Barvy vnímáme od první chvíle našeho početí. Není tedy divu, že k nim máme tak úzký vztah. Ovlivňují naše pocity, city a nálady. Člověk vytížený náročnou prací, hledá svůj vnitřní klid v přírodě. Lesy nám pomáhají najít rovnováhu po náročném městském životě. Když se díváme na blankytnou oblohu bez mráčku nebo náš pohled směřuje na nekonečné moře, často se cítíme uvolněni, necháváme své myšlenky plout a jakoby se ztrácíme v čase. Ten pocit získáváme prostřednictvím našeho zraku. Je to velký dar, kterým můžeme ovlivňovat naši psychiku, a i samotná obliba barvy o člověku mnohé vypovídá.

Léčení barvami ve Starověkých kulturách

Účinky barev využívali již starověké kultury před více než 10 000 lety a patří tak k nejstarším formám léčení. Známky o jejich využívání pochází z civilizací Egypta, Číny, Indie i legendární Atlantidy. Kněží, kteří patřili zároveň k lékařům, znali zákonitosti barevných účinků a využívali je k uklidnění či nabuzení organismu.

V Číně se barvy využívaly k nastolení rovnováhy těla i duše. Žlutá barva léčila střevní potíže, k tomu jim pomáhaly k propojení levé a pravé hemisféry. Barva v Číně znamenala vesmírnou energii ovlivňující lidské zdraví a osud. Za významnou barvu se dodnes považuje barva červená, která symbolizuje štěstí. Nevěsty se vdávají v červených šatech a prosby o dobré pořízení, které se zavěšují před dveře domu, se sepisují na červený papír. Naopak do bílé látky zabalují mrtvé, jelikož tato barva představuje stav smrti nebo spánku. Vnímání barev závisí na kultuře a tradici dané země.

V Řecku a Římě se jakákoliv nemoc v těle přiřazovala k nauce o tělesných šťávách. Podle ní existovaly čtyři tělesné šťávy-krev, hlen, žluč a černá žluč. Ke každé z těchto tekutin se vázala určitá barva, charakter člověka a stavba těla. Černá žluč představovala melancholickou povahu. Přebytek žluči označoval člověka cholerického. Kterého jednoduše ovládl vztek. Převaha bílého hlenu popisovala flegmatika. Sangvinikům dominovala červená horkokrevná krev.

V Egyptě se využívalo barevné světlo k psychické i fyzické terapii. Za tímto účelem se stavěly chrámy na takovém místě, kde jasně dopadalo sluneční záření přes barevné sklo dovnitř místností, a tak léčilo nemocné lidi.

Základní dělení barev a jejich působení na člověka

V základním rozdělení se barvy člení do tří skupin. Už filozof Pythagoras říkal, že existují tři základní barvy-červená, žlutá a modrá. Podle něj tato trojice barev působí na lidský vývoj a zdravotní stav, jelikož jsou v úzkém vztahu s tělem, duší a duchem člověka. Jedná se o tzv. primární skupinu. Z těchto tří základních barev se odvozují téměř všechny ostatní. Umělce zajímají pouze tyto tři barvy, jelikož všech ostatních tónů získají jejich namícháním.

Vliv barev na člověka zkoumal roku 1958 vědec Ribert Gerard a zjistil, že na červenou barvu lidé reagují zvýšeným krevním tlakem, zrychleným dýcháním, pocením dlaní a jsou v napětí. Naopak modrá barva dokázala pokusné osoby uklidnit. Teplé odstíny jsou tedy využívány pro svou stimulační činnost. Působením teplých tónů (červená, oranžová, žlutá, hnědá) se zvyšuje krevní tlak, aktivita nervového systému, energie a celková teplota těla. Chladné tóny (modrá, zelená) naopak utlumují celkové tělesné funkce.

Mozek je propojen s hypofýzou důležitou žlázou endokrinního systému v našem těle. Barvy dráždí tuto žlázu, která vyrábí nebo ovlivňuje produkci hormonů či řídí tělesné funkce – pravidelnost spánku, rychlost metabolismu, pohlavní pud, chuť k jídlu, pocity a nálady. Žláza šišinka produkuje dva důležité hormony – melatonin a serotonin. Za naši bdělost a schopnost udržet pozornost vděčíme serotoninu, který se vylučuje ve dne. V noci se tvoří melatonin a pomáhá nám při spánku uklidnit naše fyziologické funkce. V zimních měsících naše tělo postrádá sluneční světlo, a tak se u mnoho lidí vyskytuje sezónní deprese projevující se únavou, ospalostí a pasivitou. U všech těchto lidí se také nalezla vysoká hladina melatoninu. Vědecky se dokázalo, že barevné ozařování pozitivně ovlivňuje tento stav. Světlo je doručovatelem energetických informací. To znamená, že pokud se dotkne tato energie lidského těla, dochází ke spontánní reakci. Receptory pokožky poznají světlo a tím i vibraci, která je v něm obsažená. Podnět se dostane do oblasti hypotalamu a vyvolá endokrinní reakci. Jedná se o fyzikální proces, který se formou elektrických impulzů šíří do oblasti řídicích orgánů. Není to jen lidské oko, ale i kožní receptory přijímají barevnou energii, která působí ve všech buňkách. Barevná vibrace vyvolává určitou dráždivost, kterou člověk vnímá svým charakterem jako příjemnou nebo naopak nepříjemnou.

Barevná terapie pomáhá pro zmírnění bolestí, obnovit buněčné tkáně, podporovat tělesné funkce, k tvorbě červených krvinek, podpoře výměny látek, utlumení zánětů, prokrvení tkáně, harmonizaci nadměrných funkcí, zničení zárodků bakterií a mnoho dalšího.

Barvy působí i náš pracovní výkon. Lidé, kteří tráví čas v monotónní práci, a navíc pracují v místnosti, kde převládá šedá barva, podávají dlouhodobě nižší výsledky než ostatní pracující v lépe řešeném barevném prostředí. Navíc dlouhodobě trávený čas v šedé barvě může vést k depresi. Pokud tedy lidé zlenivěli, doporučuje se vymalovat prostředí, kde pracují, pastelovými barvami. Takový prostor dokáže člověka aktivizovat a pobudit k lepším výkonům.

Doplňující barvy

Z fyzikálního pohledu vnímáme pouze sedm barevných paprsků, které můžeme vidět venku jako duhu. Těchto sedm barev je základních a je u nich známá jejich vlnová délka. Ve skutečnosti však vnímáme mnohem více barev. Jsou to barvy tvořené smícháním primárních a sekundárních barev.

• Růžová – Milují jí ženy, které pociťují potřebu ochrany a lásky. Tato barva je nejvíce oblíbenou u malých holčiček právě pro tyto vlastnosti. Napomáhá hlubokému pocitu uvolnění. Pomáhá při osamělosti a přijetí sebe sama. Růžová barva je také příhodná při léčení kožních onemocnění, zvláště otoků.

• Starorůžová – Tento barevný odstín přináší velmi příjemný celkový dojem, v němž je zastoupena něha, hebkost, nezištnost, ale také pevnost a originalita.

• Purpurová – Pokud se tato barva začne objevovat v našem životě, například potřebou nosit ji, znamená to, že se chceme zbavit starých zvyků a dát prostor novým. Purpurová nebo také jiným názvem „fuchsin“ představuje nový začátek a posunutí se o krok vpřed v našem životě. Na tělesné úrovni tato barva posiluje ledviny i nadledvinky, a také může působit jako diuretikum. Dále má protistresový účinek a působí celkově povzbudivě na vyčerpané orgány. Purpurová v nás rozvíjí náklonnost, pochopení a duševní povzbuzení.

• Tyrkysová – V mnoha civilizacích vnímají tyrkysovou za barvu ochrany a svatosti. Významná je pro svoje protizánětlivé účinky. Chrání nás před negativními vlivy. Zvláště nám může být nápomocná, pokud zrovna někde veřejně vystupujeme, protože nás povzbuzuje k tomu, abychom světu sdělili obsah svých myšlenek a citů. Vytváří mezi lidmi přátelské prostředí a pomáhá při komunikaci. Symbolizuje přátelství, spontánnost, sebevědomí a je to barva komunikace s okolním světem. Pomáhá lidem při seznamování. Pokud tuto barvu někdo odmítá, popírá tím své vlastní já.

Tito lidé mají problém při sebe-realizaci a sebe-nalezení. Také nás propojuje s přírodou a duchovním světem. Pomáhá nám následovat ty správné podněty k přizpůsobení se.

• Bílá – Bílou vnímáme pozitivně, jelikož symbolizuje čistotu, nevinnost a mír. Obliba bílé u lidí často představuje perfekcionalismus. Tyto osoby si zakládají na své pověsti a navenek se chovají zdrženlivěji. Bílé světlo se také využívá k léčitelství a spojuje se se spiritualitou. Barva v interiéru vytváří sterilní prostředí, kde se nemusíme cítit útulně, proto by se měla zjemňovat dalšími barvami.

• Šedá – Ti, co dávají najevo oblibu šedé barvy, často vykazují, že nechtějí o sobě nic prozrazovat. Výraz „šedý stín“ už sám o sobě vypovídá o nenápadnosti a současně o významu této barvy. Na druhou stranu symbolizuje také moudrost a inteligenci. Její neutralitu lze využít k řešení konfliktů nebo nepřehledných situací tím, že nedává k ničemu podnět, a také zvýrazňuje všechny ostatní signály, které lze lépe vnímat. Ve stáří se barva stává oblíbenou, jelikož se vytrácí aktivita a prožívá se klidný život v ústraní. Nosíme často šedé domácí oblečení, ve kterém se cítíme pohodlně.

• Černá – U lidí objevující se černá upozorňuje obvykle na nějaký vnitřní konflikt. Pokud někdo v psychologii označí za nejoblíbenější barvu černou, často to vypovídá, že daná osoba může trpět depresemi, rád se obklopuje tajemnem a snaží se uzavřít do sebe. Bývá oblíbená v pubertě, kdy se přeme s vlastním nitrem. Symbolizuje smutek, tmu a samotu. Oblečení v černé často nosíme při formálních příležitostí, protože působí důstojně, přísně a nedostupně. Černá zadržuje veškerou světelnou energii a je tak nejvíce energeticky vybavená. Jedná se o barvu s největší vnitřní aktivitou.

V případě černého oděvu může černá vyvolávat vnitřní sílu nebo intenzivního intelektuálního života.

• Hnědá – Spojuje se s životním pohodlím. Odmítají jí lidé, kteří mají rádi změny a jsou výjimeční. Hnědá má významné spojení se zemí, je to barva půdy, kůry stromů a kamenů. Pomáhá nám „být nohami pevně na zemi“, mít pevný základ a soustředit se na cíl. Z toho důvodu jí vnímáme jako bezpečný přístav, který nám poskytuje ochranu před neklidem vnějšího světa.

• Stříbrná – Stříbrný lesk zdobí každou barvu a dodává jí nádech vznešenosti, ve kterém se snoubí láska i přísnost. Je to barva hřejivá i chladná. Stříbrná barva se spojuje s reprodukcí a regenerací. Ovlivňuje tedy oblast rozmnožovacích orgánů a regeneračních pochodů v organismu. Pomáhá nám obnovit rytmicitu v našem těle. Pobízí k vývoji, a pokud si zrovna od vývoje chceme odpočinout, vnímáme barvu nepříjemně.

• Zlatá – Barva nejvyšších hodnot, a to v rovině hmotné, tak i duchovní. Představuje poznání na nejvyšší úrovni a moudrost získanou z nabytých zkušeností. Dále podněcuje k řešení psychických problémů, dává pocit bohatství, lesku a tepla. Zlatá dělá vše hodnotné, drahocenné, žádoucí a vyjadřuje klid a vyrovnanost.

„Barva je psychickou silou, je viditelnou duší. Kdybychom mohli vidět lidskou duši, jednou z forem, kterým by se projevovala, by byla barva“. Jan Zrzavý, český malíř