Každá duše má svůj čas na přechod do vyšších dimenzí. Aby se mohla dostat dál ve svém vývoji, musí opustit vše naučené a pustit se do neznámého. Opustit známé území a vydat se do neznámé krajiny jak srdce, tak světa. A proto vše je ve všem. Když přijde váš čas a vaše srdce se začíná probouzet, nutí vás to následovat své pocity a být jiní, než jste dosud byli. Učíte se jednat jinak a přistupovat ke všemu jinak. Jako byste vše obraceli naruby. Možná začnete nejen žít jinak, ale i odejdete žít jinam. Kde člověk umírá, tam se také rodí. Se všemi svými prožitky a ve společnosti, kterou si zaslouží dle svých minulých skutků. Proto některá duše už může žít v zabezpečení, protože je odpovědná a jiná duše žije v nouzi, protože ještě není odpovědná ke svému životu. Ještě chce zachraňovat druhé, protože si neuvědomuje, že ve skutečnosti se má naučit zachránit sebe. I zvířata v přírodě nezachraňují jeden druhého, ale žijí ve společenství, kde musí přežít.
Už před 20 lety mi Vesmír poslal informaci v poselství, že všichni kráčíme do společnosti prvobytně pospolné, kde budeme žít v rámci přírodních zákonů. Úkolem každé duše, aby se zachránila, je postarat se o sebe. A co děláme my? Staráme se o své děti, i když už by to zvládly samy. V přírodě samička jen vychová svá mláďata, a když je vypustí z hnízda, už je zpět do hnízda nevezme. Jeden chlapec mi řekl: „Nebaví mě chodit do práce, protože se nemůžu věnovat svým zálibám, sportu atd., asi z práce odejdu.” „A z čeho budete žít?” „Zdědil jsem.” „Vaši předci byli nerozumní, když vám odkázali majetek, nenutí vás to být cílevědomý, ale líný.”
Historie lidstva se neustále opakuje. Vždy přichází impulz pro další vlnu duší, že přišel jejich čas stát se někým jiným a žít jinak. Pak vždy dochází k migraci národů, aby se duše dostaly jinam a mohly žít jinak, což jim umožňuje jiné prostředí. Impulz vždy přichází skrze chudobu a útrapy života. Najednou není z čeho žít a já potřebuji přežít, proto se masy pohnou. Jediné, co člověka donutí ke změně, je hlad. Hladový je nejen člověk, ale i jeho duše, která touží po nových informacích a prožitcích, aby mohla jít dál. Duše se tím učí zodpovědnosti a uvědomění, že příroda má také jen omezené zdroje, a že se nemůžu na ni spoléhat, že mě uživí, stejně jako někteří spoléhají na své rodiče, ale že se musím naučit uživit sám. Aby člověk začal mít vztah k přírodě a začal ji milovat, musí si uvědomit, že nic není samozřejmost, že vše vyžaduje úsilí, nic se neděje tak, že mi to spadne z nebe a že nic není zadarmo. I Inkové a Májové věděli, že historie všeho se opakuje, proto na to ve svých proroctvích upozorňovali.
Duše, které k nám nyní přicházejí, jsou dál ve svém vývoji než duše, které zůstaly tam, kde jsou. Tyto duše mají již možnost se zúčastnit očistného procesu svého vývoje a budou se učit mnoho věků odpovědnosti, a jak se uživit. Již nyní si někteří emigranti uvědomují, že vše není takové, jaké si představovali, že bude. Čeká je dlouhá cesta vývoje duše na Zemi. Ti, kteří ještě nemají otevřené srdce, aby mohli být řízeni Vesmírem, takže neslyší svoji intuici, se nemůžou mít na pozoru před nebezpečím, které k nim přichází. Žijí ještě naivitu, a skrze pomoc druhým se zaprodají procesu svého vývoje s dušemi, kterým chtějí pomoci, aby si během koloběhu vývoje uvědomili skutečnou svoji hodnotu a nehledali ji v druhých.
Duše, které nyní migrují, žijí sice blízko přírodě, ale protože jsou ještě negramotné, nechápou, že je třeba přírodě dávat, oni z ní jen berou. Proto jim nevadí nečistota, neumí ještě čistit přírodu. Jen si vezmou, co je jim nabízeno a zase odhodí, co již nepotřebují a čekají, že se s tím příroda vypořádá sama. Moudrá duše už bude přírodě pomáhat a bude si uvědomovat její omezené zdroje. Proto se divíme, že tito lidé klidně vyhazují odpadky z okna, zanechávají za sebou nepořádek, ničeho si neváží, oni totiž ještě neumí pracovat, aby si vážili všeho, protože neznají hodnotu úsilí, která se musí vynaložit na to, co chci. Oni se přišli učit pracovat a nebude to jak pro ně, tak pro ostatní jednoduché. Domáhají se všeho zadarmo a násilím. Lidé, kteří pro ně pracují v táborech, říkají, že jsou vznětliví když jim něco nedají, a tak se snaží nevyvolávat konflikty, ale vycházet jim vstříc. Nové děti se konfliktů nebojí na rozdíl od starší generace.
Jen člověk, který se umí uživit sám, si bude vážit své práce i práce druhých, bude mít úctu k sobě i k druhému, bude si vážit přírody, protože mu dává dary. Člověk, který jen bere, o nic se nesnaží svojí prací, výše uvedené hodnoty nemá. Je věčně nespokojený, protože netvoří, a proto nemůže mít z ničeho radost. Radost se dostavuje z námi vytvořených věcí, víme, co nás to stálo.
Vše je obsaženo ve všem, proto když začnete pracovat na sobě, není to jednoduché ani pro vás, ani pro vaše okolí. Vše se neustále odehrává v procesu učení. A duše, které prošly koloběhem učení, se můžou odebrat na jinou planetu. Mají myšlení na vyšší úrovni, už si uvědomují odpovědnost k sobě, k přírodě a k celému Vesmíru. Duše, které se přišly učit, zůstávají na této planetě a učí se záchraně. Jak jsem již dříve psala, naše planeta převibrovává do vyšších úrovní a může s sebou vzít zase jen duše, které převibrovaly, naučily se zachránit sebe. Tyto duše jsou již platnými účastníky Vesmírného tvoření a Vesmír je svolává k sobě, proto tyto duše můžou stoupat v jemnohmotných vibracích výš a duše, které jsou těžké ve svém myšlení, ještě nechápou sebe, ale snaží se pochopit druhé a jim pomáhat, zůstanou s nimi, aby jim mohly pomáhat na jejich cestě. Vždy ve vývoji času dochází k jemnohmotnému odpojení planety a duší znalých na ní od planety, která si zachovává svoji původní tvář pro ostatní duše, které pokračují v učení.
Duše, které se nyní rodí, se již mají rády a přišly pomoci planetě k její záchraně. Tyto děti, když jim něco dáte, vezmou si to a nic vám za to nevrátí. Necítí žádný závazek vůči vám. Ale zase, když jim nic nedáte, jsou schopny se o sebe postarat, na rozdíl od emigrantů. Nové děti jsou už čisté, už se nerozdávají, a tím můžou nastolit pořádek s nově příchozí masou. Už si umí chránit své srdce. Skrze srdce ví, kdy pomoci a kdy ne. Emigranti si od vás vše vezmou, ale vděční vám za to nebudou. A když budete chtít, aby si vše zajistili svojí prací, nebude se jim chtít. Je to podobná energie cikánům, jen někteří za 1000 let se dokázali vymanit z rodu a žít jinak. Rodové tradice jsou silné, a abychom se změnili, trvá to někdy mnoho let. Nedokáží pochopit naše hospodaření a my jejich. Nedokáží pochopit náš život ženy a muže a my jejich. Muži, kteří k nám přicházejí, vidí ženy, které pomáhají emigrantům jako „bláznivé ženy,” a ptají se: „Cožpak ony nemají muže? Proč jim to jejich muži dovolí.” Budou se snažit, abychom žili dle jejich představ a my, aby oni žili dle nás. Bude velký zmatek ve vnímání lidí a lidé si budou muset uvědomit o to více víru v sebe. Srdce se nebojí a nechává se vést anděly, rozum se bojí a hledá záchranu v druhých.
ZDROJ: http://www.zdenkablechova.cz
Autorka: Zdeňka Blechová
