Jižní Amerika je posetá malými ostrovy tajemství, které společně s ostatními záhadami zapadají
do velkého souboru světových mystérií. Jedno takové extrémně záhadné místo se nazývá
Marcahuasii a leží v Peru. Pro mnoho lidí představují tyto ruiny jedno z nejdůležitějších,
nejzáhadnějších a nejmytičtějších míst v Peru. Nejčastěji je toto místo popisováno jako kamenný
les uprostřed And. Nicméně ke stromům mají zdejší kameny hodně daleko. I tak jim podobné
útvary nikde jinde nenajdete. Kameny se totiž odlišují od geologických formací jinde na planetě.
Osmdesát kilometrů od pobřeží Tichého oceánu a peruánské metropole Limy se ve výšce čtyř tisíc kilometrů rozkládá tato fascinující archeologická hádanka, jenž vzbuzuje údiv nejen u turistů. Tato poměrně malá náhorní plošina s 30 km2 bahnité plochy nazvaná Marcahuasi či Marcahuasi mezi .
Peruánci hojně přezdívaná jako „trůn bohů“, dodnes majestátně upomíná na otázku zaniklých civilizací,
a i přes značný zájem badatelů a laické veřejnosti si tajemství svých tvůrců pečlivě střeží. Marcahuasi
obklopují příkré skály a hluboké rokle. Od pobřeží a panamerické dálnice sem nevedou žádné silnice,
pouze prašné cesty končící v nedaleké indiánské vesnici. Kdo se tedy přece jen rozhodne andský trůn
bohů navštívit, musí počítat až s čtyřhodinovým pochodem po prastarých stezkách, které lze zdolat
tradičně za pomoci pronajaté muly či nosiče zavazadel, avšak pro mnohé návštěvníky nepřizpůsobené
místním podmínkám je poslední úsek cesty kvůli řídkému vzduchu vyčerpávajícím výkonem. Komu se
ale podaří nelehký přírodní terén úspěšně překonat, dočká se neobvyklé scenérie v podobě obrovského
skalního města o rozloze přibližně čtyř čtverečních kilometrů ve tvaru podkovy, uprostřed níž se rozkládá
malé jezírko. Největší pozornost však upoutají útvary z kamenných bloků, z nichž desítky nesou podobu
lidí, zvířat, mýtických bytostí či dávno vyhynulých zvířat. Navíc plastiky jsou rozeznatelné ve zcela
určitých denních nebo nočních časech a jen za konkrétních světelných podmínek. Tento fakt nasvědčuje
použití mimořádné techniky vyžadující velmi specifické znalosti!
Všechny výtvory v Marcahuasi vyvolávají dojem umění pocházejícího z jiného světa
„Zepředu tvář lidská, tvář lvová po pravé straně...tvář pak volová po straně levé...tvář orličí pak
vzadu mělo čtvero z nich...“
Na základě eroze odhadli geologové stáří soch na 100 000-500 000 let. Zkoumání se rovněž věnoval
americký astronom dr. Morris K. Jessup a dobu vzniku posunul ještě dále do minulosti. Dle jeho tvrzení
pocházejí skalní formace z epochy před 500 000 až 1 000 000 let. K jeho názoru se přiklonila také
Peruánská astronomická společnost, která na základě dalších provedených expertiz potvrdila, že skály
byly opracovány uměle. Tam, kde jsou v sochách zlomy, najdeme pojidlo, které je drží pohromadě. Jeho
složení zůstává tajemstvím. Některé sochy jsou touto tajemnou látkou doslova pokryty. Jako by jejich
tvůrce předpokládal, že jeho sochám hned tak někdo neporozumí a zabezpečil je tímto proti zubu času.
První zastávkou návštěvníků bývá zpravidla tzv. „Skála lidstva“, jejíž lidská hlava s rysy
připomínající známou egyptskou sfingu je vskutku zarážející. Tato kamenná plastika však skrývá
ještě další překvapení – kdo obejde skálu dokola, spatří útvary podobné indoevropské, negroidní,
mongoloidní a indiánské rase. Dalších 14 obličejů lze objevit při detailnějším pohledu. Následující
prohlídka každému odhalí skalní bloky upravené s dokonalou precizností do podoby nejrůznějších druhů
říše zvířat, např. velblouda, lva, slona, želvy, ptáků, ryb a nosorožce. „Ledová planina“ nabízí pro změnu
pohled na celé stádo tuleňů a lvounů. Jak ale lze uspokojivě vysvětlit skulptury v podobě hrocha, klokana
a jiných zvířat, která se v Jižní Americe nevyskytovala? Největší pozdvižení však způsobil objev
otesaného pahorku, na kterém jsou zobrazeny tváře dinosaurů, Stegosaura a Todoxona, tedy zvířat
z dob před 150 milióny lety!
Hra světel a stínů jako důkaz dokonalosti dávné architektury
Jedna postava před tzv. „Oltářem katedrály“ hledí na stěnu, na níž zdánlivě nic není. Ale 21. června,
v den slunovratu, vyvolává úhel paprsků dopadajících na tuto stěnu hru světla a jsou vidět vlysy
podobající se písmu, nebo spíše matematickým vzorcům a znakům, jakémusi evangeliu geometrie.
Čtverce, trojúhelníky, kružnice, paraboly, hyperboly. Nápis je orámován černými body, a ač je jinak
povrch skály zvětralý a porušený, právě tyto černé body podivuhodně odolaly zubu času, a vytvářejí
kolem obrazců něco vznešeného, tajuplný symbolismus, nevysvětlitelný a nepochopitelný.
Další zajímavou skálou je „El Cóndor“, skála, jejíž tvar se mění při pohledu z úhlů opakujících se
každých 60 stupňů. Jiné skály, jako je třeba „El Felino“, jsou rozeznatelné pouze v určité dny v roce.
Další skalní útvary „Tvář Marcahuasi“ dokonce připomínají – podle některých autorů – slavnou „Tvář na
Marsu“. Mnoho lidí tvrdí, že kromě toho, že jsou místem řady starověkých soch, mají zříceniny
Marcahuasi dokonce léčebné schopnosti. Údajně se zde nachází desítky tajemných energetických vírů.
Někteří z badatelů, kteří navštívili tuto zříceninu, zde zjistili existenci více než dvaceti energetických vírů. Zhruba 10 energetických center je funkčních během dne. Síla dalších závisí na různých fázích Měsíce. Práce neznámých umělců je natolik precizní, že dodnes nedá spát záhadologům z celého světa!
Prvně bylo toto mystické místo probádáno v roce 1952 peruánským průzkumníkem Danielem Ruzem
(1900-1991). Byl to právě on, kdo si jako první povšiml kuriózních tvarů zdejších skal, které za celý svůj
život nikde jinde v Peru ani ve světě neviděl. Od něj pochází domněnka, že zdejší skály byly ve
skutečnosti vytesány velmi vyspělou civilizací. Po jeho objevení se na ruiny přijela podívat řada dalších
lidí, většinou za Ruzova doprovodu a v tom, co on viděl, mu bylo dáno od ostatních za pravdu. Ruzo
dokonce došel k teorii, že bylo místo v dávné minulosti osídleno vyspělou kulturou, kterou on sám nazval
„Masma Civilization“. Tato civilizace prý dokázala cestovat po celém světě a zanechávat po sobě stopy.
Staří Španělé se zase uchylují k historkám o vousatých lidech, kteří se jednoho dne objevili, podmanili si
rasu Indiánů a po nějaké době beze stopy zmizeli.
Ty nejodvážnější teorie se obracejí k mimozemským civilizacím a jejich dokonalým sochařům, pro které není nic nemožné. Většina badatelů však s těmito konspiracemi nesouhlasí.
Podle nich se jedná o jednu z mnoha hříček přírody, u nichž se původ nedá logicky vysvětlit. Kde hledat vysvětlení toho všeho? Kronikáři španělských dobyvatelů píší, že Marcahuasi i další zatím neobjevená místa v Peru, znal Inka Tupac Yupanquí a že Inkové o nich říkali: „Vytvořili je bílí lidé z hvězd...stvořili je k obrazu svému a k obrazu cizích národů, které žijí na čtyřech světových stranách...“
