Kousek od města Dambulla se v srdci centrální Srí Lanky nachází skalní masiv Sigiriya. Z okolní rovinaté krajiny se zvedá do výšky 200 metrů a na jeho vrcholu se pod tíhou času rozpadají ruiny starobylé civilizace. Samotná skála je magmatickou zátkou sopky, která už dávno erodovala. Sigiriya v překladu znamená Lví skála a díky své historické hodnotě je zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Původ tohoto archeologického naleziště je opředen tajemstvím. Mezi místními je známá jako pevnost v oblacích nebo palác neřesti. Vydejte se s námi poodhalit to, co jedno z nejzajímavějších míst Srí Lanky skrývá.

Skála Sigiriya hrála v historii Srí Lanky velmi důležitou roli

Již dávno před začátkem našeho letopočtu zde byly jeskyně obývané mnichy, které je možné vidět dodnes. Nicméně nejvýznamnější úlohu hrála Lví skála v 5. st.n.l. Bylo to v době vlády krále Kashyapy, který nechal zazdít svého otce zaživa a pokusil se zavraždit i svého bratra Moggallana, to vše, jen aby ovládnul tehdejší královský trůn. Moggallana však utekl do vyhnanství do jižní Indie a slíbil se svému ďábelskému bratru pomstít. Král Kashyapa však začal velice brzy pociťovat silný strach z návratu svého bratra a jeho pomsty. Proto v záchvatu paniky rozkázal přesunout celý královský dvůr na bezpečnější místo. A tím místem byla právě skála Sigiriya, která měla vynikající strategické postavení.

Král tak na vrcholku skály vybudoval komplexní systém paláců, zadržovacích nádrží na vodu a opevnění. Pod skálou byly vybudovány rozsáhlé zahrady, ve kterých byly postaveny dokonce fontány, které fungovaly na principu tlaku. Fontány zde můžete vidět dodnes. Zajímavostí je, že když po těch dlouhých staletích fontány vyčistili, i dnes fungují a po dešti zde můžete vidět vodu, kterak zlehka tryská (samozřejmě ale nečekejte několikametrové výstřiky). Okolo zahrad pak byly vybudovány dva vodní kanály. Ten vnější je dnes vyschlý, ve vnitřním však stále můžete vidět vodu.

Ani toto skvělé bráněné a prakticky nedobytné opevnění však královi nakonec nestačilo. Jeho bratr shromáždil armádu a vrátil se pomstít. Co přesně se při nastalé bitvě stalo, o tom se dnes již jen spekuluje. Údajně se slon krále Kashyapy v podstatě ještě před začátkem bitvy splašil a dal se na útěk. Když to viděli královi vojáci, mysleli si, že král prchá a že je bitva ztracena a rovněž se rozprchli. Král Kashyapa si nakonec vzal život, než aby padnul do zajetí, a tak naplnil svůj osud. Na trůn se pak dostal právoplatný dědic – z vyhnanství vrátivší se Moggallana. Komplex byl od 14. století opuštěný a o jeho znovuobjevení se zasloužil britský archeolog H.C.P. Bell v roce 1898.

Při výšlapu na tuto skalní horu se zapotí i sportovci! Nohy čeká zátěž v podobě 1860 schodů!

Když ji člověk poprvé spatří v dálce, obvykle ho napadne, že ve skutečnosti není Sigiriya tak velká jako na fotkách. Zdání ale klame. Čím blíž jste, tím menší si připadáte. Skalní masiv před vámi roste snad až do nebes. Když si uvědomíte, že vrchol skály byl vyzdoben obří lví hlavou a každý návštěvník paláce na vrcholu skály musel projít lví tlamou, je jasné, že král Kashyapa byl „lehce“ megalomanský a jeho sebevědomí se dotýkalo hvězd. Je jen škoda, že se ze sochy dochovaly právě jen ony tlapy, musela to být úchvatná podívaná!

Celý výlet na skálu vám zabere cirka hodinu a půl, možná dvě hodiny. V každém případě, když projdete mezi tlapami a vystoupáte po prudkém kovovém schodišti, na kterém slabším povahám může být lehce nevolno, dojdete až na samotný vrchol skály. Určitě se tam chvíli zdržte, je odsud nádherný výhled (zejména hned po rozbřesku nebo naopak před západem slunce) a ač zde místy hodně fouká, je to opravdu skvostné místo s výhledem do širokého okolí, a dokonce na hory v okolí města Kandy. Až půjdete dolů, odbočte z hlavního schodiště a projděte si boční stezky. Narazíte na různé boční stavby a také několik jeskyň v nichž byly zachovány původní malby. Zajímavá je „Jeskyně Kobry“, která má skutečně tvar vzpřímené kobry a vypadá impozantně.

Sigirijské krásky – Nejcennější poklad, který dokáže pobláznit nejednoho zvídavého muže

Možnost spatřit vnadné krasavice, dokonce „nahoře bez“, to je něco, co byste na buddhistickém ostrově pravděpodobně nečekali. Jen jakýmsi zázrakem se vysoko na skalní stěně zachoval soubor nádherných barevných fresek. Jsou na nich namalovány spanilé krásky s ovocem a květinami v rukou. Mají bujná poprsí, na rtech záhadný úsměv a podmanivé oči. Portréty ukazují pokaždé jen postavu od pasu nahoru. Spodní polovina těla je zahalena mraky, ze kterých někdy vycházejí blesky. Z dálky to vypadá, že jsou dívky nahé, teprve při bližším pohledu je vidět, že jejich těla zakrývá slabounký závoj. Každý detail ukazuje na velký umělecký cit. Barvy jsou dokonale sladěné a stále velmi živé.

Svůdné ženy, vyobrazené vždy ve dvojicích, mají tmavou i světlou pleť. Jedná se o jediné staré malby na celé Srí Lance, které nemají tradiční náboženský motiv. Původně byla stejnými barvami pokryta celá skalní pevnost. Odhaduje se, že tato obrovská přírodní galerie obsahovala na pět stovek portrétů! Všechny však časem smyl déšť spolu s alabastrově bílou vápencovou omítkou, na které byly namalovány. Zachránilo se pouze 22 z nich, protože je kryl skalní převis. Bohužel většinu z nich těžce poškodili vandalové v roce 1967. Proto je dnes zbylým obrazům věnována maximální péče. Před sluncem je kryje na skalní stěně zavěšený plátěný přístřešek a neustále je střeží policejní hlídka. Pro turisty platí přísný zákaz používat při focení blesk.

Dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil, co fresky ve skutečnosti představují. Místní průvodci tvrdí, že to mohou být dvorní dámy či konkubíny krále Kashyapa, které nesou obětiny do chrámů v palácových zahradách. Ale proč byly zobrazeny na strmé skále desítky metrů nad zemí, kde je nemohl nikdo vidět? To přece nedává smysl! Je téměř jisté, že tyto okouzlující fresky nebyly vůbec určeny očím obyčejných smrtelníků. Malby nejspíš souvisí s královou touhou dosáhnout titulu Čakravartina, vládce Vesmíru. Jeho sídlo se mělo proto svou nádherou vyrovnat příbytkům bohů na mýtické hoře Méru, k nimž patří bájné Apsary, nebeské víly. Lepší hypotéza zatím neexistuje.

ZRCADLOVÁ ZEĎ – Podle legendy byla vyleštěna tak, že se v ní mohl král Kashyapa shlížet pokaždé, kdy prošel kolem – Naproti freskám je tři metry vysoká zeď pokrytá zrcadlově hladkou glazurou, která byla údajně (podle starých dokumentů) leštěna pomocí medu a vaječného bílku. Dnes je místní ukazatelce krásy sice něco málo přes 1600 let, do starého železa ale nepatří. Ačkoliv svému účelu již neslouží, pyšní se zachovalou sbírkou vzkazů, básní či podpisů a nepřehlédnutelným oranžovým stínem. Převážně jde o básně středověkých autorů, které jsou plné obdivu k zobrazeným krasavicím. Ani tito sinhálští bardové si však evidentně nebyli jisti tím, zda považovat malby za portréty skutečných žen, nebo jen za bytosti z říše snů. Jeden z nich ve své básni píše: „Vaše oči jsou jako drahokam a kouzlo utajené v kameni. Toužím, aby mi daly znamení, že patří na zem, že nejsou jen klam…“

Dambulla – Skalní (Zlatý) chrám, který patří k jednomu z nejvýznamnějších buddhistických poutních míst na Srí Lance

Dambulla se může pochlubit hned několika zajímavostmi, leží uprostřed Kulturního trojúhelníku Anuradhapurou, Polonnaruwou a Kandy – a je geografickým středem Srí Lanky. Dominantou města Dambulla je obrovská socha zlatého Buddhy na chrámu, ta ale pochází až z roku 2000. Ve výšce vyšší než 160 metrů nad okolní krajinou se nachází 5 jeskyní, které kdysi sloužily jako úkryt krále Walagamba. Ten v nich nechal po návratu na trůn v 1. století př.n.l. postavit jeskynní chrám. V první jeskyni Devaraja Lena spatříte 15 metrů dlouhou sochu ležícího Buddhy vytesanou do skály. Součástí jsou i nástěnné fresky zobrazující Buddhův život. Druhá jeskyně Maharaja Lena je největší a je považována za nejkrásnější, nachází se v ní desítky soch. Třetí jeskyni Maha Alut Vihara zdobí sochy především z 18.století a nástěnné malby. Poslední dvě jeskyně jsou malé a výzdoba pochází z novější doby.

MUZEUM BUDDHISMU U SKALNÍCH CHRÁMŮ V DAMBULLE – Prohlídku areálu začnete právě v muzeu Buddhismu, které nabízí různé propriety a ceremoniální předměty, modely, sochy, fotografie atp. Zajímavé je vyobrazení života Buddhy (pravým jménem Siddhartha Gautama), které vám může udělat trošku jasno v různých skutcích a životních utrpeních tohoto světce, který je důležitou součástí životů milionů lidí po celém světě. Podobné vyobrazení jeho života najdete i v jedné z místností chrámu Buddhova zubu v Kandy. Podle pověstí, byly v roce 540 př.n.l. vytaženy z Buddhovy pohřební hranice 4 jeho zuby a jeden z nich, ve 4. století, na Srí Lanku ve vlasech propašovala princezna Kalinga. Zub ukrývá zlatá schránka ve tvaru zvonu, která se skládá ze 7 schránek vsazených do sebe a turisté mohou vidět pouze relikviář. Jen pro zajímavost, Buddhův zub byl v průběhu let uschován na mnoha místech Srí Lanky, s čímž budete při cestách po ostrově seznámeni. Buddhův zub jen tak neuvidíte, protože již nebývá vystavován čili je dnes již takřka nemožné jej spatřit.

Náboženství má na ostrově obrovský význam. V roce 2008 byla Srí Lanka označena za třetí nejvíce nábožensky založenou zemi na světě. Pokud se vás na Srí Lance někdo zeptá, jaké máte náboženství, a vy řeknete, že žádné, bude to pro něj nepochopitelné. A pravděpodobně svou otázku zopakuje. Tato země je básnickým názvem známá jako „perla oceánu“. Normální člověk by si toto přirovnání vysvětlil tvarem ostrova, který připomíná kapku. Ovšem člověk, který Srí Lanku navštívil, smysl těchto slov vnímá jinak. V zemi o poloviční rozloze než Česká republika lze najít hory, džungli nebo kilometry dlouhé, člověkem a turismem nenarušené pláže. Jakmile toto turista uvidí, je pro něj celý ostrov jako překrásná a nedotčená perla.