Věra Ovečková: Vánoce, Vánoce přicházejí, aneb vítejte českého Ježíška

Bylo, nebylo, dávno tomu, co v krajích českých místo svátků křesťanských slavil se Slunovrat, odchod starého a příchod nového Slunce. Slunce coby vesmírné těleso, bytost, živoucí síla bez níž by se náš domov – Země – stala mrtvou. Slavil se život sám.

Slavilo se propojení lidí a Slunce. Slunce je světlo a žár, život dává i život bere. To jsme pocítili uplynulé léto pod jeho sálajícími paprsky bez ovlažujícího deště. Máme za sebou Noc Svaroga a počalo se nám rozednívat. Rozednívá se i v nás samých.

Vnitru nám bouří touha oprášit původní zvyky a oslavy, zahodit to, co tu máme nyní. Vždyť je to cizí! Vraťme se ke svému. Co to ale je, to naše? Tvoří se různé skupiny, které oživují nalezené ve starých záznamech, uchované v rodinách, či přivezení z jiných slovanských zemí. Vždyť jsme z jednoho hnízda. Jsme. Ale. V minulosti rozděleni prožili jsme různé zkušenosti, z nichž vzešly i pozměněné, upravené, zcela nové či úplně zapomenuté zvyky.

Rozešli jsme se a žili po staletí a tisíciletí v odlišných a častokrát značně odlišných prostředích, což vyžadovalo odlišný přístup k životu. Prožívali jsme zkušenosti. Byli sráženi na kolena a zase jsme se zvedali. Ohýbali se i stáli pevně. Veselili se, když nám bylo nejhůř a plakali slzy štěstí. Dnes je čas zvednout hlavy a přihlásit se ke svému.

Každý národ, neb každý národ v rámci národů slovanských má jinou úlohu v současném dění. Je čas přestat se dívat okolo a kopírovat. Je čas postavit se za sebe. U nás Čechů, Moravanů, Slováků i Slovienů jsou po celém světě známé šikovné ruce, dobrá mysl (dobré nápady a řešení) a muzika v těle. A ještě více. V našich národech je velký počet lidí s různými schopnostmi přesahujícími materiální hmatatelný svět. Považujeme to za přirozené. Proč?

Přikláním se k teorii Ivo Wiesnera, kterou zveřejnil v knize Národ v lénu Bohů, že jsme potomky Čítů, národa, jež vedl slovanské kmeny Nýsů do naší kotliny. Čítové = Vědomý lid. Početně malý, o to více uvědomělý. Usadil se ve středu české kotliny a ostatní rody si našly území kolem a smísily se s Kelty. Koluje nám v žilách větší či menší podíl předků Vědomého lidu – Čítů. Tento lid nese poslání, jež by se mělo začít plnit zrovna v této naší době.

Potomci lidu Čítů potřebovali přežít do dnešních dní a ne se dát vybít a zahubit. Proto ohýbali hřbet. Proto vymýšleli kličky, které by jim to s co možná nejmenší ztrátou umožnily. Tím se vracím zpět k oslavě Slunovratu přeměněnou na Vánoce. V okolních zemích byl svátek Slunovratu takřka vymýcen a přeměněn tak, aby byl zapomenut jeho původní význam. Ať Santa Claus či Děd Moroz (Mráz) jsou bytosti nastrčené, jen za účelem roznášení dárků.

Oslava odcházejícího a nově se rodícího Slunce úplně vymizela. Ale náš Ježíšek přijal sice křesťanskou lež o zrození Ježíše v tyto dny, ale v malém čerstvě narozeném miminku se nám uchovala vzpomínka na zrození Slunce.

Obdarování ovocem, ořechy a pamlsky se sice posunulo do dárků hmotných, ale mnoho lidí cítí jejich zbytečnost. Ježíš byl čistý člověk, který přinesl světlo. Světlo, které naši moudří Předkové schovali do malého Ježíška, abychom si jeho zrození mohli i dále připomínat. Jsme lidem Moudrým a Vědomým.

Ctěme si své Předky, kteří pro nás uchovali, co se dalo. Chovejme se způsobem, aby v jejich díle bylo pokračováno a lid Český, Moravský, Slovenský i Slovienský splnil předpovězené.


Autorka článku: Věra Ovečková - terapeutka a specialistka na slovanskou minulost, slovanské písmo a zdravou výživu Autorka knihy: Ještě chci žít https://www.veraoveckova.cz 

skype: vera.ovecka +420 733 587 795 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Jmenuji se Věra Ovečková. Ještě před několika lety jsem byla spokojenou učitelkou. Ale nemělo to tak zůstat napořád. Začala jsem podnikat v oboru, který mě dlouhou dobu přitahoval - v interiérovém designu. Myslela jsem si, že je to pro mě "konečná", práce pro mě byla zábavou a já byla opět spokojená.  Ale život byl jiného názoru. Postavil mi do cesty zdravotní problém - rakovinu.

Období léčení jsem pojala jako období sebepoznání a nemoc jako vztyčený ukazováček: "něco děláš špatně". A já hledala, co není v pořádku. Vrátila jsem se ke zdravé výživě, nastudovala mnoho o této nemoci a do mého života vstoupila potřeba se o zkušenosti podělit s ostatními. Napsala jsem knížku a začínám přednášet. Navíc se mi začala otvírat dvířka poznání i v duchovním světě. Vlastně se pomalu vracím ke svému původnímu povolání. Zprostředkovávám znalosti, které mě naučil sám život.


Novinky ze všech kategorií článků

PODPOŘTE NAŠÍ PRÁCI A ZAŠLETE NÁM FINANČNÍ DAR, VELICE DĚKUJEME.
2201380141/2010. Pro platby ze zahraniční: FIO Banka, a.s.
IBAN: CZ7720100000002201380141

NEBO PŘES PAYPAL třeba 111,- nebo 222,- Kč