Dalo by se říci: konečně je to tady! Jenže ještě není, zbývá pár posledních dní. Nastává říjen. Měsíc, který začne mnohé odkrývat a ukazovat v celé své velikosti. Dostávám otázku, zda se máme těšit? Mám ale neurčitou odpověď: jak kdo.

Průvodci intenzivně připravovali na nové věci. Neustále ukazovali, jak vše probíhá, co se na planetě děje. Nejsem ale sama, komu bylo něco podobného zjevováno. Jenže když půjdeme do důsledků, nám všem je neustále ukazováno, že jdeme do zcela nové doby. Velmi dlouho ukazováno.

V den podzimního slunovratu, ve 21:21 hodin jsme definitivně přešli. Průvodci se šťastně usmívali a přestali cokoli řešit. Dokonce to vypadalo, jakoby si konečně posedali různě k odpočinku a nechali všechno okolo být. Při každém setkání s nimi nastávaly chvíle plné láskyplného nicnedělání a užívání si všeho kolem.

Když jsem ale položila otázku, zda se máme na něco připravit, aby nás nic nezaskočilo, ukázali jeden jediný obrázek. Na něm byly shrbené a nešťastné duše, ploužící se bezcílně kamsi. Ten obrázek byl odpovědí a já ji pochopila.

Průvodci a andělé mají ty nejlepší možné zprávy pro všechny, kdo pochopili. Pro ty, kdo nechtějí bojovat s planetou, ale chtějí skutečně pomáhat. Pro ty, kdo se nebojí zodpovědnosti za sebe sama. Pro všechny, kdo jsou schopni se na nějakou dobu uskrovnit, protože pod nos už nejspíše skoro nic nedostanou. Konečně pro ty, kdo se nebojí změn a klidně opustí chvíli své pohodlí.

Zklamou ovšem všechny, kdo doufají, že za pár měsíců bude vše tak, jako dřív. Všechny, kdo si myslí, že za ně cokoli vyřeší politik, lékař, úředník. Nemají jak pomoci těm, kdo si libují v sebelítosti, vzteku, zlobě, nenávisti.

Čeká nás zcela nové rozdělení společnosti. Dělit se tentokrát budeme na ty, kteří změny vítají a nebojí se opustit svou komfortní zónu a na ty, kteří změny nejen nepřijmou, ale budou z nich zoufalí. Systém se již rozpadl. Jak leží na lopatkách bez možnosti vzkříšení, právě teď uvidíme, na vlastní oči.

Mohu uklidnit každého, kdo sice změny vítá, ale zároveň z nich má trochu strach. Stále je mi ukazována krásná země, kterou začínáme budovat. Ten obrázek je neskutečně nádherný. Jen dodám, že mnohem snadnější vše budeme mít, pokud budeme držet spolu.

Máme před sebou volby, které klíčové určitě ale nebudou. Pokud je totiž vyhraje kdokoli, kdo bude chtít stavět na tom, co známe a trvat na tom, že cokoli vrátí do starých kolejí, je asi jasné, jak si povede. Tak nevím, zda gratulovat.

Splnili mi ale částečně přání, chtěla jsem vědět, kdo bude tím "šťastným" vítězem. Objevily se přede mnou tři tváře - Babiše, Okamury a Bartoše. Byly zalité zvláštní temnou barvou. Tváře postupně jedna po druhé mizely v ohni. Co však tohle znamená, bohužel zatím netuším. Možná ale budeme vědět odpověď poměrně brzy všichni.