Břišní tanec ženám umožňuje napojit se na své vnitřní vnímání a cítění, poznat vlastní identitu a naučit se své vnitřní myšlenky a pocity vyjadřovat pohybem. I když se jedná jen o pouhé taneční vystoupení, dokáže břišní tanec ženu osvobodit, uvolnit a dovést ji k uvědomění vlastní krásy a smyslnosti. Břišním tancem žena rozproudí a uvolňuje energii a sílu z hloubi svého nitra. Právě orientální tanec může být prostředkem, jak objevit moc a kouzlo svého těla. Může být cestou, která nás dovede k poznání našeho ženství a pomůže nám přijmout všechny jeho rozličné stránky a překonat problémy sebevědomí. Je výzvou k odhalení tajemství smyslnosti, nezávislosti a síly, oslavou radosti a životní energie. Břišní tanec nejen posiluje bedra, mobilizuje pánevní a břišní oblast a celkově tonizuje svalstvo, mnohým z nás navíc pomůže ulevit při menstruačních obtížích, a stejně tak nás může provázet v období těhotenství, a dokonce i porodu. Prospívá tělu i duchu a je vynikající volbou pro všechny, kdo se chtějí těšit ze zdravého a harmonického života.

Historie orientálního tance

Orientální tanec je jednou z nejstarších tanečních forem, která je dodnes aktuální. Předpokládá se, že existuje 5-10 tisíc let. Jeho stopy nalézáme v různých kulturách, ale přesný původ znám není. Antropologové zjistili, že se tančil už v dávných kulturách Afriky, Indie a Blízkého východu. V těchto kulturách byla hluboce zakotvena samozřejmá tradice víry v ženskou bohyni. Prokazovala se úcta Matce Přírodě a všem jejím bytostem. Bohyně byla uctívána hudbou, zpěvem a tancem. Orientální tanec svědčí o úctě, kterou tehdy lidé zachovávali ke svému tělu. Tělo bylo vnímáno jako dílo stvoření i chrám duše. Dochovaly se i egyptské vykopávky zobrazující tanečnice v určitých pózách břišního tance, což dokládá, že byl tančen v chrámech jako posvátný. K jeho dalšímu rozvoji přispěla nemalou měrou vysoká umělecká úroveň dávných kultur. Po skončení tohoto tzv. „zlatého věku lidstva“ nastalo stěhování národů a na celém světě se směšovaly různé rasy a kultury. Některé nadále oslavovaly orientální tanec jako součást svých náboženských obřadů, jiné ho tančily pro jeho léčivé účinky, další jako přípravu na porod, jako součást namlouvacího rituálu nebo jen tak pro radost. Ve středověku se původní význam břišního tance v některých částech světa vytratil, zachoval se pouze v oblastech Blízkého východu, v Africe, Indii a Polynésii.

V Cařihradu byly v polovině 15. století cikánské břišní tanečnice najímány do harémů, aby tancem pobavily ostatní ženy, ne však sultána. Tančily v tureckém stylu, při kterém hrály na činely a na zemi předváděly nespoutané pohyby.

Erotika břišních tanců tedy pramení z tajemství zakázaného a neviděného. Muži byli přitahováni břišním tancem pro jeho přirozenou a nepotlačovanou smyslnost, stejně jako tajemstvím, které ženy ukrývaly. Mužům nebyl dovolen přístup do ženských čtvrtí na jejich oslavy, jejichž byl a je nedílnou součástí právě orientální tanec. Evropští malíři Orientu viděli, nebo spíše slyšeli o prostitutkách, jediných ženách dostupných západním očím. To v nich probouzelo smyšlené představy o ženách Orientu, které neměli možnosti spatřit. Plni vášnivých fantazií malovali scény z harémů na základě své vlastní představivosti, ačkoli někteří z nich ani neopustili Evropu.

Oscar Wilde uvedl v roce 1893 v divadelní podobě v Londýně biblickou tragédii SALOME, do níž začlenil charakteristické znaky svůdného „Tance sedmi závojů“ v podání tanečnice Mary Garden. Kulturní fenomén známý jako „salománie“ se začal šířit Evropou. V témže roce zasáhla „salománie“ i Ameriku, a to na Světovém veletrhu v Chicagu, kde se objevila tanečnice jménem Malá Egypťanka, která pravděpodobně pocházela z Alžíru. Přesto, že v té době byly její exotické pohyby považovány za nemravné, diváci byli okouzleni. Orientální tanečnice se poté objevily i ve spoustě prvních němých filmů z Hollywoodu. V Evropě, za První světové války proslula svým uměním exotického tance známá tanečnice Mata Hari, avšak jen do té doby, než byla obviněna ze špionáže s Němci. Názor společnosti na břišní tanec se však pomalu měnil a tento neobvyklý způsob pohybů se stával vyjádřením svobody a posílením postavení žen.

Počátkem 60. let minulého století začaly v USA vznikat první školy orientálního tance a jejich počet stále rostl. Poprvé v historii módy se objevila a oslavovala nahá bříška žen, boky obepínaly těsné pásy a bikiny. V 70. letech se pak díky ženám amerických vojáků v Německu dostal orientální tanec konečně do Evropy. V českých zemích se orientální tanec rozvíjí od 90. let minulého století a od té doby jeho obliba stále roste.

Léčení ženství skrze tanec

Dospělost a zrání ženy úzce souvisí s přirozeným opakujícím se biologickým dějem – menstruačním cyklem a sexualitou. Mnohé ženy mají tendenci považovat svůj měsíční cyklus čili období menstruace za obtíž a víceméně nutné zlo. Takový postoj svědčí o nepochopení cyklu. Tělo se pravidelným měsíčním krvácením pročišťuje a připravuje na další cyklus. Ženy, které se nedokážou smířit s tímto aspektem své ženskosti, často trpí potížemi při fyzických změnách, předcházející periodě. Ženy s náročným zaměstnáním mají sklon stahovat pánev, což způsobuje velmi bolestivou menstruaci. Premenstruační syndrom je často odrazem odmítnutí ženských životních pochodů. Ženy se často nechávají podvědomě ovlivňovat nesprávnými společenskými tradicemi nebo přebírají nesprávné vzorce chování od svých matek. V menstruaci spatřují cosi nečistého a snaží se ji potlačit. Poznání starověkých mýtů a kulturních kořenů břišního tance by mohlo moderním ženám připomenout, že na periodu se původně pohlíželo jako na pozitivní událost, která je hodna úcty. Koneckonců celý život probíhá v periodách. Když ženy dokážou přijmout tento zákon života, akceptují i vlastní měsíční cyklus.

Ženy trpící sexuálními problémy mívají pocit bezmoci a strachu z toho, že se musí oddat na milost muži. Jednou z nejběžnějších sexuálních poruch je takzvaná porucha apetence čili nedostatek sexuální tužby. Mnohé ženy nevnímají svou smyslnost a touhu jako pozitivní. Mají strach z nepochopení či morálního odsouzení. Je zřejmé, že takový postoj pak ztěžuje uvolnění, otevření a vstřícnost při milování. Orientální tanec ženám může být nápomocen při vyléčení těla. Prostřednictvím tanečních pohybů si žena vybuduje novou sebedůvěru, začne se spoléhat se na své tělo, kterému věnuje patřičnou péči. Za čas zjistí, že za její bolestné prožitky nenese vinu její tělo, ale ten, kdo nerespektoval její duši a tělo.

Zdravotní účinky orientálního tance na naše tělo

Orientální tanec kompletně procvičuje a zdokonaluje tělo, mysl i duši. Je studnicí mládí těla a duše, má všestranně posilující působení. Orientálním tancem se zlepší krevní oběh, čímž se prokrví celé tělo a žena získá sama ze sebe uspokojivý pocit. Sebevědomá a vyrovnaná žena má osobité držení těla, jinou chůzi a charisma. Pohybuje se jinak, než žena nespokojená a nešťastná. Na břišním tanci je zvláštní, že se svalstvo celého těla nejenom zpevní, ale zároveň uvolní, zvláční a zpružní. Tím se uvolní bloky a potíže odejdou. Tělo se narovná, zlepší se jeho držení a tím i celá postava. Rovněž svalstvo podél páteře se zpevní a drží páteřní ploténky. Dokonce i vrozené vady, jako jsou prohnutá bedra nebo hrbatá záda, se orientálním tancem zlepší.

• Fyzické účinky orientálního tance – Stimuluje metabolismus, pomáhá tělu čistit od toxinů, zlepšuje pohyblivost kloubů, krouživými a vlnivými pohyby uvolňuje zatuhlé svaly a blokády páteře, zpevněním svalů na stehnech a lýtkách zabraňuje vzniku křečových žil a zlepšuje prokrvení nohou, posiluje břišní svaly a pánevní dno, zabraňuje poklesu orgánů uložených v pánvi, upravuje menstruační a klimakterické problémy, vhodný prostředek při léčbě neplodnosti, vykazuje příznivý vliv na trávení (zvláště vhodný při zpomaleném zažívání), uvolňuje a otevírá hrudní koš (čímž usnadňuje přirozené hluboké dýchání, podporuje tak okysličení organismu), upravuje správné držení těla – bříško se schová, ramena narovnají, pánev se uvolní.

• Psychické účinky orientálního tance – Lepším vnímáním svého těla se umocní prožitek z tance, který působí blahodárně na ženskou psychiku. Orientální tanec: zvyšuje sebevědomí, přináší pocit uvolnění, radost ze života, uvolňuje při stresu, strachu a úzkosti, umocňuje sexuální prožitek.

V Evropě je často orientální tanec vyhledáván za účelem zvýšení sebevědomí ženy s možností vystoupit na veřejnosti. Žena z východu tančí jen pro své potěšení a pro svou ženskou pospolitost. Ačkoliv je Evropská žena více svobodná, emancipovaná a s velkým potenciálem seberealizace, přesto cítí, že jí něco v jejím vytíženém pracovním i osobním životě chybí. Z tohoto důvodu se navrací ke svým kořenům, k ženské přirozenosti, ke společenství a podpoře ostatních žen. Díky tomu se ženy ze Západu mají stále co učit od žen žijících na Východě, které přirozeně respektují běh svého života, své tělo (veškerých tvarů a velikostí), periodické cykly i změny, k nimž v průběhu jejich života dochází.