Ačkoli jen málokdy mám potřebu cokoli sdílet, komentovat nebo tomu věnovat zvýšenou pozornost, přesto si dovolím vyjádřit svůj názor. Velmi mě zaráží, když se v médiích dočítám názory leckterých psychologů, spíše, pravda, té mé - tedy mladší generace o tom, jak pohlížet na rebely a odmítače (myšleno roušek atd.). Vyjadřují se k tomu, co to o odmítačích asi vypovídá a s mírnou nadsázkou řečeno by si možná někteří i troufali na základě tohoto jednoho ukazatele sestavovat i osobnostní profil. Dočetla jsem se, že odmítači inklinují k poruchám osobnosti s příklonem především k narcismu, jinde jsem zase četla něco o tom, že je to (dle autorky - tušeno mezi řádky - maladaptivní) způsob, jak se odmítači vyrovnávají s pocity bezmoci, se kterými neumějí pracovat lépe než jen tak, že rebelují a ostentativně svůj názor dávají najevo.

No dobrá, možná to tak být může, a co když to není takhle černobílé. Co když mezi odmítači (zaráží mě už jen ta zesměšňující nálepka, kterou dostali), je i dost těch, kteří prostě jen normálně a lidsky přemýšlejí a umí si spočítat, že rouška, která odčuhuje ze všech stran, nemá filtry, které dokáží zachytávat viry ve směru dovnitř i ven (o bavlněných ani snad nemluvě), která je nošena xy hodin, na kterou je saháno, s níž je manipulováno (sundávání, nandávání), prostě opravdu nikoho reálně nechrání - ani mě, ani tebe. Účinnost takové roušky u lidi, kteří zrovna nekýchají a nesmrkají (což je tedy drtivá většina) je sporná až tristní. Na to jsou tu respirátory určité třídy s filtrem a ventilem, aby člověk mohl dýchat a přitom byl chráněn. Aha.

Možná by tedy, milí kolegové a kolegyně, nebylo od věci zkusit spíše vytvořit takový obecný psychologický profil donedávna ještě celkem no name lidí, kteří mají až zvrácenou a nutkavou potřebu brát do rukou "spravedlnost" a vynucovat ji na svých souputnících, udávat, zesměšňovat a ponižovat jen proto, že si někdo dovolil používat mozek jinak než fanaticky. A propos, že si vůbec dovolil používat mozek. Od toho jsou tu totiž prý jiní. A ti vědí lépe, to si pište.

Věřím, že většina z oslovených odborníků to pravděpodobně myslí dobře, ačkoli i cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly, zvlášť když díky tomu leckterý autor těchto úmyslů zažije pár minut slávy, nicméně je dobré domýšlet důsledky. Pro druhé lidi jsme totiž odborníci, tedy autority, na jejichž názory se často nekriticky odvolávají, případně tyto názory zjednodušují, pootáčejí a zasazují do jiných kontextů. Proto bychom měli velmi vážit slova, tím spíše ta slova hlásaná do médií (o jejichž nezávislosti lze ve většině případů dnes už jen úspěšně pochybovat).

Jsme tak silní, jak silní jsou ti nejslabší z nás. Tím, že jednu skupinu dehonestuji, druhou vyzdvihnu, třetí zesměšním a o čtvrté řeknu, že tomu nerozumí, pouze rozkládám společnost. A to je ten důvod, proč jsme tam, kde jsme. Navíc přesně toto velmi nahrává vládnoucí garnituře a jejich pohůnkům, díky tomu se nemusejí zase tolik snažit. Vládnou nám psychopati, lidé bez empatie, soucitu, sebereflexe, hranic a často i zábran, kteří sledují pouze svoje zájmy a cíle a jsou schopni k tomu použít jakékoli prostředky, protože účel je přeci světí. A to nejsou jen koblihy nebo pětitisícovka k Ježíšku. A hlavně - ta pětitisícovka není od toho hodného pána, to je takový dárek z budoucnosti, protože je ve skutečnosti od vašich dětí a vnoučat, neb ty za ní ve výsledku zaplatí.

Bravo. A mohla bych pokračovat. V takovém světě žijeme. Ve světě, kdy pro samé stromy (covid) nevidíme les. Těm nahoře nikdy nešlo o blaho těch dole. Vždycky to tak bylo, snad až na pár historických výjimek. Opravdu je tedy nutné hádat se o roušky, atd.? Práskat na sebe? Děsit svoje děti - naší budoucnost? Kdo má strach, ať se tedy chrání - ale funkčně, tedy respirátorem příslušné třídy, pak se nebude cítit ohrožen někým, kdo strach nemá. Vždyť to není složitá matematika. Ale o roušky atd. tu ve skutečnosti vůbec nejde, jde tu o to, abychom se nenechali rozdělovat, abychom nepošpinili to, v co v devětaosmdesátem věřili naši rodiče a za co kdysi pokládali životy naši dědové a předci. Bylo to za svobodu, i za tu naší - za tu tedy především. Nicméně svoboda může být jen tam, kde je síla a jen tam, kde je síla, může být také jednota. Tak buďme silní a jednotní, protože to ještě bude potřeba.

S úctou

Autorka článku: Mgr. Lenka Burianová
psycholog, www.cestouduse.cz