V srdci Austrálie, v jejím vyprahlém středu na jihu Severního teritoria, se nachází národní park Uluru-Kata Tjuta, zaujímající plochu 1 326 km2 a vyhlášený v roce 1985, kde je chráněna unikátní aridní a semiaridní krajina s dominantami dvou skalních útvarů. Z nich je známější jeden z největších pověstných monolitů, domorodým národem Anangů nazývaný Uluru. Uluru má pro místní obyvatele nesmírný kulturní a náboženský význam. Celé území okolo skály Uluru a soustavy nedalekých skalních homolí (Kata Tjuta) odpradávna patřilo místnímu národu Anangů a zároveň bylo podle pověstí křižovatkou domorodých cest stvoření. Australská vláda v roce 1985 vrátila celé území Anangům a je zapsáno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Legenda praví, že Uluru je sídlem duchů a mocných božstev

Slavná skála Uluru (nebo chcete-li Ayers Rock) není jen symbolem národního parku Uluru – Kata Tjuta, ale celé Austrálie. Nad pouští ční přibližně 600 milionů let a pokud byste ho chtěli obejít, nachodíte 9,5 km. Gigantický skalní blok Uluru (název je domorodého původu a znamená „Stinné místo“) je druhý největší kamenný monolit na světě, který byl údajně do pustiny zasazený bohem. Vysoký více než 350 m s obvodem základny přes 8 km. Je vyšší než Eiffelova věž v Paříži. Ideální dobou, kdy se k Uluru vydat, je úsvit, nebo západ slunce. To totiž skalní kolos hraje všemi barvami – ještě před východem slunce je zašedlý, pak se zbarví do růžova, tmavě fialové, která přejde přes tmavě rudou do oranžové. Skalní útvar fascinoval australské domorodce už před mnoha tisíci lety. Vyprávěli si o něm tajemné legendy a měli k němu posvátnou úctu.

Na samém počátku světa, v čase Snů, kdy nebylo světla, lidí ani zvířat, chodili širou zemí mocní duchové – tvůrci, duchové snů a velkých činů. Jedním z duchů snící svůj příběh byl Duhový had plující nebem nad nedozírnými pláněmi světa. Na tomto místě upustil své obří vejce, a to osamoceno a vydáno na pospas věků zkamenělo a stalo se sídlem duchů pouště, bouřek, blesků a větru. Duhový had se však často vrací a pláče nad ztraceným vejcem. Jeho slzy se mění v prudké deště a jeho žal v klikatící se blesky bičují vrchol hory. Pravdou je to, že nad horou Uluru jsou mnohem častější lokální srážky nežli v celé této oblasti.

Okolo vzniku rozlehlého monolitu se vedou spory. Anangové připisují vznik hory dvěma chlapcům, kteří si hráli s blátem po velkém dešti. Zaslechnout ale můžete i legendu o démonech vyzdvihujících skálu nad zem ještě před příchodem lidí. Vědci původ vysvětlují jednoduše – útvar vznikl přirozenými horotvornými pochody. Uluru svou neodolatelnou silou vábí také ufology. Ti pevně věří, že monolit je dílem mimozemských civilizací, které stále žijí v ohromném podzemním městě. I proto se prý v okolí občas ztrácejí turisté – používají je na své experimenty…

Kdo vstoupí na posvátný vrchol Uluru, postihne ho neštěstí!

Skalní kolos přitahuje pozornost od pradávna. Dokladem jsou starobylé malby v puklinách a jeskyních zachycující život domorodců. Pro Anangy je rudá hora posvátná. Věří, že k sobě přitahuje déšť a jsou v ní duchové bdící nad dušemi živých. Proto nikdy na vrchol nešplhají a nedoporučují to ani turistům. Podle pověsti postihne každého, kdo vstoupí na posvátný vrchol, neštěstí. Všechny během krátké doby postihly velké osobní tragédie. To se týká i těch, co si vezmou jako suvenýr třeba jen malý kamínek. Správce parku na požádání ukáže malou místnost, napěchovanou tisíci dopisů, ve kterých ho lidé zasílají zpět a prosí o vrácení na původní místo, někdy je dokonce připojen i plánek.

O magické síle monolitu se na vlastní oči přesvědčil kytarový virtuos, skladatel a profesor pražské AMU – Štěpán Rak. Ten na svůj zážitek vzpomíná takto. „Všiml jsem si, že na jednom místě je otisk dlaně domorodce. Průvodce říkal, že je tak 30. tisíc let starý. Nevím, proč mě napadlo položit na něj ruku. Jak jsem to udělal, nešlo s ní pohnout ani o píď, jako by ji něco neviditelného drželo. Trvalo to ani ne minutu, ovšem síla, která mě svírala, byla abnormálně intenzivní. Nemám pro tyto události vysvětlení. Jen vím, že se přesně tak opravdu udály“.

Uluru a nedaleký útvar Kata Tjuta představují i pro současné domorodce přírodní svatyni s celou řadou posvátných míst a tajných stezek, na kterých se odpradávna, konaly jejich rituální obřady. V minulosti představovala hora pro místní obyvatele přístřeší, loviště, zdroj vody a místo, kde se setkávali. To vše znázorňují i malby, jejichž hlavními tématy jsou nejen výjevy z běžného života, ale i symboly, které v sobě ukrývají poselství z dob dávno zapomenutých.

Kata Tjuta – posvátné místo, které tvoří 36 skalních útvarů

Kata Tjuta (což znamená v překladu mnoho hlav, jinak také Olgas) je skupina gigantických homolí s roklemi, ležících asi 40 km západně od Uluru. Z dálky pohoří připomíná rozházená dinosauří vejce či spící slony. I zde úsvit a soumrak kreslí ty nejúžasnější obrazy, které se mění s pohybem stínů. Nejvyšším vrcholem je Mount Olga, který se tyčí 546 m nad okolní krajinu. Byl pojmenován podle někdejší královny Olgy z Werdenbergu (poprvé toto území prozkoumali běloši v roce 1872). I tyto skály jsou opředeny tajemstvím, neboť domorodci některé své příběhy úzkostlivě drží v tajnosti. Kata Tjuta a zdejší skalní dómy vystupují ještě o 200 výškových metrů výše než Uluru a jsou tvořeny pevným materiálem slepeným z pískovce, bahna a na povrchu také oxidů železa, což jim propůjčuje typickou rudou barvu.

Kata Tjuta je pro místní domorodé obyvatele svatyní, kde se dodnes odehrává spousta tajemných ceremonií, o nichž toho víme jen velmi málo. Od komplexu také vede několik odboček k domorodým rezervacím, kam je však bez povolení vstup zakázán.

Mount Olga je němým svědkem rituálů…

Největší monolit je domovem hada Wanambi, který v období sucha přebývá u pramene s jezírkem v údolí, kde jeho dech vytváří stálý vítr. Jiné oblé skály jsou obři Pungalunga, jenž pojídaly domorodce. Jeden Pungalunga byl zabit dvěma lovci poté, co sežral jejich ženy. Jeden z lovců odlákal jeho pozornost, zatímco druhý se k němu zezadu přiblížil a proklál Pungalungu oštěpem. Obr skonal v jeskyni Kuniula poblíž pramenů Mulára. Další monolity jsou tábořiště mužů a myších žen. Pilíř na východní straně je klokaní muž Malu umírající v objetí své sestry ještěrčí ženy Mulumary.

Nejvyšší vrchol Mount Olga sloužil a podle některých svědectví stále slouží k různým obřadům a rituálům, které se provádějí hlavně v noci. Odehrávají se tu i veřejné soudy, po nichž se ihned vykoná případný trest, který mívá i dost krutou a drastickou podobu! Podle kmenových zákonů může například znásilněná žena po uznání viny probodnout oštěpem pohlavní úd útočníka…

„Australané říkají, že kdo přijde k Uluru, stane se jiným člověkem. Když u Uluru stojíte, prostě si najednou uvědomíte, jak je člověk malý, nepatrný, uvědomíte si vlastní sounáležitost s celým Vesmírem, a poznáte, že to musíte zvěstovat všem dalším, kteří ještě bloudí. Až pojedete k Uluru, dejte si pozor na jednu věc. Místní chytře přejmenovali místo odkud lze pozorovat východ slunce domorodým názvem, proto pokud nemáte mapu a jedete na toto místo autem, nehledejte cedule „Sunrise viewing area“, ale „Talinguru Nyakunytjaku“.