, abychom mohli změnit své myšlení. S úderem dvanácté nastává soud, do té doby lze ještě neštěstí odvrátit.

• ČÍSLO 12 – V mnoha starých kulturách byla dvanáctka číslem dokonalosti. Dvanáctce se dostalo největšího vlivu, protože dráha slunce v rozpětí jednoho roku byla popisována jako průchod dvanácti oblastmi, čímž byl rok rozdělen na dvanáct dílů. Staří Řekové uctívali dvanáct olympských bohů, jejichž hlavou byl Zeus.
Město Jeruzalém je obehnáno hradbami, do nichž je proraženo dvanáct bran. Na dvanácti branách stojí dvanáct andělů a na každé bráně je napsáno jméno jednoho z dvanácti kmenů Izraele. Hradby mají vždy dvanáct základních kamenů a stojí na nich jména dvanácti apoštolů.

• ČÍSLO 13 – V lidových představách nabývá třináctka stále více povahy nešťastného čísla. Lidé se zdráhají zasednout v počtu třinácti ke stolu, a přitom zapomínají, že se tato pověra zrodila teprve v 17. století. Některé hotely nemají dokonce pokoj s číslem 13 ani třinácté poschodí a se stejnou nedůvěrou pohlížejí lidé na třináctý den v měsíci, zvlášť když připadá na pátek. Křesťanská tradice, posílená faktem, že pod číslem 13 se objevil zrádce Jidáš, zná třináctku jako číslo pekelné hierarchie a také čarodějnice mají tendenci vyskytovat se ve skupinách po třinácti.

Třináctka nebyla rozhodně vždy a všude nešťastným číslem – podle kabaly je třináct šťastné číslo, protože v hebrejštině má (podobně jako v arabštině) číselnou hodnotu třináct slovo „ahad“ „jeden“.